pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 46 C 78/2020-489,

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že pohledávka žalované ve výši [částka], kterou žalovaná přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem na majetek žalobkyně, není po právu, eventuálně, aby byla tato pohledávka žalované vyloučena z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem, a to na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby, a to na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Žalobkyně podanou žalobu stavěla primárně na námitce promlčení zástavního práva. Žalobkyně namítala promlčení i předmětné pohledávky žalované. Soud prvního stupně však obě tyto námitky promlčení fakticky směšuje a svůj závěr postavil primárně na nemožnosti uplatnit námitku promlčení pohledávky samotné. Soud prvního stupně sice v odůvodnění dovodil, že objektivní desetiletá promlčecí lhůta v nalézacím řízení uplynula, avšak odmítl ke vzneseným námitkám promlčení přihlédnout s poukazem na § 408 ObchZ. Žalobkyně s právními závěry soudu prvního stupně nesouhlasí a považuje je za nesprávné. Zástavní právo je právem, které podléhá promlčení. Promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka z obchodního závazkového vztahu. Zástavní právo se tak promlčuje ve lhůtě tří let (vzhledem k absenci speciálního zákonného ustanovení se zde uplatní obecná promlčecí lhůta stanovená v § 101 ObčZ). Tvrzená pohledávka žalované, která měla být údajně zajištěna zástavním právem, je pohledávkou z úvěrové smlouvy, promlčuje se ve 4 leté promlčecí lhůtě s tím, že bez ohledu na případná stavení či přerušení promlčecí lhůty skončí tato lhůta nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet (§ 408 odst. 1 ObchZ). I pohledávka, která byla řádně a včas uplatněna u soudu, se může v průběhu soudního řízení promlčet. Ani včasné uplatnění práva v nalézacím řízení nemění nic na tom, že pohledávka již byla v době podání přihlášky do exekučního řízení s ohledem na uplynutí objektivní promlčecí lhůty promlčena. Uplatnění pohledávky u soudu před uplynutím promlčecí lhůty má za následek pouze to, že v řízení, ve kterém bylo právo na zaplacení pohledávky včas uplatněno, nelze vznést námitku promlčení. Dle tvrzení žalované měla dne [datum] nastat konečná splatnost úvěru, a pohledávka se tak promlčela nejpozději dne [datum]. K tomuto datu se tak nejpozději promlčelo i zástavní právo zajišťující předmětnou pohledávku. Přihláška pohledávky byla v rámci exekučního řízení uplatněna až dne [datum]. Soud prvního stupně sice dal nepřímo za pravdu žalobkyni, že předmětná pohledávka je promlčena, avšak odmítl ke vznesené námitce promlčení přihlédnout s poukazem na § 408 ObchZ. Toto ustanovení vyložil soud prvního stupně extenzivním způsobem, který je v rozporu se smyslem daného ustanovení. Ustanovení § 408 odst. 2 ObchZ lze uplatnit při existenci pravomocného soudního či rozhodčího rozhodnutí, kterým bylo věřiteli právo přiznáno, výkonu rozhodnutí (exekuci) musí tak logicky předcházet nalézací řízení, které bylo pravomocně skončeno přiznáním nároku věřiteli, výkon rozhodnutí (exekuční řízení) by měl být zahájen za účelem vymožení pravomocně přiznané pohledávky, o kterou bylo vedeno nalézací řízení. Nalézací řízení pravomocně skončeno nebylo. Žalovaná své postavení přihlášeného věřitele v rámci exekučního řízení odvíjí pouze z existence zástavního práva. Existence pravomocného rozhodnutí přiznávajícího nárok věřitele je podmínkou pro užití § 408 odst. 2 ObchZ. Tvrzená pohledávka, která má být údajně zajištěna zástavním právem, na základě kterého se žalovaná přihlásila do exekučního řízení, je skutečně promlčena, a to bez ohledu na včas zahájené nalézací řízení. [příjmení] data jsou taková, že dne [datum] nastala konečná splatnost tvrzeného úvěru, dne [datum] bylo zahájeno nalézacího řízení, dne [datum] byla promlčena pohledávka uplatněná v nalézacím řízení i zástavní právo, dne [datum] byla nařízena exekuce na majetek žalobkyně v exekučním řízení (tj. v řízení zahájeném na základě návrhu jiného oprávněného), dne [datum] bylo zahájeno řízení o soudním prodeji zástavy (tj. řízení vedené u Okresního soudu v Zlíně pod sp. zn. 39 C 149/2016), dne 31. 5. 2018 bylo toto řízení pravomocně ukončeno, dne [datum] žalovaná přihlásila pohledávku do dražby konané v rámci exekučního řízení. Je evidentní, že žalovaná neuplatnila své zástavní právo včas. Poprvé žalovaná uplatnila své zástavní právo až dne [datum] (tj. více než 18 let poté, co měla nastat splatnost předmětné pohledávky), kdy bylo na základě návrhu zahájeno řízení o soudním prodeji zástavy. Toto řízení však bylo zahájeno po uplynutí objektivní desetileté promlčecí lhůty, a proto v jeho rámci žalobkyně poprvé uplatnila námitku promlčení zástavního práva. Okresní soud ve [obec] uvedl, že námitka promlčení zástavního práva není způsobilou obranou proti žalobě na nařízení prodeje zástavy, ale je důvodem pro zastavení exekuce prodejem zástavy podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tento právní názor pak potvrdil i odvolací soud. Žalovaná návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nepodala (patrně z obavy, že by ve vykonávacím řízení nemohla s ohledem na vznesenou námitku promlčení zástavního práva uspět). V rámci exekučního řízení uplatnila žalovaná zástavní právo až dne [datum]. I zde proto povinný vznesl námitku promlčení zástavního práva, tato námitka je pak předmětem tohoto řízení. Žalovaná, aniž jí v tom cokoli bránilo, otálela s uplatněním svého zástavního práva vůči žalobkyni, až se toto právo promlčelo. Závěr soudu prvního stupně o nepřípustnosti námitky promlčení nemůže obstát. Námitka promlčení byla vznesena v odlišném řízení od nalézacího řízení, tudíž nemůže být užita poslední věta § 408 odst. 1 ObchZ. Žalovaná měla navíc možnost domoci se realizace zástavního práva na základě pravomocného rozhodnutí, avšak výkon rozhodnutí nezahájila. Žalobkyně krom shora uvedeného i nadále trvá na tom, že nedošlo ke vzniku pohledávky ani zástavního práva. Žalovaná řádně nedoložila vznik pohledávky (neprokázala čerpání úvěru) ani zástavního práva. Žalobkyně nikdy finanční prostředky z předmětného úvěru fakticky neobdržela, neboť původní věřitel bez souhlasu žalobkyně využil úvěrovou smlouvu k tzv. rolování úvěru – interní účetní operaci provedenou v účetní evidenci. Žalovaná nedoložila, že by žalobkyně o čerpání předmětného úvěru požádala a že by se finanční prostředky z předmětného úvěru dostaly do sféry její dispozice. Je sporné i samotné zástavní právo, neboť to bez samotné pohledávky nemůže existovat. Při prokazování platnosti sjednání zástavního práva nelze vycházet jen z výpisu z katastru nemovitostí. Pokud jde o namítaný zánik pohledávky v důsledku započtení, i zde žalobkyně z opatrnosti trvá na tom, že měla způsobilou pohledávku k započtení a učinila perfektní úkon směřující k započtení. V souvislosti s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým bylo rozhodnuto o pohledávce žalobkyně z titulu náhrady škody, kterou uplatňovala vůči právnímu nástupci původního věřitele, žalobkyně podotýká, že v předmětném řízení byly vznik škody i porušení povinnosti ze strany původního věřitele jednoznačně prokázány, avšak soud dospěl k závěru o nedostatečném prokázání příčinné souvislosti. Žalobkyně se chtěla odvolat, nebyla však schopna v požadované lhůtě uhradit soudní poplatek. Pokud se soud prvního stupně odmítl námitkami žalobkyně ohledně předmětného započtení zabývat s poukazem na to, že žalobkyně neprokázala doručení zápočtu původnímu věřiteli, pak je jeho závěr o neprokázání doručení přinejmenším předčasný, neboť nepoučil žalobkyni podle § 118a o. s. ř. Žalobkyně se domáhala toho, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že podané žalobě zcela vyhoví.

5. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání uvedla, že setrvává na svém právním názoru, že její zástavní právo není promlčeno, resp. že má jako zástavní věřitel nárok na uspokojení ze zástavy. Žalovaná se plně ztotožňuje s názorem prvostupňového soudu, že k námitce promlčení vznesené žalobkyní nelze přihlížet jak v nalézacím řízení sp. zn. 17 C 247/2002 (vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2), tak v řízení exekučním, které směřuje k vymožení totožné pohledávky. Právní konstrukci žalobkyně tak žalovaná spatřuje jako ryze účelovou, která odporuje akcesorické povaze zástavního práva a smyslu ustanovení § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („ …Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka“). Žalovaná má za to, že v řízení před soudem prvního stupně dostatečně prokázala jak vznik pohledávky přihlášené do předmětného exekučního řízení, tak vznik zástavního práva. Existence pohledávky žalované i zástavního práva jasně vyplývá z důkazů doložených žalovanou v rámci prvostupňového řízení, jak správně zhodnotil rovněž soud prvního stupně v bodě 34 a 35 rozsudku. Co se týče údajného započtení vzájemných pohledávek, žalovaná uvádí, že nikdy k žádnému platnému započtení ze strany žalobkyně nedošlo a ani dojít nemohlo, a to z následujících důvodů. Žalobkyně nemá a nikdy neměla žádnou pohledávku, kterou by mohla započíst proti pohledávce žalované, resp. jejího právního předchůdce. Žalobkyně dovozuje vznik své pohledávky z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout zcizením technologie moštárny. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 20 C 9/2003 dospěl soud po rozsáhlém dokazování k závěru, že právní předchůdce žalované neodpovídá za tvrzenou škodu žalobkyně. I kdyby pohledávka žalobkyně uvedená ad 1. existovala, tak nikdy nedošlo k jejímu platnému započtení vůči pohledávce žalované, neboť dopis ze dne [datum], kterým mělo k údajnému jednostrannému zápočtu ze strany žalobkyně dojít, nebyl do [právnická osoba] (tedy právnímu předchůdci žalované) nikdy doručen, a tak nemohlo dojít k platnému započtení případných vzájemných pohledávek. Žalobkyní předložený podací lístek může prokázat pouze odeslání obsahově neurčené zásilky. Ničím však nedokládá, že tato zásilka byla adresátu skutečně doručena ani co přesně bylo obsahem zásilky. I kdyby byl dopis žalobkyně ze dne [datum] [právnická osoba] doručen, byl by v něm obsažený jednostranný zápočet absolutně neplatný pro rozpor s ust. § 359 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou. Údajná pohledávka žalobkyně totiž byla v době tvrzeného zápočtu nesplatná. Nárok na náhradu škody je ve smyslu § 340 odst. 2 ObchZ splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník o plnění věřitelem požádán. [právnická osoba] však nikdy žádnou výzvu ze strany žalobkyně ve smyslu § 340 odst. 2 ObchZ neobdržela. Žalovaná navrhuje, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně učinil pro rozhodnutí věci dostatek skutkových zjištění, na jejich základě dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům týkajícím se vzniku pohledávky, zástavního práva i započtení. Odvolací soud shledal správnými i závěry soudu prvního stupně v zásadní otázce promlčení pohledávky potažmo zástavního práva, respektive přípustnosti vznesené námitky promlčení, přičemž se neztotožnil se způsobem, jakým o skutkově a právně obdobných sporech rozhodl v minulosti zdejší odvolací soud.

