pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 166/2021-56,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 0,5 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 0,5 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.) a k samostatnému projednání vyloučil řízení o vzájemném návrhu žalované ze dne [datum], aby soud rozhodl o změně závazku žalované z nájemní smlouvy platit nájemné za období měsíců července až září 2020 ve výši [částka] plus DPH měsíčně, celkem za toto období nájemné ve výši [částka] plus DPH, dále o tom, že žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení s úhradou nájemného za měsíce červenec až září 2020 vůbec či pouze do výše zákonného úroku z prodlení a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku [částka] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dlužného nájemného, které byla žalovaná povinna žalobkyni platit podle Smlouvy o nájmu nemovitostí a věcí movitých ze dne [datum], jejímž předmětem byl dům [adresa] v k. ú. a obci [obec], včetně pozemků souvisejících, a vybavení domu za účelem provozování hotelu (dále jen„ hotel“), ve znění Dodatku [číslo] ze dne [datum], a to za měsíce červenec, srpen a září [rok], a částky [částka] s příslušenstvím jako dlužné spotřeby vody za období od [datum] do [datum], kdy došlo ke skončení nájmu.

3. Žalovaná učinila nesporným uzavření nájemní smlouvy a Dodatku [číslo] skončení nájmu uplynutím doby dne [datum], nezaplacení sjednaného nájemného za měsíce červenec až září [rok] a spotřeby vody za období od [datum] do [datum]. Namítla však, že v období od poloviny března [rok] byla její podnikatelská činnost utlumena z důvodu mimořádných opatření přijatých vládou z důvodu pandemie onemocnění Covid-19. V žalovaném období hotel sice byl otevřen, avšak obsazenost razantně poklesla, stejně tak ceny za ubytování se podstatně snížily. Příjmy za období měsíců července až září [rok] ve spojení s čerpáním programů podpory postačovaly maximálně na pokrytí nákladů spojených s běžným provozem hotelu. Žalovaná měla za to, že nastalá situace založila podstatnou změnu okolností, která znamená zvlášť hrubý nepoměr jejím znevýhodněním jako nájemce. Považovala za rozporné s dobrými mravy, aby důsledek mimořádné situace nesla pouze strana nájemce, ačkoli jí bylo znemožněno, aby předmět nájmu využívala pro generování příjmů, z nichž by mohla nájemné hradit. Považovala za rozporný s dobrými mravy i požadavek žalobkyně na placení úroků z prodlení v dohodnuté výši a dále uplatnila vůči žalobkyni jako obranu nárok na zaplacení hodnoty movitých věcí, které se ke dni skončení nájmu nacházely v pronajaté věci a žalobkyně je žalované nevydala v hodnotě [částka].

4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o uzavření nájemní smlouvy ve znění (posledního) Dodatku [číslo] ukončení nájemního poměru uplynutím doby dne [datum], výši sjednaného nájemného vč. DPH za měsíce červenec až září [rok] ([částka] za jeden měsíc), a že nájemné za uvedené období zůstalo neuhrazeno, vč. faktury na částku [částka] vč. DPH představující spotřebu vody od [datum] do [datum], dále že ve smlouvě byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, že žalobkyně poskytla žalované slevu na nájemném za období měsíců duben až červen ve výši 50 % (podle Dohody o mimořádné úpravě nájemního vztahu ze dne [datum]) a za toto období bylo žalovanou zaplaceno nájemné ve výši [částka] plus DPH (za jeden měsíc). Žalovaná nezaplatila žalobkyni nájemné za sporné měsíce ani v dodatečné lhůtě, která jí byla poskytnuta v předžalobní výzvě ze dne [datum]. Žalovaná byla podle nájemní smlouvy zavázána hradit služby spojené s užíváním pronajatých prostor, včetně dodávek vody s tím, že spotřeba vody byla dodavatelem účtována žalobkyni, která posléze provedla přefakturaci žalované. Dále bylo prokázáno, že ke dni skončení nájmu se v předmětu nájmu nacházely movité věci, které nebyly součástí předmětu nájmu v odhadované hodnotě [částka], tyto věci byly uvedeny v Seznamu položek, které se nacházejí v předmětu nájmu při předání žalobkyni s tím, že jejich vypořádání bude řešeno separátně. K dohodě o vypořádání movitých věcí mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo, věci žalované vydány nebyly, nebylo prokázáno, že všechny uvedené věci jsou ve vlastnictví žalované ani jejich celková hodnota. Dále bylo prokázáno, že hotel byl v měsících červenec a srpen [rok] v plném provozu, se standardní až nadstandardní obsazeností.

