pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] (dále jen„ [anonymizováno]“), u kterého její právní předchůdci uplatnili dne [datum] restituční nárok podle [ustanovení pr. předpisu], které skončilo pravomocným rozhodnutím [anonymizována tři slova] dne [datum].

3. Žalovaná nezpochybnila, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení u [anonymizováno] a navrhla, aby žalobkyni byla přiznána nemajetková újma ve výši [částka] za dobu jejího účastenství v řízení 25 let 11 měsíců a 9 dnů. Při stanovení výše nemajetkové újmy vycházel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky ji krátil na polovinu, a základní částku pak ponížil o 20 % z důvodu složitosti řízení a 30 % z důvodu sdílené újmy, když stejný nárok u žalované vzneslo 14 žadatelů.

4. Soud prvního stupně po stránce skutkové vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne [datum] předběžně uplatnila nárok u žalované. Dále učinil zjištění ze shodných tvrzení účastníků, ve spojení s rozhodnutím [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [číslo] – [anonymizováno], a ze správního spisu sp. zn. [číslo] – [anonymizováno], která zevrubně zrekapituloval v bodu 5-9 napadeného rozsudku. Z těchto zjištění vzal za prokázané, že restituční řízení bylo u příslušného [anonymizována dvě slova] zahájeno [datum] a pravomocně skončeno dne [datum]. Žalobkyně vstoupila do posuzovaného řízení jako jeden ze tří dědiců po zemřelé [jméno] [příjmení] [datum]. Ve správním řízení bylo vydáno 25 pravomocných rozhodnutí, jimiž bylo přiznáno 23 oprávněným osobám právo na náhradu za nevydané nemovitosti. V důsledku úmrtí původních oprávněných osob vystupovalo v restitučním řízení 23 oprávněných osob. Příslušný pozemkový úřad musel vyčkat rozhodnutí v několika dědických řízení (7), kdo v důsledku úmrtí původních oprávněných vstoupí do jejich restitučního nároku, vyžadoval výpisy z pozemkových knih a identifikace parcel, doklady k přechodu těchto pozemků na stát, zabýval se zastavěností předmětných pozemků po přechodu na stát a jejich charakterem, prokázáním restitučních titulů spočívajících v darovací smlouvě uzavřené v tísni a kupní smlouvě uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, u jednoho z pozemku byl vyžadován geometrický plán, bylo vyžadováno vyjádření stavebního [anonymizováno] k vydání pozemků, včetně stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí, a provedeno místní šetření. Proti dvěma rozhodnutím [anonymizováno] byla u Městského soudu v Brně podána žaloba podle části V. o. s. ř.

5. Při posuzování oprávněnosti žalobního nároku vyšel soud prvního stupně také ze své rozhodovací praxe v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých bylo rozhodováno o nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku posuzovaného správního řízení ve vztahu k dalším oprávněným osobám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

6. Po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, a dospěl k závěru, že žalobní nárok je částečně důvodný. Poté, kdy uzavřel, že celková délka posuzovaného správního řízení trvala 29 let, 7 měsíců a 17 dnů, kterou shledal jako zcela nepřiměřenou, dovodil, že byl splněn zákonný předpoklad odpovědnosti státu za škodu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Základní částku odškodnění stanovil ve výši [částka] (viz bod 16 odůvodnění napadeného rozsudku) a tuto ponížil na základě kritéria složitosti řízení o 20 %, když shledal posuzované řízení jako skutkově složité – restituční nároky se týkaly 52 původních pozemků ve čtyřech katastrálních územích, a byť se žalobkyně domáhala nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trvání konkrétního restitučního řízení vztahujícího se ke konkrétnímu restitučnímu nároku – vydání pozemkové parcely p.č. PK [číslo] o výměře 59 m², p.č. PK [číslo] o výměře 971 m², p.č. PK [číslo] o výměře [číslo] m² v k.ú. [příjmení] a dalším pozemkovým parcelám, je třeba celé správní řízení posuzovat jako jediné s tím, že jednotlivé restituční nároky spolu neoddělitelně souvisí a je nutné je odškodnit jako celek, v době rozhodnutí bylo řízení vedeno s 23 oprávněnými osobami, bylo nutné čekat na výsledek několika dědických řízení, původních oprávněných osob bylo 11, prověřovalo se několik restitučních titulů, posuzovala se možnost vydání nárokovaných pozemků i z hlediska jejich zastavěnosti, bylo třeba nechat vyhotovit geometrický plán a bylo také v rámci restitučního řízení rozhodováno u soudu o žalobě podle části V. o. s. ř. Přihlédl rovněž k tomu, že žalobkyně ani její právní předchůdci nezavdali příčinu k prodloužení samotného správního řízení, k významu daného správního řízení pro žalobkyni, a dále k tomu, že totožného nároku se domáhaly u soudu prvního stupně další dvě oprávněné osoby. V důsledku posledně zmíněné skutečnosti bylo na místě snížit základní částku z důvodu tzv. sdílené újmy o dalších 20 %. Dospěl tak k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním v případě žalobkyně je částka [částka] O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Tyto sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náhrady nákladů jejího právního zastoupení ve výši [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, které směřovalo proti výroku I. a III. Vyslovila nesouhlas s modifikací základní částky o 40 % s tím, že má za to, že v daném případě by vzhledem ke všem skutkovým a právním okolnostem případu bylo adekvátní snížení o 50 %. Nesouhlasila rovněž s rozhodnutím soudu o nákladech řízení s argumentací, že nezohlednil postoj žalobkyně ve smyslu § 143 o. s. ř., když žalobkyni předložila návrh na smírné řešení uplatněného nároku, k němuž se nevyjádřila, a že náhrada nákladů řízení byla stanovena v nesprávné výši.

