pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 363/2018-204,

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky představující nevrácenou zápůjčku, případně bezdůvodné obohacení. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobkyně předestřeny v bodu 1 a 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodu 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I). Uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II) a povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu včasným a přípustným odvoláním.

5. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ačkoli paní [příjmení] (právní předchůdkyně žalobkyně) uhradila na účet žalované [částka], pohledávka paní [příjmení] vůči žalované nevznikla. Soud prvního stupně vycházel z nesprávného předpokladu, že existuje smlouva mezi žalovanou a panem [jméno] [příjmení] a zároveň smlouva mezi panem [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], z čehož dovodil, že paní [příjmení] (resp. žalobkyně jako její právní nástupkyně) nemá jakýkoli nárok z titulu bezdůvodného obohacení vůči žalované. Ani jedna z uvedených smluv však uzavřena nebyla, resp. pokud by uzavřena byla, musí být neplatná. Mezi žalovanou a panem [příjmení] žádný smluvní vztah nevznikl. Třebaže pan [příjmení] a žalovaná mohli vést jednání s cílem uzavřít smlouvu, k takovému aktu nepřistoupily projevy vůle obou stran. Dle výpovědi pana [příjmení] se mělo jednat původně o investici, následně však pan [příjmení] (zástupce žalované) řekl, že se vlastně jedná o zápůjčku. Z uvedeného plyne, že si strany na začátku jednání neujasnily podstatné náležitosti smluvního vztahu a smlouva tedy nevznikla. Toto potvrzuje i paní [příjmení], která uvedla, že následně spolupráce mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou ztroskotala a pan [příjmení] jí psal SMS, že peníze vrátí, protože smlouva se nakonec nepodepsala. Skutečnost, že by mělo dojít k uzavření takové smlouvy, nepotvrzuje ani účetnictví žalované, neboť v její rozvaze je hodnota dlouhodobých závazků za rok [rok] a [rok] nulová. I zpráva připojená k jednotlivým úhradám„ vratka nedokončené investice“ dokládá, že žalovaná nepovažovala smlouvu za uzavřenou. Tato specifikace zároveň vylučuje, že by se mělo jednat o zápůjčku, resp. její vrácení. Soud prvního stupně předpokládal existenci takové smlouvy, nezabýval se však jejím předmětem, podstatnými náležitostmi, ani otázkou, zda se shodovaly projevy vůle stran. Pokud by smlouva mezi panem [příjmení] a žalovanou vznikla, musela by být absolutně neplatná, k čemuž soud prvního stupně nepřihlédl. Pan Kolomý byl (a stále je) v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurz dne [datum], tj. předtím, než paní [příjmení] poskytla žalované peněžní prostředky. Pan Kolomý si tedy byl vědom, že dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přešlo na insolvenčního správce a že své výdělky mu musí odvádět. Smlouva uzavřená s cílem investovat do žalované společnosti peněžní prostředky s očekáváním budoucích příjmů tedy musela být vedena s cílem poškození věřitelů v insolvenčním řízení. [jméno] [příjmení] jednal o uzavření smlouvy skrytě, o čemž svědčí i to, že dal pokyn, aby peníze ve výši [částka] odeslala [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] (který jednal jako zástupce žalované) byl také v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurz dne [datum] (předtím než paní [příjmení] poskytla žalované peněžní prostředky). Věděl tedy, s čím je u pana [příjmení] spojeno prohlášení konkurzu, přesto s ním vedl jednání, na základě kterých mu měl umožnit pozici investora. Pan Kovář vystupoval jako zástupce žalované, zároveň však svému insolvenčnímu správci sdělil, že není nikde zaměstnán a žádný vztah s žalovanou ani žádné odměny od žalované ve svém insolvenčním řízení nepřiznal. Žalobkyně se domnívá, že žalovanou společnost skrytě ovládal, o čemž svědčí, že společníkem a jednatelem společnosti byla v dané době paní [jméno] [příjmení], která měla stejné místo bydliště jako pan [příjmení], a tedy to zřejmě byla osoba jemu blízká. Žalovaná nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že mezi paní [příjmení] a panem [příjmení] existoval nějaký právní vztah týkající se poskytovaných prostředků. Soud prvního stupně vycházel z toho, že se mělo jednat o smlouvu, neboť peněžní prostředky paní [příjmení] zaslala na účet žalované úmyslně a vědomě. Závěr o existenci takové smlouvy však nemá oporu v provedených důkazech. Pan Kolomý v souvislosti s poskytnutými prostředky sdělil, že mezi ním a paní [příjmení] nebyla žádná (písemná) smlouva, bylo to pouze na základě partnerské výpomoci. Na straně pana [příjmení] a paní [příjmení] nebyla vůle učinit mezi sebou jakýkoli závazek. Závěry soudu prvního stupně ohledně existence právního vztahu mezi panem [příjmení] a paní [příjmení] jsou tak nepodložené a v rozporu s procesními zásadami dokazování. Jediným obohaceným ze zúčastněných osob je žalovaná, která obdržela částku [částka] (ze které po částečných úhradách zbývá [částka]). Jediným ochuzeným je pak [jméno] [příjmení], které žalované tuto částku zaslala na její účet. Pan Kolomý prostředky neposkytl, ani nebyly jeho a nemůže být ochuzeným pro neexistenci právních vztahů. Žalovaná se přitom obohatila bez spravedlivého důvodu. Obohacení je důsledkem toho, že žalovaná vylákala (prostřednictvím [jméno] [příjmení]) od [jméno] [příjmení] peněžní prostředky, jejichž část nadále zadržuje. Bylo by v rozporu se základními zásadami občanského práva a dobrými mravy, pokud by soudy dospěly k závěru, že by prostředky