o zaplacení částky 327 694 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. ledna 2025, č. j. 17 C 131/2024-188,

1. Rozsudkem ze dne 15. 1. 2025 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50 821,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 821,98 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 276 872,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 276 872,02 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobním požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, jež vzniklo straně žalované v souvislosti s užíváním pozemku par. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (orná půda o výměře 198 632 m2), jehož vlastníkem je žalobce, v období od 29. 4. 2019 do 30. 9. 2021.

3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z listinných důkazů, přičemž učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla na základě později zrušeného pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 30. ledna 2015, č. j. [spisová značka], zapsána jako řádný vlastník pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] od 29. 4. 2019 do 9. 9. 2021. Dne 14. 7. 2020 s účinností od 1. 10. 2020 propachtovala pozemek [tituly před jménem] [jméno FO] za pachtovné určené ve výši 2,2 % z celkové ceny pozemku stanovené podle vyhlášky č. 298/2014 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území, s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. První pachtovné bylo splatné 1. 10. 2021, pachtýřem bylo zaplaceno dne 13. 9. 2021 (za pozemek parc. č. [číslo] činí 50 821,98 Kč). Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2021, č. j. [spisová značka] (právní moc 10. 6. 2021) byl pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 30. ledna 2015, č. j. [spisová značka], zrušen a dne 9. 9. 2021 bylo v katastru nemovitostí obnoveno vlastnické právo ve prospěch žalobce.

4. Zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a shledal, že žaloba je důvodná jen zčásti. K povaze rozsudků vydaných v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se vyjádřil tak, že rozsudek o určení, zda existuje určitý právní vztah nebo právo, je deklaratorním rozhodnutím. Z toho odvodil, že žalobce byl po celou dobu řádným vlastníkem věci s tím, že na tomto závěru nic nemění skutečnost, že po dobu od 29. 4. 2019 do 9. 9. 2021 byla jako vlastník v katastru nemovitostí zapsána žalovaná. V této souvislosti poukázal na ust. § 980 odst. 2 o. z., které stanoví vyvratitelnost domněnky správnosti zápisů ve veřejném seznamu. Výše uvedená skutečnost má však zásadní vliv na druh držby vlastnického práva.

5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v období od 29. 4. 2019 do 10. 6. 2021 byla žalovaná v postavení poctivého držitele, a tak byla oprávněna pozemek propachtovat a ponechat si pachtovné, pokud by v tuto dobu nějaké obdržela. To se ale nestalo. Zákon rovněž neumožňuje, aby žalobce požadoval po žalované bezdůvodné obohacení z důvodu, že pachtovné mohlo činit více. Za uvedené období proto žalovaná není povinna platit žalobci ničeho.

6. Pokud jde o období od 11. 6. 2021 do 9. 9. 2021, soud prvního stupně měl v řízení za prokázané, že žalovaná byla v postavení nepoctivého držitele. Shledal proto, že žalovaná je povinna vydat žalobci pachtovné ve výši 50 821,98 Kč, které obdržela od pachtýře za období od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021. Za období od 10. 9. 2021 do 30. 9. 2021 pak soud posoudil vztah účastníků podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení s tím, že žalovaná je povinna vydat žalobci, oč se obohatila. Další plnění žalovaná obdržela až dne 25. 8. 2022 za období od 1. 10. 2021 do 30. 9. 2022, toto období však nebylo předmětem žaloby.

7. Z přisouzené částky 50 821,98 Kč přiznal žalobci i úroky z prodlení, podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od dne 27. 4. 2023, když bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele a právní zástupce žalobce zaslal žalované výzvu dne 20. 4. 2023.

8. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud prvního stupně uvedl, že není důvodná, protože žaloba byla podána dne 26. 4. 2024 v rámci řádného běhu tříleté promlčecí lhůty. Žalobce mohl hypoteticky uplatnit své právo nejdříve po doručení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 10. 6. 2021, a fakticky až poté, co bylo zaplaceno první pachtovné dne 13. 9. 2021. Teprve tehdy se žalobce dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, tedy o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné k jeho vydání.

9. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Proti rozsudku se odvolali oba účastníci řízení. Podáním ze dne 20. 2. 2025 však žalovaná vzala své odvolání v celém rozsahu zpět.

11. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

12. Protože v daném případě nastala situace předpokládaná v ust. § 207 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná vzala své odvolání zpět, odvolací soud zastavil odvolací řízení o odvolání žalované. Podle § 222 odst. 1 o. s. ř. jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo. Vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak samostatně nabyl právní moci.

13. Žalobce se odvolal proti výrokům II a III rozsudku. Rozsudek považoval za věcně nesprávný, protože vychází z nesprávného právního posouzení. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně interpretoval ust. § 996 o. z. ve spojení s ust. § 3002 o. z. a dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaná není povinna ničeho platit za období, kdy byla poctivým příjemcem. Podle žalobce z ust. § 3002 o. z. vyplývá, že pokud poctivý příjemce užívá neplatně nabytou věc, nemůže se odvolávat na ochranu jako dobrověrný držitel věci podle § 996 o. z. a je naopak povinen poskytnout peněžitou náhradu odpovídající obvyklému nájemnému. Žalobce má za to, že mu vznikl nárok na náhradu pachtovného v souladu s obvyklou cenou pachtovného, která byla určena znaleckým posudkem. Soud nesprávně vycházel z nižší hodnoty pachtovného stanoveného na základě metodiky žalované, přičemž ale sama žalovaná na svých stránkách uvádí, že cena pachtovného ve výši 2,2 % z ceny pozemku byla neadekvátní. Od. 1. 1. 2023 pak sama žalovaná zvýšila koeficient pachtovného za zemědělskou půdu na 5,8 % z průměrné ceny pozemků. Žalobci nemůže jít k tíži postup žalované, která dlouhodobě nebyla ochotna revidovat příslušný koeficient. Za období, kdy byla žalovaná v postavení nepoctivého držitele, je povinna vydat žalobci veškerý užitek, kterého držbou nabyla a nahradit i ten, který by žalobce jako zkrácená osoba získal. Proto by mu měla žalovaná vydat inkasované pachtovné a nahradit obvyklou cenu užívání pozemku. Žalobce rovněž nesouhlasil s rozhodnutím o nákladech řízení, protože byl ve věci částečně úspěšný a je nesporné, že to byla žalovaná, která svým jednáním zapříčinila podání této žaloby, což potvrzuje i dopis žalované ze dne 17. 2. 2023. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a zcela vyhověl podané žalobě.

14. Podle žalované soud prvního stupně rozhodl správně, pokud dospěl k závěru, že plnění (úhradu pachtovného) žalovaná přijala v době, kdy již nebyla poctivým držitelem pozemku. Žalovaná rovněž souhlasí s výpočtem pachtovného, které má být uhrazeno, a které vychází ze zákonné výše, jež byla promítnuta do vnitřního předpisu žalované. Výše nájemného, za kterou může žalovaná pronajímat pozemky, je omezena zákonem. Neměla pak povinnost propachtovávat pozemek, o kterém bylo nadto zřejmé, že o jeho vlastnictví je veden spor. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek, a aby byla žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

15. Z podnětu odvolání podaného žalobcem, a v jeho mezích, odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 3000 o. z., poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

Podle § 3002 odst. 1 o. z., plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 o. z. dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen.

Podle § 3002 odst. 2 o. z., užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu.

Podle § 3003 o. z., nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.

17. Soud prvního stupně si opatřil pro své rozhodnutí dostatek podkladů a na základě správně a úplně zjištěného skutkového stavu posoudil věc správně i po právní stránce. Své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

18. V žalovaném období od 29. 4. 2019 do 30. 9. 2021 soud prvního stupně správně rozlišil období, kdy byla žalovaná v dobré víře ohledně vlastnictví a užívání předmětného pozemku, a kdy již v dobré víře nebyla s ohledem na vývoj sporu o určení vlastnického práva, který byl veden u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a z toho vyplývající následnou změnu vlastníka předmětného pozemku v katastru nemovitostí.

