Rozhodnutí 22 Co 49/2024-552

1. Žalobce se podanými žalobami (spojenými soudem prvního stupně ke společnému řízení) domáhá uložení povinnosti žalovanému odstranit z videozáznamů zveřejněných žalovaným nepravdivá skutková tvrzení, urážlivá sdělení, fotomontáže, projevy osobní povahy a osobní údaje žalobce a zdržet se jejich dalšího zveřejňování; dále se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaslat žalobci písemné omluvy ve zněních uvedených ve výroku II a VII rozsudku soudu prvního stupně a zveřejnit omluvy ve formě videozáznamu ve stejném znění jako ve výroku II rozsudku soudu prvního stupně a ve znění uvedeném ve výroku VIII rozsudku soudu prvního stupně na svých osobních profilech na sociálních sítích Facebook a YouTube; dále se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy v penězích částky ve výši [částka] a [částka]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v bodech 6 až 14 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaný s žalobami nesouhlasí a navrhuje jejich zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodech 15 až 26 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII a IX) a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalovanému ve výši [částka] (výrok X). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně učinil nesprávný skutkový závěr, že některé napadené výroky žalovaného nemíří na adresu žalobce, přestože z provedeného dokazování je zcela jednoznačné, že výroky jsou adresovány právě žalobci. Dále soud prvního stupně nijak neodůvodnil svůj závěr, že veškeré výroky žalovaného se týkají kritiky působení žalobce ve veřejné sféře. Tento je zjevně nesprávný, protože není zřejmé, jak např. výrok o tom, že žalobce je [název], [název] či má obtíže s erekcí, souvisí s jeho omezeným veřejným působením. Výrazy, které žalovaný použil, jsou vulgární i hrubě urážlivé, přičemž jejich primárním cílem bylo zneuctění žalobce. Soud prvního stupně přitom nijak nezdůvodnil, na základě čeho došel k závěru, že vytýkané výroky mají velmi nízký potenciál urazit a nejsou hrubě vulgární. Z provedeného dokazování také nijak nevyplynulo, že by žalovaný myslel své výroky ironicky či že se jednalo o nadsázku. Žalobce dále poukazuje na presumpci neviny, která nebyla dodržena. Připouští, že za [podezřelý výraz] čin podvodu byl odsouzen, avšak nikoli v době, kdy žalovaný napadené výroky pronesl. Soud prvního stupně se také nijak nevypořádal s výroky o tom, že žalobce má již ve svém mladém věku problémy s erekcí, že kvůli svým problémům s erekcí vyhazuje zaměstnance, že je [název] a [název], že má natolik špatné vztahy s rodinou, že za ním nebude chodit do vězení, a že jeho otec se za něj až za hrob stydí. Soud prvního stupně ve vztahu k těmto výrokům nevyjasnil, zda je považuje za skutková tvrzení či hodnotící soudy, a nevyjasnil, zda byla v řízení prokázána jejich pravdivost či jejich reálný základ. Ve vztahu k namítanému zveřejnění rodného čísla žalobce, fotomontáži, na které je žalobce vykreslen jako homosexuál a účastník tzv. cruise plavby pro homosexuály, a zhodnocení, zda zveřejnění soukromé konverzace v aplikaci Messenger s třetí osobou představoval zásah do soukromí žalobce, soud prvního stupně žádný závěr neučinil. V případě výroku, že se žalobce v roce 2011 snažil prát peníze v blíže neuvedeném občanském spolku a tento také rozkrást, v čemž mu bylo zabráněno blíže neuvedenou osobou, které se měl následně mstít vystavením podvodné směnky na částku [částka] a spor nakonec kvůli nepravosti směnky prohrál a dluží této osobě [částka] na nákladech řízení, soud prvního stupně učinil z důkazů nesprávná skutková zjištění, kdy základ tohoto tvrzení není pravdivý. Skutečnost, že rozhodčí nález ve vztahu k předmětné směnce byl zrušen, neposkytuje oporu tvrzení o tom, že směnka byla podvodně vyfabrikována, jak tvrdil žalovaný, nebo že byla žalobcem vyrobena jako akt msty. V případě výroků žebrák, poškozenej mozek, asociál, Casanova IV. cenové kategorie, hysterická a narcistická figura soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení, že jde o hodnotové soudy. Jde o hanlivá tvrzení, která zjevně sledují cíl žalobce toliko urážet a skandalizovat a která jsou ve zjevném nepoměru k cíli kritiky. Soud prvního stupně pak na mnoha místech napadeného rozsudku uvádí, že se v případě určitých