pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 70/2021-66,

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhá, aby soud rozhodl, že z výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 173/2003 byly vyloučeny nemovitosti - parcela [číslo] výměra 855 m2, ostatní plocha, neplodná půda; parcela [číslo] výměra 3361 m2, trvalý travní porost, zemědělský půdní fond, a parcela [číslo] výměra 449 m2, ostatní plocha, neplodná půda, zapsané v katastru nemovitostí katastrální území Mojkov, [list vlastnictví] s vlastnickým právem [jméno] [příjmení], [rodné číslo]. Tvrdí, že je faktickým vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť s vedlejším účastníkem [jméno] [příjmení] uzavřela na předmětné nemovitosti dne [datum] kupní smlouvu. Na katastru nemohla být smlouva uplatněna, protože tomu bránilo další zástavní právo. Žalobkyni současně svědčí k předmětným nemovitostem zástavní právo. To jí vzniklo na základě smlouvy uzavřené s vedlejším účastníkem dne [datum]. Vklad zástavního práva byl proveden dne [datum] s účinky ke dni [datum]. Zástavním právem byla zajištěna pohledávka žalobkyně na vrácení půjčky ve výši [částka], kterou žalobkyně poskytla vedlejšímu účastníku dne [datum] a on ji žalobkyni ve sjednané lhůtě nevrátil. Splatnost pro vrácení půjčky byla sjednána do [datum] s tím, že nebude-li ve lhůtě splacena, zástavní věřitel (žalobkyně) se uspokojí předmětnou nemovitostí, myšleno převodem nemovitosti do vlastnictví. Zástavní právo žalobkyně je v katastru nemovitostí evidováno jako první v pořadí. Tomu, aby se výkon rozhodnutí týkal i předmětných nemovitostí, se žalobkyně jako faktický vlastník, snaží zabránit.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Již z tvrzení žaloby plyne její nedůvodnost. [jméno] žalobkyně totiž zmiňuje, že k vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy, kterou měla s vedlejším účastníkem uzavřít, nedošlo. Žalobkyni tak nesvědčí právo, pro které by předmětné nemovitosti nepřipouštěly výkon rozhodnutí (měly být vyloučeny z výkonu rozhodnutí). Zpochybňuje i tvrzené uzavření kupní smlouvy. Poukazuje na nelogičnost koncepce, kdy žalobkyně tvrdí, že smlouvu o půjčce a kupní smlouvu uzavřela s vedlejším účastníkem týž den ([datum]) a pak ještě [datum] zástavní smlouvu. Současně žalobkyně tvrdí, že na ni přešlo vlastnické právo z důvodu, že vedlejší účastník jako obligační dlužník zapůjčenou částku nevrátil řádně a včas, tedy z titulu zástavní smlouvy, a že vkladu vlastnického práva v její prospěch bránilo to, že bylo zapsáno zástavní právo. Žalobkyně se sama považuje za zástavního věřitele, nikoli vlastníka, když tvrdí, že ji nařízená dražba poškozuje jakožto zástavního věřitele.

3. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám její právní zástupkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje. Stěžejní pro soud prvního stupně byl závěr, že žalobkyně není vlastníkem předmětných nemovitostí, tím je vedlejší účastník: není tak aktivně věcně legitimována v řízení o vyloučení věci z exekuce. O nákladech řízení rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících ze soudního poplatku, nákladů na právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby včetně nákladů spojených s cestou na jednání a zpět.

4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Nezpochybňuje, že její vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebylo vloženo a uvádí, že v době, kdy podala návrh na vklad do katastru nemovitostí na přepsání vlastnického práva z vedlejšího účastníka na ni jako na zástavního věřitele, jí to bylo katastrálním úřadem odmítnuto z důvodu probíhající exekuce. Namítá, že na jednu stranu má zástavní právo a na druhou ho nemůže uplatnit. Byla poučena svým právním zástupcem, že vlastnické právo k nemovitostem vzniká až vkladem do katastru nemovitostí, pokud jí to ale bylo znemožněno, mělo vlastnické právo přecházet okamžikem, kdy vedlejší účastník nesplnil svoji povinnost a neuhradil jí dluh. Zapsání takového práva považuje za pouhou formalitu. Žádá odvolací soud o přezkoumání a navrhuje, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a žalobě vyhověno. Ve vztahu k nákladům řízení žádá o aplikaci § 150 o. s. ř., má špatný zdravotní stav a žije pouze z důchodu, proto se také domáhá nemovitostí, které by mohla zpeněžit a přilepšit si.

