pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 43/2021-66,

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku. Žalovaná částka je součtem smluvních pokut ([částka] a [částka]) za porušení povinnosti žalované dle dvou smluv o smlouvách budoucích kupních, které uzavřely strany sporu dne [datum]. Žalovaná jako budoucí prodávající a žalobce jako budoucí kupující se předmětnými smlouvami zavázali spolu v budoucnu uzavřít kupní smlouvy týkající se prodeje nemovitých věcí – předmětů budoucích převodů z projektu„ Rezidence [číslo]“ v [obec]. Jedna ze smluv se týkala jednotky [číslo] (byt) s jednotkou [číslo] (sklep) a venkovním parkovacím stáním; druhá smlouva se týkala jednotky [číslo] (byt) s jednotkou [číslo] (sklep) a venkovním parkovacím stáním; vždy spolu se spoluvlastnickými podíly na společných částech budovy a pozemku parcelní číslo st. [číslo], k. ú. [obec]. Žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu dle článku 7.6 zmíněných smluv o smlouvách budoucích, neboť žalovaná porušila povinnost uzavřít příslušné budoucí smlouvy, ač žalobce splnil veškeré své povinnosti dle smluv, a porušení nenapravila ani v dodatečné lhůtě třiceti dnů po doručení výzvy žalobce k nápravě. Žalovaná měla uzavřít budoucí smlouvy do dne [datum], což neučinila. K nápravě ji žalobce vyzval dne [datum]. Žalovaná smlouvy neuzavřela ani v dodatečné třicetidenní lhůtě. K uzavření budoucích kupních smluv došlo až [datum]. K zaplacení smluvních pokut byla žalovaná vyzvána žalobcem výzvou ze dne [datum] s lhůtou k plnění do [datum]. Žalobce nesouhlasí s výkladem žalované, že vznik práva na smluvní pokutu je podmíněn odstoupením od smlouvy o smlouvě budoucí. Nesouhlasí ani s výkladem, že v případě, kdy nedojde k odstoupení od smlouvy, nenastává splatnost smluvní pokuty. Tak jako článek 7.5 řeší splatnost jen pro situaci, kdy k odstoupení dojde, a jinak se použije obecná zákonná úprava, vztahuje se smluvní úprava splatnosti v článku 7.6 jen na případ, kdy dojde k odstoupení. Nedojde-li k němu, použije se i zde obecná úprava obsažená v § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (zkráceně „o. z.“) o povinnosti plnit bez zbytečného odkladu po výzvě. V souvislosti s tím, že těžiště sporu leží ve výkladu smlouvy, současně zdůrazňuje své postavení spotřebitele. I pokud by bylo lze článek 7.6 vykládat vícero způsoby, je třeba s ohledem na § 1812 o. z. použít výklad příznivější pro spotřebitele, tedy ten, který zastává žalobce.

