pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 2/2017-641, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 2/2017-645,

1. Žalobce se podanou žalobou (po jejím rozšíření a částečném zpětvzetí) domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody (včetně ušlého zisku) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Škoda měla žalobci vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které bylo proti žalobci zahájeno [datum] a které skončilo rozsudkem Okresního soudu v Trutnově z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Ten nabyl právní moci [datum] a žalobce jím byl zproštěn obžaloby. Požadovanou náhradu škody tvořil nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení v trestním řízení ve výši [částka], nákladů cestovného a nákladů na znalecký posudek ve výši [částka], a na náhradu ušlého zisku v důsledku snížení příjmů z žalobcovy živnostenské činnosti v době trestního stíhání ve výši [částka].

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobce dle jejího názoru nedoložil vznik škody. Nesouhlasila s výší škody, jejíž náhradu žalobce požaduje. Mezi ušlým ziskem a nezákonným trestním stíháním není navíc podle žalované vztah příčinné souvislosti.

3. Soud prvního stupně nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 2/2017-262, vyhověl žalobě v části požadované náhrady skutečné škody a uložil žalované zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I), požadavek na náhradu zbývající části skutečné škody a celého ušlého zisku (tj. celkem částky [částka] s příslušenstvím) zamítl (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení státu (výrok III) i žalované (výrok [příjmení]).

4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 104/2019-306, rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu části výroku II v částce [částka] s příslušenstvím (požadované žalobcem z titulu ušlého zisku) a v akcesorickém výroku III a IV zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Soud prvního stupně následně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), ve zbytku požadované náhrady ušlého zisku - tj. co do částky [částka] s příslušenstvím - žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované nahradit náklady řízení jak žalobci, tak i státu (výrok III a [příjmení]). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná.

7. Žalobce se odvolal pouze proti výroku III o nákladech řízení. Namítá, že mu soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení v nesprávné výši. Soud prvního stupně dle žalobce nesprávně zařadil do nákladů řízení i žalobcem zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši [částka], ačkoliv dle judikatury Ústavního soudu nebyl žalobce vůbec povinen soudní poplatek platit. Žalobci tak ve skutečnosti vzniklo právo na vrácení tohoto soudního poplatku v plné výši. Žalobce se dále domnívá, že mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění v předmětné věci záviselo na znaleckém posudku. Soud prvního stupně místo toho vycházel ze zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., aniž by jakýmkoliv způsobem zdůvodnil, proč neaplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. (přestože to žalobce výslovně navrhoval ve svém závěrečném návrhu). I pokud by bylo namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle poměru úspěchu účastníků ve věci, namítá žalobce, že soud prvního stupně nesprávně určil tento poměr. Soud prvního stupně totiž vycházel pouze z původně žalované částky, aniž by zohlednil změny předmětu řízení v jednotlivých fázích řízení. Výpočet poměru úspěchu ve věci provedený soudem prvního stupně lze proto akceptovat pouze do okamžiku podání odvolání žalobce ze dne [datum]. Následně již byla předmětem sporu jiná částka a jiný byl tedy i poměr úspěchu ve věci. Žalobce dále vytýká soudu prvního stupně, že nesprávně určil rozsah nákladů řízení vzniklých na straně žalobce, když do těchto nákladů bez jakéhokoliv odůvodnění nezahrnul odměnu a režijní paušál právního zástupce za některé úkony a též ani cestovní výdaje právního zástupce žalobce za cesty na 6 soudních jednání. Celková výše nákladů řízení žalobce tak ve skutečnosti činí [částka]. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobci přizná náhradu nákladů řízení v uvedené částce, a aby současně rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za odvolání.

