o 150 499, 30 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. prosince 2024, č. j. 19 C 93/2024-57,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit žalobci 150 499,30 Kč (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 383 974,90 Kč (výrok II) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 31 390,34 Kč (výrok III).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 534 474,20 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), která mu vznikla nesprávným úředním postupem, a to nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], které trvá od 14. 11. 2005 a dosud není skončeno. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, bránila se tím, že žalobci na základě uvedeného titulu již poskytla zadostiučinění ve výši 175 001 Kč, které považovala za odpovídající okolnostem případu.

3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění týkajících se průběhu posuzovaného řízení. Na návrh žalobce bylo u Krajského soudu v [místo] dne 14. 11. 2005 zahájeno řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 22. 2. 2007 podal žalobce žádost o informaci o průběhu řízení. Dne 25. 4. 2007 podal žalobce návrh na doplnění dokazování. Dne 26. 1. 2011 zaslal soud žalobu odpůrcům k vyjádření, kteří se vyjádřili dne 4. 3. 2011. První jednání se konalo dne [datum]. Dne 22. 2. 2012 vyzval soud navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem. Dne 26. 4. 2012 soud ustanovil znalcem znalecký ústav [p.o.2]. Dne 31. 5. 2012 podali odpůrci námitky proti osobě znalce. Soud usnesením ze dne 1. 6. 2012 ustanovil novým znalcem [právnická osoba] a odvolal dosavadního ustanoveného znalce, neboť původní znalecký ústav fakticky nefungoval a nebyl v něm žádný odborný pracovník, který by soudem zadané úkoly splnil. Druhé jednání ve věci se konalo dne [datum], přičemž odpůrci doložili znalecký posudek [název]. Někteří navrhovatelé včetně žalobce vznesli námitku podjatosti znalce. Soud rozhodl usnesením ze dne 24. 10. 2013 o nevyloučení [ústav] z funkce znalce. Proti tomuto usnesení podali někteří navrhovatelé odvolání, které bylo odvolacím soudem odmítnuto dne 21. 3. 2014. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali někteří navrhovatelé dovolání. Spis byl soudem odeslán dovolacímu soudu dne 4. 9. 2014. Spis byl vrácen bez věcného vyřízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Spis byl znovu odeslán dne 27. 11. 2014. Dovolací soud opět vráil spis bez věcného vyřízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze strany všech dovolatelů. Spis byl znovu odeslán dne 18. 3. 2015. Dovolací soud rozhodl o dovolání dne 24. 6. 2015. Soud dne 23. 9. 2016 nařídil jednání na den [datum]. Na žádost navrhovatelů bylo jednání odročeno. Usnesením ze dne 5. 10. 2017 odvolal dosavadního ustanoveného znalce [právnická osoba] a ustanovil znalcem [jméno FO3], neboť dosavadní znalec vznesl námitku podjatosti. Dne 9. 11. 2017 vyzval soud navrhovatele k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Dne 26. 3. 2018 byl soudu předložen znalecký posudek. Soud nařídil dne 29. 3. 2018 jednání ve věci na den [datum]. Vrchní soud v [místo] usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. [spisová značka], ve věci vedené u Krajského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] upozornil, že o nároku žalobce je vedeno souběžné řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Účastníci včetně žalobce podali odvolání proti rozhodnutí o odměně znalce. Z důvodu podaného odvolání soud nařízené jednání zrušil. Spis byl odvolacímu soudu zaslán dne 25. 7. 2018. Vrchní soud rozhodl o odvolání proti znalečnému usnesením ze dne 11. 10. 2018. Dne 4. 1. 2019 nařídil soud jednání na den [datum], které bylo z důvodu kolize zástupce navrhovatele j) odročeno na den [datum], kdy došlo k výslechu znalce. Dne [datum] se konalo jednání, v rámci, kterého došlo ke spojení řízení [spisová značka] s řízením [spisová značka]. Dne 14. 5. 2019 nařídil soud jednání na den [datum], které bylo následně odročeno z důvodu nepřítomnosti znalce. Dále se uskutečnila jednání dne [datum], [datum] a [datum], při nichž byl vyslýchán znalec a byly provedeny listinné důkazy. Dne 31. 1. 2020 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného znaleckým ústavům. Dne 12. 2. 2020 nařídil soud jednání na den [datum]. Řízení dosud není pravomocně skončeno.

4. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce uplatnil u žalované dne 14. 12. 2023 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 687 304,10 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 175 001 Kč.

5. Po právní stránce věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk. Vzal za prokázané, že předmětné řízení trvá 19 let a 1 měsíc, a zhodnotil jeho délku jako zjevně nepřiměřenou. Za adekvátní považoval základní částku 20 000 Kč za rok řízení, za první dva roky řízení částku poloviční. Dospěl tak k základní částce za posuzované období ve výši 361 667 Kč. Tuto částku snížil o 20 % z důvodu skutkové i právní složitosti včetně stránky procesní. Z důvodu projednání věci na dvou stupních soudní soustavy snížil základní částku o dalších 10 %. Základní částku naopak zvýšil o 20 % z důvodu postupu soudů, neboť provedeným dokazováním zjistil závažné průtahy. Řízení bylo zahájeno 14. 11. 2005, žaloba byla zaslána odpůrcům až dne 26. 1. 2011, první jednání se konalo až dne [datum]. Ke spojení řízení sp. zn. [spisová značka] s řízením sp. zn. [spisová značka] došlo až po 13 a půl letech od zahájení původního řízení a bylo třeba zopakovat veškeré důkazy a seznámit účastníky se všemi podáními. Dvakrát byl odvolán ustanovený znalec a docházelo k opakovanému odročování jednání. Soud prvního stupně neshledal důvody pro další navýšení či ponížení základní částky, význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní. Neshledal ani důvod pro ponížení částky z důvodu sdílené újmy, neboť žalobce řízení inicioval sám a spojení s dalším řízením nemá vliv na jeho újmu z nepřiměřené délky řízení. Výše sporu posuzovaného řízení převyšovala hodnotu požadovaného zadostiučinění, neboť žalobce se domáhá odškodnění za 60 ks akcií, přičemž u každé z nich bylo akcionářem schváleno jako protiplnění 11 500 Kč, žalobce se domáhal částky výrazně vyšší. Celkově tak snížil základní částku o 10 %, tedy na částku 325 500,30 Kč. Jelikož žalovaná před podáním žaloby poskytla žalobci částku 175 001 Kč, soud prvního stupně přiznal žalobci částku 150 499,30 Kč a ve zbytku, tj. v částce 383 974,90 Kč, žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož rozhodnutí o výši nároku záviselo na posouzení soudu, a proto je nutno hledět na výsledek jako na plný úspěch žalobce.

7. Proti výroku I a III rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítla, že zadostiučinění, které žalobci poskytla je s ohledem na okolnosti věci zcela přiměřené a dostatečné. Žalobce musel být do jisté míry již před začátkem řízení srozuměn s jeho složitostí. Nejednalo se o rozhodnutí o subjektivních právech a povinnostech žalobce, řízení nepředstavovalo překážku v jeho každodenním životě. Uvedla, že předmět řízení spočíval v posouzení přiměřenosti protiplnění za akcie při vytěsnění menšinových akcionářů. Rozsah, v jakém byla stanovena hodnota akcií, byl relativně určitý a jasný a závisel plně na znaleckém zkoumání, nikoli na jakékoli procesní aktivitě účastníků. Význam sporu, nehledě na množství akcií, hodnotila jako relativně malý až bagatelní, a újma, kterou žalobce mohl pociťovat v souvislosti s nejistotou ohledně výsledku řízení, je velice malá. Zdůraznila, že účelem odškodňovacího řízení je odškodnit nejistotu spojenou s jeho výsledkem, nikoli délku řízení. Dle žalované nemůže žalobce očekávat zásadnější úspěch ve věci, neboť z výroku krajského soudu (zrušeného z procesních důvodů) plyne, že hodnota protiplnění ve výši 11 500 Kč byla hlavním akcionářem stanovena adekvátně. Odškodnění přiznané soudem prvního stupně značně přesahuje to, co je pro navrhovatele tzv. v sázce. Dle žalované jednal soud i přes vysoký počet účastníků, vyjma ojedinělého průtahu, plynule a koncentrovaně. Řízení bylo mimořádně složité po stránce skutkové i právní. Závěrem namítla, že soudem prvního stupně nebylo dostatečně zohledněno sdílení újmy. Posuzované řízení se ze své podstaty dotýká