2. Žalovaná tvrzení žalobce v zásadě nesporuje. Na svou omluvu poukazuje pouze na těžkosti, které ji při výstavbě potkaly, a zmiňuje, že se kupujícím včetně žalobce za komplikace, které jim vznikly, opakovaně omluvila. Ví, že žalobce ani další kupující složitou situaci nezpůsobili. Ze značné části byly komplikace objektivní, žalovanou nezaviněné. Žalobu ale považuje za nedůvodnou. Nesouhlasí s tím, jak žalobce vykládá ustanovení článku 7.6 smluv o smlouvě budoucí, od kterého odvozuje uplatněný nárok. Ustanovení o smluvní pokutě a odstoupení od smlouvy obsažená v článku 7 předmětných smluv o smlouvě budoucí je třeba vykládat komplexně a ve vzájemných souvislostech. Dojde-li k porušení povinnosti uzavřít budoucí kupní smlouvu, má oprávněná strana možnost domáhat se nahrazení projevu vůle soudní cestou (byť to není ve smlouvě explicitně uvedeno), nebo od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupit a požadovat po porušující smluvní straně smluvní pokutu ve výši 10 % kupní ceny. Současně je třeba vrátit zaplacené zálohy. V návaznosti na uvedené bylo pak formulováno ujednání o splatnosti pohledávek z titulu smluvních pokut, a to 30 dnů od doručení odstoupení. To bylo ujednáno jak pro případ odstoupení žalované jako budoucího prodávajícího (článek 7.5), tak pro případ odstoupení žalobce jako budoucího kupujícího (článek 7.6). Smluvní pokuta zde představuje paušalizovanou náhradu škody, potažmo kompenzaci smluvní straně, která povinnosti neporušila a přesto k uzavření smlouvy vůbec nedojde a nebude tak naplněno její legitimní očekávání budoucího stavu předvídaného smlouvou o smlouvě budoucí. V žádném případně nesměřovala vůle budoucího prodávajícího k tomu, aby bylo sankcionováno pouhé prodlení s uzavřením budoucí smlouvy, aniž by došlo k zrušení smlouvy v důsledku odstoupení. Na základě uvedeného výkladu žalovaná uzavírá, že ke vzniku nároku na smluvní pokutu vůbec nedošlo. Pokud by soud dospěl k závěru, že vznikl, pak důsledkem skutečnosti, že od smluv o smlouvě budoucí nebylo odstoupeno, nemohla nastat splatnost smluvní pokuty. Ta byla sjednána 30 dnů od doručení odstoupení. K odstoupení ale nedošlo. Navrhla tak zamítnutí žaloby a požádala o přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení částkou ve výši [částka] (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo ke vzniku nároku na smluvní pokutu, avšak možnost požadovat smluvní pokutu a její splatnost by nastala až po odstoupení od smluv o smlouvě budoucí. Žalobce tím, že se rozhodl od smluv neodstoupit, sám zmařil splatnost svého nároku. Ta byla sjednána a nelze zde tudíž aplikovat odlišná zákonná pravidla pro splatnost na základě výzvy. Je přípustné vznik práva na smluvní pokutu vázat na další skutečnost. Zákon nezakazuje, aby strany vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem. Případně zákon nezakazuje ani to, aby vznik práva na smluvní pokutu strany vázaly jen na porušení povinnosti dlužníkem a na odstoupení od smlouvy věřitelem vázaly v souladu se zásadou autonomie vůle jen její splatnost. Pokud by taková úprava měla být neplatnou, musela by být neplatnou nejen úprava splatnosti, ale i vzniku práva na smluvní pokutu, tedy celý článek 7.6 pro vzájemnou provázanost. Oba závěry vedou k zamítnutí žaloby. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že podmínkou pro to, aby se žalobce mohl domáhat smluvní pokuty, je, aby od smluv o smlouvě budoucí odstoupil. Rekapituluje argumentaci přednesenou už v řízení před soudem prvního stupně, o jejíž správnosti je přesvědčen. Je nepřípustné vykládat smlouvu tak, že žalobce v případě, kdy žalovaná poruší smlouvu, nemá mít volbu, že bude požadovat jen smluvní pokutu, avšak neodstoupí. Poukazuje k tomu na články 7.3 a 7.5 smluv o smlouvě budoucí, z nichž pro žalovanou taková možnost (volba) pro případ, kdy poruší povinnosti žalobce, plyne. Podmínky pro odstoupení od smlouvy a pro vznik práva na smluvní pokutu jsou navíc sjednány tak, že vzájemně nekorespondují. Právo na smluvní pokutu při porušení povinnosti uzavřít budoucí smlouvu vzniká již marným uplynutím dodatečné třicetidenní lhůty k plnění dané výzvou. Odstoupit však žalobce může až po třech měsících. Výklad, který zaujala žalovaná i soud prvního stupně, je zcela nelogický a činí ujednání o smluvní pokutě v článku 7.6 zcela bezúčelným. Poukazuje také na § 1812 o. z., podle kterého při sporném výkladu má být použit výklad pro spotřebitele (zde žalobce) příznivější. Žalobce nesouhlasí ani se závěry soudu prvního stupně k (ne) platnosti ujednání o smluvní pokutě. Souhlasí s tím, že obecně není vyloučeno, aby vznik práva na smluvní pokutu byl vázán též na odstoupení, jak plyne i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019. V konkrétní věci však soud prvního stupně přehlíží, že při výkladu, který soud prvního stupně zaujal a se kterým žalobce nesouhlasí, vázanost na odstoupení je dána jen pro žalobce jako smluvní stranu, která je spotřebitelem. Upření práva volby spotřebiteli, zda jen požadovat smluvní pokutu a trvat na uzavření budoucí smlouvy, by bylo nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. Právním důsledkem by byla zdánlivost ujednání (pouze) o splatnosti, čehož důsledkem, by se k ujednání druhé věty článku 7.6 nepřihlíželo a (opět) by se i tak použila zákonná úprava splatnosti (§ 1958 odst. 2 o. z.). Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, rozhodnutí považuje za věcně správné a navrhla jeho potvrzení a požádala o přiznání náhrady nákladů i odvolacího řízení. Je přesvědčena, že při porušení povinnosti uzavřít budoucí smlouvu jsou práva a povinnosti smluvních stran ujednány obdobně a splatnost smluvní pokuty pro žalobce jako budoucího kupujícího (článek 7.5), tak pro žalovanou jako budoucího prodávajícího se počítá od doručení odstoupení. Podstata je pro obě strany stejná a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 jsou zde použitelné. Vzhledem k absenci nerovnováhy se zde § 1813 o. z. neuplatní. Žalovaná je investorem a stavebníkem bytového domu, nesporuje, že žalobce má postavení spotřebitele, že zájemcům o byty předkládá smlouvy, poukazuje však na negociační proces při uzavírání smluv, kdy zájemci mají možnost se s obsahem návrhu smlouvy dostatečně seznámit, žádat vysvětlení a v některých případech dochází i z podnětu zájemců k úpravám návrhů smluv. Zájemci samozřejmě mohou i uzavření smlouvy odmítnout a do smluvního vztahu vstoupit s jiným investorem, případně bytovou jednotku koupit jinde. Má za to, že situace je zcela odlišná od případů, které mají být typově chráněny ustanoveními § 1813 a násl. o. z. Pokud by však soud dospěl k závěru, že ujednání o splatnosti je neplatné či zdánlivé (poukazuje na to, že ani právní nauka není v tom o který následek se jedná, jednotná), pak by následky s tím spojené musely stíhat celé ujednání, nikoli jen jeho část, což výsledně též vede k zamítnutí žaloby, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

