o 2 065304 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyním částku 1 755 611 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 25. 11. 2016 do 6. 12. 2017 a dále od 7. 12. 2017 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 8 a výši limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 309 693 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 11. 2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 755 611 Kč za den 24. 11. 2016 Kč (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a že žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit České republice náhradu nákladů řízení každá v rozsahu 50 % a v částce 219 Kč (výroky IV a V).

2. Takto rozhodl o zbývající části žalobního nároku původního žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], který se původně domáhal proti žalované zaplacení částky v celkové výši 4 938 926 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy, jež mu vznikly v důsledku nezákonného trestního stíhání. Jednalo se o trestní stíhání zahájené usnesením [bezpečnostní sbor], [orgán] ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. [spisová značka], které bylo skončeno rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 4. 11. 2014, č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [místo] ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. [spisová značka] (žalobce byl obžaloby zproštěn a ve zbytku bylo jeho trestní stíhání zastaveno). Původní žalobce dne [datum] zemřel a jeho právními nástupkyněmi se staly nynější žalobkyně (pozůstalá manželka a dcery, viz usnesení zdejšího odvolacího soudu ze dne 4. 5. 2021, č. j. [spisová značka]).

3. Žalovaná částka původně sestávala ze čtyř nároků: 1) náhrady škody vzniklé vynaložením nákladů na právní zastoupení (částka 193 491 Kč s příslušenstvím), 2) náhrady škody vzniklé snížením platu o 50 % po dobu dočasného zproštění funkce od 1. 1. 2014 do 19. 2. 2015 (částka 364 335 Kč s příslušenstvím), 3) náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání (částka 500 000 Kč s příslušenstvím) a 4) ušlého zisku v podobě ušlého platu státního zástupce za dobu 5 let (částka 3 881 100 Kč s příslušenstvím).

4. O nárocích 1) až 3) již bylo pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2017, č. j. 20 C 146/2016-422 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. [spisová značka] a rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2022, č. j. 20 C 146/2016-619.

5. Předmětem řízení zůstal po kasačním nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. IV ÚS [Anonymizováno]/22 a následném kasačním usnesení zdejšího odvolacího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. [spisová značka] nárok 4), tj. nárok na ušlý zisk ve výši 3 881 100 Kč s příslušenstvím a po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 19. 10. 2024 (čl. 714-717 spisu) nárok na ušlý zisk v celkové výši 2 065 304 Kč s odpovídajícím příslušenstvím (v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2024, č. j. 20 C 146/2016-735).

6. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že původní žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dopisem ze dne 24. 5. 2016, dále že v období od ledna 2014 do 19. 2. 2015 pobíral polovinu platu z důvodu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce. Dále vzal za prokázaný průběh posuzovaného trestního řízení původního žalobce, který v zásadních bodech popsal v odst. 11 až 17 svého rozsudku a odvolací soud na tato jeho skutková zjištění v zájmu stručnosti odkazuje. Dále zjistil, jaké byly příjmy původního žalobce z výkonu advokacie v letech 2015 až do června 2018 (do doby jeho úmrtí), jakého by žalobce v rozhodném období (od 1. 3. 2015 do 10. 6. 2018) dosahoval platu, pokud by vykonával funkci státního zástupce a jaké byly výdaje původního žalobce spojené s podnikáním (výkonem advokacie). K tomu odvolací soud opět v zájmu stručnosti v podrobnostech odkazuje na odst. 18 rozsudku soudu prvního stupně.

7. Po právní stránce věc posoudil podle zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“).

8. Vyšel z právního názoru Ústavního soud, který vyjádřil ve svém kasačním nálezu a následných závazných pokynů odvolacího soudu, jež vyjádřil ve svém předchozím kasačním usnesení na čl. 684 spisu. Shledal, že odpovědnostní titul, tedy nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, je dán a je dána také příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním původního žalobce a tím, že přišel o funkci státního zástupce (ke dni právní moci původního odsuzujícího rozsudku, tj. 19. 2. 2015). Dále se držel závazného právního názoru odvolacího soudu, že případný ušlý zisk mohl původnímu žalobci vzniknout pouze ve výši rozdílu mezi platem, kterého by v rozhodném období dosahoval jako státní zástupce a příjmem, kterého v tomto období dosahoval jako advokát.