výroků jedná o zřejmou nadsázku, satiru či zjevné přehánění. Že jsou určité výroky zřejmou nadsázkou či přeháněním však netvrdí ani samotný žalovaný. Samosoudce soudu prvního stupně se tak chopil role obhájce žalovaného, čímž zjevně překročil svoji funkci nezávislého a nestranného soudce. Dále nelze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že napadené výroky lze označit za satiru. Satira je umělecké dílo využívající komičnosti, výsměchu a ironie ke kritice nedostatků či záporných jevů. Napadené výroky jsou oproti tomu difamující, mající za cíl urážet, dehonestovat a šířit nepravdu. Závěr soudu prvního stupně o tom, že napadené výroky požívají ochrany v rámci svobody slova, kdy v opačném případě by došlo k jejímu nepřípustnému zúžení, zcela odporuje judikatuře. Dále neměl-li soud prvního stupně za prokázané, že by napadenými výroky bylo do života a osobnosti žalobce jakkoli zasaženo, měl přistoupit k provedení jeho účastnické výpovědi, s čímž žalobce vyslovil souhlas. Soud prvního stupně ale tak neučinil, čímž nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a neprovedl důkaz potřebný k prokázání rozhodné skutečnosti. Žalobce akceptuje, že je osobou do jisté míry veřejně činnou, to však neznamená, že by byl kdokoli oprávněn uveřejňovat o něm závažná, pomlouvačná sdělení nebo tvrzení dotýkající se jeho ryzího soukromí. Ani odkaz na jeho „bohatou kriminální minulost“ v napadeném rozsudku neodůvodňuje závěr o nulovém zásahu do práv žalobce. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. Žalobce zcela opomíjí, že svou výdělečnou činnost a projevy založil na kontroverzi, překračování právních norem, zneužívání práva, ponižování a zesměšňování těch, kteří se nemohou bránit, a takto se prezentoval ve veřejném prostoru. Aby jeho publikum bylo schopno rozlišit protiprávnost a špatnost jeho chování, muselo jim to být vysvětleno obdobnou formou. Žalobce opomíjí, že to byl on, kdo budoval svůj mediální obraz jako osoba všehoschopná, mocná a [název], a sám se prezentoval jako „[název]“ a „[název]“ a zveřejňoval k tomu i videa. Dále si žalobce domýšlí a cítí se být dotčen výroky, které ve videu žalovaného ani nezaznívají, jako např. „má problémy s erekcí“ a „kvůli problémům s erekcí ukončuje pracovněprávní vztahy“. Žalobce ve svém odvolání uvádí, že se jej žalovaný po celou dobu řízení snažil očernit, žalovaný ale pouze soudu doložil fakta, která zveřejňoval sám žalobce a kterými se na veřejnosti prezentoval. Domnívá-li se, že je očerněn, měl by se zamyslet nad svými projevy a svou prezentací ve veřejném prostoru. Žalobce zcela opomíjí, že byl pravomocně odsouzen za útok na úřední osobu a podvod, bylo proti němu zastaveno [podezřelý výraz] stíhání pro pomluvu (s ohledem na probíhající [podezřelý výraz] řízení za podvod), bylo proti němu v té době vedeno 11 exekučních řízení v úhrnné hodnotě přes [částka] a zároveň byl odsouzen k náhradě škody převyšující [částka]. Dále žalobce opakovaně vystupoval v hlavních zpravodajských relacích, v článcích na zpravodajských portálech a na již zrušeném YouTube kanále [název] veřejnou známost lze dovodit i z toho, že má vlastní stránku na Wikipedii a před jeho aktivitami opakovaně varovala Česká advokátní komora a také Česká národní banka. Dále pak byla činnost jedné z obchodních společností, se kterou je žalobce spojován, označena Nejvyšším správním soudem jako „hyenismus“ a on sám jako „nechvalně známý zmocněnec“. Žalovaný dále opakovaně doložil, že v případě karikatur, kterými se žalobce cítí být dotčen, se jednalo o volně dostupný obsah sdílený na sociální síti Facebook, přičemž žalovaný není jejich autorem a tyto mají pouze dokreslovat „mediální bublinu“, která byla budována okolo „pojištění na pokuty“. Ostatně toto je explicitně zmíněno v napadeném videu, kde je řečeno: „A na začátek něco z lidové tvořivosti.“ Co se týče internetové komunikace žalobce s třetí osobou v aplikaci Messenger, jednalo se opět o volně dostupný obrázek na sociální síti Facebook, který žalovaný jen sdílel. Dále označení titulem „b.l.b.“ je nutno vnímat v celkovém kontextu chování žalobce, kdy s ohledem na jeho činnost lze tuto vyjádřit lidovým výrazem „blbě udělaná“, a proto zkratka „b.l.b.“ ze slov „blbě udělaná obhajoba“. Žalovaný má za to, že chování žalobce dostatečně poskytuje prostor pro expresivní kritiku.

