pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 276/2020-65, doplněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 276/2020-134,

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaným a [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], bytem [adresa] (v řízení před soudem prvního stupně označené jako žalovaná [číslo]; dále jen„ [jméno] [příjmení]“) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím. V podrobnostech jsou žalobní tvrzení a argumenty předestřeny v bodu 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná [číslo] [jméno] [příjmení] v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatněný nárok výslovně uznaly co do důvodu i výše.

3. Žalovaný [číslo] uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodu 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

4. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví (ve vztahu k žalované [číslo] [jméno] [příjmení] rozsudkem pro uznání) uložil žalované [číslo] [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu vůči žalovanému [číslo] (výrok II), uložil žalované [číslo] [jméno] [příjmení] nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] (výrok III) a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému [číslo] na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok [příjmení]). Doplňujícím rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala, aby povinnost zaplatit částku [částka] s příslušenstvím byla žalované [číslo] [jméno] [příjmení] uložena společně a nerozdílně. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (a též v odůvodnění doplňujícího rozsudku) a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním žalobkyně a žalovaná [číslo]. Žalobkyně se odvolala proti výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému [číslo] též proti akcesorickému výroku IV o nákladech řízení. Žalovaná [číslo] sice v podaném odvolání uvedla, že napadá rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, avšak ze samotného obsahu odvolání je zřejmé, že ve skutečnosti brojí proti rozsudku soudu prvního stupně pouze v rozsahu, který se jí týká, tj. v příslušné části výroku I a III (k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu ostatně ani není žalovaná [číslo] subjektivně oprávněna). V rozsahu týkajícím se žalované [jméno] [příjmení] nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním. Stejně tak nebyl odvoláním napaden ani doplňující rozsudek soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu nabyl rozsudek soudu prvního stupně v předmětném rozsahu samostatně právní moci.

6. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba byla podána předčasně (tj. před splatností zápůjčky). Poukazuje na skutečnost, že výpověď smlouvy o zápůjčce nemá ze zákona obligatorně písemnou formu, a lze ji tedy učinit ústně, resp. i konkludentně. Podle žalobkyně je nepochybné, že si vyžádala vrácení zápůjčky, a tím fakticky vypověděla smlouvu o zápůjčce, neboť uplatnila nárok ze zápůjčky v dědickém řízení a následně i žalobním návrhem v projednávané věci. Komentářová literatura přitom potvrzuje, že výpověď smlouvy je možné učinit i prostřednictvím žaloby. Není pak nutné, aby výpověď byla výslovně pojmenována jako výpověď, ale postačí, když se o výpověď jedná materiálně, tedy z povahy jednání a jeho obsahu lze dovodit, že se jedná o výpověď. Žalobkyně má za to, že její žádost o vrácení zápůjčky (výpověď) došla do sféry všech tří (původních) žalovaných, a to již v rámci dědického řízení, čímž se předmětná pohledávka zesplatnila. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že žalovaná [číslo] [jméno] [příjmení] žalovaný nárok výslovně uznaly, aniž by uvedly, že je předčasný. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že uloží žalovanému [číslo] povinnost společně a nerozdílně s žalovanou [číslo] [jméno] [příjmení] zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a přizná žalobkyni vůči žalovanému [číslo] náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná [číslo] v podaném odvolání namítala, že pokud soud prvního stupně zamítl žalobu vůči žalovanému [číslo] (z důvodu předčasnosti), měl tak učinit i ve vztahu k žalované [číslo]. Soud prvního stupně své rozhodnutí ve vztahu k žalované [číslo] založil pouze na skutečnosti, že žalovaná [číslo] dluh vůči žalobkyni v průběhu řízení uznala co do důvodu a výše. Soud prvního stupně však vůči žalované [číslo] nerozhodoval rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř. a žalovaná [číslo] rovněž nebyla soudem poučena dle § 114b o. s. ř. tak, aby rozsudek pro uznání mohl být vydán. Právní jednání žalované [číslo] ze dne [datum] (ve kterém uznala dluh) nelze rovněž posoudit formálně jako uznání dluhu ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Navíc se takové uznání dluhu nijak nedotýká případné splatnosti dluhu. Žalovaná [číslo] dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není možné žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání, je-li žaloba zjevně nedůvodná a žalovaný nárok nevznikl. Žalovaná [číslo] navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu vůči žalované [číslo] zamítne a přizná žalované [číslo] náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaný [číslo] ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že pokud žalobkyně tvrdí, že smlouvu o zápůjčce vypověděla jednáním v rámci dědického řízení, jedná se o nepřípustnou novotu v rámci odvolacího řízení, neboť před soudem prvního stupně žalobkyně v tomto směru ničeho netvrdila (ani nenavrhovala důkazy). Žalovaný [číslo] nesouhlasí ani s tvrzením žalobkyně o tom, že smlouva o zápůjčce byla vypovězena prostřednictvím podané žaloby. Žaloba dle žalovaného [číslo] neobsahuje žádný projev vůle žalobkyně směřující k vypovězení smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně prostřednictvím podané žaloby zápůjčku nevypovídala, nýbrž pouze usilovala o neprodlené splnění dluhu za trvání závazku. Žalovaný [číslo] se proto domnívá, že tvrzená zápůjčka není splatná a žaloba je předčasná. Žalovaný [číslo] dále podotýká, že vůči němu nemůže způsobit žádné účinky jednání žalované [číslo] [jméno] [příjmení], které nárok žalobkyně uznaly. Vzhledem k tomu žalovaný [číslo] navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu týkajícím se žalovaného [číslo] potvrdil jako věcně správný a přiznal žalovanému [číslo] náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Žalobkyně a žalovaná [číslo] uzavřely v průběhu jednání před odvolacím soudem smír, jehož znění je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Písemná dohoda o uzavření smíru podepsaná žalobkyní a žalovanou [číslo] byla při jednání pořízena. Odvolací soud postupem dle § 220 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 99 odst. 2 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a III ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou [číslo] ([jméno] [příjmení]) tak, že uzavřený smír schválil, neboť povaha projednávané věci uzavření smíru připouští a obsah uzavřeného smíru není v rozporu s právními předpisy. V rámci uzavřeného smíru učinily účastnice řízení též dohodu o náhradě nákladů řízení.

