o náhradu nemajetkové újmy

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem.

3. Předmětem řízení zůstala ta část žaloby, kterou se žalobce domáhal nemajetkové újmy ve výši [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky trvání správního řízení a navazujícího řízení u Úřadu Městské části [adresa], odboru výstavby a územního rozhodování, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Revitalizace sídlištních ploch Letňanské lentilky – 1. fáze (etapa 1-3)“, (dále „Stavba“), za období od [datum] do [datum].

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Měla za to, že žalobci postačí konstatování porušení práva. Setrvala na svém stanovisku, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, akcentovala nižší zájem žalobce na posuzovaném řízení a jeho menší složitost.

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění o průběhu řízení před správními orgány a správními soudy popsanými podrobně v bodech 10. - 19. rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje.

6. Věc posoudil podle § 5, 6 odst. 1, § 13 odst. 1, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“), a jako výkladové pravidlo využil stanovisko Nejvyššího sp. zn. soudu Cpjn 206/2010 (dále i jen „Stanovisko“).

7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že požadavek žalobce je důvodný od [datum], kdy žalobce vstoupil do územního řízení. Uzavřel, že řízení vůči žalobci dosud neskončilo s ohledem na to, že mu nebylo doručeno konečné rozhodnutí, které tak nenabylo právní moci. Doba správního řízení a navazujících řízení před správními soudy výrazně překročila dobu na obvyklé projednání věci. Dovodil, že nepostačuje pouhé konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dospěl k závěru, že částka [částka] odpovídá horní hranici přiznávaného plnění, když vyšel z částky [částka] ročně krácené v prvních dvou letech na polovinu.

8. Posoudil řízení jako řízení, které není skutkově ani právně složité, neboť jeho předmětem bylo pouze procesní účastenství žalobce. Soud prvního stupně neshledal zvýšený význam řízení pro žalobce. Shledal průtahy v rámci soudního řízení správního, kde nebyl učiněn žádný úkon od [datum] do [datum] po dobu téměř tří let. Řízení skončilo rozhodnutím Nejvyššího správního soudu dne [datum]. V navazujícím správním řízení shledal dílčí průtahy, neboť správní orgán učinil procesní úkon až téměř 4 měsíce poté, co bylo vydáno zrušující rozhodnutí Nejvyšším správním soudem. Průtahy ve správním řízením soudním měly vliv na celkovou délku řízení.

9. Zamítl úrok z prodlení za období od [datum] do [datum], neboť nárok byl u žalované uplatněn dne [datum], lhůta 6 měsíců pro jeho uspokojení uplynula dle § 15 OdpŠk dne [datum].

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl úspěch co do základu v nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, avšak byl neúspěšný v nároku tvrzené újmy z nezákonného rozhodnutí, pročež úspěch a neúspěch stran shledal v zásadě shodným.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná do výroku I. a III. včasné a přípustné odvolání. Uvedla, že průběh správního řízení a navazujících soudních řízení byl pravidelný, přezkum správního rozhodnutí nelze považovat za jednoduchou věc. Setrvala na stanovisku, že plně postačující zadostiučinění je konstatování porušení práva. Měla za to, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval jednotlivá modifikační kritéria, nezohlednil procesní složitost věci, nezohlednil vliv jednání poškozeného na délce řízení, čímž mínil jeho prodlevy při vyzvedávání doručovaných zásilek. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení či rozsudek prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení.

12. Žalobce ve svém písemném vyjádření setrval na svém stanovisku. Poukázal na to, že žalovaná jeho nárok nesprávně časově ohraničuje do [datum], byť jej žalobce rozšířil do [datum] s poukazem na to, že správní řízení dosud pravomocně neskončilo. V naříkaných řízení došlo k flagrantním pochybením, jež vedly k průtahům v řízení. Vyšel-li by ze základní částky [částka], pak by mu za 12 let neskončeného řízení náležela částka [částka]. Žaloba by byla důvodná i v případě základní částky ve výši [částka]. Žalobce odmítl, že by se na nepřiměřené délce řízení, jakkoliv podílel, neboť oba procesní předpisy znají institut fikce doručení. Je právem žalobce, aby se sám rozhodl, kdy v úložní době zásilku vyzvedne, či zda si ji nechá vhodit do schránky. Žalobce považoval za nesprávný výrok o náhradě nákladů řízení. Měl za to, že mu měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení. K dělení nároku byl přinucen až soudem prvního stupně. Navrhl napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdit, výrok III změnit tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka].

