pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 21/2021-26,

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy způsobené tvrzeným zásahem žalované do práva na ochranu osobnosti žalobce. Žalovaná měla dle žalobních tvrzení úmyslně lhát a uvést v omyl policii, OSPOD, soud a jiné úřední osoby. Žalobce a žalovaná jsou rodiči nezletilého, který byl v roce [rok] svěřen do péče žalované. Žalobce má spory se žalovanou týkající se péče o nezletilého a styku žalobce s nezletilým. Žalobce měl za to, že nezletilý měl podstoupit kontrolu u lékaře na kožním oddělení ohledně bulky, žalovaná nesouhlasila, žalobce se marně domáhal u opatrovnického soudu nařízení předběžného opatření, kterým by matce bylo uloženo strpět lékařské ošetření nezletilého. Matka nadále vyšetření bránila, pročež se otec rozhodl věc řešit svépomocí a objednal nezletilého na vyšetření dne [datum], tj. na pondělí, které navazovalo na víkendový styk, s tím, že nezletilého nevrátí matce v neděli v 19:00, ale až v pondělí po absolvovaném kožním vyšetření. O tom žalovanou vyrozuměl, ta však cíleně uváděla v omyl policii, OSPOD i soud v tom smyslu, že o ničem nevěděla, že nebyla žalobcem informována, že žalobce je nekontaktní, neví kde syn je a kdy jí bude vrácen. Žalobci byla uložena pokuta za porušení režimu styku (nepředání nezletilého dne [datum] v 19:00 hodin), když odůvodnění bylo založeno na dle žalobce nepravdivých tvrzeních žalované, tj. že jí nebylo ani oznámeno, kdy jí bude nezletilý předán a proč. Orgány činné v trestním řízení naopak dospěly k závěru, že oznámení žalované v tom smyslu, že neví, kde se nachází její syn, bylo nepravdivé, neboť byla ze strany žalobce prokazatelně vyrozuměna, že nezletilý bude předán až dne [datum] po vyšetření u dermatologa. Rozhodnutí o uložení pokuty bylo odvolacím soudem k odvolání žalobce potvrzeno mj. s tím, že byl skutkový stav zjištěn správně, přestože žalobce má za to, že nikoliv, což se snažil prokázat. Soud byl dle žalobce žalovanou uveden v omyl. Předmětem žaloby je jednání žalované dne [datum], která na policii [obec] [obec] (s cílem vynutit si eskortu nezletilého od žalobce k žalované) nepravdivě uváděla výše uvedená tvrzení. Stejně tak se obdobnými nepravdivými informacemi žalovaná snažila otce poškodit před orgány OSPOD. Zamítnutí návrhu na opravu odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72 Co 312/2019-1959 Městským soudem je zásahem do práv žalobce na ochranu jeho rodičovství, jeho primárním původcem je však žalovaná.

2. Žalovaná se v průběhu řízení před soudem prvního stupně k návrhu nevyjádřila.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Soud prvního stupně zejména uvážil, že uplatněnému nároku by zcela zjevně nemohlo být vyhověno, neboť domnělá škoda měla žalobci vzniknout nikoliv v důsledku jednání žalobkyně, ale až v důsledku rozhodnutí soudu, která jsou nesprávná jen dle mínění žalobce. Za následky soudních rozhodnutí žalovaná odpovědnost nenese, byť tato mohla být učiněna v důsledku jejího faktického jednání, neboť za takové následky odpovídá stát, to však výlučně z titulu odpovědnosti za nezákonná rozhodnutí (tj. jen dle zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobce v dané věci nemohl být úspěšným. Pokud se žalobce při jednání snažil žalobu interpretovat tak, že v ní vymezený skutek je značně širší, tak tomuto nebylo lze přisvědčit. Žalobce byl na předběžný závěr soudu při jednání opakovaně upozorněn, nic mu nebránilo učinit adekvátní reakci spočívající např. v návrhu na změnu žaloby, žalobce však setrval na svém postoji.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním v celém rozsahu. Žalobce má za excesivní názor, že žalovaná není za žalovaný skutek jakkoliv odpovědná. Takový závěr je nesprávným právním posouzením věci. Úmysl žalobce poškodit je patrný ze zvukové nahrávky telefonátu žalobce a žalované, kterou žalobce navrhoval k důkazu. Žalovaná výhružkami avizovala svůj úmysl dosáhnout u příslušných orgánů státu poškození žalobce. Soud prvního stupně dle žalobce nedůvodně zúžil či deformoval předmět řízení. Žalobci nebyly vytknuty žádné vady žaloby. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se dále domáhal opravy odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když nesouhlasil s některými formulacemi (bod 8 věta poslední, bod 12).

5. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání uvedla, že žaloba je zcela nedůvodná. Pokud se žalobce o rozšíření žaloby ani nepokusil, pak nevyužil svá procesní práva, rozhodnutí o připuštění případné změny návrhu je pak zcela na soudu. Dokazování by bylo nadbytečné vzhledem k vyjádřenému právnímu názoru. Žalobce uvádí nová tvrzení, k nimž však již nemůže být přihlíženo vzhledem k nastalé koncentraci řízení. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Žalobce se (krom podaného odvolání) domáhal i opravy odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, soud prvního stupně jeho žádosti nevyhověl a předložil věc odvolacímu soudu Odvolací soud se s posouzením věci soudem prvního stupně ztotožnil, neboť návrh na opravdu odůvodnění rozsudku ve smyslu § 165 o. s. ř. předpokládá zcela přesný návrh, jak má být oprava provedena, tj. zejména návrh, která konkrétní věta má být vypuštěna, nebo jak má být její formulace nahrazena, protože jinak by i ten účastník, který návrh na opravu učinil, mohl proti provedené opravě brojit, třebaže mu bylo zásadně vyhověno. Žádnému z těchto požadavků návrh žalobce neodpovídá. Především tu není zcela konkrétní návrh v tom směru, jaká oprava by měla být provedena v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud proto návrhu na opravu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevyhověl (výrok I).

7. Žalobce dne [datum] (před jednáním odvolacího soudu nařízeným na den [datum]) vznesl námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu [jméno] [celé jméno řešitele], a to z důvodu, jakým způsobem vyřídila (jako místopředsedkyně soudu) stížnost žalobce ohledně věci sp. zn. 72 Co 484/2016 pod Spr [číslo]. Tato odpověď ze dne [datum] se prováděla k důkazu v řízení, jehož byl žalobce účastníkem. Způsob vyřízení věci žalobce hodnotí jako vědomě nepravdivý, pročež žalobce namítá podjatost předsedkyně senátu.

8. Odvolací soud posoudil námitku podjatosti nedůvodnou, proto ji nepředkládal nadřízenému soudu a věc projednal a rozhodl (§ 15b odst. 2 o. s. ř.).

9. Odpověď ve věci Spr [číslo] ze dne [datum] byla žalobci doručena již dne [datum]. Předvolání v této věci bylo obecné zmocněnkyni žalobce (které platí i pro žalobce) doručeno již dne [datum], lhůta 15 dnů (§ 15a odst. 2 o. s. ř.) běžela do dne [datum], podání ze dne [datum] je již opožděné. Poučení o právu se vyjádřit k osobám soudců bylo součástí předvolání. I po obsahové stránce je námitka nedůvodná. Místopředsedkyně soudu posoudila stížnost jako nepřípustnou, neboť správě soudu nepřísluší přezkoumávat postup soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti. Rozhodnutí tedy nepřezkoumávala. Obecně zmínila k výhradám žalobce k obsahu odůvodňování rozhodnutí, že procesním prostředkem pro opravu odůvodnění je institut opravy odůvodnění s odkazem na konkrétní zákonné ustanovení, nikoli stížnost podle zákona o soudech a soudcích. Ministerstvo spravedlnosti nesouhlas žalobce s vyřízením stížnosti posoudilo v přípisu ze dne [datum] jako nedůvodný (způsob vyřízení správný). Senát 72 Co v řízení sp. zn. 72 Co 484/2016 navíc řešil otázku ustanovení opatrovníka nezletilému synu žalobce v řízení o zvýšení výživného. Věc 72 Co 312/2019 se sice také týkala nezletilého syna žalobce, ale tam šlo o výkon rozhodnutí k námitce matky. Zmiňuje-li žalobce, že žalovaná způsobem vyřízení stížnosti chránila soudce, zde je řízení vedeno proti žalované matce nezletilého nikoli soudcům.

