[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem ([anonymizováno] znění opravného usnesení) soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, aby žalovaná zaplatila žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.).

2. Zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se žalobkyně (po změnách žaloby a jejích částečných zpětvzetích) domáhala jako náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“). Tvrdila, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám přičitatelným [anonymizováno] a že nebýt těchto prodlev mohla pozemky, které byly předmětem posuzovaného řízení, pronajmout společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]). Za období od [datum] do [datum] jí tak na nájemném ušel zisk [anonymizováno] výši [částka]. Žalovaná namítala, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a navíc že žalobkyni v pronájmu pozemků nic nebránilo, neboť v dispozici s pozemky nebyla nijak omezena.

3. Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že

- žalobou podle části V. o. s. ř. podanou k Okresnímu soudu v Třebíči dne [datum] se V. a F. [příjmení] domáhali na 1) [země] – Úřadu [anonymizováno 6 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“) a 2) [země] – [anonymizováno] fondu [země] (dále jen„ [anonymizováno]“) změny rozhodnutí [stát. instituce] – Pozemkového úřadu Třebíč ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], tak, že se dnem právní moci rozsudku stávají vlastníky, a to každý id. ½, parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra], parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra], parc. č. st. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra], parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra], parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra] a parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra], vše v k. ú. [ulice] u [obec], vzniklých z části pozemku [anonymizováno] zjednodušené evidenci (podle původního pozemkového katastru) [parcelní číslo] o výměře [výměra];

- dne [datum] došla soudu žádost žalobkyně o vstup do řízení v pozici vedlejšího účastníka;

- dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo změněno rozhodnutí [stát. instituce] – Pozemkového úřadu Třebíč tak, že V. a F. [příjmení] jsou každý v rozsahu ideální ½ spoluvlastníky v žalobě uvedených pozemků o celkové výměře [výměra];

- dne [datum] byl spis předložen Krajskému soudu v Brně s odvoláním a dne [datum] odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení;

- dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byla podaná žaloba v plném rozsahu zamítnuta;

- dne [datum] byl spis předložen Krajskému soudu v Brně a dne [datum] odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek soudu prvého stupně v zamítavém výroku jen formulačně změnil a změnil jej také [anonymizováno] výrocích o náhradě nákladů řízení.

- právní moc nastala dnem [datum];

- dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu s dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka];

- dne [datum] podali stížnost, kterou Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne [datum], sp. zn. sp. zn. [ústavní nález].

4. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně shledal, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončilo usnesením [název soudu] o odmítnutí ústavní stížnosti ze dne [datum]. Měl za to, že u soudu prvního stupně probíhalo plynule a zcela bez průtahů, dílčí období nečinnosti však konstatoval u soudu odvolacího, Nejvyššího soudu a [název soudu], a uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám či průtahům přičitatelným [anonymizováno] v celkové délce 25 měsíců. Nebýt těchto prodlev a průtahů, které je nutno považovat za nesprávný úřední postup, mohlo řízení skončit o 25 měsíců dříve, tedy již dne [datum]. Dobu od [datum] do [datum] pak považoval za dobu, po kterou zde byl nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené doby trvání soudního řízení.

5. Dále vzal za prokázané, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu žalobkyně nemohla pronajmout své pozemky dotčené posuzovaným řízením společnosti [právnická osoba] Konkrétně se jednalo o část pozemku parc. [číslo] vyjma jeho části ohraničené částí hranice s pozemkem parc. [číslo] hranicí s pozemky parc. č. st. 704, [číslo] částí hranice s pozemkem parc. [číslo]. Nechal zpracovat znalecký posudek, který určil výši obvyklého nájemného za tyto pozemky za období od [datum] do [datum] částkou [částka], a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, [anonymizováno] zbývajícím rozsahu ji zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasila s tím, jakým způsobem soud prvního stupně stanovil celkovou délku průtahů, a setrvala na své argumentaci, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Také namítala, že žalobkyně neprokázala vznik újmy ani příčinnou souvislost. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

7. Žalobkyně považovala napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení.

8. O podaném odvolání odvolací soud rozhodl nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Odvolací soud proto nově přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.), zopakoval výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Pokud jde o průběh posuzovaného řízení, odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, která soud prvního stupně podrobně popsal v bodě 33 svého rozsudku a která ostatně ani mezi účastníky nebyla sporná. V podrobnostech proto na ně odvolací soud odkazuje.

