pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 C 2/2018-191,

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jakožto úplaty za služby (zajištění čerpání a přepravy čerstvé betonové směsi) poskytnuté žalované na základě smlouvy o outsourcingu uzavřené dne [datum]. V podrobnostech jsou žalobní tvrzení a argumenty předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Vytýká soudu prvního stupně, že nezohlednil procesní obranu žalované podle § 98 o. s. ř. (námitku započtení), když dospěl k nesprávnému závěru, že právo na náhradu škody způsobené žalobkyní na pronajatých vozidlech zaniklo, neboť žalovaná neuplatnila toto právo (řádným způsobem) u žalobkyně včas (ve smyslu § 632 odst. 4 obchodního zákoníku). Žalovaná se domnívá, že v dopise ze dne [datum] (tj. v zákonné lhůtě) uplatnila právo na náhradu škody dostatečně určitě (s ohledem na relevantní judikaturu), a nemohlo tedy dojít k jeho prekluzi. Na tom nic nemění ani skutečnost, že ve výzvě nebyly specifikovány jednotlivé úkony oprav vozidla a škoda nebyla vyčíslena v souvislosti s konkrétním vozidlem. Nadto žalovaná předložila žalobkyni doklady s přesným vyčíslením oprav vozidel na jednání, které se uskutečnilo dne [datum]. Žalovaná dále namítá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně existence žalobou uplatněné pohledávky, když neprokázala, že by v předmětném období (od [datum] do [datum]) provedla přepravu čerstvé betonové směsi ve fakturovaném rozsahu. Přitom není podle žalované relevantní, že existenci pohledávky dříve nerozporovala. Žalovaná též rozporuje závěry soudu prvního stupně týkající se promlčení pohledávky žalobkyně. Žalovaná sice souhlasí s tím, že konec promlčecí lhůty připadá na [datum] (vzhledem k tomu, že promlčení je třeba posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nikoliv podle předchozí právní úpravy), na rozdíl od soudu prvního stupně však má za to, že pohledávka nebyla před tímto datem řádně uplatněna u soudu a promlčecí lhůta tedy uplynula, aniž by došlo k jejímu stavení. Původní žalobkyně – společnost [právnická osoba], nebyla aktivně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka byla této společnosti postoupena neplatně. Smlouva o outsourcingu předně jakékoliv postoupení pohledávek zakazuje, a dále bylo postoupení v rozporu s ujednáním smluvních stran učiněným na jednání dne [datum]. Návrh na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví (učiněný [právnická osoba], s.r.o. dne [datum]) nelze též považovat za procesní úkon, který by mohl stavět promlčecí lhůtu. Promlčení nároku žalobkyně pak nemohlo zhojit ani usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo vyhověno návrhu podle § 107a o. s. ř., neboť toto usnesení nabylo právní moci až po uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení.

5. V průběhu jednání před odvolacím soudem žalovaná závěrem výslovně uvedla, že své platební povinnosti vůči žalobkyni vždy řádně plnila a že předmětnou fakturu, o niž v této věci jde, nezaplatila z toho důvodu, že jí žalobkyně způsobila významnou škodu na jejích vozidlech. Zdůraznila také, že cese učiněná v průběhu řízení je zneužitím práva, jak to má na mysli judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu a že k ní neměl soud přihlížet.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a odvolání žalované za nedůvodné. Pokud jde o námitku započtení vznesenou žalovanou, pak žalobkyně poukazuje na ujednání obsažené v čl. VII odst. 9 věta první smlouvy o outsourcingu, které výslovně vylučuje zánik závazku žalované uhradit úplatu v důsledku jednostranného započtení. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které má úkon směřující k započtení pohledávky vždy hmotněprávní povahu, a to i tehdy, učiní-li jej žalovaný podle § 98 o. s. ř. na svou obranu až v průběhu soudního sporu. Vzhledem k tomu, že účastníci smluvní úpravou jednostranné započtení vyloučili, je nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalovaná má za žalobkyní nějakou pohledávku či nikoliv. Dle žalobkyně nadto údajná pohledávka, kterou žalovaná uplatnila k započtení, neexistuje. Žalobkyně dále uvádí, že vznik nároku na úplatu nepochybně prokázala, a to příslušnou fakturou a zejména výkazem jízd za předmětné období, který vyhotovila sama žalovaná. Žalovaná přitom pravost podkladů pro fakturaci k výslovnému dotazu soudu prvního stupně potvrdila. Žalobkyně se též domnívá, že její pohledávka nemůže být promlčená, neboť aktivně legitimována k podání žaloby byla již původní žalobkyně – společnost [právnická osoba] Pohledávka byla postoupena se souhlasem žalované, a tedy platně. Následně došlo (z opatrnosti) ke zrušení smluv o postoupení pohledávek, čímž přešla veškerá práva z pohledávek zpět na (současnou) žalobkyni. Žalobkyně též upozorňuje na skutečnost, že společnost [právnická osoba] zanikla v důsledku přeměny (formou převodu jmění na společníka, tj. na současnou žalobkyni), přičemž žalovaná v zákonné lhůtě neuplatnila žádné nároky z titulu ochrany věřitele, v důsledku čehož jakékoliv takové nároky prekludovaly. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud předesílá, že otázka vzniku škody žalované na jejích vozidlech a otázka řádného a včasného uplatnění náhrady této škody u žalobkyně není z důvodů dále uvedených relevantní, a proto odvolací soud nepřezkoumává ani skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná k této otázce. Zbylá skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a odvolací soud na ně odkazuje. V odvolání ostatně žalovaná správnost těchto zbylých skutkových zjištění (s výjimkou otázky provedení čerpání a přepravy betonové směsi v rozhodném období žalobkyní) nezpochybňuje.