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné, zčásti nedůvodné.

14. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 citovaného ustanovení stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

18. Odvolací soud považuje za správná skutková zjištění, z nichž soud prvního stupně vycházel, skutkové okolnosti týkající se průběhu posuzovaného řízení nebyly mezi účastníky ostatně sporné. Odvolací soud pouze pro úplnost doplnil dokazování podle § 213a odst. 1 o. s. ř. rovněž rozhodnutím Městské části [adresa] ze dne [datum], č.j. [číslo], kterým je rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Revitalizace sídlištních ploch “Letňanské lentilky“ – 1. fáze (etapa1-[právnická osoba] odůvodnění plyne, že žalobce je v řízení považován za účastníka dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona jakožto osoba s vlastnickým právem k sousedním stavbám či sousedním pozemkům a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka], kde je pod bodem 35 odůvodnění uvedeno, že s odkazem na přechodná ustanovení stavebního řádu je žalobci jako účastníku dle § 85 odst. 2 stavebního zákona doručováno územní rozhodnutí veřejnou vyhláškou.

19. S právním hodnocením soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil, pokud jde o závěr, že v projednávané věci je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu (§ 13 odst. 1 OdpŠk) spočívajícího v nepřiměřené délce řízení.

20. Soud prvního stupně správně určil počátek řízení, od kdy se územní řízení žalobce dotýká. Doplněným dokazováním bylo prokázáno, že žalobci bylo a mělo být doručeno rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy ze dne [datum], č.j. [číslo] vyhláškou. I bez takového doručení musela nejistota žalobce o výsledku řízení skončit s právní mocí rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Délka řízení je tak ohraničena od [datum] do [datum], tj. po dobu 10 let a 3,5 měsíců.

21. Takovou délku řízení je třeba ve shodě se závěry soudu první stupně považovat za nepřiměřenou, přičemž o odškodnění imateriální újmy formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době lze totiž uvažovat pouze v případech, kdy je tato újma zanedbatelná (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 9179). Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu má konstatování porušení práva jako přiměřená forma zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení své místo v případech, kdy význam řízení byl pro poškozeného nepatrný, případně kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena jednáním poškozeného.

22. Žalobce se na délce řízení nepodílel a význam řízení pro nej nebyl nepatrný (viz níže). Proto nepostačuje pro jeho odškodnění konstatování porušení práva.

23. Dle Stanoviska se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, tj. v rozmezí [částka] až [částka] za jeden měsíc. [částka] Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu [srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]].

24. Délka řízení, za kterou žalobci příslušelo odškodnění, činila celkem [hodnota] let a 3,5 měsíců. Celková délka posuzovaných řízení, ač nebyla přiměřená projednávané věci, nebyla v žádném případě extrémní. Nebylo proto důvodu, aby byla určena na samé horní hranici, jak ji určil soud prvního stupně. Odvolací soud naopak považuje za přiměřenou základní částku [částka] za jeden rok řízení (krácenou v souladu se Stanoviskem jednou polovinou za první dva roky trvání řízení). Výše základní částky za celou dobu trvání posuzovaného řízení tedy činí [částka].

25. Odvolací soud se dále zabýval posouzením kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, majících význam pro modifikaci základní částky, přičemž se ne zcela ztotožnil s tím, jak je hodnotil soud prvního stupně.

26. Za nejvýznamnější kritérium je považován význam předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk].

27. Soud prvního stupně neshledal zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce plynoucí z typu předmětu řízení, jiný zvýšený význam žalobce netvrdil.

28. Soud prvního stupně se žádným způsobem nevypořádal s námitkou žalované, která naopak poukazovala na pro žalobce snížený význam řízení. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v územním řízení vystupoval pouze jako účastník řízení podle § 85 odst. 2 tehdy platného stavebního zákona č. 183/2006 Sb., tedy z pozice „osoby sousedící“, nikoliv jako navrhovatel či obec, kterých se řízení přímo dotýká. S přihlédnutím k tomu, že se po celou dobu naříkaného řízení řešilo pouze žalobcovou účastenství v řízení, žalobce žádné faktické námitky v územním řízení, ač k tomu byl výslovně vyzván, neprojevil, je nutno uzavřít, že význam řízení je pro žalobce podstatně snížený. Je tak namístě základní částku snížit o 50 %.

29. Pokud jde o modifikaci základní částky z hlediska kritéria složitosti řízení [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk], shledal odvolací soud důvody pro snížení celkové základní částky přiměřeného zadostiučinění. Ačkoliv lze přisvědčit soudu prvního stupně, že posuzované řízení nebylo složité po právní ani skutkové stránce, je třeba zohlednit, že věc byla rozhodována ve dvou stupních u správních orgánů a ve dvou stupních správních soudů, přičemž v případě správních soudů se tak stalo opakovaně. Z toho důvodu odvolací soud snížil celkovou základní částku přiměřeného zadostiučinění o 30 %.

30. Žalobce se na délce řízení nepodílel (pozitivně ani negativně). Žalobce pouze využíval instituty procesního práva, průtahové chování nebylo shledáno ani v případě přijímání poštovních zásilek.

31. Pokud se jedná o kritérium postupu orgánu veřejné moci, soud prvního stupně správně shledal období průtahů ve správním řízení soudním, které měly vliv na celkovou délku řízení. Stejně správně vyhodnotil, že drobné průtahy ve správním řízení na délku řízení měly vliv zanedbatelný. Přes tyto své závěry soud prvního stupně základní částku nemodifikoval.

32. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom plyne, že důvod pro navýšení základní výše odškodnění nemajetkové újmy zakládají procesní pochybení orgánů veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

33. Soud odvolací má za to, že kritérium postupu soudů v posuzovaném řízení by se mělo projevit ve zvýšení základní částky o 20 %.

34. Odvolací soud proto po zohlednění shora uvedených kritérií uzavírá, že do základní částky přiměřeného zadostiučinění [částka]. je třeba promítnout shora uvedená kritéria jejím celkovým ponížením o 60 % na výsledných [částka].

35. S ohledem na skutečnost, že žalobci bylo výrokem I. napadeného rozsudku přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka], odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozdílu částky [částka] a částky [částka], tedy ve výši [částka] žalobu včetně úroku z prodlení zamítl. V rozsahu zaplacení částky [částka] s příslušenstvím rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

36. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, rozhodl v souladu s § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu.

37. V prvé řadě je třeba odmítnout žalobcovu argumentaci, že byl ve věci plně úspěšný, když k rozdělení žalobních nároků byl donucen soudem prvního stupně. Prvotně podaná žaloba byla vadná, nároky vyplývající z oddělitelných škodních událostí je třeba považovat za zcela samostatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V takovém případě musí žalobce v zájmu určitosti a srozumitelnosti žaloby ohledně jednotlivých uplatněných nároků uvést rozhodné skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž vyčíslit peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, jedná se o nedostatek žaloby, pro nějž nelze v řízení pokračovat, neboť soud nemůže jednat o věci samé (srov. např. rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Rozdělení žalobních nároků tak bylo nezbytnou podmínkou pro pokračování v řízení.

38. Žalobce byl v základu úspěšný pouze v nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, neúspěšný byl v nároku z titulu tvrzené újmy z nezákonného rozhodnutí. Po dobu projednávání obou těchto nároků mu tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení.

39. Po právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka] předmětem řízení zůstal pouze nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, kde byl žalobce v základu úspěšný a má tak právo dle § 142 odst. 3 o. s. ř. na plnou náhradu nákladů řízení.

40. Žalobci v této fázi řízení vznikly náklady nezastoupeného účastníka dle podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (příprava a účast na jednání dne [datum] a [datum]) po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem [částka]. Po převzetí zastoupení žalobci vznikly náklady mimosmluvní odměny advokáta za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „a. t.“ (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a. t., tj. [částka], paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tři shora uvedené úkony po [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.), tj. [částka], a náhrady 21% DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a\ o. s. ř). Žalobci tak z titulu náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží [částka].

41. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.