5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku [účinnost] (o. z.), s odkazem na § 3028 odst. 1 o. z. a své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná nezaplatila žalobkyni nájemné za měsíce červenec až září [rok], přičemž v této době provoz hotelů nijak omezen nebyl, jednalo se o pronájem dlouhodobý, žalovaná od října [rok] věděla, že nájemní poměr skončí k [datum] a mohla si prostředky na úhradu nájemného zajistit. Žalobkyně žalované poskytla v období duben až červen [rok] slevu na nájemném ve výši 50 %, žalovaná na tomto základě obdržela podporu od státu ve výši zbývajících 50 % nájemného. V předmětném období tak na nájmu nezaplatila ničeho. V žalovaném období nevznikl jakýkoliv nepoměr mezi právy a povinnostmi účastníků, vznik mimořádných okolností nelze přičítat žalobkyni, která svým povinnostem pronajímatele dostála. Vznik překážky v ubytovacích službách je třeba zahrnout pod podnikatelské riziko, na které by měl být podnikatel připraven, v předmětném období provoz hotelu omezen nebyl, tudíž nebyla dána objektivní neschopnost generovat příjmy. [obec] je jedno z nejvyhledávanějších horských center a obsazenost hotelů tam je jedna z nejvyšších v ČR. Návrh na změnu závazku považoval soud prvního stupně za nedůvodný, navíc jednání žalované odporuje zásadám poctivého obchodního styku, když na nájemném žalobkyni nezaplatila ničeho, ani navrhovanou ½. Ujednání o úroku z prodlení shledal soud prvního stupně za souladné právem, a to jak z hlediska námitek vztahujících se k době sjednání smlouvy, tak týkajících se přímo žalovaného období. Poukázal na to, že strany jako podnikatelé si úrok z prodlení sjednaly v čl. 4 nájemní smlouvy, v čl. 16 nájemní smlouvy žalovaná výslovně prohlásila, že smlouva odpovídá její svobodné vůli, až dosud proti tomuto ujednání ničeho nenamítala, jiná sankce, než úrok z prodlení ve smlouvě sjednána nebyla. Uplatnění požadavku na zaplacení smluvního úroku z prodlení nepovažoval soud prvního stupně za rozporné s dobrými mravy, neboť žalované v plnění smluvních povinností v žalovaném období nic nebránilo, naopak hotel provozovala. K pohledávce žalované na zaplacení částky [částka] soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně měla právo podle § 2234 o. z. zadržet movité věci na úhradu své pohledávky za žalovanou na zaplacení nájemného; při předání dne [datum] byl vytvořen seznam věcí, u nichž se strany nebyly schopny shodnout, kdo je jejich vlastníkem a vypořádání těchto položek bylo odloženo na později s tím, že si strany předají nabývací tituly k jednotlivým položkám. Žalovaná k tomu ničeho nedoložila, některé položky na seznamu ani nebyly movitými věcmi (např. přístřešek, terasa), popřípadě byly popsány zcela obecně. Na druhou stranu i sama žalovaná zadržuje určité movité věci, které jsou ve vlastnictví žalobkyně. Soud prvního stupně dále shledal, že v žalovaném období nevznikl jakýkoliv nepoměr mezi právy a povinnostmi účastníků (§ [číslo] odst. 1, § 1766 o. z.). Soud prvního stupně výrokem III. vyloučil podle § 112 odst. 2 o.s.ř. k samostatnému projednání nároky žalované uplatněné vzájemnou žalobou v podání ze dne [datum] (o změně závazku žalované z nájemní smlouvy platit nájemné za období měsíců červenec až září 2020, o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení za toto období a na zaplacení částky [částka]) s tím, že skutečnosti tvrzené žalovanou nebyly tvrzeny v dostatečném rozsahu, nebyly doloženy důkazy, nebyl zaplacen soudní poplatek. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka] zahrnující zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) f) a g) o.s.