o 318 233 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 318 233 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 5. 2021 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 167 454,20 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 318 233 Kč s příslušenstvím jako vrácení kupní ceny za zboží, které si žalobkyně u žalované objednala a zaplatila, avšak žalovaná jí zboží nedodala. Jednalo se o dodávku podlahových prken [název], hranolů, klipů, vrutů a turbošroubu podle objednávky z dubna 2020. Žalovaná vystavila dne 27. 4. 2020 fakturu č. [číslo] na částku 260 000 Kč splatnou dne 28. 4. 2020 a dne 1. 5. 2020 fakturu č. [číslo] na částku 58 233 Kč splatnou dne 2. 5. 2020. Jelikož žalovaná zboží nedodala, vyzvala ji žalobkyně k jeho dodání nejpozději do 4. 12. 2020 s tím, že jinak odstupuje od smlouvy a žádá vrácení kupní ceny. V reakci na obranu žalované doplnila, že existovaly dvě objednávky, jedna soukromá pro člena představenstva žalobkyně [jméno FO] mladšího na obložení bazénu (terasu kolem bazénu) v místě jeho bydliště včetně montáže a druhá pro žalobkyni pouze na dodávku materiálu za účelem zhotovení mola u nádrže nacházející se v areálu žalobkyně.

3. Žalovaná se bránila tím, že žalobkyně si u ní objednala dodání zboží pro účely obložení bazénu na adrese [adresa], tedy v místě bydliště člena představenstva žalobkyně pana [jméno FO]. Žalovaná materiál do uvedeného místa dodala a současně provedla pokládku a montáž obložení (terasy) okolo bazénu. Faktury č. [číslo] a č. [číslo] se týkaly právě této dodávky, která byla řádně realizována. Jiný materiál si žalobkyně u žalované neobjednala. Faktury byly vystaveny na žalobkyni na základě pokynu jejího statutárního orgánu.

4. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a odvolací soud na jeho skutková zjištění, jež učinil z jednotlivých provedených důkazů v zájmu stručnosti odkazuje (viz odst. 8 až 28 jeho rozsudku).

5. Vzal za prokázaný závěr o skutkovém stavu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena žádná smlouva o dodávce dřeva na stavbu mola v areálu žalobkyně a nebyla provedena ani žádná platba na úhradu takové dodávky. Mezi panem [jméno FO] mladším a žalovanou byla na základě jeho poptávky a nabídky žalované uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě provedla žalovaná dodávku materiálu a montáž terasy u bazénu rodinného domu, ve kterém bydlí p. [jméno FO] mladší s rodinou. Cena za toto dílo byla dle pokynu p. [jméno FO] mladšího provedena z účtu žalobkyně, a to ve dvou platbách, dne 28. 4. 2020 částky 260 000 Kč a dne 23. 7. 2020 částky 58 233 Kč.