7. Mezi účastníky není sporu o znění smluv o smlouvách budoucích, které spolu uzavřeli a od kterých odvozuje žalobce uplatněný nárok. [příjmení] je o jejich výklad. Konkrétně o výklad článku 7.6 smluv o smlouvě budoucí. Ten zní:

V případě, že Budoucí prodávající poruší svou povinnost uzavřít s Budoucím Kupujícím Kupní smlouvu v souladu s ustanovením této Smlouvy, ačkoliv Budoucí kupující splnil veškeré své povinnosti dle této Smlouvy, zejména uhradil Kupní cenu v plné výši, a uvedené porušení nenapraví ani v dodatečné lhůtě třiceti (30) dnů po doručení výzvy Budoucího kupujícího k nápravě, je Budoucí prodávající povinen uhradit Budoucímu kupujícímu smluvní pokutu ve výši 10 % z Kupní ceny včetně DPH. Splatnost pohledávky dle tohoto článku Smlouvy je třicet (30) dnů ode dne doručení odstoupení od této Smlouvy Budoucímu prodávajícímu.

8. Článek 7, jehož je sporný článek 7.6 součástí, je nazván: ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY A SMLUVNÍ POKUTY a předcházející články 7.1 až 7.5 zní:

7.1 Budoucí kupující je oprávněn od této Smlouvy odstoupit, pokud: a) kolaudační souhlas na Budovu a Byt nebude vydán ani v dodatečné lhůtě osmi (8) měsíců po plánovaném termínu vydání uvedeného kolaudačního souhlasu, kterým je [datum]; a/nebo, b) Budoucí prodávající neuzavře s Budoucím kupujícím Kupní smlouvu ani do tří (3) měsíců ode dne, kdy budou splněny všechny podmínky uvedené v čl. 3 této Smlouvy, a to výlučně z důvodu na straně Budoucího prodávajícího; a/nebo, c) se skutečná podlahová plocha Bytu bude lišit od předpokládané [příjmení] plochy Bytu o více než 10 %.

7.2 V případě, že Budoucí kupující od této Smlouvy v souladu s předchozím článkem této Smlouvy odstoupí, má nárok na vrácení záloh na Kupní cenu uhrazených v souladu s čl. 4 této Smlouvy, a to ve lhůtě do třiceti (30) dnů od doručení oznámení a odstoupení Budoucímu prodávajícímu na bankovní účet Budoucího kupujícího uvedený v záhlaví této Smlouvy. V případě, že dojde k odstoupení od této Smlouvy poté, co byla Kupní cena nebo její část uhrazena z hypotečního úvěru Budoucího kupujícího, Budoucí prodávající vrátí hypoteční bance Budoucího kupujícího všechny prostředky čerpané z hypotečního úvěru a uhrazené Budoucímu prodávajícímu na úhradu Kupní ceny, resp. její části.

7.3 Budoucí prodávající je oprávněn od této Smlouvy odstoupit, pokud: a) Budoucí kupující neuhradí Kupní cenu nebo jakoukoliv její část ve lhůtách dle čl. 4 této Smlouvy, a to ani v dodatečné lhůtě deseti (10) pracovních dnů; a/nebo b) Budoucí kupující podá návrh na povolení oddlužení; a/nebo c) Budoucí kupující neuzavře s Budoucím prodávajícím Kupní smlouvu na jeho výzvu ve lhůtě podle čl. 3 a uvedené porušení nenapraví ani v dodatečné lhůtě deseti (10) dnů od doručení výzvy Budoucího prodávajícího k nápravě; a/nebo d) nastane událost [ulice] moci, která bude trvat po dobu delší než 180 dnů; a/nebo e) Budoucí kupující poruší povinnosti uvedené v čl. 3, 4.6 nebo 4.9 této Smlouvy, a uvedené porušení nenapraví ani v dodatečné lhůtě deseti (10) pracovních dnů ode dne, kdy byla Budoucímu kupujícímu doručena výzva Budoucího prodávajícího k nápravě; a/nebo f) k tomu bude dán důvod dle čl. 2 nebo čl. 3 této Smlouvy.

7.4 V případě, že Budoucí prodávající od této Smlouvy v souladu s přechozím článkem této Smlouvy odstoupí, je povinen vrátit Budoucímu kupujícímu zálohy na Kupní cenu uhrazené v souladu s čl. 4 této Smlouvy, a to ve lhůtě do třiceti (30) dnů od doručení oznámení o odstoupení Budoucímu kupujícímu na bankovní účet Budoucího kupujícího uvedený v záhlaví této Smlouvy. V případě, že dojde k odstoupení od této Smlouvy poté, co byla Kupní cena nebo její část uhrazena z hypotečního úvěru Budoucího kupujícího, Budoucí prodávající vrátí hypoteční bance Budoucího kupujícího všechny prostředky čerpané z hypotečního úvěru a uhrazené Budoucímu prodávajícímu na úhradu Kupní ceny, resp. její části.

