o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. června 2024, č. j. 35 C 70/2021-325,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 230 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 16. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 231 195,20 Kč (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradě nákladů řízení částku 13 166,80 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované původně zaplacení částky 365 297,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou měla žalovaná žalobci způsobit jako [funkce] v období od 1. 7. 2016 do 22. 1. 2019 tím, že při výkonu této funkce nepostupovala s péčí řádného hospodáře.

3. Žalovaná částka sestávala ze tří nároků: z částky 56 879 Kč představující náklady, které žalobce vynaložil na to, aby byla do původního stavu uvedena stavební úprava – seříznutí nosníku stavby, kterou nechala žalovaná realizovat bez povolení stavebního úřadu a bez existence statického posudku (dále „nárok č. 1“), z částky 78 418,50 Kč představující náklady na bezdůvodné přemístění ústředny EPS a úpravu rozvodů v důsledku neoprávněných stavebních úprav (seříznutí nosníku), (dále „nárok č. 2“) a z částky 230 000 Kč, která byla žalobcem zaplacena společnosti [společnost] jako poslední splátka ceny díla, přičemž smlouva o dílo byla uzavřena s jinou společností ([společnost 2]), cena díla překročila limit schválený [orgán] a dílo dosud nebylo dokončeno a předáno (dále „nárok č. 3“).

4. Žalovaná se bránila tím, že není ve sporu pasivně věcně legitimována, neboť odpovědnost může nést pouze výbor jako kolektivní orgán, nicméně při výkonu své funkce postupovala s péčí řádného hospodáře, žádnou škodu žalobci nezpůsobila.

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, a to již jen o nároku č. 3.

6. Jeho předchozí rozsudek ze dne 10. 2. 2022, č. j. [spisová značka], kterým žalobě vyhověl co do nároku č. 1 (výrok I.) a zamítl ji co do nároků č. 2 a č. 3 (výrok II.), byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 11. 2022, č. j. [spisová značka] v části týkající se nároku č. 1 změněn tak, že žaloba byla ohledně tohoto nároku zamítnuta, v části týkající se nároku č. 2 byl potvrzen a v části týkající se nároku č. 3 (částka 230 000 Kč s příslušenstvím) byl zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 27. 12. 2022. Dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024, č. j. [spisová značka].

8. Soud prvního stupně při opětovném posouzení nároku č. 3 vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, který byl vyjádřen v předchozím zrušovacím rozsudku na čl. 232 spisu, že žalobce si může vybrat, zda se bude žalované částky domáhat z titulu bezdůvodného obohacení proti společnosti [společnost] (zhotoviteli díla) či z titulu náhrady škody proti žalované s tím, že ve výsledku se mu nesmí dostat více, než o kolik přišel, a že tedy bude třeba se zabývat naplněním jednotlivých předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a dále že sporná smlouva o dílo byla uzavřena v rozporu s rozhodnutím shromáždění vlastníků, neboť byl překročen schválený limit ceny díla.

9. Soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 15. až 30. svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

10. Dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalovaná byla v období od 1. 7. 2016 do 22. 1. 2019 předsedkyní [orgán] žalobce. Dne 7. 4. 2019 [orgán] žalobce hlasováním per rollam odsouhlasilo provedení oprav havarijních závad 1. PP objektu s předpokládaným nákladem max. 620 000 Kč. Jako zhotovitel byla vybrána společnost [společnost 2], která se výběrového řízení na zhotovitele díla zúčastnila s nabídkovou cenou 530 000 Kč bez DPH. Se společností [společnost 2] uzavřel žalobce, zastoupený žalovanou jako [funkce], dne 1. 8. 2017 smlouvu o dílo na generální opravu 1. PP objektu s cenou díla 619 920 Kč bez DPH. Cena díla měla být podle smlouvy zaplacena ve dvou dílčích platbách po 200 000 Kč a konečná platba ve výši 219 920 Kč měla být zaplacena po dokončení prací a převzetí díla. Doba provádění díla byla sjednána na 8 týdnů od zahájení prací, smlouvu bylo možno doplňovat pouze písemnými dodatky. První faktura (č. [číslo]) byla vystavena na částku 230 000 Kč a žalobcem zaplacena dne 8. 9. 2017. Žalobce vzal v lednu 2018 na vědomí oznámení zhotovitele díla o změně zhotovitele díla a převodu práv a povinností ze smlouvy o dílo ze společnosti [společnost 2] na společnost [společnost], která se tak stala novým zhotovitelem díla. Na základě dodatku ze dne 30. 1. 2018, uzavřeného za žalobce žalovanou, strany ujednaly možnost rozšíření stavebních prací podle pokynů žalobce na základě ústních dohod. Dne 22. 2. 2018 vystavila již společnost [společnost] další dílčí fakturu na 230 000 Kč (fa č. [číslo]) a žalobce ji zaplatil. Dne 12. 3. 2018 vystavila společnost [společnost] další dílčí fakturu na 230 000 Kč (fa č. [číslo]), která byla žalobcem zaplacena. Po změně v obsazení výboru žalobce došlo dne 6. 8. 2020 k odstoupení od smlouvy o dílo.

