pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 440/2021-58,

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu prvního stupně domáhal, aby žalovaná ve dvou po sobě jdoucích vydáních pořadu Reportéři ČT uveřejnila dodatečné sdělení ve znění: Dodatečné sdělení ve věci stíhání Mgr. [jméno] [příjmení]: Česká televize v minulosti v pořadu Reportéři ČT přinesla zprávy o trestním stíhání Mgr. [jméno] [příjmení], a to v souvislosti se směnkami vystavenými zemřelým litomyšlským podnikatelem, Ing. [jméno] [příjmení]. Dle těchto zpráv byl Mgr. [jméno] [příjmení] stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Zveřejňujeme tímto dodatečné sdělení, jímž informujeme o výsledku trestního řízení v této věci. Mgr. [jméno] [příjmení] byl obžaloby v této věci v plném rozsahu zproštěn s tím, že skutek obžalobou označený není trestným činem. Stalo se tak rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum]. Tento zprošťující rozsudek je pravomocný, odvolání státního zástupce proti němu bylo zamítnuto Vrchním soudem v Praze dne [datum], a to tak, že předmětný text zřetelně a čitelně zobrazí na ploše své celé obrazovky, přičemž text bude též současně zřetelně a srozumitelně přečten, a toto zveřejnění bude trvat nejméně 90 sekund vysílacího času vydání pořadu. Tento požadavek odůvodnil odkazem na § 36 odst. 1 vysílacího zákona (zákon č. 231/2001Sb.). Žalovaná totiž ve svém vysílání (poměrně rozsáhle) informovala o trestní věci žalobce, a to také ve dvou dílech pořadu Reportéři ČT, konkrétně v díle vysílaném dne [datum] – [ulice] za milióny III a v díle vysílaném dne [datum] pod názvem [ulice] za milióny: Soud. Poté, co trestní stíhání žalobce bylo dne [datum] pravomocně skončeno, požádal žalobce dne [datum] žalovanou o uveřejnění dodatečného sdělení. Žalovaná reagovala odpovědí ze dne [datum] nekonkrétní informací o připravované reportáži redakcí aktuální publicistiky. Žalobce v dopise ze dne [datum] vyjádřil obavy, že připravovaná reportáž nebude nestranná, nicméně současně projevil ochotu projednat možnou participaci na reportáži. Žalovaná jej však nekontaktovala. Lhůty stanovené vysílacím zákonem mu nedovolovaly s podáním žaloby otálet.

2. Žalovaná poté, co jí byla dne [datum] doručena žaloba, odvysílala v pořadu Reportéři ČT na programu ČT1 vysílaném v premiéře dne [datum] od 21:15 hodin a dále na programu ČT1 v repríze dne [datum] od 14:25 hodin a dále na programu ČT24 v repríze dne [datum] od 01:04 hodin dodatečné sdělení ve znění: V Reportérech ČT jsme vysílali reportáže o podezření z podvodu, kterého se měl dopustit bývalý vysoký politik KDU-ČSL, později TOP 09, [jméno] [příjmení]. Policie ho obvinila a státní zastupitelství posléze obžalovalo z neoprávněného vymáhání milionů korun po pozůstalých zemřelého podnikatele z [obec]. Soud teď případ po několika letech ukončil. Zveřejňujeme tímto dodatečné sdělení, jímž informujeme o výsledku trestního řízení v této věci. Mgr. [jméno] [příjmení] byl obžaloby v této věci v plném rozsahu zproštěn s tím, že skutek obžalobou označený není trestným činem. Stalo se tak rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum]. Tento zprošťující rozsudek je pravomocný, odvolání státního zástupce proti němu bylo zamítnuto Vrchním soudem v Praze dne [datum]. Dne [datum] se pak vyjádřila k žalobě, vysvětlila, že zvažovala natočení reportáže týkající se žalobce a trestní kauzy, jíž se dodatečné sdělení týká, od toho ale upustila, a tak uveřejnila dodatečné sdělení samostatně, jak vyplývá z výše uvedeného. Poukázala též na to, že o pravomocném zproštění žalobce ve svém vysílání informovala již hned dne [datum] v televizním vysílání na programu ČT24 v pořadu Zprávy v 13:00, 14:00 a 15:00 hodin, dále od 13:15 hodin kolovala na spodní zpravodajské liště ČT24 informace, že Vrchní soud v Praze potvrdil zproštění obžaloby bývalého politika [jméno] [příjmení] a o zproštění žalobce obžaloby v trestním řízení informovala i prostřednictvím článku.