9. Vzal za prokázané, že žalobce by v době od 1. 3. 2015 do 10. 6. 2018 jako státní zástupce získal plat v celkové výši 2 558 359 Kč. Jako advokát měl za shodné období po odečtení pojistného příjem v celkové výši 1 028 193 Kč. V souvislosti s výkonem advokacie si pořídil výpočetní techniku za 20 000 Kč, advokátský talár za 5 445 Kč, měsíčně vynakládal 500 Kč za telefon a internet. Pokud se jedná o pronájem kanceláře, shledal, že je třeba vyjít z obvyklého nájemného kancelářských prostor v centru [místo] podle vyjádření místních realitních kanceláří, a nikoli z výslechu pozůstalé manželky původního žalobce, která uvedla, že nájemné za kancelář činilo 10 000 Kč měsíčně. Měl za to, že rozdíl oproti obvyklým nájmům, které se v rozhodné době pohybovaly v částce 4 500 Kč měsíčně včetně spotřeby energií není ničím odůvodněn. Dospěl k závěru, že na náklady spojené s výkonem advokacie vynaložil původní žalobce v rozhodném období částku v celkové výši 225 445 Kč. Na tomto podkladě shledal žalobu opodstatněnou co do částky 1 755 611 Kč (2 065 304 Kč – 1 028 193 Kč + 225 445 Kč).

10. O nákladech řízení mezi účastníky, a to ve vztahu ke všem čtyřem uplatněným nárokům rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a o nákladech řízení státu podle výsledku řízení podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

11. Proti výroku II napadeného rozsudku a nákladovým výrokům III, IV a V podaly žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Za nesprávný považovaly závěr soudu prvního stupně týkající se nákladů původního žalobce na nájem kanceláře v souvislosti s výkonem advokacie. Měly za to, že náklad ve výši 10 000 Kč měsíčně prokázaly výpovědí pozůstalé manželky původního žalobce, která mu v začátcích výkonu advokacie pomáhala. Pozůstalá manželka vypověděla, že částku 10 000 Kč si pamatuje přesně. Soud prvního stupně její výpověď nikterak nezpochybnil, avšak požádal žalobkyně, aby se dotázaly několika realitních kanceláří na výši nájmu nebytových prostor v daném regionu. Poté vyšel z nižších částek uvedených realitními kancelářemi. Žalobkyně měly za to, že pro uplatněný nárok je rozhodující, jaký nájem byl skutečně placen. Původní žalobce jako advokát mohl platit vyšší, než obvyklý nájem z různých důvodů jako je specifická agenda, potřeba reprezentace apod. Po nikom nelze požadovat, aby reálné náklady odpovídaly cenové hladině dané průzkumem trhu. Poukázaly na to, že realitní kanceláře se nevyjadřovaly specificky k nájmům prostor pro advokátní kanceláře. Podotkly, že povaha nebytových prostor pro jiné podnikání může mít nižší nároky. Důkazy vyjádřeními realitních kanceláři výpověď pozůstalé manželky nikterak nevyvrací. Měly za to, že se soud prvního stupně nedržel pokynu odvolacího soudu, že výdaje spojené s podnikáním původního žalobce postačuje uvést rámcovým způsobem a případně výši nároku stanovit postupem podle § 136 o.s.ř.