ř. Namítla, že ačkoli doložila, že v důsledku mimořádných opatření souvisejících s celosvětovým rozšířením onemocnění Covid-19 došlo k téměř absolutnímu omezení provozování podnikatelské činnosti, soud prvního stupně uzavřel, že k naplnění podmínek aplikace § 1765 odst. 1 o. z. nedošlo. Žalovaná je přesvědčena, že nastalá situace byla natolik výjimečná a nepředvídatelná, že založila hrubý nepoměr jejím znevýhodněním jako nájemce. Považovala za rozporné s dobrými mravy, aby důsledky této mimořádné situace nesla pouze ona jako strana nájemce. Žalované bylo objektivně znemožněno nájemné hradit, hotel nemohla využívat ke sjednanému účelu. Bylo přijato takové množství dlouhotrvajících opatření a zákazů, které ve svém důsledku objektivně vedly k následné nemožnosti plnění podle § 2006 o. z., a tudíž došlo k zániku závazku pro nemožnost plnění. Dále se vyjádřila k otázce zadržení movitých věcí žalobkyní s tím, že bylo řádně doloženo, že citované movité věci jsou v jejím vlastnictví, žalobkyně jí je nevydala, věci se dodnes nachází v hotelu, zadržovací právo lze uplatnit pouze za účelem zajištění splatného dluhu, k výkonu zadržovacího práva v daném případě vůbec nedošlo, žalobkyně žalovanou nevyrozuměla podle § 1397 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně navíc žalovanou nepoučil podle § 118a o.s.ř. a neseznámil strany se svým názorem, že žalovaná neprokazuje svoje vlastnické právo k věcem. Soud prvního stupně neprovedl řadu důkazů, aniž to odůvodnil. Úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně nelze uplatnit předně proto, že pohledávka neexistuje, dále proto, že jeho výše je v rozporu s dobrými mravy. Okolnosti, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly, nijak neospravedlňují vymezenou výši úroků (např. rizikovost obchodu). I pokud je žalovaná podnikatelem, neznamená to, že by bylo možno sjednat libovolně vysokou sazbu úroků z prodlení. Dále namítla, že nebyly splněny podmínky pro vyloučení nároků žalované k samostatnému projednání. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl a přiznal ji náhradu nákladů řízení, popřípadě rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně vyjádřila s rozsudkem soudu prvního stupně souhlas a navrhla jeho potvrzení. V žalovaném období provoz hotelů nijak omezen nebyl. Žalovaná se pouze účelově snaží nalézt podstatnou změnu okolností ve vztahu k žalobkyni v mimořádné situaci pandemie, nicméně v období, které není pro danou věc rozhodné. Žalobkyně nadále plnila svůj závazek přenechat hotel k užívání žalované a žalovaná také hotel provozovala. V letních měsících 2020 byl hotel v plném provozu. V období duben až červen žalobkyně vyšla žalované vstříc a poskytla jí slevu na nájemném ve výši 50 %. Žalovaná žalobkyni na nájemném za následující období neuhradila vůbec nic. Tvrzení žalované o zániku závazku pro nemožnost plnění podle § 2006 o. z. považovala za naprosto neuvěřitelné. Pokud se jedná o žalovanou poukazovaný § 1765 o. z., upozornila, že podle § 1766 o. z. se předpokládá aktivní jednání dotčené strany a pokus o jednání ke změně závazku, k čemuž nedošlo, přičemž se stanoví prekluzivní lhůta k uplatnění práva na obnovení jednání o smlouvě u soudu, má se jednat o lhůtu přiměřenou od doby, co dotčená strana musela změnu okolností zjistit, přičemž se má za to, že tato lhůta činí dva měsíce. Žalovaná návrh na postup podle § 1766 o. z. uplatnila až ve svém podání ze dne [datum]. K požadavku na zaplacení částky za nevydané věci namítla, že žalovaná nedoložila vlastnické právo k jednotlivým položkám. Pokud tvrdí, že jí žalobkyně věci neoprávněně zadržuje, může se domáhat jejich vydání samostatnou žalobou a ne požadovat jakékoli finanční plnění a následně je započítávat. Úrok z prodlení byl sjednán ve smlouvě a příslušné ujednání odpovídá vůli stran. V době uzavření nájemní smlouvy byla žalovaná podnikatelem s krátkou historií, společnost vznikla v roce 2003 a teprve v roce 2004 začala podnikat v oblasti ubytovacích služeb. Pro žalobkyni se jednalo o nového smluvního partnera, jiný způsob zajištění řádné úhrady nájemného sjednán nebyl.

8. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř., neboť tato se, ač řádně předvolána, k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila.

9. Žalobkyně při odvolacím jednání doplnila, že řízení o nárocích, které byly vyloučeny k samostatnému projednání výrokem III. napadeného rozsudku, je u Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeno pod sp. zn. 27 C 292/2021, ve věci zatím nebylo jednáno. K nároku žalované na zaplacení částky [částka] k výzvě odvolacího soudu doplnila, že mezi stranami byl při ukončení nájemního vztahu sepsán protokol o věcech, jejichž vlastnictví je sporné, žalovaná měla doložit nabývací tituly a pokud by tak učinila, došlo by k jejich vydání. Žalovaná nabývací tituly nepředložila a věci se nacházejí v hotelu. Mezi stranami nebyly vyřešeny ani jiné položky seznamu např. přístřešky. V současné době je hotel provozován přímo žalobkyní, není nově pronajat. Smluvní vztah mezi účastníky byl dlouhodobý, některé věci se v hotelu již nacházely na počátku smluvního vztahu, něco se v průběhu doby obnovovalo i ze strany žalobkyně (např. světla), některé z věcí pořízených žalobkyní odvezla naopak žalovaná, žalobkyně zatím žalobu na vydání věcí nepodala. Žalobkyně dále namítla, že odvolání žalované proti výroku III. o vyloučení některých nároků k samostatnému projednání není přípustné a navrhla, aby v této části bylo odvolání žalované odmítnuto.

10. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo, podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků tak, jak jsou popsána výše, dále ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a dospěl k následujícím závěrům:

12. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného za měsíce červenec až září 2020 v celkové výši [částka] s příslušenstvím a dlužné spotřeby vody v období od [datum] do [datum] ve výši [částka] s příslušenstvím mezi stranami sporný nebyl. Nárok žalobkyně je podložen uzavřenou nájemní smlouvou, která byla mezi ní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena dne [datum] podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do [datum] (obč. zák.) a zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a jejímž předmětem byly nemovitosti a movité věci specifikované ve smlouvě (hotel). Dodatkem [číslo] ze dne [datum] bylo trvání nájemního vztahu prodlouženo do [datum], měsíční nájemné, které byla žalovaná povinna platit, činilo [částka] bez DPH. Nájemné bylo podle čl. 4 nájemní smlouvy splatné k 5. dni v příslušném měsíci s tím, že pronajímatel zašle nájemci vždy nejpozději do 25. dne předchozího měsíce daňový doklad. Žalobkyně vystavila žalované daňové doklady (faktury) za nájem za měsíce červenec [rok], srpen [rok] a září [rok], vždy na částku [částka] zahrnující 21% DPH, faktury za červenec a srpen 2020 byly splatné k 5. dni v měsíci, faktura za září [rok] byla splatná [datum]. Podle čl. 4 nájemní smlouvy byl nájemce povinen platit spolu s nájmem i úhradu za služby spojené s užíváním pronajatých prostor. Na spotřebu vody v období od [datum] do [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu na částku [částka] se splatností [datum]. Všechny uvedené faktury zůstaly ze strany žalované nezaplaceny.