3. Žalobce v reakci na odvysílání pořadu Reportéři ČT dne [datum] s dodatečným sdělením, jak je popsáno výše, vzal podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět v rozsahu jednoho požadavku na odvysílání dodatečného sdělení, na druhém setrval.

4. Soud prvního stupně pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 440/2021-37, řízení, co do jednoho ze dvou požadovaných zveřejnění dodatečného sdělení, zastavil. Ve zbylém rozsahu rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žalobu zamítl (výrok I) a současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost poukazuje. Stěžejní pro rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zjištění, že žalovaná – ač až po podání žaloby a po lhůtě stanovené vysílacím zákonem – dodatečné sdělení ve znění a způsobem, jak stanoví vysílací zákon, odvysílala. Požadavek žalobce na druhé odvysílání dodatečného sdělení však již důvodným není.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a na základě provedeného dokazování nesprávně zjistil skutkový stav. Soudu prvního stupně vytýká, že se zaměřil pouze na posouzení formálních a obsahových náležitostí uveřejněného dodatečného sdělení, tedy na to, že bylo uveřejněno ve stejném pořadu, že z něj bylo patrno, že jde o dodatečné sdělení, že bylo zřejmé, jaké osoby a jaké věci se týká, a zaznělo v něm, jak trestní věc skončila. O splnění těchto kritérií nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce ale namítal nepřiměřenost formy a rozsahu dodatečného sdělení odvysílaného žalovanou. Zákon klade důraz nejen na formální, tvrdá, obsahová kritéria, ale i na kritéria měkká, založená na posouzení přiměřenosti. Odkázal k tomu na § 38 odst. 1 písm. a) vysílacího zákona a judikaturu k institutu odpovědi. Dodatečné sdělení odvysílané žalovanou ve světle těchto kritérií neobstojí. [příjmení] a rozsah byly minimalistické. Jednalo se pouze o pomalu přečtený text bez doprovodné obrazové informace (pouze moderátorka stojící ve studiu) umístěný na samém konci pořadu po vyčerpání jeho náplně, navíc s předřazením dvakrát tak dlouhého monotónního a nudného projevu moderátorky rekapitulující původní reportáže. Žalobce nežádá, aby dodatečné sdělení bylo odvysíláno v identickém rozsahu a formě jako měly původní reportáže. Je ale přesvědčen, že pokud žalovaná o trestním stíhání žalobce informovala ve dvou dílech pořadu Reportéři ČT, má právo, aby dodatečné sdělení bylo odvysíláno dvakrát. Poukazuje na to, že žalovaná o jeho trestní věci odvysílala celkem čtyři obsáhlé reportáže, výslovně je označovala za věc veřejného zájmu. Žalobce očekával, že žalovaná bude sama podrobně informovat o výsledku celé věci. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, že dodatečné sdělení žalovaná odbyla minimalisticky, jak je popsáno výše, dovozuje žalobce, že ve skutečnosti žalované nešlo o to, o případu informovat objektivně, ale žalovanému škodit. Navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, popř. jej zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná podané odvolání považuje za nedůvodné, rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Soud prvního stupně učinil dostatečná skutková zjištění a na jejich základě učinil správný právní závěr. Žalovaná vyhověla požadavkům kladeným § 38 odst. 1 vysílacího zákona, dodatečné sdělení bylo uveřejněno shodnou formou jako informace o trestním stíhání (v televizním vysílání, v témže pořadu) a v přiměřeném rozsahu, kdy zazněly všechny podstatné informace (žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby, v jaké věci se tak stalo, jaký soud rozhodl). Nesouhlasí s názorem žalobce, že je bezvýznamné, že o výsledku trestního řízení (pravomocném zproštění obžaloby) informovala i v jiných pořadech a na tzv. news liště. Zdůrazňuje, že takto opakovaně informovala veřejnost již tentýž den, kdy Vrchní soud v Praze žalobce pravomocně osvobodil. Má za to, že žalobce usiluje o uveřejnění textu nad rámec právní úpravy a odkaz na judikaturu k právu na odpověď podle tiskového zákona nepovažuje za přiléhavý.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nedůvodné.

