pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na vzájemném návrhu částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), vzájemný návrh co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl (výrok III.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu ve výši [částka] (výrok V.), uložil žalobkyni zaplatit státu náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti se vzájemným návrhem ve výši [částka] (výrok VI.) a uložil žalovanému zaplatit státu náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti se vzájemným návrhem ve výši [částka] (výrok VII.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako nároku vyplývajícího z čl. V. odst. 2 smlouvy o dílo uzavřené mezi stranami dne [datum], jejímž předmětem bylo vedení účetnictví a který představoval náhradu za ušlý zisk ve výši odměny za tři měsíce, která byla v době ukončení smlouvy fakturována, a to pro případ okamžitého ukončení smlouvy bez výpovědní lhůty.

3. Žalovaný namítl, že poté, co jeho syn [jméno] [příjmení], se kterým byla v jeho zastoupení smlouva o dílo uzavřena, ukončil svou činnost pro firmu žalovaného (ke dni [datum]), pojal podezření, že spolupráce se žalobkyní nebyla pro firmu prospěšná. Žalobkyně s ním nespolupracovala, a proto smlouvu s ní ukončil výpovědí ke dni [datum]. Po předání účetnictví nové účetní zjistil, že účetnictví nebylo vedeno řádně, úplně a průkazně. Žalovaný uplatnil vůči žalobkyni nárok na přiměřenou slevu z ceny díla za kompletní vedení účetnictví v období leden – listopad 2015 ve výši 50 % z faktur vystavených žalobkyní v tomto období (9 x [částka] a 2 x [částka], tj. celkem [částka]), tj. slevu celkem [částka] a co do částky [částka] provedl vůči pohledávce žalobkyně zápočet. Žalovaný dále vůči žalobkyni vznesl vzájemný návrh na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jdoucím od [datum] představující nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na provedení rekonstrukce účetnictví ve výši [částka], nákladech vynaložených na zaplacení úroku z prodlení finančnímu úřadu ve výši [částka] ([částka] – [anonymizováno] 2014 + [částka] [anonymizováno] 2015 + [částka] – silniční daň 2014) a penále [anonymizována čtyři slova] ve výši [částka] z doplatku na pojistném a penále záloh na pojistném na důchodové pojištění za rok 2014.

4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo kompletní vedení účetnictví za odměnu [částka] měsíčně. Podle čl. V. odst. 2 smlouvy v případě okamžitého ukončení smlouvy ze strany objednatele náleží zhotoviteli na základě vydané faktury náhrada za ušlý zisk ve výši odměny za tři měsíce, která byla v době ukončení fakturována. K výpovědi smlouvy ze strany žalovaného došlo ke dni [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému fakturu na částku [částka], splatnou k [datum]. Žalovaný si nechal zpracovat od [jméno] [příjmení] [příjmení] (nové účetní) rekonstrukci účetnictví roku 2015 a zaplatil jí za to [částka]. Rekonstrukce účetnictví byla nutná. Ke dni [datum] nebyl zaplacen doplatek na silniční dani ve výši [částka] a za to byl žalovanému vyměřen úrok z prodlení v částce [částka]. Dále byly vyměřeny úroky z prodlení za prodlení s úhradou daně z příjmů fyzických osob za roky 2014 a 2015 ve výši [částka] a [částka] [ulice] správa [anonymizována dvě slova] vyměřila penále z doplatku na pojistném za rok 2014 a ze záloh na pojistné na důchodové pojištění roku 2014 ve výši [částka] a [částka] při doplatku na pojistném za rok 2014 ve výši [částka]. Dne [datum] došlo k předání podkladů žalobkyní žalovanému. Mezi žalobkyní a žalovaným probíhala emailová korespondence ohledně silniční daně, záloh na [anonymizováno]. Žalobkyně předložila hlavní knihu za celý rok 2015 s přehledem plateb pro zdravotní pojišťovnu, dále kmenové listy zaměstnanců.