měly zůstat žalované. Žalovaná jednala při jejich obstarání protiprávně a z těchto prostředků profitovala. Pokud by měl v kontextu postupu soudu prvního stupně vymáhat uvedené prostředky pan [příjmení], taková možnost je pouze iluzorní. Na jeho majetek je prohlášen konkurz, veškeré jím vymožené prostředky přijdou z jeho pohledu vniveč, protože dispoziční oprávnění k majetkové podstatě má insolvenční správce. A pokud by mu dal pan [příjmení] pokyn, upozornil by tak na své předchozí protiprávní jednání. Žalovaná by takto byla kryta před potenciálním vymáháním dlužné částky, což je v rozporu se zásadou, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání. Obvodní soud nezohlednil skutečnost, že žalovaná původně chtěla svůj dluh paní [příjmení] splatit. V průběhu měsíců května až prosince 2017 takto vrátila částky v souhrnné výši [částka] na účet paní [příjmení], aniž učinila jakoukoli zmínku, že by se tak měl umořovat dluh vůči panu [příjmení]. To uváděla až později v průběhu soudního řízení, kdy přišla s novou verzí skutkového stavu. Pan Kovář zastupující žalovanou komunikoval ohledně dluhu přímo s paní [příjmení], ze vzájemných SMS byla zřejmá vůle vrátit peníze paní [příjmení]. Celý postup žalované je tak nedůvěryhodný a spíše dokládá, že na počátku u ní byla ochota prostředky vrátit a posléze se je rozhodla neoprávněně zadržet. Žalobkyně tedy namítá, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a to v rozporu s provedenými důkazy, zejména se svědeckou výpovědí pana [příjmení] a paní [příjmení] a důkazy o přijetí částečné úhrady, v kontextu SMS komunikace. Má za to, že zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť jsou zde další skutečnosti nebo jiné důkazy, které dosud nebyly uplatněny (např. účetní závěrka žalované, údaje z insolvenčního a obchodního rejstříku, které zpochybňují z kontextu vytržené části svědecký výpovědí, které dle soudu prvního stupně mají dokládat existenci smlouvy mezi panem [příjmení] a žalovanou). Nesprávným právním posouzením je zejména závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, eventuálně rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že předmětem řízení je postoupená pohledávka paní [příjmení] za žalovanou. Taková pohledávka však nemohla být platně postoupena, neboť v době postoupení neexistovala. Neexistoval ani smluvní vztah mezi paní [příjmení] a žalovanou. Vztah žalované byl pouze s panem [příjmení]. Pan Kolomý potvrdil i ve své výpovědi v trestním řízení, že tehdy dal pokyn své přítelkyni (paní [příjmení]), aby zaslala peníze z účtu vedeného na její jméno. Soud prvního stupně zajistil výpisy z jejího účtu. Jeví se nevěrohodné, že by na účtu byly pouze její prostředky, neboť byla učitelkou na mateřské dovolené a v měsících říjnu až prosinci [rok] přes její účty procházely statisícové částky. Věrohodným se nejeví ani tvrzení paní [příjmení], že se jedná o její úspory ze zahraničí, neboť v rozhodné době byly připisovány na její účet statisícové částky, čemuž takové tvrzení neodpovídá (v měsíci listopadu jí na účet přišlo [částka] a odešlo půl milionu Kč, v prosinci přišlo [částka] a odešlo [částka]). Vzhledem k uvedenému se lze domnívat, že v době konkurzu pan [příjmení] užíval účet své přítelkyně. Důvodem podání žaloby je zřejmě snaha o vyvedení prostředků mimo konkurzní podstatu, neboť pokud by měl být dán titul pro vrácení prostředků, měl by se tohoto domáhat pan [příjmení] resp. jeho insolvenční správce. [jméno] žalobkyně uvedla, že z jeho pohledu, jde o prostředky, které by přišly vniveč a že pan [příjmení] se zřejmě i obával, že by si přiznáním celé transakce mohl přivodit i trestní stíhání. Toto vnímá žalovaná jako důvod, proč byla vytvořena účelová konstrukce, přes kterou se žalobkyně snaží dosáhnout vydání žalované částky. Pokud byla paní [příjmení] někým ochuzena, tak pravděpodobně panem [příjmení], každopádně toto zůstává v rovině jejich vzájemného vztahu. Pokud žalobkyně namítá, že částečným vrácením poskytnuté částky na účet paní [příjmení] mělo dojít k uznání dluhu, k tomuto nemohlo dojít, neboť nebyly podmínky, aby dluh byl uznán, nejsou k tomu ani právní předpoklady. Ke komunikaci mezi žalovanou a panem [příjmení] související s vratkami na účet a jednáním ohledně vypořádání této jeho investice navrhovala žalovaná další důkazy, které však nebyly soudem prvního stupně provedeny pro nadbytečnost. Pan Kolomý měl dělat obchodního zástupce žalované a v této souvislosti poskytnout prostředky na vytvoření nové divize. Měl zainvestovat jednu mobilní jednotku a dostávat odměnu nebo procenta. Žalovaná s panem [příjmení] následně řešili vzájemné vypořádání. Komunikace probíhala mezi panem [příjmení] a panem [příjmení]. Na základě této komunikace proběhlo částečné vrácení poskytnuté částky na účet, ze kterého byla poskytnuta. Nikdy ale nebylo záměrem žalované vracet celou částku, s ohledem na to, že panem [příjmení] byla způsobena nějaká škoda. Část prostředků tedy byla vrácena na základě dohody s panem [příjmení], se kterým měla žalovaná závazkový vztah. Účet paní [příjmení] byl pouze platebním místem. Vztah paní [příjmení] nebyl s žalovanou, ale pouze s panem [příjmení]. Žalovaná tedy nemohla uznat dluh vůči paní [příjmení], vůči které ho neměla. V trestním řízení pan [příjmení] uvedl, že vkládal žalované peníze cca [částka] z účtu přítelkyně, neboť se s ní domluvil, že ona to zafinancuje, když peníze má. [ulice] byla ale jeho a pana [příjmení]. Skutečnost, že paní [příjmení] peníze odeslala na základě dohody s panem [příjmení] vyplývá z jeho výpovědi. Žaloba je tak zcela neoprávněná.

