pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 122/2020-144,

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodu 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodu 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do požadované částky [částka] s příslušenstvím (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli žalobce i žalovaná včasným a přípustným odvoláním.

5. Žalobce se odvolal proti výroku II v rozsahu, ve kterém soud prvního stupně zamítl jeho požadavek na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a též proti akcesorickému výroku III o nákladech řízení. Uvádí, že s ohledem na obtížnou důkazní situaci respektuje napadený rozsudek, pokud jde o skutková zjištění týkající se obsahu dohod uzavřených mezi žalobcem a žalovanou. I za takto zjištěného skutkového stavu však soud prvního stupně nepřiznal žalobci částku ve správné výši. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má právo na vrácení všech bezhotovostních plateb, které byly označeny zprávou pro příjemce jako„ půjčka“, a dále těch plateb bez označení„ půjčka“, které byly žalované poskytnuty po datu [datum], a nejsou tedy promlčeny. Dle zjištění soudu prvního stupně byly jako„ půjčka“ označeny platby celkem ve výši [částka] a platby bez právního titulu (které nebyly promlčeny) činily celkem [částka]. Uvedené částky však neodpovídají provedeným důkazům. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplývá, že jako„ půjčka“ byly ve skutečnosti označeny platby celkem ve výši [částka]. Platby bez právního titulu poskytnuté po datu [datum] pak ve skutečnosti činily [částka]. Žalobce se proto domnívá, že mu při právním posouzení provedeném soudem prvního stupně měl být vůči žalované přiznán nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobce má též za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil, jaká část plnění náleží žalobci z titulu zápůjčky a jaká z titulu bezdůvodného obohacení, byť toto nesprávné posouzení patrně nemělo vliv na výši přiznané částky. Soud prvního stupně na jednu stranu uvedl, že bylo prokázáno, že řadu transakcí ve prospěch žalované označil žalobce jako„ půjčka“. Současně však dospěl k závěru, že plnění náleží žalobci z titulu bezdůvodného obohacení, když dohoda, na základě které žalobce poskytl žalované plnění, platila jen do dne, kdy skončilo jejich společné soužití. Dle žalobce však skutečnost, že došlo ke skončení jeho vztahu s žalovanou, není sama o sobě způsobilá vyústit v zánik platného právního titulu. Pokud tedy bylo prokázáno, že žalobce poskytoval žalované plnění na základě platného právního titulu, který nezanikl, měl by mu být přiznán nárok na vrácení předmětného plnění právě na základě tohoto titulu. Žalobce dále rozporuje závěr soudu prvního stupně, podle kterého měl konzumovat půjčené peněžní prostředky tím, že pobýval v bytě žalované. Takový závěr nemá dle žalobce oporu v platné právní úpravě ani v provedených důkazech, když žalovaná neprokázala, že by jí prostředky byly poskytovány na financování společného života s žalobcem. Zjevně nesprávné je i skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že vztah žalobce s žalovanou skončil v květnu [rok]. Žalobce totiž trvání vztahu, jak jej popisuje žalovaná, od počátku řízení odmítá, zatímco žalovaná v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že jejich vztah trval do konce roku [rok]. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví i co do (soudem prvního stupně zamítnutého) požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (celkem tedy žalobci přizná [částka] s příslušenstvím) a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaná se odvolala proti výroku I, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, a proti výroku o nákladech řízení. Rekapituluje, že soud prvního stupně rozdělil žalobcem poskytnuté plnění na čtyři podkategorie, a to na plnění poskytnuté: a) žalované v hotovosti, b) na účet společnosti [právnická osoba], c) bezhotovostně na účet žalované bez jakéhokoliv označení a d) bezhotovostně na účet žalované s označením platby„ půjčka“. Pokud jde o plnění ad a) až c), považuje žalovaná odůvodnění napadeného rozsudku za dostatečné a srozumitelné, byť stále trvá na svém stanovisku, že plnění ad c) nebyla povinna vracet, když jí je žalobce poskytl s vědomím, že vrácena nebudou. Soud prvního stupně však dle žalované nesprávně rozhodl o plnění ad d), tedy o bezhotovostních platbách zaslaných na účet žalované s označením„ půjčka“. Žalovaná namítá, že není zřejmé, jak soud prvního stupně zhodnotil kauzu poskytnutí těchto financí, tj. zda považoval plnění za zápůjčku, nebo kauzou rozuměl něco jiného. Zásadně přitom platí, že důvod závazku je povinen prokázat věřitel (žalobce). Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku hovoří o jakési dohodě, leč není zřejmé, jaké jsou její atributy a obsah – zejména, zda mělo být poskytnuté plnění vráceno. Vůbec pak nelze dovodit, jak soud tuto dohodu hodnotí po právní stránce. Žalovaná odůvodnění napadeného rozsudku chápe tak, že soud prvního stupně zřejmě poskytnutí prostředků s označením„ půjčka“ vyhodnotil jako zápůjčku. Vzhledem k tomu se ale měl zabývat otázkou splatnosti zápůjčky dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Žalobce sice v řízení tvrdil, že zápůjčka byla splatná dne [datum], avšak své tvrzení neprokázal. Za dostatečný důkaz jistě nelze považovat emailové zprávy s návrhy smluv, které žalovaná nikdy neakceptovala, ani na ně jakkoliv nereagovala. Za takových okolností je podle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. splatnost zápůjčky vázána na vypovězení smlouvy, přičemž nárok žalobce je promlčen (jak vyplývá ze závěrů vyslovených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 Cdo 3037/2019). Žalovaná dále uvádí, že nechápe úvahy soudu prvního stupně týkající se přeměny dohody (zřejmě o zápůjčce) na bezdůvodné obohacení. Takový závěr nelze dovodit z žádného důkazu. Žalobce ve své účastnické výpovědi jakékoliv soužití s žalovanou popíral. Žalovaná oproti tomu po celou dobu tvrdí, že jí žalobce peněžní prostředky poskytoval na financování jejich společného života, aniž by bylo sjednáno, že budou vráceny. Sám žalobce pak ve svém vyjádření zmiňoval daňové aspekty označení některých plateb jako„ půjčky“. Soud prvního stupně nadto připustil, že žalobce peněžní prostředky konzumoval tím, že s žalovanou pobýval v bytě. Bylo by tedy v rozporu s dobrými mravy nyní po žalované požadovat jejich vrácení, když žalobce měl z poskytnutého plnění sám prospěch. Žalovaná považuje právní závěr soudu prvního stupně za nesprávný též s ohledem na judikaturu, která stanoví, že pro každé jednotlivé plnění běží samostatná promlčecí lhůta. K tomu žalovaná dodává, že s žalobcem sice žili, ale netvořili trvalou domácnost, a promlčecí lhůta tak po celou dobu běžela. Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že finanční zajištění žalobce bylo v předmětné době zcela výjimečné a finanční prostředky, které jí v rámci jejich partnerského vztahu poskytoval, pro něj byly v podstatě běžnými výdaji, s jejichž vracením nikdy nepočítal. Žalovaná má za to, že nárok žalobce na vrácení plnění poskytnutého více než tři roky před podáním žaloby je promlčen, a to bez ohledu na skutečnost, zda se jednalo o zápůjčku či bezdůvodné obohacení. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), zvážil všechny námitky žalobce i žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalované důvodné je. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl zamítnut požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. S ohledem na skutečnost, že žalobce a žalovaná se seznámili v roce [rok], o čemž nebylo mezi nimi sporu, aplikuje se v projednávané věci zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.).

