pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 290/2020-215,

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalované vydat žalobkyni vozidlo tovární značky Mercedes Sprinter [registrační značka], [příjmení]: WDB9061351N723118 (dále jen Vozidlo). Žalobkyně uvedla, že nájemcem a provozovatelem Vozidla, a to na základě smlouvy o finančním leasingu s právem odkupu číslo L [číslo] ze dne [datum], uzavřené s vlastníkem Vozidla, [právnická osoba] [právnická osoba] Žalobkyně je na základě leasingové smlouvy oprávněna Vozidlo užívat a dále mimo jiné vykonávat veškerá práva vyplývající ze záruky za jakost Vozidla či odpovědnosti za vady Vozidla. Leasingová smlouva svojí povahou je nejbližší smlouvě o nájmu, a lze tedy při její aplikaci analogicky použít některá ustanovení občanského zákoníku o nájmu movité věci. Ohrozí-li třetí osoba nájemce v jeho nájemním právu nebo způsobí-li nájemci porušením nájemního práva újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám. Je-li tedy užívací právo nájemce ohroženo nebo rušeno, náleží nájemci prostředky ochrany, které má obecně vlastník věci. [příjmení] věci má především právo žalovat na vydání věci toho, kdo věc neprávem zadržuje. Dne [datum] žalobkyně žalované jako poskytovateli předmětu leasingu oznámila závadu na Vozidle, spočívající v poruše pneumatického pružícího vaku. Ze strany žalované byl nejprve stanoven termín opravy dne [datum], v tomto termínu žalovaná neměla k dispozici potřebný náhradní díl, a proto si žalobkyně [příjmení] dne [datum] odvezla a Vozidlo bylo opakovaně přistaveno k odstranění závady až dne [datum]. V období od [datum] do [datum], kdy měla žalovaná [příjmení] k dispozici, nebylo v servisu žalované zjištěno jakékoliv poškození rámu, karoserie či uložení zadních měchů pérování na Vozidle. Při opakovaném přistavení Vozidla k provedení opravy dne [datum] však již bylo zjištěno, že došlo k destrukci uložení zadních měchů pérování, což vedlo také k poškození rámu Vozidla. Na veškeré vady, které se objevily na Vozidle, se pak vztahuje záruka za jakost poskytovaná žalovanou dle záručních podmínek. Podle tvrzení žalované již mělo dojít k odstranění všech závad na Vozidle, Vozidlo však nebylo předáno žalobkyni ani přes opakované výzvy, kdy žalovaná odmítá Vozidlo vydat a nereaguje na výzvy žalobkyně k vydání Vozidla

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává s tím, že žalobkyně je nájemcem a provozovatelem Vozidla na základě smlouvy o finančním leasingu s právem odkupu číslo L [číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně oznámila žalované jako poskytovateli předmětu leasingu závadu na Vozidle, spočívající v porušení pneumatického pružícího vaku Vozidla a žádala o odstranění této závady. Žalobkyně přistavila Vozidlo do servisu dne [datum], žalovaná servisní práce uvedené v objednávce provedla a dne [datum] předala Vozidlo žalobkyni. Při této opravě nebylo žalovanou zjištěno žádné jiné poškození [příjmení]. Dne [datum] v 13:34 hodin, tedy po necelých dvou týdnech od provedení první opravy, žalobkyně opět přistavila Vozidlo do servisu žalované, jak je uvedeno v objednávce [číslo]. V tomto případě bylo servisem zjištěno kompletní zničení měchu vzduchového pérování na obou zadních kolech a současně poškození držáku měchu a rámu Vozidla. Zaměstnanec žalované na pozici technik [příjmení] [jméno] [příjmení] pořídil při přijetí Vozidla do servisu fotodokumentaci poškození. Dle vyjádření techniků žalované není možné, aby tak rozsáhlé poškození měchů, jejich držáků a rámu Vozidla bylo způsobeno výrobní vadou. Takovéto poškození je způsobeno silným přetížením zadní nápravy Vozidla nákladem, ať už nadměrným nebo nesprávným rozložením nákladu. Na základě konzultace reklamované vady vzduchového pérování a následného poškození s výrobním závodem bylo jednoznačně určeno, že se nejedná o výrobní vadu, za kterou odpovídá výrobce, ale závada je způsobena nadměrným přetěžování Vozidla ze strany zákazníka. Vzhledem k tomu, že oprava Vozidla byla již provedena a poškozené díly nejsou k dispozici, je možné poškození [příjmení] zkoumat pouze na základě fotodokumentace pořízené žalovanou. Skutečnost, že poškození rámu Vozidla bylo způsobeno vjetím do výmolu na dálnici D1, sdělila