11. Mezi účastníky bylo sporným, zda v posuzovaném řízení došlo k průtahům.

12. Jak uvedl dovolací soud [anonymizováno] svém zrušujícím rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v případě tvrzené škody spočívající [anonymizováno] ztrátě pohledávky nebo ušlém zisku jako důsledku délky řízení je třeba dobu, [anonymizováno] které řízení mohlo a mělo proběhnout, určit. Bez tohoto určení totiž není možné stanovit, ke kterému okamžiku má poškozený vázat svá tvrzení o tom, že měl vůči svému dlužníku pohledávku, již mohl reálně vymoci, případně mohl realizovat zisk, pokud by řízení proběhlo bez průtahů. Proto v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu. Z uvedeného vyplývá, že [anonymizováno] zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající v ušlém zisku v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. I zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat. Nelze mechanicky odečítat jednotlivé dny, které mezi úkony soudu [anonymizováno] věci uběhly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

13. Dovolací soud se nevyjádřil k otázce, zda je možné [anonymizováno] účely určení délky průtahů řízení vyjít z úvahy, že nalézací i odvolací soud měly činit úkony [anonymizováno] lhůtě do 3 měsíců a Nejvyšší soud a Ústavní soud měly činit úkony do 6 měsíců (bod 10 tohoto rozsudku). V bodě 31 svého rozsudku však odkázal na závěry své judikatury projevené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž uvedl, že závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v přiměřené době [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránit, popř. ji v případě již nastalé újmy zmírnit (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Po zhodnocení průběhu posuzovaného řízení se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v něm došlo k průtahům o celkové délce 25 měsíců.

15. Za první takové období soud prvního stupně považoval období po předložení spisu Krajskému soudu v Brně s odvoláním do jeho rozhodnutí. Soud prvního stupně vycházel z toho, že spis byl Krajskému soudu v Brně předložen dne [datum] a jeho prvním úkonem [anonymizováno] věci bylo nařízení odvolacího jednání na den [datum], k čemuž došlo dne [datum]. V této době 11 měsíců spatřoval prodlevu přičitatelnou [anonymizováno] v délce 8 měsíců.

16. S uvedeným závěrem odvolací soud nesouhlasí, neboť podle něj není podstatné, za jak dlouho po předložení věci Krajský soud v Brně nařídil jednání, ale za jak dlouho po předložení věci o podaném odvolání rozhodl, tedy zda lhůtu, v jaké učinil rozhodnutí, lze považovat za lhůtu přiměřenou.

17. V tomto případě považuje odvolací soud za podstatné, že věc byla předložena Krajskému soudu v Brně dne [datum] a že věc vyřídil dne [datum], tedy za 13,5 měsíce. V této souvislosti ale nelze přehlédnout, že v průběhu odvolacího řízení dne [datum] zemřel jeden z žalobců [příjmení]. [obec] a že Krajský soud v Brně nemohl věc projednat bez toho, aniž by předtím rozhodl o procesním nástupnictví. Usnesení o projednaném dědictví bylo Krajskému soudu v Brně doručeno dne [datum] a dne [datum] Krajský soud v Brně vydal usnesení o procesním nástupnictví po V. [příjmení] a teprve poté mohl věc rozhodnout. Za této situace považuje odvolací soud lhůtu 13,5 měsíce od předložení věci do jejího vyřízení za lhůtu přiměřenou.

18. Za druhé období nečinnosti soud prvního stupně považoval období po předložení spisu Krajskému soudu v Brně s (druhým) odvoláním do jeho rozhodnutí. Soud prvního stupně vycházel z toho, že spis byl Krajskému soudu v Brně předložen dne [datum] a jeho prvním úkonem [anonymizováno] věci bylo nařízení odvolacího jednání na den [datum], k čemuž došlo dne [datum]. V této době 12 měsíců spatřoval prodlevu přičitatelnou [anonymizováno] v délce 9 měsíců.

19. I v tomto případě považuje odvolací soud za podstatné, že věc byla Krajskému soudu v Brně předložena dne [datum] a že věc vyřídil dne [datum], tedy za 14 měsíců. K dřívějšímu vyřízení věci ale nedošlo proto, že jednání původně nařízené na [datum] bylo odročeno na žádost jednoho ze zástupců účastníků, a z tohoto důvodu i mírné překročení lhůty jednoho roku od nápadu věci lze ještě považovat za přiměřené. Má-li být totiž jednání připraveno tak, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání, není pochyb, že tomu musí odpovídat i doba potřebná k přípravě. Předmětem posuzovaného řízení byl přezkum rozhodnutí [stát. instituce] –Pozemkového úřadu, kterým bylo rozhodnuto o nárocích žalobců podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákona o půdě), přičemž tato problematika je obecně považována za právně složitou, a je evidentní, že vyžaduje i tomu odpovídající přípravu.

