pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 187/2020-51,

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jakožto části ceny díla (spočívajícího ve vyhotovení podlah pro žalovanou) provedeného na základě objednávky žalované č. OV20012 ze dne [datum]. V podrobnostech jsou žalobní tvrzení a argumenty předestřeny v bodech 1, 6 a 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu požadované částky [částka], neboť žalovaná tuto částku dne [datum] uhradila.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodech 4, 5 a 7 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

4. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I); zastavil řízení v rozsahu požadované částky [částka] (výrok II); uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok III) a dále rozhodl, že žalobkyni bude vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] (výrok [příjmení]). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

5. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu jeho výroku I a III včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně pochybil, když neshledal důvodnou námitku započtení (vznesenou formou procesní obrany dle § 98 o. s. ř.) pohledávek vzniklých žalované vůči žalobkyni z titulu náhrady škody a smluvní pokuty. Žalovaná rozporuje závěr soudu prvního stupně, podle kterého nárok na náhradu škody nebyl u žalobkyně uplatněn, a nenastala tedy jeho splatnost. Žalovaná má za to, že předmětný nárok byl vůči žalobkyni uplatněn nejpozději okamžikem, kdy se do sféry dispozice žalobkyně dostalo podání ze dne [datum], ve kterém žalovaná vznesla námitku započtení. Nadto se žalovaná domnívá, že bylo v řízení prokázáno, že nárok na náhradu škody uplatnila u žalobkyně již dříve, a to ve zaslaném vyúčtování (v tabulce ve formátu excel nazvané„ Podlahy vyúčtování“). Žalovaná dále vytýká soudu prvního stupně, že nesprávně posoudil pohledávku vzniklou z titulu náhrady škody jako neurčitou či nejistou (ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.), a tedy jako nezpůsobilou k započtení. Dle žalované by k prokázání její pohledávky nebylo nutné provádět rozsáhlé dokazování, které by mělo neadekvátně prodlužovat soudní řízení. Soud prvního stupně nadto již provedl řadu důkazů týkajících se způsobu provádění díla žalobcem. Nárok žalované také velice úzce souvisí s nárokem žalobce, kdy obě pohledávky vznikly v rámci provádění stejného díla. Je tedy logické i účelné, aby byly tyto nároky posuzovány v rámci jednoho řízení. Podle žalované je též nesprávný závěr soudu prvního stupně o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě z důvodu její nepřiměřené výše. Žalovaná v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud tedy soud prvního stupně shledal smluvní pokutu ve výši 2 % denně z ceny díla (sjednanou v objednávce) nepřiměřeně vysokou, uplatnilo by se ujednání o smluvní poutě uvedené ve všeobecných nákupních podmínkách, které pro stejný případ prodlení stanoví smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z ceny díla. Žalovaná se domnívá, že bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně nedokončila dílo ve sjednaném termínu. Žalovaná nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení. Poukazuje na skutečnost, že žaloba byla v částce [částka] podána předčasně, neboť z emailu jednatele žalobkyně vyplývá, že splatnost pozastávek byla sjednána k 31. srpnu 2020, přičemž žaloba byla podána již dne [datum]. Žalovaná pak pozastávky uhradila žalobkyni dne [datum]. Zastavení řízení tedy bylo zaviněno žalobkyní a žalované by (minimálně) v této části měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Ztotožňuje se zejména se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého jsou pohledávky uplatněné žalovanou k započtení nejisté nebo neurčité a z toho důvodu tudíž i nezpůsobilé k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z. Údajnou pohledávku vzniklou z titulu náhrady škody žalobkyně zásadně odmítá a uvádí, že po dokončení díla z její strany zůstaly stěny místností zcela čisté a žádné opětovné malování nevyžadovaly. K prokázání svého tvrzení žalobkyně navrhovala již v řízení před soudem prvního stupně výslech několika osob, které provedení díla zajišťovaly, a též i fotodokumentaci. Ve vztahu k tvrzené pohledávce z titulu smluvní pokuty žalobkyně uvádí, že sice v objednávce žalované byl uveden termín, v němž měla být objednávka„ vyřízena“, avšak ve skutečnosti bylo dílo prováděno dle dispozic žalované, která vždy několik dnů předem oznámila žalobkyni, kterou část díla je možné provést. Žalobkyni jako zhotoviteli rozhodně nebylo staveniště předáno tak, aby celé dílo mohla provést do [datum]. V domě soustavně probíhaly stavební a jiné práce, které provedení díla neumožňovaly. Žalobkyně pak navrhovala řadu důkazů i k prokázání těchto tvrzení. Podle žalobkyně je tedy zřejmé, že případné prokazování vzniku pohledávek žalované by bylo velmi komplikované a výsledek by byl nejistý. Naopak žalobou uplatněnou pohledávku žalovaná prostřednictvím svého jednatele výslovně písemně uznala a ani v průběhu řízení vůči její oprávněnosti ničeho nenamítala. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je převážně nedůvodné. Výrok II a IV rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Odvolací soud předesílá, že žalovaná v podaném odvolání již nezpochybňuje samotný vznik a oprávněnost žalobou uplatněné pohledávky ve výši [částka]. V odvolacích námitkách žalovaná rozporuje pouze závěry soudu prvního stupně týkající se důvodnosti uplatněné námitky započtení. Z tohoto důvodu odvolací soud nepřezkoumává skutková zjištění soudu prvního stupně vztahující se k otázce (ne) existence pohledávky žalobce. Zbylá skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a odvolací soud na ně odkazuje. Odvolací soud pouze doplnil skutková zjištění ve vztahu ke splatnosti původně uplatněné pohledávky ve výši [částka] (v jejímž rozsahu bylo řízení zastaveno), jak bude uvedeno dále.