9. Předmětem sporu je (v řízení před odvolacím soudem) vznesený nárok žalobce na vrácení peněžitých plnění, která poskytl žalované, přičemž je otázkou, z jakých důvodů byly tyto platby činěny, zda je žalovaná povinna uhrazené peníze žalobci vrátit a zda je případně žalobcovo právo promlčeno, neboť žalovaná též vznesla námitku promlčení ve vztahu k celé žalované částce.

10. Co je tedy přesně předmětem odvolacího řízení: Platby žalobce na účet žalované označené slovem půjčka (konkrétně tyto platby: [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka] a [datum] – [částka]) a platby žalobce na účet žalované bez označení půjčka (konkrétně tyto platby: [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka], [datum] – [částka] a [datum] – [částka]). Takto byly samotným žalobcem platby v celkové výši shrnuty v odvolání žalobce na straně 4 a 5 jeho podání ze dne [datum].

11. Žalovaná po celou dobu výslovně popírala, že by mezi ní a žalobcem byla uzavřena jakákoli dohoda, z níž by plynula jakákoli její povinnost vrátit žalobci částky, které na její účet převedl. Vysvětlovala, že užití slova půjčka žalobcem při převodu peněz ve zprávě pro příjemce jí žalobce vysvětloval daňovými důvody. Tedy že by mohla mít žalovaná potíže s daňovým úřadem, pokud by nebyly platby takto specifikovány. Žalovaná též vysvětlovala, že částky [částka] a [částka] na začátku roku 2015 obdržela od žalobce za účelem uhrazení části kupní ceny za byt, jehož pořízení inicioval žalobce proto, aby se mohl se žalovanou scházet v [obec] (žalovaná žila v [obec]). Žalovaná vysvětlovala, že sama prostředky na pořízení bytu v [obec] neměla, že jí pořízení bytu navrhl žalobce a že nikdy nebyla dohoda taková (i s ohledem na velmi dobré, nadstandardní majetkové poměry žalobce), že by tyto prostředky měla žalobci vracet.

12. Žalobce naopak tvrdil, že jak zmíněné dvě platby sloužící k úhradě části kupní ceny za byt, tak další platby označené slovem půjčka, skutečně představovaly zápůjčky, u nichž bylo výslovně mezi žalobcem a žalovanou dohodnuto, že je žalovaná žalobci vrátí, a to tehdy, až získá peníze z prodeje jiné nemovitosti, kterou snad měla spoluvlastnit.

13. Odvolací soud zopakoval dokazování podrobným výslechem žalobce i žalované. Jejich výpovědi ovšem tvrzení žalobce o dohodě o poskytnutí peněžitých částek oproti slibu žalované tyto částky vrátit neprokázaly. Oba účastníci řízení setrvali na svém stanovisku, výpovědi si odporovaly a navíc výpověď žalobce odporovala i tomu, co žalobce v průběhu řízení tvrdil a jak v odvolání sestavil okruh plateb s užitím slova půjčka, které požaduje vrátit. Totiž žalobce ve své výpovědi před odvolacím soudem výslovně a jednoznačně uvedl, že (kromě částek [částka] a [částka] poskytnutých k uhrazení části kupní ceny za byt) platby označené slovem půjčka byly žalované zapůjčeny za tím účelem, aby žalovaná mohla nový byt vybavit vším potřebným. Žalobce pak v průběhu své výpovědi dále výslovně a opakovaně uvedl, že takto se byt vybavoval jen v době asi 2 měsíců po jeho pořízení na jaře roku [rok]; žalobce sám zmiňoval, že byt byl pořízen (převzat) v březnu nebo dubnu roku [rok]. Jestliže vezmeme v potaz, že předmětem sporu v řízení odvolacím jsou jen platby poskytnuté přímo osobně žalované bez souvislosti se společnými podnikatelskými aktivitami účastníků řízení (jak je v odvolání žalobce výslovně uvedeno a jak plyne i z toho, že žalobce nepodal proti zamítnutí žaloby odvolání v celém rozsahu), pak žalobcem označované platby slovem půjčka, které požaduje vrátit, vůbec časově neodpovídají tomu, co sám žalobce vypověděl. Totiž kromě samotných plateb na uhrazení části kupní ceny [částka] a [částka] byla poskytnuta jen jedna další platba v roce [rok], a to v září, a 8 dalších plateb až v průběhu roku [rok]. To tedy nijak neodpovídá výpovědi žalobce o tom, že„ půjčky“ poskytl žalované za účelem vybavení bytu v průběhu 2 měsíců od převzetí bytu na jaře roku [rok].