6. Po právní stránce věc posoudil podle § 2079 a násl. a § 1977 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že existovaly dvě objednávky, jedna soukromá pro [jméno FO] mladšího a druhá pro žalobkyni. Naopak bylo prokázáno tvrzení žalované, že objednávka byla jen jedna, a to pro dodání a montáž dřevěné terasy okolo bazénu p. [jméno FO] mladšího, který dal pokyn, aby fakturace proběhla na žalobkyni, z jejíhož účtu také byly obě sporné faktury zaplaceny. Své úvahy opřel zejména o [aplikace] komunikaci mezi [jméno FO] mladším a [jméno FO], který za žalovanou zakázku na obložení bazénu realizoval a v níž p. [jméno FO] mladší výslovně na dotaz žalované ohledně fakturace uvedl odkaz na webové stránky žalobkyně, následně byla vystavena faktura na žalobkyni a zaslána brzy ráno p. [jméno FO] mladšímu na [aplikace]. Rozpor mezi první vystavenou fakturou na částku 267 290 Kč a dalšími dvěma fakturami lze vysvětlit následnou žádostí p. [jméno FO] mladšího o rozdělení fakturace. Obě následné faktury byly p. [jméno FO] mladšímu zaslány 26. 5. 2020 a ten se výslovně dotazoval, zda byly zaslány na firmu. Soud prvního stupně se následně věnoval existenci tvrzené objednávky na dodávku materiálu pro molo v areálu žalobkyně, přičemž dospěl k závěru, že žádná taková zakázka ve skutečnosti neexistovala. Hodnotil v této souvislosti výpovědi svědků z hlediska jejich věrohodnosti. Odvolací soud opět v zájmu stručnosti odkazuje na jeho podrobné úvahy uvedené v odst. 34, 35 napadeného rozsudku. Uzavřel, že jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by si žalobkyně u žalované objednala dodávku materiálu, za který zaplatila a nebyl jí dodán, a zároveň bylo prokázáno, že dvě sporné faktury (na částku 260 000 Kč a 58 233 Kč) byly žalovanou vystaveny a žalobkyní uhrazeny za objednanou a realizovanou dodávku na obložení (terasu) okolo bazénu na zahradě [jméno FO] mladšího, shledal soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou, a proto ji zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav, věc nesprávně právně posoudil a nepřihlédl k relevantním tvrzením a právním argumentům žalobkyně a tomu, co v řízení vyšlo najevo. Konkrétně mu vytkla, že opomněl uvést, na jakém základě, tedy z jakých konkrétních důkazů či najevo vyšlých skutečností dospěl ke svým skutkovým a právním závěrům. Podle žalobkyně z provedeného dokazování plyne opak toho, co soud prvního stupně zjistil. Byla prokázána existence dvou faktur vystavených žalovanou na žalobkyni, jejichž předmětem je pouze dodávka dřeva, nikoli montáž. Tyto faktury prokazují uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná následně urgovala žalobkyni o zaplacení faktury na částku 58 223 Kč, což vyplynulo z výslechu [jméno FO] a [jméno FO]. Toto by žalovaná jistě nečinila, pokud by jejím smluvním partnerem byl [jméno FO] mladší, jak dovodil soud prvního stupně. Žalobkyně uvedené faktury zaplatila a vede je ve svém účetnictví jako doklady o svém smluvním vztahu se žalovanou. Jestliže dle soudu prvního stupně existoval pouze jeden smluvní vztah, a to mezi [jméno FO] mladším a žalovanou, pak by bylo nezbytné doplnit, kdy byla smlouva mezi nimi uzavřena, kdo za žalovanou jednal, co bylo předmětem smlouvy, jaká byla cena díla, kdy a jak měla být objednatelem zaplacena a zda zaplacena byla či nikoli. O těchto podstatných náležitostech soud prvního stupně pomlčel a jeho závěry jsou tak nepřezkoumatelné.

8. Žalobkyně vyjádřila názor, že pokud dodavatel vystavil fakturu na určitého odběratele, jednoznačně tím označil toho, kdo mu měl plnit a kdo byl dle hmotného práva zavázán mu plnit. Žalovaná vystavila faktury na žalobkyni, dožadovala se úhrady faktury na částku 58 233 Kč po žalobkyni a žalobkyně se cítila povinna faktury hradit. Žalobkyně nevnímala úhradu faktur jako plnění za někoho třetího.

9. Za nesprávný považovala také závěr soudu prvního stupně, že žalovaná řádně provedla dodávku a montáž terasy u bazénu u rodinného domu p. [jméno FO] mladšího, tj. že dílo dokončila a měla nárok na zaplacení ceny díla. K těmto otázkám nebylo vedeno žádné dokazování, tudíž není zřejmé, z čeho soud prvního stupně usoudil, že dílo u [jméno FO] mladšího bylo řádně provedeno a nárok na zaplacení ceny díla by byl po právu.

10. Žalobkyně uvedla, že v řízení bylo třeba vyjasnit otázku, za co žalobkyně žalované hradila. Žalobkyně od počátku tvrdila, že se jednalo o zálohové platby na dodávku dřeva a dalšího materiálu. Zdůraznila, že platba částky 260 000 Kč byla z účtu žalobkyně poukázána dne 28. 4. 2020 na účet žalované s poznámkou „záloha dřevo“ bez jakýchkoli dalších identifikačních údajů. tím si žalobkyně pro sebe blokovala dodávku dřeva. Rychlé zaplacení zálohy bylo podmínkou pro jeho objednání z [místo] za výhodnou cenu, což prokázal výslech [jméno FO] mladšího, [jméno FO] a [jméno FO]. I svědek [jméno FO] potvrdil, že platba proběhla rychle, bez faktury, která se vystavila až následně. Dřevo a materiál pro soukromou zakázku [jméno FO] mladšího se v okamžik zadání platebního příkazu již mělo nacházet na zahradě rodinného domu rodiny [jméno FO] mladšího, zálohová platba částky 260 000 Kč nemohla být platbou za již realizovanou zakázku. Platba částky 58 233 Kč proběhla až dne[Anonymizováno]23. 7. 2020 a šlo o doobjednané chybějící zboží podle toho, co žalobkyně zjistila, že je pokryto zálohovou fakturou na částku 260 000 Kč, jak uvedl svědek [jméno FO].

