pro [část Prahy] dne 24. února 2022, č. j. 17 C 115/2019-251,

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně domáhá (po částečně změně žaloby učiněné podáním ze dne [datum]), aby soud uložil žalované povinnost zaslat žalobci omluvný dopis tohoto znění:

„ Vážený pane [příjmení], omlouvám se Vám za tvrzení, která jsem bez patřičného podkladu uvedla v dopise starostovi obce Libodřice ze dne [datum]. Jedná se o tvrzení, že jste byl po dobu cca 5 let vězněn, že jste byl propuštěn na podmínku, že cíleně narušujete vztahy v osadě [příjmení], že na osadě [příjmení] platí pouze [příjmení] zákony a vaše zájmy, že jste psychicky narušenou osobou sociopatických až despotických sklonů, že se mstíte a škodíte lidem z osady tím, že zasíláte četná udání na všechny možné úřady a instituce, že bezdůvodně udáváte lidi na instituce jako je policie ČR, stavební úřad, hygienická stanice a další, že se mstíte podáními na všemožné úřady a instituce, a to jen proto, abyste je bezdůvodně a zbytečně zatěžoval a že se v důsledku Vašeho chování některé osoby mohou chovat iracionálně, případně žít v obavách. Uvedených výroků se napříště zdržím.“

