pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 18/2017-425,

1. Žalobce se žalobou domáhá úhrady v záhlaví uvedené částky představující pojistné plnění, z havarijního pojištění vozidla. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobce předestřeny v prvním odstavci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených ve druhém odstavci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I). Uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II) a povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení státu v částce [částka] (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce v celém jeho rozsahu včasným a přípustným odvoláním.

5. Žalobce namítá, že odůvodnění rozsudku je nedostatečné, neúplné, nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v případě nehody, za kterou žalobce požaduje pojistné plnění, nešlo o událost nahodilou. Namítá, že ani jeden ze znalců neuvedl, že by se ze strany žalobce mělo jednat o úmyslné jednání za účelem způsobení dopravní nehody, naopak znalci úmyslné zavinění žalobce vyloučili. Jednalo se o běžnou nehodu s vlivem chyby řidiče a o vyjetí mimo vozovku s absencí jakéhokoli úmyslu žalobce způsobit takovou nehodu. Nehodový děj, jak k němu došlo, nepředstavoval ani žádnou z výluk z nahodilé události, jak je dovozuje judikatura. Žalobce opakuje svá vyjádření a rozbory znaleckého zkoumání, ke kterým se dle něj soud prvního stupně dostatečně nevyjádřil. Namítá, že následně pořídil fotografie vozovky, ze kterých je zřejmé, že je popraskaná, místy zvedlá, místy zcela chybí. Tato nesourodost má drastické dopady na přilnavost kol vozidla a vlastnosti vozovky. Za takové situace je s ohledem na závěry posudku o chybě při řízení vozidla nárok žalobce ve věci dán. Namítá, že posudek Ing. [jméno] [příjmení] neobsahoval podstatné náležitosti znaleckého posudku (podpis znalce ani znaleckou pečeť). Skutečnost, že žalovaná disponovala takovýmto dokumentem, ukazuje její nadstandardní vztahy se znalcem. Žalobce má za to, že mohlo dojít ke konzultacím závěrů znaleckého zkoumání a samotného dokumentu. Zadání obsahovalo obecné otázky na další zjištění stran uvážení znalce, což považuje žalobce za nepřípustné a má za to, že dává prostor znalci hodnotit posuzovaný děj tak, aby byly závěry výhodné pro žalovanou. Ze skutečnosti, že v posudku je uvedeno, že v případě upřesnění některých informací je možno posudek doplnit, žalobce dovozuje, že byl posudek zpracován na základě neúplných informací. V popisu nehodového děje chybí informace o souvislém náledí na vozovce, které ovlivnilo průběh nehodového děje. Na straně 14 posudku je přitom zřetelný lesk náledí na vozovce na snímcích PČR z místa nehody. Rozsah poškození v pravé přední části vozidla znalec hodnotil v úrovni 20 až 25 Km/h, jinde v posudku však rychlost uvedl na 28 a 34 km/h. Znalec také srovnával dvě odlišná a nesrovnatelná vozidla. Nezabýval se rychlostí, při které se aktivuje airbag. Žalobce má za to, že při uváděné rychlosti 20 až 25 Km/h není možné u vozu [jméno] [příjmení] 350 ohnout tak tvrdé části jako je rameno tlumiče a těhlice vozidla, což se při nehodě stalo. Znalec uvedl, že kmen stromu nebyl zcela v kontaktu s vozidlem, opomíjí však odraz vozidla od kmene při deformaci a nárazu, který svědčí značné nárazové rychlosti vozidla. Znalec [příjmení] [příjmení] uved, že nelze realizovat simulaci nehodového děje z důvodu nedostatečných vstupních dat, není tedy schopen určit, kudy žalobce s vozidlem jel, zároveň však bez adekvátních dat vyloučil úhybný manévr kolem předmětů na vozovce. Stran předmětů na vozovce uvedl, že se na vozovce po nehodě nenacházely. Podle nákresu se však nacházely na pravé straně vozidla a vzhledem k náledí vozidlo prakticky nevybočilo ze svého směru a předměty smetlo z vozovky, jak je zřejmé z pořízené fotodokumentace z místa nehody. Znalec se vše snaží hodnotit z jedenácti metrů posledního pohybu vozidla, neurčuje však jak vozidlo projelo zatáčkou a jak se dostalo mimo komunikaci. Znalec se nezabýval skutečností, že vozidlo bylo vyprošťováno. Žalobce spatřuje rozpory i v hodnocení nárazu do stromu. V náčrtku na str. 10 posudku znalec uvádí, že žalobce do příkopu najel rovně, to by ale žalobce musel už do zatáčky najet levým příkopem. Žalobce má výhrady též k posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] (dále jen„ ANEXIS“). ANEXIS s Ing. [příjmení] dlouhodobě spolupracuje a vycházel pouze z podkladů, které zřejmě obdržel od Ing. [příjmení]. Zástupce ANEXIS na jednání