20. Za třetí období nečinnosti soud prvního stupně považoval období po předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Vyšel z toho, že spis byl dovolacímu soudu předložen dne [datum] a že dovolací soud jej odmítl usnesením ze dne [datum]. Uvedenou dobu 11 měsíců měl za nepřiměřeně dlouhou, neboť za přiměřenou by bylo možné považovat lhůtu 6 měsíců následně včleněnou novelou do § 243c odst. 1 o. s. ř. a dobu 5 měsíců považoval za prodlevu přičitatelnou [anonymizováno].

21. Uvedený výklad odvolací soud nepovažuje za správný. Předně je třeba uvést, že dovolací soud postupoval podle [ustanovení pr. předpisu], občanského soudního řádu („ o. s. ř.“), [anonymizováno] znění [účinnost], v němž lhůta [anonymizováno] odmítnutí dovolání nebyla stanovena. Tato lhůta byla do o. s. ř. včleněna až s účinností od [datum] a byla zrušena s účinností od [datum], a to [ustanovení pr. předpisu] Soudní praxe (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) i důvodová zpráva k [ustanovení pr. předpisu] přitom uvedenou lhůtu pokládají za lhůtu pořádkovou s tím, že ze zákona neplyne důsledek jejího nesplnění. Mezi [anonymizována dvě slova] její zrušení patřilo i to, že lhůty v rozhodování soudů jsou obecně nevhodné a že dovolací soud postupuje bez zbytečných průtahů. V projednávané věci musel dovolací soud v rozhodnutí o dovolání mimo jiné zohlednit, že v průběhu dovolacího řízení byl s účinností ke dni [datum] [anonymizována dvě slova] [země] (původně žalovaný) [ustanovení pr. předpisu] zrušen ([ustanovení pr. předpisu] řízení, jejichž byl účastníkem, vstoupila Česká republika a k výkonu těchto práv a povinností se stal příslušným citovaným zákonem zřízený Státní [anonymizována dvě slova] (§ 22 odst. 1). Nejvyšší soud proto musel v rozhodnutí o dovolání rozhodnout i o procesním nástupnictví, a protože důvodem odmítnutí dovolání nebyly jeho vady, musel posoudit, zda rozhodnutí Krajského soudu v Brně je v souladu s hmotným právem [anonymizováno] smyslu [ustanovení pr. předpisu] V této souvislosti je nutno přihlédnout k tomu, že Nejvyšší soud rozhodoval o odmítnutí nepřípustného dovolání v situaci, kdy žaloba, kterou žalobci ([anonymizováno] své podstatě) požadovali určení svého vlastnictví, byla pravomocně zamítnuta, čímž byl potvrzen stávající stav, a účastníkům nehrozila žádná újma. Lhůtu 10 měsíců potřebnou k vyřízení věci proto odvolací soud považuje za přiměřenou.

22. Za čtvrté období nečinnosti soud prvního stupně považoval období po předložení věci Ústavnímu soudu, kterému byla podána ústavní stížnost dne [datum], a Ústavní soud ji odmítl až dne [datum]. Obdobnou úvahou jako u Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že v tomto případě nastala prodleva přičitatelná [anonymizováno] v délce 3 měsíců.

23. Uvedený výklad odvolací soud ani v tomto případě nepovažuje za správný. [anonymizováno] rozhodnutí [název soudu] zákon nestanoví žádnou lhůtu, proto i zde je nutno posuzovat, zda rozhodl [anonymizováno] lhůtě přiměřené. Protože Ústavní soud při rozhodování o ústavní stížnosti posuzuje, zda v napadené věci došlo či nedošlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod, nelze mechanicky stanovit, že pokud k jejich porušení nedošlo, postačí k takovému závěru lhůta šesti měsíců. Nelze přehlížet, že jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud rozhodují v senátech a na formulaci rozhodnutí i jeho odůvodnění se tak musí shodnout většina jejich členů, což z povahy věci vyžaduje i dostatečný prostor potřebný k tomu, aby se s napadeným rozhodnutím i s předloženou argumentací mohli seznámit a vyjádřit se k ní. Stejně jako Nejvyšší soud i Ústavní soud pak o podané ústavní stížnosti rozhodoval v situaci, kdy účastníkům nehrozila žádná újma, proto i v tomto případě lhůtu 9 měsíců, v níž Ústavní soud rozhodl, považuje odvolací soud za přiměřenou.

