pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 57/2019-165,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení peněžité náhrady vyvažující utrpěné bolesti ve výši [částka], náhrady vyvažující další nemajetkové újmy ve výši [částka], náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a náhrady nákladů spojených s péčí o zdraví ve výši [částka]. Současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka].

2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že při místním šetření v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 9 C 135/2002, které se konalo dne [datum], ji žalovaný fyzicky napadl a v důsledku toho utrpěla újmu na zdraví spočívající v pohmoždění zad, levé ruky, krční páteře, ramene, hlavy, pravé nohy (kolene). Žalovaný připustil, že při zmíněném místním šetření vyvedl žalobkyni z bytu, v němž probíhalo místní šetření, popřel však, že by ji fyzicky napadl a způsobil jí jakoukoli újmu.

3. Soud prvního stupně zjistil, že v rámci soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 135/2012, jehož předmětem je zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitosti v [obec a číslo], v ulici [ulice a číslo] (dále jen„ Nemovitost“), proběhlo dne [datum] okolo 10.00 hodin místní šetření, jehož se účastnila žalobkyně, její sestra [jméno] [příjmení], žalovaný jako zástupce [jméno] [příjmení] a soudní znalec [jméno] [příjmení]. Během tohoto šetření žalovaný vykázal žalobkyni z bytu [jméno] [příjmení], který se nachází v půdní vestavbě Nemovitosti, žalobkyně přivolala hlídku Policie ČR a rychlou záchrannou službu, která ji následně odvezla do [ulice] vojenské nemocnice k vyšetření. Téhož dne v odpoledních hodinách byla žalobkyně ve stabilizovaném stavu z nemocnice propuštěna domů v doprovodu svého syna.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“). Dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by se žalovaný dopustil takového protiprávního jednání, jež by mělo za následek újmu na zdraví popsanou v žalobě. Poukázal přitom na to, že mezi tím, jak žalobkyně popsala jednání žalovaného v žalobě a jak jej popsala během svého účastnického výslechu, jsou rozpory a neprokazuje jej ani žalobkyní předložený videozáznam. Také dovodil, že žalobkyně neprokázala ani to, že by popisovaným jednáním žalovaného utrpěla újmu na zdraví spočívající v pohmoždění zad, levé ruky, ramene, krční páteře, hlavy, pravé nohy (kolene) a způsobení modřin na ruce. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], PhD., zpracovaného k požadavku policie, totiž jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně utrpěla jen velmi lehké poranění, konkrétně dvě drobné krevní podlitinky na levé paži a po jedné na levém a pravém předloktí, bolest hlavy a poranění krční páteře nebylo možné objektivně prokázat a na hlavě a na ramenou nedošlo - v rozporu s výpovědí žalobkyně - k žádnému poškození. Žalobkyně tudíž neprokázala základní podmínku případné odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu. Z tohoto důvodu žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl ke všem okolnostem, na něž poukazovala, zejména na vypjatý vztah mezi žalobkyní a žalovaným, že neprovedl důkazy, které navrhovala k prokázání svých tvrzení, zejména znaleckými posudky, že důkaz videozáznamem provedl procesně neprávně a že v důsledku těchto pochybení dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i nesprávnému právnímu posouzení věci. Také namítala, že při rozhodování o nákladech řízení vyšel z nesprávné tarifní hodnoty. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil.

6. Žalovaný považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhl jeho potvrzení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. V projednávané věci se žalobkyně domáhá odškodnění újmy za vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, za ztížení společenského uplatnění (§ 2958 o. z.) a nákladů spojených s péčí o zdraví (§ 2960 o. z.). Podle žalobních tvrzení mělo k ublížení na zdraví dojít tak, že ji žalovaný fyzicky napadl. Měl k ní přistoupit a hrubě a násilně uchopit za paži, začít ji vytlačovat z bytu a následně s ní prudce zatřást a hodit ji o zeď. Důsledkem tohoto jednání měla žalobkyně utrpět poranění hlavy a krční páteře, měla pocit na zvracení, bolest hlavy, chůze byla schopna jen s doprovodem, v místě, kde byla násilně uchopena, byly objeveny hematomy. Fyzické napadení se promítlo i do jejího [uvedeného] stavu, a to formou posttraumatické stresové poruchy.

9. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně svá žalobní tvrzení neprokázala, a v podrobnostech na jeho odůvodnění odkazuje. K odvolacím námitkám dodává následující.