žalobkyně [příjmení] pojišťovně v rámci zdůvodnění rozporu, týkají se pojistné události [číslo]. Poté, co žalovaná sdělila žalobkyni, že se na poškození [příjmení] nevztahuje záruka, žalobkyně udělila žalované pokyn k provedení opravy a souhlasila s cenou opravy e-mailem ze dne [datum], a to na základě cenového návrhu, který zaslala žalovaná žalobkyni e-mailem dne [datum]. V cenovém návrhu opravy byla uvedena částka za opravu ve výši [částka] bez DPH. Cena opravy, kterou žalovaná vyúčtovala žalobkyni za provedení opravy fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnost [datum], činila [částka] bez DPH, tedy [částka] včetně DPH. Vyúčtovaná částka byla tedy dokonce nižší, než částka odhadovaná. Vozidlo nebylo předáno žalobkyni, ani přes opakované výzvy nebylo žalobkyni umožněno Vozidlo odvézt, když žalobkyně udělila pokyn k provedení opravy a souhlasila i s cenou za opravu, ale odmítla, a dosud odmítá, cenu provedené opravy uhradit. Na základě toho žalovaná zadržela Vozidlo žalobkyně do doby, než žalobkyně uhradí žalované cenu opravy v plné výši. Žalovaná dne [datum] zaslala žalobkyni předžalobní výzvu spolu s písemným vyrozuměním o uplatnění zadržovacího práva. Žalovaná uplatnila vůči žalobkyni vzájemným návrhem právo na úhradu pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím.

3. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Žalobu o vydání Vozidla zamítl (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok II), zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok III), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok [příjmení]) a zaplatit České republice náklady řízení státu ve výši [částka] (výrok V). Soud prvního stupně takto rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že poškození pérování zadní nápravy a podélníku rámu Vozidla bylo způsobeno nesprávným užíváním Vozidla, kdy se jednalo o celkovou postupnou destrukci pérování zadní nápravy a podélníku rámu Vozidla, které lze s největší pravděpodobností vysvětlit přinejmenším nerovnoměrným rozložení nákladu, vymrštěním tohoto nákladu uloženého na zadní nápravě s následným dopadem nákladu na podlahu Vozidla, nereagováním na vzniklé poškození a pokračováním v jízdě, která destrukci dokončila. Vymrštění nákladu lze vysvětlit vjetím do výmolu, ke kterému skutečně došlo dne [datum] na dálnici D1. Právně pak uzavřel, že žaloba není důvodná a vzájemný návrh ze strany žalované je důvodný z části. Mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 o. z. a násl., jejímž předmětem byla oprava Vozidla přistaveného žalované dne [datum] z důvodu destrukce vzduchového pérování zadní nápravy a rámu Vozidla. Na poškození [příjmení] se nevztahovala poskytovaná záruka. Žalobkyně byla proto povinna zaplatit žalované za opravu Vozidla částku [částka], což neučinila. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno přesné datum předání faktury žalobkyni za opravu Vozidla, mělo k tomu dojít někdy v únoru [rok], nepochybné je, že od [datum] měla žalobkyně fakturu k dispozici. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované za opravu Vozidla a zároveň zamítl žalobu o vydání Vozidla, když žalovaná vůči žalobkyni uplatnila zadržovací právo ve smyslu ustanovení § 1395 odst. 1 o. z. Žalobkyně měla vůči žalované splatný dluh a žalovaná žalobkyni o zadržení Vozidla ve smyslu ustanovení § 1397 odst. 1 o. z. vyrozuměla. Soud žalované též přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení dlužné částky a dále přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] soud žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci o žalobě plný úspěch a ve věci vzájemného návrhu měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části týkající se čísti příslušenství, soud proto přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby (převzetí věci o návrhu na vydání věci v tarifní hodnotě [částka]) dále za 8 úkonů ve věci žaloby o vydání věci a vzájemném návrhu o zaplacení částky [částka] z tarifní hodnoty [částka]. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. neúspěšné žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení na znalce ve výši [částka] (odměna za znalecký posudek ve výši [částka] – záloha [částka] + odměna za výslech znalce [částka]).