6. Odvolací soud při jednání konaném dne [datum] v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování, a to přehráním videozáznamu „[název] ?? !! vol.16/1“. Tento důkaz odvolací soud provedl nikoli za účelem zjištění, co přesně nahrávka obsahuje, neboť to správně zjistil již soud prvního stupně, avšak k zjištění a lepšímu vystižení, jak audiovizuální záznamy žalovaného působí. Odvolací soud konstatuje, že jde o záznam, při němž žalovaný s pohledem do kamery deklamuje své názory, které jsou prokládány různými kreslenými, vizuálními či zvukovými výňatky z jiných děl. Sdělení žalovaného se mnohdy pohybují na hraně srozumitelnosti, neboť z nich ani není vždy zcela určité, ke komu se vztahují, zda k žalobci, či zda k osobě pana [jméno], o níž žalobce také referuje. „Reportáže“ žalovaného působí amatérsky a jejich argumentační či přesvědčovací schopnost je evidentně chabá. Některé části (jako např. část týkající se Viagry nebo různé koláže) působí skutečně až dětinsky, jak to jinými slovy vystihl v napadeném rozsudku již soud prvního stupně.

7. Dále v průběhu jednání konaného dne [datum] žalobce k dotazu odvolacího soudu uvedl, že namísto odstranění slov, že má problémy s erekcí, požaduje odstranění části napadeného videozáznamu „[název] ?? !! vol.16/1“ se zobrazením léku Viagra a doprovázeného písní [adresa] je dobrá. Toto žalobcovo sdělení podle obsahu pokládá odvolací soud za upřesnění žaloby, nikoli za změnu žaloby.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že v zásadě je napadený rozsudek správný, byť v některých částech je odvolání důvodné.

9. Soud prvního stupně citoval správné normy objektivního práva, které tedy odvolací soud již neopakuje, a též široce citoval judikaturu vysokých soudů týkající se konfliktu svobody slova a ochrany soukromí (v širším slova smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod). V projednávané věci se pak nejlépe hodí všeobecně uznávaný a v soudní praxi stále opakovaný závěr Ústavního soudu, že každé zveřejnění nepravdivého (popř. nevhodného) údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv; takový zásah je dán pouze tehdy, jestliže (mimo jiné) v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze (I. ÚS 156/99). Jinak řešeno a v důsledku nepatří před soud spory vyvolané třeba i nepravdivými, neslušnými či nevhodnými výroky, jejichž intenzita je ovšem natolik slabá (ať už jen svým obsahem, anebo vzhledem k formě či okolnostem, za nichž byly proneseny), že újma jimi případně vyvolaná je zanedbatelná a v demokratické společnosti (ve společnosti, kde jsou lidská důstojnost a další osobnostní statky plně respektovány a před skutečnými zásahy chráněny) snesitelná. To souvisí i s právním principem De minimis non curat praetor, tedy že věci nepodstatné, marginální, před soud nepatří.