většího počtu osob, na straně žalobců se jedná o silně sdílenou újmu. Taktéž je třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedl, že v řízení způsobil soud závažné průtahy, neboť bylo zahájeno na základě návrhu žalobce dne 14. 11. 2005, soud zaslal žalobu žalovaným až dne 26. 1. 2011, první jednání ve věci se konalo až dne [datum]. K tvrzené složitosti řízení a sdílené újmě uvedl, že žalobce podal návrh na zahájení řízení o jeho individuálním nároku, soud až po 13 a půl letech spojil souběžně vedené řízení s více jak 400 účastníky s posuzovaným řízením. Okamžikem spojení řízení se řízení vrátilo na svůj počátek. V důsledku liknavosti soudu tak došlo k zásadnímu porušení procesních práv žalobce. K významu řízení uvedl, že posuzované řízení se týká přezkoumání výše protiplnění, přičemž žalobce byl v době rozhodnutí valné hromady o nuceném přechodu akcií vlastníkem 60 ks akcií. Rozhodnutím o přechodu akcií došlo k přímému zásahu do vlastnického práva žalobce. Případné přiznání nároku na jinou výši protiplnění spolu se zákonem stanovenými úroky není v nezanedbatelné výši. Ztotožnil se s napadeným rozsudkem a navrhl jeho potvrzení.

9. Žalobce, ač byl řádně předvolán, se jednání před odvolacím soudem neúčastnil, odvolací soud tak dne [datum] v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti. K jednání se následně se zpožděním dostavil právní zástupce žalobce.

10. Odvolací soud podle § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování usnesením Krajského soudu v [místo] (dále jen „krajský soud“) ze dne 24. 6. 2022, č. j. [spisová značka], z něhož zjistil, že žalobce byl v předmětném řízení zastoupen advokátem [Jméno advokáta], zatímco všichni ostatní žalobci byli zastoupeni společným obecným zmocněncem (vyjma jediného dalšího žalobce).

11. Dále k důkazu provedl usnesení Vrchního soudu v [místo] (dále jen „vrchní soud“) ze dne 23. 8. 2023, č. j. [spisová značka], z něhož zjistil, že vrchní soud zrušil výše uvedené usnesení krajského soudu z důvodu, že soud prvního stupně zatížil řízení zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř., neboť se nezabýval tím, zda všichni navrhovatelé mají způsobilost být účastníky řízení. Ohledně účastníků, kteří procesní způsobilost ztratili, se nezabýval otázkou právního nástupnictví.

12. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a shledal, že odvolání není důvodné.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

15. Odvolací soud považuje za správná skutková zjištění, z nichž soud prvního stupně vycházel, skutkové okolnosti týkající se průběhu posuzovaného řízení nebyly mezi účastníky ostatně sporné. Za správný považuje odvolací soud i způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy. Za správné pak odvolací soud považoval i závěr soudu prvního stupně o existenci základu žalovaného nároku a určení výše základní částky. Soud prvního stupně určil správně taktéž konečnou výši přiměřeného zadostiučinění, přestože se odvolací soud zcela neztotožnil s tím, jakým způsobem se hodnocení jednotlivých relevantních kritérií do úvahy o této výši promítlo.

16. K délce řízení odvolací soud uvádí, že tato mezi účastníky řízení sporná nebyla. K datu rozhodování soudu prvního stupně trvalo řízení 19 let a 1 měsíc. Ke dni rozhodování odvolacího soudu činila délka posuzovaného řízení 19 let a 6 měsíců. Řízení dosud není skončeno. Závěr o tom, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a že žalobci je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích, mezi stranami sporný nebyl. Ostatně sama žalovaná žalobce odškodnila.