4. V záhlaví uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním v rozsahu výroku I a II a akcesorického výroku IV a V o náhradě nákladů řízení. Uvedla, že soud prvního stupně založil napadený rozsudek především na skutkovém závěru o tom, že poškození pérování zadní nápravy a podélníku rámu Vozidla bylo způsobeno nesprávným užíváním Vozidla. Jednalo se o celkovou postupnou destrukci pérování zadní nápravy a podélníku rámu Vozidla, které lze s největší pravděpodobností vysvětlit přinejmenším nerovnoměrným rozložení nákladu, vymrštěním tohoto nákladu uloženého na zadní nápravě s následným dopadem nákladu na podlahu Vozidla, nereagováním na vzniklé poškození a pokračováním v jízdě, která destrukci dokončila. Výše uvedené skutečnosti však z provedeného dokazování nevyplývají. V řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o tom, že Vozidlo bylo užíváno nesprávným způsobem, že by bylo příčinou poškození [příjmení] nerovnoměrné rozložení nákladu či dokonce vymrštění nákladu s následným dopadem nákladu na podlahu Vozidla. Jedná se čistě o spekulaci. Soud prvního stupně tedy na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, která se týkají příčiny poškození [příjmení]. Soud prvního stupně přitom vycházel především ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] a výpovědi znalce při jednání. Znalec nemá ve své specializaci posuzování technického stavu motorových vozidel tak, jak to mají ostatní znalci ve stejném oboru. Znalec neměl k posouzení daného případu dostatečnou specializaci a jeho závěry nejsou akceptovatelné. Podle znaleckého posudku mělo být nejpravděpodobnější příčinou poškození vzduchového pérování zadní nápravy a rámu Vozidla přetěžování Vozidla nad přípustnou hmotnost nákladu nebo nerovnoměrně rozložený náklad, kdy byla přetížena pouze zadní náprava a současným vjetím do hlubokého výmolu nebo přejetí překážky. Takový závěr je však v rozporu se skutečností, když váha nákladu Vozidla a Vozidlo samotné byly pravidelně kontrolovány a nebyla zjištěna žádná pochybení. K vymrštění nákladu nemohlo dojít, neboť by náklad musel být rozházen po vnitřním prostoru Vozidla, což nebyl. Znalec přitom pro učinění těchto závěrů neměl jakýkoliv podklad a jedná se tak z jeho strany pouze o spekulaci. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že pokud by prasklo ocelové opásání měchu, umístěného v jeho horní části u jednoho zadního vzduchového měchu, došlo by u tohoto měchu k okamžitému úniku vzduchu a strana zadní nápravy, na které by ušel vzduch měchu, by dosedla na dorazy, tím by rozhodně nedošlo k celkovému rozsahu zjištěného poškození. Žalobkyně však nikdy neuváděla, že při prasknutí obruče měchu došlo k okamžité destrukci nápravy. [jméno] žalovaná při servisu Vozidla uvedla, že měch byl poškozen z důvodu prasklé obruče. Dle názoru žalobkyně tak došlo z důvodu výrobní vady k prasknutí obruče, v jejímž důsledku následně došlo k poškození měchu. Jakékoliv jiné vysvětlení by v daném případě nedávalo s ohledem na zjištěné vady Vozidla smysl, když na Vozidle nebyla známka žádného dalšího poškození. Vozidlo nevjelo do výmolu ve zúženém místě dálnice D1 ve stavu, kdy by byla zajištěna normální funkce pružení, ale ve stavu s již poškozeným měchem. Tedy se lze domnívat, vzhledem k tomu, že vadné díly Vozidla již nejsou k dispozici, že v době, kdy Vozidlo leželo na dorazech zadní nápravy, došlo k jejímu vyššímu namáhání. Ze znaleckého posudku i odůvodnění napadeného rozsudku také vyplývá, že znalec nebyl schopen dospět ke zcela jednoznačnému závěru o příčině poškození [příjmení]. Soud prvního stupně přes návrh žalobkyně důkaz revizním znaleckým posudkem neprovedl, a tedy neúplně zjistil skutkový stav věci. V důsledku nesprávného posouzení shora popsaných