pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 395/2021-58,

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 9 jako soudu prvního stupně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] odeslal ze svého účtu č. [bankovní účet] částku ve výši [částka], určenou pro svého klienta, pana [jméno] [příjmení]. Omylem ji však zaslal na účet žalované č. [bankovní účet]. Ta si částku bez právního důvodu ponechala a došlo tak u ní k bezdůvodnému obohacení. To je povinna žalobci vydat. Zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce ode dne následujícího po uplynutí lhůty, stanovené v předžalobní výzvě k dobrovolnému vrácení jistiny. V replice k následnému vyjádření žalované doplnil, že účelem platby žalobce bylo poskytnout peníze panu [příjmení] a jeho rodině, neboť ten byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho manželka bez zaměstnání a příjmů se starala o nezletilé malé děti. Takto pan [příjmení] o poskytnutí peněz požádal a jen proto mu žalobce vyhověl. O zaslání peněz na jiný účet se žalobce dozvěděl až poté, kdy požádal pana [příjmení] o vrácení peněz, a ten mu sdělil, že žádné neobdržel. Žalobce poté požádal o součinnost svou banku. Po identifikaci žalované pan [příjmení] žalobci k dotazu sdělil, že žalovanou vůbec nezná. Žalovaná nereagovala na výzvu banky k vrácení peněz, ani na předžalobní výzvu žalobce. Žalobci není nic známo o údajné zápůjčce mezi ní a panem [příjmení] (nemohl tedy na ní plnit ve smyslu § 1936 a § 1937 o. z.). Pohledávka ze zápůjčky však nejspíše vůbec neexistovala. Dne [datum], kdy mělo být vystaveno panem [příjmení] údajné prohlášení o vrácení půjčky, byl tento ve výkonu trestu odnětí svobody a těžko jej mohl vystavit a předat žalované. Žalobce zpochybnil pravost i správnost prohlášení. Namítal, že i kdyby bylo podepsáno panem [příjmení], jeho obsah je nepravdivý. Pokud by mělo být tvrzení žalované pravdivé, je s podivem, že nenavrhla svědeckou výpověď pana [příjmení]. Zápůjčka je reálný kontrakt a žalovaná by musela poskytnutí peněz panu [příjmení] prokázat. Žalovaná byla v letech [rok] - [rok] v úpadku, za pět let oddlužení věřitelům uhradila jen [částka] z dlužných [částka]. Těžko by tedy pouhé dva roky poté půjčovala neznámé osobě [částka] bez dokladu.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Přijetí peněz od žalobce učinila nesporným, nejednalo se však o přijetí bez právního důvodu. Žalovaná byla věřitelem pana [příjmení], neboť mu dne [datum] na základě ústní smlouvy o zápůjčce půjčila částku [částka] v hotovosti. Žalované je známo, že žalobce je právním zástupcem pana [příjmení]. Platba od žalobce pro žalovanou tedy představovala vrácení zápůjčky prostřednictvím advokáta, jak žalovanou pan [příjmení] (toho času ve výkonu trestu odnětí svobody) informoval. Dne [datum] vystavil pan [příjmení] písemné potvrzení výše uvedeného. Nejednalo se tedy o žádný omyl při zaslání platby, jak tvrdí žalobce. Žalobce ani neměl důvod disponovat číslem účtu žalované a musel je tedy znát od pana [příjmení]. Bylo by též zvláštní shodou okolností, že žalobce poslal„ omylem“ žalované totožnou částku, jaká byla předmětem zápůjčky mezi ní a klientem žalobce. Žalobce do zprávy pro příjemce uvedl jméno a datum narození pana [příjmení], což by sotva učinil, pokud by peníze zasílal panu [příjmení]. Tvrzení o omylu vyvrací též časový odstup mezi platbou v září [rok] a první výzvou vůči žalované ze strany banky ohledně vrácení peněz ze dne [datum]. V reakci na doplnění tvrzení žalobce zpochybnila žalovaná tvrzení žalobce, že on ani pan [příjmení] žalovanou neznali, neboť v takovém případě by neměl žalobce číslo jejího účtu. Postup žalobce, který by poslal [částka] jen na základě ústního pokynu klienta a navíc si nezkontroloval číslo účtu, označila za zcela nestandardní. Uvedla, že žalobce žádným způsobem nevysvětlil okolnosti svého údajného omylu, ačkoli žalovaná předložila argumenty a důkazy omyl žalobce vylučující. Žalovaná uvedla, že má za to, že existenci zápůjčky dostatečně prokázala potvrzením pana [příjmení], je připravena předložit originál potvrzení a zpochybňuje-li žalobce jeho pravost je připravena navrhnout důkaz písmoznaleckým posudkem. Výkon trestu odnětí svobody žalobce ve vystavení potvrzení nijak neomezoval. Pokud žalobce namítal, že žalovaná byla v minulosti v oddlužení, toto řádně splnila a nic jí nebránilo zápůjčku panu [příjmení] poskytnout.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje.