5. Žalovaná odvolání považuje za nedůvodné. Právní názor žalobkyně o tom, že vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je pro nabytí vlastnictví k nemovitému majetku pouhou formalitou, je zcela lichý. Nabytí vlastnictví až vkladem vyplývá ze zákonné úpravy a pro případ existence zástavního práva není žádná zvláštní úprava. Správný není ani názor žalobkyně ohledně bezvýznamnosti jejího zástavního práva. Naopak právní úprava na osoby, jimž zástavní právo svědčí, pamatuje a mohou se domoci aspoň částečného uspokojení. S uplatněním § 150 o. s. ř. nesouhlasí. Pokud byla upozorněna odvolacím soudem, že jí soud prvního stupně přiznal v rámci náhrady nákladů řízení i soudní poplatek, uvedla, že to přehlédla, neboť přiznaná částka v zásadě koresponduje s vyčíslenými náklady. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a nákladový výrok změnil na částku dle jejího vyčíslení.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně do výroku o věci samé není důvodné a do výroku o nákladech řízení je částečně důvodné. [ulice] účastník se z jednání před odvolacím soudem prostřednictvím zástupce žalobkyně omluvil. Odvolací soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal bez jeho přítomnosti.

7. Žalobkyně požaduje, aby předmětné nemovitosti byly vyloučeny z výkonu rozhodnutí – exekuce, která byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 Nc 173/2003-29, a jíž byl pověřen (po odvolání soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] – jeho sp. zn. [spisová značka]) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. prosince 2009, č. j. 5 Nc 173/2003-261, soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], který exekuci vede pod sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]). V exekučním řízení byl vydán exekuční příkaz k prodeji předmětných nemovitostí dne [datum] a dne [datum] exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva. Bylo rozhodnuto, že dne [datum] ve 14 hodin se uskuteční elektronická dražba.

8. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně zde není aktivně věcně legitimována, což plyne již ze samotných tvrzení žaloby.

9. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části o. s. ř.

10. Podle komentářové literatury (komentátora [příjmení] a doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.), dostupné v aplikaci ASPI k uvedenému ustanovení právem, jež nepřipouští výkon rozhodnutí, je nejčastěji právo vlastnické. Vedle vlastnického práva lze k dalším právům vylučujícím výkon rozhodnutí přičítat oprávněnou držbu. Pokud by z různých důvodů došlo k postižení majetku třetí osoby, může se tato třetí osoba bránit uplatněním tzv. excindační (excisní) žaloby, která představuje iniciování tzv. zvláštního incidenčního sporu o vyloučení věci z exekuce (NS 20 Cdo 1977/2009, NS 20 Cdo 339/2012). Aktivně legitimovanou k jejímu uplatnění je třetí osoba, jíž bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejich majetkových práv (NS 30 Cdo 3104/2013), a pasívní legitimace svědčí oprávněnému, v jehož prospěch byl příslušný majetek exekvován (NS 20 Cdo 516/2010).

11. Mezi účastníky není sporu, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebylo ve prospěch žalobkyně vloženo. [jméno] žalobkyně dokonce v žalobním žádání (petitu) výslovně uvádí, že v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsán vedlejší účastník. Též sama potvrzuje, že k vkladu vlastnického práva nedošlo, že návrh byl odmítnut. Podle § 133 odst. 2 předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (za jehož účinnosti měla být kupní smlouva uzavřena) převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí. V kontinuitě s tím podle § 1105 současného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, tedy katastru nemovitostí.

