pro zaplacení [částka] a [částka], k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] a částky [částka] (výrok I.) a přiznal žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], splatnou do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky [částka], představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka] běžící ode dne následujícího po dni splatnosti této částky, tj. od [datum] do dne [datum], kdy žalovaná částku zaplatila. Dále se domáhal zaplacení částky [částka], představující náklady právního zastoupení, vynaložených právním předchůdcem žalobce před podáním žaloby. Žalobní nárok se opírá o tvrzení, že dne [datum] uzavřeli Ing. [jméno] [příjmení] a žalovaná smlouvu o postoupení pohledávky, v níž se žalovaná zavázala zaplatit dne [datum] úplatu ve výši [částka]. K zaplacení došlo až dne [datum], podle žalobce se tak stalo na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Pohledávku ve výši [částka] a [částka] postoupil Ing. [jméno] [příjmení] žalobci a tuto skutečnost sdělil žalované oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku dne [datum], ale žalovaná částku v celkové výši [částka] nezaplatila.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla na obranu proti žalobě, že jí Ing. [příjmení] dne [datum] postoupil pohledávku za [jméno] [příjmení] za úplatu ve výši [částka] se splatností [datum]. Žalovaná žádala Ing. [anonymizováno] o sdělení bankovního spojení pro úhradu úplaty, avšak Ing. [jméno] [příjmení] jí je nesdělil. Na základě předžalobní výzvy, doručené žalované dne [datum] k zaplacení částky [částka] na konkrétní uvedený bankovní účet, žalovaná sdělila dne [datum], že doposud nezaplatila, neboť jí Ing. [příjmení] nesdělil bankovní spojení. Dne [datum] potvrdil Mgr. [jméno] [příjmení], advokát Ing. [anonymizováno], úhradu úplaty ve výši [částka]. Zároveň vyzval žalovanou v zastoupení Ing. [anonymizováno] k zaplacení částky [částka] z titulu odměny advokáta a v případě jejího zaplacení uvedl, že by žalovanému byl prominut úrok z prodlení ve výši [částka].

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané postoupení pohledávky ve výši [částka] z Ing. [jméno] [příjmení] na žalovanou za úplatu [částka]. Podle smlouvy o postoupení této pohledávky ze dne [datum] byla úplata ve výši [částka] splatná dne [datum]. Ve smlouvě nebylo uvedeno číslo účtu postupitele, na něž měla být úplata uhrazena. Dále měl soud I. stupně oznámením ze dne [datum] za prokázáno postoupení pohledávky na zaplacení částky [částka] a částky [částka] za žalovanou na žalobce a notifikaci této cese žalované. Předžalobní výzvou ze dne [datum] prokázal žalobce, že jako advokát Ing. [jméno] [příjmení], vyzval žalovanou k zaplacení částky [částka] do 7 dnů od doručení výzvy na účet, jehož číslo v této výzvě uvedl. Z dopisu ze dne [datum] zjistil soud sdělení žalované žalobci, že částku [částka] dosud nezaplatila, neboť dříve neznala bankovní spojení k její úhradě. Ze skutečnosti, že žalovaná uhradila částku [částka] na účet žalobce dne [datum], vycházel soud I. stupně jako ze skutečnosti mezi účastníky nesporné.

5. Výslechem Ing. [jméno] [příjmení] jako svědka měl soud I. stupně za prokázáno, že svědek vedl obchodní jednání s Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], uzavřel se žalovanou smlouvu o postoupení pohledávky za [jméno] [příjmení]. V předmětné době svědka zastupoval Mgr. [jméno] [příjmení], současný žalobce, jako advokát. Po uplynutí splatnosti pohledávky svědek opakovaně telefonicky kontaktoval Ing. [příjmení] kvůli zaplacení pohledávky, o způsobu zaplacení ale nejednali.

6. Výslechem Ing. [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že tento svědek byl přítomen obchodu, kdy žalovaná od Ing. [jméno] [příjmení], resp. jeho matky a sestry kupovala pozemky. Z dobré vůle žalovaná souhlasila s odkupem pohledávky za [jméno] [příjmení], ačkoli tato pohledávka byla z podstatné části nevymahatelná. Koncem listopadu [rok] se žalovaná a Ing. [příjmení] dohodli, že řešení závazku žalované, vyplývajícího z postupní smlouvy, nechají na leden [rok]. Ačkoli svědek potvrdil, že nebyl statutárním orgánem žalované ani neměl plnou moc k jednání za žalovanou, uvedl, že se dohodl s Ing. [anonymizováno] koncem listopadu roku [rok], že pohledávka bude uhrazena v [anonymizováno] [rok] („ po [anonymizována dvě slova]“).