10. Odvolací řízení o věci samé bylo následně vedeno a o odvolání ve věci samé bylo rozhodnuto již jen ohledně požadavku žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému [číslo] zaplatit žalobkyni (společně a nerozdílně s žalovanou [číslo] [jméno] [příjmení]) částku ve výši [částka] s příslušenstvím.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v předmětném rozsahu včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

12. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně nepochybně vyplynulo, že žalobkyně zaslala dne [datum] bezhotovostním převodem na účet [jméno] [příjmení] st. (tj. právního předchůdce žalovaných) částku ve výši [částka], přičemž [jméno] [příjmení] st. v bezprostřední návaznosti na to použil uvedené finanční prostředky k zakoupení osobního vozidla značky Mercedes (kupní smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] st. a [právnická osoba] [právnická osoba]).

13. Nelze však akceptovat závěr soudu prvního stupně, podle kterého bylo v řízení prokázáno, že právním titulem pro zaslání peněz [jméno] [příjmení] st. byla smlouva o zápůjčce. Předmětný závěr soudu prvního stupně je nepřesvědčivý a postrádá náležité odůvodnění, zejména pokud jde o hodnocení jednotlivých důkazů a o skutková zjištění na základě nich učiněná. Skutečnost, že žalobkyně měla uzavřít s [jméno] [příjmení] st. smlouvu o zápůjčce vyplývá pouze z účastnické výpovědi žalobkyně a ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], v jehož případě však sám soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že svědek vypovídal nevěrohodně, jelikož zamlčel, že o řízení hovořil se žalobkyní a že stále pro žalobkyni pracuje. Nadto nelze přehlédnout, že výpověď tohoto svědka ne zcela koresponduje s účastnickou výpovědí žalobkyně, s čímž se soud prvního stupně též nevypořádal. Odvolací soud při jednání dne [datum] seznámil účastníky se svým předběžným názorem na věc a upozornil žalobkyni, že ve vztahu k tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce by bylo nutné zopakovat dokazování, případně ho též doplnit. Žalobkyně v reakci na to sdělila odvolacímu soudu (v podání ze dne [datum]), že na svém tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce netrvá a nehodlá ho nadále prokazovat.

