pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 67 C 117/2021-22,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím a co do částek [částka] a [částka] (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na základě níž žalobkyně jako zapůjčitel zapůjčila žalované jako vydlužitelce částku [částka], kterou jí měla vrátit ve 12 měsíčních splátkách po [částka] počínaje měsícem duben 2020, žalovaná zaplatila žalobkyni jednu splátku ve výši [částka] a částku [částka], celý dluh byl zesplatněn ke dni [datum], dluh ke dni podání žaloby sestával z dlužné jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši [částka]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o podnikatelské zápůjčce (dále„ Smlouva“), na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], žalovaná se zavázala spolu s poskytnutou zápůjčkou vrátit žalobkyni úrok ve výši [částka], to vše ve 12 měsíčních splátkách po [částka]; v čl. 6 Smlouvy si strany sjednaly, že pokud nebudou uhrazeny dvě splátky nebo jejich části po dobu delší než 60 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého dluhu a doposud nesplacené splátky se stávají součástí nové jistiny zápůjčky, kterou je vydlužitel povinen uhradit následující den po zesplatnění (čl. 6 Smlouvy); v čl. 6 Smlouvy si strany sjednaly, že nebude-li nová jistina uhrazena do 10 dnů od zesplatnění, vzniká zapůjčiteli nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny ode dne následujícího po vzniku povinnosti vydlužitele zaplatit tuto smluvní pokutu; podle čl. 6 Smlouvy vzniká zapůjčiteli nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky; žalované byla zapůjčená částka ve výši [částka] vyplacena dne [datum], byl jí zaslán splátkový kalendář a oznámení o schválení zápůjčky; dne [datum] žalovaná zaplatila první splátku ve výši [částka], dne [datum] pak částku [částka]; dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celé zápůjčky a vyzvána k zaplacení nové jistiny ve výši [částka] do 10 dnů od odeslání oznámení; žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ještě dopisem ze dne [datum] v náhradní lhůtě k plnění do 15 dnů od data odeslání výzvy.

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně porušila § 433 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), když zneužila svého postavení odborníka k vytvoření či využití závislosti žalované – podnikající fyzické osoby k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran s přihlédnutím ke sjednaným úrokům a smluvním pokutám, které byly co do svého rozsahu ve smlouvě ujednány v rozporu s dobrými mravy, zohlednil výši úrokové sazby, která činila [částka], tj. 89,9 %, vzhledem k výši zápůjčky ([částka]) a celkové částce, která měla být žalovanou splacena (takřka dvojnásobek i bez sjednaných sankcí). Neplatnost podle § 580 o. z. pro rozpor s dobrými mravy je absolutní. Soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 a 23 ICdo 56/2019. Soud prvního stupně vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce posoudil vztah mezi účastníky podle § 2992 o. z. jako vztah z bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni částku [částka], tj. [částka] – [částka] (částka zaplacená žalovanou) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla ve sporu poměrně neúspěšná a žalované náklady řízení nevznikly.

5. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II. (s výjimkou částky [částka]) a do výroku III. podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. a namítla, že uzavřenou smlouvu o zápůjčce považuje za platnou. Žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce jakožto fyzická osoba podnikatel, což ve smlouvě potvrdila uvedením identifikačního čísla a sídla, žalovaná měla před podpisem smlouvy dostatek prostoru, aby se s jejím zněním seznámila, pokud by s jednotlivými ujednáními smlouvy nesouhlasila nebo některým z nich nerozuměla, nemusela smlouvu uzavírat. V soukromém právu platí zásada rovnosti subjektů právních vztahů a autonomie vůle, poukázala např. na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1783/11 Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou ve výši [částka], což je částka za půjčení [částka] na 12 měsíců přiměřená, zejména pak ve vztahu mezi dvěma podnikateli, výše úroku není v rozporu s dobrými mravy, pokud se jedná o podnikatele. Dlužník svým podpisem smlouvy stvrdil, že souhlasí se smluvními ujednáními, proti smluvnímu úroku ničeho nenamítal, poskytnuté peněžní prostředky přijal a zavázal se je splatit za sjednaných podmínek. Při posouzení, zda jde o rozpor s dobrými mravy, nemůže zůstat stranou otázka, zda a nakolik ten který z účastníků právního vztahu, který se rozporu s dobrými mravy dovolává, vyvinul dostatečnou míru pečlivosti a předvídavosti při uzavírání konkrétního právního vztahu, každý je odpovědný za náležitou míru předvídavosti a opatrnosti při uzavírání závazku, do kterého vstupuje. Pokud by byla ujednání smlouvy o zápůjčce posouzena jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy, byla by de facto nezodpovědnému chování dlužníka, který porušil zásadu„ pacta sunt servanda“ a autonomie vůle poskytnuta právní ochrana. Smluvní pokuty jsou ve smlouvě vymezeny zřetelně a určitě, mezi podnikateli sjednání těchto pokut nic nevylučuje. Žalobkyně poukázala na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 261/2020-50 a rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Co 212/2020-83, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Co 220/2020-71 a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Co 290/2020-84. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném výroku tak, že žalované uloží zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a částku [částka] a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se nedostavila. Bylo proto jednáno podle § 211 a § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.

7. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek v napadeném rozsahu (žalobkyně podala odvolání proti výroku II. rozsudku kromě částky [částka] představující náklady na uplatnění pohledávky, tato část výroku tedy zůstala z odvolacího přezkumu vyloučena), včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů. Zjištěný skutkový stav sporný nebyl, spornou zůstala otázka právního posouzení.

9. Odvolací soud neshledal správnou argumentaci soudu prvního stupně, který své rozhodnutí založil na tom, že ze strany žalobkyně došlo k porušení § 433 o. z., a zároveň, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Soud prvního stupně oba instituty (tzn. korektiv dobrých mravů a ochrany slabší strany podle § 433 o. z.) směšuje, důvod k jejich aplikaci spatřuje ve výši úroků a smluvních pokut.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 ze dne [datum rozhodnutí] ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. V tomto případe byla k dovolacímu přezkumu předložena otázka posouzení rozporu ujednání o výši úroku z prodlení ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi podnikateli při výkonu jejich podnikatelské činnosti s dobrými mravy. Dovolací soud uvedl, že i podle právní úpravy [účinnost] platí, že smluvní volnost podléhá korektivu dobrých mravů a právní jednání příčící se dobrým mravům je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1a § 588 o. z.). Tento korektiv lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje. Dovolací soud však dále dovodil, že soulad takového ujednání s dobrými mravy je třeba posuzovat vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a již existovaly v době uzavření smlouvy, nestačí tedy vyjít pouze ze závěrů rozhodnutí jiného soudu či ze srovnání smluvené sazby se sazbou stanovenou nařízením vlády, lze také zohlednit, že ve vztazích mezi podnikateli, kteří vystupují jako profesionálové, je obecně vnímání hranice jednání, které již není z pohledu dobrých mravů akceptovatelné, odlišné od vztahů nepodnikatelských, typicky od vztahů spotřebitelských.

11. Ve svém rozsudku sp. zn. 23 ICdo 56/2019 ze dne [datum rozhodnutí] dovodil Nejvyšší soud následující: Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z.

12. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.

13. Z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že i ve vztazích mezi podnikateli se uplatní korektiv dobrých mravů, jehož porušení má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Takový zásah ze strany soudu je však zásahem výjimečným a musí být vždy odůvodněn mimořádnými okolnostmi případu, přičemž samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů pro rozpor s dobrými mravy. V projednávané věci soud prvního stupně svůj závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy odůvodnil pouze výší sjednaných úroků a smluvních pokut. Jinými okolnostmi se nezabýval a žádné takové okolnosti v řízení zjištěny nebyly. Žalovaná zůstala ve věci pasivní, mimořádné skutečnosti např. ohledně průběhu kontraktačního procesu v řízení nebyly tvrzeny, ani prokázány. Pouhý fakt, že celková výše úroků spolu s uplatněnými smluvními pokutami přesahuje výši samotné zápůjčky, takovou mimořádnou okolností není (viz výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu). Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. [ulice] úrok je úplatou za hlavní plnění, úplatou za užívání půjčené jistiny, nikoli sankcí za porušení závazku, při sjednání smlouvy strany předpokládají, že hlavní plnění bude poskytnuto řádně a včas. Žalovaná smlouvu uzavírala jako podnikatel, jako účel zápůjčky bylo uvedeno investiční zápůjčka (oddíl I. bod G. Smlouvy). Úrok byl sjednán pevnou částkou, jejíž výši žalovaná znala, výše splátek byla sjednána s ohledem na celkový dluh, tj. jistinu a úrok. [ulice] úrok je nižší než zapůjčená jistina. Žalovaná si peněžní prostředky zapůjčila u nebankovního subjektu, u něhož jsou obecně obchodní úroky vyšší než u bankovních institucí. Sjednané smluvní pokuty jsou pak sankcí za to, že smlouva nebyla žalovanou plněna řádně, jejich smysl je tedy jiný. Smluvní pokuty činí celkem částku [částka]. Opět se nejedná o částku, která by zapůjčenou jistinu převyšovala. [příjmení] mohlo být ujednání shledáno jako rozporné s dobrými mravy, musí se jednat o rozpor zjevný, tedy porušení korektivu dobrých mravů musí být zřejmé, jednoznačné, což podle odvolacího soudu v daném případě nenastalo.