7. Výslechem Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení], statutárního ředitele žalované, jako účastníka řízení, měl soud I. stupně za prokázáno, že žalovaná vlastnila v [anonymizováno] pozemky, sousedící s pozemky firmy [právnická osoba] Tato společnost tehdy patřila matce a sestře [jméno] [příjmení], který za ně vyjednával. Jednání byla řada a byla složitá a dlouhá. Žalovaná přistoupila na návrh Ing. [jméno] [příjmení], aby od něj odkoupila pohledávku za [jméno] [příjmení] ve výši kolem [anonymizována dvě slova] Kč. Dohodli se na ceně [částka], splatnost byla sjednána na delší dobu s tím, že se žalovaná domnívala, že od [jméno] [příjmení] nějakou částku vymůže, což se ovšem nestalo. Nakonec statutární ředitel žalované na věc zapomněl. Kolem doby splatnosti jej [jméno] [příjmení] kontaktoval, [jméno] [příjmení] byl v té době pracovně ve Vietnamu. [příjmení] [jméno] [příjmení], že až se vrátí, věc dořeší. Původně měl [jméno] [příjmení] v úmyslu jednat o snížení částky [částka], neboť postoupená pohledávka nebyla vymožitelná. [příjmení] [jméno] [příjmení] se telefonicky spojil a domluvili se, že [jméno] [příjmení] věc ještě projedná s [jméno] [příjmení], až se vrátí z Vietnamu. [jméno] [příjmení] poté obdržel od [jméno] [příjmení] voucher na letecký simulátor jako pozornost nebo kompenzaci za prodlení se splněním smlouvy o postoupení pohledávky. Domluva byla podle [jméno] [příjmení] taková, že jednání se ukončí a úplata zaplatí v [anonymizováno] následujícího roku. Těsně před [anonymizováno] [rok] byla žalované doručena předžalobní výzva od právního zástupce [jméno] [příjmení]. Žalovaná částku [částka] zaplatila dne [datum].

8. Soud I. stupně dospěl k následujícímu skutkovému závěru: dne [datum] uzavřel Ing. [jméno] [příjmení] a žalovaná smlouvu o postoupení pohledávek, kterou ing. [jméno] [příjmení] jako postupitel postoupil žalované pohledávku ve výši [částka] za úplatu ve výši [částka] splatnou ke dni [datum]. Ve smlouvě nebylo uvedeno číslo účtu postupitele. Smlouva o postoupení pohledávky mezi Ing. [jméno] [příjmení] a žalovanou byla určitým druhem odměny pro Ing. [anonymizováno] za spolupráci se žalovanou a Ing. [jméno] [příjmení] při obchodu s pozemky. Později se ukázalo, že postoupená pohledávka nebyla vymožitelná. Po datu splatnosti úplaty ve výši [částka] Ing. [příjmení] žalovanému nesdělil žádným způsobem číslo účtu, na který má platit. Ing. [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] se na konci roku [rok] dohodli, že řešení nechají na leden následujícího roku. Dne [datum] však advokát Ing. [anonymizováno] vyzval žalovanou k zaplacení částky [částka] do 7 dnů od doručení výzvy na konkrétní účet, současně uplatnil nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši [částka]. Žalovaná reagovala dne [datum] vysvětlením, že dosud neměla k dispozici číslo účtu k úhradě sjednané částky. Dne [datum] byla částka [částka] připsána na sdělený účet. Dne [datum] oznámil Ing. [příjmení] žalované, že pohledávku z titulu kapitalizovaného úroku z prodlení a z titulu odměny advokáta za zastoupení postoupil advokátovi Mgr. [jméno] [příjmení] smlouvou z téhož dne.

9. Po právní stránce posoudil soud věc dle ust. § 1879 o. z., podle nějž věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dále soud I.sutpně citoval ust. § 1759 o. z., stanovící, že smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Podle ust. § 1970 o. z., věty první, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Při právním posouzení vyšel soud I. stupně z obsahu platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Dovodil, že ze smlouvy nevyplývá, že by k její změně bylo třeba písemného dodatku. Jak vyplynulo ze zjištěných skutkových okolností, Ing. [jméno] [příjmení] jako věřitel nesdělil žalované konkrétní číslo účtu, kam má být částka [částka] uhrazena. Ing. [příjmení] souhlasil s tím, že částka bude zaplacena po [anonymizováno] [rok], počátkem roku [rok]. Doba splatnosti částky [částka] tak byla na základě telefonických rozhovorů Ing. [anonymizováno] s Mgr. [příjmení], a po jednání Ing. [anonymizováno] s Ing. [jméno] [příjmení] za souhlasu Mgr. [příjmení], změněna ústní formou. Pokud žalovaná částku dne [datum] ing. [anonymizováno] na účet převedla, dostála závazku, který vyplynul z dohody o změně termínu splatnosti úplaty.

10. Proto soud I. stupně shledal požadavek [jméno] [příjmení] na zaplacení úroku z prodlení nedůvodným. Bez právního důvodu pak podle něj byly i veškeré další kroky žalobce jako advokáta [jméno] [příjmení], od nichž se odvíjel druhý žalobou uplatněný nárok.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

12. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání z důvodů upravených v ust. § 205 odst. 2, písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Měl za to, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům, spatřuje přímý protiklad těchto zjištění oproti výsledkům provedených důkazů a namítá rovněž nesprávné právní posouzení.

