pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel domáhal na žalované jako zprostředkovateli investičních služeb zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované tím, že neoprávněně uplatnila tzv. storna provizí v důsledku ukončení pojistných smluv v žalobě označených, zprostředkovaných žalobcem, neboť je provedla až po uplynutí sjednané doby odpovědnosti za storno. Žalovaná částka představovala rozdíl mezi realizovanými storny ve výši [částka] a vyplacenými korekcemi ve výši [částka]. Žalovaná se bránila námitkou promlčení k částkám tzv. storen provizí, které žalobce uplatnil za prvních 9 smluv (podle žaloby) v celkové výši [částka], a dále tím, že získatelem všech smluv, které žalobce v žalobě označuje, byl pan [jméno] [příjmení] jako člen týmu obchodních zástupců žalobce, který při své činnosti finančního poradenství nepostupoval řádně. Žalobce měl na jeho činnost dohlížet a kontrolovat její kvalitu, k čemuž nedocházelo.

3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byly dne [datum] uzavřeny dvě na sebe navazující smlouvy, a to Smlouva o obchodním zastoupení (dále Smlouva I) a Smlouva o spolupráci při správě produktů (dále Smlouva II), podle kterých měl žalobce jako mandatář vykonávat pro žalovanou jako mandanta finančně-poradenskou a zprostředkovatelskou činnost na finančním trhu, zejména zprostředkovávat finanční produkty obchodních partnerů mandanta, dále vyvíjet činnost k získávání dalších mandatářů pro mandanta a činnost při vedení skupiny mandatářů a žalovaná se zavázala mu za to platit provizi. Na základě těchto smluv žalobce pro žalovanou zprostředkoval uzavření 77 pojistných smluv, které jsou předmětem žaloby, a to prostřednictvím jemu podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele pana [jméno] [příjmení], který byl součástí týmu žalobce. Podmínky vzniku nároku na provizi byly stanoveny Smlouvami I a II, vnitřním předpisem žalované – Pravidly odměňování – Ceník provizí tak, že právo na provizi vznikalo zásadně po uplynutí doby 6 měsíců od uzavření smlouvy a smlouva o finančním produktu, k níž se provize vztahovala, musela trvat alespoň po minimální dobu ručení (tzv. doba odpovědnosti za storno), která činila v rozhodné době [anonymizováno] roky. Celková výše sporných storen provizí za vyjmenované pojistné smlouvy činila [částka]. Žalobce od žalované v průběhu spolupráce získával několik druhů provizí: získatelskou, provizi za péči, provizi následnou. Všech 77 pojistných smluv, které jsou předmětem žaloby, a za které bylo ze strany žalované uplatněno tzv. storno provizí, bylo ukončeno až po uplynutí doby dvou let od jejich sjednání, a to část z nich výpovědí ze strany klienta či na základě jeho žádosti, příp. přepracováním na smlouvu novou, ev. pro neplacení pojistného (celkem 6 smluv), zbytek dohodami o narovnání, které byly uzavírány mezi [právnická osoba] a klienty na základě jejich žádostí. Je notorietou, že tehdy byla pojišťovna neúspěšná ve sporech ohledně obdobných pojistných smluv u finančního arbitra, přičemž pojistné smlouvy byly prohlašovány za absolutně neplatné. Storna smluv byla ze strany žalované uplatněna v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] u prvních devíti smluv podle specifikace žalobce (čl. 76 spisu), v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] u smluv ostatních. Důvody pro storna provizí žalobci sděleny nebyly, bylo pouze neurčitě odkázáno na blíže nespecifikovanou dohodu uzavřenou mezi žalovanou a [právnická osoba] Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k zaplacení bezdůvodného obohacení za neoprávněně učiněná storna. Žalovaná následně vyplatila žalobci formou tzv. kompenzací částku [částka] (oprava storna). Rozdíl mezi spornými storny provizí a vyplacenou kompenzací činí [částka] (tj. žalovanou částku). Spolupracovníkovi žalobce p. [jméno] [příjmení] byla [anonymizována tři slova] udělena pokuta ve výši [částka] za správní delikt, který spočíval mimo jiné v tom, že zprostředkoval klientům uzavření smluv o investičním životním pojištění, které však pro ně byly nevhodné, neinformoval je o poplatkové struktuře produktu. Žalobce byl nadřízeným tohoto obchodníka a součástí jeho činnosti bylo i dohlížet na jeho práci (jako člena jeho týmu). Žalovaná činnost p. [příjmení] dlouhodobě vyzdvihovala, dávala jeho výkony za příklad ostatním, vyhodnocovala jej jako nejlepšího obchodníka. Poukazování na nesrovnalosti a nekvalitní práci p. [příjmení] nikam nevedlo, neboť nebylo centrálou žalované ani vyšším vedením reflektováno.