uvedl, že na místě nehody nebyl a ve svém znaleckém posudku uvádí, že zhlédl místo nehody, což však nedoložil žádnou fotodokumentací, užíval pouze fotografie PČR. ANEXIS poukázal, že k posouzení děje je třeba udělat výpočet kinematickým modelem zpětného děje, simulaci však nikdy neprovedl. Není zřejmé jak ANEXIS počítal vstupní rychlost vozidla, když shodně s Ing. [příjmení] uvedl, že nemá vstupní údaje a neudělal žádnou simulaci nehodového děje. Řešil pouze posledních 11 metrů nehodového děje, nezkoumal, jak se vozidlo pohybovalo při průjezdu zatáčkou. ANEXIS pouze spekuluje, proč, když byly předměty na vozovce, nedošlo k brzdění, kdy na druhou stranu byl prováděn úhybný manévr. Oproti tomu znalec [příjmení] [příjmení] jako jediný provedl simulaci průjezdem zatáčkou a uvedl, že ANEXIS chyboval. Jako jediný provedl metodu zpětného odvíjení, aby získal data o dopravní nehodě. Dle jeho závěru se dopravní nehoda mohla takto stát. Ing. [příjmení] souhlasí s ANEXIS, že nelze přesně rekonstruovat, jak se vozidlo střetlo se stromem, je však zřetelné, že situace nastala. K předmětům na vozovce uvedl, že je policie nepotvrdila ani nevyvrátila, ačkoli v protokolu o dopravní nehodě na ně žalobce jako řidič výslovně odkazuje. Simulaci Ing. [příjmení] provedl i s předměty. Celý nehodový děj simuloval ve virtual crash, což prokázalo časovou a technickou přijatelnost krajních variant nehodového děje. Své poznatky obsáhle popsal a doložil tabulkami a videem. Ing. [příjmení] ani ANEXIS se tímto nezabývali, neměli vstupní údaje a jejich závěry tedy nemohou být objektivní. Zpětně nelze jednoznačně posoudit, jaký úhybný manévr byl optimální. Žalobce má za to, že posudky Ing. [příjmení] a ANEXIS jsou v rozporu, neboť posudek Ing. [příjmení] uvádí, že řidič se nevyhýbal žádným předmětům a do pravého silničního příkopu najel plynule s následným nárazem pravé přední části vozidla do kmene a křovin, zatímco ANEXIS uvedl, že dle stop bylo vozidlo směřováno ven ze zatáčky směrem do silničního příkopu. Řidič musel nejdříve působit na věnec volantu nepatrně vlevo, tím najel do levotočivé zatáčky, a pak musel korekcí volantu natočit vozidlo ven ze zatáčky směrem do silničního příkopu. To znamená, že vozidlo ovládal a věnoval se řízení vozidla. Žalobce má za to, že Ing. [příjmení] takto úhybný manévr vylučuje a ANEXIS jej potvrzuje, a přesto následně prohlašují daný manévr za vylučující nehodu. Oba vycházeli pouze ze závěrů policie nebo jeden z druhého. Jejich zjištění jsou založena na selektivně vybraných fotografiích, dokumentech a skutečnostech, které nedávají objektivní obraz o dopravní nehodě. Nezabývali se vším, co bylo v policejním spise obsaženo, mohli některé fotografie a dokumenty vynechat. V rámci revizního znaleckého posudku není vůbec počítáno s lidským faktorem a ovlivnění reakcí žalobce z důvodu stresové situace hrozící nehody. Chování řidiče může být ovlivněno stresem z vypjaté situace, může se stát, že není schopen objektivně reagovat, vozidlo zastavit nebo je vyvést z dopravní nehody. Revizní posudek potvrdil, že je zde velká absence dat, umístění předmětů na vozovce a navazující reakce řidiče a ovlivnění řízení vozidla a stav vozovky v době střetu. Podstatný je závěr, že nehoda je technicky přijatelná a poškození koresponduje s nehodovým dějem. Žalobce souhlasí se závěrem revizního posudku, že závěry předchozích znalců ohledně nárazové rychlosti vozidla jsou ve vzájemné shodě a posudky nejsou v rozporu ani v závěrech ohledně technické přijatelnosti nárazu do stromu. Žalobce nesouhlasí se závěry revizního posudku stran obrazové simulace nehodového děje. V revizním posudku je obrys vozidla zakreslen tak, že není ve středu vodící čáry, a tak se zdá, že je v příkopu, vodící čára má být ale uprostřed. Z toho plyne, že závěr revizního znaleckého posudku, který tvrdí, že z příloh Ing. [příjmení] vyplývá předpoklad komplikovanějšího předstřetového pohybu, je nepřesný. Žalobci není zřejmé, proč by se vozidlo při zatočení volantem a vyhýbání předmětům na vozovce (což žalobce od počátku tvrdí), nemohlo dostat do lomené trajektorie jízdy ven z vozovky. Revizní znalecký posudek se nezabýval metodou zpětného odvíjení, kterou užil Ing. [příjmení], ani se k ní nevyjadřuje. Revizní posudek se uvedeným nezabýval, neměl dostatečné vstupní údaje, a tudíž závěry o technické nepřijatelnosti nehodových dějů Ing. [příjmení] jsou diskutabilní. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozsudek sám změnil tak, že nároku žalobce vyhoví.

6. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že se ztotožňuje s rozsudkem soud prvního stupně. Žalobci nárok na pojistné plnění nevznikl. V řízení bylo třemi znaleckými posudky prokázáno, že žalobce v průběhu šetření škodné události i při následném účastnickém výslechu soudu lhal o průběhu nehodového děje, k němuž došlo za jiných okolností, než uváděl. Ve způsobu, jakým se vozidlo pohybovalo před nehodou, lze dokonce shledat i úmysl řidiče. Žalovaná tak v souladu s pojistnými podmínkami čl. XII odst. 4 písm. b) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění škodu zamítla. Žalovaná má za to, že žalobu je možno zamítnout s odkazem na absenci nahodilosti. Úmyslná jednání by při vzniku škodních událostí neměla v žádném případě požívat právní ochrany.

7. K výzvě odvolacího soudu stran doplnění tvrzení žalované, že žalobce nahlašuje fingované nehody u více pojistitelů, žalovaná doplnila svá tvrzení tak, že žalobce do roku 2015 u žalované uplatňoval větší množství škodních událostí z havarijního pojištění. Následně žalovaná přistoupila k tomu, že s ním pojistné smlouvy uzavírány nebudou a žalobce se soustředil na jiné pojišťovny. Od roku 2008 žalobce dle výpisu [obec] kanceláře pojistitelů z evidence dle jeho rodného čísla uplatnil 51 škod z havarijního pojištění. Žalovaná má za to, že se jedná o neobvyklé okolnosti. Některá vozidla byla vedena na příbuzné žalobce. I vozidlo, které je předmětem projednávané nehody, bylo vedeno na otce žalobce. Žalobce byl během dvou let účastníkem tří nehod s obdobným průběhem - souvislé najetí pravou přední částí do stromu přes krajnici (jednou z nich je nehoda v projednávané věci). V prostředí pojišťoven je žalobce znám jako rizikový subjekt. Žalovaná proto došla k závěru, že nebude žalobce dále pojišťovat. Pokud k tomu přece jen došlo, zřejmě se jednalo o pochybení obchodního zástupce. Žalobce i jeho rodinní příslušníci (bratr a matka) též uplatňovali nároky na pojistné plnění z důvodu, že došlo ke škodě na odstavených vozidlech. Žalovaná zdůraznila, že na vozidle, jehož poškození je předmětem projednávané věci, bylo již před projednávanou pojistnou událostí způsobeno šest škod, přičemž některé z nich byly škody totální.

