Rozhodnutí 22 Co 64/2024-417

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zadostiučinění ve formě omluvy za nemajetkovou újmu, kterou mu žalovaná způsobila prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO], státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Žalobce po žalované žádá uveřejnění omluvy v navrženém znění, a to z důvodů podrobně uvedených v bodě 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního nstupně.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v odstavcích 9 až 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Vedle věcných námitek žalovaná vznesla i námitku promlčení uplatněného nároku, neboť žalobce se o zásahu do svých osobnostních práv dozvěděl nejpozději dne [datum], kdy u Obvodního soudu pro [adresa] podal obsahově stejnou žalobu přímo proti [tituly před jménem] [jméno FO]. Šestiměsíční promlčecí doba dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), která se po dobu řízení vedeného proti jinému žalovanému nestavěla, tedy zcela jistě uplynula ještě před zahájením tohoto řízení.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost zveřejnit písemnou omluvu ve znění „Omluva Dne [datum] byl na zpravodajském serveru http://www.lidovky.cz/ zveřejněn rozhovor s názvem „Žalobce otevřeně: [jméno FO] má někde ulité stamiliony“. Tento rozhovor obsahoval nepravdivé a dehonestující údaje a tvrzení, které neoprávněně zasáhly zejména do osobnostních práv [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Omlouváme se [Jméno zainteresované osoby 0/0] za uvedení nepravdivých údajů při rozhovoru pro [právnická osoba] dne [datum]. Není pravdou, že by [Jméno zainteresované osoby 0/0] ukrýval peníze do zahraničí do obchodních společností. Není rovněž pravdou, že by se jednalo o stovky milionů. Dále není pravdou, že by [Jméno zainteresované osoby 0/0] v rámci mediálních vyjádření lhal. Za způsobené nepříjemnosti a újmu se tímto [Jméno zainteresované osoby 0/0] omlouváme. Ministerstvo spravedlnosti ČR“, a to následující den po právní moci rozsudku po dobu nejméně 30 dní (výrok I). Současně žalované uložil i povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Sluší se však připomenout, že soud prvního stupně o věci rozhodoval již podruhé, přičemž v části, v níž se žalobce domáhal omluvy nejen pro svou osobu, ale i pro všechny, kdo byli rozhovorem uvedeni v omyl, jakož i v části, v níž žádal o uložení povinnosti žalované zdržet se jakéhokoliv dalšího šíření nepravdivých informací a dehonestujících výroků o žalobci v souvislosti s [podezřelý výraz] řízením vedeným u Krajského soudu v Praze, byla žaloba zamítnuta již předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž v tomto rozsahu (ve výroku IV) nebyl napaden odvoláním, a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Ve zbylém rozsahu (ve vyhovujících výrocích I, II, III a nákladovém výroku V) byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalované zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, vyjma té části, v níž byla žalobci přisouzena omluva v rozsahu slov „Dále není pravdou, že by [Jméno zainteresované osoby 0/0] v rámci mediálních vyjádření lhal“, ohledně níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba zamítnuta (viz rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně znovu rozhodl i o části předmětu řízení, o které bylo již dříve pravomocně rozhodnuto, a sice o omluvě za výrok „Dále není pravdou, že by [Jméno zainteresované osoby 0/0] v rámci mediálních vyjádření lhal“. Dále poukazuje na to, že soud prvního stupně uložil povinnost ke zveřejnění omluvy subjektu označenému jako „Ministerstvo spravedlnosti“, ačkoliv takovýto subjekt neexistuje, nýbrž se jedná toliko o organizační složku státu, jež není nadána právní subjektivitou. Výrok o uložení povinnosti zveřejnit omluvu je nadto nevykonatelný, neboť žalobce navzdory poučení, jehož se mu dostalo ze strany soudu prvního stupně, nespecifikoval, jakým způsobem (kde) má být omluva zveřejněna. Soud prvního stupně neprovedl ani žalovaným navržené důkazy (odposlechy), neúplně zjistil skutkový stav věci a nesprávně věc posoudil i po stránce právní, především pokud jde o existenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu) na straně státu. [tituly před jménem] [jméno FO] totiž poskytl informace v režimu § 8a [podezřelý výraz] řádu (jak konstatoval i odvolací soud v rozsudku ze dne [datum]), přičemž se jednalo o informace, které byly již předtím zveřejněny ve sdělovacích prostředcích a které vyplývaly i z usnesení vydaných v [podezřelý výraz] řízení. Ze strany žalobce pak byla nedostatečně tvrzena nemajetková újma, která mu měla v souvislosti s nesprávným úředním postupem vzniknout, byť byl k doplnění svých tvrzení veden postupem dle § 118a o. s. ř. Tento nedostatek skutkových tvrzení nelze suplovat označením a provedením důkazů (zde výslechem dvou svědků), jimiž ani nelze mít nemajetkovou újmu za prokázanou. Současně má žalovaná za to, že žalobce v řízení neprokázal, že by mu újma byla způsobena výhradně v souvislosti s výroky pronesenými státním zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], a nikoliv v souvislosti se samotným [podezřelý výraz] stíháním jeho osoby. Za nejpodstatnější odvolací důvod žalovaná označila to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil její námitku promlčení. Zopakovala svou argumentaci z řízení před soudem prvního stupně, především že předmětný článek byl uveřejněn již dne [datum] a že žalobce od samého počátku věděl, že [tituly před jménem] [jméno FO] rozhovor poskytl jako státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, tedy jako zaměstnanec státu. O újmě tudíž věděl ihned, nejpozději však dne [datum], kdy podal žalobu na ochranu osobnosti proti [tituly před jménem] [jméno FO]. Tato žaloba byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace [tituly před jménem] [jméno FO], který rozhovor poskytl nikoliv jako soukromá osoba, ale jako zaměstnance státu při výkonu svého povolání. Žalobce tedy nesprávně vyhodnotil osobu, proti níž by měla žaloba směřovat, třebaže již tehdy znal všechny okolnosti důležité pro uplatnění svého nároku. Jestliže žalobce až poté, co mu bylo v řízení u Obvodního soudu pro [adresa] doručeno dne [datum] doplňující vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], začal činit úkony směrem k uplatnění svého nároku vůči státu, jde tato okolnost k jeho tíži, na běh promlčecí doby však nemůže mít žádný vliv, neboť ta se během předešlého řízení nestavěla. I za situace, že by mělo být za uplatnění nároku vůči státu považováno datum [datum], kdy žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] podal návrh na rozšíření žaloby o dalšího žalovaného (Českou republiku), stalo by se tak po marném uplynutí promlčecí lhůty, jejíž běh musel skončit nejpozději dnem [datum]. Žalovaná uzavírá, že byl-li nárok vůči státu v tomto řízení uplatněn žalobou podanou v květnu 2017, stalo se tak po uplynutí promlčecí lhůty, nehledě na to, že k předběžnému uplatnění nároku u žalované došlo až dne [datum]. Navrhuje proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta, resp. aby byl v části, v níž bylo vyhověno omluvě, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto, zrušen a řízení bylo pro překážku rei iudicatae zastaveno.