24. Z výše uvedených důvodů odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení k nedůvodným průtahům nedošlo, a nedošlo tak ani k nesprávnému úřednímu postupu [anonymizováno] smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Z tohoto důvodu není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti [anonymizováno] za škodu a již jen z tohoto důvodu je nutno žalobu zamítnout.

25. I kdyby výše uvedený názor odvolacího soudu nebyl správný, a dovolacímu soudu a Ústavnímu soudu by bylo možno vytýkat, že o odmítnutí nepřípustného opravného prostředku nerozhodly [anonymizováno] lhůtě 6 měsíců, za průtahy by bylo možno označit 5 měsíců u soudu dovolacího a 3 měsíce u [název soudu] Krajskému soudu v Brně by pak bylo možno vytýkat, že v případě druhého předložení věci s odvoláním, o něm nerozhodl [anonymizováno] lhůtě jednoho roku od předložení věci. Byla-li totiž [anonymizováno] soud dovolací stanovena lhůta 6 měsíců [anonymizováno] odmítnutí nepřípustného opravného prostředku, pak [anonymizováno] vyřízení řádného opravného prostředku, k němuž je třeba nařídit jednání, je možno s ohledem na posuzovanou problematiku zákona o půdě považovat za přiměřenou lhůtu jednoho roku. Krajský soud v Brně v pořadí druhé odvolání vyřídil za 14 měsíců, z čehož o jeden měsíc bylo řízení prodlouženo z důvodu podané žádosti o odročení jednání a jeden měsíc je třeba přičíst k tíži státu. Celkem by tak průtahy v posuzovaném řízení činily 9 měsíců, a řízení by tudíž mohlo skončit v [anonymizováno] [rok], tedy v době, kdy podle tvrzení žalobkyně zájem svědka [příjmení] [příjmení] o její pozemky trval.

26. Bez ohledu na to, zda v posuzovaném řízení nastaly průtahy, odvolací soud považuje za podstatnou skutečnost, že věc byla pravomocně skončena dne [datum] zamítnutím žaloby o určení vlastnictví, čímž bylo de facto potvrzeno, že žalobkyně je vlastníkem dotčených pozemků a nic jí nebránilo v tom, aby je pronajala.

27. V této souvislosti svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že o skončení věci věděl, nicméně po poradě s právníky, kteří ho upozornili na možná rizika, nechtěl podepisovat závazné dokumenty. V prosinci 2012 podepsal s žalobkyní memorandum o spolupráci, které mělo vypršet v [anonymizováno] [rok], přičemž proč mělo vypršet právě k tomuto datu, svědek nedokázal vysvětlit. Za této situace ovšem není dána příčinná souvislost mezi případnými průtahy v posuzovaném řízení a vznikem škody, neboť bezprostřední příčinou, proč k uzavření nájemní smlouvy nedošlo, nebyly průtahy v řízení, ale rozhodnutí svědka nepodepisovat závazné dokumenty a na to navazující dohoda stran (memorandum) o tom, že vyčkají do [anonymizováno] [rok]. Eventuálně by za příčinu, proč k uzavření nájemní smlouvy nedošlo, bylo možno označit i jednání žalobců v posuzovaném řízení, kteří podali zjevně nepřípustné opravné prostředky. Ani v tomto případě by nebyl naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti [anonymizováno] za škodu a žalobu by bylo nutno zamítnout.

28. Protože odvolací soud dospěl k závěru, že není dán nesprávný úřední postup ani příčinná souvislost, považoval za nadbytečné se zabývat výší škody a vyhovující výrok I. napadeného rozsudku proto změnil tak, že žalobu zamítl (§ 220 o. s. ř.).

29. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.

30. Tyto náklady činí [částka] a tvoří je 25 úkonů nezastoupeného účastníka po [částka] - sepis vyjádření k žalobě dne [datum], příprava na jednání soudu dne [datum], 2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne [datum], sepis vyjádření dne [datum], příprava na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření dne [datum], příprava na jednání soudu dne [datum], 2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne [datum], příprava na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření dne [datum], příprava na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis odvolání proti rozsudku dne [datum], příprava na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření dne [datum], sepis odvolání proti znalečnému dne [datum], příprava na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], příprava na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] (§ 151 odst. 3 o. s. ř., [ustanovení pr. předpisu].

31. O nákladech [anonymizováno] odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2, § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž tyto náklady tvoří soudem hrazené znalečné [anonymizováno] výši [částka].