o 1 232 765 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 059 Kč od [datum] do [datum] (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 246 816 Kč od [datum] do [datum] (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech léčby 14 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 1 694 Kč od [datum] do zaplacení (výrok IV), zamítl žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci na bolestném 22 071 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok V), zamítl žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci na ztížení společenského uplatnění 1 091 676 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok VI), zamítl žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci za sluchadla 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok VII), zamítl žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci za nadstandardní výbavu vozidla 6 678 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky (výrok VIII), zamítl žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci na nákladech léčení 107 340 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 16 100 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 16 580 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 24 860 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 24 560 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 25 240 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 14 880 Kč od [datum] do [datum] (výrok IX), uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 152 038 Kč (výrok X), uložil žalované zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 10 871 Kč (výrok XI) a uložil žalované zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů znalečného částku, o jejíž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení (výrok XII).

2. Takto rozhodl o žalobě, ve znění po jejích rozšířeních uplatněných dne [datum], [datum], [datum] a [datum], kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky v celkové výši 1 481 384 Kč jako nároku poškozeného na plnění z pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla škůdce podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobci jako poškozenému vznikla újma (majetková a nemajetková) v důsledku dopravní nehody, ke které došlo dne [datum] v 9:30 hodin na silnici I. třídy č. [hodnota] v katastru obce [adresa] (dále „dopravní nehoda“) a kterou zavinil řidič a vlastník vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované.

3. Žalovaná částka sestávala z následujících nároků: 1) částka 10 059 Kč za dvoje dioptrické brýle rozbité při nehodě, 2) částka 1 694 Kč, kterou žalobce vynaložil za parkování vozidla (úschovné) v době od [datum] do [datum] (celkem zaplatil 2 904 Kč, Kooperativa pojišťovna a.s. mu z titulu havarijního pojištění uhradila pouze 1 210 Kč), 3) částka 6 678 Kč jako hodnota zničené tzv. doplňkové výbavy vozidla, 4) částka 46 901 Kč jako bolestné, 5) částka 1 313 662 Kč za ztížení společenského uplatnění (dále „ZSU“), 6) částka v celkové výši 122 220 Kč, kterou žalobce zaplatil za lázeňskou péči v letech 2018, 2019, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025, 7) částka 5 000 Kč, kterou žalobce zaplatil za [podezřelý výraz].

4. Žalovaná se bránila tím, že žalobci zaplatila 5 000 Kč jako náhradu spoluúčasti při likvidaci pojistné události z titulu havarijního pojištění, 800 Kč jako náhradu správního poplatku, 399 Kč jako náhradu za věci zničené ve vozidle a 10 059 Kč za dioptrické brýle. Kooperativě pojišťovně a.s. uhradila částku 61 210 Kč jako náhradu za pojistné, které bylo žalobci vyplaceno z titulu havarijního pojištění (škoda na vozidle). Žalobou uplatněné nároky neshledala v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Akcentovala, že žalobce pojistnou událost oznámil Kooperativa Pojišťovně a.s. až dne [datum], k ukončení šetření došlo dne [datum], poté již nebylo účelné ponechávat vozidlo v úschově. Zničená doplňková výbava vozidla již byla žalobci nahrazena, když byla zohledněna ve výši totální škody. Žalovaná měla za to, že žalobce při dopravní nehodě neutrpěl žádná zranění, neboť lékaře poprvé navštívil až 35 dní po nehodě, případně se na vzniku či rozsahu újmy na zdraví spolupodílel v rozsahu 80 % tím, že svůj zdravotní stav řešil až s časovým odstupem po nehodě, fyzickou aktivitou přispěl ke zhoršení svého zdravotního stavu.

5. V průběhu řízení vzal žalobce podanou žalobu zpět o částku 10 059 Kč (za dioptrické brýle) z důvodu plnění ze strany žalované, dále o částku 1 694 Kč (parkovné), jelikož uznal, že žalovaná nemohla vznik těchto nákladů ovlivnit. Později vzal žalobu zpět o 24 830 Kč (bolestné) a o 221 986 Kč (ZSU), neboť žalovaná mu tyto částky v průběhu řízení zaplatila.

6. Řízení bylo v rozsahu částečných zpětvzetí žaloby zastaveno usneseními soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

7. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování a svá skutková zjištění, která z něj učinil podrobně popsal v odstavcích 11 až 42 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

8. Po zhodnocení všech provedených důkazů ve vzájemném kontextu (v podrobnostech viz odst. 45 až 47 napadeného rozsudku) a ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků učinil závěr o skutkovém stavu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce utrpěl při dopravní nehodě, jež byla zaviněna řidičem vozidla pojištěného u žalované, zranění, a to [diagnóza] vedoucí ke vzniku [diagnóza] ([diagnóza]), [diagnóza] a pravého ramene, jehož hybnost je trvale omezena. V důsledku [diagnóza] se u žalobce mohl rozvinout [diagnóza]. Žalobcem vytrpěné bolesti byly znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] v jeho znaleckém posudku ohodnoceny v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dále „Metodika“) 90 body a k ZSU došlo o 1,7405202822 %. Žalovaná žalobci vyplatila dne [datum] na bolestném částku 24 830 Kč a na ZSU částku 221 986 Kč. Při dopravní nehodě bylo poškozeno vozidlo žalobce do té míry, že věc bylo nutno řešit formou náhrady tzv. totální škody, kdy žalobci byla z titulu jeho havarijního pojištění v rámci poskytnutého plnění nahrazena i škoda na výbavě vozidla včetně [podezřelý výraz], čalounění sedaček, laku odstínu zlatá metalíza a zamykání řadící páky. Pojistné plnění od [právnická osoba]. bylo sníženo pouze o spoluúčast, kterou však žalovaná žalobci uhradila. Při nehodě došlo také k poškození dvou párů dioptrických brýlí, přičemž škodu na nich žalovaná žalobci rovněž uhradila. Žalobce absolvoval v termínu od [datum] do [datum], tedy několik měsíců po dopravní nehodě, lázeňský pobyt v [adresa], kde se léčil zejména s bolestmi bederní páteře, pravého ramene a levé kyčle.

9. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 6 odst. 2 písm. b) a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném v době pojistné události (dále „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a podle §§ 2910, 2927, 2956, 2958, 2960 a 2969 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), nárok na úroky z prodlení podle §§ 1968, 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Přiznal žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 10 059 Kč (za poškozené brýle), neboť ty byly poškozeny při dopravní nehodě a žalovaná žalobci plnila až v průběhu řízení.

