pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 68/2019-257, ve znění opravného usnesení

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně dne [datum] domáhá, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem, a to pozemku par. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 531 m2, součástí pozemku je stavba: [část obce], [adresa], bydlení, stavba stojící na pozemku parc. [číslo] nemovitá kulturní památka, památková rezervace – budova, pozemek v památkové rezervaci, památkově chráněné území; a pozemek parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 148 m2, jiná plocha, nemovitá kulturní památka, památková rezervace – budova, pozemek v památkové rezervaci, památkově chráněné území; to vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území Nové Město, obec Praha, okres Hlavní město Praha (dále jen„ Nemovitosti“, uvedená stavba dále také jen„ Budova“) a tyto přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně s tím, že žalobkyni uloží povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku ve výši [částka]. Současně žádá, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení. Má za to, že jsou zde splněny zákonné podmínky (§ [číslo], § [číslo], § 1144 a § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) pro zrušení spoluvlastnictví soudem a přikázání Nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyni za náhradu žalovanému. Žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti id. 5/6 na Nemovitostech. Žalovaný je vlastníkem id. 1/6. Žalovaný se o Nemovitosti (Budovu), jako spoluvlastník nestará, svou nečinností (nezapojení kotelny) způsobil na Budově škodu, nepodílí se na nákladech spojených s provozem Nemovitostí. S žalovaným se nelze dohodnout na správě Budovy. Žalobkyně má zájem o efektivní správu, a investice do Nemovitostí. To ve spoluvlastnictví s žalovaným lze obtížně. Žalobkyně tak nechce dále setrvávat s žalovaným ve spoluvlastnictví, žalovaný na výzvu žalobkyně o řešení situace nereagoval, proto se obrací na soud.

2. Žalovaný souhlasí se zrušením spoluvlastnictví, avšak v reakci na žalobu navrhl, aby soud Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví jemu. Za podstatné považuje, že je potomkem původních majitelů Nemovitostí. Společně s dalšími rodinnými příslušníky Nemovitosti získal zpět v restituci. Nyní zbyl již jako poslední z rodiny, kdo Nemovitosti spoluvlastní. [příjmení] [příjmení] je spojen již ve třetí generaci, má snahu historický dům v centru [obec] v rodině zachovat. Ostatní postupně žalobkyni prodali své podíly, protože měli pocit, že jsou v beznadějné situaci. Kriticky se vyjádřil k agresivnímu způsobu, kterým žalobkyně vstoupila do spoluvlastnictví jako developer, kdy v červnu roku 2016 získala poloviční podíl na Nemovitostech. V průběhu řízení před soudem prvního stupně změnil názor (pod vlivem skutečnosti, že se mu nepodařilo zajistit dostatek finančních prostředků k tomu, aby byl schopen žalobkyni zaplatit náhradu za 5/6) a souhlasil s tím, že Nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k Nemovitostem (výrok I). Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]) a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Naznal, že zde jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení spoluvlastnictví a přikázání Nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyni. Reálné rozdělení neshledal vhodným a závěr o přikázání konkrétně žalobkyně učinil na základě toho, že žalobkyně je většinovým vlastníkem a je schopna řádně obstarat záležitosti spojené s Nemovitostmi, má s Nemovitostmi konkrétní plány, žalovaný se naopak o Nemovitosti nestaral. Žalobkyně i prokázala, že disponuje dostatkem prostředků na finanční vypořádání žalovaného. Výši tohoto vypořádání stanovil na základě znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., ze dne [datum], a to jednou šestinou určené obvyklé ceny Nemovitostí (bez kuchyně). Námitku žalobkyně, že při prodeji ceny podílu je cena o 5 - 10 % nižší, než by odpovídalo poměrné části celkové ceny, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu neshledal soud prvního stupně pro určení výše vypořádacího podílu za důvodnou. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalobkyně a o nákladech státu postupem podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

