o 121 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 121 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 16. 2. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 99 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 220 000 Kč od 16. 8. 2023 do 15. 2. 2024 a z částky 99 000 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 55 728 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 220 000 Kč s příslušenstvím, jež sestávala z částky 100 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, jež bylo vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a z částky 120 000 Kč z titulu nepřiměřené délky tohoto trestního řízení.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Nesporovala, že žalobce u ní dne 14. 8. 2023 předběžně uplatnil své nároky. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním považovala minimálně za předčasný, neboť dosud nebylo ukončeno přestupkové řízení. Celkovou délku trestního stíhání pak považovala za přiměřenou vzhledem ke složitosti věci.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázaná skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 21 až 25 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

5. Pokud se jedná o průběh posuzovaného řízení, lze stručně shrnout, že dne 13. 8. 2018 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, z něhož byl podezřelý [tituly před jménem] [jméno FO], případně ve spojení s dalšími neztotožněnými osobami. Dne 27. 11. 2018 byl vydán příkaz k provedení domovní prohlídky v rodinném domě na adrese [adresa], jehož vlastníkem je žalobcova matka a žalobce v tomto domě bydlel. Domovní prohlídka byla provedena dne 29. 11. 2018, žalobce byl téhož dne v 6:05 hodin zadržen jako podezřelý, při jeho zadržení byla užita pouta. Před započetím prohlídky žalobce vydal dobrovolně větší množství různého střeliva (v řádech stovek kusů), protipancéřový náboj a 9 kusů pyropatron. Následně bylo při prohlídce žalobci odňato další větší množství střeliva (v řádech stovek kusů), 2 kusy kulometů, puška, 7 kusů granátů bez trhaviny, ale se zapalovačem, skleněná ampule s obsahem neznámé tekuté látky a černého prachu. Téhož dne byl žalobce vyslechnut jako podezřelý. Bránil se tím, že je sběratelem militarií. Všechny zbraně, jež drží jsou znehodnoceny, žádné úpravy na nich neprováděl. V minulosti byl držitelem zbrojního průkazu, avšak opomněl si jej prodloužit. Munice pochází z doby, kdy byl držitelem zbrojního průkazu nebo ji koupil na burze či našel pomocí detektoru kovu na polích, granáty koupil na burze jako zbavené nálože. V průběhu přípravného řízení byla zpracována odborná vyjádření k vydané/zabavené munici a zbraním. Usnesením ze dne 7. 2. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce (žalobci bylo doručeno dne 17. 2. 2020), a to pro podezření ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně od roku 1998 do 29. 11. 2018 bez povolení opatřil sobě a v místě svého bydliště přechovával uvedené zbraně a střelivo. Dalšími dvěma usneseními vydanými téhož dne bylo zahájeno trestní stíhání dalších dvou obviněných ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]). Žalobce [jméno FO] neznal. [tituly před jménem] [jméno FO] byl jeho kamarád, s nímž navštěvoval burzy či výstavy zaměřené na militaria. Byla zpracována další obsáhlá odborná vyjádření. Vyšetřování bylo ukončeno dne 24. 8. 2021 s návrhem na podání obžaloby. Obžaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro [adresa] (dále „OS [adresa]“) dne 22. 9. 2021. Dne 24. 9. 2021 vznesl žalobce námitku místní nepříslušnosti. Dne 29. 3. 2022 se konalo hlavní líčení. Další hlavní líčení se konalo dne 25. 5. 2022. Usnesením OS [adresa] ze dne 25. 5. 2022 byla věc žalobce vyloučena k samostatnému projednání a s jím vznesenou námitkou místní nepříslušnosti předložena Nejvyššímu soudu (dále „NS“). NS o námitce rozhodl dne 17. 8. 2022 tak, že k projednání věci žalobce je příslušný OS [adresa]. NS konstatoval, že byly dány důvody pro vedení společného řízení, neboť stíhaná činnost všech tří obviněných spolu určitým způsobem souvisela. Při hlavním líčení konaném dne 14. 2. 2023 bylo trestní stíhání žalobce ukončeno s tím, že skutek není trestným činem a v části by mohl být posouzen jako přestupek. Stran pancéřového zápalného náboje, 9 kusů pyropatron vydal správní orgán příkaz, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 76e odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu a uložil žalobci pokutu ve výši 7 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu byla věc odložena, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím jednoroční lhůty. K datu 17. 3. 2025 nebylo přestupkové řízení ukončeno.