10. Jak se podává z úředního záznamu Policie ČR ze dne [datum], policejní hlídce, která byla přivolána na místo incidentu, žalobkyně uvedla, že byla (žalovaným) uchopena pod krkem a naražena na zeď u vchodových dveří bytové jednotky, kde se odehrál celý incident. Při podání vysvětlení dne [datum] popsala incident tak, že ji žalovaný chytil oběma rukama za její ruce, ona se mu vysmekla, chtěla si vzít telefon a volat své advokátce, následně ji chytil za levou ruku, držel ji, rval ji ven z bytu a hodil ji na zeď. Pořád ji držel, ona se uhodila hlavou a levým ramenem o zeď, křuplo jí v krční páteři, vytlačil ji dále z bytu. Stále ji držel a vyrval ji ven za dveře. V rámci svého účastnického výslechu dne [datum] vypověděla, že žalovaný ji chytil za ruce a snažil se ji vyvést za dveře, ale vzepřela se a chtěla volat svého právního zástupce. Následně si z kabelky vyndala kameru, pověsila si ji na ruku a hledala v kabelce mobilní telefon. Žalovaný ji chytil větší silou za obě dvě ruce, v danou chvíli se zapnula kamera, kterou měla pověšenou na ruce, a švihnul s ní o zeď a o stojan na kabáty, na základě tohoto švihu pak obletěla kolem své sestry ven ze dveří a letěla zhruba 3 metry chodbou směrem k předschůdkům, odtud pak dolů po schodech na mezipatro a dále po schodech dolů.

11. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně líčí předmětný incident pokaždé jinak. Její tři verze o průběhu incidentu se neshodují už jen ani v tom, jak ji měl žalovaný uchopit. Nejprve uvedla, že ji žalovaný chytil pod krkem, poté že ji nejprve chytil za obě ruce a následně za levou ruku, a nakonec že ji chytil za obě ruce a následně ještě větší silou za obě ruce. O tom, že výpověď žalobkyně nelze považovat za věrohodnou, svědčí i to, že podle její výpovědi se měla zapnout kamera poté, kdy ji žalovaný chytil za obě ruce, a logicky by tak na záznamu mělo být zachyceno to, co se odehrálo potom, tedy, jak s ní žalovaný„ švihnul“ o zeď a ona„ letěla“ 3 metry chodbou. Nic takového ale žalobkyní předložený záznam nezachycuje. Nepřípadná je její námitka, že soud prvního stupně důkaz videozáznamem provedl procesně neprávně, neboť jej přehrál na notebooku právního zástupce žalovaného. Občanský soudní řád nepředepisuje, jak má být takový důkaz proveden. Nebylo-li možné z technických důvodů přehrát záznam na soudním zařízení, nic nebránilo tomu, aby jej soud přehrál na zařízení jedné ze stran. Obsah, který je na DVD zachycen, se nemění v závislosti na zařízení, na němž je přehráván, jeho obsah je stále stejný, takže bez ohledu na použité zařízení má stejnou vypovídací hodnotu. Z tohoto důvodu odvolací soud neshledal důvod k opakování tohoto důkazu.

12. Při hodnocení těchto důkazů pak nelze přehlédnout, že verzi žalovaného, jak mělo k incidentu dojít, potvrdili i další účastníci místního šetření [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný při podání vysvětlení dne [datum] připustil, že žalobkyni uchopil za levou ruku a vyvedl ji z bytu, ona se nijak nevzpírala. Podle úředních záznamů ze dne [datum] a [datum] stejně událost popsali i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž posledně jmenovaný soudní znalec není na sporu nijak zainteresován, a proto není důvod předpokládat, že by svou výpověď přizpůsobil ve snaze pomoci některé ze stran. Navíc s ním policie mluvila dne [datum], tedy dříve než s žalovaným, takže obsah jeho výpovědi ani znát nemohl.

13. Odvolací soud proto považuje za správné, jakým způsobem soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy, i to, jaká skutková zjištění z nich učinil. Shodně se soudem prvního stupně má také za to, že zmíněné důkazy neumožňují přijmout závěr, že by žalovaný žalobkyni fyzicky napadl a že by jí tak způsobil tvrzená poranění. Lze mít toliko za prokázané, že žalovaný žalobkyni uchopil za levou ruku a v klidu ji vyvedl ven z bytu. Protože jediná prokazatelná poranění, jež byla u žalobkyně znaleckým posudkem zjištěna, byly drobné krevní podlitinky na obou horních končetinách (paži i předloktích), je evidentní, že ani tato nemohla být způsobena jednáním žalovaného, který žalobkyni neuchopil za obě ruce, ale pouze za jednu ruku. Vzhledem k tomu, že se celá záležitost odehrála v klidu, nelze ani dovodit, že by stisk žalovaného mohl dosáhnout takové intenzity, že mohl vést ke vzniku byť jen některé z podlitin. Kromě toho se podle závěru znalce jednalo o velmi lehké poranění, které obvykle ani nevyžaduje léčení.

