pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 142/2021-56,

1. Žalobkyně se podanou žalobou na ochranu osobnosti domáhá satisfakce ve formě určení (konstatování) neoprávněného zásahu a ve formě peněžitého plnění v částce [částka]. V podrobnostech jsou žalobní tvrzení a argumenty předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění, a upřesňuje, jak se celá předmětná událost jejího vstupu do areálu žalované dne [datum] udála. Dále upozorňuje, že na všech jednáních toho dne byli s ní přítomni také pan [příjmení] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení]; těmto mužům zákaz vstupu zřízen nebyl. K tvrzení žalované, že žalobkyni vstup do areálu žalované nebyl zakázán, avšak je vázán na souhlas bezpečnostního ředitele, kterého má žalobkyně informovat, že se chce dostavit a z jakých důvodů, žalobkyně namítá, že její ústavní práva může omezit jen soud. Upozorňuje, že ještě [datum] se do areálu žalované dostala bez omezení.

5. Žalovaná navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. Žalobkyni nebyl vstup zakázán; podle jejího opatření jen namísto vrátného posoudí možnost vstupu žalobkyně do areálu žalované její bezpečnostní ředitel. Výpověď pana [jméno] [příjmení] před soudem prvního stupně koresponduje i s listinnými důkazy žalobkyně. [jméno] žalobkyně v odvolání uvádí, že namísto neuskutečněné schůzky s rektorem došla na [příjmení] pořádkovou jednotku Policie ČR, kde byla pořízena videonahrávka.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, neboť shledal opakovanou omluvu a žádost o odročení jednání za nedůvodné. Žalobkyně nijak nedoložila, že je pozitivní na nemoc covid. Odvolací soud k dotazu žalobkyně jí doporučil, aby si alespoň provedla antigenní samotest a jeho výsledek soudu sdělila, a dále jí nabídl, že je možné konat jednání také on-line způsobem, kdy ona zůstane doma a připojí se k jednání elektronickou cestou. Nic z toho žalobkyně neakceptovala, zprávu o pozitivním výsledku antigenního testu nedodala, a to ani před jednáním, a ostatně ani po něm.

8. Soud prvního stupně učinil - v tom podstatném - správný závěr o skutkovém stavu. Odvolací námitky žalobkyně vztahující se ke skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně důvodné nejsou. Jde o nevýznamná upřesnění či o zpochybňování detailů, které nejsou ovšem pro posouzení věci relevantní. Podstatné je, že sama žalobkyně fakticky nezpochybňuje, že se dne [datum] dostala do areálu žalované, aniž by měla schůzku s rektorem skutečně vzájemně domluvenou (v odvolání píše, že rektor byl na státnicích, že„ rektor byl mailem obeznámen s termínem jednání...“; již jen tato její vysvětlení ukazují, že se s rektorem na konání schůzky nedomluvili, a že tedy její tehdejší vysvětlení vstupu do areálu bylo nepravdivé). Dále je skutkově podstatné, že žalobkyně byla žalovanou písemně vyrozuměna dne [datum], že jí nebude do areálu žalované umožněn vstup bez souhlasu bezpečnostního ředitele (tedy nikoli absolutně). Toto skutkové zjištění soudu prvního stupně žalovaná v odvolání ani nenapadá. A konečně je podstatné, že prozatím nebyl žádný vstup do areálu žalobkyni zakázán.

9. Soud prvního stupně též správně citoval relevantní normy hmotného práva a věc po právní stránce správně posoudil. Odvolací soud na pasáže napadeného rozsudku týkající se právního hodnocení věci plně odkazuje, neboť se s nimi ztotožňuje. Ostatně žalovaná v odvolání právní hodnocení věci soudem prvního stupně nijak nezpochybňuje, jiné právní argumenty v podstatě nenabízí. Tedy se odvolací soud omezuje na konstatování, že z důvodů uvedených již soudem prvního stupně se žalovaná nedopustila neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, a proto nemá nárok na poskytnutí satisfakce. Odvolací soud pokládá za výstižné, co zmínila žalovaná, tedy že svým vnitřním opatřením v případě žalobkyně jen určila, že namísto vrátného bude o jejím vstupu do areálu rozhodovat bezpečnostní ředitel. Toto opatření pokládá odvolací soud za pochopitelné a žalobkyni nijak urážející (či šikanující) s ohledem na předmětný incident dne [datum]. Přitom žalobkyně nežaluje z toho důvodu, že by jí pak následně byl skutečně vstup do areálu žalované bezdůvodně odepřen, naopak sama uvádí, že do areálu znovu vstoupila dne [datum].

10. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. včetně výroku nákladového, proti němuž ani žalovaná žádné konkrétní námitky nevznesla.

11. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty sestávají ze dvou úkonů právní služby po [částka], paušální náhrady po [částka] a 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka], celkem tak [částka]. Náhradu cestovného ani ztráty času na cestě zástupce žalované ve svém vyúčtování nákladů odvolacího řízení ze dne [datum] nežádal.