8. Odvolací soud považuje za vhodné úvodem zdůraznit, že právo na uveřejnění dodatečného sdělení zakotvené v mediálních zákonech, je právem, které (na rozdíl od práva na uveřejnění odpovědi) není důsledkem protiprávního jednání vysílatele, potažmo vydavatele. Vychází z toho, že vysílatel/vydavatel po právu (oprávněně) sděloval veřejnosti informaci o probíhajícím trestním řízení, a zajišťuje tomu, koho se informace o takovém řízení (stíhání) týkala, aby - bude-li to chtít - mohl vysílatele/vydavatele požádat o uveřejnění výsledku takového řízení po jeho pravomocném skončení. Takovýmto přístupem do médií dochází k důslednému naplnění zásady presumpce neviny. Nejde však o zadostiučinění za újmu vzniklou dotčené osobě medializací trestního stíhání. Tuto újmu (jako součást újmy z nezákonného trestního stíhání) odčiňuje stát postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. Vysílatel či jiný provozovatel média bude za újmu vzniklou stíhané osobě v důsledku informování o řízení odpovídat (a to podle občanského zákoníku) pouze v případě excesu, tedy typicky při porušení principu presumpce neviny, jinak nikoli. Odvolací soud toto zmiňuje proto, že má-li žalobce za to, že samotné informování o trestním stíhání nebylo korektní, institut dodatečného sdělení neslouží k nápravě takové situace.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění (skutkový stav mezi účastníky ani nebyl sporný, žalovaná nijak nesporovala, že dodatečné sdělení odvysílala v závěru pořadu po rekapitulaci reportáží a že bylo učiněno formou čteného sdělení moderátorky, bez umístění statického textu na obrazovku) a učinil správné právní závěry.

10. Z podstaty dodatečného sdělení pak vyplývá, že i pokud vysílatel/vydavatel o trestním řízení informoval (třebas opakovaně), ale o výsledku již o své vůli neinformoval, musí na žádost dotčené osoby takovou informaci zveřejnit, nikoli ale opakovaně. Smyslem dodatečného sdělení není, aby informace o výsledku řízení (stíhání) zazněla tolikrát, kolikrát zazněla informace o samotném trestním řízení (stíhání), ale to, aby zazněla vůbec (tedy alespoň jednou). Může být otázkou, zda toto platí napříč pořady. Odpověď na tuto otázku však v této věci není třeba hledat. Žalovaná totiž dodatečné sdělení uveřejnila v tomtéž pořadu jako původní sdělení o trestním řízení (stíhání).

11. Pokud jde o časový rozsah, ani tato odvolací námitka není důvodnou. Podstatné je, jak správně uzavřel soud prvního stupně, že žalovaná uveřejnila všechny podstatné informace o výsledku řízení, a to v čase pro to potřebném. Není důvod, aby dodatečné sdělení bylo uveřejněno po delší („ natahovanou“) dobu. Koneckonců sám žalobce se i tak ohrazuje proti tomu, že text byl čten pomalu, což ale současně znamená žalobcem chtěné déle. Není také důvod, aby informace byla uveřejněna formou statického textu, takto nebylo uveřejněno ani původní sdělení.

12. Důvodná nemůže být ani námitka, že uveřejněné dodatečné sdělení bylo nepřiměřené co do umístění v pořadu, tedy až v samém závěru pořadu. Je tomu tak již z toho prostého důvodu, že žalobce nijak svůj požadavek na umístění dodatečného sdělení v pořadu v žádosti ani v žalobě nekonkretizoval (nevymezil). Uplatnil jej tak, že mu vyhovuje umístění v kterékoli části pořadu, tedy i v jeho samém závěru. I pokud by odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalobce měl právo požadovat uveřejnění dodatečného sdělení v dřívější (atraktivnější/sledovanější) části pořadu, např. hned zkraje pořadu, na nedůvodnosti žaloby i odvolání to ničeho nemůže změnit, když žalobce takto svůj požadavek neuplatnil. V případě vyhovění žalobě o uveřejnění (druhého) dodatečného sdělení by žalovanou nic nezavazovalo k tomu, aby dodatečné sdělení umístila jinde než v samém závěru pořadu, kde již uveřejněno bylo.

13. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné, a to včetně nákladového výroku.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady jsou představovány jen režijním paušálem za dva úkony právní služby: 1) vyjádření k odvolání a 2) účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Režijní paušál činí podle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od [datum] a podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. 300 Kč/úkon, celkem tedy náklady odvolacího řízení na straně žalované činily [částka] Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.