12. Nesouhlasily ani s tím, jak soud prvního stupně určil míru úspěchu a neúspěchu ve věci. Brojily zejména proti tomu, že jako neúspěch žalobkyň shledal částečné zpětvzetí žaloby co do částky 1 815 796 Kč. Žalobkyně zopakovaly své dosavadní stanovisko, že žalobu vzaly zpět jen proto, že původní žalobce v průběhu řízení zemřel, čímž došlo k omezení uplatněného nároku do data jeho úmrtí. Pokud by původní žalobce nezemřel, požadovaná částka by dospěla do konečné výše. Poukázaly dále na to, že původní žalobce nemohl předvídat změnu výkladu práva, k níž došlo v průběhu řízení a v jejímž důsledku mu původně obecné soudy nárok na ušlý zisk nepřiznaly a až Ústavní soud odmítl původní myšlenky obecných soudů. K výpočtu míry úspěchu a neúspěchu ve věci odkázaly na své podání ze dne 19. 10. 2024.

13. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II změnil a přiznal žalobkyním i částku 309 693 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů řízení vůči žalované v rozsahu 73,2 %, a dále uložil žalobkyním zaplatit náklady řízení státu v rozsahu 13,4 % a žalované v rozsahu 86,6 % a přiznal žalobkyním náklady odvolacího řízení v plné výši.

14. Žalovaná podala včasné a přípustné odvolání proti výroku I rozsudku ve znění opravného usnesení a proti opravnému usnesení, a to pouze co do úroku z prodlení z částky 1 755 611 Kč, který soud prvního stupně přiznal od 7. 12. 2017 do zaplacení ročně ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 8 a výši limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí do patnácti dnů od právní moci rozsudku, a dále do nákladových výroků III, IV a V. Měla za to, že úrok z prodlení z částky 1 755 611 Kč měl být žalobkyním přiznán ve výši 8,05 % ročně od 25. 11. 2016 do zaplacení. Úrok z prodlení nebyl soudem prvního stupně přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Pokud se jedná o náklady řízení vytkla soudu prvního stupně nesprávný postup při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Vlastním výpočtem dovodila, že úspěch žalobkyň činil 44,32 % a úspěch žalované 55,68 %. Proto mělo být žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 11,36 % a adekvátním způsobem mělo být rozhodnuto též o tom, v jakém poměru bude každá ze stran nést náklady řízení státu.

16. Žalobkyně se k odvolání žalované konkrétně nevyjádřily.

17. Žalovaná nepovažovala odvolání žalobkyň za opodstatněné a setrvala na svém stanovisku, jež zastávala v průběhu sporu.

18. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyň a žalované rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a opravné usnesení a dospěl k následujícím závěrům:

19. Soud prvního stupně postupoval v souladu s tím, co mu bylo uloženo zkoumat předchozím kasačním usnesením na čl. 684 spisu a zabýval se výší ušlého zisku, když existence ostatních předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu již byla předchozími rozhodnutími vyřešena. K tomu odvolací soud odkazuje na své závěry, které vyjádřil v odst. 35 svého předchozího kasačního usnesení na čl. 684 spisu.

20. Soud prvního stupně se tedy zabýval tím, jakého by původní žalobce dosahoval platu jako státní zástupce a jaký měl příjem z advokacie, a to v období od března 2015 do doby jeho úmrtí 10. 6. 2018. V této souvislosti zkoumal skutečné výdaje původního žalobce spojené s podnikáním (výkonem advokacie).

21. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v napadeném rozsudku tak, jak je stručně rekapitulován výše.

22. Shledal jako správná jeho skutková zjištění týkající se čistého platu, jaký by původní žalobce pobíral v rozhodném období jako státní zástupce, tedy že se jednalo o částku v celkové výši 2 558 359 Kč. Rozdíl oproti výpočtu žalobkyň, které počítaly s částkou 2 065 304 Kč (viz tabulka na čl. 716 spisu), spočíval v částce 69 994 Kč představující plat za jeden měsíc navíc (měsíc červen 2018), když původní žalobce zemřel v průběhu měsíce června 2018.