11. Důvodným neshledal nárok na zaplacení částky 6 678 Kč jako náhrady za „nadstandardní“ výbavu vozidla ([podezřelý výraz], čalounění sedaček velur, lak odstínu zlatá metalíza, zamykání řadící páky), neboť dopěl k závěru, že uvedené součásti vozidla byly zahrnuty do výše obecné ceny vozidla, jak vyplývá z technické zprávy o totální škodě ze dne [datum]. Škoda ve výši obecné ceny vozidla byla žalobci v rámci pojistného plnění z havarijního pojištění uhrazena. Nadto žalobce přehlédl, že se nejednalo o nadstandardní výbavu vozidla podle definice v článku 28 všeobecných pojistných podmínek pojistné smlouvy o komplexním pojištění vozidla č. [hodnota], kterou měl žalobce uzavřenu s [právnická osoba] (včetně havarijního pojištění). V podrobnostech viz odst. 74 napadeného rozsudku.

12. U bolestného a ZSU shledal jako adekvátní plnění, které již žalovaná žalobci poskytla podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (dále „ZP [tituly před jménem] [jméno FO]“) ve výši 24 830 Kč na bolestném a ve výši 221 986 Kč na ZSU a přiznal proto žalobci toliko úrok z prodlení z uvedených částek za dobu od [datum] do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu neshledal nárok žalobce důvodným.

13. K bolestnému uvedl, že žalobce při vyčíslení svého nároku (žaloval částku 46 901 Kč) vycházel z bodového ohodnocení bolestného ve výši 120 bodů, jež provedl lékař z [právnická osoba]. Toto ohodnocení však nebylo odůvodněno, proto byly k této otázce k zadání ze strany soudu zpracovány dva znalecké posudky. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku (dále „ZP [tituly před jménem] [jméno FO]“) ohodnotil bolestné na 100 bodů, znalec [tituly před jménem] [jméno FO] na 90 bodů. Rozdíl 10 bodů spočíval v tom, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] neshledal důvod pro uplatnění [diagnóza]. Soud prvního stupně se přiklonil k hodnocení provedenému [tituly před jménem] [jméno FO], neboť ten se jako jediný ze znalců ([tituly před jménem] [jméno FO] zpracoval znalecký posudek zaměřený na následky na zdraví žalobce v důsledku dopravní nehody, [tituly před jménem] [jméno FO] hodnotil i bolestné a ZSU, oba tito znalci vznik [diagnóza] levé dolní končetiny v důsledku úrazu při dopravní nehodě připustili) zabýval otázkou možného mechanismu vzniku [diagnóza] a vyloučil, že by v daném případě [diagnóza] mohl vzniknout v důsledku vykopnutí dveří či předcházejícím nárazem. [diagnóza] by v souvislosti s dopravní nehodou mohl vzniknout pouze v případě natolik závažných poranění tkání, které by žalobce donutily vyhledat lékaře dříve než po pěti týdnech od nehody. Upozornil, že [diagnóza] je postižena také pravá noha žalobce, což svědčí o tom, že [diagnóza] vznikly v důsledku degenerativních změn v souvislosti s věkem žalobce, a nikoli v důsledku dopravní nehody. Při hodnotě bodu 275,89 Kč činilo bolestné 24 830 Kč, které žalovaná žalobci již vyplatila. V podrobnostech viz odst. 71 a 47 napadeného rozsudku.

14. K ZSU uvedl, že při stanovení výše náhrady za ZSU vycházel rovněž ze ZP [tituly před jménem] [jméno FO], ztotožnil se s jeho procentuálním ohodnocením ZSU a na tomto podkladě uzavřel, že žalobci náleží částka 221 986 Kč. Tuto částku mu žalovaná již vyplatila. Rozdíl mezi znaleckým ohodnocením ZSU v posudcích [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] spočíval zejména v tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] nepovažoval [diagnóza] levé dolní končetiny za vzniklý v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, a proto hodnotil jednotlivá omezení žalobce nižší mírou než znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně neshledal žádný důvod pro další modifikaci vypočtené částky 221 986 Kč, neboť shledal, že odpovídá nemajetkové újmě v podobě překážky lepší budoucnosti, kterou žalobce v důsledku dopravní nehody utrpěl. Vysvětlil, že žalobcovy potíže je třeba nahlížet z odborného hlediska, a nikoli je posuzovat na základě subjektivních pocitů žalobce, jakkoli se mohou jevit jako pochopitelné. Dodal, že znalecky byla vyvrácena obrana žalované, že žalobce si minimálně částečně způsobil zdravotní újmu sám tím, že vyhledal lékařské ošetření až déle než po měsíci od dopravní nehody. Znalci se shodli na tom, že žalobci by v tomto období nebyla indikována žádná léčba, která by mohla příznivě ovlivnit jeho zdravotní stav. V podrobnostech viz odst. 72, 46 a 47 napadeného rozsudku.

15. Nárok na náhradu nákladů, které žalobce zaplatil za pořízení sluchadel ve výši 5 000 Kč neshledal důvodným, neboť ke zhoršení sluchu, v jehož důsledku byl žalobce nucen začít nosit sluchadla nedošlo v příčinné souvislosti s úrazem, který žalobce utrpěl při dopravní nehodě. Znalci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] dospěli k závěru, že u žalobce došlo ke zhoršení sluchu vlivem degenerativních změn cév v oblasti [diagnóza]. U žalobce tedy došlo ke zhoršení sluchu bez ohledu na dopravní nehodu. V podrobnostech viz odst. 73 napadeného rozsudku.

16. Z nákladů na lázeňskou léčbu shledal v příčinné souvislosti s dopravní nehodou pouze náklady na tuto léčbu v roce 2018 (částka 14 880 Kč). Tento lázeňský pobyt se uskutečnil v blízké době po nehodě a lze připustit, že tehdy u žalobce dominovaly zdravotní obtíže spojené právě s nehodou nad obtížemi spojenými s věkem. [právnická osoba] v letech následujících souvisely primárně s jinými zdravotními obtížemi žalobce a po žalované nelze spravedlivě požadovat jejich hrazení. Z provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (dále „ZP [tituly před jménem] [jméno FO]“) a ZP [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že opakované lázeňské pobyty nemohou mít na obtíže žalobce způsobené dopravní nehodou významný léčebný efekt a byly mu indikovány primárně pro jiné zdravotní obtíže související se stářím. V podrobnostech viz odst. 68 napadeného rozsudku.

17. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

18. Proti výrokům IV až XII tohoto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Předně shrnul průběh řízení před soudem prvního stupně a předmět řízení po rozšířeních žaloby a jejích částečných zpětvzetích.

19. K výroku V (doplatek bolestného ve výši 22 071 Kč) namítl, že soud prvního stupně nekriticky převzal závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který neuznal, že zhmoždění levého bérce s následkem vzniku [diagnóza] bylo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Nevypořádal se s odlišnými zjištěními, která vyplývala z dalších důkazů, a to ze ZP [tituly před jménem] [jméno FO] i ZP [tituly před jménem] [jméno FO], kteří oba připustili, že zhmoždění levého bérce s následkem vzniku [diagnóza] mohlo být důsledkem dopravní nehody, či z lékařských zpráv. Žalobce zopakoval, že před dopravní nehodou netrpěl žádnými potížemi s dolními končetinami ani s [diagnóza]. Soudu prvního stupně vytkl, že se přiklonil k závěrům znalce [tituly před jménem] [jméno FO] bez provedení jakéhokoli důkazu z oboru cévního lékařství či jiného specializovaného posouzení. Za situace, kdy dva znalecké posudky vznik tohoto poškození zdraví připouštěly a jeden ne, měl soud prvního stupně zdůvodnit proč se přiklonil právě k názoru znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud tak neučinil, není jeho rozsudek přezkoumatelný a řízení je zatíženo vadou. Žalobce měl za to, že mu mělo být přiznáno bolestné ještě za položku S 0511 zakrvácení do sklivce obou očí, a to 60 body.