5. Žalovaný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, kterým výslovně napadl pouze výrok III, IV a V, proti samotnému zrušení spoluvlastnictví a přikázání Nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně nebrojí. Žalovaný nesouhlasí s výší částky (náhrady), která mu má být na vypořádání poskytnuta. Je toho názoru, že znalecký posudek, ze kterého soudem stanovená částka vzešla, obsahuje věcné chyby a vychází z nesprávné metodiky. Žalovaný neměl možnost se ke znaleckému posudku včas vyjádřit vlivem skutečnosti, že jeho původní právní zástupce v průběhu řízení zemřel. Znalecký posudek byl vhozen do schránky původního právního zástupce v době, kdy již nežil. Při jednání dne [datum] odepřel soud právní zástupkyni žalovaného aktivní účast na jednání, ač se prokázala substituční plnou mocí, kterou jí udělil nový právní zástupce žalovaného určený Českou advokátní komorou jako nástupce původního zástupce. Nemohl tak posudku účinně oponovat. Své připomínky shrnul v závěrečném návrhu, soud k nim však již účinně nepřihlížel, ač vzhledem k mimořádné situaci měl. Na podporu svých námitek odkázal na odborné stanovisko Ing. [jméno] [příjmení], které k doplnění odvolání přiložil. Podle žalovaného znalkyně nesprávně hodnotila stav Budovy, její (ne) schopnost užívání, náklady na rekonstrukci odhadla jen velmi přibližně, přitom je odečítá od výsledné ceny, nesprávně popsala místnosti, propočítává cenu tzv. HB indexem, ač ten se týká rodinných domů, nevolí k stanovení vhodnou metodu, věcná hodnota je zpracována špatně, nepřihlíží k okolnosti, že Budova je kulturní památkou, při stanovení reprodukční ceny vychází z nereálných hodnot, nereálně je stanovena cena pozemků, měla by být vyšší o cca 18 miliónů Kč, výnosová metoda pracuje s neúplnou výměrou užitných ploch, vstupní údaje nejsou vhodné, ani výstup z aplikace porovnávací hodnoty není správný. Žalovaný pochybuje o věcné správnosti, úplnosti a přezkoumatelnosti znaleckého posudku, navrhl vypracování revizního znaleckého posudku. Kategoricky se ohradil proti rozhodnutí o nákladech řízení. Považuje je za nesprávné, pro povahu řízení o vypořádání spoluvlastnictví měl soud postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odkázal k tomu na nálezovou judikaturu Ústavního soudu Náklady státu by měli účastníci v souladu s uvedeným nahrazovat rovným dílem. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně odvolání považuje za nedůvodné a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů i odvolacího řízení. Řízení proběhlo bez vad, být právně zastoupen je pouze právem, pokud se žalovaný nedostavil do advokátní kanceláře nového zástupce k podpisu plné moci, jde to k tíži pouze jemu, stejně tak, že on osobně nebyl přítomen při jednání, kdy proběhl výslech znalkyně. Žalobce věděl s dostatečným předstihem před jednáním o úmrtí předchozího zástupce, neučinil však ničeho. Jde o projev liknavosti a obstrukční jednání, stejně jako byl několikaletý přístup žalovaného k jednání s žalobkyní. S námitkami žalovaného k posudku nesouhlasí ani věcně. Žalobkyně je současně přesvědčena, že soud prvního stupně postupoval správně, když o nákladech řízení rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Odvolací soud podle § 206 odst. 2 o. s. ř. a ve světle závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 315/05, přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, neboť předmět řízení o vypořádání spoluvlastnictví není dělitelný a odvolání má tak účinky i ve vztahu k výrokům I a II, ač je žalovaný výslovně nenapadl, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