14. Odvolací soud konstatuje, že přetrvávají pochybnosti o tom, jaká (a zda vůbec nějaká) byla dohoda mezi žalobcem a žalovanou ohledně plateb žalobce označených slovem půjčka ve zprávě pro příjemce. Dohody resp. diskuse byly jen mezi žalobcem a žalovanou, neexistuje žádné písemné zachycení jejich vůle, pro užití slova půjčka má žalovaná vysvětlení (daňovými účely), které není nelogické a je možné, žalobcova výpověď částečně nekoresponduje ani s jeho procesními tvrzeními, popis okolností žalovanou (že jí žalobce nabídl opatření bytu v [obec] tak, aby ji mohl v něm navštěvovat) je představitelný. Žalobcovy tehdejší majetkové poměry (sám vypověděl, že měl v té době příjmy asi [částka] miliony Kč ročně) nevylučují verzi žalované, přičemž nelze přehlédnout ani to, že sám žalobce opakovaně tvrdil a před odvolacím soudem též vypověděl, že žalovaná působila jako společnice a že kontakt na ni získal na internetových stránkách tomu odpovídajících s názvem Společnice a Hledám sponzora. Pokud by tomu tak skutečně bylo (což ovšem žalovaná popírá), pak by jistě nebylo vyloučeno, že by žalobce hradil všemožné platby spojené s potřebami žalované (včetně bytových v [obec]), aniž by bylo počítáno s tím, že takové úhrady bude žalovaná žalobci někdy vracet.

15. Tedy se shrnuje, že jen užití slova půjčka u daných plateb neprokazuje žalobcovo tvrzení o uzavření dohody mezi žalobcem a žalovanou o tom, že tyto platby žalovaná žalobci vrátí. To samé pak platí též stran provedených důkazů výpověďmi žalobce a žalované. Odvolací soud proto poskytl žalobci poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., vyzval jej k doplnění důkazů k prokázání tohoto tvrzení a dal poučení o následcích, jestliže žalobce své tvrzení neprokáže. K tomu pak žalobce výslovně uvedl, že již nemá a nebude označovat žádné další důkazy k prokázání tvrzení o dohodě o vrácení peněz, které byly žalované poskytnuty se zprávou půjčka pro příjemce.

16. Vzhledem k tomu, že není prokázáno u plateb s označením půjčka (celkem ve výši [částka]) uzavření dohody, že je žalovaná žalobci vrátí (tedy kauza smlouvy o zápůjčce či smlouvy obdobné), bylo pak na žalované, aby tvrdila a prokázala právní důvod, na základě nějž jí byly peníze žalobcem poskytnuty. Jestliže by totiž ani žalovaná nevysvětlila, resp. neprokázala, z jakého důvodu peníze obdržela a může si je ponechat (typicky např. z titulu darování), získala by na úkor žalobce obohacení bez právního důvodu, které by musela vydat.