5. O nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím rozhodl soud prvního stupně rozsudkem pro uznání podle 153a o.s.ř. s tím, že na jednání dne [datum] došlo k uznání nároku žalovaným.

6. Dále se zabýval vznesenou námitkou započtení z důvodu uplatnění přiměřené slevy z ceny díla pro vadné plnění. Neshledal ji důvodnou, neboť pohledávka je k započtení nezpůsobilá podle § 1987 odst. 2 o. z. Jedná se totiž o pohledávku nejistou a neurčitou, a to proto, že žalobkyně sporovala, že by jí vedené účetnictví vykazovalo vady, dále není zřejmé, jaké konkrétní vady díla měly být žalobkyni vytčeny a že by přiměřená sleva za tyto vady činila 50 % z ceny díla. Zároveň vady nebyly vytčeny bez zbytečného odkladu (§ 2618 o. z.), neboť k jejich vytčení došlo až několik měsíců po uvedených událostech, víceméně až po podání žaloby, přičemž již dne [datum] žalovaný věděl, že je třeba provést rekonstrukci účetnictví. K započtení pohledávky tak nedošlo.

7. Ze vzájemného návrhu žalovaného shledal soud prvního stupně důvodným jeho požadavek na zaplacení částky [částka] za provedení rekonstrukce účetnictví, neboť vzal za prokázané znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], že převzatá agenda byla v takovém stavu, že její rekonstrukce byla nutná. Ve vedení účetnictví se podle znalkyně vyskytly vady v oblasti mzdových nároků, kdy však nebylo zřejmé, zdali nebylo účtováno proto, že žalobkyně neměla podklady a nebo se jednalo o opomenutí, avšak v účetnictví byly i vady nesouvisející s interakcí s žalovaným: matematické nepřesnosti, záměna příjmů a výdajů, špatné použití zaúčtování v některých situacích (znalkyně vyslovila domněnku, že by mohlo dojít k nápravě v rámci kontroly ke konci roku, účetnictví ale má být vedeno průběžně řádně, ke dni [datum] bylo provedeno vyhotovení výkazu o nákladech a výnosech nekvalitně bez kontroly zaúčtování, nebyly zaúčtovány mzdy za všechna období, bylo použito více nákladových účtů s odlišným zaměřením, nebylo provedeno porovnání všech účtů, nesouhlasily zůstatky na bankovních účtech s výpisy z banky). Nový zpracovatel nemohl nést odpovědnost za zaúčtování již provedených účetních operací, aniž by je prověřil. Náklady na provedení rekonstrukce účetnictví byly prokázány předloženou fakturou. Žalovaná se přihlásila jako osoba profesně znalá vedení účetnictví i daňového poradenství.

8. Důvodným naopak neshledal nárok na zaplacení částek vyměřeného úroku z prodlení a penále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého povinnost plateb záloh a odvodů včas a řádně stíhá povinný subjekt. Povinným subjektem byl žalovaný, který své povinnosti řádně a včas neplnil. Žalobkyně žalovaného upozorňovala na nutnost plateb, dávala i návod jak je realizovat. Nejedná se tedy o škodu, která by žalovanému vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně na základě smlouvy o dílo.

9. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci. V řízení o žalobě byla žalovaná plně úspěšná, proto jí přiznal náklady řízení v plné výši. V řízení o vzájemné žalobě byl poměrně úspěšnější žalovaný, proto mu soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů v rozsahu 10,76 % ve výši [částka] O nákladech řízení státu vzniklých výplatou znalečného znalkyni [příjmení] [příjmení] rozhodl soud prvního stupně v rozsahu úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, který shledal 45 % na straně žalobkyně a 55 % na straně žalovaného, a zohlednil zaplacení zálohy.