8. V projednávané věci není ve vztahu k posouzení otázky promlčení pohledávky pochyb o tom, že pohledávka z úvěru byla podle smlouvy i jejích dodatků splatná do [datum]. Pohledávka věřitele z úvěrové smlouvy uzavřené [datum] se tak začala promlčovat dne [datum]. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru prošel několika změnami v osobě věřitele, tato skutečnost ovšem neměla vliv na běh promlčecí doby. Při nerušeném běhu událostí by v projednávané věci k promlčení pohledávky z úvěru došlo k datu [datum]. Dnem [datum] bylo u Obvodního soudu pro Prahu 2 zahájeno řízení o zaplacení pohledávky z úvěru ve výši [částka] (sp. zn. 17 C 247/2002), přičemž k datu nynějšího rozhodnutí odvolacího soudu řízení nebylo pravomocně skončeno. Ve smyslu § 402 obch. zák. tak promlčecí doba přestala běžet podáním žaloby na splnění platební povinnosti žalobkyně z úvěrové smlouvy, ve smyslu § 408 odst. 1 obch. zák. však bez ohledu na jiná ustanovení zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet (námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty). V průběhu zahájeného (a dosud pravomocně neskončeného) řízení tak promlčecí doba uplynula dnem [datum]. Dle § 408 odst. 2 obch. zák. má věřitel v případě, že právo bylo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení po uplynutí promlčecí doby, možnost rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bude zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. Pro běh této speciální tříměsíční lhůty je rozhodný okamžik možnosti zahájení exekučního (vykonávajícího) řízení (§ 408 odst. 2 obch. zák.), tedy den, kdy oprávněný mohl poprvé podat se všemi nezbytnými náležitostmi návrh na nařízení exekuce.

9. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 1579/2016 ze dne [datum rozhodnutí] Nejvyšší soud uzavřel, že přihlášení pohledávky zástavního věřitele v exekučním řízení vedeném ve prospěch jiného oprávněného má pro posouzení promlčecí doby podle § 408 obch. zák. ve znění [účinnost] stejné účinky jako podání exekučního návrhu.