9. Jak již uvedl soud prvního stupně, v článku VII bod 9 smlouvy o outsourcingu ze dne [datum] se žalobkyně i žalovaná dohodly, že je vyloučen zánik závazku objednatele (tedy žalované) jednostranným započtením s eventuálními pohledávkami vůči poskytovateli (tedy žalobkyni). Možné je jen uzavření dohody o započtení vzájemných závazků a pohledávek. Žalovaná proto není oprávněna na základě jednostranného právního jednání započíst případné své pohledávky vůči žalobkyni. Mylně se pak žalovaná domnívá, že tento smluvený zákaz se nevztahuje na námitku započtení učiněnou v průběhu řízení před soudem jako obranu proti návrhu. I tato až v průběhu řízení učiněná námitka započtení obnáší také hmotněprávní projev vůle směřující k započtení pohledávky, přičemž v projednávané věci jde samozřejmě o jednostranný hmotněprávní projev vůle, který ovšem je žalované smluvně zapovězen. K dohodě o zápočtu mezi účastníky řízení nedošlo, žalobkyně naopak poukazuje, že jednostranný zápočet učiněný žalovanou je neoprávněný. Tudíž argumentace žalované, že jí žalobkyně způsobila škodu a že pohledávku na náhradu této škody započetla (v rámci námitky započtení) na pohledávku uplatněnou žalobkyní v tomto řízení, je v základu bezpředmětná. Proto je pak též nevýznamné, zda žalované skutečně škoda vznikla, zda ji způsobila žalobkyně a v jaké výši, zda bylo právo na náhradu škody včas uplatněno atd.

10. Odvolací námitka, že žalobkyně nevykonala práce, za které žádá v projednávané věci úhradu podle vydané faktury [číslo] ze dne [datum], je zcela nedůvodná. Odvolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že faktura ze dne [datum] byla žalobkyní vydána na základě plnění, které žalované fakticky poskytla v rozsahu podle výkazu jízd za období od [datum] do [datum]. Výkaz jíst vyhotovila přímo žalovaná a při provedení tohoto výkazu jako listinného důkazu před soudem prvního stupně žalovaná žádné námitky nevznesla. Ostatně v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně žalovaná nenamítala, že by žalobkyně plnění neposkytla, byť by to jistě musela být námitka primární. A nakonec i při jednání před odvolacím soudem žalovaná výslovně uvedla, že předmětnou fakturu neproplatila z toho důvodu, že žalobkyně jí způsobila škodu na vozidlech. Také z tohoto postoje žalované před soudem prvního stupně a nakonec i před soudem odvolacím je odvolací soud přesvědčen, že námitka o neposkytnutí plnění ze strany žalobkyně ani nemohla být míněna vážně.