14. Z výše citované judikatury se dále podává, že i ve vztazích mezi podnikateli může podnikateli fyzické osobě přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší strany podle § 433 o. z., a této ochrany se může dovolávat, pokud je v závazku slabší stranou. V řízení by však muselo být prokázáno, že žalovaná byla ve vztahu slabší stranou, a zároveň, že žalobkyně svou kvalitu odborníka či své hospodářské postavení zneužila k vytvoření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. Žalovaná by se musela ochrany podle citovaného ustanovení dovolat (§ 586 o. z.), neboť v případě porušení citovaného ustanovení se nejedná o neplatnost absolutní. V projednávaném případě se žalovaná ochrany podle § 433 o. z. nedovolala, ve věci se nevyjádřila ani písemně, ani se nedostavila k jednání před soudem prvního stupně ani před odvolacím soudem. Předpoklady aplikace § 433 o. z. v řízení prokázány nebyly. Závěr soudu prvního stupně vyjádřený v první větě odstavce 16 napadeného rozsudku proto nemá oporu v provedeném dokazování.

15. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal uzavřenou smlouvu jako platnou, včetně ujednání o úrocích a smluvních pokutách. Smlouva o zápůjčce byla mezi stranami sjednána v souladu s § 2390 a násl. o. z. Žalobkyně jako zapůjčitel poskytla žalované jako vydlužiteli zápůjčku a žalovaná se zavázala ji vrátit ve sjednaných splátkách. Strany si v souladu s § 2392 odst. 1 o. z. sjednaly úroky, a to pevnou částkou ([částka]), které byly splatné spolu se zapůjčenou jistinou v rámci sjednaných splátek. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splacením více než dvou splátek, došlo podle čl. 6 Smlouvy, který byl ujednáním v souladu s § 2394 o. z., k prohlášení celého dluhu za splatný, nesplacené splátky se staly součástí nové jistiny zápůjčky ve výši [částka] (12 splátek x [částka] - splátka [částka] zaplacená žalovanou dne [datum]). Ke dni podání žaloby činila nová dlužná jistina [částka] ([částka] – [částka] zaplacených žalovanou). V čl. 6 a 6.7 Smlouvy si strany ujednaly v souladu s § 2048 o. z., pro případ prodlení se splácením dluhu, smluvní pokuty, které žalobkyně vyčíslila a uplatnila ve výši sjednané ve Smlouvě ([částka], tj. 25 % z nové dlužné jistiny ve výši [částka], a [částka], tj. 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ode dne [datum] do dne podání žaloby [datum]). Žalovaná ani poté žalobkyni na dluh ničeho nezaplatila. Jelikož žalovaná sjednaný smluvní závazek nedodržela, je povinna žalobkyni zaplatit celou žalovanou částku.

16. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím / [částka] (původně zapůjčená jistina) – [částka] (celková částka zaplacená žalovanou) /, co do zbytku žalobu zamítl (tj. co do obchodního úroku a obou smluvních pokut, včetně příslušenství). Na základě výše uvedeného přiznal odvolací soud žalobkyni částku [částka] (tato sestává z obchodního úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]), a dále smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením nové jistiny zápůjčky ode dne následujícího po prohlášení celého dluhu za splatný, k čemuž došlo dne [datum], do prodlení se zaplacením smluvních pokut se žalovaná dostala ode dne následujícího po vzniku povinnosti vydlužitele smluvní pokutu zaplatit (čl. 6 Smlouvy), což bylo po uplynutí deseti dnů ode dne zesplatnění zápůjčky. Žalobkyně požadovala v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 úrok z prodlení z částky [částka] (nová dlužná jistina ke dni podání žaloby) až ode dne [datum], resp. u smluvní pokuty ve výši [částka] ode dne [datum].

17. Jelikož soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, rozhodl odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v napadeném rozsahu změnil tak, jak je uvedeno shora ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. V řízení před soudem prvního stupně sestávají náklady řízení ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů na právní zastoupení advokátem ve výši [částka] (odměna advokáta za 3x úkon právní služby po [částka] podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále AT) (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a 1x úkon právní služby po [částka] podle § 14b odst. 3 a § 7 bod 5. AT (účast u jednání soudu dne [datum]), 3x režijní paušál po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 1x režijní paušál ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem činily náklady řízení před soudem prvního stupně částku [částka]. V řízení před odvolacím soudem sestávají náklady řízení ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení ve výši [částka] (odměna advokáta za 3x úkon právní služby po [částka] podle § 7 bod 5. AT (odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]), 2x režijní paušál po [částka] podle § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř.) Náklady odvolacího řízení činí celkem částku [částka]. Na základě výše uvedeného odvolací soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] ([částka] + [částka]). Podle obsahu spisu zaplatila žalobkyně na soudním poplatku za odvolání na základě výzvy soudu prvního stupně částku [částka], která odpovídá výši poplatku z celého předmětu řízení, přestože poplatek za odvolání měl být vyměřen z částky, která je předmětem odvolacího řízení, tj. z částky [částka] a měl tedy činit [částka]. Poplatek za odvolání byl tedy žalobkyni vyměřen v nesprávné výši a tento rozdíl by jí měl být vrácen soudem prvního stupně postupem podle § 12 zákona o soudních poplatcích.

19. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, a tudíž zůstal nedotčen.