20. Žalobce byl přesvědčen, že bodové ohodnocení bolestného 90 body nebylo dostatečně podloženo důkazy. Podle § 2958 o. z. se náhrada nemajetkové újmy stanoví podle zásad slušnosti a znalecké posudky slouží pouze jako podpůrné vodítko. Soud prvního stupně měl vzít v potaz individuální rozsah a intenzitu žalobcových bolestí (dlouhodobé potíže s páteří, bolest vystřelující do končetin, nutnost opakované léčby atd.) a provést soudcovské uvážení. Pokud tak neučinil, odchýlil se od požadavků judikatury, odkázal příkladem na nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka].

21. K výroku VI (doplatek ZSU ve výši 1 091 676 Kč) rovněž namítl, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, věc nesprávně právně posoudil, neprovedl soudcovské uvážení, opomenul důkazy svědčící pro vyšší plnění ZSU. Opět brojil proti závěru znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že v příčinné souvislosti s dopravní nehodou nebyl vznik [diagnóza] a poukázal na odlišné závěry ostatních dvou znalců. U dalších následků dopravní nehody nepovažoval za dostatečně zohledněnou míru reálného omezení žalobcových schopností v běžném životě, práci a zálibách. Žalobce v důsledku poranění krční a bederní páteře a pravého ramene nemůže provozovat řadu aktivit, jimž se v minulosti věnoval (turistika, běh na lyžích, jízda na kole a motocyklu, společenský a kulturní život). Došlo k zásahu i do jeho profesní sféry, neboť byl nucen přerušit výkon znalecké činnosti v oboru ekonomika (hodnocení domény D 850). Soud prvního stupně sice konstatoval, že žalobce v těchto oblastech pociťuje újmu, avšak za citelné omezení v těchto oblastech mu náhradu nepřiznal. Spokojil se pouze se znalcem stanovenou procentní mírou 1,74 %, která je zjevně nepřiměřená utrpěným následkům. Pro žalobce představovala dopravní nehoda fatální zlom v jeho životě a zásadní omezení v jeho dalším uplatnění. Žalobce předložil soudu prvního stupně vlastní výpočet ohodnocení ZSU, který vypracoval podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, který se v praxí běžně používá (tzv. test proporcionality), přičemž mu vyšel výsledek 1 128 871 Kč, a také vlastní výpočet, který provedl podle Metodiky, přičemž přepočetl všechny domény hodnocené znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve 2. stupni kvalifikátorů a ve 3. stupni kvalifikátorů a dospěl k hodnotě ZSU 1 313 662 Kč, resp. 2 577 583 Kč. Částka kvantifikovaná znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] se ve vztahu k žalobcem vypočteným částkám jeví jako nepřiměřeně nízká. Soud prvního stupně se s touto argumentací žalobce nijak nevypořádal, test proporcionality neprovedl, neučinil žádnou vlastní úvahu tak, aby částka odškodnění odpovídala zásadám slušnosti.

22. Žalobce znovu představil vlastní výpočet ZSU. Poškozen se cítil zejména tím, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zařadil všechny domény do 1. skupiny kvalifikátorů a ocenil je pouze 5 či 10 %. Žalobce měl za to, že vzniklé následky měly být zařazeny do 2. nebo 3. skupiny kvalifikátorů. Brojil také proti tomu, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] korigoval sám výsledek základní úhrady ZSU, což má dle Metodiky provést soud. Soud prvního stupně měl dle žalobce provést sám korekci základní úhrady ZSU z důvodu jeho věku o 20 % a naopak ji zvýšit o 20–30 % z důvodu jeho společenských aktivit. Nesouhlasil s nezařazením domén [hodnota] placené zaměstnání a [hodnota] společenský a politický život a občanství.

23. Pokud se jedná o [diagnóza], zdůraznil, že bezprostředně po nárazu musel levou nohou vykopnout zablokované dveře vozidla. Byl přesvědčen, že v důsledku toho došlo ke zranění jeho levé nohy. Nohu měl napuchlou a byl léčen na [právnická osoba] v [adresa]. Upozornil na dvě lékařské zprávy, v nichž je uvedeno, jaká péče mu byla poskytnuta. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nesprávně uvedl, že [diagnóza] je postižena také pravá noha žalobce. Nepravdivé bylo také sdělení, že žalobce po nehodě pokračoval v jízdě, za což se znalec musel omluvit. Jednalo se o omyl, který vedl k nesprávnému ohodnocení bolestného a ZSU.

24. Žalobce shrnul, že ZP [tituly před jménem] [jméno FO] považuje za nevěrohodný, nedostatečný. Domníval se, že tento znalec neměl být ve věci vůbec ustanoven, neboť žalobcův případ je medicínsky značně náročný, vyžadující spolupráci vícero lékařských odvětví. Soud prvního stupně nejprve ustanovil znalecký ústav, který však posudek nepodal, a proto soud prvního stupně namísto znaleckého ústavu ustanovil toliko znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který však nebyl k podání znaleckého posudku kompetentní s ohledem na interdisciplinaritu.

25. K výroku VII (náklad na [podezřelý výraz] ve výši 5 000 Kč) žalobce namítl, že soud prvního stupně opomenul důležité skutečnosti, a to že u žalobce byly dokladovány a prokázány první projevy tinnitu již ve zprávě z neurologické ordinace z ledna 2019. Dále poukázal na lékařské zprávy z července a srpna 2018 z [právnická osoba], z nichž vyplývá, že žalobce žádným oslabením sluchu netrpěl. Ještě ve zprávě z [právnická osoba] ze září 2019 je uvedeno, že žalobce slyší dobře. Ke zhoršení sluchu došlo až později. [tituly před jménem] [jméno FO] ve své lékařské zprávě z listopadu 2023 uvedla zhoršení sluchu u žalobce jako důsledek těžké dopravní nehody, sluchovou vadu bylo nutno korigovat sluchadly. Před nehodou žalobce tinnitem ani nedoslýchavostí netrpěl. Příčinnou souvislost má žalobce za prokázanou lékařskou zprávou neurologické ordinace z [datum] a lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]. Znalci [tituly před jménem] [jméno FO] ani [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou odborníky v oboru ORL. Žalobce poukázal na to, že v nařízení vlády č. 276/2015 Sb. jsou vznik tinnitu i nedoslýchavost vždy hodnoceny jako následek [diagnóza]. Nelze s jistotou tvrdit, že by žalobce potřeboval sluchadla i bez úrazu utrpěného při dopravní nehodě. Žalobce byl nadále přesvědčen, že dopravní nehoda byla spouštěčem sluchových obtíží a že soud prvního stupně tyto obtíže bagatelizoval ve vztahu k žalobcově věku.

26. K výroku VIII (nadstandardní výbava vozidla ve výši 6 678 Kč) žalobce setrval na svém názoru, že tato výbava mu nebyla v rámci totální škody nahrazena. Žalobce za uvedenou výbavu zaplatil nemalou částku (celkem cca 37 000 Kč), ale plnění z pojištění bylo limitováno obecnou cenou vozidla, pojišťovna Kooperativa navíc uplatnila spoluúčast. Žalobce měl za to, že nebylo podstatné, jaké bylo sjednáno pojistné krytí v rámci jeho havarijního pojištění, ale mělo se mu dostat náhrady škody v plné výši.

27. K výroku IX (lázeňské pobyty v letech 2019, 2021 až 2025 v celkové výši 107 340 Kč) zopakoval svou argumentaci, že veškeré lázeňské pobyty souvisely s léčením následků dopravní nehody. Skutkový závěr soudu prvního stupně, že u lázeňských pobytů převládaly jiné obtíže, než ty související s dopravní nehodou nepovažoval za důkazně podložený. Poukázal přitom na zprávy z lázeňských pobytů. Lázně byly žalobci doporučeny lékaři a jejich účelem byla zejména úleva od bolestí, udržení hybnosti a prevence zhoršování následků po dopravní nehodě.

28. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených zamítavých výrocích změnil tak, že žalobě i v tomto rozsahu vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši, případně aby jej v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

29. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu za věcně správný. Proto navrhla, aby byl odvolacím soudem potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

30. Uvedla, že žalobce toliko opakuje svůj nesouhlas se závěry, které soud prvního stupně učinil zejména na podkladě znaleckých posudků. K výroku IV (doplatek parkovného) upozornila, že co do částky 1 694 Kč vzal žalobce podanou žalobu zpět zcela o své vůli s tím, že sám připustil, že žalovaná nemohla vznik nákladu ovlivnit. Za této situace nemůže mít žalobce nárok na úroky z prodlení z této částky. K výroku V (doplatek bolestného ve výši 22 071 Kč) souhlasila s tím, že soud prvního stupně vyšel ze ZP [tituly před jménem] [jméno FO], který ohodnotil poškození zdraví žalobce způsobené dopravní nehodou 90 body. Rozdíl oproti ostatním znalcům byl dán v tom, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] neshledal důvod pro uplatnění diagnózy [diagnóza]. Žalobce v odvolání polemizuje s tím, jak soud prvního stupně vyhodnotil odborné podklady, na žádnou konkrétní vadu nepoukázal. K výroku VI (doplatek ZSU ve výši 1 091 676 Kč) rekapitulovala, že v řízení byly zpracovány celkem tři znalecké posudky. ZP [tituly před jménem] [jméno FO] se vyjadřoval zejména k okamžiku ustálení zdravotního stavu žalobce pro účely posouzení případného promlčení nároků žalobce. ZP [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil bolestné ve výši 27 589 Kč a ZSU ve výši 268 169 Kč. Žalobce byl se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nespokojen, proto navrhl, aby byl ustanoven další znalec. Soud prvního stupně jeho návrhu vyhověl a ustanovil znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vyčíslil bolestné ve výši 24 830,10 Kč a ZSU ve výši 221 986 Kč. Znalec si své závěry pečlivě obhájil. Žalovaná na podkladě tohoto posudku žalobci plnila dne [datum]. Ani u tohoto nároku nepřináší odvolání žalobce konkrétní věcné námitky. Jádrem jeho odvolání je nesouhlas se znaleckou kvantifikací a závěrem o rozsahu následků na zdraví žalobce. Soud prvního stupně své rozhodnutí, které podložil právě ZP [tituly před jménem] [jméno FO] řádně odůvodnil. K výroku VII (náklad na sluchadla ve výši 5 000 Kč) uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že sluchové obtíže žalobce, pro které je nucen nosit sluchadla nejsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, zhoršení sluchu znalci dovodili z degenerativních změn cév vnitřního ucha. K výroku VIII („nadstandardní“ výbava vozidla ve výši 6 678 Kč) uvedla, že žalobcem uváděné položky byly odškodněny v rámci totální škody, dle pojistných podmínek se nadto nejednalo o nestandardní výbavu vozidla. K výroku IX (lázeňské pobyty v letech 2019–2025 v celkové výši 107 340 Kč) uvedla, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost a účelnost lázeňských pobytů. [právnická osoba] byly vázány na jiné zdravotní obtíže žalobce než ty související s dopravní nehodou. Pokud žalobce až v odvolacím řízení navrhuje doplňovat dokazování a napravit tím neunesení důkazního břemene v řízení před soudem prvního stupně, jde o snahu opožděnou. Výroky o náhradě nákladů řízení považovala žalovaná rovněž za věcně správné.

31. U odvolacího jednání dne [datum] vzal žalobce zpět odvolání proti výroku IV, s čímž žalovaná vyjádřila souhlas.

32. Odvolací soud proto odvolací řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí odvolání zastavil (§ 222 odst. 1 a § 96 odst. 2 o.s.ř.).

33. Odvolací soud poté přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek ve výrocích V, VI, VII, VIII, IX a v nákladových výrocích X a XII, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

34. Odvolací soud předně neshledal, že by byl rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Odůvodnění rozsudku odpovídá požadavkům kladeným na něj v § 157 odst. 2 o.s.ř. Je v něm uvedeno, jaké skutečnosti vzal soud prvního stupně za prokázané a na jakém podkladě, tedy o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění a proč. Soud prvního stupně srozumitelně vysvětlil, proč se přiklonil ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Není pravdou, že by vycházel izolovaně a nekriticky jen z tohoto posudku. V případě, že bylo třeba hodnotit poškození zdraví žalobce, bylo zcela namístě vycházet ze znaleckých posudků, a nikoli zvlášť z jednotlivých lékařských zpráv. Žalobce má pravdu v tom, že jím tvrzená poškození zdraví se týkala několika lékařských oborů. Právě proto bylo třeba vycházet z komplexního odborného posouzení jeho zdravotních potíží, a nikoli izolovaně a laickou úvahou z jednotlivých lékařských zpráv.

35. Soud prvního stupně rovněž podrobně uvedl, jak věc posoudil po právní stránce, přičemž se zabýval všemi pro věc podstatnými skutečnostmi. U jednotlivých dílčích nároků se předně zabýval naplněním předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, včetně příčinné souvislosti, následně pak i případnou výší škody.

36. Skutečnost, že žalobce s některými skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, nesouhlasí sama o sobě nečiní rozsudek nepřezkoumatelným.

37. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně a jak je stručně shrnut shora.

38. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř.

39. Jeho skutkové závěry považoval odvolací soud za správné a ztotožnil se také s jeho závěry právními.

40. Po skutkové stránce nebylo mezi stranami sporu o tom, že [datum] došlo k dopravní nehodě, při níž žalobce utrpěl újmy různého charakteru (majetkové i nemajetkové) a že škůdcem byl řidič a vlastník vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti z provozu vozidla u žalované.

41. Pokud se jedná o právní stránku, nebylo tedy sporu o tom, že žalovaná jako pojistitel vozidla škůdce, který způsobil dopravní nehodu, při které žalobce utrpěl újmu, je ve věci pasivně věcně legitimována (§ 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

42. Na žalobci pak u jednotlivých dílčích nároků na náhradu vzniklé újmy leželo důkazní břemeno prokázání existence ostatních předpokladů odpovědnosti za škodu, tedy vzniku škody a příčinné souvislosti s dopravní nehodou, případně výše škody.

43. Odvolací soud pouze pro úplnost dodává, že původní obrana žalované, že žalobci újma na zdraví nevznikla, respektive případné zdravotní následky byly prohloubeny tím, že nevyhledal lékařské ošetření ihned po nehodě, byla vyvrácena zpracovanými znaleckými posudky, kdy poškození zdraví žalobce v důsledku dopravní nehody v určitém rozsahu bylo prokázáno (v podrobnostech se k tomu odvolací soud vyjádří níže) a všichni lékaři (znalci) shodně uvedli, že skutečnost, že žalobce vyhledal lékařské ošetření až cca 5 týdnů po dopravní nehodě neměla vliv na rozsah následků na jeho zdraví. Ostatně žalovaná v průběhu řízení, po zpracování znaleckých posudků, již tuto argumentaci sama opustila a akceptovala znalecké závěry v tomto směru. Otázku případné spoluúčasti poškozeného žalobce na vzniku škody tak nebylo třeba řešit.

44. K nároku na zaplacení částky 6 678 Kč jako škody na doplňkové (nadstandardní) výbavě vozidla:

45. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ohledně tohoto žalobcova nároku.

46. Žalobce požadoval uhrazení částky 6 678 Kč jako škody, která mu vznikla na výbavě vozidla, a to [podezřelý výraz], čalounění sedaček velur, laku v odstínu zlatá metalíza a zamykání řadící páky. V tomto směru však bylo v řízení bezpochyby prokázáno, že toto vybavení vozidla bylo zohledněno ve výši jeho obvyklé ceny. K tomu odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v odst. 15, 16 a 17 napadeného rozsudku, která odpovídají obsahu provedených důkazů.

47. Škoda na vozidle byla likvidována jako tzv. totální, neboť náklady na jeho opravu by převýšily jeho obecnou cenu, výše uvedená výbava byla zohledněna ve výši obecné ceny vozidla. Pojistné plnění ve výši obecné ceny vozidla bylo žalobci vyplaceno Kooperativa pojišťovnou a.s. Spoluúčast ve výši 5 000 Kč byla žalobci nahrazena žalovanou. Žalobci tedy byla hmotná škoda za poškození vozidla v plné výši uhrazena (§ 2951 odst. 1, věta druhá o. z., § 2952 věta první o. z.), což bylo pro posouzení žalobcova nároku stěžení. Za této situace byly námitky žalobce k výkladu pojistných podmínek ke smlouvě o havarijním pojištění poškozeného vozidla bezpředmětné a odvolací soud se jimi blíže nezabýval.

48. Další uplatněné nároky souvisely s poškozením zdraví žalobce v důsledku dopravní nehody (bolestné, ZSU, lázně, sluchadla).

49. K prokázání toho, jaké následky na zdraví žalobce vznikly v příčinné souvislosti s dopravní nehodou byly ve věci zpracovány tři znalecké posudky. Nejprve byl znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] zpracován znalecký posudek, který byl zaměřen zejména na posouzení následků na zdraví žalobce v důsledku dopravní nehody a ustálení jeho zdravotního stavu. Poté byl znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] zpracován znalecký posudek k posouzení zdravotního stavu žalobce a trvalých následků v souvislosti s dopravní nehodou a stanovení bolestného a ZSU.

50. Žalobce nebyl se znaleckými posudky znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] spokojen, proto navrhl, aby bylo zadáno zpracování revizního znaleckého posudku. Soud prvního stupně jeho návrhu vyhověl a ustanovil ve věci k podání revizního znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

51. Odvolací soud nepovažoval za podstatné, že k podání revizního znaleckého posudku nebyl ustanoven znalecký ústav či žalobcem označený znalec. [právnická osoba], kterou soud prvního stupně nejprve ustanovil, se cítila ve věci podjatá, neboť žalobce je jejím pacientem. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] disponoval potřebnou znaleckou kvalifikací (obor zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie, odškodňování nemateriální újmy na zdraví). Soud prvního stupně nebyl povinen ustanovit ve věci znalce, kterého navrhl žalobce.

52. Odvolací soud považoval všechny tři znalecké posudky za řádně zpracované, a to jak po formální, tak po obsahové stránce. Všichni tři znalci též disponovali potřebnou odborností.

53. K hodnocení znaleckých posudků odvolací soud upozorňuje, že otázka, jaká konkrétní poškození zdraví u žalobce vznikla v důsledku dopravní nehody je otázkou skutkových zjištění, nikoli otázkou právní, stejně jako otázka ustálení zdravotního stavu žalobce či léčebný efekt lázeňské péče. Soud nemůže přezkoumávat odborné závěry znalce. Je oprávněn přezkoumávat toliko způsob, jakým znalec ke svým závěrům dospěl, přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění jeho závěrů a souladu s ostatními důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s ostatními důkazy a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Má-li soud při rozhodování k dispozici více znaleckých posudků s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a při současném zdůvodnění, proč nepoužil závěry jiné (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

54. Soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů znaleckými posudky v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry, které jsou ustáleny.

55. Všichni tři znalci se shodli na tom, že následkem dopravní nehody utrpěl žalobce nepochybně [diagnóza] s následným rozvojem [diagnóza] ([diagnóza]), [diagnóza] a pravého ramene s následkem omezení jeho hybnosti, a zároveň připustili možnost rozvoje [diagnóza] v důsledku [diagnóza], jak konstatoval soud prvního stupně v odst. 46 svého rozsudku.

56. Všichni tři znalci se shodli také na tom, že před nehodou se u žalobce vyskytovaly degenerativní změny na páteři, resp. pohybovém aparátu, což bylo podloženo lékařskou dokumentací.

57. U znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] panovala shoda také na tom, že s dopravní nehodou nesouvisel vznik spánkové apnoe ani zhoršení zraku žalobce (tvrzené [diagnóza]). [tituly před jménem] [jméno FO] se ke klasifikaci očního poranění necítil kompetentní a na skutečnost, že by trpěl spánkovou apnoe žalobce v době, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovával svůj posudek neupozorňoval.

58. Ke zhoršení zraku lze dodat, že žalobce, přestože se závěry znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] nesouhlasil, výslovně uvedl, že znalecký posudek z oboru očního lékařství nenavrhuje a svá tvrzení opřel o dvě lékařské zprávy. Ze zmíněných lékařských zpráv však nevyplývá, že by zhoršení žalobcova zraku mělo původ v dopravní nehodě. Naproti tomu znalci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří jsou kvalifikováni v oboru traumatologie, tudíž se mohou odborně vyjadřovat k úrazovým mechanismům a možnostem vzniku zdravotních potíží jako následků úrazu, učinili jednoznačný závěr, že zhoršení vidění a vnímání existujících zákalů ve sklivci, stejně jako vzestup nitroočního tlaku nemají původ v dopravní nehodě. Žádné poranění hlavy nebylo zdokumentováno.

59. Ani spánková apnoe dle obou znalců jednoznačně nevzniká úrazem. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] problematiku spánkové apnoe navíc konzultoval s odborníkem v této oblasti, a to neurologem [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedený závěr potvrdil.

60. Mezi znalci panoval rozpor v otázce, zda následkem úrazu při dopravní nehodě došlo ke vzniku [diagnóza] žalobce. Znalci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] tuto možnost připustili. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu dodal, že však přímé poranění levé dolní končetiny při úraze není nikde zdokumentováno.

61. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se k otázce vzniku lymfedému jako následku úrazu při dopravní nehodě věnoval nejpodrobněji. Uvedl, že postižení [diagnóza] nemá původ v dopravní nehodě, neboť při nehodě nedošlo k poranění dolních končetin a vůbec ne v závažnějším rozsahu, který by mohl být příčinou vzniku [diagnóza] (viz strana 14 ZP, číslo listu 285 spisu). Při svém výslechu u jednání před soudem prvního stupně dne [datum] vysvětlil, že v celé dokumentaci nenalezl podklad, který by zhmoždění bérců objektivizoval, nikde se nevyskytla zmínka o tom, že by při nehodě došlo k poranění bérců. Pokus o vykopnutí dveří nelze dle znalce považovat za úrazový mechanismus. Muselo by se jednat o vysokoenergetický úraz dolních končetin, který poruší další, jiné anatomické struktury kůže, svaly, cévní zásobení a [diagnóza], k čemuž v daném případě nedošlo. K tomu, aby vznikl [diagnóza], by musel být naprosto jiný mechanismus úrazu, [diagnóza] by vznikl pouze a výhradně v místě, kde došlo k poranění končetiny (viz číslo listu 356, 357 spisu). Znalec v lékařské dokumentaci nalezl zmínku o tom, že [diagnóza] má žalobce i na pravé dolní končetině.

62. Odvolací soud souhlasil s tím, že se soud prvního stupně přiklonil ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Předně je třeba připomenout, že se jednalo o znalecký posudek revizní. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se podrobně zabýval zejména spornou otázkou vzniku [diagnóza] v souvislosti s dopravní nehodou, své závěry logicky a srozumitelně vysvětlil, vyjádřil se též podrobně k lékařské dokumentaci, zdravotnímu stavu žalobce před dopravní nehodou.

63. Není pravdou, že se soud prvního stupně nevypořádal se závěry ZP [tituly před jménem] [jméno FO] ve vztahu k ostatním provedeným důkazům. Soud prvního stupně se adekvátním způsobem vypořádal s tím, proč se při posouzení otázky vzniku [diagnóza] přiklonil k ZP [tituly před jménem] [jméno FO], k tomu viz odst. 47 napadeného rozsudku.

64. Žalobce důkaz znaleckým posudkem z oboru cévního lékařství po poučení podle § 119a odst. 1 o.s.ř. o neúplné apelaci nenavrhl a zmiňuje se o něm až v podaném odvolání. Takový důkazní návrh je však třeba považovat za opožděný (§ 213 odst. 5, § 205a o.s.ř.). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] je nicméně znalcem v oboru traumatologie, tudíž byl kompetentní se vyjadřovat k tomu, zda [diagnóza] vznikl v důsledku úrazového mechanismu při dopravní nehodě.

65. K nároku na náhradu bolestného a ZSU:

66. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění.

67. V § 2958 o. z. je speciálně nastaven zákonný rámec pro poskytování náhrady za nemajetkové újmy spojené s takovým zásahem do duševní a tělesné integrity, kdy dochází k nepříznivému zdravotnímu dopadu (ublížení na zdraví). Jde tak o zvláštní úpravu pokrývající jednu z výsečí možných negativních zásahů do přirozených práv člověka, která je podmíněna tím, že je poškozeno zdraví, tedy že je zde následek diagnostikovatelný z hlediska lékařské vědy, tj. újma popsaná medicínskými postupy, prostředky a zkušenostmi. Jde o a) vytrpěné bolesti, b) další nemajetkové újmy a c) ztížení společenského uplatnění. Žádný z nich není nikterak blíže definován, jen u ztížení společenského uplatnění se vyžaduje, aby poškození zdraví vystavilo poškozenému tzv. překážku lepší budoucnosti.

68. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nejen utrpení tělesného a duševního rázu, nýbrž i některé související průvodní stavy, jako je diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisejí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách bolestného (tzv. bolest v širším smyslu či ještě jinými slovy tzv. tíže poranění). Překračují-li ovšem další potíže obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby, bude namístě je již řadit pod jinou nemajetkovou újmu. Není-li pak bolest možno léčbou odstranit, stane se chronickou (trvalou), a tehdy se již neodškodňují opakovaně její jednotlivé ataky, nýbrž se taková bolest jako trvalý následek omezující poškozeného v zapojení do společenského života zohledňuje v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění.

69. Pojem ztížení společenského uplatnění znamená ztrátu příležitosti zapojit se do různých sfér uplatnění v životě, a to trvale, z důvodu přetrvávajících zdravotních omezení, jde o odčinění nemajetkové újmy spojené s trvalým poškozením zdraví. Má pokrývat útrapy spojené s přetrvávajícím narušením tělesné integrity, ztrátu životních příležitostí a možností, ztrátu schopností, obtíže a nepohodlí spojené s překonáváním zdravotních následků.

70. K tomu srovnej [jméno FO], [tituly před jménem], Komentář ASPI k § 2958, stav ke dni [datum].

71. Bolestné:

72. Odvolací soud neshledal jako opodstatněnou námitku žalobce, že nemělo být vycházeno z bodového ohodnocení bolestného tak, jak je stanovil [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku.

73. Rozdíl mezi bodovým ohodnocením znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a znalce [tituly před jménem] [jméno FO] spočíval v tom, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] na rozdíl od [tituly před jménem] [jméno FO] neshledal diagnózu [diagnóza] se vznikem [diagnóza] levé dolní končetiny jako důsledek úrazu při dopravní nehodě. Jak již odvolací soud uvedl výše, znalec [tituly před jménem], [jméno FO] svůj závěr o tom, že [diagnóza] levé dolní končetiny s následným vznikem [diagnóza] nemá původ v dopravní nehodě náležitě odborně vysvětlil, své závěry obhájil. Jeho znalecký posudek byl revizní, tudíž se vyjádřil i k argumentaci předchozích znalců. Otázce vzniku [diagnóza] se věnoval ze znalců nejpodrobněji. Bylo tedy namístě vyjít z jím provedeného ohodnocení bolestného 90 bodů. Jelikož hodnota bodu v roce 2017 činila 275,89 Kč = bolestné 24 830 Kč.