skutkových otázek a nesprávného hodnocení provedených důkazů pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že na poškození [příjmení] se nevztahuje žalovanou poskytovaná záruka za jakost. Podstatou záruky za jakost je závazek prodávajícího, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Vozidlo by si tedy mělo po dobu záruční doby udržet alespoň svou provozuschopnost. Záručním případem je dle odst. 2.3 záručních podmínek každá technická závada vozidla vzniklá v důsledku výrobní nebo materiálové vady nebo jeho opotřebení, jež vede během záruční lhůty bezprostředně k nefunkčnosti některého dílu, přičemž současně tento díl není dle záručních podmínek vyloučený ze záručního plnění. Taková výluka se však na posuzovaný případ nevztahuje a ani žalovaná existenci takové výluky netvrdil. Další výluky ze záruky pak obsahuje čl. 3 záručních podmínek. Soud prvního stupně však v odůvodnění napadeného rozsudku ani neuvádí, která z výluk dle záručních podmínek se vztahuje na daný případ a z jakého důvodu se na poškození [příjmení] nevztahuje záruka za jakost poskytovaná žalovanou. Žalobkyně má dále za to, že pokud žalovaná namítá existenci nějaké výluky ze záruky za jakost dle záručních podmínek, nese břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k tomu, o jakou výluku se jedná a zda je skutečně příčina poškození [příjmení] vyloučena ze záruky. Soud prvního stupně tedy dále založil napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení věci, a to zejména otázky důkazního břemene, když od žalobkyně požadoval prokázat, že se na poškození [příjmení] nevztahuje žádná z výluk ze záruky poskytované žalovanou. Nad rámec shora uvedeného žalobkyně uvádí, že žalovaná uplatnila zadržovací právo k Vozidlu po podání žaloby, dopisem ze dne [datum]. Do té doby zadržovala Vozidlo bez jakéhokoliv právního důvodu. Žaloba byla podána oprávněně, což měl soud prvního stupně vzít v potaz alespoň při rozhodování o náhradě nákladů řízení, a tedy neměl žalované přiznat nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Žalobkyně navrhla, aby soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví a vzájemný návrh zamítne, popř. aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůrazňuje, že považuje odvolání za nedůvodné a napadený rozsudek za věcně správný. Žalobkyně ignoruje veškeré důkazy provedené v průběhu soudního řízení. Skutková zjištění soudu o tom, že poškození [příjmení] bylo způsobeno žalobkyní, nikoliv výrobní vadou, vyplývají zejména ze znaleckého posudku a výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], ale taktéž z dopisu žalobkyně ze dne [datum] adresovaného pojišťovně a z vyjádření výrobce vozidel Mercedes-Benz a dodavatele vzduchového pérování. Naopak žalobkyně nepředložila jediný důkaz svědčící o tom, že by Vozidlo užívala standardním způsobem. Žalovaná se zcela ztotožňuje se závěry soudu, že poškození [příjmení] bylo způsobeno žalobkyní, nikoliv výrobní vadou, a z toho důvodu se na opravu Vozidla nevztahuje záruka poskytovaná žalovanou. Specializací soudního znalce ustanoveného soudem, Ing. [jméno] [příjmení], jsou obory doprava městská, silniční, posuzování dopravních nehod, strojírenství a všeobecné autoopravárenství vozidel. Předmětem sporu je zejména otázka původu poškození vozidla. Žalované není zřejmé, z jakého důvodu by znalec neměl mít specializaci k posouzení předmětného sporu, když jeho specializací je všeobecné opravárenství vozidel, a předmět sporu se týká právě opravy Vozidla. Žalobkyně pouze spekuluje o vadnosti znaleckého posudku. Žalobkyně tvrdí, že závěr znalce je ve zjevném rozporu se skutečností, když váha nákladu Vozidla a Vozidlo samotné byly pravidelně kontrolovány a nebyla zjištěna žádná pochybení. Žalobkyně k tomuto tvrzení