10. Proti výrokům I., III., IV. a VII. rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. K nároku uplatněnému žalobkyní namítl, že soud prvního stupně rozhodl o tomto nároku rozsudkem pro uznání, ačkoli k uznání nároku ze strany žalovaného u jednání dne [datum] nedošlo, naopak žalovaný po celou dobu nárok žalobkyně rozporuje. Takový závěr je pro žalovaného překvapivý, neboť po celou dobu se vedlo dokazování a soud stranám svůj názor nepředestřel. Nárok žalobkyně předně považoval za rozporný se zásadami poctivého obchodního styku, resp. dobrými mravy, neboť žalovaný byl nucen přistoupit k okamžitému ukončení smlouvy z důvodu dlouhodobého a závažného porušování povinností žalobkyně. Zdůraznil svůj názor, že příslušné ustanovení smlouvy o dílo je svým obsahem a účelem ujednáním o smluvní pokutě, přičemž smluvní pokuta může být ujednána jen za porušení smluvní povinnosti a nikoli výkon práva. Příslušné ustanovení je tedy neplatné. Ke kompenzační námitce namítl, že závěr soudu prvního stupně je pro něj rovněž překvapivý. Vztah mezi účastníky je nutno posuzovat podle právních předpisů platných a účinných k datu [datum], tj. podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč. zák.), který nikterak neomezoval započtení pohledávek nejistých. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný nevytkl vady bez zbytečného odkladu je vágní. Naopak žalovaný prokázal řádné vytknutí vad a existenci příslušné započítávané pohledávky (nároku na slevu z odměny žalobkyně). K uplatněnému protinároku, a to penále a úrokům z prodlení, poukázal na čl. II. smlouvy o dílo, podle něhož žalobkyně měla kontrolovat včasnou realizaci plateb. Žalobkyně měla žalovaného upozornit na absenci příslušných úhrad bezprostředně před koncem lhůty k plnění, a pokud by k úhradě nedošlo, i bezprostředně po jejím uplynutí. Jen tak mohla dostát své kontrolní povinnosti a zprostit se odpovědnosti za případnou škodu. Své kontrolní povinnosti žalobkyně zjevně neplnila, v důsledku čehož vznikla žalovanému škoda. Emaily adresovala synovi žalovaného, který nebyl oprávněn k vyřizování takové agendy. Navíc nebyl ze strany žalobkyně upomínán opakovaně. Žalobkyně se měla ujistit, že si je žalovaný vědom následků spojených s nesplněním povinnosti a jako profesionálka v oboru jej poučit. Z toho, že žalovaný daňové povinnosti, resp. penále na základě výzvy příslušných úřadů bezprostředně zaplatil, vyplývá, že prodlení na jeho straně bylo způsobeno nedostatkem informací ze strany žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku změnil tak, že žalobu žalobkyně zamítne a žalobkyni uloží zaplatit žalovanému celou částku uplatněnou vzájemným návrhem a náklady řízení.

11. Proti výrokům II., V. a VI. rozsudku podala včasné a přípustné odvolání též žalobkyně z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. Namítla, že soud prvního stupně posoudil právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.), ačkoli smlouva byla uzavřena dne [datum] a tedy se řídí podle dosavadní právní úpravy. [ulice] právní úprava významně zpřísnila požadavky kladené na profesionály a vyžaduje nejen běžnou pečlivost, ale kvalifikovanost odpovídající jejímu povolání (§ 5 o. z.). Pokud se však právní poměr mezi účastníky řídí dosavadní právní úpravou, nelze argumentovat aplikací zásad uvedených v § 1 až 14 o. z. Dodala, že soud prvního stupně se nedostatečně zabýval otázkou, do jaké míry údajné chyby žalobkyně ve vedení účetnictví způsobily potřebu jeho rekonstrukce. Znalecký posudek sice zjistil celou řadu pochybení při vedení účetnictví, avšak jejich velká část vznikla vinou žalovaného. Soud prvního stupně však paušálně uzavřel, že již při zjištění jediné chyby při vedení účetnictví je nutné provést celou jeho kontrolu. Závěry soudu prvního stupně neodpovídají výsledkům dokazování, neboť znalkyně při jednání soudu dne [datum] uvedla například, že některé podklady k dispozici neměla, nebyla schopná určit, které podklady a doklady v rámci nového zpracování a kontroly účetnictví byly fakticky předávány a kdy, nebyl podklad pro to, co bylo nebo jak bylo účtováno, zda zpracovatel měl uvedené podklady v době, kdy je zpracovával a mohl je zaúčtovat, účetnictví bylo předáváno za neuzavřený rok. Dále měla pochyby ohledně výše odměny za provedení rekonstrukce účetnictví, a zda lze pochybení přičítat pouze účetní. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval příčinnou souvislostí mezi jejím jednáním či opomenutím a vynaložením částky [částka]. Žalovaný přinejmenším částečně zavinil, že účetní rok nemohl být žalobkyní dokončen, neboť ve výpovědi jí výslovně zakázal účetní rok dokončit. Konečně namítla, že i pokud by došlo ke zjištění vad účetnictví, žalovaný neprokázal, že vady oznámil bez zbytečného odkladu poté, co je zjistil (§ 562 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku). Žalovaný svým jednáním znemožnil žalobkyni vady díla napravit, neboť tato nevěděla, že se chystá účetnictví rekonstruovat. Soud prvního stupně se nezabýval žalobkyní předloženým dokladem o tom, že žalovanému předala i účetní deník, i když tento důkaz sloužil ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů (výpověď znalkyně u jednání dne [datum]). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud vzájemný návrh žalovaného zamítl v plném rozsahu a v souvislosti s tím znovu rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky i vzniklých státu.

12. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že žalobkyní napadené výroky rozsudku považuje za správné. Žalobkyně účelově vytrhává dílčí pasáže výpovědi znalkyně, která sice připustila, že některé vady mohly být způsobeny tím, že žalobkyně nedisponovala veškerými podklady, současně však uvedla, že řada vad je zcela jednoznačně přičitatelná žalobkyni (např. numerické chyby, záměna příjmů a výdajů) a že i jediná zjištěná vada ve vedení účetnictví opodstatňuje provedení rekonstrukce účetnictví jako celku. Jako nepřípadné a nepodložené se jeví úvahy znalkyně, že by tyto vady mohly být odstraněny na konci účetního roku při uzavírce účetnictví, když účetní zápisy mají být prováděny průběžně. Smlouva byla ze strany žalovaného ukončena ke dni [datum] a účetní rok končil ke konci kalendářního roku, žalobkyně tedy měla mít účetnictví žalovaného k [datum] kompletní, uzavřené a bez chyb.

13. Žalobkyně naopak považovala žalovaným napadené výroky rozsudku za správné. Žalovaný její nárok nerozporoval a je tedy v pořádku, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Z textu sporného smluvního ujednání nikterak nevyplývá, že by se jednalo o smluvní pokutu, tato argumentace žalovaného je bezpředmětná. Smlouva tento nárok nazývá náhradou za ušlý zisk a takto žalobkyně žalovanou částku uplatnila. Žalobkyně souhlasila s tím, že věc byla soudem prvního stupně posouzena podle nesprávné právní úpravy. Ke kompenzační námitce uvedla, že nárok byl sice posouzen podle nesprávné právní úpravy, avšak i podle ní nebylo lze započíst pohledávku, která je mezi stranami sporná. Žalobkyni není zřejmé, jakým jednáním došlo k započtení a v jaké výši, neboť vady díla nebyly nikdy vytknuty, tím spíše bez zbytečného odkladu. K protinároku žalovaného podotkla, že žalovaný své povinnosti vůči správci daně neplnil po celou dobu spolupráce se žalobkyní. Svých povinností si byl vědom, jak plyne z předložené komunikace, a neplnil je vědomě. Prodlení žalovaného s úhradou těchto závazků proto nelze přičítat žalobkyni.

14. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně a žalovaného napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné a odvolání žalovaného je opodstatněné částečně.

15. Odvolací soud vyšel z dosud učiněných skutkových tvrzení, provedeného dokazování a obsahu spisu a dospěl k následujícím závěrům:

16. Odvolací soud předně shledává důvodnou námitku obou účastníků, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, a to zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), neboť smlouva o dílo uzavřená mezi stranami byla uzavřena dne [datum], tedy za účinnosti právní úpravy platné a účinné do tohoto data.

17. Podle přechodných ustanovení k o. z., a to § [číslo] odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. V daném případě byla smlouva o dílo uzavřena dne [datum] a strany v ní nesjednaly, že se jejich práva a povinnosti budou řídit právními předpisy – občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014. Zároveň se nejedná o právní poměr týkající se práv osobních, rodinných a věcných a nedopadá na něj ani jiné (speciální) přechodné ustanovení o. z.

19. Jelikož obě strany závazkového právního vztahu byly v době jeho uzavření podnikateli, řídí se jejich závazkový vztah zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem (obch. zák.), a to podle § 261 odst. 1 obch. zák., ev. příslušnými ustanoveními obč. zák.

20. Poté se odvolací soud zabýval jednotlivými uplatněnými nároky:

21. K žalobnímu nároku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím:

22. O tomto nároku žalobkyně rozhodl soud prvního stupně podle § 153a odst. 1 o.s.ř. rozsudkem pro uznání s odůvodněním, že žalovaný na jednání soudu dne [datum] tento nárok uznal. Z protokolu o jednání ze dne [datum] však výslovné uznání nároku žalobkyně žalovaným nevyplývá. Právní zástupkyně žalovaného u tohoto jednání uvedla, že„ teoreticky nesporuje, že by žalobkyni vzniklo právo na uvedenou odměnu ve výši [částka]“, avšak dále uvedla, že žalovaný pojal podezření, že žalobkyně účetnictví nevedla řádně, neboť jí předložený výpočet výsledku hospodaření a zisku ke zdanění neodpovídal skutečné finanční situaci žalovaného.

23. Základem pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 1 o.s.ř. je procesní úkon žalovaného, učiněný v rámci zahájeného řízení vůči soudu. Zároveň z tohoto procesního úkonu žalovaného musí uznání žalobního nároku obsahově jednoznačně vyplývat (viz komentář k občanskému soudnímu řádu, str. 526, nakladatelství C. H. Beck, 2013).

24. Shora uvedený projev vůle žalovaného nelze považovat za uznání žalobního nároku, na základě kterého by mohlo dojít k vydání rozsudku pro uznání. Nejedná se o obsahově jednoznačné uznání žalobního nároku, ani jeho základu. Žalovaný ani nikdy jindy (v jiném podání či u jiného jednání soudu prvního stupně) žalobní nárok výslovně neuznal. Naopak po celou dobu namítal, že činnost žalobkyně vykazovala vady, což mělo být podle žalovaného i důvodem ukončení smlouvy o dílo. V této části (výrok I.) tedy rozsudek soudu prvního stupně neobstojí a odvolání žalovaného je proto v tomto rozsahu důvodné.

25. Jelikož soud prvního stupně rozhodl o žalobním nároku rozsudkem pro uznání, nezabýval se jím po skutkové ani právní stránce, a odvolacímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek ve výroku I. zrušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

26. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby se žalobním nárokem žalobkyně zabýval znovu, a to zejména výkladem ujednání čl. V. odst. 2 smlouvy o dílo ve vztahu k námitkám žalovaného, že svou povahou jde o ujednání o smluvní pokutě. Dále se soud prvního stupně bude zabývat úkonem, kterým žalovaný smlouvu o dílo ukončil (výpověď ze dne [datum]), a to ve vztahu k jeho námitkám, že důvodem ukončení smlouvy o dílo byla pochybení žalobkyně při zpracování a vedení účetnictví. Soud prvního stupně žalovaného vyzve podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení tak, že jednoznačně uvede, co bylo důvodem ukončení smlouvy o dílo a k prokázání tohoto tvrzení navrhne důkazy, a to zejména s ohledem na text výpovědi, v němž žádný důvod pro ukončení smlouvy vyjádřen není.

27. Pokud soud prvního stupně dospěje k závěru, že žalobní nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím je důvodný, bude se znovu zabývat uplatněnou obranou žalovaného spočívající v započtení jeho tvrzené pohledávky vůči žalobkyni na slevu z ceny díla.

28. Soud prvního stupně kromě toho, že námitku započtení posoudil podle právní úpravy o. z. týkající se způsobilosti pohledávky k započtení (§ 1987 o. z.), pochybil též v tom, že i tvrzený nárok žalovaného vyplývající z práv z odpovědnosti za vady posoudil podle nesprávné právní úpravy, a to s odkazem na § 2618 o. z. Zde soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný vady nevytkl bez zbytečného odkladu. Takový závěr je však předčasný, neboť soud prvního stupně nikterak nezohlednil a nezabýval se tvrzením žalovaného, že vady vytkl ústně předtím, než smlouvu o dílo ukončil. K tomuto tvrzení nebylo vedeno žádné dokazování, přestože soud prvního stupně žalovaného u jednání dne [datum] k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů vyzval a žalovaný svá tvrzení doplnil podáním ze dne [datum] (čl. 231 – 235), v němž učinil i důkazní návrhy. Soud prvního stupně žalovaného znovu vyzve postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, kdy došlo k vytčení vad a jaké konkrétní vady byly vytčeny, a označení důkazů s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního. Po právní stránce soud prvního stupně posoudí úkon započtení podle příslušných ustanovení právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (§ 358 a násl. obch. zák., § 580 a 581 obč. zák.) a stejně tak tvrzený nárok žalovaného z práv z odpovědnosti za vady podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku (§ 560 a násl. obch. zák.).

29. Ke vzájemné žalobě žalovaného:

30. K částce [částka] s příslušenstvím představující částku, kterou žalovaný zaplatil za provedení rekonstrukce účetnictví za rok 2015:

31. Soud prvního stupně v této části vzájemné žalobě vyhověl, když shledal, že rekonstrukce účetnictví byla nutná, a zároveň že vynaložená částka na její provedení je částkou přiměřenou. Soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku zpracovaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] a považoval za stěžejní jeden ze závěrů tohoto znaleckého posudku, a to že již při zjištění jediné chyby ve vedeném účetnictví je nutné provést celou jeho kontrolu, přičemž žalobkyně účetnictví nevedla podle příslušných právních předpisů, v rámci vedení účetnictví došlo k opakovaným chybám.

32. Odvolací soud se s těmito závěry soudu prvního stupně neztotožňuje a odvolání žalobkyně proto shledal důvodným.

33. Žalovaný svůj nárok koncipuje jako nárok na náhradu škody, která mu měla vzniknout tím, že v důsledku pochybení žalobkyně při vedení účetnictví musel vynaložit náklady na jeho rekonstrukci.

34. Jelikož k porušení povinnosti mělo podle tvrzení žalovaného dojít již za účinnosti o. z., řídí se tento nárok právní úpravou § 2894 a násl. o. z.

35. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně.

36. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

37. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda, a to co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

38. Žalovaného jako poškozeného tíží důkazní břemeno ohledně prokázání, že žalobkyně porušila povinnost ze smlouvy, že došlo ke škodě a že mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou je příčinná souvislost.

39. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nemá za prokázáno, že mezi jednáním žalobkyně (tvrzenými pochybeními při vedení účetnictví) a nutností provést rekonstrukci účetnictví je dána příčinná souvislost.

