pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 303/2019-161,

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají ochrany osobnosti, do níž měla žalovaná neoprávněně zasáhnout zveřejněním celkem 32 článků v období od [datum] do [datum]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobců předestřeny v bodu 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy žalobkyni a) částku ve výši [částka] (výrok I) a žalobci b) částku ve výši [částka] (výrok II). Co do požadavku žalobce b) na zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok III). Výrokem IV napadeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaslat žalobcům písemnou omluvu v tam uvedeném znění a dále přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení (výrok V). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku I, II a V včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že zveřejněním předmětných článků nezasáhla neoprávněně do osobnostních práv žalobců. Připouští, že se žalobci mohli cítit dotčeni obsahem některých článků, a proto dospěla k rozhodnutí zaslat žalobcům omluvu v požadovaném znění (a v daném rozsahu se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolala). Přiznání zadostiučinění v penězích však podle žalované není namístě. Žalovaná se domnívá, že jí jsou zcela bezdůvodně upírána její ústavně zaručená práva na svobodu projevu a podnikání. Soud prvního stupně na základě svých předsudků vůči žalované hodnotí činnost žalované jako bezcennou, ačkoliv jsou periodika žalované důležitou součástí české mediální scény a přispívají k pestrosti názorů ve společnosti. Dle žalované soud prvního stupně pochybil, když nerozlišoval v napadených článcích skutková tvrzení a hodnotící soudy a místo toho vytvořil vlastní hybridní pojem„ relativizovaná tvrzení“. V důsledku toho soud prvního stupně fakticky zachází se všemi texty jako se zpravodajstvím publikujícím skutková tvrzení a zcela ignoruje jejich stylistiku a konkrétní formulace. Z užitých jazykových prostředků je přitom zřejmé, že články obsahují v převážné většině hodnotící soudy a mají charakter kritických novinářských výstupů. Ty jsou založeny na pravdivých skutečnostech a též na veřejných prohlášeních samotných žalobců. Soud prvního stupně však podle žalované bezdůvodně popírá logickou souvislost mezi doloženými podklady a napadenými hodnotícími soudy. Není pak úlohou soudů určovat, jaký hodnotový žebříček pro publikování názorů je ten jediný správný. Žalovaná dále namítá, že výše přiznaného peněžitého zadostiučinění je zcela nepřiměřená a též nedostatečně odůvodněná. Poukazuje na skutečnost, že žalobci se ohradili proti článkům až více než rok po zveřejnění prvního z článků, přičemž výši požadovaného zadostiučinění opakovaně měnili. Přestože soud prvního stupně sám dospěl k závěru, že některé články osobnostní práva žalobců nijak neporušují, nezohlednil ani tuto skutečnost ve výši přiznaného zadostiučinění. Žalovaná též upozorňuje na další kritéria svědčící v její prospěch, která měl soud prvního stupně vzít v potaz při úvaze o přiměřeném zadostiučinění. Podle žalované soud prvního stupně nesprávně zohlednil preventivně-sankční funkci peněžitého zadostiučinění jako prakticky jediné hledisko (v důsledku dezinterpretace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/2021). Současně žalovaná odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které soukromoprávní institut sankční náhrady újmy není českému právnímu řádu znám. Soud prvního stupně dále pochybil, když odmítl porovnat výši požadovaného peněžitého zadostiučinění s částkami přisouzenými v závažnějších případech, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv. Žalovaná z uvedených důvodů navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobu zamítne, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobci při jednání před odvolacím soudem uvedli, že považují odvolání žalované za nedůvodné, a navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu. Články zveřejněné žalovanou citelně zasáhly do soukromého a rodinného života, cti i důstojnosti obou žalobců. Přestože se v případě žalobců jedná o veřejně známé osoby, nejsou povinni takto závažný zásah strpět, obzvláště za situace, kdy své soukromí veřejně neprezentují jako jiné celebrity. Napadené články (včetně bulvárních titulků) obsahují dle žalobců informace, které nemají jakoukoliv oporu v realitě. Žalovaná pak v řízení nepředložila žádné relevantní důkazy, které by prokazovaly pravdivostní základ pro zveřejněné spekulace. Žalobci poukázali na skutečnost, že žalovaná v roce 2018 a 2019 o žalobkyni a) napsala, že je svému partnerovi údajně nevěrná se třemi různými osobami. Články o rodinné krizi žalobců či o zanedbávání dětí pak žalovaná zveřejňovala čtyřikrát za měsíc. Zásadní pro žalobce byly zejména tvrzení a spekulace žalované o tom, že žalobkyně a) zanedbává své děti. Své absurdní závěry přitom žalovaná dovozovala z toho, že žalobkyně a) nastoupila na několik dní v týdnu do zaměstnání. Spekulativní úvahy zveřejněné žalovanou měly nepochybně za cíl negativně zasáhnout do práv žalobců. Užité jazykové prostředky (výrazy jako„ prý“,„ údajně“,„ těžko říct“, či otazníky na konci vět) nemohou podle žalobců jakkoliv ospravedlnit předmětné difamující spekulace či hodnotící soudy. I když v článcích nebyla uvedena jednoznačná tvrzení, zanechaly nepochybně ve čtenářích negativní dojem. Žalobci uvedli, že je třeba zohlednit zejména formulaci článků, kontext a jejich četnost.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok III a IV rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvého stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již soud odvolací znovu neopakuje), učinil správný závěr o skutkovém stavu a dospěl ke správnému právnímu posouzení věci. Na správné odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud plně odkazuje. Ostatně o skutkových okolnostech věci nebylo fakticky v podstatě sporu, neboť odvolací námitky žalované se upínají prvotně k závěrům právním.