74. Vzhledem k tomu, že poškození zdraví, které žalobce utrpěl při dopravní nehodě nebylo pracovním úrazem nebylo namístě vycházet z nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Argumentaci žalobce, že mělo být v rámci testu proporcionality srovnáváno, kolik by činilo bolestné podle citovaného nařízení považoval odvolací soud za zcela nedůvodnou. Žalobce byl v době, kdy došlo k dopravní nehodě již v důchodu, nadto doprovázel svou sestru do lázní, jednalo se tedy jednoznačně o cestu soukromou.

75. Soud prvního stupně se pak řádně vypořádal s tím, proč nemohlo být vycházeno z lékařské zprávy [právnická osoba]. (viz odst. 71 jeho rozsudku), přičemž podstatné je, že šlo o zprávu, kterou měl žalobce jako podklad pro žalobu, nebyla však odůvodněna a bolestné bylo ve světle znaleckých posudků znalců z oboru traumatologie značně nadsazeno.

76. V odborné literatuře (viz odst. 68 shora) je dlouhodobě zastáván názor, že ohodnocení bolestného zahrnuje nejen utrpení tělesného a duševního rázu, nýbrž i některé související průvodní stavy, a to v rozsahu, v němž z povahy věci souvisejí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách bolestného (tzv. bolest v širším smyslu či ještě jinými slovy tzv. tíže poranění). Pro stanovení náhrady za bolest musí mít soud skutkový podklad. Nelze totiž vycházet pouze ze subjektivních pocitů žalobce, ale následek na zdraví žalobce musí diagnostikovatelný z hlediska lékařské vědy, jde o újmu popsanou medicínskými postupy, prostředky a zkušenostmi.

77. Metodika zpracovaná Nejvyšším soudem ve spolupráci se [právnická osoba], se zástupci pojistitelů a dalších právnických profesí, pod odbornou garancí [právnická osoba], představuje právě takový odborný materiál, na jehož základě lze odborně stanovit ohodnocení bolestného tak, aby v rámci právní jistoty bylo pro poškozené i škůdce, příp. pojišťovny určitým způsobem předvídatelné.

78. Pokud žalobce v odvolání zmiňoval, že v rámci bolestného měl soud prvního stupně přihlédnout k tomu, že jeho potíže s páteří jsou dlouhodobé, že bolest vystřeluje do končetin apod.), uvádí odvolací soud, že dlouhodobost potíží s páteří byla zohledněna v rámci ZSU, neboť pokud jde o potíže dlouhodobého charakteru, promítají se již do ztráty příležitosti uplatnit se v některých sférách života (k tomu viz výklad v odst. 69 shora). Projevy bolesti např. v podobě vystřelování do končetin jsou zahrnuty v bodovém ohodnocení bolestného jako projev bolesti (položka S 336 podvrtnutí a natažení bederní páteře). Individuální rozsah a intenzita žalobcových bolestí byla zohledněna znalcem ve stanovení bodového ohodnocení bolestného ve výše uvedeném smyslu.

79. ZSU:

80. Pokud se jedná o výši ztížení společenského uplatnění, i zde se odvolací soud ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně, který vyšel z procentuálního ohodnocení žalobcových dlouhodobých zdravotních obtíží, jež jsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou tak, jak je odborně posoudil znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec postupoval v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Své závěry ohledně hodnocení jednotlivých domén znalec přesvědčivě vysvětlil při svém výslechu před soudem prvního stupně.

81. I zde byla spornou zejména otázka postižení [diagnóza] žalobce, které nebylo znalcem shledáno jako důsledek úrazu při dopravní nehodě. Odvolací soud se k této otázce již podrobně vyjádřil výše.

82. Znalec adekvátně hodnotil jednotlivé domény, do nichž mělo prokázané poškození zdraví v příčinné v souvislosti s dopravní nehodou dopad v podobě ztráty příležitostí v různých oblastech života. Zohledněny nemohly být zdravotní potíže žalobce, které nejsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou (zhoršení zraku, sluchu, poruchy [diagnóza], spánková apnoe). Přihlédnuto muselo být ke skutečnosti, že žalobce již v době před nehodou trpěl rozsáhlým degenerativním poškozením páteře, což shledali všichni tři znalci.

83. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] podrobně hodnotil dopad zdravotních postižení, jež byla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou do jednotlivých domén a procentuálně vyjádřil ztrátu životních příležitostí žalobce v každé jednotlivé oblasti. Zařazení do příslušné skupiny kvalifikátorů podle intenzity obtíží je otázkou odbornou a znalec toto zařazení provedl na základě objektivního nálezu. Zařazení do vyšší skupiny kvalifikátorů nemůže provedeno pouze na základě subjektivních vjemů žalobce.

84. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] již ve svém ohodnocení pracoval s věkem poškozeného žalobce a s jeho zapojením do společenského života. Sám nekorigoval výsledek základní úhrady ZSU, ale promítl do ní věk žalobce v době dopravní nehody tak, že z tohoto důvodu výslednou částku nesnížil, a naopak přihlédl a ohodnotil zapojení žalobce do veřejného života (položka [hodnota]). Soud prvního stupně pak v rámci své úvahy o výši náhrady ZSU již nijak nemodifikoval částku vycházející se znaleckého posouzení z důvodu věku ani tvrzeného významného zapojení žalobce do společenského života, neboť již byly zohledněny znalcem a nebyl důvod k případnému navýšení náhrady ZSU. Za těchto okolností považoval částku 221 986 Kč za odpovídající vzniklé nemajetkové újmě podle zásad slušnosti.

85. Odvolací soud nepovažoval výše uvedený postup za vadný, což v odvolání dovozoval žalobce. Podstatné je, že byly zohledněny veškeré dopady dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, které jsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou do jednotlivých domén tak, aby bylo možno stanovit přiměřené zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy.

86. Odvolací soud s posouzením soudu prvního stupně souhlasil, neboť nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce byl v době dopravní nehody ve věku 77 let, byl ve starobním důchodu. Sice ještě určitou výdělečnou činnost vykonával, nicméně její rozsah považoval odvolací soud za běžný. Stejně tak zapojení žalobce do veřejného života, jak je popsal v podání na čísle listu 93 nezavdává důvod hodnotit jej ještě nad rámec toho, co již zhodnotil znalec v rámci dopadů dlouhodobých následků úrazu při dopravní nehodě do této oblasti života. Převážná většina činností se týkala doby výrazně před dopravní nehodou. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v době dopravní nehody ve starobním důchodu, nemohla být zohledněna doména [hodnota] placené zaměstnání. Naproti tomu doména [hodnota] politický život a občanství zohledněna byla, stejně jako žalobcovy obtíže v důsledku tinnitu.

