o zaplacení 320 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu (výrok I.) a zavázal žalobce zaplatit žalované [částka] na náhradě nákladů řízení (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení), v němž žalobce vystupoval jako žalovaný, vznikla újma. Žalovaná, která vůči žalobci konstatovala nepřiměřenost délky posuzovaného řízení, se bránila tím, že vzhledem k osobě žalobce pro něj řízení nemělo příliš vysoký význam, nejistota ohledně výsledku řízení pro něj byla minimální, a tudíž konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době bylo již žalobci poskytnuto dostatečné zadostiučinění.

3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění týkajících se průběhu posuzovaného řízení (v podrobnostech viz bod 4. odůvodnění napadeného rozsudku). V posuzovaném řízení, které bylo zahájeno dne [datum] a nynější žalobce v něm vystupoval jako žalovaný 2), se tamní žalobce (nezletilý) domáhal zaplacení [částka] coby náhrady škody pozůstalému dítěti za usmrcení rodiče (§ 444 odst. 3 písm. b\ obč. zák.). Žaloba byla žalobci (coby žalovanému 2\) doručena dne [datum]. Dne [datum] byl soudu doručen rozsudek opatrovnického soudu, jímž bylo podání žaloby schváleno. Na prvním jednání ve věci dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalovaným (tj. mimo jiné i nynějšímu žalobci) uloženo zaplatit žalobci částku [částka]. Nynější žalobce se proti němu odvolal dne [datum] a požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu usnesením ze dne [datum] nebylo přiznáno, proti čemuž se nynější žalobce dne [datum] odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto dne [datum] (v mezidobí byla věc vrácena soudu prvního stupně za účelem vydání opravného usnesení k usnesení ze dne [datum]) tak, že usnesení bylo potvrzeno. O odvolání žalobce proti rozsudku ze dne [datum] bylo odvolacím soudem (Vrchním soudem v [město]) rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum] (v mezidobí bylo odvolací řízení zastaveno, neboť nynější žalobce nezaplatil včas soudní poplatek za odvolání, nicméně poté, co jej doplatil, bylo usnesení o zastavení odvolacího řízení zrušeno).

4. Dne [datum] nynější žalobce podal proti uvedenému rozsudku dovolání. Požádal také o osvobození od soudního poplatku z dovolání, které mu usnesením ze dne [datum] nebylo přiznáno. Proti němu se nynější žalobce odvolal, spis byl odvolacímu soudu předložen dne [datum] a odvolací soud usnesením ze dne [datum] napadené usnesení zrušil. Spis byl soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků vrácen dne [datum], žalovaný žádost dne [datum] doplnil a soud prvního stupně o ní rozhodl znovu usnesením ze dne [datum], jímž žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Proti tomuto usnesení se žalobce dne [datum] znovu odvolal. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne [datum] a odvolací soud usnesením ze dne [datum] napadené usnesení změnil tak, že nynějšímu žalobci přiznal osvobození od soudního poplatku z dovolání v rozsahu 50 %. Po zaplacení soudního poplatku z dovolání nynějším žalobcem (k výzvě soudu prvního stupně ze dne [datum]) byl spis dne [datum] předložen dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], dovolací soud dovolání nynějšího žalobce odmítl. Nynější žalobce proti usnesení dovolacího soudu podal dne [datum] ústavní stížnost, která byla dne [datum] odmítnuta.

5. Sporu mezi účastníky nebylo o tom, že žalobce u žalované dne [datum] uplatnil žalovaný nárok, a že žalovaná žalobce ani z části neuspokojila.

6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“). Poté, co konstatoval, že byla splněna podmínka předběžného projednání žalovaného nároku žalovanou (§ 15 odst. 2 OdpŠk), se soud prvního stupně zabýval tím, zda je ve věci dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Dovodil, že řízení vůči žalobci trvalo od [datum] (doručení žaloby k vyjádření) do [datum] (odmítnutí ústavní stížnosti žalobce), tj. 15 let a 7 měsíců. Po zhodnocení kritérií ve smyslu § 31a OdpŠk soud prvního stupně dovodil, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, neboť ačkoliv posuzované řízení nebylo složité po právní ani skutkové stránce, shledal v něm období dílčích průtahů. Konkrétně od [datum] (předložení odvolacímu soudu) do [datum] (vrácení bez věcného vyřízení soudu prvního stupně), dále od [datum] (předložení věci odvolacímu soudu) do [datum] (rozhodnutí o odvolání), dále od [datum] (vrácení spisu soudu prvního stupně) do [datum] (výzva k předložení vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělečných poměrech), dále od [datum] (podání odvolání nynějším žalobcem) do [datum] (předložení věci odvolacímu soudu), a konečně od [datum] (rozhodnutí o odvolání nynějšího žalobce) do [datum] (vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku z dovolání). Uzavřel, tedy, že odpovědnostní titul dán je a žalobci náleží přiměřené zadostiučinění.