5. Soud prvního stupně shledal, že je v zásadě irelevantní, zda žalobce plnil žalované„ omylem“, jak tvrdil a jak vcelku logickými argumenty zpochybňovala žalovaná. Odkazoval na to, že dle právní teorie i praxe tíží ochuzeného důkazní břemeno pouze v tom směru, že k plnění, resp. obohacení, obohaceného došlo. Prokáže-li žalobce (ochuzený) obohacení žalovaného a tvrdí-li, že se tak stalo bez právního důvodu, přechází procesní břemena na žalovaného, který musí tvrdit a prokázat existenci právního důvodu obohacení. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že došlo zaslání žalované částky na účet žalované. Žalovaná řádně tvrdila, že žalobce na pokyn svého klienta (pana [příjmení]) provedl předmětnou platbou úhradu dluhu, který měla žalovaná za tímto klientem žalobce. Toto své tvrzení prokazovala pouze potvrzením pana [příjmení] ze dne [datum]. Po relevantním zpochybnění pravosti a zejména správnosti této soukromé listiny žalobcem bylo na žalované, aby označila důkazy k prokázání zejména její správnosti (tedy pravdivosti tvrzení v ní uvedených). Žádný takový důkaz však žalovaná do skončení řízení neoznačila (navrhovala pouze případné provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k pravosti podpisu). Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno k prokázání správnosti předmětné listiny. Soud prvního stupně jí nemohl dát poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neboť se ona ani její právní zástupkyně k jednání nedostavila ani nepožádala o jeho odročení. Jelikož byla listina obsahující potvrzení pana [příjmení] jediným důkazem žalované k prokázání právního důvodu přijetí peněz od žalobce, neunesla tak žalovaná důkazní břemeno k vyvrácení bezdůvodnosti svého obohacení a za dané situace soud prvního stupně shledal její zbývající námitky jako irelevantní. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil dle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalovaná včasným a přípustným odvoláním. Namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil a řízení bylo stiženo vadou, která měla vliv na rozhodnutí. Soud měl žalobu zamítnout pro nedostatek věcné legitimace účastníků. Z vyjádření žalobce ze dne [datum] vyplynulo, že sám žalobce poukázal částku [částka] dle ujednání s panem [příjmení] a očekával přitom, že právě pan [příjmení] mu uvedenou částku v budoucnu vrátí. Toto reflektoval i soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, když uvedl, že žalobce uhradil částku [částka] na účet žalované dle pokynu pana [příjmení] a že z jeho repliky plyne, že se jednalo o zápůjčku panu [příjmení]. Není rozhodné, zda žalobce poukázal uvedenou částku na účet pana [příjmení] nebo jiné osoby a zda žalobce znal skutečného majitele účtu, na který částku poukázal. Pokud tedy žalobci vůbec vznikla nějaká pohledávka, pak jedině za panem [příjmení] z titulu vrácení zápůjčky žalobce. Pohledávka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení nemohla žalobci vzniknout, neboť pouze plnil svůj závazek poskytnout zápůjčku panu [příjmení]. Pohledávku za žalovanou by mohl mít jedině pan [příjmení] (pokud by ovšem uvedená transakce nebyla vrácením zápůjčky žalované). Žalobci tak právo na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se domáhá, nikdy nesvědčilo, neboť není v dané věci aktivně legitimován a ani žalovaná není v předmětném sporu pasivně věcně legitimována.