11. Žalovaná správně poukazuje, že žalobkyně nebyla oprávněna postoupit jakoukoli svou pohledávku vůči žalované vzniklou ze smlouvy bez písemného souhlasu žalované. To vzal soud prvního stupně v úvahu a plyne to z relevantních obecných obchodních podmínek, které soud prvého stupně provedl k důkazu. Správně ovšem soud prvého stupně shledal, že žalovaná k postoupení také pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, žalobkyni souhlas dala. To plyne z dalšího důkazu soudem prvního stupně provedeného (k němuž neměla žalovaná žádné námitky, jak plyne z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum]), a to ze zápisu z jednání ze dne [datum], který vyhotovila přímo žalovaná (její zaměstnanec) a zaslala elektronickou cestou žalobkyni dne [datum]. V tomto zápisu je výslovně uvedeno, že Skanska Transbeton uděluje žalobkyni souhlas s postoupením zbývající části pohledávek vzniklých na základě objednávky č. [bankovní účet] ze dne [datum], resp. Smlouvy o outsourcingu ze dne [datum], na [právnická osoba] s. r. o. To, že byl tento souhlas udělen k postoupení právě i předmětné pohledávky, je plně doloženo též obsahem předmětné faktury [číslo] ze dne [datum], neboť v ní je uvedeno, že je fakturováno dle objednávky č. [bankovní účet]. A z listinného důkazu – Reakce na přípisy Oznámení o postupování pohledávek a Oznámení postupování pohledávek ze dne [datum] - předloženého opět samotnou žalovanou, který byl rovněž soudem prvého stupně proveden, je pak již naprosto zřejmé, že souhlas s postoupením pohledávek na [právnická osoba] s. r. o. se týkal také předmětné pohledávky. Totiž v této listině ze dne [datum] žalovaná vysvětluje žalobkyni (a [právnická osoba]), že již zaplatila přímo žalobkyni faktury vystavené (na základě objednávky č. [bankovní účet] ze dne [datum]) do dne [datum], a že tedy v této části dluh již zanikl splněním původnímu věřiteli. A že ve vztahu k ostatním fakturám odkazuje na zákaz postoupení bez jejího souhlasu. Tedy je zcela zřejmé, že na základě objednávky č. [bankovní účet] bylo vystaveno více samostatných faktur, že faktury vystavené do [datum] byly žalovanou podle jejího oznámení uhrazeny původnímu věřiteli již dne [datum] a že ohledně zbývajících faktur (tedy pohledávek) vystavených na základě této objednávky (včetně pohledávky předmětné na základě předmětné faktury ze dne [datum]) byl výslovně dán souhlas žalovanou k jejímu postoupení na [právnická osoba] s. r. o. Proto také je v zápisu ze dne [datum] uvedeno, že souhlas s postoupením se vztahuje na zbývající část pohledávek... Odvolací soud nepřehlíží, že podle obchodních podmínek souhlas měl být dán žalovanou písemně a že (zřejmě) byl učiněn jen ústně v průběhu jednání dne [datum], o němž je k dispozici zápis vyhotovený žalovanou. [jméno] žalovaná sice nenamítá, že souhlas není v písemné formě, avšak i pokud by takovou námitku vznesla, pak by se aplikovala příslušná ustanovení občanského zákoníku (§ 40a obč. zák. resp. 579 odst. 1 o. z.), podle kterých nemůže neplatnost právního jednání namítat ten, kdo ji sám způsobil. Udělení souhlasu k cesi bylo jednostranným právním jednáním žalované a sama žalovaná zvolila pro toto jednání ústní formu v průběhu jednání dne [datum].

12. Došlo tak k platnému postoupení předmětné pohledávky splatné dne [datum] na [právnická osoba] s. r. o., tedy společnost, která v předmětném řízení uplatnila své právo žalobou u soudu již dne [datum]. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tak zjevně nedůvodná.

13. Již nad rámec doposud uvedeného odvolací soud doplňuje další své právní úvahy, které také – samostatně - svědčí právu žalobkyně.

a) I pokud by snad teoreticky z důvodů nabízených žalovanou nebyl běh promlčecí lhůty stavěn podáním žaloby v projednávané věci z toho důvodu, že původní žalobkyně postrádala aktivní věcnou legitimaci (což ovšem odvolací soud nezastává, jak shora vysvětlil), pak ke stavení běhu promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 648 o. z. by došlo v okamžiku, kdy v průběhu řízení původní žalobkyně navrhla rozhodnutí dle ust. § 107a o. s. ř. a nynější žalobkyně (původní – originární věřitel) učinila svůj procesní úkon – projevila souhlas se vstupem do řízení na místo původní žalobkyně. Stalo se tak v rámci jediného podání došlého soudu prvního stupně dne [datum], tedy zjevně před uplynutí promlčecí lhůty běžící od splatnosti pohledávky [datum].