10. V projednávané věci bylo zjištěno, že měl žalovaný v určité době potřebu se vyjadřovat prostřednictvím svých sociálních sítí k žalobci formou různých „reportáží, či prostě audiovizuálních děl. To, jak tyto „reportáže“ působí, bylo sděleno již shora. Odvolací soud tedy jen opakuje, že nebyly v době zveřejnění sto žalobcova osobnostní práva poškodit alespoň takovou minimální měrou, pro kterou by bylo nutno poskytnout žalobci soudní ochranu (až na další, jak bude dále uvedeno). Výroky žalovaného neměly na žalobce žádný reálný dopad, nerezonovaly ve společnosti, nebyly nikde všeobecně citovány či přenášeny do celostátních médií. Žalobce není veřejnosti osoba zcela neznámá; vzhledem k [podezřelý výraz] minulosti i vzhledem k aktivitám v rámci pojišťování proti pokutám (jak správně zjistil již soud prvního stupně), o čemž také žalovaný ve svých „reportážích“ referoval, není pověst žalobce sněhobílá. To rovněž snižuje potenciál amatérsky působících audiovizuálních počinů žalovaného jakkoli žalobce na osobnostních právech vážněji poškodit.

11. Odvolací soud ovšem uznal, že doba, po kterou jsou předmětné výroky žalovaného na adresu žalobce přítomny ve veřejné síti Internet, tedy již od roku 2017 doposud, je sama o sobě příliš dlouhá na to, aby byl žalovaný nucen tuto trvající přítomnost nadále strpět, byť jsou evidentně „reportáže“ žalovaného zapadlé kdesi v hluboké historii (archivech) daných sociálních sítí. Přesto mohou být i nyní vyhledány vyhledávači a zde již odvolací soud uznává, že tato dlouhodobost je aspektem, který překračuje únosnou míru a mez snesitelnosti. Ostatně i sám žalovaný opakovaně vyjádřil své přání předmětné „reportáže“ ze svých sítí odstranit pro jejich neaktuálnost (naposledy výslovně při jednání před odvolacím soudem) s tím, že tak dosud neučinil jen z obavy, jak by na takové jednání pohlížel z hlediska procesního soud v projednávané věci. Tedy odvolací soud svým rozhodnutím mimo jiné též naplnil přání obou účastníků řízení a uložil žalovanému předmětné části videozáznamů z Facebooku žalovaného odstranit a dále je již nezveřejňovat.

12. Jediný údaj zveřejněný v „reportáž“ žalovaného týkající se žalobce, a to rodné číslo žalobce, byl již od samého začátku zveřejněn neoprávněně a od samého počátku zveřejnění tohoto údaje neoprávněně zasáhlo do práva žalobce na ochranu jeho soukromí. Za nemajetkovou újmu vyvolanou neoprávněným zveřejněním rodného čísla přísluší žalobci omluva jako přiměřené zadostiučinění. Jiná forma zadostiučinění není přiměřená vzhledem k tomu, že informace o rodném čísle (záběr na rodné číslo na úřední listině) mezi dalšími mnoha informacemi celkem zapadla. Rovněž již shora zmiňovaný značně omezený dosah předmětných audiovizuálních děl žalovaného svědčí přiměřenosti omluvy. A konečně nebylo žalobcem popisováno, že by mu v souvislosti s tímto jednáním nějaká konkrétní obtíž vznikla (např. při zneužití rodného čísla).

13. Ve světle všeho uvedeného tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II, III, IV, VIII a IX a částečně též ve výroku VII dle § 219 o. s. ř. Ve zbývající výrokové části (kromě výroku nákladového) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jak shora vysvětleno a ve výrokové části tohoto rozsudku odvolacího soudu uvedeno.

14. Protože žalobce i žalovaný měli v řízení úspěch jen částečný a výsledek řízení lze považovat za vyrovnaný, bylo o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tím je odklizen nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně.