pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 6 jako soudu prvního stupně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaslat žalobci doporučeným dopisem omluvu tohoto znění:

„ Omlouváme se za zásah do Vašich práv, k němuž došlo v důsledku toho, že jsme Vás vzdor našemu písemnému závaznému příslibu ze dne [datum] nejmenovali do funkce člena představenstva, ačkoli jsme od [obec] [anonymizováno] banky neobdrželi žádné závazné formální sdělení s negativními informacemi ohledně splnění podmínky Vaší důvěryhodnosti. [právnická osoba]“

K důvodům žaloby žalobce uvedl, že dne [datum] obdržel od žalované dopis (dále jen„ [anonymizována tři slova]“), v němž byl žalovanou informován o závazném záměru jmenovat jej členem představenstva žalované na dobu dvou let, počínaje [anonymizováno] [rok]. Jedinou podmínkou jmenování bylo formální schválení [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Následně dopisem ze dne [datum] žalovaná žalobci sdělila, že dozorčí rada upustila od záměru jmenovat žalobce členem představenstva s poukazem na to, že obdržela negativní informaci od [anonymizováno] ohledně splnění podmínky žalobcovy důvěryhodnosti. Předmětné sdělení [anonymizováno] však obsahovalo pouze neformální a předběžný názor jedné sekce [anonymizováno] zapojené do eventuálního procesu posuzování důvěryhodnosti žalobce (což bylo potvrzeno i v řízení o správní žalobě, kterou se žalobce původně bránil postupu [anonymizováno]). Z příslušné právní úpravy obsažené v zákoně č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (dále jen„ ZoP“), vyplývá, že [anonymizováno] má pravomoc posuzovat splnění podmínky způsobilosti a důvěryhodnosti teprve v okamžiku, kdy je dotyčná osoba do funkce jmenována, nikoliv předem. Pouze žalovaná tedy byla v dané fázi oprávněna posoudit, zda žalobce splňuje všechny podmínky. Jakékoliv sdělení ze strany [anonymizováno] nemohlo být závazné, proto nemohlo být ani důvodem nejmenování žalobce, resp. upuštění od závazně deklarovaného záměru ze strany žalované. Žalovaná nadto uvedeným postupem znemožnila žalobci jakoukoliv obranu proti názoru [anonymizováno]. Pokud by totiž [anonymizováno] posuzovala splnění zákonných podmínek u žalobce v souladu se zákonem až ex post, měl by žalobce v rámci správního řízení k dispozici všechny příslušné prostředky ochrany. Tím, že žalovaná veřejně deklarovala záměr jmenovat žalobce jako člena představenstva (a v tomto duchu činila již i konkrétní kroky) a následně od tohoto záměru upustila s poukazem na údajné informace o nedůvěryhodnosti žalobce, způsobila žalobci nevratné škody na jeho profesní kariéře a poškodila tak svým jednáním dobrou pověst žalobce. Jednání žalované vedlo k tomu, že žalobce doposud nemohl nalézt odpovídající zaměstnání navzdory jeho vzdělání, zkušenostem a předchozí praxi.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Uvedla, že má dle příslušných ustanovení ZoP povinnost zajistit, aby všechny osoby, které zastávají klíčové funkce v organizaci žalované (tedy včetně člena představenstva), byly způsobilé a důvěryhodné a nebyly ve střetu zájmů, který by byl na újmu řádného a obezřetného řízení žalované. Vzhledem ke skutečnosti, že [anonymizováno] má jako regulátor v oblasti pojišťovnictví značnou pravomoc ve vztahu k obsazení klíčových funkcí v rámci organizace žalované (mimo jiné může žalované nařídit provedení změny takové osoby, která nesplňuje zákonné podmínky) dotázala se žalovaná [příjmení] ještě před jmenováním žalobce do funkce, zda považuje žalobce za dostatečně důvěryhodnou osobu ve smyslu příslušné právní úpravy. Takový postup je v praxi zcela běžný, když zároveň šetří práv všech stran, protože zabraňuje zbytečnému jmenování a následnému odvolání osoby v klíčové funkci za situace, kdy by [anonymizováno] měla k její důvěryhodnosti výhrady. Žalobce byl na tento postup v [anonymizována tři slova] upozorněn a kladné vyjádření [anonymizováno] bylo podmínkou jmenování do funkce člena představenstva žalované. Žalobce rovněž na celém procesu spolupracoval a měl možnost vyjadřovat se i k jednotlivým skutečnostem. Žalovaná získala odpověď na svou žádost formou emailové zprávy ze dne [datum], jenž byla sepsána paní [jméno] [příjmení], ředitelkou sekce dohledu nad finančním trhem. V této zprávě je uvedeno, že [anonymizováno] nepovažuje žalobce za důvěryhodnou osobu vzhledem k závažným nedostatkům v činnosti [právnická osoba], v níž žalobce působil na pozici předsedy představenstva a generálního ředitele v letech [rok] – [rok], s tím, že toto stanovisko je konečné. Za takové situace se žalovaná rozhodla v souladu se zásadou obezřetného postupu při činnosti pojišťovny nejmenovat žalobce do funkce člena představenstva, což mu sdělila dopisem ze dne [datum]. Pokud by tak žalovaná neučinila, vystavila by se možnému postihu ze strany [anonymizováno]. Žalovaná zdůraznila, že na jmenování do funkce člena představenstva není žádný právní nárok. [anonymizována tři slova] nebyl závazným návrhem na uzavření smlouvy, ani smlouvou o smlouvě budoucí a navíc v něm bylo jednoznačně uvedeno, že jmenování do funkce je možné až na základě pozitivního stanoviska [anonymizováno]. Žalobci tak na základě [anonymizována tři slova] žádné právo na jmenování do funkce člena představenstva nevzniklo. Žalovaná popírá, že by její postup mohl jakkoli zasáhnout do osobnostních práv žalobce (včetně práva na ochranu dobré pověsti), když žalobce je dlouholetý profesionál v oblasti finančnictví a pojišťovnictví a bezpochyby musel vědět, že jeho důvěryhodnost bude ze strany [anonymizováno] posuzována. Žalovaná informace ze zprávy [anonymizováno] nikde nepublikovala, což ostatně žalobce ani netvrdí.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I) a žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení v částce [částka] (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Odvolací soud na ně odkazuje. Stěžejní pro rozhodnutí soudu prvního stupně byl právní závěr, že žalovaná svým rozhodnutím nejmenovat žalobce do funkce člena představenstva na základě negativního stanoviska [anonymizováno] žádnou svou povinnost, resp. závazek vůči žalobci, neporušila a nemohla tedy ani neoprávněně zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Soud prvního stupně konstatoval, že bylo čistě v kompetenci žalované, jak si nastaví postup zajišťující, že kandidáti do klíčových funkcí budou splňovat zákonné podmínky. Žalobce od počátku věděl (byl o tom výslovně informován v [anonymizována tři slova]), že jeho jmenování musí předcházet schválení ze strany [anonymizováno] jakožto dohledového orgánu tuzemských pojišťoven. Je sice pravdou, že podle aktuální právní úpravy obsažené v ZoP již [anonymizováno] nevydává ke jmenování předběžný souhlas a jedná případně až ex post, nicméně zároveň není možné takovýto postup v rámci schvalovacích procesů uvnitř společnosti vynucovat. Žalovaná jednala v rámci svých interně nastavených pravidel, se kterými byl žalobce předem seznámen, a musel, resp. měl a mohl počítat i s variantou, že ke schválení ze strany [anonymizováno] nedojde. Dle soudu prvního stupně se žalobce navíc celého procesu předcházejícího výslednému sdělení [anonymizováno] účastnil a vyjádřil se k jednotlivým diskutovaným bodům. V situaci, kdy žalovaná získala jednoznačně negativní stanovisko ze strany [anonymizováno] (které bylo navíc deklarováno jako konečné), zachovala se v souladu se svými interními pravidly i v souladu s prevenční povinností v rámci péče řádného hospodáře. Soud prvního stupně dále hodnotil jako zcela přiměřený i způsob, jakým žalovaná informovala o upuštění od záměru jmenovat žalobce do funkce člena představenstva. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

4. Žalobce rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že se soud prvního stupně nijak nevypořádal s žalobcem uváděnými důvody, pro něž nemohlo sdělení [anonymizováno] ze dne [datum] obstát jako podklad pro to, aby žalovaná upustila od svého záměru jmenovat žalobce do funkce člena představenstva. Žalobce též poukazuje na skutečnost, že se soud prvního stupně v tomto ohledu do značné míry odchýlil od závěrů vyjádřených v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ Rozsudek správního soudu“), vydaným v řízení o správní žalobě, kterou se žalobce původně bránil postupu [anonymizováno]. Dle žalobce soud prvního stupně zcela ignoroval, že se ze strany [anonymizováno] jednalo o neformální stanovisko, které nebylo vydané zákonem předvídaným způsobem, ani v zákonem předvídané situaci. Nadto nešlo ani o stanovisko [anonymizováno] jako takové, nýbrž o stanovisko jedné pracovnice [anonymizováno] (Ing. [příjmení]), která by v případě zákonného postupu byla pouze jedním z článků (nikoliv však článkem konečným), který by žalobcovu důvěryhodnost a spolehlivost posuzoval. [anonymizováno] sama uvedla, že žalovaná nebyla jejím předběžným názorem v žádném případě vázána a že je tedy plně na její rozhodovací pravomoci, jakou osobou obsadí klíčovou funkci v pojišťovně. Žalobce poukazuje na skutečnost, že v Rozsudku správního soudu (i ve vyjádření [anonymizováno]) je výslovně uvedeno, že k případnému zkrácení práv žalobce došlo výhradně ze strany žalované. Dle žalobce je tedy evidentní, že nelze odpovědnost za konání žalované přenášet na [anonymizováno]. Žalovaná přitom v řízení netvrdila ani neprokázala jiné důvody pro nejmenování žalobce než neformální sdělení [anonymizováno]. Žalobce nepopírá, že byl dopředu upozorněn na nutnost absolvování procesu posouzení jeho důvěryhodnosti a spolehlivosti. V [anonymizována tři slova] však bylo výslovně uvedeno, že podmínkou pro jmenování žalobce je formální schválení ze strany [anonymizováno]. Pokud tedy k nejmenování žalobce nakonec došlo na základě neformálního stanoviska zaslaného někým, kdo k vydání formálního stanoviska nebyl vůbec oprávněn, nelze tvrdit, že žalobce mohl takový postup důvodně očekávat. Žalobce též rozporuje, že by se mohl účastnit procesu, který vedl ke sdělení [anonymizováno]. Upozorňuje na to, že komunikace byla vedena toliko mezi [anonymizováno] a žalovanou. [anonymizováno] obsahující předmětné sdělení [anonymizováno] nebyl žalobci nikdy zaslán, žalobce se k němu nemohl vyjádřit, ani se nemohl seznámit s jeho obsahem (to mu bylo umožněno teprve poté, co jej žalovaná v projednávané věci založila do soudního spisu). Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, a navrhla jeho potvrzení. Zopakovala, že je pojišťovnou dle § 3 odst. 1 písm. b) ZoP. Je její povinností zajistit, aby osoby v klíčových pozicích, mezi které patří i člen představenstva dle § 3 odst. 6 písm. k ) ZoP, byly způsobilé a důvěryhodné a nebyly ve střetu zájmů, který by byl na újmu řádného a obezřetného řízení žalované. ZoP žalované ukládá oznámit [anonymizováno] jako regulátoru v oblasti pojišťovnictví změny osob v klíčových funkcích a [anonymizováno] má při nesplnění zmíněných podmínek možnost nařídit změnu takové osoby. Vzhledem k uvedenému žalovaná učinila dotaz na [anonymizováno] ještě před jmenováním, což je postup v pojišťovnictví běžný. To, že žalovaná bude požadovat před jmenováním posouzení osoby žalobce ze strany [anonymizováno], žalobce předem věděl. Přímo v [anonymizována tři slova] bylo zmíněno, že kladné vyjádření [anonymizováno] k osobě žalobce je podmínkou pro jmenování. Žalobce na celém procesu i spolupracoval, [anonymizováno] se vyjadřoval, reagoval na výhrady vznesené ze strany [anonymizováno], ale nepodařilo se mu je rozptýlit. Žalovaná obdržela odpověď na svůj požadavek formou e-mailové zprávy dne [datum] adresované panu [jméno] [příjmení], předsedovi představenstva žalovaného. Zprávu sepsala [jméno] [příjmení], ředitelka sekce dohledu nad finančním trhem, tedy osoba kompetentní, která má posuzování důvěryhodnosti osob ve své působnosti. V této zprávě bylo uvedeno, že [anonymizováno] žalobce nepovažuje za důvěryhodnou osobu vzhledem k závažným nedostatkům v činnosti společnosti [právnická osoba], v níž žalobce působil na pozici předsedy představenstva a generálního ředitele v letech [rok] - [rok] a že toto její stanovisko je konečné. Žalovaná zdůraznila, že na jmenování do funkce člena představenstva není právní nárok, ten neplynul ani z [anonymizována tři slova]. Žalovaná odmítá, že by jakkoli neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobce. To, že posuzování žalobce ze strany [anonymizováno] nedopadlo ve prospěch žalované, není vina žalované. Byl to pak i žalobce, kdo vybraným zaměstnancům žalované poté, co se [anonymizováno] vyjádřila, oznámil politování nad tím, že k jeho jmenování do funkce člena představenstva žalované nebylo získáno kladné stanovisko [anonymizováno]. Žalovaná považuje za absurdní názor žalobce, že ho měla stejně jmenovat a počkat, zda [anonymizováno] přistoupí k tomu, že nařídí žalované žalobce odvolat. Tím by se žalovaná vystavila riziku uložení pokuty. Navíc právě takový postup by mohl znamenat zásah do dobré pověsti žalobce, informace o jmenování a následném odvolání by byla pak zveřejněna nejen v obchodním rejstříku, ale pravděpodobně i v médiích. Závěrem poukázala na to, že žalobce ani netvrdí žádnou konkrétní újmu.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), zhodnotil námitky žalobce a vzal v potaz vyjádření žalované a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správná a postačující skutková zjištění, která odpovídajícím způsobem zhodnotil. Odůvodnění napadeného rozsudku se po formální stránce přidržuje § 157 odst. 2 o. s. ř., je pečlivé a přesvědčivé, odvolací soud se se skutkovými závěry soudu prvního stupně plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

8. Správné je i posouzení věci po právní stránce a i zde se odvolací soud plně přihlašuje ke správné, přehledné a logické argumentaci soudu prvního stupně. Závěru, že žalovaná neoprávněně nezasáhla do osobnostních práv žalobce jeho nejmenováním do funkce člena představenstva nelze nic vytknout.

9. Žalobce žádá, aby žalované byla uložena povinnost omluvit se mu těmito slovy: Omlouváme se za zásah do Vašich práv, k němuž došlo v důsledku toho, že jsme Vás vzdor našemu písemnému závaznému příslibu ze dne [datum] nejmenovali do funkce člena představenstva, ačkoli jsme od [obec] [anonymizováno] banky neobdrželi žádné závazné formální sdělení s negativními informacemi ohledně splnění podmínky Vaší důvěryhodnosti. [právnická osoba]

10. Podmínkou pro vznik povinnosti odčinit nemajetkovou újmu je protiprávní jednání. Žalobce, jak sám potvrdil při jednání před odvolacím soudem, se ani sám nedomnívá, že mu vznikl právní nárok na jmenování členem představenstva. Týž právní názor sdílí žalovaná i soud prvního stupně a odvolací soud se s ním ztotožňuje. Žalovaná neměla povinnost žalobce jmenovat členem představenstva a jeho nejmenováním se tak již pojmově nemohla dopustit protiprávního jednání.