10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Žalující strana se z jednání odvolacího soudu omluvila, pročež soud jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.

11. Odvolací soud částečně doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), přičemž zjistil následující skutečnosti:

12. Ze sdělení Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, územní odbor [obec], OOP [obec] [obec] ze dne [datum] a připojeného zápisu z knihy fonogramů soud zjistil, že dne [datum] se žalovaná obrátila na obvodní oddělení Policie [obec] – [obec] s tím, že žalobce do 19:00 hodin nevrátil syna. Bylo voláno žalobci, ten sdělil, že zítra jede se synem do„ nemocnice na [část obce]“ na kožní oddělení, jelikož má syn zdravotní potíže a matka toto ignoruje. Bylo voláno na OSPOD a po konzultaci s pracovnicí OSPOD dítě zůstane u otce a v případě, že dítě další den nepředá, bude toto matka řešit s orgánem OSPOD v [obec] a poté i OSPOD [obec]. Žalobce i žalovaná byli poučeni, zítra si dítě předají v [obec] po návštěvě v nemocnici. Právní zástupce žalované při jednání potvrdil, že žalovaná Policii ČR (neb to bylo o víkendu) kontaktovala proto, že syn nebyl žalobcem (otcem) včas vrácen, nikoli proto, že neví, kde je, současně zdůraznil, že situace v roce 2019 byla mezi rodiči velmi krizová.

13. Z trestního spisu KRPA [číslo] soud zjistil, že žalobce podal dne [datum] trestní oznámení na žalovanou pro pomluvu, ve věci byly dne [datum] zahájeny úkony trestního řízení. Předmětem řízení byla žalobcem tvrzená skutečnost, že žalovaná pomlouvá žalobce výroky o psychiatrické diagnóze, o užívání léků a o jeho nebezpečnosti pro děti, pomluvy a další nepravdivé údaje, stejně jako pomlouvání obecné zmocněnkyně žalobce. Žalobce zde zmiňuje i telefonáty žalobkyně na Policii dne [datum]. Věc byla odložena usnesením policejního orgánu ze dne [datum], neboť nebylo shledáno naplnění znaků trestného činu pomluvy a věc se jeví jako občanskoprávní. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum].

14. Soud prvního stupně své rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobcem tvrzený nárok nemůže být důvodný, pročež žalobu bez dalšího zamítl. Dle soudu prvního stupně měla újma žalobci vzniknout nikoliv v důsledku jednání žalobkyně, ale až v důsledku rozhodnutí soudu, za což žalovaná odpovědnost nenese. Žalobce však v žalobě věc vymezil jinak, když předmětem žaloby je jednání žalované ve dnech [datum] a [datum], když žalovaná měla úmyslně sdělovat nepravdu vůči Policii ČR a orgánům OSPOD, a to s cílem žalobce poškodit. V tomto jednání žalobce spatřuje zásah do práva na ochranu osobnosti. Dále pak žalobce spatřuje zásah do práva na ochranu osobnosti (resp. práva na ochranu rodičovství) v podobě zamítnutí návrhu na opravu odůvodnění odvolacího soudu, a má za to, že jeho primárním původcem je žalovaná. Zatímco žaloba v části, kdy žalobce spatřuje újmu ve způsobu rozhodnutí soudu či v odůvodnění soudního rozhodnutí důvodná být nemůže, jinak je tomu pokud jde o tvrzené úmyslné sdělování nepravdy s tvrzeným úmyslem žalobce poškodit. Judikatura dovolacího soudu stojí na závěru, že pokud osoba vypovídající v soudním řízení zasáhne do osobnostních práv jiného, nejde o zásah neoprávněný, resp. neoprávněnost zásahu do osobnosti člověka je mj. vyloučena tehdy, pokud k jednání (zásahu) došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem – např. při výkonu práva účastníka řízení (v řízení soudním nebo správním před povolanými orgány s rozhodovací mocí), potažmo při plnění povinnosti uložené zákonem. To však neplatí pro případy excesu (zřejmého vybočení z výkonu práva, resp. plnění uložené povinnosti, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1404/2006), takovým excesem je např. křivé obvinění (§ 345 tr. zákoníku), křivá výpověď (§ 346 tr. zákoníku) či přestupkové jednání dle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 13/2007, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Výčet excesivních jednání předestřený Nejvyšším soudem je pouze příkladný, je však zjevné, že další typy jednání, které by k nim bylo možno přiřadit, musí alespoň přibližně odpovídat míře závažnosti zvolených příkladů.