11. U Obvodního soudu pro [adresa] byl pod sp. zn. [spisová značka] veden spor mezi společností [společnost] jako žalobcem a zdejším žalobcem ([právnická osoba]) jako žalovaným o zaplacení částky 462 549 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených víceprací provedených na základě smlouvy o dílo ze dne 1. 8. 2017 ve znění jejího dodatku ze dne 30. 1. 2018 (dále jen „spis či řízení [spisová značka]“). Žalobce ([právnická osoba]) v řízení tvrdil, že dílo bylo po částech přebíráno a průběžně placeno a že závazek ze smlouvy o dílo byl splněn. Mezi stranami byla uzavřena dohoda o narovnání, na jejímž základě byl uzavřen smír, podle něhož se žalobce zavázal zaplatit společnosti [společnost] částku 324 383 Kč na konečné a úplné vypořádání sporných práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo a jejího dodatku. Žalobce deklaroval, že uzavřením dohody o narovnání považuje sporná práva i případné další či dodatečné nároky, pohledávky a závazky nebo náhradu škody za definitivně vypořádané.

12. Po právní stránce posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Vycházel z ustanovení § 1194 odst. 1 o. z., § 1196 odst. 1 o. z., z nichž dovodil aktivní věcnou legitimaci žalobce ve sporu. Pasivní věcná legitimace žalované je dána výkonem [funkce], přičemž pro člena výboru platí ustanovení § 1205 odst. 1 a 2 o. z. a § 159 odst. 1 o. z.

13. Uvedl, že na vztah mezi právnickou osobou a osobou, která přijme funkci člena jejího voleného orgánu, je třeba subsidiárně aplikovat ustanovení občanského zákoníku o příkazní smlouvě (§ 2430 a násl. o. z.). Proto odpovědnost žalované za újmu na jmění žalobce posuzoval jako odpovědnost smluvní podle § 2913 o. z. Shledal, že žalovaná měla povinnost vykonávat funkci člena, resp. předsedy [orgán] žalobce s péčí řádného hospodáře, tj. s nezbytnou loajalitou a potřebnými znalostmi a pečlivostí, tato péče při plnění povinností člena statutárního orgánu má být řádná, obezřetná, preferující potřeby a zájmy právnické osoby před zájmy a potřebami statutárního orgánu.

14. Respektoval názor odvolacího soudu vyjádřený v předchozím kasačním rozhodnutí a uzavřel, že smlouva o dílo byla uzavřena v rozporu s rozhodnutím shromáždění vlastníků, neboť byl překročen maximální limit ceny díla. [orgán] odhlasovalo maximální částku 620 000 Kč a žalovaná za žalobce uzavřela smlouvu o dílo s cenou díla 619 920 Kč bez DPH, tedy za cenu vyšší. Takové jednání žalované je třeba kvalifikovat jako porušení péče řádného hospodáře, neboť žalovaná jednala v rozporu s rozhodnutím nejvyššího orgánu [právnická osoba] (§ 1205 odst. 1 o. z.) a takové jednání nelze podle soudu prvního stupně považovat za loajální ve smyslu § 159 o. z. Povinnost loajality totiž v sobě zahrnuje i povinnost respektovat rozhodnutí nejvyššího orgánu právnické osoby. K tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a odbornou literaturu (viz v podrobnostech odst. 45. napadeného rozsudku). Pokud žalovaná porušila povinnost péče řádného hospodáře již uzavřením smlouvy o dílo, nutně se dopustila porušení této péče i proplacením faktury č. [číslo] na částku 230 000 Kč. Zhotoviteli díla bylo zaplaceno 3x 230 000 Kč, tedy více, než byl odsouhlasený maximální náklad.