11. Chybí zde tedy základní předpoklad pro vznik odpovědnosti/povinnosti žalované odčinit žalobci tvrzenou nemajetkovou újmu požadovanou omluvou.

12. Navíc z [anonymizována tři slova] jednoznačně vyplývalo, že jmenování mělo předcházet kladné stanovisko [anonymizováno]. To [anonymizováno] však neposkytla, naopak její stanovisko bylo záporné. Osoba, která se vyjadřovala, byla z titulu své pozice k uvedenému jistě kompetentní. Argumentuje-li žalobce tím, že záporné stanovisko [anonymizováno] nebylo závazné, je namístě připomenout, že [anonymizována tři slova] předpokládal existenci formálního schválení. To [anonymizováno], jak není sporu, nevydala, naopak se vyjádřila záporně.

13. Dovolává-li se žalobce [příjmení] správního soudu, podle kterého mohlo k případnému zkrácení práv žalobce dojít jen výhradně ze strany žalované vyvoláním očekávání, pak soud prvního stupně správně popsal, že vyžadování stanoviska [anonymizováno] bylo žalovanou předem a výslovně avizováno. Závěry soudu prvního stupně, že následné upuštění od jmenování bylo logickým, legitimním a ze strany žalobce předvídatelným postupem, odvolací soud sdílí. Nadto žalobce ani nežádá omluvu za nenaplněné očekávání. Žalobce současně i výslovně popřel, že by žalované vytýkal nedostatek zdrženlivosti v procesu (ne) jmenování.

14. Otázka, zda žalovaná zprávu [anonymizováno] žalobci poskytla či nikoli, není pro důvodnost žaloby relevantní. Není zřejmé, jak by se toto mělo promítat do důvodnosti uplatněného nároku na omluvu za nejmenování, jak je citována výše. Navíc mezi stranami ani není sporu, že žalobci bylo známo, že se [anonymizováno] vyjádřila negativně. Sám v komunikaci pak vyslovoval politování nad tím, že nebylo získáno kladné stanovisko [anonymizováno].

15. Závěrem odvolací soud poznamenává, že důvodná není ani námitka žalobce, že se pohybuje v začarovaném kruhu, když správní soud odmítl chránit žalobce před nezákonným zásahem [anonymizováno] jako správního orgánu a civilní soud odmítl odpovědnost žalované za zásah do osobnostních práv.

16. Okolnost, že stanovisko [anonymizováno] nebylo pro žalovanou závazné v tom směru, že nebylo přímo zákonnou překážkou ke jmenování, resp. že ke jmenování nebylo zákonnou podmínkou stanovisko kladné, není nijak v rozporu s tím, že žalovaná neporušila svou povinnost a neoprávněně nezasáhla do práv žalobce, když žalobce nejmenovala. Navíc se tak stalo v situaci, kdy ZoP požaduje, aby člen představenstva byl důvěryhodný. [anonymizováno], která nad dodržování takové povinnosti vykonává dohled, se žalované vyjádřila, že žalobce za důvěryhodnou osobu nepovažuje. Žalobce současně věděl, že žalovaná stanovisko k jeho důvěryhodnosti bude před jeho jmenováním po [anonymizováno] žádat. Při existenci negativního stanoviska, jinak také řečeno při neexistenci pozitivního stanoviska, nemohlo být nejmenování do funkce pro žalobce překvapivým, neočekávaným.