6. V odst. 23 soud prvního stupně uvedl skutková zjištění, jež činil z výpovědi žalobce ohledně toho, jakou újmu v důsledku trestního stíhání pociťoval, na což odvolací soud opět v zájmu stručnosti odkazuje.

7. Věc právně hodnotil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“), a to podle § 5, § 8 odst. 1, § 13 a § 31a.

8. Nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení shledal co do základu důvodným. Posuzované řízení trvalo od 17. 2. 2020 do 14. 2. 2023, tedy bez tří dnů 3 roky. Věc byla složitější jak po skutkové stránce, tak po stránce procesní. Ve věci bylo nutno klasifikovat a posoudit značné množství zbraní a střeliva, trestní stíhání bylo vedeno společně proti třem obviněným/obžalovaným. Od uvedeného se pak odvíjel rozsah dokazování a množství procesních úkonů, jež bylo nutno činit, a to orgány činnými v trestním řízení různých stupňů. Ve věci v zásadě nedocházelo k průtahům. Soud prvního stupně shledal toliko dvě období nedůvodné nečinnosti, a to v době mezi podáním obžaloby dne 22. 9. 2021 a nařízením hlavního líčení dne 9. 2. 2022 až na den 29. 3. 2022, tj. za více než 6 měsíců. V uvedeném období došlo k nedůvodnému prodloužení řízení (průtahu) v délce 3 měsíců. Dále nebyla dodržena lhůta tří týdnů, kdy měl být učiněn první úkon směřující k rozhodnutí věci dle § 181 odst. 3 tr. řádu. K průtahu došlo mezi vrácením spisu z NS dne 26. 8. 2022 a nařízením hlavního líčení dne 9. 11. 2022 až na den 6. 12. 2022, tj. za tři a půl měsíce, v čemž lze spatřovat průtah v délce 1 měsíce. K tíži státu bylo dle soudu prvního stupně nutno klást také nedůvodné vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání a rozhodování o příslušnosti soudu. Dále došlo k nedostatečnému zdokumentování žalobcem vydané/žalobci odňaté munice. Podíl žalobce na délce řízení hodnotil soud prvního stupně jako neutrální a význam předmětu řízení vzal jako obecně typově zvýšený, neboť se jednalo o řízení trestní. Měl za to, že i přes určitou skutkovou a procesní složitost, byla již délka řízení 3 roky nepřiměřená se zohledněním typově zvýšeného významu trestního řízení pro poškozeného. Zároveň shledal, že je třeba žalobce odškodnit v penězích.

9. Měl za to, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění již nelze vycházet z částek v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, které určil NS ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále „Stanovisko“), neboť od doby jeho vydání došlo k výrazné změně ekonomické situace v ČR, nárůstu cenové úrovně celkově přes 50 %. Proto dospěl k závěru, že by se rozmezí přiznávaných částek mělo zvýšit o 50 %, tedy vycházet z částek v rozmezí 22 500 Kč až 30 000 Kč za jeden rok trvání řízení (za první dva roky snížených o polovinu).

10. Pro případ žalobce shledal jako adekvátní vyjít z částky 22 500 Kč za jeden rok trvání řízení, z toho za první dva roky snížené o polovinu. Takto dospěl k výši základní částky 45 000 Kč, kterou snížil o 20 % z důvodu skutkové a procesní složitosti věci a jako přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení tak shledal částku 36 000 Kč.