8. Soud prvního stupně skutečně pochybil, když hleděl na žalovaného po úmrtí původního zástupce jako na nezastoupeného. Soudu prvního stupně přitom bylo známo jak samotné úmrtí, tak i Rozhodnutí České advokátní komory ze dne [datum], kterým byl určen nástupce zemřelého zástupce žalovaného. Na toho přešla všechna práva a povinnosti zemřelého advokáta včetně práv a povinností vyplývajících ze zastupování v řízení před soudy (§ 27 odst. 2, 4 zákona o advokacii). Soud prvního stupně tedy nesprávně odepřel určenému zástupci žalovaného, resp. jeho zástupkyni, která se vykázala substituční plnou mocí, aktivní účast při jednání, při kterém byla slyšena znalkyně a dostatečně se tak nevypořádal s námitkami žalovaného k posudku, také pochybil, když vzhledem k všeobecné známosti o růstu cen nemovitostí při výslechu znalkyně dne [datum] nevznesl požadavek (neučinil dotaz) na aktualizaci obvyklé ceny pro čtvrté čtvrtletí [rok], kdy rozhodoval. Tento dotaz neučinila - z pochopitelných důvodů – ani žalobkyně.

9. Soud prvního stupně již vzhledem k uvedenému (nejen procesně pochybil, ale i) nesprávně v určitých ohledech zjistil skutkový stav.

10. To odvolací soud napravil tím, že na podkladě všech připomínek uplatněných žalovaným včetně těch, které byly zahrnuty v odborné analýze zpracované Ing. [jméno] [příjmení], na které žalovaný odkázal, zadal již soudem prvního stupně ustanovené znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., úkol vypracovat doplnění znaleckého posudku, jakož i aktualizovat výši ceny, a vyslechl ji při jednání dne [datum] za přítomnosti obou stran sporu.

11. Dále odvolací soud doplnil dokazování o aktuální výpis žalobkyně z účtu.

12. Z doplnění znaleckého posudku ze dne [datum] (zpracovaného podle stavu k témuž dni) a z výslechu znalkyně dne [datum] (v den vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu), za jehož součást je třeba považovat i písemnou reakci znalkyně ze dne [datum], kterou reagovala na vyjádření žalovaného ze dne [datum] a kterou učinila součást své výpovědi, odvolací soud zjistil, že

-) HB index v roce [rok] činil za druhé čtvrtletí 165,9, za třetí 173,9, za čtvrté 181,9;

-) HB index v roce [rok] činil za první čtvrtletí 190,4 (v době sepsání doplnění posudku nebyl tento údaj ještě dostupný, znalkyně jej původně jen odhadla, a to na 191,0), za druhé čtvrtletí činil odhad indexu HB provedený znalkyní 196,1 (na základě vývoje v prvním čtvrtletí znalkyně při výslechu takto upravila svůj odhad z původních 196,7);

-) přepočítací koeficient mezi druhým čtvrtletím [rok] a druhým čtvrtletím [rok] tak činí 196,1: 165,9, tj. 1,182

-) obvyklá cena Nemovitostí po aktualizaci na stav ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (odpovídající stavu druhého čtvrtletí 2022) tak činí [částka] (= [číslo] [číslo]) *1,182. [příjmení] z toho činí [částka].

-) započitatelná podlahová plocha činí 1 210 m2 (a nikoli 1 189,49 m2, jak chybně stanovil původní posudek a jak znalkyně v doplnění opravila).

Pro úplnost se dodává, že přepočítací koeficient mezi druhým čtvrtletím 2021 (stav, ke kterému byla stanovena obvyklá cena původním rozsudkem) a čtvrtým čtvrtletím 2021 (stav, kdy rozhodoval soud prvního stupně a ze kterého měl vycházet) činil 181,9: 165,9, tj. 1,096, takže obvyklá cena Nemovitostí po aktualizaci na stav ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně (odpovídající stavu čtvrtého čtvrtletí 2021) tak činila [částka] (= [číslo] [číslo]) *1,096. To je o [částka] více, než zjistil soud prvního stupně ([částka]). [příjmení] z [částka] činí [částka] [obec] rozdílu je dána jednak tím, že původní posudek pracoval s nižší započitatelnou podlahovou plochou a nebyl aktualizován ze stavu k druhému čtvrtletí [rok] na stav k čtvrtému čtvrtletí [rok].