13. Pokud jde o dílčí skutkový závěr, který soud I. stupně formuloval ohledně uzavření dohody o změně termínu splatnosti úplaty ve výši [částka], žalobce s ním nesouhlasí. Podle žalobce výpověď Ing. [anonymizováno] v tom smyslu, že několikrát urgoval žalovaného k zaplacení, vylučuje závěr o uzavření dohody o odkladu splatnosti. Svědek konkrétně vypověděl, že„ [anonymizováno]“ [jméno] [příjmení] telefonicky, vyzýval jej k zaplacení. Na dotaz, zda svědek s [jméno] [příjmení] sjednával odložení splatnosti, odpověděl, že ne.

14. Pokud jde o právní posouzení soudem I. stupně, žalobce namítl, že pro dohodu o novaci závazku se dle ustanovení § 1902 o. z. nevyžaduje písemná forma, nicméně dle ust. § 1906 je vyžadována v případě, kdy původní závazek byl zřízen v písemné formě. Závazek k zaplacení [částka] byl sjednán písemně, proto by tvrzená dohoda o odložení splatnosti musela mít obligatorně písemnou formu. Uzavření písemné, ale ani ústní dohody o odkladu splatnosti pohledávky se žalované nepodařilo prokázat.

15. Žalobce dále vytkl soudu I. stupně, že se nevypořádal s jeho argumentací, podle které peněžitý dluh plní dlužník podle ustanovení § 1955 odst. 1 občanského zákoníku v místě bydliště nebo sídla věřitele jako tzv. donosný dluh. [příjmení] dlužník mohl splnit peněžitý závazek, vyžaduje se jeho aktivita. Bylo na něm, aby údaje potřebné k provedení bezhotovostní platby získal. Žalovaná v řízení neprokázala, že by Ing. [jméno] [příjmení] kontaktovala za účelem sdělení bankovního spojení pro úhradu úplaty. Žalovaná i Ing. [jméno] [příjmení] byli po celou dobu právně zastoupeni advokáty, zjištění bankovního spojení mohlo proběhnout jejich prostřednictvím. Teprve pokud by věřitel nevyhověl výzvě a nesdělil číslo účtu, na který lze dluh splnit, dostal by se do prodlení. Pokud žalovaná jako dlužník žádnou aktivitu nevyvinula, jde prodlení na její vrub. Ve skutečnosti se vyhýbala zaplacení. Proto žalobce v zastoupení Ing. [jméno] [příjmení] vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum], doručenou dne [datum], k zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalovaná zaplatila jistinu dne [datum] po uplynutí poskytnuté náhradní sedmidenní lhůty k zaplacení.

16. Žalobce má za to, že žalovaná mohla platbu provést také na účet vedený [anonymizováno], který pan [jméno] [příjmení] osobně zřizoval s Ing. [anonymizováno], Ing. [příjmení] měl k účtu neomezené dispoziční právo. Dále žalobce namítl, že Ing. [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn jednat o změně termínu splatnosti závazku, neboť nebyl ani členem statutárního orgánu žalované, ani k tomu nebyl zmocněn.

17. Ohledně nároku na náhradu nákladů právního zastoupení vynaloženého před podáním žaloby žalobce argumentoval usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Za účelně vynaložené má náklady, které musel nezbytně vynaložit, aby mohl řádně hájit své ohrožené subjektivní právo, jde o náklad spojený se zasláním předžalobní výzvy. Výše těchto nákladů se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem. Po žalobci nelze spravedlivě žádat, aby nesl náklady na oprávněné uplatňování jeho nároku, způsobené žalovanou. Žalobce se v tomto ohledu dovolává práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V souvislosti s emailem, který žalobce dne [datum] adresoval žalované, podle kterého by v případě úhrady nákladů řízení bylo žalované prominuto zaplacení úroků z prodlení ve výši [částka], odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3819/13.

18. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku či jeho změnu a vyhovění žalobě.

19. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce označila spor za zbytečný a postup žalobce za šikanózní. Zdůraznila, že dostála své povinnosti ze smlouvy o postoupení pohledávky a úplatu žalobci uhradila. Z obsahu odvolání plyne, že žalobce uplatňuje jen dva ze všech vyjmenovaných odvolacích důvodů. Žalovaná má za to, že soud I. stupně řádně provedl veškeré důkazy, které byly pro skutkový stav relevantní, a skutkový stav posoudil tak, jak byl stranami smlouvy o postoupení pohledávky vnímán, než do něj vstoupil žalobce jako dřívější právní zástupce jedné smluvní strany. Předmětem sporu je domnělý nárok žalobce, jakožto právního zástupce Ing. [anonymizováno], který se snaží domoci své odměny za právní zastupování Ing. [anonymizováno], které bylo podle žalované neúčelné. Ing. [anonymizováno] žádný nárok na náhradu škody vůči žalované nevznikl, a proto nemohl být ani platně postoupen na žalobce.