4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle právní úpravy platné a [účinnost], a to na základě § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále obch. zák.), a to podle § 261 odst. 1 obch. zák., § 566 odst. 1, 2 obch. zák., a dále podle § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč. zák.). Uzavřel, že strany mezi sebou zavřely mandátní smlouvu s prvky smlouvy o obchodním zastoupení. Storna provizí za smlouvy označené v žalobě byla ze strany žalované provedena neoprávněně, neboť byla učiněna až v době, kdy smlouva o obchodním zastoupení ve spojení s vnitřními předpisy žalované již neumožňovala storno učinit, neboť k nim již nebyl důvod. Neoprávněně stržená storna představují bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklé na úkor žalobce, které je mu žalovaná povinna vrátit. Žalovaná získala na úkor žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce svoji práci odvedl. Smlouvy uzavírané podřízenými žalobce byly žalovanou dopředu schvalovány a není důvod, proč proti žalobci obrátit ujednání, ke kterému došla pojišťovna se svým klientem. Soud prvního stupně shledal jako rozporným s dobrými mravy postup žalované, která žalobci po mnoha letech strhla zpětně již vyplacené provize. Ani jedna ze sporných smluv nebyla zrušena finančním arbitrem, část smluv byla ukončena dohodami o narovnání, přičemž uzavření těchto smluv nemohl ovlivnit ani žalobce ani žalovaná. Žalobce ani nemohl ovlivnit postup žalované, která uzavřela s [právnická osoba] blíže nespecifikovanou dohodu, na základě které jí byly vráceny určité peněžní prostředky. Část smluv pak byla ukončena jiným způsobem než dohodou o narovnání. Námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná ohledně storen, jenž byla provedena v době delší než 4 roky před podáním žaloby dne [datum] (smlouvy označené pod bodem 1 – 9 tabulky žalobce), tedy provedené mezi únorem [rok] a [anonymizována dvě slova] [rok], shledal soud prvního stupně jako rozpornou s dobrými mravy s tím, že s ohledem na specifika tzv. provizního konta nelze po žalobci požadovat, aby zpětně kontroloval smlouvy sjednané před x lety a presumoval, že provize mohou být sraženy neoprávněně. Žalovaná postupovala netransparentně a její jednání bylo vedeno nikoli dobrými úmysly, ale za účelem zkreslení a znepřehlednění situace v oblasti storen a kompenzací na provizním kontu žalobce. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř. a namítla, že soud prvního stupně v rozsudku zcela přejal argumentaci žalobce, včetně vyčíslení nároku a zásadní argumentaci žalované zcela pominul, některé důkazy jsou zcela zamlčeny. Soud prvního stupně se nevypořádal s argumentací žalované, že nárok žalobce podle smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o spolupráci při správě produktů nikdy nevznikl, neboť žalobce nesplnil zákonné požadavky a podle čl. 4 [číslo] smlouvy o spolupráci je„ plně i finančně odpovědný za řádnou správu obchodů, které zprostředkoval on nebo spolupracovníci jeho struktury“. Žalovaná odmítla výplatu provize s odkazem na čl. 4 [číslo] smlouvy o spolupráci. V bodě 18. rozsudku označil soud prvního stupně absolutní neplatnost projednávaných investičních smluv za notorietu, ačkoli k tomu nikterak ve svém právním posouzení nepřihlédl a zcela opominul, že podle čl. 6 smlouvy o obchodním zastoupení vzniká právo na provizi, pokud jsou podmínky jinak splněny, jako podmíněné tím, že v budoucnu nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi. Žalovaná nesouhlasila s tím, že na daný případ je možno aplikovat judikát [anonymizováno] [číslo], [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení], neboť v daném případě se jedná o vztah dvou podnikatelů a nejedná se o získatelskou provizi, provize nevznikla přímou činností žalobce. Soud měl vzít v úvahu povahu účastníků a skutečný dopad absolutní neplatnosti smluv (byť formálně vyřízené dohodou o narovnání) do jejich jednotlivých finančních sfér. Možnost ovlivnit dohodu byla pro oba účastníky na stejné úrovni, neboť nebylo nikterak prokázáno, že by žalovaná mohla ovlivnit právní jednání mezi koncovým subjektem pojistných či investičních smluv a jednotlivými pojišťovnami. Stejně tak shledala nesprávným posouzení námitky promlčení vzhledem k podnikatelskému postavení obou subjektů. Žalobce, který je profesionálem v oboru musí postupovat s náležitou odbornou péčí včetně povinnosti kontroly výplat provizí a případné pochybnosti měly být projednány dříve. Žalovaná dále nesouhlasila s výpočtem výše náhrady nákladů řízení s tím, že řada úkonů byla prováděna v souvislosti s nesprávně podanou žalobou. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal ji náhradu nákladů řízení, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

