o 43 750 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 43 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 25. 4. 2025 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 41 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 85 705 Kč od 5. 2. 2025 do 24. 4. 2025[Anonymizováno]a z částky 41 925 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 396 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 85 705 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy, která jí vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] (dále „OS [adresa]“) pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok na zaplacení částky 269 595,50 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání části domu. Žalobu podal dne 1. 2. 2005 [jméno FO] proti žalobkyni a jejímu manželovi, kteří tedy v posuzovaném řízení vystupovali na straně žalované. Žalobkyně se o řízení dozvěděla 14. 1. 2008 doručením platebního rozkazu. Posuzované řízení bylo zatíženo řadou průtahů a skončilo až dne 26. 9. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru mezi účastníky. Posuzované řízení bylo dvakrát přerušeno. Poprvé do skončení dědického řízení po zemřelém tamním žalobci [jméno FO] a podruhé do skončení souvisejícího řízení, které bylo vedeno rovněž u OS [adresa], a to pod sp. zn. [spisová značka] (dále „řízení sp. zn. [spisová značka]“), v němž byla řešena otázka spoluvlastnického podílu na nemovitostech, za který bylo žádáno bezdůvodné obohacení. Žalobkyně z důvodu přerušení řízení akceptovala odečtení doby 5 let a 6 měsíců (1 rok za přerušení řízení do skončení dědického řízení a 4 roky a 6 měsíců za přerušení řízení do skončení řízení sp. zn. [spisová značka]). Celkově tak žádala zadostiučinění za nemajetkovou újmu za dobu 11 let a 2 měsíců. Při výpočtu přiměřené výše zadostiučinění vycházela z částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, přičemž akceptovala, že by měla být provedena korekce základní částky snížením o 5 % z důvodu sdílení újmy se svým manželem. Takto dospěla k výši přiměřeného zadostiučinění 193 205 Kč. Jelikož jí žalovaná mimosoudně vyplatila částku v celkové výši 107 500 Kč, požadovala touto žalobou částku 85 705 Kč. V průběhu řízení žalobkyně připustila, že od celkové délky posuzovaného řízení by z důvodu jeho přerušení do skončení dědického řízení mělo být odečteno 2 a půl roku.

3. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně u ní uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a že jí vyplatila částku v celkové výši 107 500 Kč, kterou považovala za zcela přiměřenou vzniklé nemajetkové újmě. Žalovaná se se žalobkyní neshodovala v tom, o kolik let by měla být celková délka řízení 16 let a 8 měsíců korigována z důvodu přerušení řízení. Žalovaná vycházela z toho, že by od celkové délky řízení mělo být odečteno 8 let a 6 měsíců, tedy celková doba, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno (3 roky do skončení dědického řízení a 5 a půl roku do skončení řízení sp. zn. [spisová značka]). Upozornila, že žalobkyně již byla odškodněna za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [spisová značka] částkou v celkové výši 123 914,50 Kč. Vyšla ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, z toho za první dva roky sníženo o polovinu a základní částku snížila o 10 % z důvodu složitosti věci a o 15 % z důvodu sdílené újmy. Žalobkyně byla rovněž odškodněna za nepřiměřenou délku řízení, která byla vedena u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], kdy uvedená řízení probíhala z velké části paralelně s posuzovaným řízením.

4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované a že jí bylo vyplaceno zadostiučinění v celkové výši 107 500 Kč. Dále činil skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka] a podrobně je popsal v odst. 14 svého rozsudku, na který odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje. Dále se zabýval průběhem dědického řízení po [jméno FO] (žalobci v posuzovaném řízení), které bylo vedeno u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Na jeho skutková zjištění uvedená v odst. 15 a 16 napadeného rozsudku odvolací soud rovněž v zájmu stručnosti odkazuje. Pokud se jedná o řízení sp. zn. [spisová značka], vzal za svá nesporná tvrzení účastníků, že posuzované řízení mělo být přerušeno do skončení tohoto řízení a že toto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobkyni bylo poskytnuto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

5. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“), a to podle § 5, § 13 odst. 1, 2, §§ 14 a 15 a § 31a odst. 1 až 3, dále aplikoval stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále „Stanovisko“).

6. Shledal, že posuzované řízení trvalo celkem 19 let a 8 měsíců (od 1. 2. 2005, kdy byla podána žaloba, do 26. 9. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru). Ve vztahu k žalobkyni nicméně řízení trvalo až od 22. 1. 2008, kdy jí byla doručena žaloba spolu s platebním rozkazem, čímž se o zahájení řízení dozvěděla a mohla jí tak začít vznikat újma. Ve vztahu k žalobkyni tak posuzované řízení trvalo 16 let a 8 měsíců.

7. Dále se zabýval jednotlivými rozhodnými kritérii. Usoudil, že řízení bylo složitější po skutkové stránce, jež byla dána otázkami, které bylo v řízení nutno řešit (platnost kupní smlouvy, jíž [jméno FO] prodal 50% podíl na nemovitosti žalobkyni a jejímu manželovi, platnost odstoupení [jméno FO] od této smlouvy, otázka vlastnictví 50% podílu na nemovitosti, existenci a obsah dohody spoluvlastníků o užívání nemovitosti), a též po stránce procesní. Procesní složitost byla dána nutností řízení přerušit do skončení řízení o dědictví po [jméno FO], který v průběhu posuzovaného řízení zemřel, a dále přerušením řízení do skončení řízení sp. zn. [spisová značka], v němž byla řešena otázka určení vlastnictví k 50% podílu na nemovitostech. Posuzované řízení bylo přerušeno do skončení dědického řízení od 3. 2. 2011 do 16. 4. 2014, tedy po dobu 3 let a 2 měsíců. Dědické řízení po [jméno FO] však pravomocně skončilo již dne 13. 8. 2013, notář zaslal vyrozumění o skončení dědického dne 19. 9. 2013, které do spisu v posuzovaném řízení nebylo založeno. Soud prvního stupně přerušení řízení zohlednil do procesní složitosti v délce 1 roku a 6 měsíců, neboť za dobu 1 roku žalobkyně odškodnění nepožadovala. Přerušení posuzovaného řízení do skončení řízení sp. zn. [spisová značka] (od 15. 4. 2016 do 5. 10. 2020, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí) do složitosti procesní nezohlednil, neboť žalobkyně za dobu 4 let a téměř 6 měsíců odškodnění nepožadovala.

8. Dále se zabýval přiměřeností délky dědického řízení po [jméno FO] a řízení sp. zn. [spisová značka]. Dědické řízení trvalo od 13. 12. 2010 do 13. 8. 2013, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví. Tuto délku shledal vzhledem k okolnostem případu jako přiměřenou (v podrobnostech viz odst. 34 napadeného rozsudku). Soud prvního stupně délku dědického řízení od délky posuzovaného řízení neodečetl, ale zohlednil ji v procesní složitosti posuzovaného řízení. Řízení sp. zn. [spisová značka] bylo nepřiměřeně dlouhé, jak bylo konstatováno samotnou žalovanou a žalobkyně již za jeho nepřiměřenou délku byla odškodněna.

9. Délku řízení, která byla vedena u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] nijak nezohledňoval, neboť uvedená řízení s posuzovaným řízením nijak nesouvisela a jeho průběh neovlivňovala, i když se týkala týchž účastníků.

10. Postup orgánů veřejné moci hodnotil v odst. 41 svého rozsudku, v němž vyjmenoval řadu průtahů, jimiž bylo posuzované řízení zatíženo. Význam řízení pro žalobkyni hodnotil jako běžný a chování žalobkyně v řízení jako neutrální.

11. Při stanovení základní částky vycházel z celkové délky řízení 16 let a 8 měsíců a z částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení (za první dva roky snížené o ½ ), přičemž dle Stanoviska by bylo namístě vyjít z částky 18 000 Kč, nicméně vzhledem ke změně ekonomické reality v České republice od doby vydání Stanoviska měl za to, že by bylo namístě tuto částku navýšit o 1,5 násobek, tj. vyjít z částky 27 000 Kč. Jelikož však žalobkyně sama více než 20 000 Kč za rok trvání řízení nepožadovala, její požadavek respektoval. Takto určenou základní částku modifikoval tak, že ji snížil o 10 % za procesní složitost, o 5 % za skutkovou složitost, o 20 % za sdílení újmy s manželem a zvýšil ji o 10 % z důvodu postupu soudů. Celkem tak základní částku snížil o 25 %. Takto dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je částka 151 280 Kč (133 měsíců x 1 667 Kč – 12 x 1 667 Kč (modifikace za první dva roky) – snížení o 25 %). Jelikož žalobkyně již od žalované obdržela 107 500 Kč, náleží jí ještě částka 43 780 Kč. Úrok z prodlení žalobkyni přiznal od 25. 4. 2025, tedy po uplynutí lhůty 6 měsíců jdoucí od předběžného uplatnění nároku u žalované (24. 10. 2024).

12. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyni bylo přiznáno peněžité zadostiučinění. Přistoupil ke snížení odměny advokáta za jeden úkon (žalobu), neboť podaná žaloba byla v podstatě totožná jako žaloba, kterou podal manžel žalobkyně pan [jméno FO], jenž byl zastoupen právním zástupcem ze stejné advokátní kanceláře.

13. Opravným usnesením opravil chybu v počtech, ke které došlo ve výroku I a II rozsudku.

14. Proti výrokům I a III tohoto rozsudku ve spojení s opravným usnesením podala žalovaná včasné a přípustné odvolání.

15. Předně namítla, že v rámci úvahy o výši finančního odškodnění měla být vzata v úvahu i řízení, která byla vedena u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], za něž byla žalobkyně již odškodněna. Stav nejistoty by měl být zkoumán komplexně, a pokud ve stejném časovém období probíhalo mezi týmiž účastníky vícero soudních řízení, nelze jednoznačně určit, které z nich způsobovalo větší či menší míru nejistoty. Žalovaná dále setrvala na svém názoru, že od celkové délky posuzovaného řízení měla být odečtena celá délka dědického řízení po [jméno FO]. Posuzované řízení totiž muselo být z důvodu úmrtí [jméno FO] přerušeno a k prodloužení jeho délky o dobu, po kterou bylo vedeno dědické řízení tedy došlo z objektivních důvodů. Žalovaná přitom nenese odpovědnost za to, že došlo k úmrtí [jméno FO]. Dědické řízení nadto nebylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná byla přesvědčena, že posuzované řízení mělo být odškodněno za dobu 8 let a 2 měsíců tak, jak uvedla v písemném vyjádření k žalobě ze dne 4. 7. 2025.

16. Žalovaná dále vyjádřila nesouhlas s úvahami soudu prvního stupně ohledně výše roční částky zadostiučinění. Poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25, v němž se tento vyjádřil k rozmezí základní částky zadostiučinění 15 000 – 20 000 Kč dle Stanoviska a shledal je stále jako odpovídající. S ohledem na provedené dokazování měla žalovaná za to, že není namístě uvažovat o roční částce ve výši 20 000 Kč a za přiléhavější považovala částku 18 000 Kč, o které uvažoval soud prvního stupně bez zohlednění inflace.

17. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že podanou žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrzen.

19. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř., neboť žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

20. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a opravné usnesení podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům:

21. Opravné usnesení potvrdil podle § 219 o.s.ř., neboť bylo vydáno v souladu s § 164 o.s.ř. k opravě chyb v počtech.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

24. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy.

25. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

26. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů.

27. Odvolací soud dále vyšel z toho, že mezi účastníky nebylo sporným, že byla naplněna podmínka předběžného uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u příslušného úřadu v souladu s § 14 OdpŠk, že délku posuzovaného řízení je již třeba považovat za nepřiměřenou a je tedy dán odpovědnostní titul dle OdpŠk a že vzniklou nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích.

28. Odvolací soud se zaměřil na řešení otázek, které zůstaly mezi stranami sporné:

29. Jednalo se o následující sporné otázky: 1) zda a jakou dobu odečíst od celkové délky řízení, která činila ve vztahu k žalobkyni 16 let a 8 měsíců (od 22. 1. 2008 do 26. 9. 2024) z důvodu přerušení posuzovaného řízení nejprve do skončení dědického řízení po zemřelém žalobci [jméno FO] a později do skončení řízení sp. zn. [spisová značka], tedy jaká je celková délka posuzovaného řízení, kterou lze odškodnit, 2) výše základní částky za jeden rok trvání řízení, 3) zda a jakým způsobem zohlednit kritéria sdílené újmy, skutkové a procesní složitosti posuzovaného řízení, postupu orgánů veřejné moci (průtahy), 4) zda přihlédnout k tomu, že žalobkyni bylo poskytnuto zadostiučinění za nepřiměřené délky dalších dvou řízení, jež byla vedena ve stejné době u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

30. K vymezení délky posuzovaného řízení, kterou lze odškodnit:

31. Odvolací soud se neztotožnil se tím, jak soud prvního stupně vymezil délku řízení, která by měla být odškodněna.

32. Odvolací soud považoval předně za podstatné, že sama žalobkyně v žalobě požadovala odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení za celkem 11 let a 2 měsíce. Od celkové délky řízení 16 let a 8 měsíců odečetla jeden rok z důvodu přerušení posuzovaného řízení do skončení dědického řízení po [jméno FO] (žalobkyně souhlasila s tím, že posuzované řízení bylo nutno přerušit z důvodu úmrtí žalobce [jméno FO], ale domnívala se, že dědické řízení mělo skončit do jednoho roku, jak bývá obvyklé) a 4 roky a 6 měsíců z důvodu přerušení posuzovaného řízení do skončení řízení sp. zn. [spisová značka] (za toto řízení se žalobkyni již dostalo zadostiučinění v peněžité formě, neboť uvedené řízení bylo rovněž shledáno jako nepřiměřeně dlouhé). V průběhu řízení žalobkyně připustila, že z důvodu přerušení posuzovaného řízení do skončení dědického řízení by mělo být odečteno 2 a půl roku (přerušení od 3. 2. 2011 do 13. 8. 2013, kdy dědické řízení skončilo).

33. Pokud se jedná o zohlednění přerušení posuzovaného řízení z důvodu probíhajícího dědického řízení po [jméno FO], měl odvolací soud na rozdíl od soud prvního stupně za to, že bylo namístě od doby 16 let a 8 měsíců odečíst 2 roky a 6 měsíců tak, jak posléze připustila sama žalobkyně. V řízení totiž bylo prokázáno, že dědické řízení po [jméno FO] probíhalo po přiměřenou dobu. Trvalo sice déle než dva roky, avšak bylo komplikováno tím, že nejprve bylo zastaveno z důvodu, že zůstavitel zanechal jen nepatrný majetek, který byl vydán vypraviteli pohřbu, nicméně následně bylo zahájeno dodatečné projednání dědictví, které bylo komplikováno tím, že dědicové, kteří přicházeli v úvahu se soudním komisařem řádně nespolupracovali, došlo k odmítnutí dědictví jedním dědiců, poté bylo třeba zjišťovat další v úvahu přicházející dědice, šlo o vnučky zůstavitele, které později dědictví také odmítly (v podrobnostech viz odst. 15 napadeného rozsudku). Do délky řízení však bylo nutno zahrnout dobu, po kterou sice bylo posuzované řízení přerušeno, avšak šlo již o dobu, kdy bylo dědické řízení skončeno (doba od 13. 8. 2013 do 26. 3. 2014).

34. Pokud se jedná o přerušení řízení do skončení řízení sp. zn. [spisová značka] (doba od 15. 4. 2016 do 5. 11. 2021), souhlasil odvolací soud se žalobkyní a soudem prvního stupně, že do délky posuzovaného řízení nebylo namístě zahrnout dobu 4 let a 6 měsíců, neboť žalobkyně odškodnění za tuto dobu nepožadovala z důvodu, že již byla za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [spisová značka] odškodněna.

35. K argumentaci žalované, že měla být odečtena celková doba, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno do skončení řízení sp. zn. [spisová značka], tj. doba od 15. 4. 2016 do 5. 11. 2021 (5 let a 7 měsíců), odvolací soud uvádí, že řízení sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno již dne 5. 10. 2020, v posuzovaném řízení však bylo pokračováno až usnesením ze dne 15. 10. 2021, které nabylo právní moci dne 5. 11. 2021, tedy déle než po roce od doby, kdy odpadl důvod pro přerušení řízení. Dobu jednoho roku a jednoho měsíce, kdy bylo posuzované řízení přerušeno nedůvodně je proto třeba do celkové délky řízení zahrnout.

36. Odvolací soud uzavírá, že celková délka posuzovaného řízení, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu jeho nepřiměřené délky činí 9 let a 8 měsíců (16 let a 8 měsíců mínus 7 let).

37. K výši základní částky za jeden rok trvání řízení:

38. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že v projednávané věci bylo namístě vyjít z částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení tak, jak požadovala žalobkyně, i když z jiných důvodů.

39. Odvolací soud nesouhlasil s úvahou soudu prvního stupně, že by základní částka za jeden rok trvání řízení měla být navýšena z důvodu změny ekonomické situace v České republice od doby vydání Stanoviska. V této souvislosti odkazuje na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že z ústavního pořádku neplyne povinnost v současnosti při stanovování základních částek zadostiučinění (respektive částek přiznávaných jako odškodnění) za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zohlednit také růst životní úrovně ve společnosti či inflaci, k níž došlo za posledních čtrnáct let a že rozhodovací praxe civilních soudů založená na stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (č. 58/2011 Sb. rozh. civ.) není ani v roce 2025 v rozporu s ústavními požadavky. Není tedy povinnost přiznávané částky odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení valorizovat s ohledem na inflaci a růst životní úrovně, rozhodující je individuální přiměřenost náhrady. (Nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25).

40. Odvolací soud měl tedy za to, že při stanovení výše základní částky za jeden rok trvání řízení bylo třeba vyjít z rozmezí částek 15 000 – 20 000 Kč v souladu se Stanoviskem. Odvolací soud přihlédl k tomu, že délka řízení 9 let a 8 měsíců se blížila 10 letům, zároveň se v posuzovaném řízení vyskytla řada průtahů, tedy období neodůvodněné nečinnosti, které posuzované řízení prodloužily o cca 1/3 (ke specifikaci jednotlivých průtahů odvolací soud odkazuje na odst. 41 napadeného rozsudku). Průtahy se na celkové délce řízení podílely významnou měrou. Proto odvolací soud považoval za vhodné vyjít z částky 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení.

41. Ke kritériím sdílené újmy, skutkové a procesní složitosti a postupu orgánů veřejné moci (průtahy):

42. Odvolací soud souhlasil s názorem soudu prvního stupně, že bylo třeba zohlednit, že žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení na straně žalované společně se svým manželem [jméno FO], tudíž újmu, kterou pociťovala, do určité míry se svým manželem sdílela. Proti oběma byl uplatněn jeden žalobní nárok, oba byli zastoupeni stejným právním zástupcem, v řízení postupovali ve shodě. Odvolací soud nicméně považoval za přiléhavější krátit z tohoto důvodu základní částku o 15 % tak, jak to učinila žalovaná.

43. Hodnocení kritéria skutkové složitosti tak, jak jej učinil soud prvního stupně považoval odvolací soud za zcela správné, stejně jako krácení základní částky z tohoto důvodu o 5 %. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na úvahy soudu prvního stupně uvedené v odst. 31 napadeného rozsudku, s nimiž souhlasil.

44. Kritérium procesní složitosti odvolací soud do modifikace základní částky nepromítl. Dle závěrů soudu prvního stupně byla procesní složitost věci dána především přerušením řízení. Přerušení řízení však bylo promítnuto do stanovení základní délky. Další korekce ze stejného důvodu tak již nebyla namístě.

45. Vzhledem k tomu, že postup orgánů veřejné moci (průtahy) se na celkové délce řízení projevily podstatným způsobem, přistoupil odvolací soud ještě k navýšení základní částky pro průtahy o 5 %.

46. K zohlednění řízení, jež byla vedena u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]:

47. Odvolací soud plně přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že řízení vedená u OS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] s posuzovaným řízením nijak nesouvisela. Sice se týkala týchž účastníků a probíhala ve stejné době, avšak jejich předmět byl jiný a s posuzovaným řízení nesouvisel. Nebyl tedy žádný důvod zohledňovat zadostiučinění, jež byla poskytnuta žalobkyni za jejich nepřiměřenou délku v projednávané věci.

48. Na základě shora uvedeného určil odvolací soud výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež žalobkyni vznikla v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení takto: základní částka = 173 368 Kč (104 měsíců x 1 667 Kč), modifikace základní částky mínus 15 % (= snížení o 15 % za sdílenou újmu, snížení o 5 % za skutkovou složitost, zvýšení o 5 % za průtahy) = 147 363 Kč.

49. Jelikož žalovaná žalobkyni již vyplatila částku 107 500 Kč, zbývá k doplacení 39 863 Kč.

50. Odvolací soud si byl vědom, že manželovi žalobkyně byla v řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] přiznána na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu za totožné řízení částka 43 780 Kč. Zdejší odvolací soud nicméně nesouhlasil s posouzením jednotlivých kritérií a stanovení celkové délky řízení, která by měla být odškodněna tak, jak bylo učiněno ve zmíněné věci. Rozdíl mezi oběma přiznanými částkami pak není nijak výrazný, činí pouze 3 917 Kč.

51. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen tak, že žalobu co do částky 3 917 Kč (43 780 – 39 863) s příslušenstvím zamítl a ve zbývající části jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný.

52. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.

53. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, neboť se jí dostalo přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě. Proto jí náleží vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

54. Žalobkyni vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

55. Dále jí vznikly náklady řízení za právní zastoupení advokátem.

56. Advokát žalobkyně učinil v řízení před soudem prvního stupně tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u jednání dne 10. 9. 2025). V řízení odvolacím neučinil žádný účelný úkon (písemné vyjádření k odvolání nebylo podáno, pouze byla zaslána omluva z jednání s návrhem na potvrzení prvostupňového rozsudku). Za úkony převzetí a příprava zastoupení a žaloba požadoval zástupce žalobkyně odměnu ve výši 80 % za úkon, neboť žalobní nárok byl uplatněn ve spolupráci s advokátem manžela žalobkyně.

57. Tarifní hodnota činila 39 863 Kč (výše přiznané náhrady podle § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále „a. t.“). Z této tarifní hodnoty činila výše odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5. a. t. 2 700 Kč, snížená o 20 % = 2 160 Kč. Na odměně tak advokátovi náleží částka v celkové výši 7 020 Kč (2 x 2 160 + 2 700).

58. Součástí nákladů řízení je též náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.).

59. K jednání u soudu prvního stupně dne 10. 9. 2025 jel advokát osobním automobilem na trase [adresa] – [adresa] a zpět (226 km, spotřeba 9,4 l/100 km, cena paliva dle vyhlášky 34,7 Kč/l, sazba základní náhrady 5,8 Kč/km), tudíž mu vznikl nárok na cestovné ve výši 2 048 Kč a na náhradu za ztrátu času na cestě podle § 14 odst. 3 a. t. ve výši 150 Kč za jednu půlhodinu, celkem se jednalo o 8 půlhodin (4 půlhodiny jedna cesta) x 150 Kč = 1 200 Kč.

60. Náklady právního zastoupení tedy činily celkem 11 618 Kč (7 020 + 1 350 + 2 048 + 1 200).

61. Celkem tedy účelně vynaložené náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činily částku 13 618 Kč (11 680 + 2 000) kterou odvolací soud uložil žalované zaplatit žalobkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

62. Výrok II nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.