ovšem nepředložila žádný důkaz. V řízení před soudem prvního stupně se žalobkyně snažila prokázat své tvrzení, že Vozidlo nebylo přetěžováno, předložením nákladního listu, na kterém byla uvedena zátěž 782 kg. Předložení jediného nákladního listu ovšem neznamená, že se na Vozidle nenacházel další náklad pro jiného příjemce. Uvedený nákladní list byl vyhotoven dne [datum], kdežto Vozidlo bylo do servisu žalované přistaveno k opravě [datum], když tentýž den žalobkyně vjela s Vozidlem do výmolu, jak uvedla v prohlášení pro pojišťovnu. Žalobkyně se tedy předložením tohoto důkazu snažila soud uvést v omyl, když předložila soudu listinu vyhotovenou devět měsíců před opravou. Žalobkyně nepředložila soudu žádné tvrzení ani důkaz o tom, jaký náklad mělo Vozidlo v den vzniku poškození. [jméno] žalobkyně před soudem prvního stupně uvedla, že Vozidlo jezdilo většinou plně naložené. Žalobkyně dále tvrdí, že k vymrštění nákladu, jak je uvedeno ve znaleckém posudku, nemohlo dojít, neboť by náklad musel být rozházen po vnitřním prostoru Vozidla, což nebyl. Uvedené tvrzení je nepravdivé. Znalec, technici žalované a výrobce vozidel se shodli na tom, že poškození [příjmení] mohl způsobit náklad, který nebyl rovnoměrně rozložený ve vozidle, ale byl na sobě naskládaný na jednom místě, například na jedné paletě, neboť takto naložený náklad při vjetí do výmolu a jeho nadskočení působí větší silou na jednom místě než náklad rovnoměrně rozložení na více paletách. Žalobkyně uvádí, že ze znaleckého posudku i odůvodnění napadeného rozsudku také vyplývá, že znalec nebyl schopen dospět ke zcela jednoznačnému závěru o příčině poškození [příjmení]. Přestože znalec nebyl schopen dospět ke zcela jednoznačnému závěru, ze závěrů posudku jednoznačně vyplývá, že všechny pravděpodobné možnosti poškození [příjmení] spočívají v zavinění žalobkyně. Ani jedna z uvedených pravděpodobných příčin poškození [příjmení] se netýká výrobní vady Vozidla. Je nepravděpodobné, že by k poškození došlo vinou vady materiálu. Podle rozsahu a způsobu poškození [příjmení] se s největší pravděpodobností nejedná o výrobní vadu, zcela jednoznačně by mohla být tato otázka ovšem zodpovězena po provedení metalurgické zkoušky. Žalobkyně v odvolání pouze účelově interpretuje skutečnosti, které uváděla v řízení před soudem prvního stupně, a které vyplynuly z důkazů, a snaží se tak vyvolat pochybnosti ohledně závěrů znaleckého posudku. Žalovaná nerozumí tomu, jak žalobkyně dospěla k závěru, že soud od žalobkyně požadoval prokázat, že se na poškození [příjmení] nevztahuje žádná z výluk ze záruky. V odůvodnění napadeného rozsudku nic takového uvedeno není. Článek 2.3 záručních podmínek uvádí, že záručním případem je každá technická závada vozidla vzniklá v důsledku výrobní nebo materiálové vady nebo jeho opotřebení, jež vede během záruční lhůty bezprostředně k nefunkčnosti některého dílu, přičemž současně tento díl není z těchto záručních podmínek vyloučený ze záručního plnění. Z uvedeného tedy vyplývá, že záruka se vztahuje pouze na výrobní nebo materiálové vady, nikoliv na jiné vady nebo poškození, jako poškození [příjmení] způsobená žalobkyní. Žalobkyně poskytuje záruku za jakost vozidla, a pokud poškození vozidlo nebylo způsobeno výrobní vadou, ale bylo způsobeno pochybením žalobkyně, žalovaná samozřejmě neposkytuje záruku za poškození způsobená žalobkyní. Soud prvního stupně v odůvodnění napadené rozsudku vyjmenoval všechny výluky uvedené v článku 3.2 záručních podmínek. Na poškození [příjmení] žalobkyně se vztahují všechny výluky uvedené v článku 3.2, neboť a) vozidlo bylo přetěžováno; b) na vozidle byly použity díly, jejichž použití nebylo schváleno výrobcem, neboť žalobkyně sama vyměnila pravý měch pérování za neoriginální měch, c) žalobkyně