14. Nadto v této souvislosti nelze odhlédnout od toho, že z provedených listinných důkazů vyplývá, že důvodem, pro který žalovaný žalobkyni vyvedl z bytu, byla skutečnost, že vlastnice bytu [jméno] [příjmení] žádala žalobkyni, aby její byt opustila, a nechtěla, aby prostor natáčela na kameru, žalobkyně ale na její výzvu nereagovala. Jestliže tedy žalobkyně ohrožovala soukromí [jméno] [příjmení] a žalovaný (jako její zástupce) vyvedl žalobkyni z bytu, lze jeho jednání hodnotit jako přiměřené vzniklé situaci (srov. § 14 o. z.).

15. Nebylo-li prokázáno protiprávní jednání jako jeden z předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu (újmu), je nadbytečné se zabývat splněním předpokladů dalších. Soud prvního stupně proto správně nedoplňoval dokazování znaleckými posudky, jak navrhovala žalobkyně.

16. Výrok I. napadeného rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta, je tedy věcně správný a jako takový jej odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. Odvolací soud se však neztotožnil se způsobem, jakým soud prvního stupně stanovil tarifní hodnotu při výpočtu náhrady nákladů řízení ani s počtem úkonů právní služby, které považoval za účelné. K otázce tarifní hodnoty žalobkyně přiléhavě poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, v němž dovolací soud dovodil, že v řízení o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. se při výpočtu tarifní hodnoty postupuje podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). V projednávané věci žalobkyně žalobou spojila ke společnému projednání tři samostatné nároky podle § 2958 o. z. a jeden nárok podle § 2960 o. z., odměna advokáta se proto vypočte ze součtu tarifních hodnot těchto nároků, tj. [částka] + [částka] + [částka] + [částka], celkem [částka]. Odměna advokáta za jeden úkon proto činí [částka].

18. Advokátu žalovaného tak na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně náleží částka [částka] sestávající z odměny za 6 úkonů právní služby po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě z [datum], nahlížení do spisu dne [datum], při němž byla pořízena kopie videozáznamu předloženého žalobkyní, 2 x účast na jednání dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny, a účast na jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ AT), z 6 paušálních náhrad připadajících na tyto úkony po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH ve výši [částka].

19. Na rozdíl od soudu prvního stupně z úkonů vyúčtovaných žalovaným odvolací soud nepovažoval za účelné:

- poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], jejímž účelem měla být příprava na jednání nařízené na [datum]. Žalovaný sice předložil potvrzení, podle něhož k této poradě došlo, není z něj však zřejmé, v čem konkrétně měla příprava na jednání spočívat, takže nelze stanovit, že její trvání přesahující jednu hodinu bylo skutečně odůvodněno. Žalovaný totiž soudu nepředkládá obsáhlé skutkové či právní rozbory, ale od počátku staví svou obranu toliko na tom, že žalobkyni fyzicky nenapadl a že její jednání je šikanózní;

- poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], jejímž účelem měla být příprava vyjádření k replice žalobkyně k vyjádření žalovaného, ani vyjádření žalovaného a návrhem na doplnění dokazování ze dne [datum]. Uvedené vyjádření neobsahovalo žádnou novou argumentaci, žalovaný se v něm jen vyjadřuje k tomu, co žalobkyně uvedla při svém výslechu dne [datum], k čemuž se ale mohl vyjádřit na jednání, kterému byl přítomen, a předkládá listinné důkazy, v této části ale nejde o podání ve věci samé. Nadto rozsah uvedeného vyjádření neodpovídá tvrzenému rozsahu porady;

- nahlížení do spisu dne [datum]. Judikatura sice připouští, aby i nahlížení do spisu bylo považováno za samostatný úkon právní služby, za který náleží odměna (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) AT), takový postup však musí být odůvodněn jeho nezbytností a účelností (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4012/18, a v něm uvedenou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). Na rozdíl od předchozího nahlížení do spisu dne [datum], při němž žalovaný pořídil kopii videozáznamu předloženého žalobkyní, který byl pro zjištění skutkového stavu podstatný, nezbytnost a účelnost nahlížení do spisu dne [datum] odvolací soud neshledal. Od posledního jednání dne [datum] totiž žalobkyně založila další doklady jen v souvislosti s podáním ze dne [datum] a jednalo se o přehled zdravotní péče, která jí byla poskytnuta v období [číslo], lékařskou zprávu ze dne [datum] a účetní doklady na částky [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]. Studium těchto listin svým významem neodpovídá prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, a to jak z hlediska jejich počtu, tak z hlediska jejich relevantnosti;

- poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], jejímž účelem měla být příprava na jednání nařízené na [datum], a to ze stejných důvodů jako u předchozí porady před jednáním nařízeným na [datum].

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. Náklady odvolacího řízení činí [částka] a sestávají z odměny advokáta žalovaného za 2 úkony právní služby po [částka] za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT), ze 2 paušálních náhrad připadajících na tyto úkony po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % DPH ve výši [částka].