11. Žalobkyně měla za to, že existence dvou zakázek vyplynula z výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] staršího a účastnického výslechu [jméno FO] mladšího, dále z vystavených faktur, platebních příkazů, a také z [aplikace] komunikace ze dne 27. 4. 2020. K soukromé zakázce [jméno FO] mladšího uvedla, že ta měla být zaplacena po úplném provedení díla, bez faktury, oproti potvrzení. Žalobkyně se domnívala, že žalovaná se rozhodla si peníze ze zakázky na dodávku materiálu pro žalobkyni ponechat jako úhradu za nekvalitně provedené dílo pro rodinu [jméno FO] mladšího. Pokud by měla být pouze jedna zakázka, nedávalo by smysl, aby žalobkyně hradila zálohu za již dodané dřevo a z hlediska částky a variabilního symbolu nepoužila první verzi faktury č. [číslo]. Sama žalovaná pak přiznala, že materiál účtovaný fakturou č. [číslo] na částku 58 233 Kč nikomu nedodala.

12. Žalobkyně dovozovala, že mohly nastat tři situace: 1) pokud existoval smluvní vztah mezi [jméno FO] mladším a žalovanou, vystavila žalovaná nesprávně faktury na žalobkyni a obdržela plnění od subjektu, kterému nic nedodala a je povinna přijaté platby žalobkyni vrátit jako bezdůvodné obohacení, 2) pokud existoval smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou, nebylo žalobkyni ničeho plněno, a žalovaná by byla rovněž povinna peněžní prostředky žalobkyni vrátit, neboť smluvní vztah byl ukončen odstoupením od smlouvy, 3) pokud žádný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl, je třeba platby, které žalovaná od žalobkyně přijala považovat rovněž za bezdůvodné obohacení.

13. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, podané žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem souhlas. Navrhla, aby byl odvolacím soudem potvrzen a bylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolání žalobkyně považovala za nedůvodné. Měla za to, že pro spor je podstatné, že existovala toliko jedna smlouva, na jejímž základě provedla žalovaná dodávku materiálu a montáž terasy okolo bazénu u rodinného domu [jméno FO] mladšího a že na základě jeho výslovného pokynu vyfakturovala svou odměnu na žalobkyni a že tyto částky byly plně uhrazeny. [jméno FO] mladší byl v době uzavírání smlouvy jediným členem představenstva žalobkyně a žalovaná neměla důvod pochybovat o tom, že s ním jedná jako se statutárním zástupcem žalobkyně. Poukázala na ustanovení § 164 odst. 1 o. z., podle něhož je člen statutárního orgánu oprávněn zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Z provedeného dokazování dle žalované vyplynulo, že žádná druhá zakázka, na jejímž základě měla žalovaná (dle tvrzení žalobkyně) dodat žalobkyni [název] dřevo a na níž byla zálohově uhrazena částka 318 223 Kč neexistovala. Veškeré platby byly žalobkyní uhrazeny za realizovanou dodávku v rodinném domě [jméno FO] mladšího. Žalovaná řádně plnila dodávku materiálu a montáž terasy u rodinného domu [jméno FO] mladšího. Není pak pravdou, že by existovala smlouva mezi živnostníkem [jméno FO], který měl dle tvrzení žalobkyně vystupovat pod obchodním označením [název], a [jméno FO] mladším. S vysvětlením, že [jméno FO] mladší objednával plnění přímo u [jméno FO] přicházela žalobkyně postupně až v průběhu řízení a bez jakéhokoliv důkazu. Žalovaná se ztotožnila s názorem soudu prvního stupně o nevěrohodnosti svědků [jméno FO] a [jméno FO]. I pokud by dodávka u [jméno FO] mladšího byla zhotovena vadně, jak tvrdí žalobkyně, existují způsoby, jak by se daný subjekt mohl domoci svých práv. Žalovaná zopakovala, že faktury vystavila na žalobkyni na výslovný pokyn [jméno FO] mladšího jako jediného člena představenstva žalobkyně, což nemůže jít k její tíži. Žalovaná neměla pochyb o tom, že [jméno FO] mladší byl k takovému jednání jako statutární orgán žalobkyně oprávněn. Zároveň nebylo v silách žalované a jejích zástupců, již jsou odborníky na dovoz a instalaci dřevěných teras, hodnotit povahu právního vztahu mezi účastníky.

16. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř., neboť žalovaná, ač řádně předvolána, se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila.

17. U odvolacího jednání žalobkyně (člen jejího představenstva) doplnila, že řízení před soudem prvního stupně nebylo vedeno zákonným způsobem, věc projednávající soudkyně rezignovala na řádné vedení jednání, neboť umožnila přerušování projevů žalobkyně, porady žalované se svědky, nezajistila identifikaci osob. Jednalo se o pochybení zakládající zdání podjatosti. Měla za to, že se soud prvního stupně dopustil i procesních vad, když konstruoval vlastní skutkovou verzi, aniž účastníky včas poučil.

18. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že její odvolání není opodstatněné.

19. Odvolací soud předně neshledal důvodnými námitky žalobkyně týkající se vedení řízení a postupu soudkyně v průběhu ústních jednání. Z obsahu spisu nevyplývá, že by ústní jednání nebyla vedena řádně. Z protokolů o jednání, proti jejichž obsahu nebyly vzneseny žádné námitky, se podává, že každý ze slyšených svědků a účastníků byl ztotožněn dle občanského průkazu a řádně poučen. Výslechy byly vedeny korektně, i když podrobně, byl dán vždy prostor ke kladení dotazů nejen soudem, ale i oběma stranami sporu. Námitka podjatosti věc projednávající soudkyně vznesena nebyla. Odvolací soud se nicméně argumentací žalobkyně zabýval jako jednou z odvolacích námitek (§ 205 odst. 2 písm. b) o.s.ř.). Žalobkyně důvod pochybností o nepodjatosti věc projednávající soudkyně spatřovala ve způsobu, jakým vedla řízení, což podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem pro vyloučení soudce není.

20. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak je popsán v napadeném rozsudku a stručně shrnut shora. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí. Provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř., podrobně se věnoval hodnocení svědeckých a účastnických výpovědí v kontextu s listinnými důkazy. Z provedených důkazů učinil odpovídající skutkové závěry, s nimiž odvolací soud souhlasí.

21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že si u žalované objednala materiál, za který na základě dvou faktur (č. [číslo] na částku 260 000 Kč a č. [číslo] na částku 58 233 Kč) zaplatila žalované částku v celkové výši 318 233 Kč. Jelikož jí žalovaná objednaný materiál nedodala, odstoupila od smlouvy a požadovala vrácení kupní ceny.

22. V reakci na obranu žalované, že platby zaplacené žalobkyní na základě těchto dvou faktur se týkaly dodávky materiálu na adresu bydliště člena představenstva žalobkyně [jméno FO] mladšího za účelem montáže terasy (obložení) okolo bazénu na zahradě rodinného domu jeho rodiny, začala tvrdit, že existovaly dvě objednávky, jedna soukromá pro [jméno FO] mladšího (terasa okolo bazénu na zahradě rodinného domu jeho rodiny) a druhá pro žalobkyni jako právnickou osobu na dodávku toliko dřeva a dalšího materiálu potřebného ke zhotovení dřevěného mola u vodní nádrže nacházející se na pozemku v areálu žalobkyně (jednalo se o pozemek ve vlastnictví [jméno FO] staršího, který má žalobkyně pronajatý pro své potřeby).

23. Bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala svou skutkovou verzi, tedy že [jméno FO] mladší si od žalované objednal dvě plnění, jedno jako fyzická osoba – terasu okolo bazénu v jeho bydlišti, druhé jako statutární orgán žalobkyně – pouze dřevo a montážní materiál ke zhotovení mola u vodní nádrže v areálu žalobkyně.

24. Naproti tomu na žalované leželo důkazní břemeno prokázání, že platby zaplacené žalobkyní na podkladě faktur, jež byly předmětem žaloby byly zaplaceny za dodávku a montáž terasy okolo bazénu na zahradě rodinného domu rodiny [jméno FO] mladšího, a že tedy žalovaná žalobkyni poskytla dojednané a zaplacené plnění.

25. Odvolací soud se po prostudování spisu a obsahu provedených důkazů ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se žalobkyni nepodařilo prokázat její skutkovou verzi o existenci dvou samostatných objednávek, a naopak žalované se podařilo prokázat její skutkovou verzi, tedy že žalobkyni objednané a zaplacené plnění poskytla.