15. Změnu v osobě zhotovitele díla posoudil podle § 1895 o. z. jako postoupení smlouvy o dílo ze společnosti [společnost 2] na společnost [společnost]. Žalobce s postoupením smlouvy vyjádřil souhlas sdělením ze dne 30. 1. 2018. Souhlas žalobce s postoupením smlouvy vyplýval i z jeho tvrzení v řízení [spisová značka] že od smlouvy odstoupil vůči společnosti [společnost] jako zhotoviteli.

16. Soud prvního stupně poté posuzoval, zda jednáním žalované, tedy proplacením faktury na částku 230 000 Kč vznikla žalobci škoda. V tomto směru považoval za zásadní, že práva a povinnosti z předmětné smlouvy o dílo byly v řízení [spisová značka] vypořádány uzavřením dohody o narovnání mezi žalobcem a společností [společnost] jako zhotovitelem díla. Tato společnost se po žalobci domáhala zaplacení částky 452 549 Kč jako finančního vyrovnání ceny veškerých prací, které pro žalobce provedla podle předmětné smlouvy o dílo, a to poté, co žalobce od smlouvy o dílo odstoupil. Plněním, kterého se zhotoviteli v rámci dané zakázky od žalobce dostalo a které zhotovitel na výslednou částku zohlednil bylo i plnění ve výši 230 000 Kč, které obdržel proplacením faktury č. [číslo] žalobcem. Na straně žalobce tedy podle soudu prvního stupně nedošlo ke zmenšení, snížení či jinému znehodnocení jeho jmění, neboť za částku 230 000 Kč obdržel od společnosti [společnost] protiplnění, a to stavební a související práce v rámci generální opravy 1. PP. Žalobce sám potvrdil, že závazek z původní smlouvy o dílo byl zhotovitelem splněn. Výsledkem uzavřené dohody o narovnání a posléze schváleného smíru byl závazek žalobce zaplatit společnosti [společnost] částku 324 383 Kč. Strany dohodou o narovnání odstranily spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností, dosavadní závazky zrušily a nahradily je novými (§ 1903 odst. 1 o. z.). Uzavřením dohody o narovnání tak zanikla veškerá práva a povinnosti stran z titulu vypořádání bezdůvodného obohacení po odstoupení od smlouvy.

17. Jelikož tedy na straně žalobce nevznikla žádná škoda, soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž se již dále zabýval existencí dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (příčinná souvislost) a dalšími námitkami žalobce, neboť to již bylo nadbytečné.

18. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech řízení státu vynaložených na znalecký posudek rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

19. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Měl za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Z důkazu písemným vyjádřením ze dne 7. 7. 2021 na čl. 14 spisu [spisová značka] učinil zjištění, že se jednalo o vyjádření [právnická osoba] a jeho obsah spojil s vůlí [právnická osoba]. Toto vyjádření nicméně bylo učiněno společností [společnost], která byla ve sporu [spisová značka] v postavení žalobkyně. Žalobce ([právnická osoba]) se v předmětném řízení opakovaně vyjadřoval odlišně než společnost [společnost] Žalobce ve zmíněném řízení (a také v tomto řízení) tvrdil, že dílo dosud nebylo splněno a předáno. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalobce potvrdil předání díla ze strany [společnost] V řízení [spisová značka] byl žalobce žalován společností [společnost] o údajné vícepráce. Nárok č. 3 předmětem tamního řízení nebyl. Sama společnost [společnost] v řízení [spisová značka] uvedla, že žaloba se týká jiných nároků. Předmětem řízení [spisová značka] byly vícepráce, nikoli původní závazky ze smlouvy o dílo. V dohodě o narovnání žalobce ([právnická osoba]) sporoval předmět a rozsah provedených prací, existenci dodatku ke smlouvě o dílo a nároky společnosti [společnost] považoval za neoprávněné. Žalobce však v předmětném sporu s [společnost] vyhodnotil, že bude lepší, pokud bude uzavřena dohoda o narovnání, a to vzhledem k tomu, že byl přesvědčen, že tvrzení společnosti [společnost] by potvrdila zdejší žalovaná, stejně jako její syn, jakožto bývalí členové [orgán] žalobce. Žalobce se obával, že by ve sporu neuspěl a že by mohlo v teoretické rovině dojít k vymáhání dalších údajných nároků k tíži [právnická osoba].