6. Žalobce vyjádřil s rozhodnutím soudu prvního stupně souhlas a navrhl jeho potvrzení. Žalovaná v převážné části svého odvolání neuvádí žádné konkrétní odvolací důvody, její námitky jsou obecného charakteru. Pokud žalovaná hovoří o zamlčených skutečnostech a důkazech provedených předchozí soudkyní, sama tyto nekonkretizuje. Odvolání žalované je obecné, účelové a zcela nedůvodné.

7. U odvolacího jednání žalovaná učinila nesporným, že v rozhodné době činila tzv. doba odpovědnosti za storno dva roky. Doplnila, že po celou dobu řízení před soudem prvního stupně argumentovala tím, že žalobci nárok na provizi v případě smluv, které jsou předmětem žaloby, vůbec nevznikl, s poukazem na čl. 4 [číslo] smlouvy o spolupráci při správě produktů. Stržené částky tedy nejsou storny provizí tak, jak o nich hovoří Smlouvy I a II. V daném případě nebyla odebírána provize získatelská, ale tzv. následná podle Smlouvy II. [právnická osoba] tehdy uzavřely dohodu, v níž obě strany uznaly svůj díly viny na tom, že pojistné smlouvy byly shledávány absolutně neplatnými. Z toho pak vycházely poskytnuté kompenzace, které byly vypláceny podle ad hoc rozhodnutí.

8. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

9. Jádrem odvolání žalované je její nesouhlas s právním posouzením otázky, zda byla žalovaná oprávněna strhnout (či odebrat) žalobci již vyplacené tzv. následné provize (odměnu za vedení) za situace, kdy jednotlivé pojistné produkty (o investičním životním pojištění) byly v období let [rok], [rok] a [rok] shledávány jako absolutně neplatné, a dále nesprávnost posouzení rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování, který nebyl mezi stranami v zásadě sporný. Stěžejním bylo, že spolupráce mezi účastníky probíhala na základě smlouvy o obchodním zastoupení (Smlouva I) a smlouvy o spolupráci při správě produktů vedoucími spolupracovníky [právnická osoba] (Smlouva II). Žalobce byl ve struktuře spolupracovníků žalované vedoucím spolupracovníkem a v jeho skupině byl i pan [jméno] [příjmení]. Veškeré smlouvy o finančních produktech, za které byly žalobci strženy již vyplacené odměny a které jsou předmětem žaloby, byly uzavřeny p. [příjmení]. Dále bylo učiněno nesporným, že v rozhodné době činila tzv. doba odpovědnosti za storno dva roky.

11. K právnímu posouzení věci:

12. Předně k námitce, že soud prvního stupně zamlčel některé důkazy, odvolací soud uvádí, že žalovaná tyto„ zamlčené“ důkazy nijak nespecifikuje. Z obsahu spisu nevyplývá, že by soud prvního stupně některé důkazy ponechal opomenuté.

13. Odvolací se však plně neztotožňuje s právním posouzení věci tak, jak jej učinil soud prvního stupně.

14. Odvolací soud souhlasí s tím, že soud prvního stupně věc posuzoval podle právní úpravy platné a [účinnost], a to podle obchodního zákoníku a občanského zákoníku, neboť se jednalo o právní poměr vzniklý přede dnem nabytí účinnosti o. z. Smlouvu I odvolací soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o obchodním zastoupení podle § 652 a násl. obch. zák. s prvky smlouvy mandátní podle § 566 a násl. obch. zák. Smlouva II je smlouvou nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obch. zák. s prvky smlouvy mandátní. Nejedná se o typ smlouvy upravený v obchodním zákoníku. Jejím předmětem byla činnost žalobce jako vedoucího spolupracovníka ve prospěch žalované spočívající v pomoci při správě smluv o finančních produktech, které uzavřeli klienti prostřednictvím členů struktury vedoucího spolupracovníka, přičemž vedoucí spolupracovník zastupoval žalovanou vůči členům jeho struktury, byl povinen dodržovat pokyny zastoupeného.