87. Nebylo třeba, aby se soud prvního stupně zvlášť podrobně vypořádával s žalobcovým laickým ohodnocením a výpočtem náhrady bolestného a ZSU. Žalobce není lékařem ani znalcem v žádném lékařském oboru. Tudíž jeho úvahy lze brát toliko za součást jeho tvrzení, s nimiž se soud prvního stupně vypořádal tak, že se přiklonil k důkazům znaleckými posudky, které byly ve věci zpracovány.

88. Odvolací soud opakuje, že Metodika Nejvyššího soudu je sice podpůrným vodítkem, nicméně slouží k tomu, aby náhrady ZSU mohly být určitým způsobem objektivizovány na odborném podkladě v zájmu předvídatelnosti soudních rozhodnutí (§ 13 o. z.) a možnosti pracovat s korektivem zásad slušnosti v různých případech tak, aby závěry různých soudů nebyly diametrálně odlišné.

89. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně považoval částku 221 986 Kč jako adekvátní náhradu nemajetkové újmy žalobce v podobě ztížení společenského uplatnění. Z provedeného dokazování nevyplynul žádný důvod, proč by měla být náhradu ZSU vyšší.

90. K nároku na náhradu nákladů vynaložených na sluchadla ve výši 5 000 Kč:

91. Žalobce tvrdil, že [podezřelý výraz] byl nucen zakoupit z důvodu řešení sluchových problémů, které přičítal zranění, jež utrpěl při dopravní nehodě. Domníval se, že jeho sluchové problémy jsou čistě následkem podvrtnutí krční páteře se vznikem tzv. [diagnóza].

92. I v tomto případě odvolací soud zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že poškození sluchu žalobce, pro které musí nosit sluchadla není v příčinné souvislosti s poškozením zdraví utrpěném při dopravní nehodě. Ke sluchovým obtížím žalobce se vyjádřili znalci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří připustili možnost vzniku [diagnóza] v souvislosti s dopravní nehodou v důsledku [diagnóza], nicméně chybělo vyšetření sluchu žalobce před nehodou a žalobce obtíže s [diagnóza] zmínil až několik let po nehodě. Jako pravděpodobnější příčina sluchových obtíží žalobce byly shledány degenerativní změny cév v oblasti středního ucha.

93. Sluchadla ke korekci sluchových obtíží nebyla žalobci indikována pouze pro [diagnóza], ale také pro hypacusis (nedoslýchavost). Že by nedoslýchavost byla v příčinné souvislosti s [diagnóza] žalobce při dopravní nehodě nepotvrdil žádný ze znalců. Informace v lékařské zprávě z foniatrické ordinace [tituly před jménem] [jméno FO], že k rozvoji [diagnóza] a zhoršení nedoslýchavosti došlo v důsledku autonehody je uvedena na podkladě sdělení samotného žalobce. Foniatrické vyšetření nesloužilo ke zjištění příčiny sluchových obtíží žalobce, tedy zda skutečně mají původ v dopravní nehodě. Sám žalobce uvádí, že sluchové obtíže (nedoslýchavost) se u něj objevily až v roce 2023, tedy několik let po nehodě. [diagnóza] pak byl znalci zohledněn v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění, jak již odvolací soud uvedl výše.

94. Žalobce nenavrhoval provedení důkazu znaleckým posouzením z oboru ORL. Ve věci ustanovení znalci [tituly před jménem] [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO] nicméně měli potřebnou kvalifikaci k posouzení toho, zda nedoslýchavost mohla vzniknout jako následek úrazu podvrtnutím krční páteře, neboť oba mají zapsánu znaleckou činnost v oboru traumatologie, tudíž se mohou odborně vyjadřovat k možným následkům úrazů.

95. K nároku na náhradu nákladů za lázeňské pobyty ve výši 107 340 Kč:

96. Žalobce byl přesvědčen, že každoroční lázeňské pobyty sloužily ke zlepšení jeho zdravotního stavu po dopravní nehodě.

97. K opodstatněnosti tohoto nároku však nemohou sloužit subjektivní pocity žalobce, že mu lázeňská léčba svědčí. Příčinná souvislost lázeňského pobytu s následky na zdraví žalobce po dopravní nehodě musí být prokázána na základě objektivních skutečností. Jak znalec [tituly před jménem] [jméno FO], tak znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vyloučili, že by opakované lázeňské pobyty měly objektivní vliv na zlepšení zdravotního stavu žalobce, bylo uvedeno, že na výsledný zdravotní stav nemají lázeňské pobyty významný efekt, slouží toliko jako podpůrná léčba. Nelze pak přehlédnout ani skutečnost, že lázeňské pobyty nebyly žalobci indikovány jako léčba následků na zdraví v souvislosti s dopravní nehodou, v propouštěcích zprávách z lázní je uvedena primárně chronická [diagnóza], při které je lázeňská léčba vhodná jako součást dlouhodobého léčebného plánu.

98. I ohledně tohoto nároku se tedy odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.

99. Ze všech důvodů vysvětlených shora odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích V, VI, VII, VIII a IX potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

100. Věcně správným shledal též výrok X. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu a neúspěchu stran ve sporu. Žaloba sestávala z několika nároků se samostatným skutkovým základem (náhrada majetkových a nemajetkových újem). Proto bylo třeba při určení míry úspěchu a neúspěchu vycházet z poměru tarifních hodnot, jak zcela správně učinil soud prvního stupně, který rovněž zcela správně vypočetl výši nákladů žalobce, které bylo možno považovat za účelné.

101. Za věcně správný považoval odvolací soud též výrok XII o náhradě nákladů řízení státu, o nichž soud prvního stupně rozhodl zatím co do základu. O jejich výši pak rozhodne poté, co rozhodne o dosud nerozhodnutém znalečném znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

102. Odvolací soud tedy napadený rozsudek potvrdil i ve výrocích X a XII.

103. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný, je proto povinen nahradit žalované náklady, které jí v odvolacím řízení vznikly.

104. Jednalo se o náklady na právní zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání). Odměna advokáta za jeden úkon činila 10 900 Kč podle § 7 bod 6. vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“), z tarifní hodnoty 641 089 Kč (= součet tarifních hodnot jednotlivých nároků, jež zůstaly předmětem odvolacího řízení: 6 678 Kč + 22 071 Kč bolestné + 500 000 Kč ZSU + 5 000 Kč + 107 340 Kč) podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 9a odst. 1 písm. a) a. t. Odměna za dva úkony = 21 800 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. činila 900 Kč. Advokát je plátcem DPH, proto je součástí nákladů řízení též náhrada za 21 % DPH ve výši 4 767 Kč (§ 137 o.s.ř.), počítaná z odměny a paušální náhrady hotových výdajů.

105. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení částku 27 467 Kč, kterou je jí žalobce povinen zaplatit ve standardní třídenní lhůtě k rukám jejího právního zástupce.

106. Výroky I, II, III a XI nebyly odvoláním napadeny, tudíž zůstaly nedotčeny.