Žalovaná dále namítala nedostatek tvrzení žalobce o omylu. Žalobce nesplnil podmínku spočívající v tvrzení o obohacení bez právního důvodu. Soud ve svém rozhodnutí vycházel pouze z tvrzení žalobce, že platbu provedl omylem, ale v čem měl uvedený omyl spočívat, žalobce nikdy nevysvětlil. Žalovaná naproti tomu od počátku řízení poukazovala, že tvrzení žalobce o údajném omylu je zcela nesmyslné a účelové a sám žalobce ani neprojevil jakoukoliv snahu o jeho uvedení na pravou míru. Z toho důvodu soud neměl k takovému tvrzení žalobce vůbec přihlédnout. Jestliže žalobce řádně netvrdí bezdůvodnost poskytnutého plnění, pak není povinností žalované takovou bezdůvodnost vyvracet. Žalobce se nemohl při zadávání platebních údajů dopustit chyby v psaní a částka nedošla na účet žalované náhodou. Je evidentní, že při zadávání platby znal číslo účtu žalované, které nemohl zaměnit s číslem účtu pana [příjmení] nebo jeho manželky. Zároveň je krajně neobvyklé, aby se do zprávy pro příjemce uváděly osobní údaje příjemce (jméno a datum narození). Uvedení těchto údajů nasvědčuje tomu, že žalobce identifikoval tímto způsobem důvod platby (tj. vrácení zápůjčky žalované), kterou vědomě odeslal žalované. Skutečnost, že se nejednalo o omyl je evidentní rovněž z odstupu mezi datem odeslání platby na účet žalované (září 2019) a datem, kdy se žalobce na žalovanou obrátil s výzvou k vrácení sporné částky (květen 2021).

Žalovaná též namítala, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Za situace, kdy se žalovaná ani její právní zástupkyně nedostavily k jednání, soud věc projednal v nepřítomnosti strany žalované a na tomto jednání soud také vyhlásil rozsudek ve věci. Bezprostředně po skončení jednání byla soudu doručena omluva právní zástupkyně žalované, která se jednání nemohla zúčastnit z důvodu náhlé zdravotní indispozice. Ta neměla možnost se z jednání včas omluvit, neboť ji zdravotní indispozice postihla cestou na jednání. Asistentka právní zástupkyně žalované opakovaně telefonovala do kanceláře soudce, ale podařilo se jí spojit pouze s informačním oddělením, kde ji vyzvali k zaslání omluvy e-mailem. Žalovaná následně odeslala elektronicky omluvu z jednání, ve které neuvedla žádost o odročení, neboť by již žádost o odročení vzhledem k času odeslání byla zcela bezpředmětná (jednání bylo v momentě odeslání žádosti skončeno a ve věci byl vydán rozsudek). Žalovaná tvrzenou zdravotní indispozici doložila lékařskou zprávou. K vyhotovení lékařské zprávy přitom došlo až po vyhlášení rozsudku. Z tohoto důvodu nemělo smysl lékařskou zprávu soudu dříve doručovat. Účast žalované, resp. její právní zástupkyně na předmětném jednání byla přitom nezbytná. Žalovaná se v dosavadním průběhu řízení aktivně bránila nárokům tvrzeným žalobcem a zároveň předkládala svá vyjádření podpořená relevantními důkazy. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, dle názoru soudu žalovaná neunesla důkazní břemeno, neboť v průběhu řízení neprokázala pravost a správnost potvrzení vystaveného panem [příjmení], v němž tento prohlašuje, že dne [datum] prostřednictvím Mgr. [příjmení] a jeho účtu uhradil žalované na její účet půjčku ze dne [datum] v částce [částka]. V podání ze dne [datum] žalovaná jednoznačně deklarovala, že originálním vyhotovením potvrzení disponuje a je připravena jej soudu předložit, přičemž tak chtěla učinit právě na jednání konaném dne [datum]. Bez svého zavinění tak ale nemohla učinit. Tím byla připravena o možnost předložit originální vyhotovení a vyjádřit se k údajům v něm obsaženým, což bylo dle odůvodnění soudu prvního stupně klíčové pro výsledek sporu. Právní řád neumožňuje zhojení této situace, jež vznikla bez zavinění žalované. Tím došlo k porušení práva žalované na spravedlivý proces, neboť jí nebylo umožněno využít veškerých prostředků procesní obrany, ačkoliv v dosavadním průběhu řízení svá práva vždy aktivně hájila. Žalovaná se proto domáhá svých procesních práv v řízení před odvolacím soudem a s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

7. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že odvolání žalované není důvodné. Věcné námitky žalované v rámci podaného odvolání jsou zcela irelevantní, jelikož do nastalé koncentrace řízení žalovaná svá dosavadní tvrzení jednak neprokázala, dle požadavku soudu je dále v poskytnuté lhůtě nedoplnila, stejně tak neprokázala pravost a správnost předloženého prohlášení p. [příjmení]. Soud prvního stupně za této situace z pohledu žalobce rozhodl zcela správně a své závěry řádně zdůvodnil. Omluvu právní zástupkyně žalované z jednání před soudem prvního stupně považuje žalobce za účelovou s cílem zvrátit soudem vydané rozhodnutí v této věci. Jeví se jako velmi nepravděpodobné, resp. téměř nemožné, aby v tomto případě z informačního oddělení soudu nedali okamžitou zprávu do příslušné kanceláře či soudní síně o tom, že právní zástupkyně žalované na jednání nedorazí, což je v praxi zcela standardní postup a pouze by vyzvali k zaslání písemné omluvy emailem, přestože by muselo být zřejmé, že tímto způsobem by případná omluva nemohla být řádně a včas do začátku ústního jednání zprocesována. Omluvný email byl soudu doručen až hodinu a 41minut po začátku jednání, resp. cca hodinu po jeho skončení. Kdyby se indispozice právní zástupkyně žalované stala skutečně cestou na jednání, předmětný email s omluvou by byl zajisté asistentkou zaslán obratem. Včasnost své omluvy právní zástupkyně žalované ani neprokazuje.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, ač některé její námitky důvodné jsou, avšak na věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně ničeho nemění.

9. Soud prvého stupně učinil správná, ale neúplná zjištění stran skutkového stavu, na odůvodnění napadeného rozsudku stran zjištěného skutkového stavu odvolací soud v tomto směru odkazuje, a to s korekcemi uvedenými níže.