17. Žalovaná vysvětlovala, že všechny platby označené slovem půjčka jí žalobce poskytoval jako výjimečně majetný muž k hrazení společných potřeb, jako jsou dovolené, drahé večeře a vůbec vedení nákladného života v [obec]. Tedy peníze byly takto zkonzumovány z vůle žalobce a nikdy mu neměly být vraceny. Peníze na úhradu části kupní ceny za byt pak měl poskytnout žalobce žalované v situaci, kdy požadoval, aby se žalovaná přestěhovala do [obec], a s tím, že o peníze se nemusí starat, že vše žalobce zařídí. Tedy podle žalované ani tato poskytnutá částka (celkem [částka] + [částka]) neměla být žalobci vracena. Jak už odvolací soud shora uvedl a vysvětlil, pochybnosti celkově panují jak ohledně skutkové verze žalobce, tak ohledně skutkové verze žalované (neboť ani ona nedisponuje žádnými přesvědčivými důkazy k prokázání své verze). Za takové situace soudy rozhodnutí podle principu důkazního břemene.

18. Žalovaná tedy neunáší důkazní břemeno ke svému tvrzení, že bylo mezi ní a žalobcem dohodnuto, že si peníze, které jí žalobce poskytnul a které jsou nyní předmětem řízení, ponechá.

19. Dále však je zásadní, že žalovaná vznesla v řízení námitku promlčení. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky a podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. V projednávané věci měl žalobce takovou vědomost (skutkovou) již v okamžiku, kdy peníze žalované poskytoval, a proto v jeho případě plynula promlčecí lhůta od toho okamžiku, kdy platby označené jako půjčka žalované poskytl. Jestliže tedy byly tytu platby žalované poskytnuty (kromě jedné ve výši [částka] ze dne [datum], o níž bude pojednáno dále) do konce roku 2016 (jak plyne přímo ze žalobcových tvrzení – viz zmíněná tvrzení v odvolání žalobce) a žaloba v projednávané věci byla u soudu podána až dne [datum], pak došlo k promlčení práva žalobou uplatněného a soud je povinen k promlčení přihlédnout s ohledem na vznesenou námitku žalovanou (§ 609, 610 odst. 1 o. z.).

20. Zajímavým bodem v projednávané věci je pak úvaha, od kdy vůbec v poměrech žalobce a žalované počala plynout promlčecí lhůta. Soud prvního stupně správně zmiňuje soudní praxi vztahující se k plněním bez právního důvodu (např. darování nebo zápůjčka) poskytovaným mezi partnery žijícími společně a hradícími různé platby v rámci jejich společného života. Tehdy počíná plynout promlčecí lhůta u práva na vydání obohacení nikoli již okamžikem poskytnutí peněžitého plnění, avšak až okamžikem, kdy důvod plnění (tedy samotné společné soužití a poskytování různých blíže nespecifikovaných plateb v rámci něho) odpadne, tedy kdy dojde k zániku takového společného soužití včetně soužití hospodářského (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3926/2019 a v něm předestřená relevantní judikatura Nejvyššího soudu).

21. Pozdější začátek plynutí promlčecí lhůty by samozřejmě svědčil žalobci, a proto bylo na něm, aby tvrdil (a prokázal), že zde mezi ním a žalovanou vznikl a trval partnerský vztah a společné partnerské soužití a že žalobce poskytoval žalované ona peněžní plnění za účelem pořízení bytu a jeho vybavení právě s vidinou časově neomezeného společného soužití. Žalobce ovšem v průběhu řízení tvrdil pravý opak. Popíral, že by se žalovanou vedl kdy společnou domácnost, vysvětloval, že jejich vztah odpovídal tomu, jak se se žalovanou (tedy na jakých internetových stránkách) seznámil, že nikdy nechtěl budovat žádný vztah a zakládat se žalovanou domácnost, že v pražském bytě (za jehož užívání navíc jeho zaměstnavatel hradil žalované pravidelné měsíční podnájemné) přespával první dva roky od seznámení jeden až dva dny v týdnu a od počátku roku [rok] jen maximálně třikrát v jednom měsíci. Že nikdy se žalovanou společně nehospodařili, nestrávili spolu ani jedny Vánoce, [jméno], Velikonoce či jiné svátky. Že na přelomu roku [rok] a [rok] již vztahy mezi ním a žalovanou velmi ochladly a vídali se jen velmi zřídka. A že čas, který s ním žalovaná strávila, byl vždy vyvážen když ne hromadou peněz, tak vždy nějakou hodnotou. Jestliže žalobce uplatňoval jednoznačně tato tvrzení, resp. takto též při své účastnické výpovědi vypovídal, tedy že nikdy neposkytl žalované peníze s vidinou společného partnerského života, nepřipadá v úvahu, aby se odvolací soud vůbec zabýval možností, že promlčecí lhůta počala plynout později až k okamžiku zániku relevantního partnerského společného soužití žalobce a žalované. Není pak podstatné, co si o svém vztahu se žalobcem myslela žalovaná (resp. co o tom nyní v průběhu řízení tvrdí a vypovídá), neboť jde o tvrzení právně svědčící žalobci, a tudíž i jej tížící.