17. Okolnost, že stanovisko [anonymizováno] nebylo závazné a nebylo tak zákonnou překážkou ke jmenování, ale nijak nevylučuje, že obsahem stanoviska, tedy tím, že [anonymizováno] žalobce ve stanovisku na žádost žalované hodnotila jako osobu, která není důvěryhodná, mohlo dojít ze strany [anonymizováno] jako správního orgánu, v jehož kompetenci je vydávat doporučení, upozornění nebo varování určené veřejnosti, orgánům České republiky anebo jednotlivým nebo druhově určeným osobám (§ 3b zákona [číslo] o [obec] [anonymizováno] bance), k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce. Žalobce jen neinicioval řízení, ve kterém by se řešila otázka, zda závěr [anonymizováno] o tom, že žalobce není důvěryhodnou osobou, je podložený (založený na pravdivostním základu), či nikoli, a zda tak [anonymizováno] hodnotila žalobce oprávněně (tj. správným úředním postupem), nebo nikoli (tj. dopustila se nesprávného úředního postupu). Žalobce měl možnost se v případně nesprávného úředního postupu [anonymizováno] dovolávat odpovědnosti za újmu vůči státu (§ 6 odst. 5 zákona č. 82/1998 Sb.). Pokud by snad jednání [anonymizováno] nemělo být úředním postupem (lhostejno, zda správným či nesprávným), mohl se žalobce dovolávat odpovědnosti za újmu přímo vůči [anonymizováno], neboť ta je samostatnou právnickou osobou veřejného práva (§ 1 odst. 2 zákona [číslo] o [obec] [anonymizováno] bance). Ani námitka, že žalobce je v začarovaném kruhu a je mu odpírána ochrana, tedy není důvodná.

18. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

19. Soud prvního stupně správně postupoval i při rozhodování o nákladech řízení, když aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení plně úspěšná. Správně vyšel i z toho, že žalované přísluší náhrada nákladů řízení na právní zastoupení v rozsahu tří úkonů právní služby včetně DPH. Výši nahrazovaných nákladů řízení však soud prvního stupně nevypočetl zcela správně. Pro stanovení výše odměny totiž vycházel z tarifní hodnoty [částka] dle 9 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ advokátní tarif“, (sazba odměny [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). Správně však měl vycházet z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (3 100 [spisová značka]), neboť žalobce se v řízení domáhal ochrany osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy. Podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jsou nejen peníze, ale i omluva (či konstatování) náhradou nemajetkové újmy (srov. k tomu část třetí, hlava III, díl 1 občanského zákoníku). Správně výše nákladů řízení na straně žalované tak činí o 3* [částka] plus DPH více, tedy o [částka] více, tj. [částka]. Jinak také: (3* [číslo]) *1,21.

20. K tomu odvolací soud dodává, že při rozhodování o nákladech řízení se neuplatňuje v občanském soudním řízení zásada zákazu reformatio in peius. To znamená, že ač se žalovaná neodvolala, může odvolací soud z titulu odvolání žalobce změnit nákladový výrok ve prospěch žalované (tedy v neprospěch žalobce jako odvolatele). Soud o nákladech řízení totiž rozhoduje z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.) a není tak vázán rozsahem odvolání.

21. V souladu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí a ji rozvíjejícími závěry Ústavního soudu vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3776/16, a i v tam citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2456/13, odvolací soud žalobce před tím, než zahájil odvolací jednání ve věci samé, seznámil se svým právním názorem, že soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně. Žalobce vzal informaci na vědomí. Na svém odvolání setrval i s rizikem, že pokud bude rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno, může být výše nákladů řízení, které bude žalované nahrazovat, zvýšena.

22. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil jen ohledně výše přiznaných nákladů řízení, jinak jej také postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

23. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení. Náklady žalované v řízení před odvolacím soudem spočívají v nákladech na právní zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem). Tarifní hodnota věci – jak je uvedeno již výše - činí [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Sazba odměny dle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu tak činí 3 100 [spisová značka] a režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 300 [spisová značka] Náklady na právní zastoupení dále tvoří dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem tak náklady žalované v odvolacím řízení činí [částka] (= (2* [číslo]) *1,21)). Platební místo odvolací soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; a to ve spojení s § 211 o. s. ř. (výrok II).