8. Žalobce k doplněným tvrzením žalované a k nim předkládaným důkazům uvedl, že měl asi 10 let autopůjčovnu, a to zhruba do roku 2015. Jeden čas měl v půjčovně i 8 vozidel. Žalobce tedy nemá přehled, kolik škod bylo na jeho rodné číslo nahlášeno, neboť nemusel být vůbec vzniku škody přítomen, mohlo se jednat o škodu na předním skle, např. se stalo, že mu při vichru na přední část vozu nalétla popelnice. Rozhodně nebyl ve všech případech řidičem. Žalobce se živí opravami vozidel, má autoservis. Nyní provozuje již asi 4 roky vrakoviště. Za svůj život měl stovky aut, každý rok třeba 30 vozů prodá, průběžně je má na sebe pojištěné. Není pravdou, že by jej nadále žalovaná nepojišťovala. Kupuje přes dražby pojišťoven havarovaná vozidla, je tedy dennodenně na cestách. Havarijní pojištění platí též synovi a ženě. Žalobce si proto nevybavuje, kolik měl havarijních událostí např. v roce 2020. V havárii a uplatnění škody z havarijního pojištění je rozdíl. K uplatnění škody dojde, i když uplatní u pojišťovny odření vozu, ke kterému došlo na parkovišti. Pod rukama žalobce prošly stovky vozidel registrovaných na jeho rodné číslo. Sám tedy musel havarijní události uplatňovat, i pokud je způsobovaly třetí osoby či vypůjčitelé vozidel. Auta si prodávali i v rámci rodiny žalobce. Vozidlo, s nímž došlo k nehodě, koupil od otce, splácel ho v hotovosti. V rámci rodiny ohledně aut vypomáhá, ale z toho není na místě dovozovat, že by se jednalo o nějakou provázanou síť. Pokud žalovaná naznačuje, že by se s rodinou společně podíleli na podvodném jednání, v tomto směru nedošlo k žádnému vyšetřování, žalovaná by měla respektovat presumpci nevinny. Naopak bylo vyhověno úplně nebo z části uplatněným nárokům žalobce či jeho rodinných příslušníků, když pojišťovny odmítaly plnit z pojistných smluv. Žalobce získal v minulosti chybou pojišťovny informaci z interní komunikace pojišťoven, že jakmile se objeví jeho jméno, budou podávat trestní oznámení a z principu odmítat cokoli plnit. Pak se toto provázalo s rodinnými příslušníky žalobce, neboť po obdržení takové interní komunikace se žalobce musel nějak zařídit a na situaci reagovat. V souvislosti s tím, že se na něj pojišťovny takto domlouvaly, též podával trestní oznámení, což vyšetřovala policie ČR. Sjetiny ohledně případů uplatnění pojistných událostí dokládané žalovanou nic nevypovídají, není zřejmé, kdo se měl dopustit dopravní nehody, k jakému poškození jakého vozidla a z jakého důvodu došlo. Žalobce nesporuje, že se v evidenci objevují nehody nebo poškození vozidel i ve větším množství neboť povaha jeho činnosti tomuto odpovídala. Odmítání plnění ze strany pojišťoven, vedlo i k tomu, že se žalobce části své činnosti spočívající v půjčování aut vzdal. Pokud žalobce opravuje vozidlo, půjčí náhradní, a pokud třetí osoba vozidlo odře, pojistné uplatňuje žalobce, neboť má vozidlo pojištěno na své rodné číslo. Tři nehody s vozidlem [jméno], které žalobce dokládá, se staly, ale vozidlo bylo po nehodě vždy řádně opraveno, pojišťovna vždy požadovala hodnocení Cebie, a to mělo vždy výborné výsledky. Žalobci je známo, že pojišťovny cíleně odmítají plnění, neboť spoléhají na to, že oprávnění se nebudou svých nároků domáhat soudně.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvého stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správná, byť ne zcela úplná zjištění stran skutkového stavu. Na správný závěr o skutkovém stavu, odvolací soud v podrobnostech plně odkazuje s doplněním uvedeným níže.

11. Soud prvního stupně učinil správný závěr, že nešlo o nahodilou událost. Tři znalci (z toho dva znalecké ústavy) se na tomto závěru shodli. Jediný posudek, který svědčil žalobci, byl posudek Ing. [příjmení], který byl předložen žalobcem. Námitky proti posudkům Ing. [příjmení] a ANEXIS, které žalobce opakoval dále i v rámci odvolání, byly podnětem k reviznímu přezkumu Ústavem soudního inženýrství [obec] učení technického v [obec]. Revizní posudek se s uvedenými námitkami plně vypořádal. Vůči reviznímu posudku brojil žalobce z důvodu, že nesouhlasil s jeho závěry stran posudku Ing. [příjmení]. Lze souhlasit s žalobcem, že v revizním posudku, kde jsou hodnoceny závěry Ing. [příjmení], je obrys vozidla (na obrázku 14) zakreslen tak, že není ve středu vodící čáry, a tak se zdá, že je levou stranou v levém příkopu. Ze zákresu je však zcela zřejmé, že i pokud by bylo vozidlo zakresleno tak, aby vodící čára byla uprostřed, stále by bylo levou částí v levém příkopu a závěr, že z vlastních příloh Ing. [příjmení] vyplývá předpoklad komplikovanějšího předstřetového pohybu, by tak zůstal nezměněn. Ze závěru revizního posudku jasně vyplývá, že děj postrádá určitou kontinuitu a logiku, jelikož počátek reakce začal 26,7 až 31,4 m před střetem s kamenem a vzdálenost, kdy nedocházelo k žádné korekci řízení, byla minimálně 9,4 m před střetem. Bylo v silách řidiče včas střetu zabránit brzděním, případně zpomalit do takové míry, aby střetová rychlost vozidla byla podstatně nižší. V tomto ohledu se tedy náraz do stromu nejeví jako nahodilá událost. Posudek Ing. [příjmení] byl explicitnější v tom směru, že se nejedná o nahodilou událost, ale záměrné najetí řidiče vozidla mimo vozovku, kdy se nevyhýbal žádným předmětům, ale do pravého příkopu najel plynule. Posudek ANEXIS učinil závěr, že předestřetový pohyb neodpovídá náhodně vzniklé nehodové situaci, nýbrž úmyslnému vedení vozidla na překážku. Revizní znalecký posudek tyto závěry nezpochybnil.