9. Pokud jde o pohledávku žalované ve výši [částka] vzniklé z titulu náhrady škody způsobené znečištěním stěn při provádění díla, pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že tato pohledávka není způsobilá k započtení, a to mimo jiné z důvodu, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.

10. Výklad předmětného ustanovení provedl velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, ve kterém dospěl k závěru, že„ nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného, zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit). Pohledávka musí být objektivně sporná. Taktomu bude zejména v případě, kdy má žalobce proti pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. [jméno] nejistoty ohledně aktivní pohledávky je pak zásadně nutné posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky.

11. Odvolací soud podle výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu shledal, že soud prvního stupně správně posoudil předmětnou pohledávku žalované ve výši [částka] jako„ nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.

12. Žalobkyně od počátku odmítá, že by žalované způsobila jakoukoliv škodu, když dle svých tvrzení zůstaly stěny místností po dokončení díla zcela čisté a opětovné malování nevyžadovaly. Žalobkyně (obdobně jako žalovaná) navrhla k prokázání svých tvrzení řadu důkazů, a to včetně výslechu několika svědků. Je tedy zřejmé, že ohledně tvrzené pohledávky žalované existuje významný spor, a to jak co se týká jejího základu (sporné je, zda vůbec žalované vznikla v důsledku jednání žalobkyně škoda), tak i případné výše (v jakém rozsahu škoda vznikla). Prokázání pohledávky žalované by vyžadovalo rozsáhlejší dokazování, jež by nepochybně vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné pohledávce, kterou žalovaná v odvolacím řízení již ani nezpochybňuje. Z důkazů provedených soudem prvního stupně nadto vyplývá, že žalovaná oprávněnost pohledávky žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení, fakticky uznala, když zejména v emailu ze dne [datum] jednatel žalované pan [jméno] [příjmení] uvedl, že pohledávka bude během týdne uhrazena.

13. Odvolací soud si je vědom toho, že podle výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu je třeba též zohlednit, že obě pohledávky (které by měly být vzájemně započteny) vznikly ze stejného právního vztahu (založeného stejnou smlouvou). Ani tato skutečnost, však sama o sobě nemůže automaticky založit vzájemnou započitatelnost pohledávek. Dle Nejvyššího soudu je v takovém případě třeba zabývat se (s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu) otázkou, zda lze považovat za spravedlivé, aby dříve než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky vzniklé ze stejného vztahu.