15. K námitce promlčení:

16. Odvolací soud neshledal správným závěr soudu prvního stupně, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

17. Námitka promlčení byla vznesena ohledně odměn stržených v době od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] za celkem 9 smluv o finančních produktech podle tvrzení žalobce v tabulce na čl. 76. Jednalo se o odejmuté odměny celkem ve výši [částka]. Soud prvního stupně správně posoudil délku promlčecí doby podle § 397 obchodního zákoníku. U vyjmenovaných smluv tedy čtyřletá promlčecí doba uplynula před podáním žaloby (dne [datum]).

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

19. Ze shora citovaného rozhodnutí i z další konstantní judikatury (např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) plyne, že aby mohla být námitka promlčení shledána rozpornou s dobrými mravy, musí jít o případ výjimečný, kdy by uplatnění této námitky bylo výrazem zneužití práva, a zároveň druhý účastník marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Přitom odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními, a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují - v konkrétním případě - závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení, lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

20. Soud prvního stupně shledal námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, přestože žalobce nic takového netvrdil, takovou obranu neuplatnil. Jeho závěr není podložen žádnými skutkovými tvrzeními, natož důkazy. Přitom pro takový závěr musí být shledáno minimálně to, že samotné uplatnění námitky promlčení je výrazem zneužití práva. Nic takového však v projednávané věci zjištěno nebylo. Závěr o tom, že jednání žalované bylo vedeno snahou o zkreslení a znepřehlednění situace ohledně storen a kompenzací na provizním kontu žalobce se k samotné námitce promlčení neupíná a navíc není podložen žádnými důkazy. Pokud soud prvního stupně dále dovozuje, že nebylo možno po žalobci požadovat, aby kontroloval svoje provizní konto zpětně a předpokládal, že provize mu mohou být strženy, odvolací soud podotýká, že žalobce je podnikatelem, povinnost kontrolovat stav svého provizního konta měl sjednánou ve smlouvě uzavřené se žalovanou. Navíc sám tvrdil, že namátkovou kontrolu obchodních případů provedl již na jaře 2017, kdy zjistil, že žalovaná uplatnila storna za pojistné smlouvy až po uplynutí tzv. stornodoby. Žalobu však přesto podal až v [anonymizováno] [rok]. V řízení nebylo zjištěno nic, z čeho by vyplýval závěr, že žalobce podal žalobu u těchto devíti pojistných smluv a z nich provedených storen až po uplynutí promlčecí doby bez svého zavinění, případně že opožděné podání žaloby snad zapříčinila sama žalovaná.

21. Odvolací soud tedy shledal, že námitka promlčení co do částky [částka] byla vznesena důvodně a žalobce proto nemá na zaplacení této částky včetně příslušenství nárok.

22. K argumentaci žalované článkem [číslo] a [číslo] Smlouvy II:

23. Žalobce v žalobě nárokoval vrácení neoprávněně stržených provizí za smlouvy o finančních produktech, které nezprostředkoval on sám, ale které byly zprostředkovány p. [příjmení]. Nejednalo se tedy o jemu vyplacené získatelské provize, ale odměny za vedení podle čl. 4 [číslo] Smlouvy II.

24. Podle čl. 4 [číslo] Smlouvy II měl vedoucí spolupracovník právo na odměnu za vedení, která představovala podíl na celkové získatelské provizi [anonymizováno], jejíž osud sdílí. Právo na odměnu za vedení vznikalo jako podmíněné tím, že následně nenastanou důvody pro jeho zánik blíže upravené ve Vnitřním předpise [anonymizováno] – Pravidla odměňování – Ceník provizí, především důvody pro storno provize. Podle čl. 4 [číslo] této smlouvy se pod pojmem odměna nebo provize rozumí netto odměna nebo provize po odečtení částek připadajících na případné nároky zastoupeného na vrácení provize od vedoucího spolupracovníka (dále jen storno) s tím, že tyto odměny/provize budou vypláceny, pouze pokud jejich výše přesahuje výši storna.