10. Soud prvního stupně pochybil, pokud shledal žalobní tvrzení žalobce jako dostačující v situaci, kdy se z těchto jasně nepodávalo, v čem spočíval tvrzený omyl při plnění na účet žalované. Z žalobních tvrzení nebylo zřejmé, zda omyl, na který se žalobce odvolával, představoval jeho pochybení (přepis) při zadání čísla účtu při zasílání prostředků, nebo zda zaslal prostředky na číslo účtu sdělené panem [příjmení] a omyl, na který se odvolává, měl spočívat pouze v tom, že si nebyl vědom, že se jedná o účet třetí osoby, či v jiné skutečnosti. Nedostatečnost žalobních tvrzení (navíc v situaci kdy žalovaná rozporovala, že by mohlo dojít k omylu při zadání účtu), byla pro posuzování věci zásadní. Jak správně soud prvního stupně uvedl ve své úvaze, za jakých okolností by žalovaná byla ve věci úspěšná, plnil-li by žalobce na základě závazkového vztahu s panem [příjmení] na jeho pokyn k rukám třetí osoby, jednalo by se takto o určené platební místo. Platný závazek z takové smlouvy o zápůjčce by vznikl mezi žalobcem a panem [příjmení] a byl by to výlučně pan [příjmení] jakožto smluvní strana, kdo by byl též povinen peníze žalobci vrátit. Žalovaná by v tomto vztahu nijak nefigurovala, resp. její účet by byl pouze platebním místem. Takový závěr by se však (oproti úvaze soudu prvního stupně) uplatnil bez ohledu na skutečnost, zda byla žalovaná oprávněna si plnění ponechat. Žalobní tvrzení učiněná před soudem prvního stupně tedy nebyla dostatečná k tomu, aby bylo možno učinit závěr o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení žalované. Pokud soud prvního stupně, postavil své rozhodnutí na skutečnosti, že žalovaná svá tvrzení neprokázala, nepostupoval v konkrétní situaci správně, když důkaz v podobě výpovědi svědka [příjmení] zcela zřejmě vyplýval z obsahu spisu a žalobce to dokonce i zmiňoval. Za dané situace, kdy soud prvního stupně považoval za zásadní otázku pravosti prohlášení pana [příjmení], měl postupovat dle § 120 odst. 2 o. s. ř. a svědka [příjmení] vyslechnout i v případě, že jeho výslech žádná strana nenavrhla.

11. Ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud může provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají z obsahu spisu tak očividně jako zde, je třeba vykládat tak, že pokud taková situace nastala, soud tak učinit musí, nejen může. Každopádně soud prvního stupně měl primárně vyzvat k dotvrzení.

12. Odvolací soud věc projednal při jednání dne [datum], řádně předvolaná žalovaná se k jednání nedostavila, její právní zástupkyně ji omluvila z důvodu zdravotní indispozice, přičemž současně uvedla, že žalovaná by i v případě své přítomnosti odmítla vypovídat.

13. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené vyzval na jednání dne [datum] žalobce k doplnění tvrzení stran skutečnosti, v čem spočíval omyl ohledně zaslání platby, kterým žalobce svůj nárok odůvodňuje. Žalobce k tomu uvedl, že omyl spočíval v tom, že prostředky posílal v domnění, že jsou určeny manželce pana [příjmení] a jsou zasílány jí. Nedošlo k tomu, že by se zmýlil (přepsal) v čísle účtu, ale v tom, že měl za to, že prostředky poskytuje rodině pana [příjmení] pro účely jejich obživy. Kdyby věděl, že je tomu jinak, prostředky by nezaslal. Žalobce pana [příjmení] znal asi rok předtím, než pan [příjmení] nastoupil do výkonu trestu. Pan Grmolenský jej kontaktoval [datum], sdělil, že byl zatčen v nemocnici [ulice], kde byl po operaci s páteří, a nastoupil do výkonu trestu. Žádal jej o zastupování. Sděloval, že očekával odklad nástupu trestu, manželka nepracuje a má doma malé děti. Dne [datum] žalobci volal a přemlouval jej, aby mu půjčil peníze, že je rychle potřebuje, neboť manželka je bez příjmu, hrozí, že se rozvede. Žalobce mu půjčit nechtěl, ale pan [příjmení] jej přemlouval, že je jediný kdo mu může pomoci. Žalobce se tedy nechal přemluvit a poslal peníze v přesvědčení, že je posílá jeho manželce. Pan Grmolenský sliboval peníze vrátit obratem. Když za ním byl žalobce na návštěvě ve výkonu trestu, říkal, že má nějaké problémy, situaci řeší a peníze žalobci vrátí. Později začal říkat, že peníze nepřišly a neví, o čí účet se jednalo. Žalobce se proto následně obrátil na banku za účelem zjištění příjemce platby. Po té, co zjistil, že platbu obdržela žalovaná, dotazoval se na žalovanou pana [příjmení], který uvedl, že ji nezná. Žalobce má za to, že jeho smlouva o zápůjčce s panem [příjmení] není platná z důvodu, že jednal v omylu stran účelu zápůjčky i příjemce prostředků. Zápůjčka byla na něm takto vylákána, pokud by nebyl uveden v omyl, platbu by neodeslal. Zároveň uvedl, že se neplatnosti smlouvy o zápůjčce v minulosti vůči panu [příjmení] dovolal, a to při telefonickém hovoru s panem [příjmení], kdy mu pan [příjmení] sdělil, že jemu nic nepřišlo a žalobce pochopil, že byl uveden v omyl, neboť měl za to, že peníze poslal manželce pana [příjmení]. Žalobce následně vznesl námitku neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu omylu vůči panu [příjmení] též přímo na jednání odvolacího soudu, předtím než pan [příjmení] jako svědek vypovídal. Žalobce dále uvedl, že má za to, že žalovaná nebyla v dobré víře stran důvodnosti přijetí platby, neboť prohlášení pana [příjmení], které soudu předložila, neodpovídá objektivním skutečnostem a jeho obsah tak není pravdivý, čehož si musela být vědoma.