23. Pochybení však shledal ve výpočtu příjmu původního žalobce z advokacie po odečtu pojistného a daně (viz tabulka na čl. 715 spisu), kdy soud prvního stupně uvedl, že za rok 2016 se jednalo o částku 294 187 Kč, přičemž správně se mělo jednat o částku 274 487 Kč (hrubý příjem (obrat) za rok 2016 – pojistné na sociální zabezpečení 28 703 Kč – minimální pojistné na zdravotní pojištění 21 888 Kč – daň 2 580 Kč). Vzniklý rozdíl činí částku 19 700 Kč. Celkový příjem původního žalobce z advokacie za rozhodné období po odečtu pojistného a daně tak činil 1 008 493 Kč.

24. Pokud se jedná o skutečné výdaje původního žalobce spojené s výkonem advokacie, zůstala mezi stranami sporná toliko částka za pronájem kanceláře v centru [místo]. Částky vynaložené na pořízení výpočetní techniky (20 000 Kč), na telefon a internet (měsíčně 500 Kč) a na advokátský talár (5 445 Kč) žalovaná nesporovala.

25. Žalobkyně tvrdily, že původní žalobce měl pronajatou kancelář a nájemné činilo 10 000 Kč měsíčně. Výši nájemného prokazovaly účastnickou výpovědí žalobkyně a), která je pozůstalou manželkou po původním žalobci. Žalobkyně a) vypověděla, že původnímu žalobci zpočátku v advokátní kanceláři vypomáhala, že kancelář byla velká, vybavená nábytkem v historickém stylu, náleželo k ní sociální zařízení a kuchyňka, nájemné činilo 10 000 Kč měsíčně se vším, nájemní smlouvu tehdy viděla, avšak nebyla schopná ji již nyní dohledat.

26. Soud prvního stupně poté, co žalobkyním uložil, že mají doložit výši obvyklého nájemného kancelářských prostor v daném místě a čase, a to vzhledem k tomu, že žalovaná výši nájemného nadále sporovala, vyšel nikoli z výpovědi žalobkyně a), ale z odhadu realitních kanceláří ohledně obvyklého nájemného včetně poplatků za služby ve výši 4 500 Kč. Jako důvod pro takový postup uvedl, že částka 10 000 Kč měsíčně je nepoměrně vyšší než obvyklé nájemné v místě a čase a není ničím odůvodněna.

27. Odvolací soud neshledal závěry soudu prvního stupně v tomto ohledu jako přiléhavé a přisvědčil námitce žalobkyň, že při zjišťování výdajů, které původní žalobce vynakládal ve spojení s výkonem advokacie se mělo vycházet z výdajů skutečných, pokud je žalobkyně byly schopny prokázat. Soud prvního stupně akceptoval toliko obvyklé nájemné v místě a čase pouze s argumentací, že částka 10 000 Kč je vyšší než nájemné obvyklé a není ničím odůvodněná. Výpověď žalobkyně a) přitom současně považoval za věrohodnou. Nekonstatoval, že by žalobkyně výši skutečně placeného nájemného neprokázaly. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyň, že podstatná byla skutečná výše nájemného za kancelář. Výše nájemného mohla být ovlivněna různými faktory, např. požadavkem na určitou reprezentativnost prostor, tím, že kancelář byla zařízená, jak vypověděla žalobkyně a) apod. Pokud tedy soud prvního stupně neshledal, že by žalobkyně výši nájemného neprokázaly a ani žalobkyně v tomto ohledu nepoučil, měl vyjít z prokázané výše skutečně placeného nájemného, tj. z částky 10 000 Kč měsíčně.

28. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobkyně prokázaly, že jedním z nákladů, které původní žalobce vynakládal v souvislosti s činností advokáta bylo nájemné kanceláře ve výši 10 000 Kč měsíčně. Za rozhodné období od března 2015 do června 2018 se tedy jednalo o náklad v celkové výši 400 000 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a částkou, kterou uznal soud prvního stupně (180 000 Kč) činí 220 000 Kč.

29. Náklady spojené s výkonem advokacie za celé rozhodné období tedy zahrnovaly 20 000 Kč na pořízení výpočetní techniky, 20 000 Kč (40 x 500 Kč) na telefon a internet, 5 445 Kč na advokátský talár a 400 000 Kč (40 x 10 000 Kč) na nájemné kanceláře. Celkem se jednalo o náklad ve výši 445 445 Kč.