7. Stran formy přiměřeného zadostiučinění považoval soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] za nejvýznamnější kritérium významu řízení pro poškozeného, kritéria složitosti řízení, postupu orgánů veřejné moci a jednání poškozeného považoval v tomto kontextu za druhotná. Dospěl k závěru, že posuzované řízení mělo pro žalobce význam zcela minimální, neboť předmětem posuzovaného řízení byl nárok na náhradu škody nezletilého pozůstalého syna, z [podezřelý výraz] jehož otce byl žalobce uznán pravomocně vinným, a žalobce tudíž mohl pociťovat toliko minimální nejistotu ohledně výsledku posuzovaného řízení. Tomu ostatně podle soudu prvního stupně odpovídala i pasivita žalobce v posuzovaném řízení, neboť žalobce se o průběh dovolacího řízení nikterak nezajímal. Zohlednil i to, že žalobce újmu sdílel s dalším žalovaným (žalovaným 1\). Uzavřel proto, že újma způsobená žalobci byla tak nízké intenzity, že přiměřeným se jeví zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, které však již žalovaná žalobci poskytla. Žalobu proto zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal zcela úspěšné žalované ve výši podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Brojil proti zobecňujícímu závěru soud prvního stupně, podle kterého by pravomocně odsouzený [podezřelý výraz] de facto nikdy neměl nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenu délku civilního řízení, v němž proti němu poškozený (jako pozůstalý) uplatňuje nárok na náhradu škody. Namítl zejména, že v posuzovaném řízení byla řešena především otázka, jak má být výše odškodnění pro tamního žalobce vypočítána (zda může soud vycházet z částky zavedené novelou obč. zák. účinnou až po škodní události), nikoliv o hodnocení trestního jednání žalobce jako takového. Poukázal na to, že nemajetková újma spočívající v újmě morální je v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení presumována a má za ni náležet primárně peněžité zadostiučinění, pokud zde nejsou takové objektivní okolnosti, s ohledem, na které postačí toliko konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, přičemž měl za to, že takové v projednávané věci dány nebyly.

10. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.

11. Žalovaná ve svém písemném vyjádření setrvala na své argumentaci předestřené již v řízení před soude prvního stupně, že míra nejistoty žalobce ohledně výsledku posuzovaného řízení byla zcela minimální, posuzované řízení bylo pouze důsledkem [podezřelý výraz] samotného žalobce, žalobce neprojevil vůči nezletilému žalobci v posuzovaném řízení (syn žalobcem [podezřelý výraz] [podezřelý výraz]) žádnou lítost a pochopení, v posuzovaném řízení byl navíc pasivní v tom, smyslu, že nepodával návrhy na určení lhůty k provedení úkonu, stížnosti na průtahy apod.).

12. Navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

14. Odvolací soud v prvé řadě konstatuje, že soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav. S právním hodnocením soudu prvního stupně se však odvolací soud ztotožnil toliko pokud jde o závěr, že v projednávané věci je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu (§ 13 odst. 1 OdpŠk) spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Potud lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku (viz body 7.- 10. a 12. – 14. odůvodnění).

15. Soud prvního stupně správně uzavřel, že posuzované řízení vůči žalobci trvalo od [datum], kdy mu byla doručena žaloba k vyjádření. Jelikož však sám žalobce dobu posuzovaného řízení, za niž požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu ohraničil vydáním usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], jímž bylo dovolání žalobce v posuzované věci odmítnuto, odvolací soud oproti soudu prvního stupně korigoval závěr o délce posuzovaného řízení, za niž žalobce požaduje zadostiučinění, která činí toliko 15 let a 4 měsíce.

16. Odvolací soud se dále neztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně co do závěru o formě přiměřeného zadostiučinění, jež žalobci náleží.

17. Ačkoliv je třeba dát soudu prvního stupně zcela za pravdu v tom, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), odvolací soud se nemohl ztotožnit se způsobem, jakým soud prvního stupně toto kritérium hodnotil.

18. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že se nejedná o případ, kdy by dostačujícím zadostiučiněním bylo možné shledat některou z forem morální satisfakce (zejména konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk). O odškodnění imateriální újmy formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době lze totiž uvažovat pouze v případech, kdy je tato újma zanedbatelná (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 9179). Odvolací soud v tomto konkrétním případě nepovažoval konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk, jak učinila žalovaná, za dostatečné. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu má konstatování porušení práva jako přiměřená forma zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení své místo v případech, kdy význam řízení byl pro poškozeného nepatrný, případně kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena jednáním poškozeného.

19. Žalobce se však na délce řízení nepodílel (pozitivně ani negativně). Význam řízení, v němž šlo o finanční částku v řádu statisíců korun českých, nelze označit za zanedbatelný, a to ani s odkazem na pravomocné odsouzení žalobce v [podezřelý výraz], z něhož byl poškozený odkázán na podání žaloby ve věcech občanskoprávních, což učinil právě v posuzovaném řízení. Byť byly soudy v posuzovaném řízení vázány (§ 135 o. s. ř.) pravomocným výrokem o vině žalobce ze spáchání skutku, z něhož žalobce v posuzovaném řízení odvozoval žalovaný nárok, bylo na nich, aby právně posoudily zbývající část základu nároku (především otázku příčinné souvislosti) a jeho výši, přičemž nynější žalobce (v posuzovaném řízení v pozici žalovaného 2\) potenciálně mohl vznášet s úspěchem námitky jak proti základu žalovaného nároku, tak i proti jeho výši.

20. Nelze tudíž souhlasit se soudem prvního stupně v tom směru, že v posuzovaném řízení bylo otázkou „toliko v jaké výši“ bude nynější žalobce v postavení žalovaného 2) žalobci v posuzovaném řízení zavázán plnit, neboť naříkané řízení je důsledkem protiprávní činnosti žalobce. Jinými slovy do doby pravomocného rozhodnutí o podané žalobě nebyl v posuzovaném řízení krom výše žalovaného nároku postaven zcela najisto ani jeho základ, byť se mohl zdát sebe více zřejmým a nesporným (s ohledem na to, že neshody panovaly zejména stran právní otázky určení výše předmětného odškodnění). Opačný, soudem prvního stupně (i žalovanou) shora prezentovaný náhled by zcela popíral smysl civilního řízení, tj. mimo jiné zajistit posouzení věci nestranným a nezávislým civilním soudem, který je, až na zákonné výjimky (§ 135 o. s. ř.), povinen sám posoudit veškeré relevantní skutkové okolnosti a vyvodit z nich odpovídající právní závěry, čímž je ostatně realizováno právo na spravedlivý proces všech účastníků řízení.

21. O nízkém významu řízení pro žalobce pak dle závěru odvolacího soudu ničeho nevypovídá ani skutečnost, že to, že žalobce neurgoval postup soudu prvního stupně a soudu odvolacího v posuzovaném řízení, neboť s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti tak mají soudy činit ze své úřední povinnosti. Navíc to byl žalobce, kdo v řízení podával opravné prostředky, tedy mu na jeho výsledku zcela evidentně záleželo.

22. Odvolací soud proto považuje poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za opodstatněné.

23. Dle § 31a odst. 3 OdpŠk se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlíží ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při výpočtu výše zadostiučinění je přitom třeba vyjít z určité částky za jeden rok trvání řízení. Pro poměry České republiky Nejvyšší soud považuje za přiměřené, jestliže se základní částky, z nichž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybují v rozmezí mezi [částka] za každý rok řízení, a to za současného snížení částky na polovinu za prvé dva roky trvání posuzovaného řízení. Takto stanovenou základní výši odškodnění je přitom třeba upravit s přihlédnutím k již výše zmíněným kritériím upraveným v [číslo] odst. 3 OdpŠk (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Výběru judikatury NS pod č. 604/2011).

24. Stran délky posuzovaného řízená odvolací soud uzavřel (viz bod 14. odůvodnění tohoto rozsudku), že trvalo 15 let a 4 měsíce. Odvolací soud dospěl k závěru, že ačkoliv řízení bylo dlouhé, nebyla délka řízení extrémní, jež by odůvodňovala určení vyšší než základní částky přiměřeného zadostiučinění. Za přiměřenou proto v projednávané věci považoval odvolací soud částku [částka] za každý rok trvání uvedené nejistoty, ponížené v prvních dvou letech na jednu polovinu.

25. Na tomto místě odvolací soud považuje za podstatné pro další posouzení otázky výše přiměřeného zadostiučinění prizmatem kritéria významu řízení pro poškozeného akcentovat, že od podání žaloby do dne do právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, Vrchního soudu v [město], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pravomocného dne [datum], trvalo posuzované řízení 4 roky a 4 měsíce ([datum] – [datum], dále i jen „první část posuzovaného řízení“) a následné (druhé) dovolací řízení trvalo 11 let ([datum] – [datum], dále i jen „druhá část posuzovaného řízení“). Z toho vyplývá, že obecná základní výše náhrady nemajetkové újmy v projednávané věci odpovídá za první část posuzovaného řízení částce [částka] a za druhou část posuzovaného řízení částce [částka].

26. Dále odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria dle § 31a odst. 3 OdpŠk v čele s již odkazovaným kritériem významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž reflektoval, že jako kritérium pro určení výše náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení není neměnnou veličinou, nýbrž v průběhu řízení může dojít k jeho snížení či zvýšení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

27. Tak tomu bylo právě v projednávané věci. V první části posuzovaného řízení, tj. do právní moci rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo žalobě v posuzovaném řízení beze zbytku vyhověno a žalobce byl coby žalovaný 2) pravomocně zavázán, [Anonymizováno] společně a nerozdílně s žalovaným 1) zaplatil žalobci [částka], lze hodnotit význam řízení pro žalobce jakožto standardní (jak bylo blíže rozebráno shora zejm. v bodech 18. a 19.). Základní částku přiměřeného zadostiučinění za první část posuzovaného řízení za toto kritérium tudíž odvolací soud nemodifikoval.

28. Naopak v druhé části posuzovaného řízení, která se zcela překrývá s druhým dovolacím řízením, význam předmětu řízení pro žalobce významně poklesl. K tomuto závěru odvolací soud dospěl s ohledem na skutečnost, že míra nejistoty týkající se pro žalobce nepříznivého výsledku řízení musela být nutně zcela minimální, neboť výsledek dovolacího řízení mohl žalobci přinést buď žádnou (odmítnutí či zamítnutí dovolání) či pozitivní změnu (zrušení či změna napadeného rozhodnutí). Nejistota žalobce o výsledku řízení navíc nebyla umocněna ani přirůstajícím příslušenstvím přisouzené částky, neboť to nebylo předmětem posuzovaného řízení. Přisouzená částka se navíc vlivem inflace v průběhu let fakticky (byť ne nominálně) snižovala. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že v druhé části posuzovaného řízení je třeba základní částku přiměřeného zadostiučinění za kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného snížit o 90 %.

29. Odvolací soud dále neshledal podíl žalobce na celkové délce posuzovaného řízení.

30. Z hlediska postupu orgánu veřejné moci je však třeba konstatovat, že právě nepřiměřená délka posuzovaného řízení vady postupu, které jej provázely, jsou tím důvodem, proč odvolací soud shledal délku posuzovaného řízení nepřiměřenou [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] a vyžadující finanční odškodnění. Nekoncentrovaný postup soudu v namítaném řízení se zásadně podílel na délce řízení a odvolací soud vedl k navýšení základního odškodnění.

31. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom plyne, že důvod pro navýšení základní výše odškodnění nemajetkové újmy zakládají procesní pochybení orgánů veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

32. První část posuzovaného řízení proběhla ve zcela přiměřené lhůtě. Negativně se na celkové délce řízení nepodepsal ani postup odvolacího soudu, který poměrně dlouho rozhodoval o odvolání do usnesení o osvobození od platby soudního poplatku. Odvolací soud má nicméně za to, že doba 4 let a 4 měsíců od podání žaloby do pravomocného skončení věci, když byla věc opakovaně projednávána u odvolacího soudu (jednou s odvoláním procesním, jednou do merita věci) je dobou adekvátní.

33. Zcela odlišná je situace v druhé části posuzovaného řízení. Zde odvolací soud zjistil závažné průtahy v postupu krajského soudu, které měly významný dopad na délku posuzovaného řízení. Jednalo se o tyto konkrétní průtahy: 1. období od [datum] (předložení věci odvolacímu soudu) do [datum] (rozhodnutí o odvolání), tj. cca 2 roky a 3 měsíce; 2. období od [datum] (vrácení spisu soudu prvního stupně) do [datum] (výzva k předložení vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělečných poměrech), tj. cca 2 roky a 4 měsíce; 3. období od [datum] (podání odvolání nynějším žalobcem) do [datum] (předložení věci odvolacímu soudu), tj. 3 roky; 4. období od [datum] (rozhodnutí o odvolání nynějšího žalobce) do [datum] (vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku z dovolání), tj. cca 1 rok a 8 měsíců. Z celkových 11 let doby trvání druhé části posuzovaného řízení tedy bylo 9 let a 3 měsíce způsobeno průtahy. Uvedené představuje závažné pochybení soudů v rámci posuzovaného řízení, což je třeba v rámci individualizace obecné základní výše nemajetkové újmy zohlednit (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Proto odvolací soud navýšil základní částky zadostiučinění za druhou část posuzovaného řízení o 30 %.

34. Pokud jde o modifikaci základní částky z hlediska kritéria složitosti řízení [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk], shledal odvolací soud pro snížení celkové základní částky přiměřeného zadostiučinění. Ačkoliv lze přisvědčit soudu prvního stupně, že posuzované řízení nebylo složité po právní ani skutkové stránce, je třeba zohlednit, že věc byla rozhodována na třech stupních soustavy obecných soudů, přičemž v případě soudu odvolacího a dovolacího se tak stalo opakovaně. Z toho důvodu odvolací soud snížil celkovou základní částku přiměřeného zadostiučinění o 20 %.

35. Výslednou částku přiměřeného zadostiučinění tudíž odvolací soud vypočítal následovně. Před zohledněním kritéria složitosti řízení náleží žalobci za první část posuzovaného řízení zadostiučinění ve výši základní částky [částka] (tj. 2 x [částka] + 2 x [částka] + 4x [částka]), za druhou část posuzovaného řízení byla pak základní částka [částka] snížena o výsledných 60 % (- 90 % + 30 %) na [částka]. Celková takto vypočítaná částka přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] pak byla snížena o 20 % za kritérium složitosti řízení na výsledných [částka].

36. O zákonném úroku z prodlení rozhodl odvolací soud podle § 1970 o. z. a jeho výši určil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. je přiznal ve výši 14,75 %. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaný nárok byl žalobcem u žalované uplatněn dne [datum], přičemž žalovaná žalobce ve lhůtě šesti měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk) neuspokojila. Ačkoliv tedy žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení již ode dne [datum], má právo na úrok z prodlení až ode dne následujícího po uplynutí zmíněné šestiměsíční lhůty počínající dnem uplatnění nároku postupem podle § 14 OdpŠk (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 10906). Prvním dnem prodlení žalované tudíž byl den [datum].

37. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od. [datum] do zaplacení změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbývajícím rozsahu jej dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

38. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, rozhodl v souladu s § 151 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Za této procesní situace tedy žalobci přísluší právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení.

39. Žalobci přisouzená náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně v celkové výši [částka] sestává ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši [částka], mimosmluvní odměny advokáta za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „a. t.“ (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne [datum]) po [částka] § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a. t., tj. [částka], paušální náhrady hotových výdajů advokáta zá tři shora uvedené úkony po [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.), tj. [částka], a náhrady 21% DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a\ o. s. ř).

40. Žalobcem nárokovaná náhrada nákladů za předběžné uplatnění žalovaného nároku u žalované nebyla soudem shledána důvodnou, neboť projednání nároku u příslušného úřadu má neformální charakter a není regulováno žádnou speciální procesní úpravou, a proto se ani nepředpokládá, že by poškozený měl být v této fázi řízení právně zastoupen. Z tohoto důvodu tedy § 31 odst. 4 OdpŠk pak poškozenému výslovně neumožňuje žádat náhradu nákladů zastoupení, které v souvislosti s projednáváním nároku u příslušného úřadu případně vynaložil (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

41. Náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka] pak sestávají ze odměny advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. (podání odvolání včetně jeho doplnění, účast na odvolacím jednání dne [datum]) po [částka] dle § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a. t., tj. [částka], dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.), tj. [částka], a náhrady 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

42. Žalobci tak z titulu náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží [částka]. Dále odvolací soud postupoval podle § 149 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení zastoupen advokátem.

43. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., a to s ohledem na specifika rozpočtových a účetních pravidel, jimiž se žalovaná coby organizační složka státu musí povinně řídit.