25. Vznik nároku na tzv. získatelskou provizi (tj. provizi za smlouvy, které byly řádně uzavřeny mezi partnerskými společnostmi a klienty v důsledku činnosti spolupracovníka) a způsob jejího vyplácení byl upraven ve Smlouvě I v čl. 3, 6.1 tak, že právo na provizi vznikalo též jako podmíněné tím, že v budoucnu nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její část, především, že smlouva o finančním produktu, k níž se provize vztahuje, bude alespoň po stanovenou minimální dobu ručení (doba odpovědnosti za storno) řádně plněna. Pokud bude splněna rozvazovací podmínka, je spolupracovník povinen vrátit poměrnou část provize. Celková evidence pohledávek a závazků byl vedena na tzv. provizním kontu. Podrobnosti podmínek výplaty provizí byly upraveny ve Vnitřním předpise [anonymizováno] – Pravidla odměňování – Ceník provizí.

26. Podle Vnitřního předpisu [anonymizováno] – Pravidla odměňování – Ceník provizí platného v rozhodné době se provizí ze struktur („ Rozdílová provize“ nebo„ Odměna za vedení nebo Provize za vedení“) rozumí odměna ze Smlouvy o spolupráci při správě produktů vedoucími spolupracovníky [právnická osoba], na kterou za splnění smluvních podmínek vzniká vedoucímu spolupracovníkovi od úrovně [anonymizováno] a vyšší nárok ze zprostředkování smlouvy o finančním produktu, která byla zprostředkována prostřednictvím jemu podřízeného spolupracovníka v rámci struktury vedoucího spolupracovníka. Dobou odpovědnosti za storno je doba, po kterou musí být ze strany klienta řádně plněna smlouva o finančním produktu. Právo na provizi podle smlouvy o obchodním zastoupení spolupracovníkovi vznikalo po uplynutí 6 měsíců od uzavření smlouvy o finančním produktu, a to za předpokladu, že smlouva o finančním produktu, k níž se provize vztahuje, bude po tuto dobu řádně ze strany klienta plněna. Provize je spolupracovníkovi vyplácena zálohově dopředu s tím, že vzniklo-li spolupracovníkovi na provizi právo, které následně po dobu odpovědnosti za storno zanikne, je spolupracovník povinen vrátit [anonymizováno] poměrnou část provize zpět. Právo na odměnu za vedení vznikalo vedoucímu spolupracovníkovi po uplynutí doby 3 měsíců od uzavření zprostředkované smlouvy o finančním produktu jím podřízeným spolupracovníkem, a to za předpokladu, že smlouva o finančním produktu, k níž se odměna za vedení vztahuje, bude po tuto dobu řádně ze strany klienta plněna. Odměna za vedení je vedoucímu spolupracovníkovi vyplácena zálohově dopředu s tím, že vznikl-li vedoucímu spolupracovníkovi na odměnu za vedení nárok, který následně po dobu odpovědnosti za storno zanikne, je vedoucí spolupracovník povinen vrátit [anonymizováno] poměrnou část odměny za vedení zpět.

27. Z výše uvedeného vyplývá, že vznik práva na odměnu za vedení i práva na získatelskou provizi byl koncipován tak, že tyto byly vypláceny zálohově dopředu, po uzavření smlouvy o finančním produktu, avšak pokud smlouva o finančním produktu nebyla řádně plněna po dobu odpovědnosti za storno, byl spolupracovník, resp. vedoucí spolupracovník povinen vrátit poměrnou část provize, příp. odměny za vedení.

28. Ve smlouvách není upraven žádný jiný případ, kdy by byl spolupracovník či vedoucí spolupracovník povinen vracet získatelskou provizi či odměnu za vedení. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že Smlouvy I ani II neumožňovaly žalované provést storno po uplynutí doby dvou let, je tento jeho závěr správný. Jedná se však pouze o závěr dílčí. Žalovaná totiž svou argumentaci opírala o čl. 4 [číslo] smlouvy o spolupráci při správě produktů (Smlouvy II) s tím, že dovozovala, že pokud byly předmětné smlouvy o finančních produktech ukončeny (ať už dohodami o narovnání či jiným způsobem na žádost klientů) z důvodu, že byly shledány absolutně neplatnými, právo na odměnu žalobci vůbec nevzniklo, a tudíž byla oprávněna i po uplynutí doby odpovědnosti za storno odejmout již vyplacenou provizi, resp. odměnu za vedení, s tím, že se nejednalo o tzv. storno provize podle smlouvy. Lze jí tedy přisvědčit, že soud prvního stupně se věcí z hlediska tohoto článku smlouvy nezabýval.