8. Žalovaná se odvolala proti výroku I, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, a též proti akcesorickému výroku III a IV o nákladech řízení. Nesouhlasí s výší ušlého zisku, jak ji stanovil soud prvního stupně na podkladě znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen„ Znalecký posudek“). Žalovaná se domnívá, že Znalecký posudek je nutno jako důkaz odmítnout, neboť vykazuje vady (namítané žalovanou v průběhu řízení), které nebyly znalcem řádně, logicky a odborně správně vysvětleny a obhájeny. Znalcem provedené modelování odhadu očekávaných hodnot příjmů a výdajů je jen jednou z možných variant výpočtového modelu, a to variantou objektivně nesprávnou. Žalovaná vytýká Znaleckému posudku, že nejsou analyzována a do výpočtu zahrnuta žádná rizika a že ušlý zisk byl stanoven v absolutní hodnotě. Vzhledem k tomu, že použité parametry mají z definice pouze pravděpodobnostní charakter, měl být dle žalované výsledek uveden v rozpětí od – do. Žalovaná dále namítá, že hrubý ušlý zisk ze stavební činnosti je ve Znaleckém posudku nesprávně kalkulován se započtením všech odpisů ze všech činností. Znalec též nezohlednil, že s navýšením tržeb je spojena vysoká pravděpodobnost nutnosti pořízení investic, které bude třeba odepisovat, a výše odpisů (i hrubého zisku) se tím změní. Žalovaná dále spatřuje vadu Znaleckého posudku v nesprávném stanovení parametru průměrné marže. Ta dle odborného názoru žalované neměla být stanovena na základě hodnot marže v období let 2006 – 2016 (jak to učinil znalec), ale pouze v období do roku [rok], tj. před vznikem škody. Zahrnutí hodnot marže po tomto období je vadné, jelikož její průběh mohl být ovlivněn změněnými podmínkami pro stavební činnost v tomto období. Argumentaci znalce variačním koeficientem považuje žalovaná za nepřijatelnou. Žalovaná pak v odvolání uvádí své vlastní podrobné výpočty, dle kterých má být (při správné výši marže a započtení všech odpisů) hodnota ušlého hrubého zisku nižší celkem o [částka]. Vzhledem k vadám Znaleckého posudku se žalovaná domnívá, že bez nového (revizního) znaleckého posudku nemůže být v dané věci spravedlivě rozhodnuto. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Při jednání před odvolacím soudem pak žalovaná uvedla, že nárok žalobce na náhradu ušlého zisku nepovažuje za důvodný ani co do základu. Dle žalované žalobce v řízení neprokázal, že by v důsledku trestního stíhání přišel o konkrétně sjednané zakázky. Zrušené zakázky, o kterých vypovídali v řízení svědci, byly pouze předjednány s tím, že nebylo postaveno najisto, jestli by je žalobce nakonec skutečně realizoval. Žalovaná opakovaně poukázala na skutečnost, že ke zrušení odsuzujícího rozhodnutí v trestním řízení došlo již dne [datum], čímž se žalobce stal opět bezúhonným z pohledu živnostenského zákona. Pokud živnostenskou činnost od tohoto data nevykonával, záviselo to již pouze na jeho vůli a žalovaná za to nemůže nést odpovědnost. Žalovaná dále uvedla, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval vznesenou námitkou promlčení ve vztahu k požadované náhradě ušlého zisku za období od [datum] do [datum]. V podané žalobě byl ušlý zisk vyčíslen pouze do konce roku 2015. Ušlý zisk za následující období žalobce uplatnil až v podání ze dne [datum], tj. po uplynutí promlčecí lhůty. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, má žalovaná za to, že nelze postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť předmětem žaloby byly i nároky, jejichž posouzení nezáviselo na znaleckém posudku a v nichž žalobce nebyl zcela úspěšný.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované poukazuje na skutečnost, že žalovaná pouze opakuje námitky proti Znaleckému posudku, se kterými se již znalecký ústav v průběhu řízení před soudem prvního stupně vypořádal. Námitky žalované dle žalobce pramení z chybné interpretace Znaleckého posudku a z nepochopení postupů, závěrů a dodatečných vyjádření znalce. Pokud by byl ušlý zisk stanoven v rozpětí od – do, neodpovídalo by to zadané otázce a soudu by se otvíral neodůvodněný prostor pro volnou úvahu ve věci, k jejímuž posouzení je potřeba vysoce odborných znalostí. Ostatně žalovaná ve svých vlastních výpočtech došla též k absolutní hodnotě. Ve vztahu k zohledněným odpisům znalec opakovaně deklaroval, že do výpočtu převzal kromě stavební činnosti i ostatní činnosti vykonávané žalobcem, a proto byly zařazeny i veškeré odpisy. Není též pravdou, že znalec při stanovení ušlého zisku nekalkuloval s pravděpodobnou nutností pořízení investic. Ve Znaleckém posudku jsou zohledněny plánované výdaje, tj. náklady vynaložené na dosažení příjmu, jejichž součástí jsou i odpisy majetku. Na provozování stavební činnosti žalobce za běžných okolností bez vlivu nezákonného trestního stíhání pak odepisovaný majetek postačoval. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že by ve Znaleckém posudku byl nesprávně stanoven parametr průměrné marže, a poukazuje na skutečnost, že naopak výpočet žalované vede k absurdním závěrům. Dle výpočtu navrhovaného žalovanou by totiž žalobcem dosažitelný zisk v letech 2013 a 2014 bez výpadku zakázek v důsledku trestního stíhání byl podstatně nižší, než byl ve skutečnosti.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), zvážil všechny námitky žalobce i žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobce důvodné je. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

12. Odvolací soud konstatuje, že ve věci samé soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, aplikoval správné normy objektivního práva (včetně související judikatury) a věc správně posoudil též po stránce právní. Na správné odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud odkazuje.

13. Žalovaná zakládá svoji odvolací argumentaci zejména na zpochybnění závěrů Znaleckého posudku, na základě kterého byla soudem prvního stupně stanovena výše ušlého zisku. K tomu je třeba zdůraznit, že podle soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1810/2009) nemůže soud přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů obsažených ve znaleckém posudku. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem posudku, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s ostatními důkazy a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. [příjmení] soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.

14. Znalecký posudek vyhotovený v projednávané věci znaleckým ústavem [právnická osoba] všechny výše předestřené náležitosti obsahuje, jeho závěry jsou logické, řádně odůvodněné a přesvědčivé. Žalovaná zpochybňuje Znalecký posudek na základě svého vlastního názoru na odborné otázky a předkládá vlastní (oponentní) výpočet ušlého zisku. Byť se žalovaná odvolává na svého„ znalce“, nijak blíže ho nespecifikuje (ani nedokládá jiný posudek), a není tedy zřejmé, o jakou osobu se má jednat. Takto formulované„ odborné“ závěry žalované v rovině jejích tvrzení pochopitelně nemohou mít stejnou váhu, jako závěry soudem ustanoveného znalce. Všechny své námitky proti Znaleckému posudku uváděla žalovaná již v řízení před soudem prvního stupně, přičemž znalec (zástupce znaleckého ústavu) se s nimi náležitě a přesvědčivě vypořádal, a to jak v písemném doplnění posudku, tak i při následném výslechu – na výpověď znalce odvolací soud též odkazuje. Odvolací soud neshledává v závěrech Znaleckého posudku (ani v následném vysvětlení) žádné logické rozpory či nejasnosti, které by mohly vést ke zpochybnění posudku.

15. Za těchto okolností soud prvního stupně zcela správně vycházel z výše ušlého zisku stanovené Znaleckým posudkem. Přezkoumání jeho závěrů znaleckým posudkem novým (revizním) nebylo namístě.

16. Je nutno rovněž odmítnout námitku žalované, podle které žalobce po zrušení odsuzujícího rozsudku v trestním řízení mohl opět vykonávat živnostenskou činnost, a žalovaná z tohoto důvodu za ušlý zisk v předmětné době (od [datum] do [datum]) neodpovídá. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, je zcela nereálná představa odporující i zjištěním z výpovědi svědků, že žalobce mohl během necelých čtyř měsíců (nadto v době stále probíhajícího trestního řízení) opětovně zahájit podnikatelskou činnost (obstarat si k tomu veškeré nutné prostředky včetně zaměstnanců), zajistit si zakázky a tyto pak i v dané době realizovat.