nedodržela předpisy pro manipulaci a péči o vozidlo tím, že kromě přetěžování Vozidla dále používala poškozené [příjmení] a poškození se tak ještě zvětšovalo; d) vozidlo nebylo opraveno podle standardů [právnická osoba] AG, neboť žalobkyně při opravě svépomocí použila neoriginální měch; e) na vozidlo působily přírodní, ekologické a jiné vnější vlivy, zejména mechanického nebo chemického charakteru, nebo jiné události, včetně nehod, což bylo naplněno zejména vjetím do výmolu a pokračováním užívání poškozeného vozidla, přičemž na již vzniklé poškození [příjmení] působily přírodní a mechanické vlivy, které poškození nadále zvětšovaly. Žalovaná tvrzení o neoprávněném zadržení Vozidla považuje za nepravdivé. Zadržení je neadresovaným projevem vůle věřitele, a proto nemá vyrozumění dlužníka o zadržení věci žádný vliv na vznik zadržovacího práva. Jak žalovaná uvedla před soudem prvního stupně, zaměstnanci žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] opakovaně sdělili [jméno] [příjmení], jednateli žalobkyně, že Vozidlo žalobkyni nebude vydáno do doby uhrazení ceny opravy. Přestože žalobkyně udělila pokyn k provedení opravy a souhlasila i s cenou opravy, odmítla a dosud odmítá cenu provedené opravy uhradit. Na základě toho žalovaná zadržela Vozidlo žalobkyně do doby, než žalobkyně uhradí žalované cenu opravy v plné výši. Faktura s vyúčtovanou cenou opravy byla žalobkyni předána [jméno] [příjmení] v únoru [rok]. Žalobkyně potvrdila přijetí faktury dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně v dopise uvádí, že byla informována žalovanou o odstranění všech závad na Vozidle a vyzvána žalovanou fakturou [číslo] ze dne [datum] k úhradě ceny opravy ve výši [částka] včetně DPH. Přestože žalobkyně výslovně odmítá uhradit pohledávku žalované a žalovaná by tak nemusela žalobkyni zasílat ani předžalobní výzvu, z opatrnosti žalovaná dne [datum] zaslala žalobkyni předžalobní výzvu spolu s písemným vyrozuměním o uplatnění zadržovacího práva. Žalovaná se tedy ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že Vozidlo bylo žalovanou zadrženo oprávněně, neboť žalobkyně měla vůči žalované splatný dluh a žalovaná žalobkyni o zadržení Vozidla vyrozuměla. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto správně, když žalovaná měla ve věci o žalobě plný úspěch a ve věci vzájemného návrhu měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části týkající se příslušenství, soud proto přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

6. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeného výroku I, II, IV a V, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok III rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a správně jej hodnotil po právní stránce.

8. Dle všeobecných podmínek finančního leasingu s právem odkupu [právnická osoba] [právnická osoba] v článku [číslo] s výjimkou práva na odstoupení od kupní smlouvy, na základě které pronajímatel nabyl od dodavatele vlastnické právo k předmětu leasingu, práva na výpověď či odstoupení od veškerých pojistných smluv uzavřených pronajímatelem jako pojistníkem dle této smlouvy a práva na odstoupení od servisní smlouvy uzavřené mezi pronajímatelem jako pojistníkem dle této smlouvy a práva na odstoupení od servisní smlouvy uzavřené mezi pronajímatelem a poskytovatelem servisních služeb postupuje pronajímatel tímto nájemci právo uplatnit nároky ze záruky za jakost předmětu leasingu a nároky z vad předmětu leasingu vůči dodavateli. Žalobkyně jako nájemce Vozidla měla tedy právo uplatnit nároky ze záruky za jakost předmětu leasingu a nároky z předmětu leasingu vůči dodavateli, kterým byla žalovaná. Tímto je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu, a tento závěr soudu prvního stupně je správný.