Žalobce se současně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaslat omluvný dopis obdobného znění též starostovi obce Libodřice – [jméno] [příjmení]. K důvodům žaloby žalobce uvedl, že žalovaná spolu s dalšími podepsanými adresovala dne [datum] starostovi obce Libodřice, [jméno] [příjmení], sdělení o tom, jaké mají panovat poměry v osadě [příjmení] u [obec] (žalovaná společně s manželem vlastní v této lokalitě pozemek s budovou; žalobce se zde nepravidelně zdržuje, a to v budově na pozemku, který vlastní jeho známá [jméno] [příjmení]). Ve sdělení adresovaném starostovi byl žalobce označen za psychicky narušenou osobu, sociopatických až despotických sklonů, která záměrně škodí a mstí se lidem z osady [příjmení], kteří nepřistoupili na jeho pravidla. Žalobce údajně utlačuje některé slabší jedince a v osadě panují jen jeho zákony a zájmy. Současně je žalobce stavěn do role obstrukčníka, který záměrně zahlcuje orgány státní správy svými podáními. Podle žalobce jsou tvrzení obsažená v dopise hanlivá a ničím nepodložená. Nadto byla dopisem neoprávněně zveřejněna a šířena informace o tom, že byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody a následně byl propuštěn na podmínku. Žalobce sdělení starostovi vnímá jako útok na svou osobu, který ho poškozuje, obtěžuje, uráží a přesahuje meze svobody slova.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že nebyla autorkou ani iniciátorkou předmětného dopisu, pouze jeho signatářkou. Dopis byl sepsán Ing. [příjmení], CSc., jedním z víkendových obyvatel osady [příjmení], který má s žalobcem dlouhodobě vyhrocené vztahy. V roce [rok] žalovanou a jejího manžela s obsahem dopisu seznámil a nabídl jim, zda se chtějí k dopisu připojit, což učinili, neboť se s ním vnitřně ztotožnili. Důvodem bylo upozornit představitele obce na skutečnosti v dopise uvedené, eskalující sousedské vztahy a s tím spjatá rizika. Dopis obsahuje pravdivé informace a hodnotící soudy žalované, při kterých vycházela ze svých zkušeností s chováním žalobce a též i ze zkušeností dalších obyvatel osady [příjmení]. Žalobce informaci o tom, že byl vězněn, sám veřejně šířil mezi sousedy a nemohl se jí tedy cítit poškozen. Žalovaná vůči žalobci nevyvíjí žádné eskalující tlaky a důvody podání žaloby považuje za šikanózní. Žalobce se jí takto mstí za to, že v jiném soudním sporu (vedeném u Okresního soudu v Kolíně) vypovídala v jeho neprospěch (resp. v neprospěch vlastnice pozemku, který žalobce užívá). Žalobce v osadě opakovaně prohlašoval, že tam platí pouze jeho zákony. Žalovaná má zájem na tom, aby se vztahy v osadě konsolidovaly, avšak obává se, že to vzhledem k chování žalobce není možné. Dopis nebyl dle žalované způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, a to již s ohledem na způsob jeho doručení. Dopis byl určený výhradně pro starostu, nikoli k veřejnému projednání či publikaci, což z povahy vylučuje zásah do pověsti žalobce. Nejedná se tedy o jednání objektivně způsobilé přivodit žalobci újmu, neboť chybí prvek veřejnosti.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I) a žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení v částce [částka] (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Odvolací soud na ně odkazuje. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl k závěru, že ze strany žalované nedošlo k protiprávnímu zásahu do osobnostních práv žalobce objektivně způsobilému vyvolat nemajetkovou újmu. Ve sdělení ze dne [datum] adresovaném starostovi byly uvedeny přípustné hodnotící soudy, které měly pravdivostní základ odpovídající zkušenostem sousedů žalobce (prokázaným v řízení na základě rozsáhlého dokazování). Sousedé v osadě [příjmení] mohli žalobce legitimně vnímat jako problematickou osobu, která se lidem mstí a škodí jim, mimo jiné i tím, že zasílá na úřady bezdůvodná udání. Skutečnost, že žalobce byl vězněn a podmíněně propuštěn, byla v místě všeobecně známa a byla již dříve známa i adresátovi dopisu. Její sdělení tedy nemohlo objektivně přivodit žalobci žádnou újmu. Soud prvního stupně dále konstatoval, že dopis byl motivován nespokojeností signatářů s jednáním žalobce v osadě a nebyl určen ke zveřejnění. Jeho adresát (starosta obce) se jím nadto ani nezabýval s tím, že se jedná o spory mezi sousedy. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Nesouhlasí se závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně. Opakuje, že dopis adresovaný starostovi obce Libodřice obsahuje hanlivá tvrzení obviňující žalobce ze závažných skutků, které se prokazatelně nestaly. Dle žalobce soud prvního stupně sice provedl dokazování v dostatečném rozsahu, avšak jednotlivé důkazy hodnotil tendenčně ve prospěch žalované. Soud prvního stupně nekriticky uvěřil svědeckým výpovědím podporujícím tvrzení žalované. Naopak důkazy svědčící ve prospěch žalobce buď zcela ignoroval, nebo je ve svých závěrech nezohlednil dostatečným způsobem. Žalobce se ohrazuje proti tomu, že by se podáním žaloby mstil žalované. Žalobce má jistě právo zvolit si strategii sporu (včetně toho, koho bude žalovat), jeho postup rozhodně nelze označit za mstu. Žalobce dále rozporuje, že by předmětný dopis byl určený starostovi jako soukromé osobě. Dopis starostovi doručil osobně Ing. [příjmení] na obecní úřad Libodřice, a to v úředních hodinách. Dopis v záhlaví nesl adresu tohoto úřadu a byl v něm jmenován starosta, jako orgán veřejné moci. Odpovídal tedy standardům, které jsou zažité pro veřejný styk s úřady. Starosta obce Libodřice dopis převzal a o převzetí vydal Ing. [příjmení] potvrzení. V dopise zároveň není žádná zmínka o tom, že by se jednalo o psaní soukromé osobě. Žalobce též zpochybňuje tvrzení žalované, že byla pouhou signatářkou dopisu. Z výpovědi žalované jako svědkyně v paralelně probíhajícím sporu (u Okresního soudu v Kolíně) je pak zřejmé, že žalovaná neměla osobně s žalobcem takové zkušenosti, které by ji opravňovaly k tak rozsáhlému negativnímu hodnocení žalobce. Žalobce dále v odvolání podrobně rozebírá výpovědi jednotlivých svědků, vysvětluje, z jakého důvodu jsou nevěrohodné, a poukazuje na pasáže, které jsou vnitřně rozporné, případně naopak svědčí v jeho prospěch. Žalobce též obsáhle komentuje jednotlivé body odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a rozporuje v nich uvedené závěry. Žalobce současně vytýká soudu prvního stupně, že mu neumožnil přednést závěrečnou řeč, čímž porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem žalobce navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, a navrhla jeho potvrzení. Žalovaná se domnívá, že žalobce v podaném odvolání detailně rozebírá okolnosti, které jsou pro posouzení věci zcela nepodstatné. Dle názoru žalované mohl soud prvního stupně zamítnout žalobu již na základě skutečnosti, že dopis doručený starostovi obce Libodřice nebyl objektivně způsobilý zasáhnout do osobnosti žalobce. Z dokazování vyplynulo, že dopis byl starostovi doručen osobně Ing. [příjmení], starosta si dopis nepřečetl a předal jej žalobci, aniž by z něj udělal kopii či ho zpřístupnil komukoliv dalšímu. Účinky dopisu byly nulové a okolnosti jeho předání svědčí o tom, že úmyslem signatářů nebylo jakékoliv zveřejnění či rozšíření. Nemohla tedy být snížena vážnost či čest žalobce. Výše uvedené stanovisko žalované bylo již potvrzeno pravomocným rozsudkem vydaným v paralelním řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 79/2019 a následně u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 287/2021 (ve věci žalobce a další ze signatářů dopisu – paní [jméno] [příjmení]). Žalovaná odkazuje na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Praze s tím, že jsou plně použitelné i ve zde projednávané věci, neboť se jedná o totožnou situaci. Žalovaná se nadto domnívá, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování správně konstatoval, že dopis obsahuje pravdivá skutková tvrzení a přípustné hodnotící soudy vyvěrající ze zkušeností sousedů žalobce. Soud prvního stupně dle žalované nepochybil ani při hodnocení jednotlivých důkazů. Žalovaná současně nadále setrvává na svém stanovisku, že podaná žaloba představuje šikanózní výkon práva a i z tohoto důvodu nemůže být žalobci přiznána ochrana.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné s výjimkou týkající se výše nákladů řízení, kterou má žalobce nahradit žalované.