12. Odvolací soud postupem podle ustanovení § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování listinami založenými žalovanou k výzvě odvolacího soudu. Z printscreenů z vyhledávání z evidence [obec] kanceláře pojistitelů bylo prokázáno, že k rodnému číslu žalobce je od [datum] do [datum] evidováno 51 řešených pojistných událostí z havarijního pojištění. Za rok [rok] se jednalo 4 události, za rok 2021 o jednu událost a za rok [rok] devět událostí. Policií ČR bylo z celkového počtu šetřeno 18 událostí jakožto dopravní nehody. Z detailů relace o dopravních nehodách ze dne [datum], [datum] a [datum] (poslední záznam se týká projednávané věci) vyplývá, že při všech těchto nehodách, které řešila policie ČR, žalobce jako řidič s vozidlem [jméno] obdobným způsobem vyjel v levotočivé zatáčce přes pravou krajnici, kde vozidlo narazilo do stromu. V případě nehody z [datum], kde se zjevně jednalo o identické vozidlo jako v projednávané věci, byla celková škoda odhadována na [částka] (v projednávaném případě byla takto odhadována na [částka]). Založené rozsudky týkající se byť i jen částečně úspěšného uplatnění nároků rodinných příslušníků žalobce z havarijního pojištění odvolací soud k důkazu neprováděl, neboť již dle tvrzení žalované bylo zřejmé, že neobsahují skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

13. Odvolací soud tedy v situaci, kdy se tři znalci shodli, že se nejedná o nahodilý děj, k námitce žalobce zvážil i tzv. lidský faktor, respektive otázku možného vlivu momentálního stavu na schopnost reakce řidiče. Zjistil však, že žádná z okolností, které v řízení vyšly najevo, nenasvědčuje tomu, že by na straně řidiče (žalobce) byly v rozhodné době dány takové nepříznivé okolnosti. Sám žalobce v řízení uvedl, že se auty dlouhodobě zabývá, provozuje autoservis, vrakoviště, vlastnil i autopůjčovnu a je dennodenně na cestách. Nepochybně jej lze tedy považovat za zkušeného řidiče, prakticky profesionála, který má s vozidly stran jejich fungování bohaté zkušenosti. Ani situace, kdy vyjel ze silnice v levotočivé zatáčce, pro něj nebyla nikterak nová. Jak bylo v odvolacím řízení prokázáno, jednalo se již o třetí nehodu v průběhu cca dvou let, kterou takto žalobce s vozidlem [jméno] absolvoval, a měl tedy v tomto směru zkušenosti. Není tedy žádný důvod se domnívat, že by nebyl schopen v dané situaci reagovat korekcí řízení, či brzděním (které dle znalců zcela absentují), a to tím spíše, že sám žalobce při popisu nehody nikdy žádné mimořádné subjektivní okolnosti na své straně nepopisoval. S ohledem na uvedené odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal, že se nejednalo o nahodilou událost, která by dle § 2758 odst. 1 o. z. měla být kryta pojištěním.

14. Odvolací soud též bere v potaz, že u tak zkušeného řidiče je skutečně podezřelá četnost nehod, kdy v průběhu zhruba dvou let jakožto řidič absolvoval 3 nehody s velmi obdobným průběhem vyjetí z levotočivé zatáčky. Stejně tak je podezřelá četnost uplatněných nároků vůči pojišťovnám, a to i poté, co dle svého tvrzení již žalobce přestal provozovat autopůjčovnu.

15. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé postupem podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení žalované. Výrok III o náhradě nákladů řízení státu odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení státu činí [částka], neboť soud prvního stupně opomněl vyčíslenou výši nákladů ([částka]) ponížit o zúčtovanou zálohu žalobce ve výši [částka] (uhrazenou dne [datum] na provedení revizního znaleckého posudku).

16. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované, jež v řízení nebyla zastoupena, vzniklo právo na paušální náhradu nákladů dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč/úkon, za 2 úkony spočívající ve vyjádření k odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu.

17. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. (ve spojení s § 211 o. s. ř.).