14. Z podání účastníků řízení i z provedených důkazů je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovanou v průběhu provádění díla vyvstala řada sporných otázek a obě strany vůči sobě navzájem uplatňují několik nároků. Na straně žalované se jedná o pohledávky z titulu náhrady škody a smluvní pokuty. Žalobkyně pak vedle žalobou uplatněné pohledávky vznesla vůči žalované nárok na zaplacení částky [částka] představující zbývající část celkové ceny díla (částka byla vyčíslena fakturami č. FV20 [číslo] a č. FV20 [číslo]). Z hlediska spravedlivého uspořádání vztahů mezi žalobkyní a žalovanou je pochopitelně logické i účelné, aby všechny (objektivně) sporné pohledávky vzniklé v souvislosti se smlouvou o dílo byly vypořádány současně (v rámci jednoho řízení) a aby tedy byly i vzájemně započitatelné. Nelze však přehlédnout, že pohledávka uplatněná žalobkyní v projednávané věci se od ostatních (sporných) nároků významně odlišuje právě tím, že o ní fakticky není mezi účastníky sporu. Za těchto okolností dospěl odvolací soud k závěru, že„ likvidita“ (míra nejistoty) je v případě obou pohledávek natolik rozdílná, že je namístě aplikovat ustanovení § 1987 odst. 2 i přesto, že pohledávky vznikly ze stejného vztahu.

15. Vzhledem k tomu, že případná pohledávka žalované z titulu náhrady škody není způsobilá k započtení, je již bezpředmětné zabývat se otázkou, zda žalovaná nárok na náhradu škody řádně uplatnila u žalobkyně, či nikoliv.

16. Ve vztahu k pohledávce žalované vzniklé z titulu smluvní pokuty za prodlení s provedením díla (kterou žalovaná též uplatnila k započtení) dospěl soud prvního stupně k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné z důvodu nepřiměřenosti její výše.

17. Odvolací soud konstatuje, že uvedený právní závěr soudu prvního stupně je nesprávný. Žalovaná v tomto ohledu správně poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být (pouze) důvodem k použití moderačního práva soudu dle § 2051 o. z.

18. Odvolací soud však shledal, že i eventuální pohledávka vzniklá z titulu smluvní pokuty (bez ohledu na její výši) naplňuje znaky pohledávky„ nejisté nebo neurčité“, a není proto dle § 1987 odst. 2 o. z. způsobilá k započtení proti pohledávce uplatněné žalobou. I v tomto případě žalobkyně vznesla proti pohledávce žalované řadu relevantních věcných argumentů, když zejména tvrdí, že nemohla dokončit dílo ve sjednaném termínu, jelikož v domě soustavně probíhaly stavební a jiné práce, které jí provádění díla znemožňovaly. [příjmení] je mezi stranami i o to, kdy bylo dílo řádně dokončeno. Žalovaná tvrdí, že dílo vykazovalo značné množství vad a nedodělků, které žalobkyně ještě dlouhou dobu po sjednaném termínu odstraňovala (a fakticky je stále neodstranila). Oproti tomu žalobkyně namítá, že žalovaná přes opakované výzvy neposkytla potřebnou součinnost k předání díla a že případné drobné nedodělky nemohly představovat důvod pro odmítnutí realizace přejímky. Jedná se o podstatné okolnosti pro posouzení otázky, zda žalobkyně byla v prodlení s provedením díla a zda tak žalované vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty, případně v jaké výši. Žalobkyně i žalovaná navrhly k prokázání svých tvrzení řadu důkazů, jejichž provedení by (obdobně jako v případě údajné pohledávky vzniklé z titulu náhrady škody) vedlo k neadekvátnímu prodloužení řízení o žalobou uplatněné fakticky nesporné pohledávce.

19. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně správně posoudil námitku započtení v případě obou uplatněných pohledávek žalované jako nedůvodnou.

20. Soud prvního stupně však pochybil, když se nezabýval splatností tzv. pozastávek v celkové výši [částka], jejichž uhrazení se žalobkyně v podané žalobě též domáhala (řízení bylo v rozsahu této částky zastaveno z důvodu uhrazení pohledávky žalovanou). Okamžik splatnosti předmětné pohledávky má přitom význam jak z hlediska požadovaného úroku z prodlení, tak i ve vztahu k posouzení procesního úspěchu ve věci a tedy k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

21. Odvolací soud postupem podle § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval k důkazu email, který dne [datum] zaslal jednatel žalobkyně pan [příjmení] [jméno] zástupcům žalované. V předmětném emailu (v bodě 7) jednatel žalobkyně výslovně potvrzuje dohodu, podle které mají být veškeré pozastávky uhrazeny na účet žalobkyně do [datum]. Pokud tedy žalovaná uhradila částku [částka] žalobkyni dne [datum], učinila tak jeden den po sjednané splatnosti a pouze tento jeden den byla v prodlení. Žalobní požadavek na úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] tedy není důvodný.

22. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. pouze částečně změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu co do požadavku na uhrazení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl, ve zbývajícím rozsahu (tj. co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení) rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

23. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn, rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně je tím odklizen.

24. Předmětem řízení před soudem prvního stupně bylo do částečného zpětvzetí žaloby (učiněného podáním žalobkyně ze dne [datum]) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně byla v této části řízení téměř plně úspěšná (neuspěla pouze v nepatrné části příslušenství – úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], což činí v kapitalizované podobě [částka]), když částka ve výši [částka] s příslušenstvím byla žalobkyni přiznána rozhodnutím soudu a v rozsahu částky [částka] bylo řízení zastaveno pro chování žalované, která tuto částku uhradila až po její splatnosti dne [datum] (přestože tedy žaloba byla podána předčasně již dne [datum], ke dni [datum] již byla důvodnou). Žalobkyni by tedy striktně vzato náležela podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. za tuto část řízení plná náhrada nákladů. Odvolací soud však shledal, že zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je namístě nepřiznat zčásti podle § 150 o. s. ř. za předmětnou fázi řízení žalobkyni náhradu nákladů, a to ve vztahu k částce [částka], tj. v rozsahu 28,4 %. Důvody pro aplikaci moderačního práva spatřuje odvolací soud ve skutečnosti, že mezi žalobkyní a žalovanou byla výslovně sjednána splatnost pohledávky ve výši [částka] na den [datum], avšak žalobkyně podala žalobu (i ve vztahu k této částce) již dne [datum], tj. o téměř měsíc dříve. Žalovaná sice částku uhradila až dne [datum] (tj. jen jeden den po její splatnosti), avšak žalobkyně žalovala předčasně o jeden měsíc. Při rozumném, hospodárném postupu ve snaze předcházet soudním sporům by žalobkyně mohla vyčkat alespoň dva tři dny po splatnosti dluhu, zda jeho úhrada žalovanou proběhla, anebo zda je třeba podat žalobu. A pokud by to takto učinila, shledala by ještě před podáním žaloby a vznikem nákladů řízení, že žalovaná dluh uhradila. K vynaložení nákladů na podání žaloby (ve vztahu k částce [částka]) by tak vůbec nemuselo dojít.

25. Žalobkyni za řízení před soudem prvního stupně do částečného zpětvzetí žaloby vznikly náklady na soudní poplatek ve výši [částka] a na právní zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], žaloba ze dne [datum]; ve vztahu k částečnému zpětvzetí žaloby ze dne [datum] odvolací soud náhradu nákladů žalobkyni nepřiznal, neboť tento úkon se týkal pouze částky [částka], v jejímž rozsahu odvolací soud aplikoval moderační právo dle § 150 o. s. ř.) s odměnou v sazbě [částka] [anonymizováno] Kč/úkon (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „advokátní tarif“), režijním paušálem v sazbě 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a související 21% DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. ve výši [částka] (= [číslo] (3* [číslo]) *1,21). Vzhledem k aplikaci moderačního práva podle § 150 o. s. ř. v rozsahu 28,4 %, náleží žalobkyni za tuto část řízení na náhradě nákladů částka ve výši [částka] (= [číslo]).

26. Předmětem řízení před soudem prvního stupně po částečném zpětvzetí žaloby a stejně tak i předmětem odvolacího řízení bylo již jen zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] Odvolací soud postupem podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (ve vztahu k odvolacímu řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) přiznal žalobkyni za tuto část řízení plnou náhradu nákladů, jelikož žalobkyně nebyla úspěšná pouze v nepatrné části (co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], což činí v kapitalizované podobě [částka]). Žalobkyni vznikly náklady na právní zastoupení advokátem v rozsahu 5 úkonů právní služby (účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) s odměnou v sazbě [částka] [částka] Kč/úkon (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu), režijním paušálem v sazbě 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a související 21% DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. ve výši [částka] (= (5* [číslo]) *1,21).

27. S ohledem na výše uvedené je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem částku [částka] (= [číslo] [číslo]). Lhůta k plnění je stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.; místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).