7. Žalobkyně k vyjádření žalované doplnila v průběhu odvolacího řízení, že není sporné zaslání částky žalované z bankovního účtu paní [příjmení]. [příjmení] [příjmení] uvedla, že se jednalo o její úspory ze zahraničí a potvrdila, že pan [příjmení] neměl dispoziční oprávnění k nakládání s jejím účtem. Částečné platby ze strany žalované na účet paní [příjmení] byly uvedeny poznámkami, že jde o vratku nedokončené investice. [příjmení] [příjmení] komunikovala prostřednictvím SMS přímo s panem [příjmení]. Ten sděloval, že jí peníze vrátí. Není zřejmé, proč by mě komunikovat s paní [příjmení], kdyby byl ve smluvním vztahu výlučně s panem [příjmení] Pan Kolomý ve výpovědi uvedl, že ohledně poskytnuté částky nehrál žádnou roli. Určitě docházelo k jednáním mezi panem [příjmení] a panem [příjmení], do těchto byla zapojena i paní [příjmení]. Fyzicky sice s panem [příjmení] paní [příjmení] nejednala, ale žalovaná má za to, že ji při jednání s panem [příjmení] pan [příjmení] zastupoval jakožto její partner. Pan Kolomý se dohodl, že pro žalovanou bude provádět nějakou činnost a pan [příjmení] to podmínil poskytnutím prostředků ze strany pana [příjmení]. Prostředky měla k dispozici paní [příjmení], která byla dlouhodobou partnerkou pana [příjmení]. Rozhodli se proto, že vypomůže partnerovi tak, že investuje do společnosti žalované, kde on hodlal působit. K dotažení smluvního ujednání však nedošlo a paní [příjmení] požádala o vrácení poskytnuté částky. Žalovaná si musela být vědoma, že nedošlo k dokončení smluvních jednání. Tři částečné platby v roce 2017 na bankovní účet paní [příjmení] je třeba považovat za uznání dluhu částečným plněním dle § 2054 odst. 2 o. z. [příjmení] [příjmení] jako věřitel byla v daném okamžiku v oprávněném přesvědčení i na základě SMS komunikace s panem [příjmení], že se jedná o uznání dluhu částečným plněním ze strany dlužníka a že tedy může očekávat doplacení zbytku dluhu. Žalobkyně má za to, že žádná (žalovanou zmiňovaná) škoda, kterou měl pan [příjmení] údajně způsobit, a ani komunikace stran tohoto nebyla předmětem dokazování. [příjmení] [příjmení] dala své peníze žalované, aby tato zaměstnala jejího partnera. Očekávala, že následně dojde k vratce investice. Peníze nyní požaduje zpět, jelikož se nedohodli na konkrétních náležitostech smlouvy.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud konstatuje, že soud prvého stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu, na který odvolací soud v podrobnostech plně odkazuje. Odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným a plně se ztotožňuje s hlavními důvody, pro které soud prvního stupně žalobu zamítl. Z výpovědi samotné svědkyně [příjmení] plyne, že peníze poskytla na účet žalované na pokyn svého tehdejšího partnera, pana [příjmení]. Svědek [příjmení] uvedl, že paní [příjmení] zaslala peníze žalované na základě dohody s ním, smlouva sepsána nebyla, bylo to pouze na základě ústní dohody. Oba svědci toto označovali jako partnerskou výpomoc, což je onen právní důvod (kauza), na základě něhož zaslala peníze paní [příjmení] ze svého účtu, a nikoli pan [příjmení] ze svého účtu.