13. Stav bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] činil ke dni 22. červnu 2022 částku [částka] (potvrzení banky ze dne [datum] – č. l. spisu 379, ve spojení – ohledně majitele účtu – s předchozím potvrzením banky ze dne [datum] na č. l. spisu 240).

14. Znalkyně se přesvědčivým způsobem vypořádala se všemi připomínkami žalovaného ke svému původnímu posudku ze dne [datum] zpracovaného ke dni 19. květnu 2021 na zadání soudu prvního stupně. Některé nepřesnosti opravila/upravila a srozumitelně a logickým způsobem se vyjádřila k tomu, jaký vliv mají na výslednou cenu, potažmo, zda se vůbec týkají nosné (porovnávací) metody. Uznala tak, ne zcela přesné označení Budovy jako vyklizené a podlah jako odstraněných, jakož i chybu/překlep v údaji 0 u položky 7 úprava vnitřních povrchů, a uvedla tyto údaje na pravou míru. Stejně tak opravila původně nižší rozsah započitatelné plochy (o 1,7 %), ale ohradila se, že by vlivem uvedeného došlo k podstatnému ponížení. Každopádně jedině toto pochybení mělo vliv na výši obvyklé ceny, kterou znalkyně přepočetla (a aktualizovala – viz výše). Uvedla a přesvědčivě obhájila, že obvyklá cena byla stanovena na základě porovnávací metody jako metody nosné a vysvětlila, že jí určená výsledná výše byla podpořena důležitým postupem, a to analýzou kupních smluv. Uvědomovala si, že porovnávací metoda má při stanovení obvyklé ceny jedinečného objektu nevýhodu v tom, že není možné získat pro porovnání realizované kupní ceny na obdobné nemovitosti z přiměřeného okolí, protože porovnatelné objekty, které by byly velmi podobné, jednoduše neexistují. Co poměrně dobře vystihuje hladinu obvyklé ceny Nemovitostí, je to, za kolik doopravdy podíl přímo na Nemovitostech byli ochotni prodat v nedávné minulosti jiní spoluvlastníci. Nelze totiž předpokládat, že by chtěli nemovitost prodávat laciněji, než je tržní hodnota nebo obvyklá cena. Navíc takových spoluvlastníků bylo více, což minimalizuje působení netržních vlivů. Ostatní použité metody (výnosová a věcná) byly pouze podpůrné (a proto, v souladu se zásadou hospodárnosti, nikoli detailně rozpracované) a plnily kontrolní funkci v tom směru, že výsledek hlavní metody nezpochybňují. Vysvětlila, že významná část připomínek se hlavní metody netýká a připomínky posudek dezinterpretují. K opakující se námitce snížení o [částka] zdůraznila, že právě zrovna ta se porovnávací metody vůbec netýká, že bylo použito pro metodu výnosovou, která ale nebyla pro stanovení obvyklé ceny použita. Vysvětlila, že nebyl prováděn pro neúčelnost přesný výpočet, pouze odborný odhad, souhlasila s názorem žalobkyně, že náklady na opravy rostou v poslední