20. Žalobce dále soudu prvního stupně vytkl, že se nijak nevypořádal s jeho námitkou, že advokátka, jež žalovanou v projednávané věci zastupuje, sídlí na stejné adrese jako advokát, který zastupoval společnost [společnost] ve sporu [spisová značka], oba advokáti spolu v některých záležitostech spolupracovali.

21. Žalobce setrval na svém názoru, že obsah dohody o narovnání, kterou žalobce uzavřel se společností [společnost] nemůže mít dopad na projednávanou věc. V opačném případě by byl žalobce nucen vést soudní spor s [společnost] a nést riziko vzniku povinnosti hradit náklady řízení v řádu minimálně stovek tisíc korun. Žalobce na podporu svých argumentů připomněl závěry, které přijal Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. [spisová značka], dále poukázal na navazující judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Z emailové komunikace mezi paní [jméno FO] a bývalým [orgán] z 10. 12. 2018 až 11. 12. 2018 podle žalobce vyplývá, že předmětná sporná faktura č. [číslo] neměla být uhrazena, neboť dílo nebylo dokončeno. Dílo není dokončeno a předáno dodnes.

22. Další pochybení soudu prvního stupně spatřoval žalobce v tom, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo k postoupení smlouvy o dílo na společnost [společnost], ačkoli to žádná ze stran netvrdila. Nevypořádal se ani s námitkami žalobce, jež se týkaly vad dodatku ke smlouvě o dílo a dalších pokusech o právní jednání, jež za žalobce uskutečnila žalovaná. Věcně se nezabýval námitkami ohledně neprovedení díla. Soud prvního stupně podle žalobce pochybil, pokud neprovedl výslech ani jedné z osob navržených žalobcem, podrobněji se nevěnoval otázkám předání díla, propojení vztahů mezi žalovanou, [společnost] a jejich právními zástupci. Neodůvodnil ani, proč nedošlo ke zmenšení, snížení či jinému znehodnocení jmění žalobce za situace, kdy žalovaná provedla spornou platbu částky 230 000 Kč v rozporu s péčí řádného hospodáře.

23. Žalobce konečně namítl, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho návrhem, aby v případě neúspěchu ve sporu byl aplikován § 150 o.s.ř., neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná porušila své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. V této souvislosti poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ve sporu mezi [právnická osoba] a bývalým [funkce] rovněž z titulu náhrady škody porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, v němž byl ohledně nákladů řízení aplikován § 150 o.s.ř. právě s ohledem na to, že tamní žalovaný porušil do určité míry své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.

24. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

25. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a odvolání žalobce za zcela neopodstatněné. Žalobce ve svém odvolání zopakoval svou dosavadní argumentaci, která byla v řízení vyvrácena. Zdůraznila, že o nárocích č. 1 a č. 2 již bylo pravomocně rozhodnuto, dovolání žalobce bylo odmítnuto. Připomněla, že žalobce se v dohodě o narovnání, kterou uzavřel se společností [společnost] a v následně uzavřeném soudním smíru zavázal této společnosti, jež byla zhotovitelem díla zaplatit částku 324 383 Kč nad rámec již uhrazené částky 230 000 Kč, jež je předmětem nároku č. 3 v tomto řízení. Předmětem obou sporů byla totožná smlouva o dílo ze dne 1. 8. 2017 včetně dodatku č. 1 ze dne 30. 1. 2018. Uzavřením smíru se zhotovitelem, což žalobce učinil zcela dobrovolně, vážně a určitě, deklaroval žalobce, že mu žádná škoda nevznikla a nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení na jeho straně. Soud prvního stupně se vypořádal se všemi navrženými důkazy, přičemž provedl jen ty, které byly relevantní ke zjištění skutkového stavu věci. Tvrzení žalobce uvedená v odvolání považovala žalovaná za účelová, lichá až absurdní s cílem oddálit pravomocné skončení řízení. Žalobce byl několikrát soudem prvního stupně poučen podle § 118a o.s.ř., na podporu svých tvrzení však neoznačil žádný relevantní důkaz.

26. Rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení považovala rovněž za správné. Byl to žalobce, který se rozhodl vést dlouhé soudní řízení se žalovanou a využil též mimořádných opravných prostředků. Žalovaná se opakovaně snažila o dohodu se žalobcem, avšak její návrhy byly žalobcem odmítnuty.

27. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

28. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

29. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně a který, kromě zjištění, které soud prvního stupně učinil z listiny – vyjádření ze dne 7. 7. 2021 na čl. 14 spisu [spisová značka], považuje za správný a odpovídající obsahu provedených důkazů.

30. Odvolací soud přisvědčil námitce žalobce, že zmíněné vyjádření ze dne 7. 7. 2021 nebylo vyjádřením, které by v řízení [spisová značka] učinil zdejší žalobce ([právnická osoba]), ale jednalo se o vyjádření společnosti [společnost] (tamního žalobce), kterým reagovala na výzvu k doplnění žaloby (čl. 11 spisu [spisová značka]).

31. Nicméně toto pochybení nemělo vliv na právní závěry, na jejichž základě soud prvního stupně neshledal podanou žalobu v nároku č. 3 důvodnou.

32. Odvolací soud předně připomíná, že ve věci již byly v rámci předchozího průběhu řízení vyřešeny otázky aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu a pasivní věcné legitimace žalované ve sporu. K tomu odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje na odst. 27. svého předchozího rozsudku na čl. 232 spisu.

33. Dále byla vyřešena otázka, jakým způsobem nahlížet na odpovědnost žalované jako tehdejší [funkce], k čemuž odvolací soud opět v zájmu stručnosti odkazuje na odst. 28. až 31. svého předchozího rozsudku na čl. 232 spisu.

34. U každého jednotlivého nároku tak bylo třeba posuzovat otázku, zda žalovaná v rámci výkonu své funkce jednala s péčí řádného hospodáře, jak jí obecně ukládal § 159 odst. 1 o. z., přičemž dodržení této povinnosti bylo třeba hodnotit vždy v době, kdy bylo přijímáno konkrétní rozhodnutí k jednání, z něhož ve svém důsledku žalobce vyvozoval odpovědnost žalované za škodu.

35. K nároku 3 dále odvolací soud ve svém předchozím rozsudku na čl. 232 spisu dovodil, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 23 Cdo 1705/2019) si žalobce mohl vybrat, zda se bude domáhat ušlých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení proti společnosti [společnost] či z titulu náhrady škody proti žalované či proti oběma těmto subjektům s tím, že celkově se mu nemůže dostat více, než o kolik přišel. Pro případnou úspěšnost nároku na náhradu škody pak uplatnění nároku na vydání bezdůvodné obohacení nebylo podmínkou.

36. Odvolací soud dále shledal, že sporná smlouva o dílo byla uzavřena v rozporu s rozhodnutím [právnická osoba], neboť byl překročen schválený limit ceny díla. K tomu v podrobnostech viz odst. 37. předchozího rozsudku na čl. 232.

37. Na těchto závěrech nemá odvolací soud důvod cokoli měnit (při nezměněném skutkovém stavu), a proto z nich vyšel i při nynějším posouzení věci.