10. Žalobkyně až v odvolacím řízení uvedla jako novou verzi událostí, že pan [příjmení] zastupoval paní [příjmení] při jednání se žalovanou. Toto tvrzení žalobkyně poprvé uplatnila až při jednání odvolacího soudu, což v prvé řadě odporuje pravidlu neúplné apelace. [příjmení] toho není ani zřejmé k jakému konkrétnímu jednání by paní [příjmení] měla pana [příjmení] zmocnit. A navíc žádné provedené důkazy nesvědčí o tom, že by toto nové tvrzení mohlo být pravdivé. Naopak z výpovědí paní [příjmení] i pana [příjmení] je zřejmé, že pan [příjmení] jednal s žalovanou sám za sebe. [příjmení] [příjmení] odeslala žalované peníze na základě dohody s ním, aniž vůbec věděla, jaká byla mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] (zastupujícím žalovanou) dohoda.

11. [příjmení] [příjmení] tedy poskytla peníze žalované na základě dohody s panem [příjmení], nikoli na základě dohody s žalovanou. Účet žalované byl jen místem, na které byly prostředky poskytnuté poskytnuté paní [příjmení] jako partnerská výpomoc panu [příjmení] zaslány. Pan Kolomý naopak takto plnil vůči žalované na základě smluvního vztahu s ní, bez ohledu na to, že peníze fakticky zaslala paní [příjmení]. I kdyby byly obě smlouvy neplatné, jak namítá žalobkyně, jednalo by se o bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na domnělý závazek, jenž platně nevznikl, proto, že smlouva, která jej měla založit, je stižena neplatností nebo zdánlivostí. Podle § 2993 o. z. by obohaceným a ochuzeným byly stále strany takového neplatného či domnělého závazku, nikoli tedy třetí osoba z jejíhož účtu, nebo na jejíž účet byly peníze poskytnuty. Ani neplatnost smluv by tedy nezakládala přímý nárok paní [příjmení] (potažmo žalobkyně) vůči žalované. [příjmení] [příjmení] poslala peníze vědomě a úmyslně na základě dohody se svým partnerem, nejednalo se tedy z její strany o plnění poskytnuté omylem bez souvislosti s jakýmkoli závazkem. I v případě neplatnosti výše uvedených smluv by zde nadále byly dva různé nároky z bezdůvodného obohacení, a to nárok pana [příjmení] vůči žalované a nárok paní [příjmení] vůči panu [příjmení]. Neplatnost smluv by tak nic nezměnila na posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť ani tak by její předchůdkyni, paní [příjmení], pohledávka z bezdůvodného obohacení vůči žalované nevznikla. Povinnost žalované vydat obohacení paní [příjmení], resp. žalobkyni by mohla být v takovém případě dána leda za podmínek dle § 2995 o. z., tedy pokud by byla paní [příjmení] byla přivedena k plnění lstí, hrozbou či zneužitím závislosti, nebo pokud by nebyla svéprávná. Žádná z těchto okolností však v daném případě nenastala.

12. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že částečným plněním žalované došlo k uznání dluhu, nemohlo vzhledem k výše uvedenému dojít k uznání neexistujícího dluhu vůči paní [příjmení]. Na tomto nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná zaslala vratku na účet paní [příjmení] a že pan [příjmení] o otázce vrácení prostředků s paní [příjmení] komunikoval. Eventuálně by se mohlo jednat o uznání dluhu vůči panu [příjmení], to však nemá pro rozhodnutí v projednávané věci význam. Účet paní [příjmení] je jen místem, z nějž obdržela žalovaná od pana [příjmení] peníze, a tedy místem, kam posléze panu [příjmení] část peněz vrátila. Relevantní není ani argument žalobkyně, že žalovaná takto může těžit ze svého protiprávního jednání, neboť pan [příjmení], resp. jeho insolvenční správce dluh vůči žalované zřejmě vymáhat nebude. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že pan [příjmení] byl v rozhodné době v konkurzu, nepochybně si tohoto musela být vědoma též předchůdkyně žalobkyně v době, kdy na jeho pokyn zasílala prostředky na účet žalované a měla si tak být i vědoma toho, že podstupuje riziko, že jí pan [příjmení] nebude schopen takto poskytnutou partnerskou výpomoc vrátit.

13. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů žalované a náhradě nákladů státu.

14. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 7 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v řízení neuspěla, a je tedy povinna uhradit žalované náklady řízení v celkové výši [částka].

15. Náklady se skládají z odměny za dva úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) po [částka] (za vyjádření ze dne [datum] – nesouhlas se změnou v osobě žalobkyně a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) a dvě paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH, neboť zástupce žalované je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. [částka]. Za dovolací řízení, ve kterém se žalobce domáhal zrušení usnesení, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně, aby na její místo do řízení nastoupil jiný subjekt, žalované náklady nevznikly. Zároveň odvolací soud přiznal žalované náklady na cestovné za cestu [obec] – [obec] a zpět (649 km) na soudní jednání dne [datum] a dne [datum] vozidlem Škoda Superb s průměrnou spotřebou 5,27 l [číslo] km a cenou nafty [částka] včetně DPH (dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky 116/2022 Sb.). Náhradu za využití vozidla vyčíslil dovolací soud takto: 5, [číslo] × 47,1 + 4,7 (sazba základní náhrady za 1 km jízdy dle vyhlášky) × 1,21 (DPH k amortizaci) = 8,17 Kč/km, vynásobeno počtem ujetých km 2 × 649 = [částka]. Náhrada za promeškaný čas na cestě za 2 x 16 půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 3 a. t. = [částka] × 21 % DPH = [částka]. Náhradu za promeškaný čas za dostavení se k jednání dne [datum], které bylo zrušeno, požadovanou dle § 14 odst. 2 a. t., soud žalované nepřiznal. Právní zástupce žalované se k jednání nedostavil, jelikož byl soudem (byť krátce před nařízeným jednáním) o odročení jednání vyrozuměn. Odvolací soud však přiznal žalované náhradu cestovného za cestu k tomuto jednání včetně náhrady promeškaného času na cestě, neboť s ohledem na vzdálenost a přiměřenou časovou rezervu před jednáním shledal, že právní zástupce žalované mohl již předtím, než byl vyrozuměn o odročení jednání, předmětnou cestu důvodně vykonat.