13. Žalovaná nepopírala skutečnost, že na nájemném za výše uvedené měsíce a na úhradě vody za uvedené období žalobkyni nic neuhradila a že k zániku nájemního vztahu došlo uplynutím doby k datu [datum]. Zároveň však namítla, že mělo dojít k zániku závazku podle § 2006 o. z. pro nemožnost plnění. Její tvrzení si tedy protiřečí. Odvolací soud tuto námitku za důvodnou nepovažuje. Žalobkyně své povinnosti z nájemní smlouvy plnila, žalovaná hotel provozovala. Ve sporných měsících (červenec až září [rok]) byl hotel otevřen a v provozu. Ustanovení § 2006 o. z. na situaci, kdy v důsledku změny okolností v průběhu trvání závazku dojde pouze ke ztížení, komplikaci či vzniku přechodné překážky plnit, nedopadá, protože se musí jednat o naprostou nesplnitelnost dluhu.

14. Proti pohledávce žalobkyně žalovaná uplatnila svoji pohledávku na zaplacení částky [částka]. Tato částka měla představovat hodnotu movitých věcí, které se nacházejí až dosud v předmětu nájmu, jsou ve vlastnictví žalované a žalobkyně jí je nevydala.

15. Žalovaná ve svém podání ze dne [datum] tento nárok uplatnila jako procesní obranu (navrhla zamítnutí žaloby), přičemž ale celková výše pohledávky převyšovala žalobní požadavek. Soud prvního stupně měl proto v souladu s § 97 odst. 1 a § 98 o.s.ř. posoudit vznesený nárok žalované co do výše žalované částky jako procesní obranu a jako vzájemný návrh jej posoudit pouze co do výše, která žalobní nárok převyšuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1177/2009, podle něhož: vzájemnou žalobou je žaloba, kterou žalovaný za řízení uplatňuje svá práva vůči žalobci se záměrem, aby byla projednána a bylo o ní rozhodnuto ve stejném řízení jako o žalobě žalobce. Uplatní-li žalovaný za řízení vůči žalobcem uplatněné pohledávce svou pohledávku k započtení, nejde o podání vzájemné žaloby ve smyslu § 97 o.s.ř. Procesní dopad kompenzační námitky žalovaného je upraven v ustanovení § 98 o.s.ř. Nepřevyšuje-li pohledávka žalovaného pohledávku žalobce, posuzuje se námitka započtení jako obrana žalovaného proti žalobě a soud o ní nerozhoduje ve výroku, ale vypořádá se s ní v odůvodnění svého rozhodnutí. Převyšuje-li pohledávka žalovaného žalobcovu pohledávku, skládá se ze dvou částí; do výše žalované pohledávky jde o procesní obranu (soud se s ní vypořádá jen v odůvodnění rozhodnutí), nad žalovanou částku jde o vzájemnou žalobu a o ní musí soud rozhodnout výrokem.). Soud prvního stupně navíc, ač celý nárok na zaplacení částky [částka] vyloučil k samostatnému projednání, se v odůvodnění rozsudku zabýval jeho důvodností, přičemž uvedl, že žalovaná svůj nárok nedoložila.

16. V souladu s výše uvedeným lze podle § 112 odst. 2 o.s.ř. vyloučit k samostatnému projednání vzájemný návrh jen co do výše, v níž přesahuje žalobní nárok (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 67/2005, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 76/94). Rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému projednání má povahu usnesení o vedení řízení a soud jím tudíž není vázán (§ 170 odst. 2 o.s.ř.) Odvolací soud se tedy uplatněnou obranou (co do výše žalované částky) v odvolacím řízení zabýval.

