pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím a výrokem II. žalovanému nepřiznal na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného vzniklého zaplacením kupní ceny žalobcem na základě neplatné smlouvy [číslo] o převodu části podniku, uzavřené dne [datum] podle zákona č. 92/1991 Sb.

3. Žalovaný v průběhu řízení žalovanou částku zaplatil, a to na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Uvedený rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Podle žalovaného by měl žalobce plnění vrátit, v řízení by se mělo pokračovat a provést dokazování k jeho tvrzením o existenci a výši jeho pohledávky vůči žalobci z titulu náhrady škody, jejímž započtením pohledávka žalobce zanikla.

4. Žalobce setrval na žalobě poté, co jeho zpětvzetí žaloby z důvodu plnění bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] označeno za neúčinné podle § 96 odst. 6 o.s.ř.

5. Soud prvního stupně nejdříve poukázal na závěry velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu plynoucí z rozsudku z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou vzniku bezdůvodného obohacení ze strany žalujícího subjektu přijetím plnění protistrany na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Poté dospěl k závěru, že dluh žalovaného zanikl splněním, pokud podle hmotného práva existoval. V opačném případě by se žalobce bezdůvodně obohatil a je na žalovaném, aby se domáhal bezdůvodného obohacení. Obě varianty vedou podle soudu prvního stupně shodně k zamítavému meritornímu rozhodnutí v této věci. Soud prvního stupně nepovažoval za účelné pokračovat v řízení a zabývat se opětovně obranou žalovaného s tím, že takový postup by na rozhodnutí o žalobě na plnění nic nezměnil, pouze by řízení prodloužil a navýšil náklady řízení. Dále uvedl, že si je vědom, že Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] mu uložil povinnost zabývat se opětovně obranou žalovaného, nicméně tak učinil proto, že předmětem dovolacího přezkumu byla„ právě a pouze“ právní otázka kompenzability pohledávky žalovaného z titulu náhrady škody. Soud prvního stupně připustil, že by bylo možné pokračovat v řízení a zabývat se tím, zda došlo k bezdůvodnému obohacení, nebo zda žalobce měl na plnění hmotněprávní nárok, ovšem nikoliv již jen na základě žaloby žalobce o plnění (bez dalšího).

6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. V řízení úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů nepřiznal s ohledem na okolnosti případu. Ty shledal v tom, že v řízení nebyla vyřešena sporná otázka mezi účastníky, tj. zda hmotněprávní nárok žalobce byl skutečně dán, a přesto řízení skončilo, a to z důvodu plnění žalovaného poskytnutého pod tlakem exekučního titulu, který byl následně zrušen na základě mimořádného opravného prostředku.

7. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

8. Odvolání žalobce směřovalo jen proti výroku II. napadeného rozsudku. Žalobce namítl, že byť meritorní výrok považuje za věcně správný, není správné odůvodnění napadeného rozsudku, resp. nejsou správně uvedeny důvody, které vedly k zamítnutí žaloby. Poukázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS 40/18, z něhož vyplývá, že z rozhodnutí o zamítnutí žaloby, jejímuž vyhovění brání dřívější plnění žalovaného, musí být zřejmé, zda je zamítána z důvodu, že žalobou uplatněný nárok byl důvodný, ale zanikl splněním, nebo je zamítána z důvodu, že žalobou uplatněný nárok důvodný není. Výrok o nákladech řízení považoval za nesprávný a nepřezkoumatelný s tím, že úzce souvisí s přezkoumatelností výroku I. o zamítnutí žaloby, neboť na meritorní výrok navazuje. Vytkl soudu prvního stupně, že posuzoval otázku nákladů řízení čistě formalisticky podle procesního úspěchu ve věci, aniž by reagoval na závěry výše uvedeného nálezu Ústavního soudu. Má za to, že v jeho intencích byla žaloba podána důvodně, a proto by mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému řízení, případně aby ho změnil tak, že rozhodne o zamítnutí žaloby s řádným odůvodněním a přizná mu právo na náhradu nákladů řízení.