době o desítky procent, minimálně odhaduje za dobu od zpracování posudku o 20 %, opět jde ale o skutečnosti pouze podpůrné. Pro neúčelnost též neprováděla přesnější určení věcné hodnoty, vyšla z odborného odhadu podloženého praxí a zkušenostmi. Vysvětlila, z čeho vycházela, když posuzovala stav Budovy jako špatný, doložila svá tvrzení i fotodokumentací, popsala, z jakých podkladů vycházela, že provedla místní šetření, při kterém jí žalovaný na nic podstatného neupozornil. Relativizovala kvalifikovanost připomínek Ing. [příjmení], který měl podklady jen od žalovaného. Jako podstatné zmínila i tu skutečnost, že Budova není dlouhodobě (od roku 2016) užívána a neužívání zhoršuje stav nemovitosti dokonce významně víc než užívání. Připustila, že v Budově se nacházejí některé místnosti, kde nechybí žádné prvky a konstrukce a jsou v tomto směru striktně vzato sice uživatelné, avšak nesplňují požadavky na moderní kanceláře či jiné užití a vykazují morální opotřebení. I přes uvedené setrvala na závěru, že celkový stav Budovy je špatný a stav opotřebení 85 % odpovídající (i to bylo použito pouze pro pomocnou věcnou hodnotu). Též vysvětlila (stářím a technickým stavem), proč nepřihlížela k oddělenému prodeji„ staveních úprav a zařizovacích předmětů“ v roce 2006. K námitce, že cena pozemků byla provedena podle cenové mapy, kterou však nelze považovat za reálnou cenu obvyklou, uvedla, že tento údaj podle cenové mapy použila pouze pomocně při výpočtu věcné hodnoty stavby v rámci nákladového ocenění, nikoli pro finální stanovení obvyklé ceny. V posudku jsou Nemovitosti oceněny obvyklou cenou porovnávací metodou včetně pozemků. Přesvědčivě vysvětlila, proč a za jakých podmínek vycházela z dlouhodobě (od roku 2010) sledovaného indexu HB, který se týká rodinných domů, tedy nikoli budov komerční povahy. Pro ně totiž dostupný index není. Popsala, že trend vývoje komerčních nemovitostí a rezidenčních nemovitostí se za poslední roky významně neliší a růst se děje podobným způsobem. Odvolací soud tak uzavírá, že znalkyně se kvalifikovaným, logickým a přesvědčivým způsobem vypořádala se všemi připomínkami žalovaného, jak k původnímu posudku, tak k jeho doplnění, přičemž věrohodnost jejích závěrů potvrzuje i to, že projevila sebereflexi, striktně netrvala na všech svých závěrech, námitky posuzovala pečlivě a zodpovědně, pokud je shledala opodstatněnými, uznala je a závěry posudku v jednotlivostech upravila/opravila. Odvolací soud tak nepochybuje o věcné správnosti, úplnosti a přezkoumatelnosti znaleckého posudku ve znění po doplnění a výslechu znalkyně před odvolacím soudem. Pro vypracování revizního posudku zde není důvod.