20. Ve vyjádření žalovaná shrnula své stanovisko k žalobním nárokům: Ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum] si žalovaná s Ing. [anonymizováno] sjednala dvouletý odklad splatnosti úplaty, v mezidobí neprobíhala mezi stranami žádná komunikace. Po datu splatnosti začaly strany znovu jednat, Ing. [příjmení] v rozporu se sjednanými podmínkami žalované neposkytl originály dokumentů k postoupeným pohledávkám. Dispozice těmito dokumenty byla nezbytným předpokladem pro jejich úspěšné vymáhání. Proto měla žalovaná zájem dohodnout se na snížení úplaty. Následně se začal řešit termín úhrady úplaty, výsledkem jednání stran byla dohoda na odkladu splatnosti na leden [rok].

21. Pokud žalobce tvrdil, že Ing. [příjmení] nadiktoval číslo účtu pro úhradu úplaty do telefonu statutárnímu zástupci žalované, při výslechu Ing. [anonymizováno] byl prokázán opak. Ing. [příjmení] vypověděl, že se v hovorech se statutárním zástupcem žalované ke způsobu placení vůbec nedostali. Žalovaná zdůraznila, že se poprvé dozvěděla číslo účtu z předžalobní výzvy ze dne [datum].

22. Podle žalované si Ing. [příjmení] při výslechu dne [datum] vybavil jednání o odkladu splatnosti, ale nesprávně si jej spojil s transakcí o převodu spol. [právnická osoba] Žalovaná tvrdí, že cena za podíl ve společnosti [právnická osoba] byla uhrazena bezprostředně po podpisu smlouvy o převodu podílu, která se za tímto účelem uzavírala přímo v bance, aby bylo možné rovnou na místě zadat příkaz k úhradě. Vzhledem k okamžité úhradě nemohlo dojít k odkladu splatnosti. Toto potvrdil i žalobce, když se při výslechu ptal statutárního ředitele žalované, zda zajišťoval pro [jméno] [příjmení] zřízení účtu v bance, kde měla účet vedený žalovaná, aby bylo možné převést kupní cenu za podíl v tentýž den a Ing. [příjmení] to potvrdil. Žalovaná znala číslo účtu pro úhradu kupní ceny za podíl ve spol. [právnická osoba], ale ten nemohla použít pro úhradu úplaty za postoupení pohledávky. Cenu za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] hradila [jméno] [příjmení], nikoliv Ing. [anonymizováno].

23. Podle žalované nebyl v řízení prokázán vznik nároku na úhradu úroků z prodlení, protože výslech svědků a statutárního zástupce žalované potvrdil dohodu stran na odkladu splatnosti. Tato dohoda přitom nevyžadovala písemnou formu, jak nesprávně dovozuje žalobce, když speciální ust. § 1906 o. z., se na daný případ nevztahuje, právní úprava novace není na místě. Na dohodu o odkladu splatnosti jako dílčí změnu trvajícího závazku (a nikoliv novaci) je třeba aplikovat obecnou úpravu v ust. § 564 o. z. za středníkem. Soud I. stupně rozhodl správně, když právní posouzení postavil na zjištění, že předmětná smlouva o postoupení pohledávky neobsahovala ujednání o nutnosti písemné formy pro případ její změny. Žalovaná upozornila na nesprávný výklad ust. § 1906 o. z., o kterém prof. [jméno] [jméno] uvedl:„ Ustanovení § 1906 se vztahuje, jak bylo řečeno, k novaci a k narovnání. Jejich společným znakem (byť se v účelu oba instituty rozcházejí) je to, že novací i narovnáním se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se závazkem novým. Při novaci se mění právní důvod plnění nebo hlavní předmět plnění, při narovnání se ruší sporný nebo pochybný závazek a nahrazuje se novým závazkem, který je nesporný a nepochybný. V těchto případech se vyžaduje písemná forma novace i narovnání, pokud byl původní závazek zřízen smlouvou ve formě rovněž písemné. Pokud strany uzavřely v písemné formě smlouvu o koupi movité věci a následně se ústně dohodnou o odložení splatnosti kupní ceny, že prodávajícímu se k původně určenému času plnění poskytne týdenní respiro nebo že nebude placeno bankovním převodem, nýbrž v hotovosti, nepůjde o nahrazení původní obligace jiným závazkem, ale o dílčí změnu trvajícího závazku způsobem upraveným v § 564 a konec konců i v § 1901“

24. Dle žalované byl Ing. [anonymizováno] oprávněn jednat za žalovanou jako zmocněnec ve smyslu ust. §441 a násl. o. z., čehož si byl Ing. [příjmení] vědom po dlouhodobé spolupráci se žalovanou, proto se vůči němu Ing. [anonymizováno] ani neprokazoval plnou mocí. Ing. [příjmení] ostatně v rámci výslechu uvedl, že Ing. [anonymizováno] vyhledal z vlastní iniciativy, je proto zřejmé, že Ing. [příjmení] s ním jako se zástupcem žalované jednal.