17. Odvolací soud se ztotožnil s určením základní částky odškodnění soudem prvního stupně, který vycházel z částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, z toho za první dva roky snížené o 1/2. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Současně Nejvyšší soud ČR považoval za rozumné, jestliže první dva roky budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou tyto částky (za jeden rok 7 500 Kč až 10 000 Kč). Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení (část VI. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010; dále jen „Stanovisko“). Odvolací soud s ohledem na výše uvedené a při zohlednění celkové délky dosud pravomocně neskončeného řízení v rozsahu 19 let a 6 měsíců považoval za přiměřené vycházet při určení výše zadostiučinění z částky 20 000 Kč, tj. ze samotné horní hranice uvedeného rozmezí (z toho za první dva roky snížené o ½), kterou následně korigoval při zohlednění jednotlivých kritérií.

18. Soud prvního stupně ve vztahu ke kritériu postupu orgánů státu v rámci řízení přistoupil ke zvýšení základní částky o 20 %. Při posouzení kritéria skutkové i právní složitosti věci dospěl k závěru, že je na místě přistoupit ke snížení základní částky o 20 %. Stejně tak důvody ke snížení, a to o 10 %, shledal ve vztahu k rozhodování ve věci samé na dvou stupních soudní soustavy. Kritérium významu předmětu řízení a sdílení újmy s dalšími účastníky ponechal bez korekce. Základní částku tak celkem snížil o 10 %.

19. Odvolací soud přisvědčil námitce žalované týkající se složitosti řízení. Posuzovaného řízení se účastní více než 400 žalobců, řízení tak je vzhledem k uvedenému vysokému počtu žalobců extrémně procesně složité. Jedná se i o skutkově složitý spor, neboť bylo třeba znaleckého zkoumání k ocenění hodnoty akcie. Vzhledem k procesní i skutkové složitosti věci považuje odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, za odpovídající snížení základní částky o 40 %.

20. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na několika stupních soudní soustavy, což objektivně délku řízení prodloužilo. V řízení bylo rozhodováno jak odvolacím, tak dovolacím soudem (o dovolání žalobců v souvislosti s námitkou podjatosti znalce). V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1112/2011 Nejvyšší soud dovodil, že „lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí, zároveň je třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů. Pokud postup soudu v řízení neodpovídá procesním pravidlům a dochází k závažným pochybením spočívajícím např. v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, je třeba takovou skutečnost zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedených pochybení ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně.“. Projednání věci na několika stupních soudní soustavy tak je třeba v kritériu složitosti řízení zohlednit, přičemž případný postup soudů, který by neodpovídal procesním pravidlům, či případná závažná pochybení, je třeba zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci.

21. V posuzovaném případě se rozhodování na více stupních soudní soustavy na dosavadní délce řízení nepodílelo tak výrazným způsobem jako ostatní relevantní kritéria. Odvolací soud proto shledal správným postup soudu prvního stupně, který snížil základní částku z důvodu počtu soudních instancí o 10 %.

22. Pokud se jedná o kritérium postupu soudů v řízení, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že je třeba provést významnější navýšení základní částky zadostiučinění. V řízení se vyskytly významné průtahy, které zapříčinily celkově nepřiměřenou délku řízení. Jednalo se zejména o období od podání žaloby do jejího rozeslání odpůrcům (po více než 5 letech) a nařízení prvního jednání ve věci (po více než 6 letech). Uvedená nečinnost soudu prvního stupně v napadeném řízení představuje téměř 1/3 z dosavadní délky řízení. K tomuto odvolací soud konstatuje, že jednou ze zásad soudního řízení je zásada rychlosti, tj. že v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o. s. ř.). V situaci, kdy po téměř 1/3 doby řízení, které dosud nebylo pravomocně skončeno, nebyla ze strany krajského soudu vykazována žádná činnost, je nepochybné, že došlo k porušení této zásady, což může mít negativní vliv i na důvěru účastníků ve spravedlivý proces. S ohledem na zjištěné významné průtahy přistoupil odvolací soud k modifikaci základní částky ve větším rozsahu než soud prvního stupně a základní částku zvýšil o 30 %. Dalším důvodem pro zvýšení základní částky je závažné procesní pochybení, kterého se krajský soud dopustil, neboť projednával věc s účastníky řízení, kteří neměli procesní subjektivitu. V důsledku jeho chybného procesního postupu bylo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, vrchním soudem zrušeno pro závažné procesní vady bez meritorního přezkumu. Proto odvolací soud považoval za odpovídající navýšit základní částku zadostiučinění o 20 % z důvodu vážného procesního pochybení. Veškeré tyto skutečnosti hovoří pro to, že právě postup krajského soudu měl nejvýraznější vliv na délku řízení. Odvolací soud shledal výše uvedená pochybení v postupu soudu za natolik závažné, že přistoupil k modifikaci zvýšením celkem o 50 %, na rozdíl od soudu prvního stupně, který zvýšil základní částku pouze o 20 %.

23. Odvolací soud shledal jako opodstatněnou i námitku žalované, že v posuzovaném případě je na místě snížit základní částku z důvodu sdílené újmy. Žalobce vystupoval v řízení samostatně a uplatňoval svá práva individuálně po dobu 13 let vedení řízení, nicméně o všech návrzích akcionářů na přezkoumání přiměřenosti protiplnění se vede jedno (společné) řízení, což vyplývá přímo ze zákona (§ 183k odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Vzhledem k tomu odvolací soud přes relativně samostatné postavení žalobce shledal důvod pro snížení základní částky o 10 % z důvodu vysokého počtu účastníků na straně žalující.

24. Námitka žalované stran bagatelního významu řízení pro žalobce nemůže obstát. Žalobce je vlastníkem 60 ks předmětných akcií. Výše přiměřeného protiplnění za 1 akcii byla většinovým akcionářem určena částkou 11 500 Kč. Tuto výši žalobce nepovažoval za přiměřenou a domáhal se soudního přezkumu, resp. určení vyšší částky přiměřeného protiplnění. Z uvedeného je zřejmé, že hodnota sporu nebyla pro žalobce zanedbatelná, když minimální částka, o kterou se pro žalobce v řízení jedná, činí 690 000 Kč.

25. Na základě výše uvedených závěrů určil odvolací soud výši přiměřeného zadostiučinění takto:

26. Základní částka zadostiučinění za období 19 let a 6 měsíců činí 370 002 Kč (2 x 10 000 Kč + 17 x 20 000 Kč + 6 x 1 667 Kč). Jak je uvedeno výše, odvolací soud shledal důvody pro celkovou korekci snížením celkem o 60 % (40 % z důvodu procesní složitosti, 10 % z důvodu počtu soudních instancí, 10 % z důvodu sdílené újmy) a zvýšením o 50 % (z důvodu postupu orgánů veřejné moci). Celková výše přiměřeného zadostiučinění tak při uvedené korekci základní částky činí 333 002 Kč (370 002 Kč mínus 10 %).

27. Odvolací soud při zohlednění částky, která byla žalobci uhrazena před podáním žaloby žalovanou, tj. částky 175 001 Kč, dospěl k závěru, že ke dni rozhodování odvolacího soudu by měl žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 158 001 Kč, tedy na částku vyšší, než byla žalobci výrokem I přiznána.

28. Protože výrok II, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu co do částky 383 974,90 Kč, nebyl odvoláním napaden, shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I jako věcně správný, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, o nichž bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustálenou judikaturou.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci proto přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobci náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) ve spojení s § 9a odst. 2 písm. a) a. t., ve výši 7 140 Kč za každý úkon právní služby vykonané advokátem dle § 11 odst. 1 a. t. a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání dne [datum]), tj. celkem částka 15 180 Kč. K této částce soud připočetl náhradu cestovních výdajů ve výši 859 Kč (doloženo celodenní jízdenkou ČD a jízdenkami MHD) a náhradu za promeškaný čas podle § 14 a. t. ve výši 1 800 Kč (12 x 150 Kč za každou započatou půlhodinu). Soud dále přiznal žalobci daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 3 746,19 Kč ze shora uvedených částek, vyjma cestovních nákladů. Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 21 585,19 Kč.

30. Lhůtu k plnění v délce patnácti dnů určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalovaná je organizační složkou státu, tudíž procesy spojené s výplatou peněžních prostředků trvají delší dobu.