7. Odvolací soud věc projednal při jednání dne [datum]. Žalobci bylo předvolání na jednání doručeno do datové schránky dne [datum] (dodáno bylo předchozí den, tj. [datum]). Žalobce se dne [datum] osobně účastnil jednání před odvolacím soudem ve věci sp. zn. 22 Co 124/2022, které bezprostředně předcházelo jednání v této věci. Byl informován o skutečnosti, že jednání v této věci bude navazovat a odvolacímu soudu též zanechal pro tento účel svůj občanský průkaz. Následně však (v pauze mezi oběma jednáními) opustil budovu odvolacího soudu Odvolací soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobce.

8. Odvolací soud úvodem konstatuje, že námitka žalobce, podle které mu soud prvního stupně neumožnil přednést závěrečnou řeč, není důvodná. Žalobce se z posledního jednání před soudem prvního stupně omluvil, přičemž nepožádal o jeho odročení. Soud prvního stupně tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. K tomu odvolací soud dodává, že se žalobce účastnil několika předcházejících jednání před soudem prvního stupně a k věci se vyjádřil i ve svých písemných podáních. Závěrečný návrh pak mohl žalobce též zaslat soudu prvního stupně písemně. Nelze tedy říci, že by bylo jakkoliv porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Navíc by se ani nejednalo o vadu, která by byla důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť by byla zhojitelná v odvolacím řízení.

9. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé. Pokud jde o další skutková zjištění, která byla pro rozhodnutí o věci samé nadbytečná, odvolací soud se jejich správností nezabýval (jak bude vysvětleno dále). Soud prvního stupně v napadeném rozsudku též správně citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již soud odvolací znovu neopakuje) a související judikaturu Nejvyššího soudu.

10. Soud prvního stupně však pominul, že neoprávněnost zásahu do osobnosti člověka je mj. vyloučena tehdy, pokud k jednání (zásahu) došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem – např. při výkonu práva účastníka řízení (v řízení soudním nebo správním před povolanými orgány s rozhodovací mocí), potažmo při plnění povinnosti uložené zákonem, leda by se jednalo o exces (zřejmé vybočení z výkonu práva, resp. plnění uložené povinnosti), např. jednání naplňující znaky křivého obvinění, křivé výpovědi či přestupku proti občanskému soužití (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 13/2007, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Výčet excesivních jednání předestřený Nejvyšším soudem je pouze příkladný, je však zjevné, že další typy jednání, které by k nim bylo možno přiřadit, musí alespoň přibližně odpovídat míře závažnosti zvolených příkladů.