14. Odvolací soud postupem podle ustanovení § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování o výslech svědka pana [jméno] [příjmení], z nějž zjistil, že svědek žalobce zná, neboť jej žalobce v minulosti zastupoval v obchodních soukromých věcech. Žalovanou zná pouze z vyprávění jejího bratra, [jméno] [příjmení], se kterým byl svědek ve výkonu trestu ve věznici Pankrác a který na svědkovi vylákal částku [částka] O tuto částku svědek požádal žalobce. Svědek byl ve výkonu trestu od [datum] do února 2022. Před nástupem do výkonu trestu byl hospitalizovaný v nemocnici po operaci páteře, s fixací tří krčních obratlů, a rehabilitace byla přerušena tím, že jej policie dodala do výkonu trestu. Manželka svědka byla v tu dobu s malými dětmi na dovolené a situace byla složitá.

V průběhu počátku výkonu trestu byl svědek dodán na oddělení, kde působil pan [příjmení] společně s dalšími s ním spřízněnými osobami. Svědek z jejich strany čelil nevybíravým útokům a psychickému vydírání, v rámci kterého mu předložili i fotografie jeho manželky z místa bydliště. Po příchodu na oddíl, kde byl pan [příjmení] umístěn, s ním byl svědek díky jeho iniciativě na pokoji. Skutečnost, že žalovaná je sestrou pana [jméno] [příjmení] byla svědkovi známa, neboť pan [příjmení] s ní každý den telefonoval, telefon byl umístěn na chodbě, kde se procházelo kolem. Svědek neposlouchal hovory, jenom je mu známo, že si volali často a podle tónu telefonátů si byli blízcí. Pan [příjmení] původně po svědkovi žádal [částka], po té co svědek odmítl tuto částku poskytnout, snížili pan [příjmení] s panem [příjmení] svůj požadavek na částku [částka], přičemž o toto žádali dosti nevybíravým způsobem. Svědek byl pod velkým psychickým tlakem, což vnímali i někteří spoluvězni, kteří mu přislíbili svědčit v momentě, kdy se rozhodne situaci řešit.

Pod tlakem okolností, tedy svědek požádal žalobce, aby mu poslal peníze na účet, který svědkovi nadiktoval pan [příjmení] [jméno] tom, že se jedná o cizí účet, svědek žalobce neinformoval. Svědek žalobci sdělil, že peníze potřebuje pro rodinu, protože je v těžké situaci. Žalobce jej zastupoval ve věci odvolání nebo dovolání, takže byli v kontaktu. Vzhledem k tomu, že svědek nedodržel termín vrácení peněz, přestali spolu potom komunikovat. Žalobce sděloval před koncem komunikace, že bude zjišťovat, komu peníze šly a že to bude řešit vlastní cestou, a to někdy v létě 2020 O situaci ve věznici svědek žalobce neinformoval, neboť celou záležitost chtěl, vzhledem k poměrům, které tam panovaly, řešit až po výstupu z výkonu trestu.