17. Důvodná není ani námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k nároku na náhradu ušlého zisku za období od [datum] do [datum]. Žalobce již v podané žalobě výslovně uvedl, že žádá náhradu ušlého zisku za celé období trestního stíhání, tj. od [datum] do [datum]. Je pravdou, že samotný výpočet výše ušlého zisku se vztahoval jen k letům 2012 až 2015. Jednalo se však o vadu žaloby (nesrozumitelnost žaloby), již žalobce odstranil (na základě výzvy soudu prvního stupně) svým podáním ze dne [datum], ve kterém výpočet ušlého zisku přesně specifikoval, a to až do dne [datum]. Podle ustálené judikatury platí, že neúplné nebo nesprávné žaloby mají hmotněprávní účinek v podobě stavení promlčecích lhůt již od jejich podání tehdy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny, a v řízení je tudíž řádně pokračováno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 4802/2010). Je pak zřejmé, že v době podání žaloby, tj. [datum], nebyl nárok žalobce promlčen ani z části.

18. Ve vztahu k opakovaným námitkám žalované týkajícím se nedůvodnosti nároku žalobce co do samotného základu odvolací soud plně odkazuje na to, co již uvedl ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 104/2019-306, kterým byl zrušen původní (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně. Soud prvního stupně postupoval zcela dle dispozic kasačního usnesení a závěrům, ke kterým v napadeném rozsudku dospěl, nelze nic vytknout.

19. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení (mezi účastníky navzájem) se však soud prvního stupně dopustil řady pochybení a napadený rozsudek je v tomto rozsahu fakticky nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Předně pokud jde o nárok na náhradu ušlého zisku (nikoliv tedy o nároky ostatní), záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně však toto ustanovení zcela pominul, a to přesto, že žalobce na nutnost jeho aplikace výslovně poukazoval. Soud prvního stupně též vůbec nezohlednil, že předmět řízení byl v jednotlivých fázích řízení odlišný a odlišný byl v důsledku toho i poměr úspěchu účastníků ve věci. Stejně tak se soud prvního stupně nezabýval některými náklady, které žalobce v řízení vynaložil a jež podrobně vyčíslil ve svém podání ze dne [datum] – jedná se o náklady na právní zastoupení za některé úkony a zejména pak o cestovní výdaje právního zástupce žalobce. Je třeba přisvědčit i námitce žalobce, že soudní poplatek za podané odvolání ve výši [částka] byl soudem prvního stupně vybrán nesprávně (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3283/18). Předmětný soudní poplatek nemá být vůbec součástí nákladů řízení a je tedy třeba, aby soud prvního stupně rozhodl o jeho vrácení žalobci postupem podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

21. Odvolací soud proto zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III postupem podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. O náhradě nákladů řízení (včetně tohoto odvolacího řízení) rozhodne soud prvního stupně znovu, a to řádným a přezkoumatelným způsobem, jak bylo shora naznačeno.

22. Rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů státu je výsledně věcně správné, byť nekoresponduje s rozhodnutím o náhradě nákladů mezi účastníky řízení navzájem (které však správné není). Pokud soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a vycházel z toho, že žalobce byl úspěšný v 69,27 % a žalovaná v 30,73 %, měl zároveň ve stejném poměru uložit účastníkům i povinnost nahradit náklady řízení státu. Jak bylo ovšem výše uvedeno, postup soudu prvního stupně správný nebyl, neboť pomíjí, že výše plnění byla v případě nároku na náhradu ušlého zisku závislá na znaleckém posudku, a žalobce je třeba v rozsahu tohoto nároku považovat za plně úspěšného ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem však k tomu, že náklady placené státem (náklady na znalečné) byly vynaloženy výhradně v souvislosti s nárokem na náhradu ušlého zisku (nadto v době, kdy předmětem řízení byl již pouze tento nárok), stíhá povinnost k jejich náhradě v plném rozsahu žalovanou.

23. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný též ve výroku IV.