11. Stejně tak shledal důvodným nárok žalobce na zaplacení nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Při určení výše zadostiučinění, která by byla pro případ žalobce přiměřená, posuzoval v souladu s ustálenou judikaturou povahu trestní věci, délku trestního stíhání a jeho dopady do osobnostních sfér žalobce. Akcentoval, že újmu žalobce umocnilo provedení domovní prohlídky, jeho zadržení a omezení na osobní svobodě po několik hodin, a také skutečnost, že mu hrozil trest propadnutí majetku, tedy jeho celoživotní sbírky. Újmu naopak snižovalo, že žalobce nebyl ohrožen možností uložení trestu odnětí svobody v nepodmíněné formě, trestná činnost, jež mu byla kladena za vinu nevzbuzuje výrazné společenské odsouzení. Neshledal, že by trestní stíhání žalobce bylo zahájeno svévolně. Shledal řadu dopadů do osobnostních sfér žalobce, jednalo se však převážně o obecné dopady spojené s každým trestním stíháním (psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení). Uvedené dopady ale byly u žalobce umocněny tím, že byl dosud bezúhonnou osobou. Provedení domovní prohlídky a zadržení a odvedení v poutech mělo dopad do cti a dobré pověsti žalobce v místě jeho bydliště i v pracovním kolektivu. Domovní prohlídka i následné trestní stíhání mělo dopad i na členy žalobcovy rodiny, nicméně vážné narušení rodinných vztahů prokázáno nebylo. K narušení vztahů došlo ve sběratelské komunitě, v níž již žalobce není přijímán. U přátel mimo tuto komunitu k narušení vztahů nedošlo. K žádným negativním dopadům nedošlo v profesní sféře žalobce. S určitou rezervou bral soud prvního stupně výpověď žalobce týkající se dopadů do zdravotního stavu a medializace, neboť tato tvrzení žalobce jinými důkazy neprokázal.

12. Pro úvahu o výši a formě zadostiučinění nebylo dle soudu prvního stupně relevantní, že věc žalobce byla postoupena do přestupkového řízení, které dosud nebylo ukončeno. Do přestupkového řízení totiž byla postoupena pouze část skutku, v podstatné části zanikla odpovědnost za přestupek pro uplynutí příslušné lhůty a zbývající rozsah, v němž ještě přestupková věc není ukončena je v kontextu skutku, který byl žalobci kladen za vinu v trestním řízení zcela marginální.

13. Soud prvního stupně provedl srovnání s obdobnými případy, kdy se jednalo o věci vedené u něj pod sp. zn [spisová značka] a následně u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (viz v podrobnostech odst. 54, 55 jeho rozsudku), a poté dospěl k závěru, že za adekvátní by bylo možno považovat odškodnění ve výši 75 000 Kč. I v tomto případě měl soud prvního stupně za to, že je třeba zohlednit inflaci v letech 2023 a 2024. Zadostiučinění proto navýšil o 13 % a dospěl ke konečné částce 85 000 Kč.

14. Příslušenství přiznal od doby uplynutí šesti měsíců poté, co žalobce uplatnil svůj nárok u žalované (viz v podrobnostech odst. 59 napadeného rozsudku).

15. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce dosáhl satisfakce v peněžité formě.

16. Žalovaná podala včasné a přípustné odvolání proti výrokům I a III rozsudku. Nepovažovala za správný závěr soudu prvního stupně, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že řízení bylo složité po skutkové i právní stránce, v zásadě v něm nedocházelo k průtahům a že se žalobce sám přičinil o prodloužení řízení (viz odst. 34, 35 a 36 napadeného rozsudku). Ve prospěch vzniku újmy svědčila v zásadě jen menší procesní pochybení na straně státu a typově zvýšený význam řízení pro žalovaného. Za této situace bylo dle žalované namístě učinit závěr o tom, že řízení trvající tři roky, nebylo nepřiměřeně dlouhé.

17. Žalovaná dále soudu prvního stupně vytkla, že při posouzení, zda byly prokázány některé žalobcem tvrzené skutečnosti rozhodné pro určení výše nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, a to zhoršení zdravotního stavu žalobce a medializace, vyšel pouze z účastnické výpovědi žalobce. Žalobce další důkazy k prokázání svých tvrzení nenavrhl. V rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu pak soud prvního stupně navýšil obě poskytnuté náhrady o inflaci. K tomu odkázala na několik rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu (sp. zn. 30 Cdo 992/2022, 30 Cdo 1499/2025, Pl. ÚS 26/25).

18. Žalobce vyjádřil s napadeným rozsudkem souhlas a navrhl jeho potvrzení. Vzhledem k nedávnému rozhodnutí Ústavního soudu, na které ve svém odvolání poukázala žalovaná byl srozuměn s tím, že úvahy soudu prvního stupně o zvýšení zadostiučinění o inflaci nebyly namístě a že zadostiučinění, které mu bylo přiznáno soudem prvního stupně bude o navýšení o inflaci poníženo.

19. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné.

20. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně a jak je podrobně popsal v odst. 21 až 25 svého rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů vyjádřenou v § 132 o.s.ř.

21. K nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku trestního řízení:

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

24. Mezi stranami zůstala sporná základní otázka existence odpovědnostního titulu, tedy zda posuzované řízení trvalo vzhledem ke všem okolnostem ještě po přiměřenou dobu či již je třeba jeho délku shledat jako nepřiměřenou.

25. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal, že délka posuzovaného řízení byla ještě přiměřená okolnostem případu a že tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve syslu § 13 odst. 1 OdpŠk nedošlo, a to z níže uvedených důvodů.

26. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci bez tří dnů tři roky (od 17. 2. 2020 do 14. 2. 2023).

27. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno brát v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna ochrana práv účastníka. Je proto třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, a to vždy ke kritériím složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného. K tomu srovnej Stanovisko, část IV.

28. V projednávané věci soud prvního stupně konstatoval, že posuzované řízení bylo složitější jak po skutkové, tak po právní stránce, a rovněž po stránce procesní (viz odst. 34 napadeného rozsudku). Odvolací soud s těmito úvahami soudu prvního stupně souhlasí. Z hlediska skutkové složitosti řízení je třeba akcentovat, že bylo nutno posoudit a klasifikovat velké množství zbraní a střeliva, které bylo jednotlivým obviněným/obžalovaným zabaveno či jimi bylo vydáno. K tomu z hlediska právního posouzení přistoupila nutnost posoudit věc ve světle měnících se předpisů v oblasti znehodnocování zbraní a střeliva. Po procesní stránce byla složitost posuzovaného řízení dána předně tím, že řízení bylo vedeno proti třem obviněným/obžalovaným osobám. Soud rozhodující v projednávané věci pak není oprávněn posuzovat, zda vedení řízení proti třem osobám bylo či nebylo namístě, nadto za situace, kdy se k této otázce vyjádřil NS v rámci posouzení žalobcovy námitky místní nepříslušnosti a kdy konstatoval, že řízení proti třem osobám společně bylo vedeno důvodně. Rozsahem zabaveného/vydaného střeliva a munice a množstvím společně stíhaných osob byl pak dán rozsah dokazování, které bylo primárně založeno na posouzení odborných otázek. Soud rozhodující v projednávané věci pak není oprávněn zkoumat, zda množství odborných vyjádření bylo či nebylo nutné.

29. Odvolací soud nicméně na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal, že by posuzované řízení bylo zatíženo takovými průtahy, které by se na jeho délce významným způsobem podílely.

30. Období mezi podáním obžaloby dne 22. 9. 2021 a nařízením hlavního líčení na den 29. 3. 2022 nepovažoval odvolací soud za období bezdůvodné nečinnosti. Je třeba přihlédnout k rozsahu kauzy (viz shora), kterou bylo třeba OS [adresa] nastudovat. Zároveň dne 24. 9. 2021 došla soudu námitka místní nepříslušnosti, s návrhem na předložení věci NS k rozhodnutí, dne 25. 10. 2021 došlo soudu k jeho výzvě obsáhlé vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] s návrhem na předběžné projednání obžaloby, dne 4. 2. 2022 došlo od [tituly před jménem] [jméno FO] stanovisko [orgán] k vývoji legislativy znehodnocování zbraní, jimiž bylo nutno se rovněž náležitě zabývat. Pokud tedy mezi podáním obžaloby a konáním hlavního líčení uplynulo šest měsíců, nelze to ještě považovat za průtah.

31. Ani období mezi vrácením spisu z NS dne 26. 8. 2022 a nařízením hlavního líčení dne 9. 11. 2022 až na den 6. 12. 2022 nebylo dle názoru odvolacího soudu obdobím nedůvodné nečinnosti, které by bylo možno považovat za průtah. Opět bylo třeba vzít v úvahu skutkovou složitost případu. K hlavnímu líčení byla předvolána řada svědků, kteří se měli k věci vyjadřovat po odborné stránce, v mezidobí došlo do spisu další odborné vyjádření, bylo tedy třeba mít dostatek času na přípravu k hlavnímu líčení.

32. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval za zjevně chybný postup soudu v posuzované věci, pokud vyloučil věc žalobce k samostatnému projednání a rozhodování o příslušnosti soudu. Odvolacímu soudu pak nebylo zřejmé, jak se soudem prvního stupně uvedená okolnost nedostatečného zdokumentování žalobcem vydané/žalobci odňaté munice měla negativně promítnout do délky posuzovaného řízení.

33. Podíl žalobce na délce řízení hodnotil odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně jako neutrální a význam předmětu řízení jako obecně typově zvýšený, neboť se jednalo o řízení trestní.

34. Bylo však třeba vzít v úvahu i to, že se žalobce současně domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu samotným nezákonným trestním stíháním (o tom, že trestní stíhání bylo nezákonné není pochyb), přičemž v rámci posouzení tohoto nároku se zohledňuje rovněž délka trestního[Anonymizováno]stíhání.

35. Po zhodnocení všech výše uvedených kritérií ve vztahu k celkové délce řízení dospěl odvolací soud k závěru, že v projednávané věci byla celková délka řízení ještě přiměřená výše uvedeným konkrétním okolnostem případu. Odpovědnostní titul tedy dán není a žalobce nemá nárok na zadostiučinění, které mu bylo přiznáno soudem prvního stupně (36 000 Kč).

36. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání:

37. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že trestní stíhání žalobce, jež bylo po podání obžaloby vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo nezákonné, neboť neskončilo odsouzením žalobce.

38. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně předně namítala, že je třeba vzít v úvahu a vyčkat na výsledek řízení o přestupku, k jehož projednání byla část skutku, jenž byl žalobci kladen za vinu postoupena. V podaném odvolání již žalovaná sporovala toliko prokázání některých dopadů do osobnostních sfér žalobce (zhoršení zdravotního stavu) a medializace, a dále navýšení částky zadostiučinění o inflaci mezi lety 2023 a 2024.

39. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

40. Odvolací soud v plném rozsahu souhlasil se závěry soudu prvního stupně ohledně námitky žalované, že dosud nebylo skončeno přestupkové řízení, které podrobně rozvedl v odst. 52 svého rozsudku. Odvolací soud v zájmu stručnosti a s přihlédnutím k tomu, že v rámci odvolání již žalovaná tímto způsobem neargumentovala na tyto závěry odkazuje.

41. Odvolací soud dále shledal, že soud prvního stupně při posouzení věci postupoval zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudky sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, 30 Cdo 611/2016, 30 Cdo 441/2020) a Ústavního soudu (např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2175/16), když hodnotil délku trestního stíhání, povahu trestní věci a následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce, přičemž provedl srovnání s odškodněními poskytnutými v jiných obdobných případech.

42. Soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout ohledně hodnocení povahy trestního stíhání a jeho délky (z hlediska dopadů do osobnostní sféry žalobce). V tomto směru ostatně žalovaná vůči závěrům soudu prvního stupně konkrétně nebrojila.

43. Odvolací soud pak souhlasí se soudem prvního stupně i v závěru, že v řízení byly prokázány určité zásahy do osobnostních práv žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání. Jednalo se předně o zásahy, které jsou obvykle spojeny s každým trestním stíháním jako psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. Soud prvního stupně zcela správně zhodnotil, že tyto zásahy byly u žalobce umocněny tím, že byl dosud osobou bezúhonnou. Dále byly v řízení bezpochyby prokázány zásahy do cti a dobré pověsti žalobce v místě bydliště a na pracovišti, a to především v důsledku domovní prohlídky, zadržení a odvedení žalobce v poutech. Domovní prohlídka sice byla provedena před zahájením samotného trestního stíhání, avšak s trestním stíháním jednoznačně souvisela. Stejně tak bylo prokázáno narušení přátelských vztahů v komunitě sběratelů militarií. Odvolací soud naproti tomu souhlasí s tím, že dopady do rodinných vztahů v důsledku trestního stíhání nebyly nijak závažné.

44. Pokud se jedná o dopady do zdravotního stavu žalobce, kdy žalobce tvrdil, že v souvislosti s trestním stíháním se mu zhoršilo astma a o tvrzenou medializaci, soud prvního stupně tyto dopady na žalobce nevzal za prokázané, když zdůraznil právě skutečnost, že žalobce svá tvrzení jiným způsobem nedoložil.