9. Odvolání žalovaného směřovalo proti oběma výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým bylo žalobě na zaplacení bezdůvodného obohacení [částka] s příslušenstvím v plném rozsahu vyhověno, spolu s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] z důvodu nesprávného posouzení kompenzability pohledávek žalobce a žalovaného. Žalovaný se se závěry soudu prvního stupně neztotožňuje. Má za to, že soud prvního stupně se měl v intencích závazného právního názoru Nejvyššího soudu zabývat jeho obranou, což neučinil, a proto dospěl k nesprávnému závěru o skutkovém stavu a věc nesprávně právně posoudil. Zdůraznil, že napadeným rozsudkem není opět vyřešena otázka, zda má žalobce nárok na vrácení kupní ceny, když proti této pohledávce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené na předmětných nemovitostech po dobu, kdy byl žalobce jejich vlastníkem. V důsledku toho vznikla situace, která vede účastníky do dalšího sporu a vzniku dalších nákladů řízení, neboť o jejich vzájemných pohledávkách nebylo soudy dosud pravomocně rozhodnuto. Souběžné vedení tohoto řízení a řízení u Okresního soudu v Berouně považuje za nehospodárné s tím, že nárok na náhradu škody uplatnil v daném řízení k započtení před podáním žaloby u Okresního soudu v Berouně. Nesouhlasil rovněž s rozhodnutím o nákladech řízení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, kdy podle § 213 odst. 2 a 4 o.s.ř. doplnil dokazování smlouvou o převodu podniku (části podniku) ze dne [datum] (dále jen smlouvou o převodu části podniku), pokladními složenkami ze dne [datum] a [datum], protokolem o předání a převzetí nemovitých věcí v k.ú. [příjmení] [jméno] ze dne [datum] a rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné. Jako částečně důvodné shledal i odvolání žalovaného, byť s ohledem na specifika posuzované věci (bylo rozhodováno o žalované částce poté, kdy byla ze strany žalovaného na základě předchozího pravomocného soudního rozhodnutí později zrušeného dovolacím soudem zaplacena, včetně příslušenství a nákladů řízení) a závěry odvolacího soudu ve vztahu k posouzení kompenzability pohledávky žalovaného z titulu náhrady škody způsobené znehodnocením vrácených nemovitostí v letech [rok] až [rok], níže uvedené, nenašlo svůj odraz ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu.

11. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS 40/18, podle něhož ustanovení § 96 odst. 6 o.s.ř. umožňuje po zrušení pravomocného vykonatelného rozhodnutí dovolacím soudem pokračovat v řízení bez ohledu na to, zda žalovaný splnil povinnost stanovenou vykonatelným rozhodnutím, jež bylo následně zrušeno. Soud může vycházet z již provedených důkazů a provede již jen takové, jejichž potřeba vyplynula z kasačního rozhodnutí dovolacího soudu. Na základě před ním provedených důkazů a vycházeje z právního názoru dovolacího soudu (který je závazný pouze v této konkrétní věci), soud znovu o žalobě rozhodne. Stěží jinak, než že žalobu zamítne. V prvním případě proto, že se nově ukáže, že žaloba byla nedůvodná (žalobce uplatněný nárok neměl). Ve druhém případě proto, že soud dospěl opět k závěru, že žaloba naopak důvodná byla, avšak jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalovaného, a na tomto základě byl uplatněný nárok uspokojen. V obou případech se ovšem - jako zásadní - uplatní, že výrok s odůvodněním tvoří integrální jednotu, pročež rozsudek v prvním případě (druhý není třeba řešit) představuje úplnou prejudici (viz § 135 odst. 2, § 159a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalobce přijaté plnění nevydá dobrovolně, postačí v řízení o vydání bezdůvodného obohacení provést důkaz rozsudkem z původního sporu. Odpadá tak potřeba "skutečného" sporu o bezdůvodné obohacení, k němuž by muselo dojít, jestliže by řízení po zpětvzetí žaloby bylo zastaveno. Takové řízení by muselo být vedeno - ve vztahu k řízení původnímu - znovu se vším všudy, neboť důkazy dříve provedené by nemohly být do řízení nového "jen tak přeneseny", nýbrž by musely být provedeny znovu.