12. Dokonce přesně v tomto duchu je konstatováno přímo v kupní smlouvě, kterou dne [datum] měla uzavřít žalobkyně a vedlejší účastník a které se žalobkyně dovolává. Článek V smlouvy zní: Kupující nabude vlastnictví k převáděným nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu [obec] (K uvedenému zjištění odvolací soud pro úplnost poznamenává, že smlouva byla soudem prvního stupně k důkazu provedena a nebylo třeba ji k důkazu opakovat (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 5421/2016), navíc i bez tohoto zjištění právní závěry platí již z tvrzení žaloby.)

13. Právo zástavního věřitele není právem, které by žalobkyni k vindikační žalobě legitimovalo. Nesplacením zástavou zajištěného dluhu nepřechází na zástavního věřitele vlastnické právo k předmětu zástavy, nýbrž – jak plyne z § 152 předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (za jehož účinnosti byla zástavní smlouva mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem uzavřena) zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Žalobkyně se mýlí, pokud zástavní právo chápe tak, že nebude-li dluh splněn včas, vlastnicky propadá předmět zástavy ve prospěch zástavního věřitele. I pokud by strany toto v zástavní smlouvě ujednaly, předchozí občanský zákoník (za jehož účinnosti byla zástavní smlouva uzavřena) výslovně stanovil v § 169 písm. e), že ujednání zástavních smluv a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Z komentářové literatury k citovanému ustanovení autorky Mgr. [jméno] [příjmení] dostupné v aplikaci ASPI provozované společností [právnická osoba] lze (sice) citovat, že je třeba jasně odlišovat vztah mezi dlužníkem a věřitelem ze zajištěné pohledávky a vztahem mezi zástavním dlužníkem a zástavním věřitelem ze zástavního práva, byť by se jednalo o tytéž subjekty. Dlužník se může s věřitelem dohodnout, že mu místo splnění pohledávky přenechá k úhradě dluhu zástavu. Zástavní právo pak zanikne podle § 170 odst. 1 písm. a) zánikem zajištěné pohledávky, neboť zajištěná pohledávka zanikne splněním. Vždy však bude nutné v konkrétním případě zkoumat, zda tímto není obcházen zákon, a zda tedy takové ujednání není v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy. Avšak i pokud k takovému přenechání dojde platně, nejde o přechod vlastnického práva (ani o realizaci zástavního práva), nýbrž o smluvní převod, na jehož základě lze vlastnictví k nemovité věci nabýt teprve až vkladem do katastru nemovitostí, jak je popsáno již výše. Lze jen zopakovat, že k vkladu vlastnického práva zde nedošlo. Žalobkyně není vlastníkem předmětných nemovitostí a nesvědčí jí aktivní věcná legitimace.

14. Současně není důvodná, ale ani předmětná námitka žalobkyně o bezvýznamnosti smluvního zástavního práva třetí osoby ve světle dražby při výkonu rozhodnutí (jiného oprávněného) prodejem zástavou zatížené nemovité věci. Žalovaná správně poznamenala, že právní úprava dražby zástavního věřitele chrání (srov. k tomu např. § 335b, § 336b, § 336c, 336f, § 337c o. s. ř.).