5. Žalobce v rámci svého přednesu při jednání odvolacího soudu navrhl potvrzení odvoláním napadeného rozsudku, s jehož odůvodněním se ztotožňuje, a požádal o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Předně žalovaná důvodně poukazuje na to, že soud prvního stupně žalobě vyhověl i co do omluvy vyjádřené slovy „Dále není pravdou, že by [Jméno zainteresované osoby 0/0] v rámci mediálních vyjádření lhal“, přestože o ní bylo již (pravomocně) rozhodnuto. Jak bylo zmíněno (viz shora odst. 3), odvolací soud svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], ř. j. [spisová značka], zčásti změnil tak, že žalobu ve shora citovaném rozsahu zamítl. Předmětem dalšího řízení tak zůstala omluva týkající se již jen výroků, že žalobce ukrýval peníze do zahraničí do obchodních společností a že se jednalo o stovky milionů, ohledně níž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. V části týkající se výroku, že žalobce v rámci mediálních vyjádření lhal, se proto jedná o věc pravomocně rozhodnutou, která nemůže být projednávána znovu (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Překážka věci rozhodnuté představuje nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, dle níž měla omluva obsahovat též větu „Dále není pravdou, že by [Jméno zainteresované osoby 0/0] v rámci mediálních vyjádření lhal“, podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a řízení podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil.