8. Odvolacímu soudu je známo z jeho úřední činnosti (z věci u něj projednávané pod sp. zn. 58 Co 275/2017), že sama žalovaná dne [datum] na svých stránkách [webová adresa] oznamovala k titulům [příjmení] šťastná hvězda, Můj kousek štěstí a Můj čas na kafíčko, že tehdy aktuální čtenost časopisu [příjmení] šťastná hvězda byla [číslo] čtenářů; Můj kousek štěstí [číslo] čtenářů a Můj čas na kafíčko [číslo] čtenářů. Žalovaná k dotazu odvolacího soudu tuto skutečnost v průběhu jednání nezpochybnila, uvedla jen, že prodejnost časopisů žalované je okolo 20 000 kusů, maximálně 30 000 kusů. K tomu pak dále odvolací soud doplňuje, že údaj o čtenosti oněch konkrétních časopisů pochází od samotné žalované, přičemž je u všech časopisů třeba samozřejmě rozlišovat kategorii čtenost od kategorie prodejnost. Právě časopisy toho typu, o jaký jde v projednávané věci, mají násobnou čtenost oproti prodejnosti, neboť si je často přečte celá (i širší) rodina, takové časopisy se vyskytují i v různých čekárnách, kde je vezme do ruky a pročte pro kratochvíli mnoho lidí.

9. Jen stručně pak odvolací soud opakuje a tím vypořádává odvolací námitky: Žalovaná v sérii mnoha článků přistoupila ke zveřejnění mnohých spekulací o soukromém životě obou žalobců, aniž by k těmto spekulacím měla jakýkoli reálný skutkový důvod. Zveřejňovala úvahy o nevěře žalobkyně a), o nedobrých vztazích resp. napjaté atmosféře mezi žalobci, o tom, že chce žalobkyně a) utéct od žalobce b), o žárlivosti žalobce b), o partnerských hádkách žalobců, o partnerských problémech pramenících z toho, že žalobkyně a) nechává všechnu péči o dvě nezletilé dcery na žalobci b), o tom, že žalobkyně a) zanedbává péči o dcery kvůli kariéře, o krizi v rodině, o závažné nemoci žalobkyně. Žalovaná netvrdí, že by tyto její závěry o žalobcích byly pravdivé, a odvolává se na své právo činit hodnotící soudy, jejichž pravdivost se neprokazuje. Žalovaná ovšem přehlíží, že také pro hodnotící soudy musí mít jejich původce rozumný důvod, přičemž čím jsou hodnotící (kritické) soudy konkrétnější, tím také reálný skutkový základ pro ně musí být zřejmější. Ovšem v projednávané věci žalovaná žádný reálný skutkový základ ke svým spekulacím nemá a odkazuje se na naprosté malichernosti a zcela běžné, neutrální události, které ji rozhodně neopravňují ke spekulacím o nevěře, krizi v rodině, nedostatečné péči o nezletilé děti. Spekulace vůči žalobcům naopak nejsou nijak neutrální, mají významný difamační charakter a poškozují čest, důstojnost, soukromí a rodinný život obou žalobců. A právě proto, že tyto spekulace (relativizující tvrzení, jak je označuje soud prvního stupně, či spekulativní otázky, jak je označuje Nejvyšší soud) postrádají jakýkoli reálný základ, jde o výroky neoprávněné.

10. Žalovaná se dovolává ochrany a záruk pro svou novinářskou činnost, jak k nim dospěla soudní praxe v oblasti svobody slova a projevu. To odvolací soud jistě žalované neupírá, ovšem stejně tak platí, že i novináři žalované jsou vázáni elementárními pravidly novinářské etiky. Postupem, který žalovaná zvolila ve věci žalobců, se těmto pravidlům ovšem zcela zpronevěřila a minimálně v nepřímém úmyslu způsobila žalobcům újmu neoprávněným zásahem do cti, důstojnosti, soukromí a rodinného života. Žalovaná se nesprávně domnívá, že jestliže zveřejňuje informace formou spekulací, popřípadě formou řečnických dotazů a podobně, nemůže tím nikoho poškodit, neboť čtenář sám si udělá úsudek. To je ovšem zjevný omyl, neboť i jen veřejným spekulováním vnáší do veřejného prostoru a do povědomí (i podvědomí) veřejnosti určité skutkové alternativy (v dané věci na téma nevěry atd. – viz shora), jinak řečeno drby, aniž by k tomu byl jakýkoli oprávněný důvod (skutkový základ). Jistě by bylo ještě horší, pokud by žalovaná předkládala svá tvrzení jako holá fakta bez relativizace, avšak to neznamená, že„ jen“ spekulace nikomu neškodí. Žalobci takové poškozující jednání nemají povinnost strpět. Přitom navíc takto žalovaná postupuje opakovaně vůči různým svým obětem, na které se zaměří, jde o jistý její modus operandi, což dále zvyšuje škodlivost jejího jednání. Ve velmi podobné věci téže žalované rozhodoval odvolací soud pod sp. zn. 22 Co 218/2020 a návazně Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 25 Cdo 1679/2021. Také na závěry tam předestřené Nejvyšším soudem odvolací soud odkazuje.

11. Shrnuje se tedy, že žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv obou žalobců, přičemž jejich požadavek na poskytnutí zadostiučinění v penězích (vedle morálního zadostiučinění) je plně důvodný. K neoprávněnému zásahu do cti, důstojnosti, soukromí a též rodinného života došlo nevybíravým a masivním způsobem mnoha jednotlivými články v několika periodicích žalované, které jsou celostátně distribuované a mají vysokou čtenost. Žalobci požadované částky, v nichž soud prvního stupně žalobě vyhověl (tj. [částka] resp. [částka]), jsou zcela a na první pohled přiměřené, vzhledem ke všem okolnostem věci ještě nízké. Přiznaná peněžitá satisfakce plní svou výší u obou žalobců toliko prvotní funkci odškodňovací, takže k funkci preventivně – sankční není třeba se blíže vyjadřovat. Pokud by měla být tato funkce odškodnění v projednávané věci účinně uplatněna, musely by být přiznané peněžité částky vyšší.

12. Ve světle uvedeného odvolací soud postupem dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný.

13. V odvolacím řízení zcela úspěšným žalobcům náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů odvolacího řízení. Ty sestávají na straně každého ze žalobců z nákladů na právní zastoupení v rozsahu jednoho úkonů právní služby - účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. S uvedeným úkonem je spojena odměna advokáta ve výši 2 480 Kč/žalobc (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 150 Kč/žalobc (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Žalovaná je tedy povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši [částka] ( ([číslo]) *1,21). Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. (vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).