11. Odvolací soud shledal, že dopis doručený dne [datum] starostovi obce Libodřice představuje oficiální podání určené orgánu veřejné moci. Nejedná se tedy o soukromý dopis zaslaný (jakékoliv) třetí osobě. To je zřejmé již ze záhlaví dopisu, kdy dopis byl adresován Obecnímu úřadu Libodřice k rukám starosty – pana [jméno] [příjmení], a též z úvodních pasáží, ve kterých je výslovně uvedeno:„ Vážený pane starosto, z důvodu dále uvedených jsme se rozhodli Vás, jakožto místně příslušný a dotčený úřad, touto cestou společně informovat (…)“ Starosta dopis oficiálně převzal v úředních hodinách a o převzetí vydal potvrzení. Z vyjádření žalované (i z obsahu samotného dopisu) pak vyplývá, že účelem autorů dopisu bylo upozornit představitele obce na eskalující sousedské vztahy v osadě [příjmení] a s tím spjatá rizika. K tomu odvolací soud dodává, že sám žalobce v podaném odvolání brojí proti tomu, že by dopis měl být považován za soukromý, a své odvolací námitky staví na argumentaci, že se nepochybně jednalo o oficiální úřední dopis.

12. Vzhledem k tomu, že doručením dopisu starostovi obce Libodřice vykonávala žalovaná (spolu s ostatními signatáři) své právo obracet se s podněty na orgány státní správy či samosprávy, je třeba na její jednání vztáhnout závěry vyslovené ve výše uvedeném stanovisku Nejvyššího soudu Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda dopis (resp. jeho obsah) může představovat natolik intenzivní vybočení z výkonu práva, aby zakládal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, přičemž dospěl k závěru, že se o takový exces nejedná.

13. Autoři dopisu se obraceli na starostu obce Libodřice jako na orgán místní samosprávy, kterého se problematika obsažená v dopisu týká, neboť v působnosti obce (a tím i starosty jako jejího čelního představitele) je zajišťování veřejného pořádku a klidného a bezproblémového chodu obce (s čímž pochopitelně souvisí i vztahy mezi občany). Autoři dopisu popisovali své negativní zkušenosti s žalobcem, jehož jednání (dle jejich názoru) narušovalo soužití v osadě [příjmení] a zatěžovalo též bezdůvodně činnost místních úřadů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že vztahy mezi sousedy v osadě [příjmení] skutečně jsou (resp. byly v rozhodné době) velice problematické. Ostatně žalobce ani řadu tvrzení nesporoval, když se bránil jen, resp.„ jen“ tím, že jeho jednání nebylo neoprávněné a nelze ho hodnotit tak, jak to činí žalovaná (autoři dopisu). Pro sepsání dopisu zde tedy existoval (minimálně) elementární skutkový základ. Bez ohledu na pravdivost jednotlivých skutkových tvrzení, resp. bez ohledu na existenci pravdivostního základu hodnotících soudů, je za daných okolností zřejmé, že žádný z výroků obsažených v předmětném dopisu nedosahuje ani zdaleka intenzity srovnatelné např. s křivým obviněním. Obsah dopisu tedy snese licenci výkonu práva žalovanou a neoprávněnost zásahu do osobnostních práv žalobce je tak vyloučena. Posuzování otázky pravdivosti (resp. pravdivostního základu) jednotlivých tvrzení a tedy i důvodnosti celé stížnosti není úkolem soudu ve sporu o ochranu osobnosti, nýbrž je záležitostí správního orgánu, kterému byl předmětný dopis adresován.

14. Současně lze konstatovat, že dopis (jeho obsah) nebyl objektivně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že starosta obce, kterému byl dopis doručen, si jej vůbec nepřečetl, založil dopis do šanonu, aniž by ho zpřístupnil komukoliv dalšímu, a následně jej předal žalobci. Vzhledem k tomu, že se s obsahem dopisu neseznámila žádná jiná osoba mimo jeho autory a žalobce, nemohlo objektivně dojít k zásahu do cti či důstojnosti žalobce.