29. Podle čl. 4 [číslo] Smlouvy II je vedoucí spolupracovník plně, i finančně odpovědný za řádnou správu obchodů, které zprostředkoval on nebo spolupracovníci jeho struktury. Při úmyslné chybné správě přebírá vedoucí spolupracovník odpovědnost za vzniklou škodu, kterou svým jednáním způsobil.

30. Podle čl. 4 [číslo] Smlouvy II se vedoucí spolupracovník zavazuje, že bude pečovat o všechny zákazníky, kteří byli vyhledáni jím nebo spolupracovníky jeho struktury. Vedle snahy o získání kontaktů se zákazníky je vedoucí spolupracovník povinen působit k zachování stálosti obchodů, k jejich rozšíření či doplnění. V případě, že vedoucí spolupracovník poruší tuto svou povinnost, je zastoupený oprávněn odmítnout vyplacení provize dle této smlouvy.

31. Z citovaných ujednání vyplývá, že v případě, že by vedoucí spolupracovník nevykonával řádně správu obchodů, odpovídal by za vniklou škodu, a pokud by porušil svou povinnost působit k zachování stálosti obchodů, k jejich rozšíření či doplnění, byla by žalovaná oprávněna odmítnout vyplacení provize. V ujednáních není blíže upraveno, za jakých podmínek by vznikal případný nárok žalované na náhradu škody, v jakém rozsahu či že by byla oprávněna takový svůj případný nárok vůči spolupracovníkovi uplatnit formou odejmutí již vyplacené odměny.

32. Odvolací soud shledal, že nárok žalované, z něhož vyvozuje své oprávnění strhnout, resp. odejmout žalobci vyplacenou odměnu za vedení, by mohl být posouzen jako nárok na náhradu škody. Jelikož soud prvního stupně se věcí z tohoto hlediska nezabýval a v tomto směru nebyly ze strany žalované tvrzeny rozhodné skutečnosti, hodlal odvolací soud postupovat podle § 213b a § 118a odst. 2 o.s.ř. a žalovanou vyzvat, aby doplnila skutková tvrzení, jakého pochybení, resp. porušení povinnosti se žalobce dopustil, zda toto porušení mělo příčinnou souvislost s tím, že některé pojistné smlouvy uzavřené p. [příjmení] byly dohodami o narovnání rušeny od počátku, a že žalované vznikla škoda a v jaké výši. Žalovaná se však k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila, uvedené poučení jí tudíž poskytnuto být nemohlo (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. [spisová značka]).

33. Za této situace, kdy jiný důvod pro stržení (odejmutí) již vyplacených odměn za vedení po uplynutí dvouleté doby odpovědnosti za storno neexistoval, shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně podanou žalobu jako důvodnou (kromě promlčené části). Žalovaná strhla žalobci již vyplacené odměny za vedení bez právního důvodu a na její straně tím vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobci vydat (§ 2991 o. z.).

34. Namítala-li žalovaná, že všechny pojistné smlouvy uplatněné v žalobě byly shledány absolutně neplatnými a klientům se vracelo plnění, tudíž žalobci právo na odměnu vůbec nevzniklo, je třeba uvést, že většina těchto smluv byla ukončena dohodami o narovnání, které byly uzavřeny mezi pojišťovnou a klientem. Původní závazkový vztah mezi pojišťovnou a klientem, který byl plněn po dobu odpovědnosti za storno, byl z důvodu spornosti nahrazen závazkem novým. Žalobci pak lze přisvědčit v tom, že těžko mohl ovlivnit, jakým způsobem bude pojišťovna postupovat. V daném období se jednalo o širší problém, před finančním arbitrem bylo řešeno množství sporů klientů s pojišťovnami, ne vždy však bylo rozhodováno ve prospěch klientů. Odvolací soud v tomto směru nesouhlasí s tím, že by bylo notorietou, že pojistné smlouvy byly prohlašovány finančním arbitrem za neplatné, jak uvedl soud prvního stupně v odstavci 18. napadeného rozsudku. Sám soud prvního stupně ve svém odůvodnění argumentuje tím, že pojistné smlouvy, které jsou předmětem žaloby, byly ukončeny dohodami o narovnání, případně jiným způsobem. Sám tedy z uvedené„ notoriety“ nevychází. Některé pojistné smlouvy byly ze strany klientů vypovězeny, avšak stalo se tak až po uplynutí doby odpovědnosti za storno. Na základě Smluv I a II nebyla žalovaná oprávněna automaticky strhnout či odebrat již vyplacenou provizi z jiného důvodu než pokud smlouva o finančním produktu nebyla plněna po dobu odpovědnosti za storno.