22. Dále jsou předmětem řízení před odvolacím soudem platby bez označení slovem půjčka, jak jsou tyto shora předestřeny v celkové částce [částka] (a jak je sám žalobce ve svém odvolání konkretizoval datem převodu a výší). Jde o platby od [datum] do [datum], tedy z doby, kdy podle žalobce již vůbec neprobíhal osobní kontakt mezi ním a žalovanou. Při své výpovědi před odvolacím soudem žalobce vysvětlil, že šlo o platby, které žalované zasílal za účelem vypořádání nároků obchodních zástupců, kteří pro žalobce pracovali. Žalobce vysvětlil, že takto posílal peníze v době od léta 2017, kdy už se se žalovanou osobně nestýkal, přičemž v minulosti také žalovaná tuto agendu pro žalobce vyřizovala, avšak to jí peníze předával osobně. Tyto peníze tedy nebyly půjčkou pro žalovanou, avšak na vypořádání nákladů pro zaměstnance, což žalovaná provedla. Touto svou výpovědí žalobce potvrdil, co při výpovědi uvedla také žalovaná – platby sloužily k přímému vyplacení zaměstnanců [právnická osoba] Group, v níž působil žalobce a byla zde zaměstnaná i žalovaná.

23. Tyto platby (bez označení půjčka) tedy evidentně nepředstavují bezdůvodné obohacení, které by měla žalovaná žalobci vydat, neboť si je žalovaná neponechala, a naopak je podle dispozice žalobce vyplatila zaměstnancům [právnická osoba] Group, v níž žalobce působil. Dokonce žalobce při své výpovědi před odvolacím soudem uvedl, že tyto platby ani nejsou zahrnuty do jeho požadavku na zaplacení dluhu v předmětném řízení (což ovšem neodpovídá obsahu jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně).

24. Poslední položkou zůstává částka [částka] coby platba žalobce ve prospěch žalované z [datum] s použitím slova půjčka. Tato platba jako půjčka (zápůjčka) již vůbec neodpovídá logice vývoje vztahu žalobce a žalované a výpovědi žalobce před odvolacím soudem. Žalobce se s žalovanou v té době již několik měsíců osobně nestýkal, domáhal se vrácení různých plateb. Navíc sám vypověděl, že půjčky pro žalovanou sloužily k vybavení bytu v době po jeho převzetí na jaře roku [rok]. Tedy se odvolací soud dotázal žalobce, jak vysvětlí platbu označenou slovem půjčka ještě v lednu roku [rok], k čemuž žalobce uvedl, že to nedokáže komentovat, neboť neví, proč je u platby v roce [rok] uvedeno slovo půjčka. S ohledem na popis událostí žalobcem a na to, že ani sám žalobce nedokázal platbu [částka] vysvětlit, odvolací soud uzavírá, že u této platby bylo slovo půjčka uvedeno omylem a šlo o svým účelem stejnou platbu, jaké zasílal žalobce žalované od srpna roku [rok], tedy o platbu sloužící k vyplacení zaměstnancům [právnická osoba] Group. Tedy ani na vrácení této platby nemá žalobce právo.

25. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba se žádostí, aby žalovaná zaplatila žalobci částku [částka] s příslušenstvím, a ve výroku II v napadeném rozsahu částky [částka] s příslušenstvím jej postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

26. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 o. s. ř.). Tím je odklizen výrok III rozsudku soudu prvního stupně.

27. V souladu se zásadou úspěchu ve věci náleží zcela úspěšné žalované náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o. s. ř., pro odvolací řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Ty sestávají ze soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] a z nákladů na právní zastoupení v rozsahu 11 úkonů právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě ze dne [datum], 3) účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 4) vyjádření ze dne [datum], 5) účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], 6) závěrečný návrh ze dne [datum], 7) odvolání ze dne [datum] (včetně doplnění ze dne [datum]), 8) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], 9) vyjádření ze dne [datum], 10) – 11) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] (v délce přesahující 2 hodiny, a proto počítáno jako dva úkony právní služby). V případě úkonů 1) až 6) činí tarifní hodnota věci [částka] a sazba odměny 21 220 Kč/úkon, v případě úkonu 7) činí tarifní hodnota věci [částka] a sazba odměny [částka], v případě úkonů 8) až 11) činí tarifní hodnota věci [částka] a sazba odměny [částka] [anonymizováno] [spisová značka] (§ 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - dále jen „advokátní tarif“). Se všemi úkony se pojí paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem činí odměna za zastupování advokátem spolu s paušální náhradou hotových výdajů [částka] (=6* [číslo] [číslo] [číslo]). Žalované dále vznikly náklady v souvislosti s cestou její právní zástupkyně na 2 jednání před soudem prvního stupně konaná ve dnech [datum] a [datum] a dále na 2 jednání před odvolacím soudem konaná ve dnech [datum] a [datum]. Cestu na jednání dne [datum] vykonala zástupkyně žalované osobním automobilem Škoda Fabia, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou paliva Natural 95 4,6 l [číslo] km (třetí údaj o spotřebě uvedený v technickém průkazu v souladu s nařízením EU 2017 [číslo]). Ostatní cesty vykonala zástupkyně žalované osobním automobilem Škoda Karoq, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou paliva Natural 95 5,6 l [číslo] km (třetí údaj o spotřebě uvedený v technickém průkazu v souladu s nařízením EU 2017 [číslo]). Vzdálenost mezi sídlem zástupkyně žalované a soudem prvního stupně i soudem odvolacím činí 373 km, tj. 746 km se zpáteční cestou; čas strávený na jedné cestě (včetně cesty zpáteční) pak činí 16 započatých půlhodin. Podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve znění účinném ke dni vykonání cest ve dnech [datum] a [datum rozhodnutí] činila amortizace 4,40 Kč/km a průměrná cena benzinu 95 oktanů (vč. DPH) [částka]. Podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném ke dni vykonání cest ve dnech [datum] a [datum rozhodnutí] činila amortizace 4,70 Kč/km a průměrná cena benzinu 95 oktanů (vč. DPH) [částka]. Cestovné tak činí v případě cesty na jednání dne [datum] částku [částka], v případě cesty na jednání dne [datum] částku [částka] a v případě každé z cest na jednání ve dnech [datum] a [datum] částku [částka], tj. celkem za všechny cesty [částka] (= [číslo] [číslo] [číslo]). Za promeškaný čas na cestě žalované náleží v souladu s § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu náhrada ve výši [částka] (=4*16*100). Žalované náleží též dle § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 advokátního tarifu náhrada ve výši [částka] za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před odvolacím soudem dne [datum] (jednání bylo zahájeno se zpožděním 45 minut, tj. jednu započatou půlhodinu nad 30 minut). Náklady žalované za řízení před soudy obou stupňů tedy výsledně činí [částka] (= [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).