15. Za výše uvedených okolností se již odvolací soud nezabýval správností skutkových zjištění a na ně navazujících právních závěrů soudu prvního stupně ve vztahu k pravdivosti jednotlivých skutkových tvrzení a přípustnosti hodnotících soudů obsažených v dopise, neboť to pro rozhodnutí o věci samé bylo nadbytečné.

16. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

17. Soud prvního stupně věcně správně postupoval i při rozhodování o nákladech řízení, když aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení plně úspěšná. Výši nahrazovaných nákladů řízení však soud prvního stupně nevypočetl zcela správně. Soud prvního stupně při stanovení náhrady cestovních výdajů vycházel z údaje, podle kterého má osobní automobil Škoda Superb [registrační značka] (kterým právní zástupce žalované cestoval na jednání před soudem prvního stupně, která se konala v roce [rok] a [rok]) průměrnou spotřebu paliva 5,2 l [číslo] km (tento údaj uvedla žalovaná ve vyčíslení nákladů řízení ze dne [datum]). Z technického průkazu doloženého právním zástupcem žalované však vyplývá, že předmětný automobil má kombinovanou spotřebu paliva 5,1 l [číslo] km (třetí údaj o spotřebě uvedený v technickém průkazu v souladu s nařízením EU 2018 [číslo]). Soud prvního stupně dále nezohlednil, že průměrná cena pohonných hmot stanovená podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce a příslušných prováděcích předpisů již zahrnuje DPH (srov. sdělení Českého statistického úřadu ze dne [datum], sp. zn. Z [číslo]). Při výpočtu výše cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) pro plátce DPH je proto nutno o DPH zvýšit pouze částku základní náhrady, nikoliv i cenu pohonných hmot, jak to učinil soud prvního stupně (ve vztahu ke všem cestám vykonaným právním zástupcem žalované). Při zohlednění výše uvedených skutečností činí náhrada cestovních výdajů o [částka] méně, než vypočetl soud prvního stupně. Celková náhrada nákladů řízení, kterou měl soud prvního stupně přiznat žalované, pak činí [částka].

18. Odvolací soud proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil jen ohledně výše přiznaných nákladů řízení z důvodů popsaných výše, jinak jej také postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšné žalované (ve vztahu k věci samé) náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z nákladů na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne [datum] a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. S každým z uvedených úkonů je spojena odměna advokáta ve výši [částka] (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů odvolací soud zvýšil dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. o 21 % DPH, tj. o částku [částka] (= ([číslo]) *0,21). Žalované dále vznikly náklady v souvislosti s cestou jejího právního zástupce na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Cestu vykonal zástupce žalované osobním automobilem Škoda Superb [registrační značka] s průměrnou spotřebou paliva (benzin 95 oktanů) 5,1 l [číslo] km. Vzdálenost mezi sídlem zástupce žalované a odvolacím soudem činí 76 km, tj. 152 km se zpáteční cestou; čas strávený na cestě pak činí 6 započatých půlhodin. Ke dni vykonání cesty činí podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. v účinném znění amortizace 4,70 Kč/km a průměrná cena benzinu 95 oktanů (vč. DPH) [částka]. Cestovné tak činí částku [částka], z toho náhrada za amortizaci [částka] (=152*4,70) a náhrada za palivo [částka] (=1,52*5,1*44,50). Za promeškaný čas na cestě pak náleží náhrada ve výši 100 Kč/půlhod (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem [částka] (6*100). Náhrada za amortizaci a za promeškaný čas se zvyšuje o 21 % DPH, náhrada za palivo nikoliv (viz výše). Cestovní výdaje a náhrada za promeškaný čas tak činí celkem vč. DPH [částka] (= (714,40+600) *1,21+344,96). Žalobce v tomto řízení nahradí žalované pouze polovinu této částky, tj. [částka], neboť právní zástupce žalované vykonal cestu k odvolacímu soudu též za účelem účasti na jednání, které se konalo ve věci sp. zn. 22 Co 124/2022 Celkem tedy náleží žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částka ve výši [částka] (= [číslo] [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).