15. Odvolací soud proto z důvodů shora předestřených rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil ve výroku III jen ohledně výše náhrady, kterou je žalobkyně povinna žalovanému zaplatil. Stanovil ji ve výši [částka], jako šestinu celkové aktuální obvyklé ceny ve výši [částka]. Jinak, tj. ve výroku I, II a ve zbytku výroku III, odvolací soud rozsudek soud prvního stupně potvrdil postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Aplikoval přitom právní úpravu a judikaturu, kterou přiléhavě použil již soud prvního stupně, včetně judikatury Nejvyššího soudu, která vyvrací námitku žalobkyně, že by náhrada měla být snížena z důvodu, že tržní cena podílu bývá nižší, než poměrná část ceny celku.

16. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé, rozhodoval na základě § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Tím byly automaticky odklizeny nákladové výroky IV a V rozsudku soudu prvního stupně.

17. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně zde nespatřuje důvody pro výjimku z aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř. (pro odvolací soud ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

18. Odvolací soudu zde odkazuje na závěry Ústavního soudu vyslovené v bodu 17 odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22. Předmětný nález zmínila i sama žalobkyně při jednání před odvolacím soudem Ústavní soud tam konstatuje, že (j) udikatura Ústavního soudu k náhradě nákladů řízení ve věcech majících povahu iudicia duplex nebyla vždy jednotná, neboť existuje mnoho usnesení Ústavního soudu (viz např. ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1637/09, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 356/11, ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 738/14, ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2421/16, ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2198/18, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 697/18, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 443/19 nebo ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4109/19), která akceptovala rozhodovací praxi soudů založenou na logice tzv. úspěchu ve věci, která však dostatečně nezohledňovala zvláštní povahu řízení typu iudicia duplex. Tato rozhodovací praxe soudů je založena na premise, že v řízeních, v nichž soud ruší a vypořádává spoluvlastnictví, má soud postupovat podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, v odůvodněných případech eventuálně podle § 142 odst. 2 téhož zákona (vycházeje již ze stanoviska Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. Cpj [číslo] ze dne [datum], které je vzhledem k nezměněné právní úpravě stále uplatňováno). Nejvyšší soud také nabádal obecné soudy k tomu, aby při hodnocení úspěchu ve věci vycházely z toho, k jaké sporné skutečnosti bylo směřováno dokazování a jak byl spor řešen v rozhodnutí (např. usnesení ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 22 Cdo 935/2017, ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. 22 Cdo 2767/2017 aj.). Nejvyšší soud také dodal, že procesní úspěch je třeba posuzovat z více hledisek, a to nejen ve vztahu k samotné žalobě, ale k celému průběhu řízení, závěrečným procesním stanoviskům účastníků řízení a s případným přihlédnutím k tomu, zda ze strany účastníka nejde o zneužití jeho procesních práv; rozhodnutí, zda a nakolik byl účastník procesně úspěšný, závisí podle Nejvyššího soudu na úvaze soudu (viz usnesení ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2882/2016). [příjmení] judikatura Ústavního soudu se však nyní přiklání k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdežto rozhodnutí podle § 142 odst. 3 téhož zákona bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózním výkonem práva či zneužitím práva (viz k tomu nález ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. II. ÚS 572/19 (N 211/97 SbNU 260) a nález sp. zn. I. ÚS 262/20).