26. V řízení bylo prokázáno, že [jméno FO] mladší komunikoval se žalovanou, jednající prostřednictvím [jméno FO], ohledně objednávky obložení (terasy) okolo bazénu na adrese svého bydliště v [místo]. Na jeho poptávku zaslal [jméno FO] dvě orientační nabídky, druhou dne 23. 4. 2020. Tato nabídka se týkala [název] prken na 69 m2, podkladových hranolů, klipů, vrutů, oleje, turbošroubu plus doprava, manipulace a práce (viz komunikace [aplikace] na čl. 19 spisu). Na dotaz [jméno FO], že prosí o údaje pro fakturaci byl ze strany [jméno FO] mladšího napsán odkaz na webové stránky žalobkyně ([název]). Poté p. [jméno FO] mladší zmínil, že „to molo je možná dobré“, že „ještě potvrdím [název] podlahová prkna“ (viz komunikace [aplikace] na čl. 19 p.v. spisu). Potom je mu dne 28. 4. 2020 ze strany [jméno FO] zaslána faktura č. [číslo] na částku 267 290 Kč vystavená žalovanou jako dodavatelem na žalobkyni jako odběratele, obsahující jak materiál, tak dopravu a manipulaci[Anonymizováno]a montáž (vše bez DPH), přičemž se jednalo o první verzi faktury tohoto čísla (viz čl. 51 spisu). Poté je opět mezi [jméno FO] mladším a [jméno FO] komunikováno ohledně prací na obložení bazénu u [jméno FO] mladšího na zahradě, jak sám potvrdil při svém účastnickém výslechu. Dne 26. 5. 2020 jsou [jméno FO] mladšímu zaslány v rámci stejné [aplikace] komunikace dvě faktury vystavené opět žalovanou jako dodavatelem na žalobkyni jako odběratele (č. [číslo] na částku 260 000 Kč a č. [číslo] na částku 58 233 Kč, viz čl. 43, 44 spisu). Po žádosti ze dne 18. 6. 2020 o dořešení faktury reagoval [jméno FO] mladší dotazem, zda faktury posílali do firmy, a pokud ne, že je tam mají poslat. Po urgencích ze strany [jméno FO] napsal [jméno FO] mladší, že již zaplatil kolem 360t (viz čl. 25 spisu).

27. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně zcela správně poměřoval výpovědi svědků a účastnickou výpověď [jméno FO] mladšího právě s touto komunikací mezi [jméno FO] mladším a [jméno FO] (jednajícím za žalovanou). Přiléhavě hodnotil rovněž věrohodnost slyšených svědků, opět ve vzájemné souvislosti s ostatními provedenými důkazy.

28. [jméno FO] mladší pravost a správnost předložené [aplikace] komunikace nesporoval, vypověděl, že kromě vět z 27. 4. 2020, že „to molo je možná dobré“ a „ještě potvrdím [název] podlahová prkna“ se celá komunikace týkala objednávky terasy u bazénu na zahradě rodinného domu v jeho bydlišti. Zároveň vypověděl, že za dodávku terasy u bazénu žalované on sám jako fyzická osoba nezaplatil.

29. Z výše uvedeného lze vyvodit závěr, že pokyny k provedení fakturace na žalobkyni se týkaly dodávky terasy okolo bazénu, a nikoli tvrzené dodávky dřeva a dalšího materiálu na budoucí zhotovení mola v areálu žalobkyně. Stejně tak z toho vyplývá, že provedené platby (částky 260 000 Kč a částky 58 233 Kč) se týkaly právě dodávky materiálu a montáže bazénu na zahradě v bydlišti [jméno FO] mladšího.

30. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že z vět, že „to molo je možná dobré“ a „ještě potvrdím [název] podlahová prkna“ nevyplývá, že by [jméno FO] mladší jako statutární orgán žalobkyně objednal u žalované dodávku materiálu na stavbu mola u nádrže na pozemku v areálu žalobkyně.

31. Faktura je pouze účetní doklad, sama o sobě neprokazuje existenci závazku, nejde o hmotněprávní důvod plnění. Proto pouhá faktura vystavená na dodávku materiálu neprokazuje existenci hmotněprávního závazku – kupní smlouvy na dodávku dřeva a dalšího materiálu pro realizaci mola v areálu žalobkyně.