7.5 V případě, že Budoucí kupující poruší povinnost: a) uhradit Kupní cenu nebo jakoukoli její část ve lhůtách dle čl. 4 této Smlouvy, a tuto povinnost nesplní a to ani v dodatečné lhůtě deseti (10) pracovních dnů; a/nebo b) zajistit, aby Budoucí kupující nepodal návrh na povolení oddlužení; a/nebo c) uzavřít s Budoucím prodávajícím Kupní smlouvu na jeho výzvu ve lhůtě podle čl. 3 a uvedené porušení nenapraví ani v dodatečné lhůtě deseti (10) dnů po doručení výzvy Budoucího prodávajícího k nápravě; a/nebo d) jakoukoliv jinou povinnost dle této Smlouvy než povinnosti uvedené v tomto článku pod body (a) nebo (c), tedy zejména povinnosti dle čl. 3 nebo 4.6 této Smlouvy, a uvedené porušení nenapraví ani v dodatečné lhůtě deseti (10) pracovních dnů ode dne, kdy byla Budoucímu kupujícímu doručena výzva Budoucího prodávajícího k nápravě, je Budoucí kupující povinen uhradit Budoucímu prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 10 % z Kupní ceny včetně DPH.

V případě, že z uvedeného důvodu Budoucí prodávající odstoupí v souladu s čl. 7 výše od této Smlouvy, se Smluvní strany dohodly, že pohledávka Budoucího prodávajícího z titulu smluvní pokuty dle tohoto článku Smlouvy se započte proti pohledávce Budoucího kupujícího na vrácení zaplacených záloh na Kupní cenu. Splatnost těchto vzájemných pohledávek (z titulu smluvní pokuty a vrácení záloh na Kupní cenu) je třicet (30) dnů od doručení odstoupení od této Smlouvy Budoucímu kupujícímu. V případě, že smluvní pokuta dle tohoto článku Smlouvy přesáhne výši uhrazených záloh na Kupní cenu, které by byl Budoucí prodávající povinen vrátit Budoucímu kupujícímu v souladu s čl. 7 výše, zavazuje se Budoucí kupující uhradit uvedený rozdíl Budoucímu prodávajícímu, a to ve lhůtě pěti (5) pracovních dnů poté, kdy obdrží výzvu Budoucího prodávajícího k jeho uhrazení.

9. Výklad článku 7.6, že vznik nároku žalobce na smluvní pokutu se váže až na odstoupení, nemá v textu smlouvy žádnou oporu. Článek 7.6 jednoznačně pojí vznik povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu se situací, která zde – jak je mezi účastníky nesporné – nastala, tedy na případ, kdy žalovaná jako budoucí prodávající poruší svou povinnost uzavřít s žalobcem jako budoucím kupujícím budoucí kupní smlouvu v souladu s ustanovením smlouvy o smlouvě budoucí, ačkoliv žalobce jako budoucí kupující splnil veškeré své povinnosti dle smlouvy o smlouvě budoucí a uvedené porušení žalovaná nenapraví ani v dodatečné lhůtě třiceti dnů po doručení výzvy budoucího kupujícího k nápravě.

10. Současně je zřejmé při porovnání článku 7.6 (o smluvní pokutě) a článku 7.1 písm. b) (o odstoupení), že dokonce vůbec nemusí nastat situace, kdy pro porušení povinnosti uzavřít budoucí smlouvu vznikne budoucímu kupujícímu právo od smlouvy odstoupit, ač právo na smluvní pokutu vznikne.

11. Již jen v tomto zorném úhlu neobstojí výklad soudu prvního stupně a výklad žalované, že budoucí kupující má snad právo jakési volby, zda odstoupí od smlouvy o smlouvě budoucí a dosáhne na smluvní pokutu (zesplatní ji) a vrácení záloh, nebo zda budoucí smlouvu přes prodlení budoucího prodávajícího uzavře (čímž se připraví nejen o možnost od smlouvy odstoupit, ale i možnost získat smluvní pokutu).