15. Na základě výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

16. Soud prvního stupně věcně správně postupoval i při rozhodování o nákladech řízení, když aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení plně úspěšná. Nesprávně však vypočetl výši nahrazovaných nákladů řízení a nesprávně určil vzájemné dlužnické postavení žalobkyně a vedlejšího účastníka, když neuvedl, že povinnost je tíží společně a nerozdílně (čímž jejich povinnost nedůvodně mlčky stanovil rovným dílem – srov. k tomu § 261a odst. 3 o. s. ř.). Pokud jde o výši, žalovaná v řízení vůbec nevynaložila náklady na soudní poplatek. Soud prvního stupně též nesprávně stanovil tarifní hodnotu sporu podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, počet úkonů právní služby, za které přísluší náhrada nákladů, a výši cestovních výdajů (průměrná cena podle technického průkazu je třetí údaj u položky 25, nikoli průměr tam uvedených třech údajů, neboť údaje jsou v režimu nařízení ES692/2008A). Žalované tak vznikly náklady pouze na právní zastoupení a to pouze v rozsahu tří úkonů právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast při soudním jednání dne [datum]) s odměnou v sazbě 1 500 Kč/úkon (§ 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu), režijním paušálem v sazbě 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), jakož i na cestovné advokáta v souvislosti s účastí na jednání u soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět (osobním vozidlem [registrační značka], 402 km, průměrná spotřeba 6,1 l [číslo] km, sazba základní náhrady 4,40 Kč/km, cena nafty [částka] včetně DPH; dle § 157, § 158 zákoníku práce a § 1, 4 vyhl. č. 589/2020 Sb.) a na náhradu za promeškaný čas (2*6 půlhodin) strávený na cestě v sazbě 100 Kč/půlhod (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Odměny a náhrady se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvyšují o 21 % DPH (s výjimkou náhrady za pohonné hmoty, kde je DPH už součástí vyhláškové sazby – sdělení Českého statistického úřadu ze dne [datum], sp. zn. Z [číslo]). Náklady tak činí [částka] (= (3* [číslo]) *1,21+402*6, [číslo]). Žalovaná žádala náhradu nákladů řízení ještě v souvislosti s nesouhlasným vyjádřením ze dne [datum] k vedlejšímu účastenství a s vyjádřením ze dne [datum] ke kupní smlouvě. Náklady na tyto úkony ale nelze považovat za účelně vynaložené, neboť nesouhlas nebyl důvodný a vyjádření ke kupní smlouvě, která byla již přílohou žaloby, mohla žalovaná zahrnout již do vyjádření k žalobě (a ne až ve vyjádření k žalobě žádat soud o zaslání a vyjádřit se koncentrovaně), proto žalované nejsou nahrazovány.

17. Odvolací soud tak postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku, ve zbývající části jej potvrdil jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř.

18. Důvod k aplikaci § 150 o. s. ř. zde odvolací soud neshledal. I z odvolání je patrno, že žalobkyně byla svým zástupcem poučena o režimu nabytí vlastnického práva k nemovitostem, musela tušit, že s žalobou neuspěje, přesto ji podala a následně se i odvolala. Podáním žaloby vyvolala odročení dražby (dražebního jednání), jak vyžaduje § 336i odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni ani nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (č. l. 88), o které požádala po podání odvolání. Pak soudní poplatek ([částka]) za odvolání zvládla zaplatit. Po poučení o předběžném názoru ze strany odvolacího soudu a možnosti vzít zpět odvolání do výroku o věci samé a získat tak zpět alespoň 80 % ([částka]) zaplaceného soudního poplatku za odvolání žalobkyně na podaném odvolání setrvala. Okolnosti zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované zde nejsou, v důsledku změny nákladového výroku se ale i tak výše nahrazovaných nákladů za řízení před soudem prvního stupně snížila na 42 % původně stanovené částky.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1

o. s. ř., když žalovaná měla v odvolacím řízení ohledně věci samé plný úspěch. Náleží jí proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání a účast při soudním jednání dne [datum]) s odměnou v sazbě 1 500 Kč/úkon (§ 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu), režijním paušálem v sazbě 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), jakož i na cestovné advokáta v souvislosti s účastí na jednání u soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět (osobním vozidlem [registrační značka], 416 km, průměrná spotřeba 5,7 l [číslo] km, sazba základní náhrady 4,70 Kč/km, cena nafty [částka] včetně DPH; dle § 157, § 158 zákoníku práce a § 1, 4 vyhl. č. 511/2021 Sb.) a na náhradu za promeškaný čas (2*6 půlhodin) strávený na cestě v sazbě 100 Kč/půlhod (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu). Odměny a náhrady se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvyšují o 21 % DPH (s výjimkou náhrady za pohonné hmoty, kde je DPH už součástí vyhláškové sazby – viz výše). Náklady tak činí [částka] (= (2* [číslo]) *1,21+416*5, [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 211 o. s. ř.).