45. Soud prvního stupně následně provedl srovnání se dvěma obdobnými případy (viz odst. 54 a 55 jeho rozsudku). Tyto srovnávací případy byly zvoleny přiléhavě, neboť u obou případů šlo o trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování, ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] pak šlo v podstatě o identickou kvalifikaci trestného činu podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně náležitě srovnal okolnosti žalobcova případu a srovnávaných případů a dospěl k adekvátním závěrům, s nimiž odvolací soud souhlasí a v podrobnostech odkazuje na odst. 56 napadeného rozsudku.

46. Odvolací soud tedy dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce by dle výše uvedeného byla částka 75 000 Kč.

47. Odvolací soud nicméně nesouhlasil s úvahami soudu prvního stupně ohledně navýšení této částky o inflaci v letech 2023 a 2024, tedy že by částka 75 000 Kč měla být zvýšena o 13 %.

48. V tomto směru odvolací soud poukazuje na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která je již ustálena v závěru, že na výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu znehodnocení měny v důsledku inflace či nárůstu mzdové, platové a cenové úrovně vliv nemá (viz např. rozsudky Ns sp. zn. 30 Cdo 992/2022 či 30 Cdo 1499/2025). Naposledy s k této otázce vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 26/25 ze dne 24. 9. 2025 a výše uvedené závěry NS shledal jako ústavně konformní. Ústavní soud zdůraznil, že jediným ústavním požadavkem je, že výše přiznané náhrady nesmí být nepřiměřeně nízká.

49. V tomto směru odvolací soud shledal, že částka 75 000 Kč je přiměřenou náhradou nemajetkové újmy žalobce, jež mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, a to se zohledněním délky trestního stíhání, povahy trestní věci a následků způsobených v osobnostní sféře žalobce (v podrobnostech viz výše). Tato částka je pak adekvátní i vzhledem k odškodnění, jež byla poskytnuta v jiných obdobných případech.

50. Odvolací soud tedy ze shora vysvětlených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu co do částky 46 000 Kč s příslušenstvím zamítl a ve zbývajícím rozsahu (co do částky 75 000 Kč s příslušenstvím) jej podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

51. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl co do základu ve věci úspěšný, proto mu vůči žalované náleží právo na náhradu nákladů řízení.

52. Žalobci vznikly náklady řízení zaplacením soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a za právní zastoupení advokátem v celkové výši 46 101 Kč.

53. Advokát v řízení učinil dva úkony právní služby do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), tudíž odměnu za jeden úkon bylo nutno určit podle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“) ve znění účinném do 31. 12. 2024, kdy tarifní hodnota činila podle § 9 odst. 4 písm. a) cit. vyhl. 50 000 Kč za každý z uplatněných nároků, tedy odměna za jeden úkon činila 5 100 Kč.

54. Advokát dále učinil šest úkonů právní služby po 1. 1. 2025 (písemné podání ve věci samé ze dne 25. 3. 2025 a ze dne 24. 4. 2025, účast u jednání soudu prvního stupně dne 28. 3. 2025, dne 4. 6. 2025 a dne 13. 8. 2025 a účast u odvolacího jednání dne 11. 2. 2026), tudíž odměnu za jeden úkon bylo nutno určit podle a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, kdy tarifní hodnota činila podle § 9a odst. 2 písm. a) a. t. výši přiznané náhrady, tj. částku 75 000 Kč, tedy odměna za jeden úkon činila 4 100 Kč.

55. Paušální náhrada hotových výdajů podle a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 pak činila 300 Kč za úkon a podle a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 450 Kč za úkon.

56. Dle výše uvedeného tedy měl advokát nárok na odměnu v celkové výši 34 800 Kč (2 x 5 100 Kč + 6 x 4 100 Kč) a na paušální náhradu hotových výdajů za výše uvedené úkony v celkové výši 3 300 Kč. Jelikož je plátcem DPH, měl podle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž nárok na náhradu za 21 % DPH z odměny a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 8 001 Kč.

57. Odvolací soud proto přiznal žalobci vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 50 001 Kč, a to se splatností ve standardní třídenní lhůtě podle § 160 o.s.ř. k rukám jeho právního zástupce.

58. Výrok II nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.