12. Žalovaná zmiňuje, že smluvní pokuta má funkci paušalizované náhrady škody. To samozřejmě má, ale především (nebo také) jde o způsob zajištění, resp. utvrzení dluhu (závazku), kdy hrozba vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty má předcházet porušení povinnosti, která je takto zajištěna.

13. V zorném úhlu této funkce je nepřijatelné vykládat ustanovení článku 7.6 tak, že budoucí prodávající se nemůže domáhat zaplacení smluvní pokuty již po marném uplynutí dodatečné lhůty 30 dnů od výzvy (kterou lze učinit po marném uplynutí 10 pracovních dnů od úhrady doplatku kupní ceny, tedy zhruba 1,5 měsíce ode dne, kdy budou splněny všechny podmínky uvedené v článku 3.8 smlouvy), ale vlastně až po marném uplynutí 3 měsíců, neboť předtím totiž nemůže pro prodlení s uzavřením budoucí smlouvy od smlouvy odstoupit. Navíc když taková situace vůbec ani nemusí nastat, protože v mezidobí k uzavření budoucí smlouvy dojde (viz již výše v bodu 10 odůvodnění). Přesně takový výklad článku 7.6 ale ve svém důsledku žalovaná i soud prvního stupně zaujaly. Proč by pak ale nebyly podmínky pro odstoupení a pro vznik povinnosti platit smluvní pokutu při porušení povinnosti uzavřít budoucí smlouvu stejné?

14. Výklad, že smluvní pokuty se lze domoci jen tehdy, když dojde k odstoupení, neobstojí ani při porovnání článku 7.3 a článku 7.5. Z toho je zřejmé, že mohou nastat situace, kdy budou splněny podmínky pro smluvní pokutu podle článku 7.5, ale již ne pro odstoupení podle článku 7.3, a naopak. Tak např. článek 7.3 písm. e) umožňuje odstoupit od smlouvy (při splnění dalších podmínek) při porušení konkrétních povinností, článek 7.5 písm. d) pojí ale povinnost k zaplacení smluvní pokuty (při splnění dalších podmínek) s porušením jakékoli povinnosti, čili i takové povinnosti, kdy odstoupit podle článku 7.3 nelze.

15. Ze systematiky a kontextu celého článku 7 smluv o smlouvě budoucí je tedy zřejmé, že právo na odstoupení od smlouvy a právo na uhrazení smluvní pokuty bylo (pro obě smluvní strany) sjednáno zcela samostatně a nezávisle na sobě, a to včetně podmínek jejich vzniku. Ustanovení druhé věty článku 7.6 nelze vykládat tak, že by prostřednictvím sjednané splatnosti zakládalo fakticky další podmínku pro možnost domáhat se uhrazení smluvní pokuty navázanou na důvody pro odstoupení od smlouvy.

16. Druhé větě článku 7.6 je třeba rozumět tak, jako by na začátku měla V případě, že budoucí kupující od smlouvy odstoupí … Přesně takto stanoví i článek 7.5, o kterém se sama žalovaná vyjadřuje ve smyslu, že je obdobným ustanovením pro případ, kdy povinnost k zaplacení smluvní pokuty stíhá naopak budoucího kupujícího.

17. Lze tak uzavřít, že smlouvu (tedy i konkrétně článek 7.6) je třeba vykládat tak, že (pouze) neupravuje splatnost smluvní pokuty pro případ, že nedojde k odstoupení od smlouvy (tak, jako třeba neupravuje možnost domáhat se nahrazení projevu vůle soudní cestou, jak zmiňuje žalovaná). Na splatnost smluvní pokuty se tak v takové situaci použije jak ohledně pohledávky budoucího prodávajícího, tak ohledně pohledávky budoucího kupujícího ustanovení občanského zákoníku, konkrétně ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Podle něj neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Odvolací soud je přesvědčen, že jiný výklad není možný. Avšak i pokud by ustanovení článku 7.6 připouštělo také ten výklad, že smluvní pokuta je splatná jen pokud dojde k odstoupení, tedy vždy po 30 dnech od doručení odstoupení, což jinými slovy znamená, že nedojde-li k odstoupení od smlouvy, splatnost smluvní pokuty nikdy nenastane, pak jde o výklad pro žalobce jako spotřebitele jistě nepříznivější v porovnání s výkladem, který je podán výše. Takový (nepříznivější) výklad ale nelze použít s odkazem na § 1812 o. z. K témuž závěru by vedla i aplikace § 557 o. z. Mezi účastníky není sporu, že uzavřené smlouvy a konkrétní ustanovení vycházejí ze vzorových smluvních návrhů žalované.

19. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, když ten je požadován v souladu s § 1970 o. z. a výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval podle § 224 odst. 2 o. s. ř. i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V souladu se zásadou úspěchu ve věci náleží zcela úspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši (§ 142 odst. 1 o. s. ř., pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

21. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložil náklady na soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a na právní služby za pět úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí věci, předžalobní výzva ze dne [datum], žaloba ze dne [datum], replika k vyjádření žalované ze dne [datum], účast při jednání u soudu dne [datum]) s odměnou v sazbě [částka] [částka] Kč/úkon (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu), režijním paušálem v sazbě 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jakož i na cestovné advokáta v souvislosti s účastí na jednání u soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět (osobním vozidlem [registrační značka], 242 km, průměrná spotřeba 6,4 l [číslo] km, sazba základní náhrady 4,40 Kč/km, cena nafty [částka] včetně DPH; dle § 157, § 158 zákoníku práce a § 1, 4 vyhl. č. 589/2020 Sb.) a na náhradu za promeškaný čas (6 půlhodin) strávený na cestě v sazbě 100 Kč/půlhod (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Odměny a náhrady se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvyšují o 21 % DPH (s výjimkou náhrady za pohonné hmoty, kde je DPH už součástí vyhláškové sazby – sdělení Českého statistického úřadu ze dne [datum], sp. zn. Z [číslo]). Náklady tak činí [částka] (=14 900+ (5* [číslo]) *1,21+242*6, [číslo]). Žalobce žádal náhradu nákladů řízení ještě v souvislosti s replikou ze dne [datum] k vyjádření žalované na předžalobní výzvu a s nesouhlasným sdělením žalobce ze dne [datum] na výzvu soudu prvního stupně podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V prvém případě nejde o účelně vynaložený náklad soudního řízení, v druhém případě nejde o úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu a není s ním spojena náhrada nákladů na právní zastoupení.

22. V odvolacím řízení žalobce účelně vynaložil náklady na soudní poplatek za odvolání ve výši [částka] a na právní služby za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu (odvolání ze dne [datum], účast při jednání u odvolacího soudu dne [datum]) s odměnou v sazbě [částka] [částka] Kč/úkon (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu), režijním paušálem v sazbě 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jakož i na cestovné advokáta v souvislosti s účastí na jednání u odvolacího soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět (osobním vozidlem [registrační značka], 242 km, průměrná spotřeba 8,4 l [číslo] km, sazba základní náhrady 4,70 Kč/km, cena benzínu 95 oktanů [částka] včetně DPH; dle § 157, § 158 zákoníku práce a § 1, 4 vyhl. č. 511/2021 Sb.) a na náhradu za promeškaný čas (6 půlhodin) strávený na cestě v sazbě 100 Kč/půlhod (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Odměny a náhrady se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvyšují o 21 % DPH (s výjimkou náhrady za pohonné hmoty, kde je DPH už součástí vyhláškové sazby – sdělení Českého statistického úřadu ze dne [datum], sp. zn. Z [číslo]). Náklady žalobce, které je žalovaná povinna nahradit, tak činí [částka] ([částka] [částka] (2* [číslo]) *1,21+242*8, [číslo]).

23. Ve vztahu k řízení před soudy obou stupňů je tak žalovaná povinna zaplatit žalobci [částka] ([částka] [částka] + [částka] [částka]). Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).