40. Ze znaleckého posudku neplyne jednoznačný závěr, že pochybení, která znalkyně ve vedení účetnictví shledala a která jsou jednoznačně přičitatelná pouze žalobkyni, nutně vedla k potřebě provést rekonstrukci účetnictví. Znalkyně v účetnictví seznala celou řadu chyb, avšak ne u všech bylo možno bezpochyby říci, že vznikly pouze v důsledku neprofesionální činnosti žalobkyně. U řady pochybení znalkyně nebyla schopna určit, zda žalobkyně vůbec své povinnosti mohla řádně plnit, zda měla k dispozici potřebné účetní podklady, které jí byl povinen předkládat žalovaný, zda jí tyto vůbec byly předloženy a zda tak bylo učiněno včas. Znalkyně u svého výslechu u jednání dne [datum] některé své závěry uvedené v písemném vyhotovení posudku zpochybnila. [ulice] problém shledala v předávání podkladů pro možné zaúčtování a také v tom, že účetnictví bylo předáváno za neuzavřený rok. Vyjadřovala se k tomu, že účetnictví by se muselo vždy zkontrolovat, přičemž pojem kontrola účetnictví a jeho rekonstrukce je obsahově odlišný. Některá pochybení by podle znalkyně bylo možno napravit v rámci konečného zpracování účetnictví po účetní závěrce. Podle zákona se sice má účtovat průběžně, avšak po uzávěrce prochází účetnictví ještě kontrolou.

41. Soud prvního stupně se dostatečně nezabýval znaleckým posudkem a výslechem znalkyně a nevzal v úvahu námitky žalobkyně právě ohledně toho, že jí ze strany žalovaného nebyly vždy řádně a včas předávány potřebné účetní podklady tak, aby je mohla zaúčtovat. Není tedy dosud prokázáno, která pochybení žalobkyně při vedení účetnictví vznikla nezávisle na kooperaci se žalovaným a zda právě a jen tato pochybení vedla k nutnosti provést rekonstrukci účetnictví, že tedy rekonstrukce účetnictví byla nezbytná, a to i s ohledem na úvahu znalkyně uvedenou v závěru jejího výslechu (5. strana protokolu, čl. 552 p.v.), že se jeví pravděpodobným, že pí [příjmení] dělala spíše právě kontrolu účetnictví. Soud prvního stupně se tedy bude zabývat výše uvedeným, zejména zda v důsledku pochybení žalobkyně při vedení účetnictví bylo nutno provést právě jeho rekonstrukci, či by postačovala jen jeho kontrola. Soud prvního stupně se dále zaměří na námitku žalobkyně, že na vzniku případné škody se svým jednáním podílel i žalovaný (tím že včas nepředkládal potřebné podklady pro zaúčtování a tím, že smlouvu žalobkyni vypověděl v době, kdy ještě nebylo účetnictví uzavřeno). V návaznosti na svá zjištění pak znovu zhodnotí i výši tvrzené škody, tj. [částka], kterou žalovaný zaplatil za rekonstrukci účetnictví. Dále provede důkaz žalobkyně, že žalovanému předložila účetní deník, neboť tento důkaz byl předložen za účelem vyvrácení sdělení znalkyně, že jí nebyl předložen účetní deník a žalobkyně chtěla prokazovat, že účetní deník žalovanému při ukončení smlouvy předala. Provedení takového důkazu je přípustné i po koncentraci řízení (§ 118b odst. 1 poslední věta o.s.ř.).

42. Jelikož ve věci je třeba provést poměrně rozsáhlé doplnění dokazování, neshledal odvolací soud důvod ani pro potvrzení, ani pro změnu výroku II. napadeného rozsudku a podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek v tomto výroku rovněž zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

43. K částce [částka] představující úroky z prodlení a penále, které žalovaný zaplatil za opožděné splnění daňové povinnosti a doplatku na pojistné a záloh na pojistné na důchodové pojištění:

44. Žalovaný v odvolání poukazoval na to, že podle čl. II. smlouvy o dílo byla žalobkyně povinna provádět i kontrolní činnost včasných úhrad a z toho dovozoval, že jej měla upomínat, jak před uplynutím příslušných lhůt k zaplacení, tak i po nich, pokud by zjistila, že platby nebyly zaplaceny včas, a dále že jej měla o jeho povinnostech poučit a ujistit se, že si je žalovaný vědom následků spojených s jejich nesplněním. Soud prvního stupně nárok neshledal důvodným s tím, že povinnost zaplatit různé daně, poplatky, pojištění stíhala přímo žalovaného a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Vzal za prokázané, že žalovaný tyto své povinnosti řádně neplnil, a proto mu ze strany příslušných orgánů byly vyměřeny úroky z prodlení a penále. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně žalovaného upozorňovala na nutnost provést platby a dávala i návod, jak je realizovat. Z provedených důkazů plyne, že si žalovaný byl svých povinností vědom a počítal s tím, že případně bude muset zaplatit penále či úrok z prodlení. Není tedy dána příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinností žalobkyně a nutností zaplatit příslušné sankce žalovaným.

45. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožňuje a považuje je za správné, jak po stránce skutkové, tak z hlediska právního posouzení a v tomto směru v podrobnostech odkazuje na odst. 3. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud podotýká, že žalobkyně mohla provádět kontrolní činnost včasných úhrad jen tak, že žalovanému jeho povinnosti připomněla, neboť neměla přístup k jeho bankovním účtům, s jeho peněžními prostředky nenakládala. Navíc žalovaný podnikal po řadu let, a proto si měl být svých povinností vědom, a jak plyne z emailové korespondence, si jich vědom byl (viz např. email na čl. 85, 87). Dále byla závislá na tom, jak žalovaný plnil své povinnosti podle čl. III. smlouvy o dílo, tedy předávat jí doklady ke zpracování průběžně, což bylo v průběhu řízení také zpochybněno. Z toho, že žalovaný daňové povinnosti, resp. penále na základě výzvy příslušných úřadů, bezprostředně zaplatil, samo o sobě nevyplývá, že prodlení na jeho straně bylo způsobeno jen a pouze nedostatkem informací ze strany žalobkyně. Naopak v řízení bylo prokázáno, že si svých povinností a následků z toho plynoucích byl vědom (viz emailová komunikace, odst. 6. napadeného rozsudku).

46. Pokud žalovaný namítl, že emailová korespondence probíhala ne přímo s ním, ale s jeho synem, který nebyl k vyřizování této agendy oprávněn, je třeba uvést, že emailová korespondence byla zasílána na email [email], tedy na email„ společnosti“ a nikoli přímo synovi žalovaného, který za něj jednal podle generální plné moci ze dne [datum] (čl. 546) a uzavřel jako zástupce žalovaného i předmětnou smlouvu o dílo. Pokud byl syn žalovaného oprávněn uzavřít smlouvu o dílo o vedení účetnictví, byl jistě oprávněn i ke komunikaci se žalobkyní. Předložená plná moc je plnou mocí generální a žádná omezení zástupčího oprávnění z ní neplynou. Sám žalovaný uvedl, že jeho syn s ním spolupráci ukončil až v říjnu 2015. Žalovaný dříve skutečnost, že jeho syn za něj jednal, nezpochybňoval. Postup pro případ překročení zástupčího oprávnění upravuje § 446 o. z. Žalovaný netvrdí, že by takový postup využil. Pokud k oznámení o překročení zástupčího oprávnění nedošlo, nemůže se jej žalovaný již dovolávat a jednání zmocněnce jej zavazuje.

47. Za této situace se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vzájemná žaloba je v této části nedůvodná, a proto postupoval podle 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. jako věcně správný potvrdil.

48. Jelikož rozsudek soudu prvního stupně byl částečně zrušen a v tomto rozsahu vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí podle § 224 odst. 3 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, včetně řízení o vzájemné žalobě, a to jak mezi účastníky navzájem, tak o nákladech řízení vzniklých státu.