9. Stěžejní pro posouzení věci samé je skutkový závěr o tom, jaká byla příčina poškození [příjmení] a zda je toto poškození kryto poskytovanou zárukou za jakost či nikoliv, a zda tedy byla žalobkyně povinna žalované uhradit provedenou opravu či nikoliv, když současně v případě záporné odpovědi nemohla žalovaná důvodně uplatnit zadržovací právo. Od posouzení této otázky se tedy odvíjí důvodnost jak podané žaloby, tak vzájemného návrhu.

10. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že závěry zpracovaného znaleckého posudku jsou přesvědčivé. Znalec dospěl k závěru, že nejpravděpodobnější příčinou poškození vzduchového pérování zadní nápravy a rámu Vozidla bylo přetěžování Vozidla či nerovnoměrně rozložený náklad v kombinaci s vjetím do hlubokého výmolu či přejetí překážky v jízdě. Další možností je jízda s vyfouklými měchy zadních kol s plně naloženým Vozidlem a současným vjetím do hlubokého výmolu či přejetí překážky. Znalec současně konstatuje, že je nepravděpodobné, že by k poškození došlo vinou vady materiálu. Znalec též vysvětluje, že jednoznačný závěr by poskytla pouze metalurgická zkouška, díly však již nejsou k dispozici.

11. Znalec závěr o příčině poškození [příjmení] vjetím do hlubokého výmolu či přejetím překážky v jízdě formuluje jen jako nejpravděpodobnější a stejně tak vylučuje jako příčinu vadu materiálu. Znalecký závěr sice není zcela jistý (na 100 %), ale – a to je podstatné - sama žalobkyně nahlásila pojišťovně, že příčinou poškození [příjmení] je vjetí do hlubokého výmolu.

12. Soud prvního stupně tak učinil správný právní závěr, že předmětné poškození [příjmení] nebylo žalobkyní vůči žalované důvodně uplatněno z titulu práva záruky za jakost, žalobkyně byla povinna za provedenou opravu hradit částku dle vystavené faktury, a žalovaná důvodně k Vozidlu uplatnila zadržovací právo. Ze zjištěného skutkového stavu pak také mj. vyplývá, že žalobkyně si před přistavením Vozidla do servisu sama provizorně vyměnila pravý zadní měch vzduchového pérování. Užití dílů, které nebyly schváleny výrobcem či neprovedení opravy dle standardů [právnická osoba] AG jsou pak také samy o sobě výlukami ze záruky za jakost.

13. Pokud žalobkyně namítá, že znalec nemá ve své specializaci posuzování technického stavu motorových vozidel, je třeba uvést, že specializací znalce je oceňování motorových vozidel, strojírenství všeobecné se zvláštní specifikací autoopravárenství a doprava silniční a městská se zvláštní specifikací posuzování dopravních nehod. Konkrétní specializace na autoopravárenství a posuzování dopravních nehod svědčí o tom, že znalcova specializace zcela odpovídala potřebám pro zpracování předmětného posudku, jehož předmětem bylo určit příčinu poškození [příjmení]. Pokud má pak žalobkyně výhrady k pouze pravděpodobnostním závěrům znalce, jakkoliv nejsou závěry znalce absolutní – zejména vzhledem ke skutečnosti, že již nemohl zkoumat poškozené díly – je podstatné, že znalec dospěl k tomu, že existují pouze dvě vysvětlení příčiny poškození vzduchového pérování a rámu Vozidla, jednu z nich označuje jako nejpravděpodobnější, druhou jako také pravděpodobnou. Obě pak zahrnují vjetí do hlubokého výmolu či přejetí překážky, současně znalec má za nepravděpodobné, že by poškození bylo způsobeno vadou materiálu a má za to, že zjištěné poškození se jeví jako vada způsobená provozem Vozidla. Takový závěr znalce je při postupu podle § 132 o. s. ř. dostatečným pro učiněné skutkové zjištění soudem prvního stupně.