38. Nárok č. 3 byl založen na tvrzení žalobce, že mu vznikla škoda ve výši 230 000 Kč tím, že žalovaná dala pokyn k proplacení faktury č. [číslo] za práce podle smlouvy o dílo, přičemž nebyly splněny podmínky pro to, aby faktura byla proplacena.

39. Soud prvního stupně se držel závazných právních názorů, které odvolací soud učinil ve svém předchozím rozsudku na čl. 232 (viz výše) a zabýval se tím, zda žalovaná porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, pokud dala pokyn k proplacení předmětné faktury, tj. zda byly splněny podmínky pro její úhradu, dále zda žalobci v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda a v jaké výši.

40. Odvolací soud nepovažoval za důvodnou námitku žalobce, že soud prvního stupně shledal, že došlo k postoupení smlouvy o dílo ze společnosti [společnost 2] na společnost [společnost] jako nového zhotovitele, ačkoli to žádný z účastníků netvrdil. Soud prvního stupně se zcela správně zabýval posouzením změny na straně zhotovitele díla, kdy původním zhotovitelem díla byla společnost [společnost 2]. a novým zhotovitelem se měla stát společnost [společnost]. Jelikož se jednalo o otázku právní, a nikoli skutkovou, nebylo třeba, aby někdo z účastníků tvrdil, že došlo k postoupení smlouvy o dílo.

41. Odvolací soud považuje právní závěry soudu prvního stupně týkající se změny na straně zhotovitele díla za správné. V řízení bylo prokázáno, že původním zhotovitelem díla byla společnost [společnost 2]. Žalobce přípisem ze dne 30. 1. 2018 vzal na vědomí oznámení o změně v osobě zhotovitele díla, čímž s postoupením smlouvy vyslovil souhlas. Sám žalobce pak tvrdí, že k tomuto datu závazky zhotovitele ze smlouvy o dílo nebyly splněny. Takovýto postup lze považovat za postoupení smlouvy ve smyslu § 1895 a násl. o. z.

42. Odvolací soud dále souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pokud žalovaná jednala v rozporu s rozhodnutím nejvyššího orgánu [právnická osoba], když uzavřela smlouvu o dílo s cenou díla přesahující limit odsouhlasený [právnická osoba], je třeba takové jednání považovat za rozporné s principem péče řádného hospodáře. Pokud pak dala pokyn k proplacení faktury č. [číslo], čímž bylo zhotoviteli uhrazeno více, než byl shromážděním odsouhlasený limit ceny díla, je na takové jednání nutno nahlížet rovněž jako na jednání porušující princip péče řádného hospodáře. K tomu lze v podrobnostech odkázat na přesvědčivé zdůvodnění, které soud prvního stupně uvedl v odst. 45. svého rozsudku.

43. Tím byl naplněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, tedy protiprávní jednání na straně žalované.

44. Pro úspěšnost žaloby však bylo třeba, aby byly naplněny i ostatní předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, tedy vznik škody a příčinná souvislost.

45. Odvolací soud z hlediska posouzení existence dalších předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu (vznik škody, příčinná souvislost) považoval ve shodě se soudem prvního stupně za stěžejní, že mezi žalobcem ([právnická osoba]) a společností [společnost] byla dne 24. 9. 2022 uzavřena dohoda o narovnání, na jejímž základě byl v řízení [spisová značka] uzavřen smír, v němž se žalobce ([právnická osoba]) zavázal zaplatit společnosti [společnost] částku 324 383 Kč. Předmětem sporu [spisová značka] bylo zaplacení víceprací nad rámec původního rozsahu díla, který byl sjednán ve smlouvě o dílo ze dne 1. 8. 2017. Společnost [společnost] jako zhotovitel přitom ve své kalkulaci počítala s tím, že jí ze strany [právnická osoba] byla za provedené práce zaplacena faktura č. [číslo] na částku 230 000 Kč, která je předmětem tohoto sporu.