8. Za opodstatněnou má odvolací soud i odvolací námitku, jíž žalovaná zpochybnila závěry soudu prvního stupně stran námitky promlčení, kterou proti zbylému nároku vznesla. Již ve svém předchozím rozsudku odvolací soud vysvětlil, že ve vztahu k výrokům o tom, že žalobce měl ukrývat peníze do zahraničí do obchodních společností a že se jednalo o stovky milionů, je třeba uplatněný nárok posuzovat dle zákona o odpovědnosti za škodu, neboť ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] se jednalo o informování veřejnosti o průběhu [podezřelý výraz] řízení ve smyslu § 8a [podezřelý výraz] řádu, neboli že se jedná o úřední postup v rámci výkonu státní moci. Je proto namístě aplikovat speciální úpravu pro případy, kdy bylo do osobnostních práv zasaženo výkonem veřejné moci, kterou je právě zákon o odpovědnosti za škodu, přičemž organizační složkou příslušnou za stát vystupovat je v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti (viz rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odst. 14 a 15). Zákon o odpovědnosti za škodu obsahuje i zvláštní úpravu promlčení práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci stran počátku a délky lhůt (§ 32 odst. 3), dle níž se promlčuje i nárok na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, zejména v podobě konstatování porušení práva nebo omluvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

9. Soud prvního stupně tuto právní úpravu správně citoval, ze svých skutkových zjištění však vyvodil právní závěry, s nimiž se nelze ztotožnit. Nelze souhlasit s tím, že by počátek šestiměsíční promlčecí doby bylo třeba vázat až k únoru 2017, kdy žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] v reakci na obranné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] navrhl, aby do řízení přistoupil stát, a kdy měl být seznámen též s právním názorem soudu, že [tituly před jménem] [jméno FO] není ve věci pasivně legitimován.

10. Dle ustálené judikatury subjektivní promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu (majetkové či nemajetkové) újmy dle § 32 odst. 1 a § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu počíná běžet okamžikem, kdy poškozený prokazatelně nabyl vědomost o tom, že mu vznikla újma a kdo za ni odpovídá. O tom, kdo za újmu odpovídá, se poškozený dozví tehdy, když zjistí skutkové okolnosti rozhodné pro vymezení odpovědného subjektu. Nemusí se jednat přímo o „jistotu“, nýbrž postačuje, aby skutkové okolnosti, jimiž disponuje, byly způsobilé k učinění závěru o tom, kdo za újmu odpovídá. To, kdy si poškozený na základě jemu známých skutkových okolností tento právní závěr učiní, není rozhodné. Pro počátek běhu promlčecí doby proto není významné, kdy a s jakým výsledkem skončilo soudní řízení vedené poškozeným proti jinému škůdci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]).

11. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz listinami ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], a zjistil, že žalobce podal dne [datum] žalobu na ochranu osobnosti proti [tituly před jménem] [jméno FO], kterou se na podkladě stejných skutkových tvrzení jako v nyní projednávané věci, domáhal omluvy za tytéž výroky zveřejněné dne [datum] na zpravodajském serveru www.lidovky.cz v rozhovoru s názvem „Žalobce otevřeně: [jméno FO] má někde ulité stamiliony“. Žalobce tvrdil, že s ním bylo vedeno [podezřelý výraz] řízení, v němž [tituly před jménem] [jméno FO] vystupoval v pozici státního zástupce. Po vyhlášení [podezřelý výraz] rozsudku poskytl [tituly před jménem] [jméno FO] zpravodajskému portálu www.lidovky.cz rozhovor, v němž mimo jiné uvedl, že žalobce ukrýval peníze do zahraničí do obchodních společností a že to tipuje určitě na stovky milionů. Dne [datum] bylo žalobci doručeno vyjádření žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], v němž se brání námitkou nedostatku své pasivní věcné legitimace. Dne [datum] žalobce podal návrh na „rozšíření žaloby“ o dalšího žalovaného, a to Českou republiku – Krajské státní zastupitelství v Praze. Tento svůj návrh doplnil podáním ze dne [datum] tak, že ve smyslu § 92 odst. 1 o. s. ř. navrhuje, aby soud připustil přistoupení dalšího žalovaného do řízení, jímž je Česká republika – Krajské státní zastupitelství v Praze. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] byl návrh žalobce na připuštění vstupu dalšího žalovaného do řízení zamítnut. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace [tituly před jménem] [jméno FO], jenž při poskytnutí rozhovoru pro [právnická osoba] nevybočil z jednání přičitatelného jeho zaměstnavateli, tedy státu.