8. Účastníci k výzvě odvolacího soudu souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.)

9. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 13 odst. 1, 2 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

12. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů. Ostatně zjištěný skutkový stav o průběhu posuzovaného správního řízení nebyl mezi účastníky sporný. Také závěr soudu prvního stupně o tom, že délka posuzovaného správního řízení byla nepřiměřená a že žalobkyni náleží přiznání nemajetkové újmy v penězích žalovaná nesporovala, ostatně sama žalobkyni navrhla přiznání nemajetkové újmy ve výši [částka].

14. S ohledem na odvolání žalované byla sporná jen otázka výše peněžitého zadostiučinění.

15. Soud prvního stupně správně posoudil celé restituční řízení jako jeden celek, byť v něm bylo rozhodováno ohledně více nemovitostí, vycházeje z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou„ zda správní řízení, v němž je rozhodováno o restitučních nárocích týkajících se více nemovitých věcí, lze považovat za jedno řízení či za soubor řízení, v nichž může být rozhodováno více individualizovanými rozhodnutími ohledně jednotlivých nemovitých věcí“, a uzavřel, že pokud odvolací soud považoval správní řízení zahájené právní předchůdkyně žalobce za řízení jediné, je jeho právní posouzení správné, a to obzvláště za situace, kdy dané restituční řízení již bylo pravomocně skončeno ohledně celého restitučního požadavku.

16. Soud prvního stupně ve shodě s žalovanou vycházel při stanovení základní částky ze sazby [částka] za jeden rok nepřiměřeně dlouhého správního řízení se snížením za první dva roky na polovinu a s modifikací z hlediska skutkové složitosti a sdílené újmy jejím snížením o 40 % (2 x 20%).

17. Žalovaná v odvolání namítla pouze nesouhlas s modifikací základní částky. Měla za to, že by bylo na místě snížit základní částku o 50 %, aniž by k tomu uvedla konkrétní důvody.

18. Odvolací soud se nesdílí jako správný závěr soudu prvního stupně o vymezení nepřiměřené délky posuzovaného správního řízení ve vztahu k žalobkyni a v souvislosti s tím se stanovením základní částky odškodnění, z níž je třeba vycházet a která by měla být následně modifikována v důsledku působení konkrétních kritérií podle § 31a OdpŠ. Soud prvního stupně totiž nereflektoval tu skutečnost, že žalobkyně vstoupila do restitučního řízení jako jedna ze tří dědiců po zemřelé oprávněné osobě M. Reinebegerové dnem [datum] a že až od tohoto dne lze vycházet z jejího samostatného účastenství v posuzovaném správním řízení. Nepřiměřená délka posuzovaného správního řízení ve vztahu k žalobkyni tak činila 25 let, 1 měsíc a 7 dnů ([datum] – [datum]). Základní částka odškodnění tak činí [částka] (za první dva roky [částka] + 23 roků x [částka] + 1 měsíc x [částka] + 7 dnů x [částka]). Za období před jejím vstupem do řízení ([datum] – [datum], tj. 4 roky, 6 měsíců a 6 dnů) sama žalovaná stanovila žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění za toto období [částka] (viz vyjádření žalované k žalobě ze dne [datum] na [číslo listu] spisu).

19. Odvolací soud se neztotožnil ani s modifikací základní částky odškodnění, tak jak ji učinil soud prvního stupně, a to z níže uvedených důvodů.