b) Námitka žalované, že návrh původní žalobkyně na postup dle ust. § 107a o. s. ř. byl neférový a byl zneužitím procesního práva, je rovněž nesprávná. Původní žalobkyně byla ve sporu ke dni podání žaloby aktivně věcně legitimovaná, jak odvolací soud vysvětlil. A i kdyby nebyla – soud prvního stupně svým rozhodnutím návrhu dle ust. § 107a o. s. ř. vyhověl a žalovaná se proti jeho rozhodnutí neodvolala; rozhodnutí je pravomocné. Těžko si tak nyní může stěžovat, že jde o rozhodnutí nesprávné.

c) Žalobkyně a žalovaná mají spor také o to, zda se má na jejich právní vztah aplikovat zák. [číslo] Sb, potažmo zák. č. 513/1991 Sb., anebo zák. č. 89/2012 Sb. Důsledné vyřešení této otázky není pro řešení věci nezbytné s ohledem na vše dosud uvedené, a proto odvolací soud jen poznamenává, že se v tomto bodě kloní také spíše na stranu žalobkyně. Odvolací soud má významné pochybnosti o tom, že by smlouva o outsourcingu, kterou se řídí smluvní potažmo právní vztah účastníků řízení, byla tím typem smlouvy, v jejímž rámci teprve v budoucnosti vznikají jednotlivé smluvní vztahy vždy na základě konkrétní nabídky (objednávky – oferty) a přijetí nabídky (akceptace). S ohledem na poměry účastníků řízení, přepravovaný materiál a obsah smlouvy o outsourcingu neplyne z ničeho a nelze nijak rozumně dovodit, že by žalovaná mohla posuzovat každou objednávku na odvoz betonu a podle své úvahy ji buď přijmout, anebo odmítnout. Tak, jak je smlouva postavena, s ohledem na řadu sankcí pro žalovanou, s ohledem na to, že žalobkyně pronajala k transportu betonu žalované svá vozidla, se odvolacímu soudu jeví, že žalovaná byla povinna transportovat beton vyrobený žalovanou již na základě smlouvy o outsourcingu, a to v rozsahu, který žalovaná průběžně po dobu trvání smluvního vztahu upřesňovala. Smlouva o outsourcingu byla mezi účastníky řízení uzavřena již v roce 2013, což odpovídá aplikaci občanského zákoníku, zák. č. 40/1964 Sb. a zákoníku obchodního. Pak by ovšem byla promlčecí lhůta čtyřletá, přičemž v jejím běhu od splatnosti předmětné pohledávky dne [datum] došlo k tomu, že se původní věřitel ke dni [datum] (což je den, s nímž teprve sama žalovaná spojuje stavení běhu promlčecí lhůty) pravomocně stal účastníkem tohoto řízení na straně žalující.

14. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud postupem podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně správného výroku nákladového (proti němuž žalovaná konkrétně ani nic nenamítala).

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Ty sestávají z nákladů na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne [datum] a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. S každým z uvedených úkonů je spojena odměna advokáta ve výši [částka] (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. - dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalobkyni dále vznikly náklady v souvislosti s cestou jejího právního zástupce na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Cestu vykonal zástupce žalobkyně osobním vozidlem [registrační značka] s průměrnou spotřebou paliva (motorová nafta) 5,2 l [číslo] km. Vzdálenost mezi sídlem zástupce žalobkyně a odvolacím soudem činí 105 km, tj. 210 km se zpáteční cestou; čas strávený na cestě pak činí 6 započatých půlhodin. V roce 2022 podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. činí amortizace 4,70 Kč/km a průměrná cena motorové nafty (vč. DPH) [částka]. Cestovné tak činí částku [částka], z toho náhrada za amortizaci [částka] (210*4,70) a náhrada za palivo [částka] (2,10*5,2*36,10). Za promeškaný čas pak žalobkyni náleží náhrada ve výši 100 Kč/půlhod (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem [částka] (6*100). Odměnu advokáta, paušální náhradu hotových výdajů, jakož i náhradu za amortizaci vozidla a náhradu za promeškaný čas odvolací soud zvýšil dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. o 21 % DPH, tj. o částku [částka] ( ([číslo]) *0,21). K nahrazované ceně paliva se DPH nepřičítá, jelikož příslušná náhrada dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí je již stanovena včetně DPH. Požadovanou náhradu nákladů na parkovné ([částka]) a na cestu pražskou integrovanou dopravou ([částka]) odvolací soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalobkyně vznik těchto nákladů nedoložila. Celkem tedy náleží žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka ve výši [částka] ([číslo] [číslo] [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).