32. [jméno FO] mladší se ve [aplikace] komunikaci týkající se terasy okolo bazénu v jeho bydlišti nijak nevymezil proti dvěma fakturám, jež mu byly zaslány a jež byly vystaveny na žalobkyni jako odběratele. Nikde není zmínka o tom, že by se mělo jednat o faktury na jiné plnění než terasu okolo bazénu. Kromě svědka [jméno FO], který je však kamarádem [jméno FO] mladšího, a zároveň pro něj pracuje, nebyli ostatní svědci navržení žalobkyní (paní [jméno FO], pan [jméno FO], pan [jméno FO] starší) přítomni údajné ústní objednávce dřeva ze strany pana [jméno FO] mladšího jednajícího za žalobkyni u žalované. [jméno FO] starší zároveň vypověděl, že terasa u bazénu a molo v areálu žalobkyně nebyly rozměrově ani technickým řešením totožné. Jeví se tedy jako zcela nepravděpodobné, že by množství materiálu potřebného pro montáž terasy u bazénu (viz nabídka z 23. 4. 2020) bylo totožné s množstvím materiálu, který by byl potřeba na stavbu mola u vodní nádrže v areálu žalobkyně. Stejně tak se jeví jako velice pochybné, že by svědek [jméno FO] byl schopen bez konkrétního zaměření a projektu odhadnout, že je potřeba ještě objednat další hranoly a potřeby pro montáž (vruty, klipy apod.) pouhým náhledem do faktury č. [číslo] na částku 260 000 Kč (viz čl. 43 spisu).

33. V ostatním odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje na správné skutkové závěry a hodnocení provedené soudem prvního stupně.

34. Odvolací soud nicméně shledal, že soud prvního stupně věc ne zcela přiléhavě posoudil po právní stránce.

35. Z provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 a násl. o. z., jehož předmětem bylo dodání materiálu a montáž terasy okolo bazénu v místě bydliště člena představenstva žalobkyně [jméno FO] mladšího za cenu díla 260 000 Kč + 58 233 Kč podle vystavených faktur č. [číslo] a [číslo]. Tím, že [jméno FO] mladší jako člen představenstva žalobkyně dal pokyn žalované, aby vystavila faktury na žalobkyni jako objednatele, dal najevo, že jedná jako statutární zástupce žalobkyně. Žalobkyně pak na tomto základě provedla platby. Odvolací soud přisvědčil žalované v názoru, že nebylo na ní, aby se pídila po tom, zda z účetního hlediska a z hlediska oprávnění statutárního zástupce žalobkyně je přípustné, aby zhotovení terasy okolo bazénu na zahradě v bydlišti člena svého představenstva objednala žalobkyně jako právnická osoba.

36. Pokud bylo argumentováno tím, že terasa nebyla provedena bez vad či dokonce nebyla dokončena a předána, slouží k řešení takové situace např. institut práv z odpovědnosti za vady. Z tvrzení žalobkyně však plyne, že terasa okolo bazénu byla zhotovena, a patrně se na ní vyskytly vady. Žalobkyně ani netvrdila, že by u žalované byly tvrzené vady díla někdy vytčeny. Nebylo tedy na místě zabývat se podrobněji tím, zda žalované vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Pokud žalobkyně odstoupila od smlouvy kupní, nemohlo to mít účinky na fakticky uzavřenou smlouvu o dílo.

37. Ani námitky týkající se nedostatku poučovací povinnosti odvolací soud nepovažoval za důvodné. V řízení bylo od jeho počátku naprosto zřejmé, jaký je rozsah břemene tvrzení a důkazního jak na straně žalobkyně, tak na straně žalované. Pokud soud prvního stupně měl za to, že obě strany plnily náležitě svou povinnost tvrzení i důkazní a dospěl k závěru o tom, jaká skutková verze byla prokázána, nebyl povinen přistoupit k poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. či předem sdělovat, jakým způsobem ve věci rozhodne. Předtím, než ve věci vynesl rozsudek, řádně strany poučil o principu neúplné apelace podle § 119a odst. 1 o.s.ř. Jeho postupu nemá odvolací soud co vytknout.

38. Ze všech důvodů uvedených shora dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že podaná žaloba není po právu.

39. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.), včetně výroku o nákladech řízení, o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

40. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná, a proto je povinna zaplatit žalované náhradu jeho nákladů. Jedná se o náklady na právní zastoupení advokátem, zahrnující odměnu ve výši 9 580 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 6. vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“) (písemné vyjádření k odvolání), paušální náhradu hotových výdajů ve výši[Anonymizováno]450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a náhradu za 21 % DPH ve výši 2 106 Kč (po zaokrouhlení) podle § 137 odst. 3 o.s.ř.

41. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení částku 12 136 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalované ve standardní třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce.