pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výroky I. a II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobci domáhali zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], výroky III. a IV. uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a výroky V. a VI. uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení u [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova] pro [územní celek] a [anonymizováno] [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“), ve kterém uplatnili restituční nárok podle [ustanovení pr. předpisu] Podle žalobců uvedené restituční řízení trvalo bezmála 28 let, docházelo v něm k neodůvodněným časovým prodlevám v řádu několika let, žalobci byli nuceni opakovaně urgovat další postup, teprve po šesti letech byl vypracován znalecký posudek k posouzení změn stavebně - technického charakteru, k nimž došlo na nemovitostech v letech [rok] [číslo], restituční nároky žalobců byly projednávány pouze v rámci jediné instance.

3. Žalovaná posoudila předmětné restituční řízení jako nepřiměřeně dlouhé, argumentovala však jeho složitostí s tím, že restituční nárok zahrnoval v sobě [anonymizováno] ha převážně zemědělských pozemků v k.ú. [část obce], včetně zemědělské usedlosti, přičemž kromě žalobců uplatnili v roce [rok] restituční nárok další tři žadatelé.

4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, která učinil ze správního spisu vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], která zevrubně zrekapituloval v bodu [číslo] napadeného rozsudku. Z nich se podává, že žalobci uplatnili restituční nárok u [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Z tabulkového přehledu se podává, že jednotlivá rozhodnutí o vydání restitučního majetku byla činěna od [datum] do [datum] a že se jednalo celkem o 19 dílčích rozhodnutí. Celkově restituční nárok zahrnoval [anonymizováno] ha pozemků v k.ú. [část obce], včetně zemědělské usedlosti, a mimo žalobců v roce [rok] uplatnili restituční nárok další tři žadatelé. Bylo nutné se také vypořádat s nároky vznesenými [anonymizována dvě slova]. [příjmení], který byl pozemkovým úřadem nejdříve mylně považován za oprávněnou osobu a důsledky svého nesprávného přístupu musel [anonymizována dvě slova] odstraňovat prostřednictvím autoremedury. V restitučním řízení bylo nezbytné posoudit možnost vydání jednotlivých nemovitostí z hlediska zastavěnosti, bylo rovněž zkoumáno, zda charakter jednotlivých staveb brání vydání konkrétního pozemku na základě znaleckého posudku a bylo třeba se vypořádat také se skutečností, že část několika pozemků nebylo možné vydat. Vyskytl se rovněž problém s určením povinné osoby, což bylo řešeno v rámci soudního řízení vedeného od května [rok] do ledna [rok]. Žalobci opakovaně urgovali postup [anonymizována dvě slova] ([datum], dále po 10 letech, [datum] a [datum]). Nárok byl žalobci u žalované písemně uplatněn [datum] a žalovaná k uplatněnému nároku zaujala negativní stanovisko dopisem ze dne [datum].

5. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Zdůraznil, že žalobci uplatnili restituční nároky ohledně celého souboru nemovitostí, ohledně nichž [anonymizována dvě slova] rozhodoval postupně jednotlivými rozhodnutími. Celé restituční řízení posuzoval jako jeden celek vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu – usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Délku posuzovaného správního řízení v trvání 27 let, 9 měsíců a 16 dnů shledal jako nepřiměřenou a zabýval se působením jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk na celkovou výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobcům mělo náležet. Dovodil, že dané restituční řízení, ve kterém byl posuzován rozsáhlý soubor nemovitostí, zejména pozemků, ale i budov, je namístě považovat za velmi složité, když posouzení opodstatněnosti uplatněných nároků navíc vyžadovalo i zkoumání historické dokumentace vážící se k vlastnictví tohoto majetku, ve věci nerozhodoval pouze [anonymizována dvě slova], ale bylo též vedeno soudní řízení podle části V. o. s. ř., a to ve dvou instancích, bylo zapotřebí vypracování znaleckého posudku, který měl ve věci zásadní význam. Akcentoval přitom, že i odbornou literaturou je restituční řízení považováno za složité. Bylo zjištěno, že žalobci nepřispěli k délce daného správního řízení. Postup [anonymizována dvě slova] nebyl plynulý a vykazoval řadu průtahů, byl zcela nečinný od uplatnění restitučního nároku dne [datum] do roku [rok], kdy byla schválena dohoda o vydání věci, uzavřená mezi žalobci a povinnou osobou, další nečinnost následovala v obdobích od roku [rok] do roku [rok] a od roku [rok] do roku [rok], kdy [anonymizována dvě slova] zejména v rámci autoremedury napravoval své dřívější nesprávné rozhodnutí, a další od roku [rok] do roku [rok] a od roku [rok] do roku [rok]. Takový postup soud prvního stupně zhodnotil jako rozporný se zásadou rychlosti a hospodárností řízení. Zdůraznil význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce s ohledem na účel restitučního řízení, který dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Při stanovení výše nemajetkové újmy vyšel ze základní částky [částka] za každý rok nepřiměřeně dlouhého řízení se zohledněním poloviční částky za první dva roky řízení a dospěl k výpočtu základní částky za 27 let 9 měsíců a 16 dnů [částka], kterou následně modifikoval zohledněním kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk. Snížil základní částku z hlediska složitosti řízení o 20 %, navýšil základní částku z hlediska postupu [anonymizována dvě slova] o 25 % z důvodu několikaletých prodlev, které se promítly do celkové délky řízení, a poté dospěl k výsledné částce kompenzace pro každého z žalobců ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že žalobci požadovali zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, rozhodl výroky III. a IV. tak, že žalobnímu požadavku v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení od [datum] (§ 15 odst. 1 OdpŠk.).

6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobcům právo na jejich náhradu. Tato sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek a náhrady jejich právního zastoupení.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Nesouhlasila s modifikací základní částky odškodnění za složitost řízení jen o 20 %, když toto řízení probíhalo nejméně ve třech stupních správních i soudních orgánů, což lze dle judikatury ESLP hodnotit jako samostatný důvod pro snížení základní částky o 40 %. Výsledná částka [částka] by se tak stala podle žalované proporcionální a přiměřenou ustálené rozhodovací praxi v obdobných případech a tedy též částkou spravedlivou. Navrhla, aby odvolací soud modifikoval základní částku odškodnění v souladu s jejím odvolacím návrhem.

8. Odvolání žalobců směřovalo jen proti výrokům o nákladech řízení. Žalobci nesouhlasili s výší částky, která jim byla přiznána za jejich právní zastoupení. Měli za to, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z tarifní hodnoty podle [ustanovení pr. předpisu], o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Akcentovali, že předmětem řízení bylo jejich právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, které je součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Polemizovali se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] Sb. Podle jejich názoru závěry uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu nemají oporu v zákoně ani v právní teorii, jsou excesivní, nijak právně neodůvodněné a způsobují nezákonné krácení práva na náhradu nákladů řízení, které je imanentní součástí práva na spravedlivý proces. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích V. a VI. změnil tak, že každému z žalobců přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka].

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované a stejně tak žalobců není opodstatněné.

10. Podle § 13 odst. 1, 2 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

12. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů. Ostatně zjištěný skutkový stav o průběhu posuzovaného správního řízení nebyl mezi účastníky sporný. Také závěr soudu prvního stupně o tom, že délka posuzovaného správního řízení byla nepřiměřená a že žalobcům náleží přiznání nemajetkové újmy v penězích žalovaná nesporovala, ostatně sama žalobkyně považovala přiznání nemajetkové újmy ve výši [částka] za přiměřené a spravedlivé (viz odvolání).

14. Soud prvního stupně správně posoudil celé restituční řízení jako jeden celek, byť v něm bylo rozhodováno ohledně více pozemků, vycházeje z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou„ zda správní řízení, v němž je rozhodováno o restitučních nárocích týkajících se více nemovitých věcí, lze považovat za jedno řízení či za soubor řízení, v nichž může být rozhodováno více individualizovanými rozhodnutími ohledně jednotlivých nemovitých věcí“, a uzavřel, že pokud odvolací soud považoval správní řízení zahájené právní předchůdkyně žalobce za řízení jediné, je jeho právní posouzení správné, a to obzvláště za situace, kdy dané restituční řízení již bylo pravomocně skončeno ohledně celého restitučního požadavku.

15. S ohledem na zjištěnou délkou posuzovaného řízení (27 let, 9 měsíců a 16 dnů) učinil soud prvního stupně správný závěr o tom, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a že žalobci mají právo na přiměřené zadostiučinění v penězích.

16. Při stanovení základní částky odškodnění soud prvního stupně vycházel správně z maximální sazby ročního odškodnění, kterou Nejvyšší soud uvedl v části VI. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod [spisová značka] (dále jen„ Stanovisko“).

17. Odvolací soud neshledává jako odpovídající modifikaci základní částky odškodnění snížením o 20 % s ohledem na značnou složitost řízení, která byla způsobena především tím, že žalobci uplatnili restituční nárok ohledně většího množství nemovitostí, ve věci musel být vypracován znalecký posudek, byly zkoumány historické dokumenty, bylo rozhodováno nejen pozemkovým úřadem, ale také v soudním řízení, a to navíc ve dvou stupních, a má za to, že odpovídající je snížení o 25 % Odvolací soud se však ztotožňuje s navýšením základní částky odškodnění o 25 % za postup [anonymizována dvě slova], neboť v průběhu daného restitučního řízení byla období nečinnosti v řádu několika let, což významně prodloužilo celkovou délku řízení, a to i přesto, že žalobci opakovaně vyzývali příslušný [anonymizována dvě slova], aby ve věci neprodleně konal.

18. Na rozdíl od soudu prvního stupně má však odvolací soud za to, že bylo namístě zvýšit základní částku o 10 % z hlediska významu řízení, kdy judikatura Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] připustila, že při posouzení významnosti předmětu řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk nelze restituční řízení stavět naroveň běžnému majetkoprávnímu sporu s přihlédnutím k tomu, že primárním účelem tzv. restitučního předpisu a tedy i na jejich základě vedených řízení, je zmírnit následky některých majetkových křivd, a proto je třeba takovým řízením přiznat zásadní povahu, pro níž by soudy (včetně [anonymizována dvě slova]) měly jednat přes veškerou procesní, skutkovou či právní složitost tak, aby bylo možné řízení co nejrychleji skončit pravomocným rozhodnutím. To se v uvedeném případě nestalo, a proto odvolací soud navýšil základní částku z hlediska významu předmětu řízení o 10 %.

19. Oproti soudu prvního stupně je však odvolací soud dále toho názoru, že je třeba také zohlednit počet osob na straně žalobců a výši zadostiučinění posuzovat i z hlediska sdílené újmy. Jak uvedl Nejvyšší soud v části V. Stanoviska, v případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílená. Z tohoto důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit. Zvláště významné v této souvislosti může být, zda šlo v řízení o společenství samostatné (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) či nerozlučné (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), popř. zda společníci vedli spor ve shodě jako manželé či v jiném zájmovém v souladu. V posuzovaném řízení žalobci vedli spor ve shodě, újmu, kterou nepřiměřenou délkou utrpěli, sdíleli společně, a je tedy opodstatněné snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílené újmy o 5 %.

20. Po zohlednění výše uvedených kritérií odvolací soud má za to, že částku základního zadostiučinění [částka] je nutné zvýšit výsledně o 5 % (-25, +25, +10, -5).

21. S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl o výši přiměřeného zadostiučinění na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku posuzovaného správního řízení každému z žalobců správně, a proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně věcně správných akcesorických výroků o nákladech řízení z důvodů níže popsaných.

22. Odvolací soud nesdílí polemiku žalobců v souvislosti se stanovením tarifní hodnoty pro odměnu advokáta za příslušné úkony právní služby a v tomto ohledu odkazuje na závaznou soudní judikaturou Nejvyššího soudu – usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze kterého vyplývá, že na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky) přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a). Není totiž možné přehlédnout, že v řízeních, v níž se jedná o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu. Nemajetková újma, o jejíž odškodnění v takových řízeních jde, je totiž vždy výsledkem zásahu do některé ze složek nemajetkové (osobní) složky jednotlivce (poškozeného) – ať už jde o nepřiměřenou délku řízení (kdy se poškozený ocitá ve stavu nejistoty ohledně svých práv a povinností, která mohou být v řízení dotčena), nebo v případě trestních stíhání, která neskončí pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nebo v případech nezákonného omezení osobní svobody atd.

23. Při stanovení tarifní hodnoty v dané věci tak bylo v souladu s recentní judikaturou třeba vycházet z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tak jak to učinil soud prvního stupně, se zohledněním, že se jednalo o zastupování dvou osob (úkon právní služby bylo třeba snížit o 20 % za každou zastupovanou osobu podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Za každý úkon právní služby tedy každému z žalobců náležela částka [částka] ([částka] – 20%), včetně příslušných paušálních náhrad. Soud prvního stupně tak při stanovení výše náhrady nákladů řízení u obou žalobců nepochybil, když vycházel z tarifní hodnoty [částka] za 1 úkon právní služby se snížením 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Nepochybil ani při matematickém vyčíslení této náhrady, jež sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náhrady za právní zastoupení žalobců - 10 úkonů právní služby × [částka] – 20%, 10× paušální náhrada hotových výdajů po [částka].

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal každému z žalobců náhradu nákladů za jejich právní zastoupení sestávající ze dvou úkonů právní služby po [částka] - 20% (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího soudu dne [datum]) s připočtením paušální náhrady k těmto úkonům právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (2 x 2 480 + 2 x 300). Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám jejich právní zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.