V době, kdy byly prostředky hrazeny, svědek sám nevěděl, čí je účet, který sdělil za účelem platby žalobci, to se dozvěděl, až když měl sepsat potvrzení. Tehdy mu pan [příjmení] řekl, že se jedná o účet jeho sestry. Svědek má za to, že v momentě, kdy peníze na účet přišly, pan [příjmení] zřejmě dostal v komunikaci se sestrou pokyn, aby toto nějakým způsobem legalizoval. Pan [příjmení] s panem [příjmení] si vzali svědka stranou, že je třeba něco sepsat, aby to bylo v pořádku. Prohlášení ze dne [datum] tedy svědek skutečně daného dne sepsal. Při předložení originálu prohlášení, který odvolacímu soudu při jednání předala žalovaná strana, potvrdil, že jde o jeho podpis. Vypověděl, že prohlášení si na něm vynutili pan [příjmení] s panem [jméno] [příjmení]. Prohlášení sepisoval a podepisoval v den, kdy byly poskytnuty peníze, respektive kdy došly na určený účet. Sepisoval je sám, neboť pan [příjmení] nevěděl, jak prohlášení sepsat. Svědek to však vnímal jako nesmyslné, že jako plátce půjčky podepisuje dokument, že zaplatil půjčku někomu, koho nikdy neviděl. Pokud by někomu vracel půjčku, naopak by chtěl po příjemci potvrzení přijetí peněz. Jako datum poskytnutí půjčky svědek napsal datum, kdy byl hospitalizován v nemocnici [ulice] po operaci, kdy měl nastoupit rehabilitaci. S paní [příjmení] se svědek nikdy neviděl, nezná ji a žádné peníze mu nikdy nepůjčovala, do nemocnice, pár dnů před dodáním do výkonu trestu, mu nemohla peníze v hotovosti přinést, pokud by takové peníze přijal, neměl by je svědek komu dát. Potvrzení sepsal svědek ve věznici a předal přímo panu [příjmení], který si je vzal k sobě. Svědkovi je známo, že toto nebyl jediný případ vydírání. V době, kdy byl svědek ve výkonu trestu, pan [příjmení] s panem [příjmení] takto připravili spoluvězně, pana [jméno] [příjmení] o [částka]. Prevence v Pankrácké věznici svědka v této věci několikrát vyslýchala a snažili se jej přimět k tomu, aby potvrdil, že je také poškozený a postupoval tak, že podá trestní oznámení na pana [příjmení], ale svědek se z rodinných a osobních důvodů nechtěl v době výkonu trestu přidávat k trestnímu oznámení na někoho, kdo s ním byl ve věznici. Rozhodl se věc řešit osobně až po propuštění, neboť vnímal jako riziko vystupovat proti lidem, kteří jsou ve výkonu trestu etablovaní a umí se v daném prostředí pohybovat. Záležitost řešil se svou současnou advokátkou, paní [příjmení] [příjmení], a chystá se podat trestní oznámení nejenom na pana [příjmení], ale i na další osoby, které se na vydírání podílely, v momentě kdy bude mít k tomuto dostatek finančních prostředků. Svědek měl v úmyslu peníze vrátit, neboť si uvědomoval, že žalobce obelhal, co se týče důvodu poskytnutí peněz, během výkonu trestu se mu to však nepodařilo. Nadále toto však vnímá jako svůj osobní, spíše morální závazek. Situaci hodlá řešit tak, aby peníze vrátil pan [příjmení] s paní [příjmení], a to trestním oznámením na pana [příjmení] a pana [příjmení], že z něj touto cestou vylákali na základě trestného činu [částka], které žádal, aby poskytl žalobce. Kdyby se toto nepodařilo, postavil by se k situaci jako ke svému morálnímu závazku.

