pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 238/2019-87,

1. Žalobce se podanou žalobou u Obvodního soudu jako soudu prvního stupně domáhá proti žalované zaplacení částky [částka] s tím, že poskytl manželům [příjmení] poradenství. Těm byla ve veřejné dražbě nedobrovolné vydražena nemovitost. S pomocí žalobcova poradenství usilovali o zvrácení takového stavu. Pokud by uspěli, měl obdržet odměnu. Manželé [jméno] vedli u Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen„ Okresní soud“) pod sp. zn. 12 C 316/2003 řízení o neplatnost dražby, Okresní soud jim v roce [rok] nevyhověl. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen„ Krajský soud“) jako soud odvolací rozhodnutí Okresního soudu změnil a prohlásil dražbu za neplatnou. Okresní soud však rozhodnutí Krajského soudu chybně doručoval, v důsledku čehož bylo dovolání podáno až s časovým odstupem. Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodnutí Krajského soudu o neplatnosti dražby po mnoha letech zrušil a následně Krajský soud rozhodnutí Okresního soudu o zamítnutí žaloby potvrdil. Žalobce tak neměl právo na odměnu, neboť se manželé [jméno] nestali vlastníky nemovitosti. Odměna žalobce měla činit 20 % z odhadní ceny ([částka]).

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává, když neshledává příčinnou souvislost mezi žalobcem tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem.

3. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Podanou žalobu o zaplacení [částka] jako nedůvodnou zamítl (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Soud prvního stupně takto rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně shrnul, že žalobce má za to, že nesprávný úřední postup Okresního soudu spočíval v nesprávném doručování rozsudku odvolacího soudu a v nesprávně vyznačené doložce právní moci. V důsledku tohoto postupu druhý žalovaný podal dovolání až dne [datum] a Nejvyšším soudem tak bylo ve věci rozhodnuto až dne [datum]. Žalobce se domnívá, že pokud by nedošlo k chybě v doručování rozsudku Krajského soudu a rozsudek by byl druhému žalovanému doručen včas, pak by k podání dovolání došlo daleko dříve a Nejvyšší soud by nezrušil rozsudek Krajského soudu. [příjmení] manželů [příjmení] o neplatnost nedobrovolné dražby by tedy skončil v jejich prospěch rozsudkem, kterým Krajský soud vyslovil neplatnost této dražby a žalobci by tak vznikl nárok na smluvenou odměnu. Na základě zjištění ze spisu Okresního soudu vedeného ve věci sp. zn. 12 C 316/2003 má soud prvního stupně za to, že se tento soud dopustil pochybení při doručování rozsudku Krajského soudu druhému žalovanému, když nesprávně doručoval předchozímu právnímu zástupci, který však již druhého žalovaného v době vyhlášení rozsudku Krajského soudu nezastupoval a ve věci byla založena plná moc nového právního zástupce. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu. Ostatní předpoklady odpovědnosti za škodu však dány nejsou, nelze hovořit o vzniku škody na straně žalobce. Je třeba vyjít ze skutečnosti, že nedobrovolná dražba předmětné nemovitosti byla dražbou platnou, jak k tomu v rámci svého rozhodování dospěl Nejvyšší soud. Žalobci tak nemohl vzniknout nárok na vyplacení sjednané odměny a na straně žalobce tak nedošlo ke vzniku škody. Soud dále neshledal příčinnou souvislost uvedeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou na straně žalobce. Pokud snad žalobce poukazuje na to, že pokud by bylo Nejvyšším soudem rozhodováno po správném doručení druhému žalovanému, tedy někdy v rozpětí let [rok] – [rok], tak by rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo opačné, soud prvního stupně je toho názoru, že z tohoto předpokladu žalobce nelze vyjít. Nejvyšší soud v rámci svého rozhodování vycházel mj. z nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 1777/07 ze dne [datum] Ústavní soud již tímto nálezem vyslovil právní názor, že obecné soudy tím, že přiznaly ex tunc účinek zrušení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách a konstatovaly neplatnost předmětné nedobrovolné dražby pro neexistenci právního titulu podle uvedeného ustanovení, porušily princip zákazu retroaktivity a ochrany důvěry v zákon podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, a tím porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Předpoklad žalobce, že pokud by Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání společnosti eReality.cz, s. r. o., po řádném doručení, rozhodnutí Krajského soudu je tak závěrem ničím nepodloženým a nemůže založit kauzální nexus mezi nesprávným úředním postupem Okresního soudu a škodou v podobě nevyplaceného nároku na odměnu žalobce dle smlouvy o podnikatelském poradenství. Vzhledem k uvedenému tedy žalobu zamítl v plném rozsahu. Na nákladech řízení soud přiznal žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu za tři úkony ve výši [částka] (vyjádření k podané žalobě, příprava na jednání soudu a účast na jednání soudu).