46. Podstatné ovšem je, že předmětem dohody o narovnání byly sporná práva a závazky vyplývající ze smlouvy o dílo ze dne 1. 8. 2017. V čl. III. odst. III. dohody o narovnání strany shodně prohlásily, že schválením smíru jsou veškeré jejich vzájemné nároky a pohledávky vyplývající ze smlouvy o dílo včetně jejího dodatku, dále nároky z řízení [spisová značka], nároky ze všech plnění poskytnutých žalobcem žalovanému do dne schválení smíru stejně jako případné nároky žalovaného zcela vypořádané. Dále účastníci prohlásili, že vůči sobě neuplatní v budoucnu z tohoto předmětu řízení ani ze smlouvy o dílo včetně jejího dodatku a z plnění poskytnutých žalobcem žalovanému do dne schválení smíru žádné další či dodatečné nároky, pohledávky, závazky nebo náhradu škody a že uvedené vypořádání je mezi nimi konečné.

47. Podle § 1903 odst. 1 o. z. lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

48. Narovnáním nedochází ke změně v obsahu závazku, ale k odstranění sporných či pochybných práv a povinností z původního závazku tím, že původní závazkový vztah zaniká a je nahrazen novým.

49. Dohodou o narovnání tedy žalobce jako objednatel díla a společnost [společnost] jako zhotovitel díla nahradili dosavadní práva a závazky plynoucí ze smlouvy o dílo ze dne 1. 8. 2017 včetně dodatku závazkem novým plynoucím z dohody o narovnání, a to závazkem žalobce ([právnická osoba]) zaplatit společnosti [společnost] částku 324 383 Kč, přičemž veškeré vzájemné nároky a pohledávky plynoucí ze smlouvy o dílo včetně jejího dodatku považovaly strany za zcela vypořádané. Žalobce se zavázal zhotoviteli díla ještě doplatit určitou částku, přičemž ve vyúčtování zhotovitel již počítal s tím, že od žalobce obdržel platbu 230 000 Kč na podkladě sporné faktury č. [číslo]. Žalobce dohodu o narovnání uzavřel se společností [společnost], byla tak odstraněna též spornost v otázce změny v osobě zhotovitele díla.

50. Pokud tedy byla smlouva o dílo, na jejímž podkladě dala žalovaná pokyn k proplacení sporné faktury nahrazena závazky novými, plynoucími z dohody o narovnání, nelze účinky této dohody o narovnání vyloučit ve vztahu k žalované. Pokud žalobce považoval veškerá práva a závazky ze sporné smlouvy o dílo ve vztahu k zhotoviteli díla za vypořádané, a navíc se ještě zavázal mu určitou částku za provedené dílo doplatit, lze uzavřít, že žalobci postupem žalované (pokynem k proplacení sporné faktury) žádná škoda nevznikla. V tomto směru se tedy odvolací soud se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil.

51. Důvody, které žalobce vedly k uzavření dohody o narovnání se zhotovitelem díla nejsou pro posouzení věci podstatné.

52. Odvolací soud poznamenává, že v době, kdy rozhodoval o odvolání proti předchozímu rozsudku soudu prvního stupně nebyl účastníky informován o tom, že mezi žalobcem a společností [společnost] byla uzavřena dohoda o narovnání týkající se sporné smlouvy o dílo a tato skutečnost se z tehdejšího obsahu spisu nepodávala.

53. Za této situace pak již nebylo potřebné zabývat se dalšími námitkami žalobce, které v průběhu řízení vznesl (dokončení či nedokončení díla, předání díla, vady dodatku smlouvy o dílo, tvrzené propojení mezi žalovanou, společností [společnost] a jejich právními zástupci), a proto nebylo třeba k těmto otázkám vést další dokazování. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vysvětlil, proč se těmito dalšími námitkami žalobce nezabýval a proč neprovedl další důkazy (viz odst. 32., poslední věta odst. 46. jeho rozsudku).

54. Údajné propojení právních zástupců žalované a společnosti [společnost], jež namítal žalobce, nebylo pro posouzení věci nijak relevantní.

55. Ze všech důvodů uvedených shora shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně žalobu v části nároku č. 3 za nedůvodnou.

56. Odvolací soud proto výrok I. napadeného rozsudku podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný.

57. Jako věcně správný potvrdil rovněž výrok III. o náhradě nákladů řízení státu (§ 219 o.s.ř.), o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. a správně určil též jejich výši.

58. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně rovněž v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na neúspěch žalobce ve sporu.

59. Soud prvního stupně nepochybil, pokud neaplikoval § 150 o.s.ř. Postup podle § 150 o.s.ř. je výjimečný a je namístě jen tehdy, pokud zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele. Žalobce existenci žádných konkrétních důvodů hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení ve sporu zcela úspěšné žalované netvrdil. Argumentoval pouze předmětem sporu a tím, že u všech tří žalovaných nároků bylo shledáno, že žalovaná porušila svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Jeho tvrzení však není zcela pravdivé, neboť u nároků č. 1 a č. 2 bylo naopak shledáno, že žalovaná svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře neporušila. K tomu odvolací soud odkazuje na své závěry, jež přijal ve svém předchozím rozsudku na čl. 232 spisu v odst. 37. k nároku č. 1 a v odst. 41. k nároku č. 2. Pokud se jedná o nárok č. 3, tam sice bylo dovozeno, že žalovaná s péčí řádného hospodáře nejednala, avšak tato skutečnost sama o sobě pro aplikaci výjimečného postupu podle § 150 o.s.ř. nepostačuje. Bylo na žalobci, aby si před podáním žaloby vyhodnotil, zda bude schopen prokázat existenci všech předpokladů odpovědnosti za škodu, tedy včetně vzniku škody a příčinné souvislosti, nikoli jen porušení právní povinnosti. Důvod pro aplikaci § 150 o.s.ř. je třeba zkoumat v každém jednotlivém případě individuálně a nelze jej opírat pouze o to, že v jiném soudním sporu vedeném mezi [právnická osoba] a bývalým [funkce] či [funkce] byl § 150 o.s.ř. aplikován.

60. Soud prvního stupně však nesprávně vyčíslil výši nákladů žalované na právní zastoupení advokátem. Přehlédl, že za úkon vyjádření k dovolání náležela odměna z tarifní hodnoty 135 297,50 Kč, tj. částka 6 540 Kč. Pokud se jedná o počet úkonů právní služby, které lze považovat za účelně vynaložené, odkazuje odvolací soud v plném rozsahu na jejich výčet učiněný soudem prvního stupně v odst. 54. jeho rozsudku, s nímž zcela souhlasí. Jedná se o úkony učiněné v řízení před soudem prvního stupně do prvního rozsudku ve věci, dále úkony učiněné v předchozím odvolacím řízení, dále v dovolacím řízení a v řízení před soudem prvního stupně po předchozím částečném zrušení jeho předchozího rozsudku (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).

61. Účelně vynaložené náklady žalované na právní zastoupení advokátem tak činí celkem 227 952 Kč (po zaokrouhlení) a sestávají z odměny v celkové výši 180 340 Kč (za 14 úkonů právní služby ve výši 9 780 Kč, za jeden úkon právní služby ve výši 6 540 Kč a za 4 úkony právní služby ve výši 9 220 Kč), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 5 700 Kč (19 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“) a z náhrady za 21% DPH ve výši 39 068 Kč (po zaokrouhlení) podle § 137 o.s.ř.

62. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené výrok II. napadeného rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen co do výše nákladů, které je žalobce povinen zaplatit žalované, jinak jej v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

63. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný, a proto je povinen nahradit žalované náklady řízení, které jí vznikly. Jednalo se o náklady na právní zastoupení advokátem, a to odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) ve výši 9 220 Kč za jeden úkon podle § 7 bod 6. a. t. (z tarifní hodnoty 230 000 Kč), tj. odměnu ve výši 18 440 Kč, paušální náhradu hotových výdajů za tyto dva úkony po 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a. t., tj. 600 Kč a náhradu za 21 % DPH ve výši 3 998 Kč (po zaokrouhlení) podle § 137 odst. 3 o.s.ř.

64. Odvolací soud tedy přiznal žalované na nákladech odvolacího řízení částku 23 038 Kč, kterou je jí žalobce povinen zaplatit ve standardní třídenní lhůtě k rukám její právní zástupkyně.