14. Žalovaný [číslo] v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] st. sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce, avšak v opačném postavení, kdy [jméno] [příjmení] st. byl věřitel a žalobkyně dlužník. Dle žalovaného [číslo] pak důvodem předmětné platby (ze dne [datum]) bylo vrácení peněz poskytnutých žalobkyni [jméno] [příjmení] st. na základě této smlouvy o zápůjčce.

15. V průběhu odvolacího řízení pak žalovaný [číslo] nově uvedl, že [jméno] [příjmení] st. zakoupil vozidlo Mercedes-Benz na svoje jméno pouze formálně (tzv.„ na oko“), a to kvůli odpočtu DPH a nákladům na provoz tohoto vozidla. Ze strany žalobkyně a [jméno] [příjmení] st. se tak mělo jednat o simulaci právního jednání, kdy ve skutečnosti bylo záměrem žalobkyně zakoupit si za své peníze (které zaslala na účet [jméno] [příjmení] st.) vozidlo pro sebe. Dle žalovaného [číslo] se proto [jméno] [příjmení] st. nemohl stát vlastníkem vozidla a v důsledku toho vozidlo nemělo být ani součástí dědictví. Skutečným vlastníkem vozidla je od počátku žalobkyně. Tím je též vyvráceno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalovaný [číslo] současně uvedl, že se o těchto skutečnostech dozvěděl v rámci schůzek s žalobkyní, které proběhly ve dnech [datum] a [datum] (za účelem projednání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] st.). K prokázání svých tvrzení žalovaný [číslo] navrhl důkaz audiozáznamem rozhovorů mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] na předmětných schůzkách. Odvolací soud konstatuje, že naposledy uvedené skutečnosti a důkazy, které ovšem vyvracejí původní tvrzení žalovaného [číslo] žalovaný [číslo] neuplatnil před soudem prvního stupně, a v odvolacím řízení ovládaném zásadou neúplné apelace jsou proto nepřípustné, neboť jim nesvědčí žádná z výjimek uvedených pod písm. a) až f) v § 205a o. s. ř. Je zřejmé, že nově tvrzené skutečnosti (i navržené důkazy) byly žalovanému [číslo] známy již dlouhou dobu před zahájením řízení v této věci, a nic mu tedy nebránilo, aby je uplatnil před soudem prvního stupně. Žalovaný [číslo] v řízení před soudem prvního stupně tvrdil zcela jiný důvod zaslání peněz na účet [jméno] [příjmení] st. (vrácení peněz na základě poskytnuté zápůjčky – jak již bylo uvedeno výše), přičemž je však zřejmé, že tento (původně tvrzený) důvod nyní fakticky sám popřel, a proto se už ani jím odvolací soud nezabývá.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. pak příkladmo uvádí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Byť v řízení již nejsou uplatňována tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o zápůjčce ani tvrzení žalovaného [číslo] o vracení peněz ze smlouvy o zápůjčce, nelze dospět k závěru, že by částka ve výši [částka] byla tehdy poukázána na účet [jméno] [příjmení] st. bez právního důvodu. Z důkazů provedených před soudem prvního stupně (a z nesporných tvrzení účastníků řízení) vyplývá, že žalobkyně spolu s [jméno] [příjmení] st. žili jako životní partneři po dobu více než 20 let, sdíleli společnou domácnost a vychovávali též společnou dceru [jméno] [příjmení]. Současně je zřejmé, že předmětný automobil Mercedes sloužil pro účely celé rodiny (žalobkyně při své výpovědi před soudem prvního stupně sama uvedla, že automobil užíval jak [jméno] [příjmení] st., tak i ona a dcera [jméno] [příjmení]), byť jeho formálním vlastníkem byl [jméno] [příjmení] st. Za takové situace představuje právní důvod pro plnění poskytnuté žalobkyní již samotný vztah mezi ní a [jméno] [příjmení] st. a vidina jejich (dalšího) společného soužití. Předmětný právní důvod je pak pochopitelně podmíněn trváním společného soužití partnerů a v okamžiku jeho ukončení odpadá. V projednávané věci došlo k ukončení společného soužití žalobkyně a [jméno] [příjmení] st. v důsledku úmrtí [jméno] [příjmení] st. dne [datum], čímž současně žalobkyni vznikl vůči žalovanému [číslo] (a též vůči ostatním dědicům [jméno] [příjmení] st.) nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl.