4. V záhlaví uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním a domáhal se toho, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhoví. Žalobce má za to, že soud prvního stupně chybně vykládá rozhodnutí Nejvyššího soudu, taktéž chybně vykládá i rozhodnutí Ústavního soudu Nejvyšší soud sice dospěl k závěru, že dražba byla platná, avšak pouze proto, že soud vadně doručoval. Kdyby Okresní soud doručoval správně, platilo by dnes rozhodnutí Krajského soudu o neplatnosti dražby. Soud prvního stupně nepochopitelně používá obrácenou logiku. Rozsudek uvádí, že Nejvyšší soud (dovolací soud) odkázal na nález, což však není pravda, Nejvyšší soud pouze uvedl„ s ohledem na uvedené závěry a s přihlédnutím k obsahu“. Soud prvního stupně si ze dvou nerozlučitelných rozhodnutí Ústavního soudu účelově vybral pouze jen jedno z nich. Dle žalobce je důležité, kdy Nejvyšší soud rozhodoval„ postaru“ a kdy začal rozhodovat„ ponovu“. Dovolací soud„ ponovu“ rozhodl teprve dne [datum],„ postaru“ rozhodoval Nejvyšší soud ještě [datum] (tedy po [datum] v obou případech). Lze tak důvodně předpokládat neúspěch případného dovolatele v dovolacím řízení zahájeném na návrh do [datum]. Soud prvního stupně vykládá rozhodnutí Ústavního soudu v rozporu s jejich obsahem. Soud prvního stupně se dále dle žalobce chybně nezabýval tím, zda žalobce nemohl – nebýt vadného doručování soudem – navrhnout ještě další způsob řešení. Má za to, že podle zákona č. 26/2000 Sb. nešlo nikdy provést nedobrovolnou dražbu, když část třetí tohoto zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť povinnou náležitostí smlouvy o provedení dražby je nejnižší podání, jež lze stanovit z odhadu ceny, který však může zajistit pouze dražebník, přičemž dražebníkem se lze stát po podpisu smlouvy o provedení dražby. Jde tedy o smyčku, kterou nelze v nám známém světě provést, o čemž žalobce napsal článek již v roce 2008. Pokud žalobci odvolací soud nedá za pravdu, navrhuje, aby věc byla předložena Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení části třetí zákona č. 26/2000 Sb.

5. Žalovaná se k podanému odvolání písemně nevyjádřila. U ústního jednání navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný a odkázala na své stanovisko vyjádřené v řízení před soudem prvního stupně. Dále zmínila, že případné právo žalobce na odměnu vůči manželům [příjmení] by již muselo být promlčeno, což je dalším důvodem, proč žaloba nemůže být nedůvodná.

6. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav (skutková zjištění ostatně žalobce v odvolání ani nenapadá) a správně jej hodnotil po právní stránce. Odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku. Závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti podané žaloby je správný z více důvodů.

8. V první řadě žalobci právo na odměnu za poradenství nevzniklo z důvodu, že předmětná dražba byla provedena platně, v souladu se zákonem, její neplatnost nebyla určena. Žalobci tak ani nemohl vzniknout ušlý zisk, neboť z nepráva nemůže vzniknout právo.

9. Neobstojí pak ani konstrukce žalobce, že žalobci ušla odměna jen proto (v příčině toho), že rozhodnutí Krajského soudu nebylo doručováno řádně (správnému zástupci) a tak ani včas. Závěr žalobce, že pokud by Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání v čase, který by odpovídal při běžném chodu věcí podání dovolaní po včasném řádném doručení rozhodnutí Krajského soudu, rozhodnutí Krajského soudu by před Nejvyšším soudem obstálo (dovolání by bylo odmítnuto či zamítnuto), je čirou spekulací, která navíc ani nepřihlíží k tomu, že pak by rozhodnutí mohl ještě zvrátit Ústavní soud.

10. Podle § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách bylo-li zástavní právo k nemovitosti vloženo či zapsáno do katastru nemovitostí před účinností tohoto zákona nebo vzniklo-li zástavní právo k movité věci před účinností tohoto zákona (tj. přede dnem [datum]) na základě platné zástavní smlouvy a učinil-li navrhovatel čestné prohlášení ve formě notářského zápisu o tom, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, z níž není plněno a která je zajištěna tímto zástavním právem, je dražbou nedobrovolnou dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je zajištěna tímto zástavním právem.