25. Co se týče nákladů právního zastoupení [jméno] [příjmení], namítla žalovaná, že žalobce v řízení neupřesnil, o jaký právní titul se jeho nárok opírá. Pokud se jedná o postoupenou pohledávku z titulu náhrady škody způsobené žalovanou [příjmení] [jméno], odpovídající vynaloženým nákladům na právní zastoupení, žalobce však neprokázal, že by svému klientovi odměnu za právní služby v této výši účtoval, ani že by tuto odměnu Ing. [příjmení] uhradil. Žalovaná má pochybnost o vzniku této pohledávky i proto, že žalobce byl v rozhodné době plátcem DPH, ale tuto daň neučinil součástí vyúčtování odměny za právní pomoc. Vzhledem k prokázanému odkladu splatnosti pohledávky ve výši [částka] byly předmětné náklady právního zastoupení předčasné a neúčelné.

26. K otázce nákladů na právní zastoupení žalovaná uvedla, že průběh řízení prokázal, že zastupování žalobce advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] je neúčelné, neboť zmocněný právní zástupce žalobce se nedostavil ani na jedno ze tří jednání ve věci. Žalobce, který je sám advokátem, se jednání účastnil osobně. Tím podle žalované popřel potřebu specializovaného a nezaujatého právního zástupce.

27. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že soudní spor je iniciativou žalobce. Žalovaná se s Ing. [anonymizováno] ve druhé polovině roku [rok] korektně dohodla a svůj závazek splnila. Předžalobní výzva těsně před vánočními svátky byla ze strany žalobce účelovým krokem. Postup žalobce v řízení je v rozporu se zásadou civilního procesu vyjádřenou v ust. § 2 o. s. ř. Zároveň odporuje pravidlům advokátní etiky.

28. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

29. Žalobce v replice ze dne [datum] v reakci na vyjádření odkázal na svoji předchozí argumentaci, kdy tvrzení o uzavření dohody o změně splatnosti pohledávky považuje za účelové a neprokázané. Vyzdvihl, že sama žalovaná uvádí, že po datu splatnosti úplaty za postoupenou pohledávku chtěla jednat s Ing. [anonymizováno] o její výši. K námitce žalované, týkající se nepředání originálů dokladů k postoupené pohledávce odkázal na článek II. odst. 2.1 písm. i) smlouvy o postoupení pohledávky, v němž postupitel prohlásil, že postupníkovi předal všechny dokumenty vztahující se k pohledávce. Navrhl doplnění dokazování obsahem e-mailu ze dne [datum].

30. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

31. Při jednání odvolacího soudu účastníci svá procesní stanoviska nezměnili. Žalovaná uvedla k replice žalobce, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] neobsahovala číslo účtu v souvislosti s tím, že strany neměly realizaci této smlouvy v úmyslu, také proto byla splatnost úplaty odložena na dobu dvou let. Postoupená pohledávka se ukázala jako nevymahatelná. Žalovaná vyjádřila pochybnosti o jednotlivých měněných skutkových tvrzeních žalobce ve vztahu k dotčeným právním jednáním.

32. Pokud žalobce setrval na důkazním návrhu na doplnění dokazování obsahem e-mailu ze dne [datum], odvolací soud tento návrh zamítl, a to z důvodu nadbytečnosti, když byla listina k důkazu provedena při jednání soudu I. stupně dne [datum], (viz č. l. 43 spisu), přičemž účastníci nenamítali ničeho proti její pravosti ani neměli jiná vyjádření k jejímu obsahu a nevyvstala potřeba důkaz opakovat.

33. Odvolací soud má skutková zjištění, jak k nim soud I. stupně z provedených důkazů dospěl, za dostatečná pro náležité právní posouzení žalobou uplatněných nároků. Základními stavebními kameny skutkové konstrukce jsou: uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] mezi Ing. [anonymizováno] a žalovanou, uskutečněná komunikace mezi nimi v období mezi srpnem [rok] a lednem [rok], jejíž výklad byl mezi účastníky sporný, a konečně platba částky [částka] provedená žalovanou dne [datum] na účet právního předchůdce žalobce.

34. Odvolací soud se závěrem soudu I. stupně o skutkovém stavu v podstatných rysech souhlasí a má za to, že mu poskytuje spolehlivý podklad pro přezkum rozhodnutí nalézacího soudu.