14. Žalobkyně má dále za to, že pokud žalovaná namítá existenci nějaké výluky ze záruky za jakost dle záručních podmínek, nese břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k tomu, o jakou výluku se jedná a zda je skutečně příčina poškození [příjmení] vyloučena ze záruky. Soud prvního stupně dle názoru žalobkyně od ní chybně požadoval prokázat, že se na poškození [příjmení] nevztahuje žádná z výluk ze záruky poskytované žalovanou. Lze souhlasit se žalobkyní, že v situaci, kdy soud prvního stupně měl (správně) za prokázané, že příčina poškození [příjmení] nespočívá ve výrobní vadě, byl postup podle § 118a o. s. ř. nadbytečný. Tato vada řízení však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

15. Žalobkyně dále namítla, že žalovaná uplatnila zadržovací právo k Vozidlu po podání žaloby, dopisem ze dne [datum]. Do té doby zadržovala Vozidlo bez jakéhokoliv právního důvodu. Žaloba o vydání věci byla tedy podána oprávněně, což měl soud prvního stupně vzít v potaz alespoň při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Tato odvolací námitka není důvodná, neboť zadržovací právo vzniká faktickým úkonem – neadresovaným projevem vůle věřitele, a proto nemá (následné) vyrozumění dlužníka o zadržení věci žádný vliv na vznik zadržovacího práva (viz § 1395 o. z.:„ Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.“). Zákon sice stanoví povinnost dlužníka o zadržení věci vyrozumět (§ 1397 o.z.:„ Kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu.“), s nedodržením této povinnosti však nespojuje žádný následek a vznik zadržovacího práva není s vyrozuměním dlužníka spojen. Bylo prokázáno, že žalobkyně byla ústně vyrozuměna, že jí Vozidlo nebude vydáno do doby uhrazení ceny opravy, neboť přestože žalobkyně udělila pokyn k provedení opravy a souhlasila i s cenou opravy, odmítla cenu provedené opravy uhradit. Na základě toho žalovaná zadržela Vozidlo žalobkyně do doby, než žalobkyně uhradí žalované cenu opravy v plné výši. Následně učiněné písemné vyrozumění o vzniku zadržovacího práva již na jeho vznik vliv nemá. Za situace, kdy žaloba byla podána v okamžiku, kdy již žalovaná zadržovací právo vůči Vozidlu uplatnila, přestože o tom žalobkyni písemně vyrozuměla až později, byla žaloba o vydání věci podána nedůvodně, a nebylo proto důvod tuto skutečnost zohlednit při rozhodování o nákladech řízení. Navíc, i pokud by zprvu žaloba podána důvodně byla, pak by argumentace žalobkyně obstála jen za situace, pokud by po vyrozumění o vzniku zadržovacího práva, vzala žalobu zpět. To se ale nestalo, žalobkyně nadále setrvala na důvodnosti žaloby.

16. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I, II a V dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Jde-li o náhradu nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně, soud správně dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení žalované, která byla zcela úspěšná v řízení o žalobě a v řízení o vzájemném návrhu měla žalobkyně jen nepatrný úspěch. Z hlediska jednotlivých úkonů je však třeba u úkonů učiněných společně pro obě řízení (o žalobě i o vzájemném návrhu), určit tarifní hodnotu dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu součtem tarifních hodnot spojených věcí (tarifní hodnota žaloby [částka] + tarifní hodnota vzájemného návrhu [částka], tj. celkem [částka]). Odvolací soud pak dále oproti soudu prvního stupně nehodnotil úkon ze dne [datum] - návrh otázek pro znalce - jako úkon právní služby, se kterým je spojena odměna ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Žalovaná učinila před soudem prvního stupně 8 úkonů právní služby s tarifní hodnotou [částka] (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě spolu se vzájemným návrhem, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u ústního jednání nepřesahující dvě hodiny ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum]). Každý z nich je spojen s odměnou v sazbě [částka] dle § 7 bod 5 advokátního tarifu a režijním paušálem [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Náklady právního zastoupení dále tvoří částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalované je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie a ta je plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovaná dále uhradila soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši [částka] a zálohu na znalecký posudek [částka] Celkem tak náklady žalované činí [částka] (= [číslo] + [číslo] + (8* [číslo] + 8*300) *1,21)). Odvolací soud proto nákladový výrok IV soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka] (výrok I), jinak jen taky postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. V odvolacím řízení žalovaná uspěla zcela. Ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení jí vznikly náklady na právní zastoupení dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve výši [částka] za úkon z tarifní hodnoty [částka], a to za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) a 2 paušální náhrady dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po [částka], celkem tedy [částka], po zvýšení o daň z přidané hodnoty celkem [částka]. Platební místo odvolací soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. (výrok III).