30. Čisté příjmy původního žalobce z advokacie za rozhodné období (po odečtení pojistného, daně a nákladů spojených s podnikáním) proto činily částku 563 048 Kč (1 008 493 Kč – 445 445 Kč).

31. Původnímu žalobci tak vznikla škoda v podobě ušlého zisku ve výši 1 995 311 Kč (2 558 359 Kč – 563 048 Kč) a v této výši byla podaná žaloba ohledně nároku 4) opodstatněná.

32. Jelikož soud prvního stupně přiznal žalobkyním pouze částku 1 755 611 Kč, přistoupil odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ke změně napadeného rozsudku ve výroku II tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyním rovným dílem ještě částku 239 700 Kč (1 995 311 Kč – 1 755 611 Kč), jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

33. K úrokům z prodlení a opravnému usnesení:

34. Odvolací soud shledal, že opravné usnesení ze dne 13. února 2025 vůbec nemělo být vydáno, neboť soud prvního stupně jím zcela jinak koncipoval úrok z prodlení. Nejednalo se tedy o opravu chyby v psaní, v počtech či jiné zjevné nesprávnosti. Zároveň shledal opodstatněnou námitku žalované, že soud prvního stupně v opravném usnesení nevycházel z tehdy platné a účinné právní úpravy úroku z prodlení, kdy podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platilo, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

35. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 o.s.ř. opravné usnesení zrušil, a zároveň výrok I v napadeném rozsahu co do úroku z prodlení potvrdil ve znění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 755 611 Kč od 25. 11. 2016 do zaplacení (§ 219 o.s.ř.).

36. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř., neboť částečně měnil rozsudek soudu prvního stupně. Postupoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř. a o právu na jejich náhradu rozhodl podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.

37. Při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu ve sporu bylo třeba vyjít ze vzájemného poměru tarifních hodnot, neboť v žalobě byly uplatněny čtyři nároky se samostatným skutkovým základem (nárok na nemajetkovou újmu a tři nároky na majetkovou škodu), k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015.

38. Celková tarifní hodnota sporu činila 4 606 326 Kč (nárok 1) 193 491 Kč + nárok 2) 364 335 Kč + nárok 3) 167 400 Kč (výše přiznané nemajetkové újmy podle § 9a odst. 2 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025, dále „a. t.“) + nárok 4) 3 881 100 Kč).

39. Žalobkyně byly úspěšné co do tarifní hodnoty 2 346 617,86 Kč (159 853,10 Kč + 24 053,76 Kč + 167 400 Kč + 1 995 311 Kč) a neúspěšné co do tarifní hodnoty 2 259 708,14 Kč. Za neúspěch žalobkyň bylo nutno považovat také částečné zpětvzetí žaloby. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. totiž bylo nutno posoudit procesní zavinění na zastavení řízení. Žalobkyně vzaly žalobu co do části nároku 4) na ušlý zisk zpět jednak z důvodu úmrtí původního žalobce, a dále také v části rozdílu mezi platem státního zástupce, který by původní žalobce pobíral a jeho příjmem z advokacie. Ani jeden z těchto důvodů není přičitatelný žalované a nelze jej podřadit pod druhou větu § 146 odst. 2 o.s.ř.

40. Žalobkyně tedy byly ve sporu úspěšné v rozsahu 51 % a neúspěšné v rozsahu 49 %. Odvolací soud za této situace, kdy byl rozdíl mezi mírou úspěchu a neúspěchu pouze 2 %, dospěl k závěru, že je namístě vyjít z toho, že úspěch a neúspěch obou stran sporu je stejný a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

41. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení a uložil každé ze stran zaplatit tyto náklady jednou polovinou, tj. každé uložil zaplatit částku 219 Kč ve standardní třídenní lhůtě.

42. Výrok I v rozsahu částky 1 755 611 Kč nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.