pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby 1. žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil 2. žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu vůči 2. žalované co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl (výrok III.), uložil žalobci zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil 2. žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokátky (výrok V.). Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] doplnil napadený rozsudek o výrok VI., kterým uložil 2. žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud rozhodl o žalobě podané k soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal nejprve jen na 1. žalované přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím za újmu, jenž mu vznikla nesprávným úředním postupem Úřadu městské části [obec a číslo], který v zákonné 15denní lhůtě nevyřídil jeho žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterou podal dne [datum] a která byla kompletně vyřízena až dne [datum]. Podáním došlým soudu dne [datum] navrhl žalobce, aby do řízení na straně žalované přistoupila jako další účastník [příjmení] část [obec a číslo] a upřesnil žalobu tak, že po 1. žalované požadoval zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a po 2. žalované rovněž částku [částka] s příslušenstvím. Přistoupení 2. žalované do řízení bylo připuštěno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzal za prokázáno, že dne [datum] požádal žalobce [příjmení] část [obec a číslo] o poskytnutí informací 1) poskytnutí přehledu konkrétních mimořádných úkolů, o kterých se zmiňuje usnesení Rady městské části [obec a číslo] ze dne [datum], [číslo]) poskytnutí celkové výše odměn, 3) poskytnutí konkrétní výše odsouhlasených odměn přiznaných jednotlivým, v žádosti vyjmenovaným, vedoucím pracovníkům a 4) poskytnutí příloh usnesení. [ulice] část [obec a číslo] dne [datum] poskytla informaci k bodu 1), 2) a částečně k bodu 3). Dne [datum] vydala rozhodnutí, kterým žádosti o informace pod bodem 3) a částečně pod bodem 4) nevyhověla a informace neposkytla. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal a [stát. instituce] k odvolání žalobce rozhodnutí povinného subjektu svým rozhodnutím ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. [ulice] část [obec a číslo] svým rozhodnutím ze dne [datum] informace uvedené pod bodem 3) a částečně pod bodem 4) odmítla a informace neposkytla. Žalobce se opět odvolal a [stát. instituce] rozhodnutí povinného subjektu opět zrušil a věc mu vrátil k novému projednání (rozhodnutí ze dne [datum]). Takto [ulice] část [obec a číslo] opakovaně poskytnutí informace pod bodem 3) a částečně pod bodem 4) odmítala (rozhodnutími ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) a [stát. instituce] tato rozhodnutí opakovaně rušil a věc vracel povinnému subjektu k novému projednání (jeho rozhodnutí ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]). [ulice] část [obec a číslo] nakonec dopisem ze dne [datum] požadované informace žalobci sdělila. Žalobce toto sdělení obdržel dne [datum]. Žalobce dále dvakrát žádal ministerstvo vnitra o uplatnění opatření proti nečinnosti [stát. instituce] a jedenkrát [stát. instituce] o uplatnění opatření proti nečinnosti [anonymizováno] [obec a číslo], přičemž jeho žádostem vyhověno nebylo, neboť příslušný orgán již mezitím rozhodl. Žalobce požádal dne [datum] o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup. První žalovaná dne [datum] jeho žádost odmítla. Druhá žalovaná dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že jeho finanční požadavky považuje za bezpředmětné a ničím nepodložené. Soud prvního stupně shledal, že poskytování informací o výši odměn přiznaných vedoucím pracovníkům se týká samostatné působnosti územně samosprávných celků, a tudíž 1. žalovaná není ve sporu pasivně věcně legitimována. Vycházel z ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., § 1 odst. 2, 3 odst. 1 písm. c) a § 19 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (OdpŠk) a rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Nárok žalobce vůči 2. žalované shledal oprávněným co do částky [částka], když dovodil s odkazem na § 22 a § 31a OdpŠk a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/2020, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nepřiměřenou délkou řízení, které trvalo 17 měsíců a 19 dnů (od [datum] do [datum]) a že poskytnutí omluvy není dostačující formou přiměřeného zadostiučinění. Podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 stanovil základní částku zadostiučinění ve výši [částka] za rok, tj. [částka] za jeden měsíc a [částka] za jeden den a určil základní částku ve výši [částka]. Tuto částku nikterak nemodifikoval, neboť k tomu neshledal důvody. O nákladech řízení mezi účastníky navzájem rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (ve vztahu k 1. žalované byl žalobce neúspěšný a ve vztahu k 2. žalované byl úspěšný, neboť dosáhl satisfakce). O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení.