19. Odvolací soud je shodného názoru jako soud prvního stupně, že za období, kdy byla žalovaná poctivým držitelem (29. 4. 2019 – 10. 6. 2021), nemá žalobce nárok na žádnou peněžitou náhradu, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná v uvedeném období žádný prospěch užíváním předmětného pozemku nezískala. Soud prvního stupně nepochybil, pokud věc posoudil podle ust. 996 o. z. a § 3000 o. z., která jsou přiléhavá dané věci s ohledem na zjištěný skutkový stav, kdy ke změnám vlastnictví předmětného pozemku docházelo v závislosti na rozhodnutích vydaných v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. K námitce žalobce pak odvolací soud uvádí, že i podle ust. § 3002 odst. 1 o. z. je poctivý příjemce povinen poskytnout druhé smluvní straně náhradu za užívání jen do výše svého prospěchu. Za následující období (11. 6. 2021 – 30. 9. 2021), kdy žalovaná již nebyla v dobré víře ve vztahu k předmětnému pozemku, je povinna vydat žalobci obdržené pachtovné, jak jí bylo uloženo výrokem I napadeného rozsudku.

20. Nelze přisvědčit žalobci, že žalovaná by měla za celé období, tedy za období, kdy byla poctivým příjemcem, i za období kdy již nebyla v dobré víře, vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého pachtovného, jehož výše byla určena znaleckým posudkem. Nabytý prospěch nemusí odpovídat ztrátě souběžně vzniklé ochuzenému, či ztrátě vzniklé teoreticky, ztráta ochuzeného není rozhodující pro určení náhrady, které se musí ochuzenému dostat. Rozhodující je prospěch, který získal obohacený. Není vyloučeno, aby cena nájemného, resp. pachtovného, byla s ohledem na osobu pronajímatele, účel a způsob užívání, určena právním předpisem, jako v daném případě, kdy žalovaná byla při stanovení výše pachtovného vázána právními a vnitřními předpisy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018). Žalovaná je povinna vydat vskutku jen to, co sama získala, nikoli to, co žalobce mohl teoreticky získat. Jen to, co žalovaná získala, představuje výši bezdůvodného obohacení na straně žalované.

21. Pro posouzení věci není rozhodné, že v pozdějším období žalovaná přistoupila ke zvýšení koeficientu pachtovného za zemědělskou půdu. To je také důvodem, pro který odvolací soud neprovedl pro nadbytečnost listiny označené žalobcem v jeho podání ze dne 18. 2. 2025 (informace z webových stránek žalované, odpověď žalované v režimu zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 31. 1. 2025, dopis žalované ze dne 17. 2. 2023).

22. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek v zamítavém výroku II podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

23. Pokud jde o nákladový výrok III, soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí toliko odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., bez dalšího, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci nebyl ani jeden z účastníků zcela úspěšný, žalovaná však byla úspěšnější (v rozsahu 84,5 %), a mohla by jí být přiznána náhrada nákladů v rozsahu 69 % (po odečtení neúspěchu žalobce v rozsahu 15,5 % od úspěchu žalované v rozsahu 84,5 %). Soud prvního stupně i za této situace vyslovil podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a jak vyplývá z podání žalované, je s tímto rozhodnutím srozuměna, neboť navrhovala potvrzení výroku III. Tato skutečnost vedla odvolací soud k tomu, že potvrdil jako věcně správný i nákladový výrok III napadeného rozsudku.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože byl v odvolacím řízení procesně neúspěšný. Náhrada by tak náležela žalované. Žalovaná však zpětvzetím odvolání zavinila, že odvolací řízení bylo částečně zastaveno. Za této procesní situace proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.