17. V tomto směru bylo potřeba postupovat podle § 213b a § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a žalovanou vyzvat, aby doplnila skutková tvrzení, a to zejména jak dospěla k částce [částka], o jaké konkrétně specifikované věci se jedná, na podkladě čeho žalovaná žádá zaplacení jejich hodnoty, pokud zároveň tvrdí, že věci se stále nacházejí v držení žalobkyně (v předmětu nájmu), a k prokázání tvrzení navrhnout důkazy. Žalovaná se však k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila, uvedené poučení jí tudíž poskytnuto být nemohlo (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

18. Z dosavadních skutkových tvrzení a provedených listinných důkazů k této obraně žalované vyplývá, že strany při ukončení nájemního vztahu podle čl. 13 nájemní smlouvy sepsaly předávací protokol ze dne [datum] s popisem stavu pronajatých nemovitostí a se zápisem z téhož dne, v němž je uveden seznam položek, které budou řešeny separátně a strany se dohodnou na jejich vzájemném vypořádání, přičemž se jednalo o soupis věcí a dalších součástí hotelu jako např. terasa, přístřešek na popelnice, krb. V předmětném zápise jsou jednotlivé položky specifikovány jen obecně (např. stolky kulaté cca 30 ks, reklamy, označení, osvětlení), u některých položek je odkazováno na inventurní protokol. Z následné emailové komunikace plyne, že k vypořádání dosud nedošlo, ze strany žalované nebyly žalobkyni zaslány nabývací doklady, faktury apod. Je pravdou, že ze strany žalobkyně nebylo vůči žalované uplatněno zadržovací právo podle § 2234 o. z., jak namítla žalovaná, ostatně to žalobkyně ani netvrdila. Tento závěr soudu prvního stupně tedy opodstatněný není. Žalovaná k tvrzenému nároku na zaplacení částky [částka] předložila listinu – Seznam nevydaných movitých věcí, v němž věci a zařízení blíže konkretizovala a uvedla pořizovací cenu a aktuální hodnotu. Žalovaná neuvedla, z čeho vyvozuje svůj nárok na zaplacení„ aktuální“ hodnoty věcí a zařízení. Věci nadále existují, nacházejí se v předmětu nájmu. Z nájemní smlouvy nevyplývá, že by se strany pro případ skončení nájmu na něčem takovém dohodly. V tom případě, pokud žalovaná tvrdí, že věci jsou v jejím vlastnictví a že jí je žalobkyně neprávem zadržuje, může se podle § 1040 o. z. domáhat jejich vydání, a nikoli zaplacení jejich hodnoty. Nehledě k tomu, že žalovaná nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy prokazující její vlastnické právo k těmto věcem, ani jak dospěla k jejich„ aktuální“ hodnotě. Odvolací soud proto co do výše žalované částky neshledal obranu žalované jako důvodnou.

19. Na základě výše uvedeného odvolací soud shledal nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky jako důvodný a obranu žalované jako nedůvodnou.

20. K námitkám žalované ohledně smluvního úroku z prodlení uvádí odvolací soud následující:

21. Úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky byl mezi stranami sjednán v čl. 4 nájemní smlouvy pro případ prodlení s placením nájemného v souladu s § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (obch. zák.), jednalo se o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti podle § 261 odst. 1, 6 obch. zák. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nepovažuje ujednání o úroku z prodlení za rozporné s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku. Nájemní smlouva byla uzavřena již v roce 2005, žalovaná sjednaný úrok z prodlení až do zahájení tohoto sporu nerozporovala. Sjednaný úrok z prodlení je jedinou finanční sankcí za prodlení nájemce (žádná smluvní pokuta ujednána nebyla). Odvolací soud neshledal, že by ujednaná výše úroků z prodlení zakládala hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran sporu. Ani uplatnění sjednaného úroku z prodlení neshledal odvolací soud za rozporné s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku. Žalovaná v tomto směru argumentuje mimořádnou situací, do které se dostala v důsledku vládních opatření přijatých kvůli pandemii onemocnění Covid-19, pomíjí však skutečnost, že i žalobkyně byla přijatými opatřeními dotčena. Žalobkyně poskytla žalované v období duben až červen slevu z nájemného ve výši 50 %, tudíž v tomto rozsahu také o své předpokládané příjmy přišla. Žalovaná v následujících měsících (červenec až září [rok]) hotel provozovala, příjmy tudíž měla, přesto svůj závazek k zaplacení nájemného za uvedené měsíce nesplnila. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že zákon č. 191/2020 Sb. sice v § 29 umožňoval sankce za prodlení jen do výše stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, avšak rozhodným bylo jen období od [datum] do [datum]. V posuzované věci se však žalovaná dostala do prodlení až po tomto období.