11. Řízení sp. zn. 12 C 316/2003 ve věci žaloby o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby provedené dne [datum] podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, bylo zahájeno u Okresního soudu dne [datum]. V průběhu řízení bylo ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], [číslo] Sb., a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tj. dnem [datum]). Rozsudek Krajského soudu byl vydán dne [datum] Krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu tak, že předmětná navrhovaná dražba je neplatná. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že již v době rozhodování Okresního soudu bylo zrušeno ustanovení § 36 odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb. jako protiústavní. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zrušil rozsudek Krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Následně Krajský soud rozsudkem ze dne [datum] potvrdil rozsudek Okresního soudu, kterým byla zamítnuta žaloba o neplatnost dražby.

12. Již v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1777/07, dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy tím, že přiznaly ex tunc účinek zrušení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách a konstatovaly neplatnost předmětné nedobrovolné dražby pro neexistenci právního titulu podle uvedeného ustanovení, porušily principy zákazu retroaktivity a ochrany důvěry v zákon podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, a tím porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

13. Nejvyšší soud se v rozsudku velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 152/2010, zabýval otázkou, jaký má vliv na rozhodnutí soudu ve věci (ne) platnosti veřejné nedobrovolné dražby provedené na základě ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. v době přede dnem [datum] skutečnost, že uvedené ustanovení bylo (po provedení dražby) nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] [číslo] Sb. zrušeno dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů (tj. dnem [datum]). Přiklonil se přitom k názoru vyjádřenému v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV ÚS 1777/07 (s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II ÚS 1882/09).

14. Má-li tak žalobce za to, že mu pochybení při doručování rozsudku Krajského soudu způsobilo ušlý zisk, neboť časový rozdíl dle žalobce způsobil jiné rozhodnutí, pro něj nepříznivé, ačkoliv má za to, že dřívější rozhodnutí by pro něj bylo příznivé, mýlí se. Příčinnou souvislost mezi průtahem při doručením rozhodnutí Krajského soudu a tvrzenou škodu, nelze stavět na spekulaci, jakým způsobem by bylo o případně dříve podaném dovolání rozhodnuto Nejvyšším soudem.

15. Jak je zmíněno již výše, žalobce navíc zcela přehlíží, že případné, pro něj příznivé rozhodnutí Nejvyššího soudu nemuselo být rozhodnutím konečným, neb by bylo možno je napadnout ústavní stížností. Je pozoruhodné, že ačkoliv žalobce spekuluje o tom, jak by dříve rozhodl Nejvyšší soud, existenci Ústavního soudu a jeho možného přezkumu zcela opomíjí. Rozsudek Krajského soudu byl přitom vydán dne [datum], a jak je konstatováno shora, Ústavní soud již v nálezu ze dne [datum] dospěl k závěru, že zrušení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách nemá mít účinky ex tunc z důvodu zákazu retroaktivity a důvěry v zákon. Již v době vydání rozsudku Krajského soudu tedy existoval nález Ústavního soudu, jehož závěry potvrzují platnost předmětné dražby. I pokud žalobce namítá, že judikatura Ústavního soudu nebyla jednotná, přesto platí, že i pakliže by odvolací soud hodnotil žalobcovu konstrukci vzniku ušlého zisku jako oprávněnou (což však nelze ze shora uvedených důvodů), příčinná souvislost nemůže být dána, byla-li zde zjevně minimálně možnost, že by se Ústavní soud s případným pro žalobce příznivým rozhodnutím dovolacího soudu nemohl ztotožnit, a to ani ke dni vydání rozsudku odvolacího soudu.

16. Podnět žalobce, aby odvolací soud věc předložil Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení části třetí zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, pak zcela zjevně s podstatou projednávané věci (tj. zda je důvodný nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb.) nijak nesouvisí a není tak důvodný.

17. Námitkou žalované vznesenou u ústního jednání, že nárok žalobce vůči manželům [příjmení] na případnou odměnu by již byl promlčen, což je dle žalované dalším důvodem svědčícím o nedůvodnosti podané žaloby, se již odvolací soud z hlediska procesní ekonomie nezabýval, když dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání ze shora uvedených důvodů.

18. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil; stejně tak učinil vůči také správnému výroku II o náhradě nákladů řízení, proti němuž ostatně žalobce žádné konkrétní námitky nevznesl (výrok I).

19. Odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení plně úspěšné žalované. Tyto náklady sestávají z jedné paušální náhrady ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za jeden úkon – účast na jednání odvolacího soudu (výrok II).