35. Soud I. stupně v řízení mlčky dovodil aktivní věcnou legitimaci žalobce, kdy tento ji odvíjí od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], které postupitel téhož dne žalované písemně oznámil, o tomto oznámení nebylo mezi účastníky sporu. Za situace, kdy postupitel postoupení žalované oznámil, není postupník povinen postoupení pohledávky prokazovat (ust. § 1882 o. z.). Dle komentáře autora JUDr. [jméno] [příjmení] k citovanému zákonnému ustanovení, publikovaném v [anonymizováno],„ oznámil-li postupitel dlužníkovi postoupení pohledávky, soud případnou neplatnost či existenci takového postoupení nezkoumá, a to zejména ani k návrhu dlužníka. Judikatura totiž zastává názor, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky může namítat jen postupitel nebo postupník, nikoli však dlužník (srv. [spisová značka]). To plyne z toho, že právní skutečností, se kterou zákon spojuje změnu osoby věřitele, není uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, ale oznámení postupitele dlužníkovi.“

36. Co se týče právního posouzení nároku na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka], běžící od [datum] do [datum], soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k dohodě o odkladu splatnosti této částky oproti původně dohodnutému datu splatnosti dnem [datum] (str. 4 rozsudku soudu I. stupně). Podle odvolacího soudu je výstižnější vzhledem ke skutkovým zjištěním, k nimž soud I. stupně dospěl, formulovat skutkový závěr tak, že mezi žalovanou a Ing. [anonymizováno] došlo k dohodě, že účastníci budou spolu o závazku z postupní smlouvy a o posunu data plnění jednat a věc uzavřou v [anonymizováno] [rok], přičemž ani v průběhu tohoto jednání časově následujícího po původním datu splatnosti úplaty ve výši [částka] nesdělil právní předchůdce žalobce žalované bankovní spojení pro účely úhrady. Za důležité má proto odvolací soud, že výpověď Ing. [anonymizováno] prokázala tvrzení žalované, že právní předchůdce žalobce jako věřitel neposkytl žalované dostatečnou součinnost ke splnění smluvního závazku. Ing. [příjmení] ve výpovědi připustil, že věděl, že žalovaná chtěla jednat o výši pohledávky, která se ukázala nedobytnou. Rovněž potvrdil tvrzení žalované, že až do dne [datum] neměla k dispozici číslo účtu, na který měla úplatu za postoupenou pohledávku provést.

37. Žalobce proti právnímu závěru o nedostatku součinnosti brojí několikerými argumenty. Zejména namítá, že peněžitý dluh plní dlužník podle ustanovení § 1955 odst. 1 občanského zákoníku v místě bydliště nebo sídla věřitele jako tzv. donosný dluh. [příjmení] dlužník mohl splnit peněžitý závazek, vyžaduje se jeho aktivita. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná a její věřitel Ing. [příjmení] spolu opakovaně jednali, obsah těchto jednání směřoval k tomu, že je potřebné věc řešit osobně, proto bylo jednání odloženo po návratu jednoho z účastníků ze zahraniční pracovní cesty. Výsledek jednání byl takový, že záležitost smluvní strany vyřeší po vánočních svátcích, resp. po [anonymizována dvě slova], v [anonymizováno] [rok]. V tomto kontextu nelze žalované vytknout, že např. Ing. [anonymizováno] za účelem sdělení bankovního spojení nekontaktovala nebo tento údaj od něj nevyžadovala, když vzájemná komunikace směřovala k něčemu jinému – k osobnímu projednání. V průběhu této komunikace nic nebránilo věřiteli, aby žalované bankovní spojení sdělil – pokud je pravdou, že ji k zaplacení původně sjednané částky vyzýval. Skutečností zůstává, že bez znalosti čísla účtu Ing. [anonymizováno] žalovaná dluh splnit nemohla.

38. Nejvyšší soud ČR se v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] povinností součinnosti věřitele ke splnění dluhu zabýval a dospěl k následujícím právním závěrům: I. Na obsahu závazkového právního vztahu závisí, zda vůbec, popřípadě jaké součinnosti věřitele ke splnění dluhu je zapotřebí. Úkony, které musí věřitel v rámci součinnosti vykonat, vyplývají ze smlouvy nebo ze zákona; může se jednat i o takové úkony, které jsou fakticky ke splnění závazku nutné. Je-li předmětem závazku peněžité plnění, přikazuje zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 254/2004 Sb.“), příjemci platby (věřiteli) na výzvu poskytovatele platby, který platbou uhrazuje závazek (dlužníka), sdělit bez zbytečného odkladu číslo účtu u peněžního ústavu, na který má být platba poukázána, jestliže překračuje stanovený limit. Je tomu tak proto, že poskytovatel platby, jejíž výše překračuje stanovený limit, je povinen platbu provést bezhotovostně, nejde-li o platby, na které se tato povinnost nevztahuje, nebo o platby, které musí být podle zvláštního právního předpisu provedeny v hotovosti. II. Dlužník není v prodlení se splněním peněžitého dluhu a nestíhá jej povinnost podle § 517 odst. 2 obč. zák. po dobu, kdy je v prodlení věřitel. Vznikem prodlení věřitele, jehož důsledkem není zánik pohledávky, přestává být dlužník v prodlení; na následcích prodlení dlužníka za dobu před počátkem prodlení věřitele se přitom nic nemění. Prodlení věřitele způsobené tím, že neposkytl součinnost potřebnou ke splnění dluhu, opravňuje dlužníka také k tomu, aby splnil závazek uložením jeho předmětu do úřední úschovy.

39. V poměrech projednávané věci má odvolací soud za to, že průběžná jednání mezi žalovanou a Ing. [anonymizováno] nedospěla do výsledné fáze, tj. zaplacení sjednané úplaty, proto Ing. [příjmení] ani jednou o způsobu placení a bankovním spojení s Ing. [anonymizováno] nejednal, z obsahu komunikace, jak to zjistil soud I. stupně a jak to vyplývá z obsahu spisu, bylo zřejmé, že účastníci postupní smlouvy ze dne [datum] měli vůli o splnění závazku jednat a dohodli se, že věc uzavřou v [anonymizováno] [rok]. Vzhledem k obsahu těchto jednání neměla žalovaná ani žádný důvod složit plnění do úschovy.

40. Pokud žalobce tvrdí, že žalovaná mohla hradit na účty, které znala, nebylo v řízení prokázáno, že by žalované bylo před [datum] sděleno bankovní spojení, na které má hradit částku [částka], Poukázáním částky na účet příbuzné Ing. [anonymizováno] případně jeho jiný účet, který žalovaná mohla znát, by žalovaná riskovala, že platba nebude mít účinky splnění závazku. Důležitou byla právě okolnost, že šlo o částku, kterou právní předpis neumožňuje hradit v hotovosti (srv. ust. § 4 zákona č. 245/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti ve znění platném od [datum] doposud, který stanoví limit pro hotovostní platby ve výši [částka]). Oběma smluvním stranám, které jsou podnikateli, bylo zřejmé, že platbu nelze provést v hotovosti, tím spíše bylo na věřiteli, aby dlužníku bankovní spojení sdělil.

41. Poté, co dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě ve lhůtě 7 dnů a obdržela od žalobce číslo účtu, v uvedené lhůtě závazek splnila, neboť po uplynutí 7 kalendářních dnů byl den [datum] prvním pracovním dnem, kdy mohla platbu provést, proto soud I. stupně správně uzavřel, že žalobci nárok na úrok z prodlení nevznikl.

42. Dále lze k věci uvést, že právní úvaha soudu I. stupně, že písemnou smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo možné změnit ústní dohodou, je správná, opírá se totiž o ust. § 564 o. z. V daném případě nešlo o novaci ani narovnání závazku, při nichž původní závazek zaniká, ale pouze o dílčí změnu smluvní povinnosti při zachování existence původního závazku / § 1901 o. z. Proto není pro změnu doby splatnosti závazná písemná forma a argumentace žalobce ustanovením § 1906 o. z. nepřichází v úvahu, neboť ust. § 1902 až § 1906 představují speciální právní úpravu pro novaci a narovnání jako specifické změny závazku. Žalovanou citovaný názor prof. [jméno] [jméno], publikovaný v [anonymizováno] advokacie dne [datum], v článku s názvem Problematická ustanovení nového občanského zákoníku a jejich výklad je v poměrech projednávané věci přiléhavý. Na závěr části IV. Tzv. technické chyby (vzájemný rozpor zákonných ustanovení), odstavce 2. Změna právního jednání prof. [jméno] jako jeden z autorů nového občanského zákoníku uvedl, že„ § 564 a 1906 si vzájemně neodporují, ale že se v jejich vzájemném poměru nejedná o nic víc než o prachobyčejný poměr zvláštní úpravy v § 1906 k obecné úpravě § 564 a že se posledně uvedené ustanovení uplatní všude tam, kam speciální § 1906 nedosahuje“.

43. Odvolací soud uzavírá, že žalovaná se do prodlení s úhradou peněžitého závazku nedostala, neboť ji jednání právního předchůdce žalobce utvrdilo v přesvědčení, že závazek společně projednají na začátku roku [rok], kdy se měla projednat i výše úplaty za postoupenou nevymahatelnou pohledávku. Do [datum] věřitel žalované nesdělil číslo účtu, nejednali o žádném konkrétním způsobu splnění závazku, což korespondovalo s oboustranně deklarovanou vůlí věc projednat a vyřešit v [anonymizováno] [rok]. Po doručení první písemné výzvy k úhradě a sdělení čísla účtu žalovaná v uložené sedmidenní lhůtě pohledávku zaplatila v původně sjednané výši. Proto odvolací soud posoudil rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné.