4. Proti výrokům II. a V., a po vydání doplňujícího rozsudku též proti výroku VI. podala 2. žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f) a g) o.s.ř. Předně vznesla námitku promlčení žalobcova nároku, neboť poslední část požadovaných informací obdržel žalobce dne [datum], o přiměřené zadostiučinění požádal dne [datum] a 2. žalovaná jeho žádost vyřídila dne [datum]. Žalobce podal žalobu až dne [datum]. Promlčecí doba běžela od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] neběžela, od [datum] pokračovala. Odkázala na § 32 odst. 3 Odpšk, podle kterého se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Promlčecí doba tedy uplynula před podáním žaloby. Námitku promlčení přitom lze vznést kdykoli v průběhu řízení a v daném případě okolnosti rozhodné pro její posouzení plynou z důkazů provedených soudem prvního stupně. Dále namítla, že úvahy soudu prvního stupně o modifikaci základní částky nejsou přezkoumatelné. Soud prvního stupně se nezabýval jejími námitkami, že u žalobce se jedná o šikanózní výkon práv, žalovanou nepoučil o neunesení důkazního břemene v tomto směru. Vyjadřovala se k jednotlivým kritériím, která je třeba při hodnocení výše přiměřeného zadostiučinění hodnotit, zejména k významu řízení pro žalobce (žalobce podal v rozmezí let [rok] – [rok] desítky žádostí o poskytnutí informací, v této souvislosti vede desítky soudních sporů s orgány veřejné moci, je aktivním vyhledavačem sporů, jeho žádost o informace vůbec neměla vztah k osobě žalobce), podílu žalobce na celkové délce řízení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil a žalobu zamítl a žalované přiznal náklady řízení, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Poukázal na to, že 2. žalovaná ve svém odvolání zaměňuje pořadí žalovaných tak, jak byli označeni v rozsudku soudu prvního stupně a měl za to, že by odvolání mělo být pro tyto vady odmítnuto. Námitku promlčení považoval za vznesenou nepřípustně, neboť ji 2. žalovaná vznesla až po více než pěti letech trvání sporu, tedy se řádně o své záležitosti nestarala a na její straně se již nejedná o řádný výkon práva. 2. žalovaná předkládá svá tvrzení bez souvislosti s provedeným dokazováním a snaží se v rozporu se zákonem prolomit zásadu koncentrace řízení. Tvrdí, že žádost žalobce z její strany byla vyřízena dne [datum], ale neuvádí k tomu konkrétní důkazy, zejména ty, které by vycházely z již provedeného dokazování. Jedná se tak o uplatnění nových skutečností a důkazů v rozporu se zásadou koncentrace řízení. K dalším vzneseným námitkám uvedl, že se opět jedná o nové skutečnosti, které nebyly v rámci řízení ze strany 2. žalované uplatněny, navíc obecného charakteru. Není úplně zřejmé, co vlastně 2. žalovaná soudu prvního stupně vytýká.

6. Odvolací soud přezkoumal k odvolání 2. žalované rozsudek v napadených výrocích, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

7. Odvolací soud předně nepřisvědčil námitce žalobce, že odvolání 2. žalované trpí takovými vadami, že by bylo nutno je odmítnout podle § 211 ve spojení s § 43 odst. 2 o.s.ř. 2. žalovaná sice ve svém odvolání, v jeho úvodní části, zaměnila označení 1. a 2. žalované, avšak z obsahu odvolání jasně vyplývá, kdo odvolání podal, proti kterým výrokům rozsudku soudu prvního stupně, z jakých konkrétních důvodů a čeho se odvolatel domáhá (§ 205 odst. 1 o.s.ř.). Jedná se tedy o nedostatek formální povahy, který nemá vliv na srozumitelnost a určitost podaného odvolání.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů a žádným z účastníků nebyla zpochybněna.

9. Podle § 19 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (OdpŠk) územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy a) nezákonným rozhodnutím, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 22 odst. 1 OdpŠk územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že poskytování informací o výši odměn přiznaných vedoucím pracovníkům městské části se týká samostatné působnosti územně samosprávných celků. Soud prvního stupně v tomto ohledu přiléhavě aplikoval i příslušnou judikaturu – rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací], rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Ostatně proti tomuto závěru ani žádná ze stran sporu nebrojila. Na jeho právní posouzení v tomto ohledu proto odvolací soud pro stručnost odkazuje (odst. 15., 16. a 17. rozsudku soudu prvního stupně).

12. Odvolatel v rámci podaného odvolání vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

13. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

14. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (o. z.) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

15. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

16. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

18. Z povahy námitky promlčení dané hmotněprávní úpravou plyne, že ji lze uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí o věci, tedy i v rámci odvolacího řízení.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] pouze za předpokladu, že námitka promlčení vznesená až v odvolacím řízení není spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů, může se jí v režimu neúplné apelace odvolací soud zabývat.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně.

21. V projednávané věci lze vznesenou námitku promlčení posoudit na základě skutečností, které vyšly najevo a byly zjištěny soudem prvního stupně po provedeném dokazování. Její posouzení tedy není spojeno s nepřípustným uplatněním nových skutečností a důkazů (§ 205a o.s.ř.) Odvolací soud se proto (v souladu s výše citovanou judikaturou) touto námitkou zabýval.

22. Jelikož žalobce žádal o náhradu nemajetkové újmy podle § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk, platí pro promlčení ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk. Promlčecí lhůta tedy činí 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě (subjektivní lhůta), nejdéle deset let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen (objektivní lhůta). V případě, že před podáním žaloby uplyne buď subjektivní, nebo objektivní promlčecí lhůta, je nárok promlčen.

23. Zároveň vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk platí, že promlčecí doba neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Po dobu předběžného projednání uplatněného nároku u příslušného subjektu promlčecí doba neběží, nejdéle však neběží po dobu 6 měsíců ode dne uplatnění nároku.

24. Ze skutkových tvrzení účastníků uvedených v řízení před soudem prvního stupně a skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vyplývá, že žalobce obdržel požadovanou informaci od povinného subjektu dne [datum]. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Tímto dnem se žalobce dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě a od tohoto okamžiku mohl případně svůj nárok uplatnit u příslušného subjektu. Promlčecí doba tedy začala běžet ode dne [datum]. Dne [datum] žalobce uplatnil svůj nárok u Ministerstva vnitra, které jeho žádost postoupilo k vyřízení povinnému subjektu (2. žalované). Od tohoto data tedy promlčecí lhůta neběžela (stavěla se) . 2. žalovaná dopisem ze dne [datum] sdělila žalobci, že jeho finanční požadavky považuje za ničím nepodložené. 1. žalovaná žádost žalobce o přiměřené zadostiučinění odmítla dne [datum]. Běh promlčecí lhůty poté pokračoval, přičemž z šestiměsíční lhůty žalobci zbývaly do případného promlčení nároku 4 měsíce a 3 dny. Promlčecí lhůta by tak uplynula dnem [datum] a do té doby měl žalobce žalobu podat, aby uplynutí promlčecí lhůty zabránil. Žalobu vůči 2. žalované žalobce podal až dne [datum] (návrhem na přistoupení 2. žalované do řízení).

25. I kdyby se promlčecí lhůta stavěla po maximálně možnou dobu 6 měsíců od ode dne uplatnění nároku na náhradu škody (uplatnění žádosti na předběžné projednání), (§ 35 odst. 1 OdpŠk), podal žalobce vůči 2. žalované žalobu i tak až po uplynutí promlčecí lhůty, neboť takto by se promlčecí lhůta stavěla do [datum], poté by její běh pokračoval a uplynula by dnem [datum].

26. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda námitka promlčení byla ze strany 2. žalované vznesena v rozporu s dobrými mravy, jak dovozuje žalobce.

27. Podle konstantní judikatury, např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/04 námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace (např. v poměru mezi nejbližšími příbuznými), že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 309/95, rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]).

28. Obdobně podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

29. Odvolací soud s ohledem na citovanou konstantní judikaturu neshledal, že by námitka promlčení byla 2. žalovanou vznesena v rozporu s dobrými mravy. Pouze ze skutečnosti, že tato námitka byla vznesena po více než pěti letech trvání sporu, rozpor s dobrými mravy nevyplývá. Žalobci nic nebránilo, aby žalobu vůči 2. žalované podal včas, a to i pokud nevěděl přesně, který subjekt bude ve věci pasivně věcně legitimován. Žalobce věděl, že s ním v rámci předběžného projednání nároku jednají dva subjekty, tedy jak Česká republika prostřednictvím Ministerstva vnitra, tak [ulice] část [obec a číslo]. Nebyl to postup či jednání 2. žalované, v důsledku kterého podal žalobce žalobu opožděně. 2. žalovaná žalobcův nárok odmítla již v říjnu [rok], žalobce nebyl z její strany nikterak ujišťován, že by případně jeho nárok mohl být shledán opodstatněným. V daném případě ani taková možnost nepřichází v úvahu, neboť podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží po dobu předběžného projednání nároku, a pokud by tento nebyl příslušným subjektem vyřízen včas, mohl žalobce žalobu přesto podat. Žalobce tedy žalobu nepodal opožděně v důsledku zneužití práva ze strany 2. žalované a nezaviněně ze své strany.

30. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobce je promlčen a žaloba tak musí být podle § 609 o. z. zamítnuta.

31. Za této situace již nebylo třeba se zabývat správností napadeného rozsudku z hlediska věcného posouzení uplatněného nároku, tedy zda ze strany žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu, zda žalobci vznikl nárok na nemajetkovou újmu, zda je dána příčinná souvislost a jaká forma zadostiučinění by byla přiměřená. Stejně tak bylo nadbytečné se zabývat tím, zda nároky žalobce posuzovat zvlášť ohledně jednotlivých žádaných informací, jak 2. žalovaná zmínila v rámci odvolacího jednání (poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 380/22 – odvolací soud k tomu poznamenává, že Ústavní soud se touto otázkou meritorně nezabýval), či tím, že žalobce podává vůči různým orgánům veřejné moci či územním samosprávným celkům množství žalob.

32. Odvolací soud tedy shledal odvolání 2. žalované důvodným, a proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a VI. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. 2. žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů. 2. žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem, proto má nárok na paušální náhradu podle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za jeden úkon učiněný v řízení (§ 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 cit. vyhl.). V řízení před soudem prvního stupně 2. žalovaná učinila 3 úkony (písemné podání ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] a dne [datum]). V odvolacím řízení učinila 3 úkony (podání odvolání proti rozsudku a doplňujícímu rozsudku, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]). Odvolací soud proto přiznal 2. žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a povinnost k jejich náhradě uložil žalobci, který byl ve sporu neúspěšný.

34. Výroky I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny, a tudíž zůstávají nedotčeny.