15. Žalobce tvrdí, že žalovaná uváděla úmyslně nepravdu o podstatných okolnostech, a to v úmyslu žalobci přivodit nepříznivé následky. V tomto jednání žalobce spatřuje zásah do svých osobnostních práv, nikoliv, jak dovozuje soud prvního stupně, až v důsledcích vydaných soudních rozhodnutí. Nelze tak konstatovat, že by taková žaloba byla zřejmě bezúspěšná a bylo by možno ji zamítnout bez dalšího.

16. Po doplnění dokazování však odvolací soud shledal, že žaloba skutečně důvodná není. Ze zápisu z knihy fonogramů vyplývá, že žalovaná na místním oddělení ohlásila, že žalobce nevrátil syna ze styku ve stanovenou hodinu, což je skutečnost, kterou ani žalobce nepopírá. Dále zápis uvádí, že bylo voláno žalobci, ten sdělil, že zítra jede se synem do nemocnice. Po konzultaci s pracovnicí (orgánu) OSPOD dítě zůstane u otce a v případě, že dítě další den nepředá, bude toto matka řešit s (orgánem) OSPOD v [obec] a poté i (orgánem) OSPOD [obec]. Žalobce i žalovaná byli poučeni, zítra si dítě předají v [obec] po návštěvě v nemocnici. Je tedy zřejmé, že žalovaná žalobce neobviňovala z trestného činu a nedošlo v rámci jejího oznámení k excesu, který by mohl ve světle ustálené judikatury způsobit neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. To, že žalobce nejednal po právu, když syna včas nevrátil, bylo následně potvrzeno soudem.

17. Námitka žalobce, že žalovaná uvedla v omyl soud, v důsledku čehož mu byla uložena pořádková pokuta, není důvodná. Žalobce přehlíží, že pořádková pokuta mu byla uložena proto, že porušil soudem stanovený rozsah styku s nezletilým, když jej úmyslně nepředal matce ve stanoveném termínu, protože sám usoudil, že je třeba se synem absolvovat zdravotní vyšetření. V tomto ohledu není podstatné, zda matka o porušení byla předem informována či nikoliv. Odvolací soud zcela zřetelně uvedl, že„ preventivní lékařské vyšetření [jméno], jímž otec argumentuje, není ospravedlnitelným důvodem pro porušení povinnosti předat syna matce včas a řádně“. To je třeba vnímat jako nosný důvod, proč odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení pokuty potvrdil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72 Co 312/2019-1959. Navíc platí, že soudní řízení ve věci ochrany osobnosti není řádným ani mimořádným opravným prostředkem pro jiné soudní řízení, tedy ani pro řízení o výkonu úpravy styku s nezletilým.

18. Na okraj pak odvolací soud dodává, že pakliže žalobce soudu prvního stupně vytýká nedostatek poučení, nemá pravdu. Dospěje-li soud prvního stupně k závěru, že již ze skutkových tvrzení žalobce je zřejmá nedůvodnost podané žaloby, a současně žaloba netrpí vadami, žalobce k jejich odstranění nevyzývá, a žalobu zamítne. Pakliže žaloba trpí vadami pouze např. co do výše nároku (zde nemajetkové újmy), z důvodu procesní ekonomie soud nevyzývá k odstranění vad, má-li za to, že nárok není důvodný co do základu (v podmínkách právního závěru učiněného soudem prvního stupně byl tedy jeho postup správný).

19. Vzhledem ke všemu shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., a to včetně správného nákladového výroku (výrok II).

20. Ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení plně úspěšná žalovaná. Té vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení v rozsahu tří úkonů právní služby (příprava a převzetí, vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) s odměnou ve výši [částka] za úkon dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu, paušální náhradou ve výši [částka] za úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy [částka], po zvýšení o 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalované plátcem, celkem [částka]. Platební místo odvolací soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. (výrok III).