18. Výše uvedené závěry potvrzuje ustálená judikatura Nejvyššího soudu. K tomu lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3890/2016, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že„ ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně vlastníka nemovitosti může dojít právě v okamžiku, kdy s partnerem, který do nemovitosti investoval peněžní prostředky s vidinou časově neomezeného společného soužití, zrušili společné soužití a společné užívání dotčené nemovitosti“ (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 382/2012 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3053/2013).

19. Za výši bezdůvodného obohacení však nelze považovat celou částku, kterou žalobkyně poskytla [jméno] [příjmení] st. pro účely pořízení automobilu Mercedes. Jak totiž odvolací soud již uvedl, automobil byl užíván všemi členy společné domácnosti, tedy i ve prospěch žalobkyně, v důsledku čehož byla část poskytnuté částky (hodnoty automobilu) fakticky zkonzumována. Výše bezdůvodného obohacení proto odpovídá hodnotě předmětného automobilu ke dni, kdy odpadl právní důvod plnění – tj. ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] st.

20. V této souvislosti odvolací soud doplnil dokazování a postupem podle § 213a o. s. ř. nově provedl k důkazu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (vydané pověřenou soudní komisařkou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení] st. a zároveň byla určena obvyklá cena aktiv pozůstalosti.

21. Z výše uvedeného rozhodnutí o dědictví odvolací soud zjistil, že hodnota automobilu Mercedes byla ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] st. určena na základě odborného názoru autobazaru částkou [částka]. K tomu odvolací soud dodává, že žádný z účastníků řízení takto stanovenou hodnotu automobilu nerozporoval. Vzhledem k tomu částka [částka] odpovídá výši vzniklého bezdůvodného obohacení.

22. Podle ustanovení § 1704 a § 1707 o. z. hradí dědicové dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. Rozsah, ve kterém každý z dědiců hradí dluhy zůstavitele, se odvíjí od skutečnosti, zda dědic uplatnil výhradu soupisu, či nikoliv. Postih mezi spoludědici se pak dle § 1704 o. z. řídí obecnými ustanoveními o společných dluzích.

23. Podle ustanovení § 1872 odst. 1 o. z. platí, že je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada (§ 1876 odst. 2 o. z.).

24. Jelikož žádný z dědiců po [jméno] [příjmení] st. výhradu soupisu neuplatnil (jak vyplývá z rozhodnutí o dědictví), vznikla všem dědicům (tedy včetně žalovaného [číslo]) povinnost uhradit žalobkyni společně a nerozdílně částku [částka] představující vzniklé bezdůvodné obohacení. Podíly na dluhu jsou u všech tří dědiců stejné (vzhledem k tomu, že i dědictví nabyli rovným dílem), na každý podíl tedy připadá částka ve výši [částka]. Žalobkyně a žalovaná [číslo] uzavřely v průběhu odvolacího řízení smír, na základě kterého se žalovaná [číslo] zavázala zaplatit žalobkyni pouze částku ve výši [částka], čímž fakticky žalobkyně prominula žalované [číslo] část jejího podílu na dluhu ve výši [částka]. Podle ustanovení § 1996 odst. 1 o. z. má takové prominutí dluhu účinky i vůči ostatním spoludlužníkům (v rozsahu podílu, který byl prominut), a je tedy třeba o tuto částku ponížit celkový dluh. S ohledem na to je nárok uplatněný žalobkyní vůči žalovanému [číslo] opodstatněný co do částky [částka], a to včetně požadovaného příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení. Vzhledem ke vztahu dlužnické solidarity mezi dědici odvolací soud stanovil, že povinnost žalovaného [číslo] uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím zaniká v rozsahu plnění žalované [číslo] na její povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (dle výroku I tohoto rozsudku) a v rozsahu plnění [jméno] [příjmení] dle výroku I rozsudku soudu prvního stupně co do částky [částka] s příslušenstvím. Současně v rozsahu plnění žalovaného [číslo] nad částku [částka] (tj. nad jeho podíl na celkovém dluhu) náleží žalovanému [číslo] náhrada vůči žalované [číslo] [jméno] [příjmení] dle jejich podílů na dluhu, tj. vůči žalované [číslo] nejvýše v rozsahu částky [částka] a vůči [jméno] [příjmení] nejvýše v rozsahu částky [částka].