20. S přihlédnutím k tomu, že také v dalších pravomocně skončených soudních řízeních, ve kterých se další oprávněné osoby domáhaly nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku totožného správního řízení ([anonymizováno] M. [příjmení], [anonymizováno] I. [příjmení]), u nichž byla sice základní částka odškodnění stanovena v odlišné výši z důvodu jejich pozdějšího vstupu do posuzovaného správního řízení ([číslo], 2001), byla základní částka modifikována stejným způsobem; tedy o 40 % (20 % složitost věci a 20 % sdílená újma), dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě také ve vztahu k žalobkyni postupovat u těchto kritérií stejným způsobem, když průběh posuzovaného správního řízení byl ve vztahu k žalobkyni shodný a rovněž stejná byla také míra její sdílené újmy s dalšími oprávněnými osobami (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud proto považuje za opodstatněné, aby i v této věci byla výše nemajetkové újmy posouzena z hlediska hodnocení kritéria složitosti řízení a sdílené újmy totožným způsobem.

21. Na rozdíl od soudu prvního stupně je však toho názoru, že bylo na místě navýšit základní částku odškodnění o 10 % z důvodu zvýšeného významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni. Odvolací soud má za to, že s ohledem na věk žalobkyně, který se v době skončení posuzovaného správního řízení blížil hranici 75 let, mělo pro ni restitučního řízení zvýšený význam, a to s ohledem na jeho účel (Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] připustil, že při posouzení významnosti předmětu řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk nelze restituční řízení stavět naroveň běžnému majetkoprávnímu sporu s přihlédnutím k tomu, že primárním účelem tzv. restitučního předpisu a tedy i na jejich základě vedených řízení, je zmírnit následky některých majetkových křivd, a proto je třeba takovým řízením přiznat zásadní povahu, pro níž by soudy (včetně [anonymizována dvě slova]) měli jednat přes veškerou procesní, skutkovou či právní složitost tak, aby bylo možné řízení co nejrychleji skončit pravomocným rozhodnutím.). Soudní judikatura totiž dovodila, že negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou totiž u osob v pokročilejším věku vnímány intenzivněji, a proto se tak objektivně u každé z takových osob jedná o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], část [příjmení] Stanoviska, nebo tam odkazovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci H. proti České republice, stížnost [číslo] odst. 75 a 76).

22. Výsledná výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného správního řízení po modifikací výše uvedených kritérií (§31a odst. 3 OdpŠk) tak činí [částka] s připočtením žalovanou uznané částky přiměřeného zadostiučinění za období před vstupem žalobkyně do posuzovaného správního řízení [částka] (482 052 – 20 %, – 20 %, + 10 %, + 11 722).

23. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., neboť soudem prvního stupně byla žalobkyni přiznána nižší částka a žalobkyně se proti výroku II., jímž byl zamítnut její požadavek na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, neodvolala.

24. Odvolací soud však částečně přisvědčil odvolání žalované proti výroku o nákladech řízení. Neztotožnil se ale s argumentací žalované, že nezavdala příčinu k podání návrhu na zahájení řízení s odkazem na ustanovení § 143 o. s. ř. Z uvedeného ustanovení se totiž podává, že by náhrada nákladů řízení měla být přiznána neúspěšné žalované straně, pokud svým chováním nezavdala příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Je sice skutečností, že žalovaná učinila ve vztahu k žalobkyni návrh dohody o narovnání, v níž navrhla žalobkyni přiznat na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení [částka], nicméně neprokázala, že by tento návrh ze dne [datum] žalobkyni doručila před podáním žaloby ([datum]). Nadto se z obsahu žalobního návrhu podává, že se jím žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve vyšší částce, než byla žalovanou navrhována k zaplacení v rámci dohody a narovnání, a že nemajetková újma ve vyšší částce byla také žalobkyni soudem přiznána.

25. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jež sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náhrady nákladů jejího právního zastoupení.

26. Odvolací soud však nepovažoval za správnou tarifní hodnotu, z níž soud prvního stupně vycházel při stanovení výše odměny právního zástupce žalobkyně za jednotlivé úkony právní služby. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) totiž dovodila, že na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a), jelikož se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu. Východiskem pro stanovení výše odměny advokáta v těchto sporech je proto bez ohledu na výši peněžitého nároku částka [částka] a odměna advokáta činí [částka] za 1 úkon právní služby.

27. Při respektování výše uvedeného judikatorního závěru činí náhrada nákladů za právní zastoupení žalobkyně celkem [částka] a sestává z šesti úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 2× účast u jednání soudu a 2× vyjádření ve věci) s připočtením šesti paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem náklady řízení s připočtením náhrady za soudní poplatek ve výši [částka] činí [částka] a jsou splatné k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.