44. Co se týče nároku na zaplacení částky [částka], má odvolací soud za to, že nárok je nutno posoudit jako náhradu škody ve výši nákladů vynaložených na právní pomoc, případně jako účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním a vymáháním částky [částka]. Soud I. stupně jej zamítl pro chybějící právní důvod za situace, kdy nárok na úrok z prodlení byl nedůvodný, tudíž byly nedůvodné kroky žalobce jako advokáta Ing. [anonymizováno]. Tím však posunul obsah právní pomoci, o které žalobce tvrdí, že byla Ing. [anonymizováno] poskytnuta, a která se týkala vymáhání částky [částka], nikoli úroku z prodlení z této částky, proto odměna za jeden úkon právní pomoci představovala částku [částka], jak to vyplývá z tarifní hodnoty [částka]. Odvolací soud posuzuje tento nárok po právní stránce tak, že žalobce neprokázal, že by žalovanou vyzval k úhradě dluhu s uvedením čísla účtu, na který má platit, a že žalovaná tuto výzvu dobrovolně nesplnila. Naopak z prokázaného skutkového děje vyplývá, že poté, co byla žalovaná prokazatelně – tj. písemně a kvalifikovaně – tj. s uvedením čísla účtu věřitele, vyzvána, v uložené lhůtě pohledávku zaplatila. Náhrada nákladů na právní pomoc, vyčíslená podle advokátního tarifu, náleží úspěšnému účastníku v soudním řízení, a mimo něj jen ve výjimečných případech, který v posuzované věci nenastal; ve shora uvedeném směru nepovažuje odvolací soud náklady za účelně vynaložené.

45. Pokud žalobce argumentoval judikaturou na oporu svého nároku na zaplacení částky [částka], neshledává odvolací soud tuto argumentaci přiléhavou. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] pojednává o částečném rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce, v rámci nějž měla být vypořádána rovněž pohledávka z titulu pravomocně přiznané náhrady nákladů řízení ve výši [částka], soudy řešily spor o to, zda jde o pohledávku 1. nebo 2. třídy. V rozhodnutí je rovněž uvedeno, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Proto že jde o nárok, který je příslušenstvím pohledávky, pak platí, že neurčuje-li zákon (zde pro účely uspokojení věřitelovy pohledávky a jejího příslušenství v konkursu zákon o konkursu a jistiny) samotné.

46. Právní věta usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] zní takto:„ Za náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 obč. zák. se považují také náklady soudního řízení. Protože však jde o nárok procesní, vzniká pohledávka teprve (pravomocným) rozhodnutím soudu o přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků proti druhému. Rozhodnutí o nákladech řízení má tedy konstitutivní charakter (nejen vznik, ale i výše je závislá na rozhodnutí soudu). Pokud by tedy nárok na náhradu nákladů měl představovat pohledávku způsobilou k započtení, musel by být pravomocně přiznán rozhodnutím soudu“. Toto rozhodnutí naznačuje, že nárok na zaplacení částky [částka], pokud jej má žalobce za náhradu nákladů řízení, v době postoupení na žalobce neexistoval, a nemohlo tedy dojít k jeho platnému postoupení.

47. Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3819/13, s právní větou:„ Z článku 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod plyne právo každého, tj. i osoby s právnickým vzděláním, vykonávající advokátní činnost, na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. Prostřednictvím termínu„ účelně“ vynaložené náklady nelze vymezovat kategorii osob, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. Je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany za účelem pouhého zvýšení nákladů řízení“, pak spíše míří na skutečnost, že žalobce, sám advokát je v tomto řízení zastoupen advokátem. Toto právo ani případnou náhradu nákladů takto vynaložených však soud žalobci neupřel, když pro zamítnutí žaloby a celkový neúspěch v řízení neměl ani příležitost o náhradě nákladů právního zastoupení žalobce rozhodovat.

48. Na žalovanou namítaný rozpor jednání žalobce s pravidly profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů [země], upravená usnesením představenstva České advokátní komory [číslo] Věstníku ze dne [datum] (etický kodex), odvolací soud nahlíží tak, že se žalobce vedením tohoto sporu uvedl do situace, která s porušením etického kodexu advokáta hraničí. Žalobce jako advokát původního věřitele nabyl pohledávku, uplatněnou v tomto řízení, postoupením od svého klienta. Tvrzená pohledávka pochází z právních vztahů, při jejichž uskutečňování žalobce postupitele právně zastupoval, přičemž dozajista obdržel od svého klienta podrobné informace o vztazích mezi svým klientem a žalovanou. Pokud nabyl pohledávku a domáhá se jejího zaplacení žalovanou, tyto informace ve sporu využívá ve svůj prospěch. Přitom podle ustanovení §6 odst. 4) etického kodexu platí, že advokát nesmí použít na újmu klienta ani ve svůj vlastní prospěch nebo ve prospěch třetích osob informací, které od klienta nebo o klientovi získal v souvislosti s poskytováním právní služby.

49. Z důvodů shora podrobně uvedených odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení, kdy tyto náklady soud I. stupně správně vypočetl. Původně ne zcela přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně nemělo vliv na jeho věcnou správnost.

50. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů za dva úkony právní pomoci – vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu, a to ve výši [částka] za 1 úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Dále žalované náleží paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 1,3 advokátního tarifu, celkem ve výši [částka] a dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. Celkem náhrada činí [částka] a dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je splatná rukám právního zástupce žalované. Pokud při jednání odvolacího soudu došlo při vyhlášení k uvedení nesprávné částky nákladů odvolacího řízení / [částka] napravil toto administrativní pochybení odvolací soud za využití postupu dle § 211 a § 146 o. s. ř. uvedením správné částky ve II. tohoto rozsudku.

51. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).