25. Pouze na okraj pak odvolací soud dodává, že výše uvedené vypořádání vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] (potažmo i ostatními dědici [jméno] [příjmení] st.) je nepochybně spravedlivým i ve světle nových tvrzení žalovaného [číslo] která uvedl až v průběhu odvolacího řízení. Žalovaný [číslo] tvrdí, že vlastníkem automobilu Mercedes je od počátku žalobkyně (jelikož si údajně automobil fakticky koupila sama za vlastní peníze), a že tedy automobil neměl být vůbec součástí dědictví po [jméno] [příjmení] st. (k tomu lze podotknout, že není zřejmé, z jakého důvodu žalovaný [číslo] tuto skutečnost nesdělil notářce – soudní komisařce, když mu v době probíhajícího dědického řízení byla již známa). Jestliže se ovšem automobil součástí dědictví stal a dědicové jej (dle žalovaného [číslo] neprávem) nabyli do svého (spolu) vlastnictví, pak je evidentně spravedlivé, aby poskytli žalobkyni za automobil náhradu (dle jeho hodnoty).

26. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II částečně změnil a částečně jej potvrdil, jak je ve výroku II tohoto rozsudku uvedeno, a to postupem dle ust. § 219 a 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

27. Vzhledem k tomu, že odvolací soud ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [číslo] částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval mezi těmito účastníky řízení nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 o. s. ř.). Tím je odklizen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně.

28. Žalobkyně ve vztahu k žalovanému [číslo] výsledně uspěla co do částky [částka] s příslušenstvím, tj. v rozsahu 62,76 %, a žalovaný [číslo] co do částky [částka], tj. v rozsahu 37,24 %. Postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) tak náleží většinově úspěšné žalobkyni vůči žalovanému [číslo] náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 25,52 % (=62, [číslo]).

29. V řízení před soudem prvního stupně žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a dále na právní zastoupení advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) žaloba ze dne [datum], 3) účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 4) účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum]. S každým z výše uvedených úkonů je spojena odměna advokáta ve výši [částka] (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - dále jen „advokátní tarif“) a paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) Celkem žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně vynaložila náklady ve výši [částka] ([číslo] [číslo]). Vzhledem k tomu, že se jedná o společné náklady vynaložené v řízení proti třem žalovaným, připadá na žalovaného [číslo] pouze 1/3 těchto nákladů, tj. částka ve výši [částka]. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci náleží žalobkyni vůči žalovanému [číslo] za řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů řízení ve výši [částka] ([číslo], [číslo]).

30. V odvolacím řízení žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek za odvolání ve výši [částka] a dále na právní zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby: 1) odvolání ze dne [datum] (včetně doplnění ze dne [datum]), 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], 3) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. S každým z výše uvedených úkonů je spojena odměna advokáta ve výši [částka] (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) Náklady na soudní poplatek za odvolání a na právní zastoupení spojené s úkonem ad 1) byly vynaloženy pouze ve vztahu k žalovanému [číslo]. V případě nákladů na právní zastoupení spojených s úkony ad 2) a 3) se pak jedná o společné náklady vynaložené ve vztahu k žalovanému [číslo] žalované [číslo] na žalovaného [číslo] tak připadá pouze 1/2 těchto nákladů. Celkem tedy ve vztahu k žalovanému [číslo] vynaložila žalobkyně v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] ([číslo] [číslo] (2* [číslo]) /2). Vzhledem k poměru úspěchu a neúspěchu ve věci náleží žalobkyni vůči žalovanému [číslo] za odvolací řízení náhrada nákladů ve výši [částka] ([číslo], [číslo]).

31. S ohledem na výše uvedené je tak žalovaný [číslo] povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem částku [částka] (= [číslo] [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).