22. K výroku III. napadeného rozsudku poznamenává odvolací soud ještě následující: kromě výše uvedeného pochybení soudu prvního stupně, tj. vyloučení k samostatnému projednání ohledně celé částky [částka] (viz výše), se soud prvního stupně dopustil ještě dalšího pochybení, neboť k samostatnému projednání vyloučil řízení„ o nároku žalované, že žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení s úhradou nájemného za měsíce červenec až září [rok] vůbec, případně že žalobkyně má nárok na úrok z prodlení pouze do výše zákonného úroku z prodlení a aby ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně zamítl jako příčící se dobrým mravům, resp. z důvodu, že uplatňování úroku z prodlení je s přihlédnutím ke všem okolnostem případu v rozporu s dobrými mravy“, i když se vůbec nejedná o vzájemný návrh, ale o námitky žalované týkající se požadavku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení. S těmito námitkami se soud prvního stupně vypořádal v odůvodnění svého rozsudku a nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení žalobkyni přiznal. Uvedeným„ nárokem“ se nelze zabývat samostatnou žalobou a o tomto nároku je již rozhodnuto.

23. V rámci vyloučené vzájemné žaloby by se soud prvního stupně měl zabývat pouze částkou [částka] ([částka] – [částka]) a návrhem žalované na postup podle § 1766 o. z. K tomu odvolací soud upozorňuje na to, že ustanovení § 1765 odst. 1 o. z. vyžaduje kromě splnění jiných podmínek i aktivitu ze strany tzv. dotčené strany a tato strana má pouze právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě, avšak neopravňuje ji k tomu, aby odložila plnění. Zásah ze strany soudu je umožněn pro případ, že toto obnovené jednání selhalo. Pro uplatnění práva domáhat se obnovení rovnováhy u soudu pak platí lhůta stanovená v § 1766 odst. 2 o. z. V daném případě žalovaná netvrdí, že by vyzývala žalobkyni k takovému jednání, tvrdí pouze, že žádala o slevu z nájemného (z důvodu dopadu opatření přijatých vládou kvůli pandemii onemocnění Covid-19 v roce [rok] údajně negenerovala žádný zisk, neboť neměla příjmy z provozování hotelu, který byl po určité období nuceně uzavřen). V souvislosti s těmito opatřeními byl ke zmírnění jejich dopadů přijat zákona č. 210/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání účinný ode dne [datum], který však pouze zakazoval v tzv. ochranné době (od [datum] do [datum]) vypovědět pronajímateli nájem jen z důvodu prodlení na straně nájemce s úhradami nájemného, nicméně nájemce nezbavoval povinnosti všechny splatné pohledávky po uplynutí ochranné doby zaplatit.

24. Za shora popsané situace se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba je důvodná, včetně požadovaného příslušenství.

25. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když toto právo přiznal plně úspěšné žalobkyni. Náklady řízení zahrnovaly soudní poplatek a náklady právního zastoupení.

26. Odvolací soud proto postupoval podle 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správný potvrdil.

27. Odvolání žalované proti výroku III. odvolací soud odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř., neboť směřovalo proti výroku, proti němuž odvolání není přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř.)

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byl v odvolacím řízení neúspěšná, a je proto povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Jedná se o náklady na právní zastoupení advokátem, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] podle § 7 bod 5. vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a. t.), paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem činí náklady žalobkyně v odvolacím řízení částku [částka], kterou odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobkyni ve standardní třídenní lhůtě k rukám jejího právního zástupce.