12. Na podkladě výše uvedených zjištění lze učinit závěr, že žalobci byly všechny skutkové okolnosti potřebné pro uplatnění nároku prokazatelně známy nejpozději ke dni, kdy podal žalobu na ochranu osobnosti proti [tituly před jménem] [jméno FO], tedy ke dni [datum]. Již k tomuto datu nejpozději žalobce vědět o tom, jakými výroky bylo do jeho osobnostní sféry zasaženo, jakož i o tom, kdo a v jaké pozici je pronesl. Mohl tak učinit (právní) závěr o vzniku újmy i o tom, kdo za ni odpovídá. Z tohoto pohledu není podstatné, kdy mu bylo v řízení, které u Obvodního soudu pro [adresa] zahájil, doručeno obranné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], ani kdy získal informaci o tom, jak na věc právně nahlíží soud, resp. kdy se z jeho rozhodnutí dozvěděl, že [tituly před jménem] [jméno FO] není ve věci pasivně legitimován, neboť v obou případech se jedná toliko o právní hodnocení skutkových okolností, jež žalobci byly známy již dříve. Šestiměsíční promlčecí doba dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu proto počala běžet nejpozději ode dne [datum] a její konec připadl na den [datum]. Promlčecí doba se nestavěla ani z důvodu dle § 35 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, neboť k předběžnému uplatnění nároku u žalované ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu došlo, jak vyplývá ze shodných tvrzení účastníků, až dne [datum] (to v návaznosti na pokyn odvolacího soudu v rozsudku ze dne [datum], jímž uložil prověřit splnění podmínky řízení vyplývající z § 14 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu), a tedy až po marném uplynutí promlčecí doby. K jejímu stavění nemohlo dojít ani z důvodu zahájení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] proti [tituly před jménem] [jméno FO], neboť uplatněním práva u soudu (§ 648 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) se běh promlčecí doby staví jen ve vztahu k osobě, vůči níž se řízení vede (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). K uplatnění práva sice nemusí dojít jen žalobou, ale rovněž návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení, a to od okamžiku, kdy je takový návrh učiněn, to ovšem za předpokladu, že takovému návrhu bylo vyhověno, neboť jen v takovém případě je splněna podmínka řádného pokračování v řízení. V daném případě byl však žalobcův návrh ze dne [datum], aby do řízení u Obvodního soudu pro [adresa] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] přistoupil stát, zamítnut, nehledě na to, že i tak tento návrh byl podán až poté, co promlčecí doba již marně uplynula.

13. Jelikož žalobce neuplatnil své právo (nárok) včas a žalovaná se dovolala jeho promlčení, má to za následek, že žalované nelze povinnost k poskytnutí zadostiučinění uložit (§ 609, § 610 odst. 1 o. z.). Za této situace je již nadbytečné zabývat se věcnou stránkou sporu, tedy tím, zda byly naplněny podmínky pro poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (omluvy) za zásah do osobnostních práv žalobce, k němuž mělo dojít při výkonu veřejné moci.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku o věci samé (I) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu s požadavkem na zveřejnění omluvy za výroky, že žalobce ukrýval peníze do zahraničí do obchodních společností a že se jednalo o stovky milionů, zamítl.

15. Odvolací soud pak rozhodl nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), čímž byl odklizen nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně. [právnická osoba] se zásadou úspěchu ve věci náleží zcela úspěšné žalované náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

16. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalované coby nezastoupené účastnici (§ 151 odst. 3 o. s. ř.) náklady v paušální výši [částka] za každý z 10 úkonů, které v řízení vykonala (§ 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), a to za: 1) vyjádření k žalobě ze dne [datum], 2) příprava účasti na jednání, 3) účast u jednání dne [datum], 4) účast u jednání dne [datum], 5) účast u jednání dne [datum], 6) podání ve věci samé ze dne [datum], 7) účast u jednání dne [datum], 8) účast u jednání dne [datum], 9) účast u jednání dne [datum] a 10) účast u jednání [datum]. Celková výše těchto nákladů je [částka].

17. V odvolacím řízení žalovaná učinila 2 úkony ve smyslu § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a sice podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a účastnila se jednání odvolacího soudu dne [datum], za něž jí náleží náhrada v celkové výši [částka] (= [částka]).

18. Náklady žalované za řízení před soudy obou stupňů tedy výsledně činí celkem [částka] (= [částka]). Lze dodat, že takto stanovená náhrada nákladů řízení se týká úkonů, které byly vykonány žalovanou, za niž vystupuje organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, neboť o náhradě nákladů ve vztahu k žalované (původně) jednající organizační složkou Krajským státním zastupitelstvím v Praze bylo rozhodnuto již rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], jímž byla její účast v řízení ukončena.

19. Lhůta k plnění je stanovena postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a (ve vztahu k nákladům odvolacího řízení ve spojení s § 211 o. s. ř.).