10. Přihlášení zástavního věřitele v exekučním řízení vedeném ve prospěch jiného oprávněného je specifické v tom, že zástavnímu věřiteli postačí k přihlášce pouze existence zástavního práva a pohledávky, nemusí disponovat exekučním titulem (§ 336f o. s. ř.). Žalovaná tak k datu podání přihlášky do dražby v exekučním řízení ([datum]) učinila úkon postavený naroveň exekučnímu návrhu či návrhu na výkon rozhodnutí. Lhůta tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno řízení o výkonu rozhodnutí, tak ve vztahu k nalézacímu řízení (sp. zn. 17 C 247/2002) dokonce ještě nepočala běžet, neboť toto řízení dosud pravomocně neskončilo. Rozhodné je zde však specifické postavení zástavního věřitele. Ten může uplatnit svou pohledávku i v exekučním řízení vedeném z podnětu jiného věřitele, a to dokonce ještě před koncem nalézacího řízení, v němž usiluje o vydání exekučního titulu. Toto specifické uplatnění pohledávky má pro posouzení otázky promlčení stejné účinky jako podání exekučního návrhu. V případě jiného výkladu předmětného ustanovení a jiného posouzení věci by žalovaná jako zástavní věřitelka nemohla svou pohledávku do exekučního řízení účinně přihlásit a zástavní právo by ztratila právní mocí rozvrhového usnesení (§ 337h odst. 1 o. s. ř.), a to přestože řádně (včas) zahájila a dosud řádně vede nalézací řízení a k přihlášce pohledávky do exekučního řízení zástavní věřitelce postačuje pohledávka zajištěná zástavním právem k nemovité věci. Námitka promlčení pohledávky a zástavního práva tudíž důvodná není, neboť v daném exekučním řízení nelze námitku promlčení vznést.

11. Žalobkyně taktéž v odvolání namítala, že pohledávka nevznikla, stejně jako nevzniklo zástavní právo. Tato námitka je však zjevně nedůvodná, je-li založena na námitce, že finanční prostředky z úvěru nebyly nikdy poskytnuty. Okresní soud ve [obec] v usnesení č. j. 39 C 149/2016-258 uzavřel, že z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] vyplývá, že žalobkyni byl sjednaný úvěr ve výši [částka] poskytnut dne [datum]. I zástavní právo platně vzniklo, což krom výpisu z katastru nemovitostí bylo potvrzeno taktéž Okresním soudem ve [obec] v citovaném rozhodnutí, v němž soud uvedl, že na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalovaná coby zástavní věřitel doložila existenci zajištěné pohledávky i její výši, zástavní právo k zastaveným nemovitostem i osobu zástavního dlužníka. Odvolací soud z těchto skutkových zjištění, proti nimž žalobkyně jiné konkrétní skutkové alternativy nepředkládá, vychází a nemá o nich žádných pochyb. Argumentace žalobkyně o tom, že poskytnuté peníze měly sloužit k zapravování starších úvěrových dluhů a že fakticky neměla peníze ke své dispozici, je nevýznamná, neboť to samozřejmě možné je a vznik práv a povinností z úvěrové smlouvy to nevylučuje. Žalobkyni byly poskytnuty peníze, přičemž fakticky mohly být rovnou hrazeny podle smluvených dispozic žalobkyně třeba i na splnění nějakého dřívějšího dluhu žalobkyně.

12. K tvrzenému započtení pohledávky na základě přípisů ze dne [datum] a [datum] nedošlo. Žalobkyně měla proti pohledávce [právnická osoba] započíst škodu vzniklou žalobkyni zcizením technologického zařízení na výrobu ovocných šťáv včetně plnící a balící linky. Z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 9/2003-432, však plyne, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, byla zamítnuta, neboť sice byla prokázána škoda a porušení právní povinnosti žalované, avšak nikoliv příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti žalované. Také z tohoto pravomocného rozsudku odvolací soud vychází. Taktéž platí, jak poukázal soud prvního stupně, že v době, kdy již neměla posuzovaná pohledávka žalované dle tvrzení žalobkyně v důsledku započtení provedeného přípisem ze dne [datum] existovat, zřídila žalobkyně k zajištění této pohledávky zástavní právo, a to smlouvou uzavřenou dne [datum]. Těžko by žalobkyně poskytovala zástavní právo k jištění pohledávky, kterou by pokládala za zaniklou (z důvodu započtení).

13. Vzhledem ke všemu shora uvedenému potvrdil odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

14. Ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení plně úspěšná žalovaná. Té vznikly náklady za písemné vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 2x [částka], celkem [částka].