12. Ostatně nerespektoval ani ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, která se ustálila v závěru, že bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudním rozhodnutím, závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva – tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tato rozhodnutí jsou – stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – k dispozici také na internetových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]). Na těchto závěrech setrval Nejvyšší soud i v rozsudku velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém uzavřel, že plnil-li žalovaný na neexistující dluh na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno.

13. V posuzované věci se žalobce domáhal vrácení kupní ceny ve výši [částka], kterou uhradil žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o prodeji části podniku.

14. V řízení bylo prokázáno, že ačkoliv žalobce předmětné nemovitosti žalovanému fakticky vrátil dne [datum] a došlo k obnovení vlastnického práva žalovaného k těmto nemovitostem, žalovaný zaplacenou část kupní ceny žalobci ani v průběhu tohoto řízení, zahájeného dne [datum], nevrátil. K jejímu zaplacení došlo až poté, kdy se stal pravomocný rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ([datum rozhodnutí]), který byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

15. Z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na vrácení uhrazené části kupní ceny byl důvodný, neboť smluvní strany absolutně neplatné smlouvy o prodeji části podniku si měly podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení vrátit poskytnutá plnění, což v případě žalovaného představovalo vrácení zaplacené části kupní ceny ve výši [částka].

16. Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že žalobce doručil žalovanému výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], což žalovaný nezpochybnil. V ní žalovaného vyzval k vrácení částky [částka] do [datum] a současně konstatoval, že je připraven bezodkladně vrátit žalovanému předmětné nemovitosti, resp. převést za součinnosti žalovaného na něj zpět vlastnické právo k těmto nemovitostem, což pro realizaci této výzvy, tj. splnění povinnosti k vrácení částky [částka] žalovaným postačuje natolik, aby v případě nesplnění této výzvy se žalovaný dostal do prodlení a žalobce po něm mohl požadovat úroky z prodlení z nevrácené části kupní ceny.

17. Protože žalobce se domáhal žalobou plnění ze synallagmatického vztahu mezi účastníky založeného neplatnou smlouvou o prodeji části podniku, podle níž si plnily navzájem obě smluvní strany, je třeba vyjít ze zásady vyjádřené v ustanovení § 560 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen„ obč. zák.“, tj. že splnění závazku se může domáhat jen ten, kdo sám již splnil (předmět bezdůvodného obohacení vrátil), popřípadě je připraven svůj závazek vůči druhému splnit, a zároveň s uplatněním svého práva vrací nebo nabízí vracení toho, co přijal.

18. Z obsahu výzvy žalobce k vydání bezdůvodného obohacení žalobce vyjádřil svou připravenost k zpětnému převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem v katastru nemovitosti na žalovaného a za tohoto stavu věcí je třeba výzvu žalobce ze dne [datum] posoudit jako právní úkon, na jehož základě měl žalovaný plnit ve lhůtě mu určené podle § 563 obč. zák. do [datum]. Ode dne [datum] žalobci proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1968 věta první o.z. a § 1970 věta druhá o.z., a to ve výši podle § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci tak náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.

19. Ostatně ohledně počátku prodlení s úhradou žalované částky se Nejvyšší soud ve svém kasačním rozhodnutí ze dne [datum] vyjádřil tak, že závěr odvolacího soudu v rozsudku ze dne [datum] ve vztahu k jeho závěru, že výzva žalobce ze dne [datum] je právním úkonem, na základě kterého měl žalovaný svůj závazek splnit, a to ve lhůtě v ní určené, je souladný s judikatorní praxí dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

20. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobní nárok byl opodstatněný, avšak vyhovění žaloby bránilo dřívější plnění žalovaného. Jinými slovy řečeno povinnost žalovaného k plnění podle hmotného práva existovala, avšak zanikla splněním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

21. Soud prvního stupně nepostupoval ve věci správně rovněž i z tohoto důvodu, že se v intencích závazného pokynu Nejvyššího soudu nezabýval tím, kdy došlo k porušení právní povinnosti vedoucí ke vzniku tvrzené škody a v závislosti na svých skutkových zjištěních v souladu s ustanovením § 3079 odst. 1 o.z. právně kvalifikoval, zda započítávaná pohledávka se řídí zákonem č. 40/1964 Sb. nebo zákonem č. 89/2012 Sb.

22. Žalovaný proti pohledávce žalobce uplatnil námitku započtení vlastní pohledávky, jež mu měla vzniknout ve výši [částka], a to z titulu náhrady škody způsobené znehodnocením převáděných nemovitostí v období let [rok] [rok].

23. Protože soud prvního stupně se nezabýval tím, kdy došlo k porušení právní povinnosti žalobce vedoucí ke vzniku tvrzené škody podle pokynu dovolacího soudu, poskytl odvolací soud žalovanému poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při odvolacím jednání dne [datum], aby v tomto směru, doplnil svá skutková tvrzení a označil k nim důkazy.

24. Žalovaný po poučení odvolacím soudem uvedl, že žalobce žádným způsobem nemovitosti neudržoval, neužíval je, ani se o ně nestaral, ani je nezajistil před poškozením, a že nemá žádné konkrétní důkazy o tom, kdy došlo k porušení právní povinnosti žalobce vedoucí ke vzniku tvrzené škody, kdy škody vznikly a o jaké se jednalo. K dotazu odvolacího soudu uvedl, že námitku započtení uplatnil na základě stejných skutkových okolností jako v případě žaloby uplatněné v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. [spisová značka]. V ní uvedl, že při předání nemovitosti dne [datum] bylo zjištěno, že nemovitosti jsou značně znehodnoceny s tím, že škoda vznikala postupně v období od [datum] do [datum]. Za okamžik vzniku škody žalovaný považoval opuštění nemovitostí a jejich devastaci, kterou žalobce způsobil po dobu 20 let.

25. S ohledem na uvedená skutková tvrzení žalovaného je zřejmé, že žalovaný přes poučení není schopen nejen blíže popsat, kdy došlo k porušení právní povinnosti žalobce, která vedla ke vzniku tvrzené škody, ani kdy tvrzená škoda vznikla, natož aby tyto skutečnosti prokázal, když sám uvádí, že k těmto tvrzením žádné konkrétní důkazy nemá, kromě znaleckého posudku k prokázání výše škody. Za situace, kdy z jeho skutkových tvrzení vyplývá, že škoda vznikala postupně v období od [datum] do [datum], lze dovodit, že ze strany žalobce se mělo jednat o kontinuální porušování jeho povinností (pravděpodobně starat se o nemovitosti s péčí řádného hospodáře), které se završilo v okamžiku jejich předání, tj. dne [datum] Odvolací soud za stavu výše předestřeného a vzhledem k tomu, že se žalovanému nepodařilo ani prokázat, kdy konkrétní škoda na předmětných nemovitostech vznikla a jakou se konkrétně jedná, je toho názoru, že je třeba kompenzabilitu pohledávky žalovaného posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb. (§ 3079 odst. 1 o.z.).

26. Podle § 1982 odst. 1, 2 o.z. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

27. Podle § 1987 odst. 2 o.z. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

28. Podle soudní judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. a je zpravidla (relativně) neplatné.

29. S ohledem na skutková tvrzení žalovaného ohledně jím tvrzené započitatelné pohledávky a námitky žalobce proti této kompenzační pohledávce (žalobce odpovědnost za stav nemovitosti odmítl, trval na tom, že s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o prodeji části podniku s účinky ex tunc se jejich vlastníkem nikdy nestal, zpochybnil i závěry znaleckého posudku o výši tvrzené škody), má odvolací soud za to, že uplatněnou pohledávku žalovaného k započtení lze považovat za neurčitou a nejistou, a tedy nezapočitatelnou proti pohledávce žalobce uplatněné v tomto řízení, neboť je sporná z hlediska jejího důvodu i výše, tj. zda tvrzená škoda vznikla v důsledku protiprávního jednání žalobce, ve výši tvrzené žalovaným, a zda mezi případným protiprávním jednáním žalobce a vznikem škody existuje příčinná souvislost. Spornost, a to minimálně výše této pohledávky, je dána i tou skutečností, že tvrzená škoda měla podle žalovaného vznikat postupně od roku [rok], takže je otázkou, zda její část by již nebyla promlčena. Tuto argumentaci odvolací soud použil z toho důvodu, že námitka promlčení byla ze strany žalobce již vznesena v řízení u Okresního soudu v Berouně, ve kterém je posuzována právě tato pohledávka žalovaného jako samostatný žalobní nárok.

30. Odvolací soud z důvodu výše uvedených rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., nicméně s odlišnou právní argumentací.

31. Opodstatněnou shledal odvolací soud rovněž námitku žalobce, že výrok o nákladech řízení je úzce spjat s důvody, který soud vedly k zamítnutí žaloby. Odvolací soud v posuzované věci dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba byla důvodná, avšak jejímu vyhovění zabránilo plnění ze strany žalovaného, které se žalobci dostalo na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku později zrušeného dovolacím soudem. Protože výrok s odůvodněním tvoří integrální jednotu, bylo třeba rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle základní zásady stanovené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tj. podle úspěchu ve věci.

32. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) opakovaně vyjádřil zásady výkladu a aplikace § 150 o. s. ř., přičemž tak učinil i s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu. Vysvětlil, co se rozumí okolnostmi hodnými zvláštního zřetele. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží nejen k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, ale též okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoji účastníků v průběhu řízení apod. V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud dále uvedl, že obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a z toho, že aplikace § 150 o. s. ř. je výjimkou z uvedeného obecného pravidla.

33. Odvolací soud má za to, že podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř. v daném případě naplněny nebyly, když je třeba mít na zřeteli, že ustanovení § 150 o.s.ř. představuje výjimku ze základního pravidla a může být soudem aplikováno jen ve výjimečných případech z důvodu hodných zvláštního zřetele, pro které soud v řízení úspěšnému účastníkovi tuto náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřizná. Jelikož žalovaný neuvedl žádné relevantní důvody hodné zvláštního zřetele, které by mohly vést podle recentní soudní judikatury k aplikaci výjimečného institutu § 150 o.s.ř., rozhodl odvolací o náhradě nákladů řízení podle základní zásady, tj. úspěchu ve věci.

34. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně, odvolacím i dovolacím soudem podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

35. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně činí [částka] a tvoří je:

-) soudní poplatek z žalobního návrhu ve výši [částka],

-) odměna za právní zastoupení žalobce, jež sestává z odměny za 2 úkony právní služby po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“, z punkta [částka], 1 úkon právní služby po [částka] za výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, 1 úkon právní služby po [částka] za písemné vyjádření ze dne [datum] z punkta [částka], 1 úkon právní služby po [částka] za účast na jednání dne [datum] z punkta [částka], 2 úkony právní služby za účast na jednání dne [datum] a [datum] po [částka]

-) 7 paušálních náhrad hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby po [částka] ve výši [částka] podle § 13 advokátního tarifu,

-) 21 % DPH z odměny a hotových výdajů ve výši [částka].

36. Náklady řízení žalobce u dovolacího soudu tvoří odměna za jeho právní zastoupení za 1 úkon právní služby po [částka] - vyjádření žalobce k dovolání z [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, 1 paušální náhrada hotových výdajů připadající na tento úkon právní služby ve výši [částka] podle § 13 advokátního tarifu s připočtením 21 % DPH, z odměny a náhrady ve výši [částka], tj. celkem [částka].

37. Náklady řízení žalobce před odvolacím soudem tvoří odměna jeho právního zástupce za 3 úkony právní služby po [částka] vycházeje z punkta [částka] - odvolání žalobce ze dne [datum], vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum] podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby po [částka] ve výši [částka] podle § 13 advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši [částka], tj. celkem [částka].

38. Náhrada nákladů řízení žalobce za řízení před soudem prvního stupně, odvolacím a dovolacím soudem činí celkem [částka] a je splatná v zákonné lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

39. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení změnil podle § 220 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

40. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný i v tomto odvolacím řízení, a proto mu náleží plná náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení. Tyto sestávají z odměny jeho právního zástupce za 2 úkony právní služby po [částka] vycházeje z punkta [částka] - odvolání žalobce ze dne [datum] a účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum] podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, 2 paušálních náhrad hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby po [částka] ve výši [částka] podle § 13 advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši [částka], tj. celkem [částka].