15. Výpověď svědka [příjmení] odvolací soud hodnotil jako věrohodnou, a to i s ohledem na skutečnost, že korespondovala s dalšími skutečnostmi zjištěnými ze spisu a objasňovala zdánlivé rozpory v tvrzení účastníků. Svědek srozumitelně vysvětlil, jak mohlo dojít k tomu, že žalovaná, kterou osobně neznal, disponuje jeho prohlášením o splacení zápůjčky, které sepsal v době, kdy byl ve výkonu trestu. Takto byl objasněn i postup, jak se předmětné prohlášení k žalované dostalo, s ohledem na to, že prohlášení od svědka převzal ve věznici bratr žalované, který jeho sepsání na svědkovi vynutil. Výpověď svědka objasnila i otázku, odkud žalovaná disponovala informací, že v době splacení půjčky byl svědek ve výkonu trestu (tuto informaci v řízení uvedla jako první žalovaná v podání ze dne [datum]). V kontextu výpovědi svědka je také zřejmé, proč žalovaná v řízení nenavrhovala jeho výslech a odvolacímu soudu sdělila, že sama by ve věci odmítla vypovídat. Soud zohlednil též skutečnost, že žalovaná proti skutečnostem, které zazněly ve výpovědi svědka, ničeho nenamítala.

16. Odvolací soud po doplněném dokazování shledal, že žalobce zaslal částku [částka] na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené s panem [příjmení] (v souladu s § 2390 o. z.) na platební místo určené panem [příjmení] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 575/2015). Žalobce tak učinil, aniž věděl, že se jedná o účet žalované. Prostředky takto poskytl pouze pro účely obživy rodiny pana [příjmení], který se na něj obrátil s žádostí o zápůjčku pro potřeby rodiny z důvodu, že se ocitl ve výkonu trestu odnětí svobody, měl malé děti a jeho žena byla nezaměstnaná. Po zjištění, že prostředky byly zaslány na účet třetí osoby, kterou žalobce ani pan [příjmení] neznal, žalobce prohlásil, že byl uveden v omyl. Nejpozději v den soudního jednání se žalobce vůči panu [příjmení] dovolal relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce (v souladu s § 596 o. z.) z důvodu, že byl panem [příjmení] uveden v omyl o rozhodující okolnosti tohoto právního jednání, tj. účelu půjčky a osoby, na jejíž účet měly být prostředky zaslány (v souladu s § 583 o. z.). Tím se tedy smlouva o zápůjčce mezi panem [příjmení] a žalobcem stala neplatnou. S ohledem na uvedené došlo k bezdůvodnému obohacení (dle § 2991 o. z.) na úkor žalobce. [příjmení] primárně povinnou obohacení vydat jakožto plnění z neplatného závazku byl (v souladu s § 2993 o. z.) pan [příjmení]. Soud však s ohledem na výše popsané shledal, že v daném případě vedlo plnění k obohacení třetí osoby (žalované) za situace, kdy ochuzený (žalobce) byl k plnění přiveden lstí a žalovaná tak je povinna prostředky vydat v souladu s § 2995 o. z. Takovému postupu by mohla bránit pouze ochrana dobré víry takto obohacené žalované. Žalovaná však nebyla v daném případě v dobré víře ohledně přijetí plnění. Věděla, že panu [příjmení] žádnou zápůjčku neposkytla a že tedy nemůže být platba plněním na vrácení půjčky, jak konkrétně důvod platby vysvětlovala a k čemuž zakládala jako důkaz v rámci své obrany prohlášení pana [příjmení], o kterém i nutně věděla, že se nezakládá na pravdě, neboť žádná v prohlášení zmiňovaná zápůjčka z její strany panu [příjmení] poskytnuta nebyla.

17. Na základě skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně a doplněných soudem odvolacím a na základě výše uvedeného právního posouzení uzavírá odvolací soud, že odvolání žalované není důvodné.

18. Odvolací soud tak ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného nákladového výroku.

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) s odměnou ve výši dle § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu ([částka] za úkon) a s paušální náhradou výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ([částka] za úkon) a s 21% DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka] (= (2* [číslo]) *1,21) uložil odvolací soud žalované hradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.).