19. Žaloba byla podána dne [datum] a odvolací soud rozhodl [datum] tedy po 3 letech a necelém měsíci. V řízení byl zpracován znalecký posudek a jeho doplnění. Řízení bylo přiměřeně dlouhé, což samo o sobě indikuje absenci zneužití práva. Žalovaný sice v počátku v reakci na žalobu navrhoval, aby Nemovitosti byly přikázány jemu, a nevedl mediaci způsobem, který by vedl k dohodě, ale již v závěru řízení před soudem prvního stupně otevřeně prohlásil, že se mu nepodařilo zajistit dostatek finančních prostředků k tomu, aby byl schopen žalobkyni zaplatit náhradu za 5/6 a vyjádřil srozumění s tím, že Nemovitosti budou přikázány do vlastnictví žalobkyně. Postoj žalovaného, že jde o po generace rodinný majetek, který si přeje v rodině ponechat, lze lidsky i chápat a je třeba se na něj dívat v širších historických souvislostech. Restituční zákony sice umožnily návrat majetku původním vlastníkům či jejich potomkům, ti ale nikoli výjimečně – právě vlivem poměrů za komunistického režimu – nebyli schopni se o majetek starat. To pak ve svém důsledku vedlo k tomu, že o rodinný majetek znovu přicházejí a ve vztahu ke generaci předků mohou trpět výčitkami. Každopádně žalovaný již ke konci řízení před soudem prvního stupně byl smířen s tím, že o vlastnictví přijde a vznáší pouze námitky proti posudku. Skutečnost, že tak činí až v závěrečném návrhu, mu z důvodů shora předestřených nelze vytýkat, neboť právní zástupce neměl možnost klást dotazy při výslechu. Současně je zřejmé, že odvolání žalovaného bylo důvodné a že vyšší částka neplyne pouze z toho, že cena vzrostla v průběhu odvolacího řízení. Náhrada, kterou přiznal žalovanému soud prvního stupně, byla nižší, než měla být, a to ze dvou důvodů (nesprávná započitatelná plocha, absence aktualizace od vypracování posudku do rozhodnutí soudem). Z toho plyne, že ani podání odvolání ze strany žalovaného rozhodně nelze považovat za zneužití práva žalovaným (tedy o jakousi spekulativní snahu jen těžit z délky odvolacího řízení a faktu rostoucích cen). Výše náhrady přiznaná žalovanému soudem prvního stupně totiž nebyla správná. Pokud žalobkyně na podporu požadavku, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, poukazuje na chování žalovaného v řízení, je vhodné zde připomenout, že žalobkyně žalobou žalovanému nabízela částku [částka], což je o více než 5 miliónů méně, než kolik vycházelo ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně a o více než 6 miliónů méně, než kolik má žalobkyně žalovanému zaplatit podle tohoto rozhodnutí. Přitom cena, ze které žalobkyně v žalobě vycházela ([částka]) odpovídala – jak plyne ze strany 10 posudku – č. l. 112 spisu - cenové úrovni roku 2015 ([částka]) a v roce 2017 sama žalobkyně za třetinový podíl zaplatila [částka]. Šestinový podíl by v této cenové hladině (a v roce 2017) měl mít cenu [částka], tedy opět více, než kolik žalobkyně v roce 2019 nabízela podle žaloby na vypořádání. A byla to pak žalobkyně, kdo odmítl zaplatit zálohu na doplnění znaleckého posudku, požadovanou po ní odvolacím soudem, což lze vykládat i tak, že tak vyjadřovala nezájem o to, aby byla provedena aktualizace a oprava ceny, neb oboje je v její neprospěch. Zálohu složil pouze žalovaný. V případě iudicia duplex mají ale zálohu skládat obě strany sporu, soud však může odepřít provést důkaz jen tehdy, pokud zálohu nesloží žádná z nich. Lze tak uzavřít, že zde nejsou dány okolnosti pro to, aby soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení výjimečně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení tak, jak rozhodl soud prvního stupně. Postup podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a z toho plynoucí závěr, že každá ze strany si ponese své náklady, je zde plně odůvodněn.

20. O náhradě nákladů řízení na straně státu (na znalečné) odvolací soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) a náklady na znalecké posudky mezi účastníky rozdělil rovným dílem. Vzhledem k tomu, jak odvolací soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, zohlednil zde i výši záloh účastníky placených na tento náklad.

21. Znalečné v řízení před soudem prvního stupně činilo [částka] (žalobkyně na tento náklad již zaplatila zálohu [částka]) a před soudem odvolacím [částka] (žalovaný na tento náklad již zaplatil zálohu [částka]); stát tak platil [částka] a [částka]. Při rozdělení tak, aby každý z účastníků být zatížen v souvislosti se znalečným stejně, to znamená, že žalobkyně nahradí České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 částku [částka] a České republice – Městskému soudu v Praze částku [částka], žalovaný pak [částka] a [částka]. Pro každého z nich to výsledně znamená shodnou zátěž [částka] (žalobkyně: 2000 [číslo] [číslo]; žalovaný [číslo] [číslo] [číslo]).

22. V usnesení o znalečném, které bylo vyhlášeno při jednání před odvolacím soudem dne [datum], došlo k početní chybě, která byla opravena opravným usnesením ze dne 23. června 2022, č. j. 22 Co 33/2022-183. Předmětná početní chyba ovlivnila i výši částek, které mají účastníci nahradit státu podle výroku V a VI tohoto rozsudku. Ve vyhlášeném znění byly uvedeny – v důsledku předmětné početní chyby - částky [částka] a [částka], správně mělo být uvedeno [částka] a [částka]. Oprava této nesprávnosti byla učiněna přímo v písemném vyhotovení rozsudku, který nechť je v uvedené části brán taktéž jako opravné usnesení (§ 164 ve spojení s § 211 o. s. ř.) s tím, že dovolání proti němu není přípustné.