35. K námitce ohledně vyčíslení nároku žalobce odvolací soud uvádí, že žalovaná sama provize žalobci strhla a následně vyplatila určité kompenzace, přičemž tyto byly podle jejího rozhodnutí vypláceny ad hoc, ne ke konkrétním pojistným smlouvám. Konkrétní námitky žalovaná v tomto směru nevznesla.

36. Pokud bylo zmíněno rozhodnutí Soudního dvora EU [číslo] v řízení [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení], má odvolací soud za to, že na projednávaný spor přímo nedopadá, neboť zde se neřešila otázka zániku práva obchodního zástupce na provizi v případě, že smlouva mezi zastoupeným a třetí osobou není splněna a otázka přičitatelnosti nesplnění smlouvy zastoupenému.

37. Na základě výše uvedeného tedy odvolací soud shledal podanou žalobu kromě promlčených částek za opodstatněnou, byť s částečně odlišnou argumentací než soud prvního stupně.

38. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (výrok I.) změnil tak, že žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl a ve zbytku jej podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

39. Jelikož odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, rozhodl podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o náhradě nákladů jak odvolacího řízení, tak řízení u soudu prvního stupně. O náhradě těchto nákladů rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobce byl ve sporu úspěšný v rozsahu 86,8 % a neúspěšný v rozsahu 13,2 %. Má proto vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 73,6 % (86,8 – 13,2). Žalobci vznikly náklady řízení zaplacením soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a za právní zastoupení advokátem, který má podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále a. t.) nárok na odměnu ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, dále nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka] za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 a. t. a náhradu za 21% DPH podle § 137 o.s.ř.

40. V řízení před soudem prvního stupně učinil advokát 24 úkonů právní služby, které odvolací soud shledal jako potřebné k účelnému uplatňování práva, a to převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, písemná podání ve věci samé (ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), písemný závěrečný návrh, účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (přesahující [anonymizováno] hodiny), [datum], [datum] (za ½ - jen vyhlášení rozsudku), tři porady s klientem přesahující jednu hodinu (ve dnech [datum], [datum] a [datum]) a účast na jednání s protistranou dne [datum]. Písemná podání ve věci samé byla činěna na výzvu soudu prvního stupně, tudíž je odvolací soud neshledal nadbytečnými, jak namítala žalovaná. Advokátovi tedy náleží odměna ve výši [částka] (23,5 x [částka]), paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (24 x [částka]) a 21% DPH ve výši [částka]. Účelně vynaložené náklady na právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně tak činí [částka].

41. V odvolacím řízení učinil advokát čtyři úkony právní služby, které odvolací soud shledal jako potřebné k účelnému uplatňování práva, a to písemné vyjádření k odvolání, 3x účast u jednání odvolacího soudu (z toho za účast u jednání dne [datum] náleží odměna ve výši ½ analogicky podle § 11 odst. 2 písm. f) a. t., neboť toto jednání bylo odročeno bez projednání věci). Odvolací soud neshledal jako úkon vynaložený účelně poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], po podání odvolání žalované, a to vzhledem k tomu, že advokát mohl sepsat odvolání bez porady s klientem vzhledem k tomu, že v něm nejsou ze strany žalované uvedena žádná nová tvrzení, vyjádření k odvolání je poměrně obecné. Advokátovi tedy náleží odměna ve výši [částka] (3,5 x [částka]), paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (4x [částka]) a 21% DPH ve výši [částka]. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení tak činí [částka].

42. Náklady řízení před soudy obou stupňů činí celkem [částka] (274 294,90 + 41 006,90 + 10 382). Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci má žalobce nárok na 73,6 % z celkových nákladů, což představuje částku [částka].