o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. července 2024, č. j. 5 C 81/2024-31,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 31 962 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 10. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 27 235,01 Kč, úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 38 448,42 Kč od 27. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 12 875,45 Kč od 6. 1. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 31 962 Kč od 6. 1. 2023 do 5. 10. 2023 (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 023,57 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 59 197,01 Kč s příslušenstvím jako postoupené pohledávky společnosti [právnická osoba]. za žalovaným z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne [datum] pod č. [hodnota] a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 346 Kč, jež zahrnovaly splátku jistiny a splátku úroku (dále jen „smlouva o úvěru“). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil na něj pouze 7 038 Kč. Proto byl úvěr právní předchůdkyní žalobkyně prohlášen za okamžitě splatný ke dni 26. 12. 2022. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny úvěru ve výši 38 448,42 Kč, dlužného úroku z úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 389,03 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 14 359,56 Kč (vyčíslené ke dni 20. 10. 2023 ve výši 0,1 % denně z částky 44 837,45 Kč).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázaný závěr o skutkovém stavu, že dne 24. 6. 2022 byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány na účet žalovaného č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč. Žalovaný z nich právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze 7 038 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 29. 8. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Na zaslanou výzvu k úhradě dluhu nijak nereagoval.

5. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena, neboť na ní chyběl podpis jednajícího (§ 561 odst. 1, § 562 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce). Měl za to, že samotné provedení autorizační platby ve výši 1 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného pod variabilním symbolem, který byl poté uveden jako kód nahrazující podpis žalovaného na návrhu smlouvy o úvěru nebylo dostačující pro identifikaci podepisující osoby, pokud tato osoba nebyla předtím řádně ztotožněna.

6. Právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným proto posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na jeho účet 39 000 Kč a žalovaný jí zaplatil 7 038 Kč, činí rozdíl ve výši 31 962 Kč bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, které je povinen žalobkyni vrátit.

7. Postoupení pohledávky hodnotil podle § 1879 a násl. o. z. Úrok z prodlení žalobkyni přiznal podle § 1968, § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k úhradě dluhu odeslané žalovanému dne 25. 9. 2023.

8. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla ve sporu poměrně úspěšnější, a proto jí náleží vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části jeho nákladů.

9. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, což žalobkyně tvrdila a doložila. Kontraktační proces podrobně popsala v doplnění žaloby ze dne 10. 4. 2024. Soud prvního stupně neprovedl všechny žalobcem předložené důkazy ohledně kontraktačního procesu, tedy ověřením bankovního účtu žalovaného, dokladem o odeslání platby 1 Kč na účet žalovaného s uvedením variabilního symbolu, zaslanou sms (informace o vyplacení), dokladem o vyplacení úvěru a přehledem plateb. Tyto listiny již jsou obsahem spisu. Není pravdou, že by žalovaný nebyl před provedením autorizační platby 1 Kč ztotožněn a identifikován. Žalobkyně setrvala na svém stanovisku, že provedení autorizační platby ve výši 1 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného pod variabilním symbolem, který byl poté uveden jako kód nahrazující podpis žalovaného na návrhu smlouvy o úvěru byl k identifikaci jednající osoby dostačující. Za správný neměla ani názor soudu prvního stupně, že projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy by bylo možno při jednání v elektronické podobě učinit pouze kvalifikovaným nebo uznávaným elektronickým podpisem jednající osoby. Odkázala na § 562 odst. 1 o. z. ve spojení s § 561 o. z. s tím, že k identifikaci osoby postačí např. zaslání unikátního hesla v SMS zprávě. Heslo mohl žalovaný seznat pouze z údajů uvedených na jeho běžném účtu. Ověření jeho identity nastalo zadáním tohoto jedinečného kódu do pole formuláře [podezřelý výraz].

10. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobě i v zamítnuté části vyhoví a aby přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

12. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř. Žalovaný se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavil. Za žalobkyni se k odvolacímu jednání dostavil advokát [tituly před jménem] [jméno FO], který však odvolacímu soudu nepředložil řádnou substituční plnou moc, která by mu byla udělena zástupcem žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], ale pouze substituční plnou moc, kterou mu udělil advokát [tituly před jménem] [jméno FO], který však byl pouze substitutem advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. Takové zastoupení není podle § 25 odst. 2 o.s.ř. přípustné a jedná se o tzv. řetězení plných mocí. Uvedený zákaz nelze překlenout ujednáním v substituční plné moci ze dne 21. 11. 2023, že zmocněný advokát (substitut [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO]) je oprávněn si za sebe ustanovit zástupce, neboť se jedná se o obcházení § 25 odst. 2 o.s.ř.

13. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, tj. z jeho skutkových závěrů ohledně postoupení pohledávky, vyplacení částky 39 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, zaplacení částky 7 038 Kč žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně.

15. Odvolací soud shledal opodstatněnou námitku žalobkyně, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla smlouva o úvěru uzavřena, neboť nebyla žalovaným podepsána, přičemž nepovažoval za dostatečnou identifikaci jednající osoby pomocí autorizační platby 1 Kč zaslané věřitelem žalovanému na jeho bankovní účet s variabilním symbolem v podobě číselného kódu, kterým byl poté návrh na uzavření smlouvy o úvěru opatřen.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. totiž platí, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky, jako tomu bylo i v projednávané věci, nemusí být právní jednání opatřeno některou z forem elektronického podpisu, ale písemná forma právního jednání se považuje za zachovanou i tehdy, pokud lze zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu.

18. K tomu srovnej komentář k § 562 [Elektronické a jiné technické prostředky]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.:

19. K zachování písemné formy tedy není elektronický podpis nezbytný a postačí možnost zachycení obsahu a určení jednající osoby.

20. Určení jednající osoby znamená možnost identifikace jednajícího, včetně ověření totožnosti, ze strany adresáta právního jednání. Adresát musí mít možnost jednajícího identifikovat s použitím jemu dostupných prostředků a metod, přičemž možnost identifikace může vyplývat ze způsobu jednání zvoleného jednajícím nebo z ujednání stran.

21. Určení jednající osoby při písemném právním jednání učiněném elektronicky může mít i podobu číselného kódu dohodnutého mezi kontrahenty (rozsudek [Orgán veřejné moci] sp. zn. 47 Co 97/2023).

22. Kontraktační proces popsaný žalobkyní v podání ze dne 10. 4. 2024 měl proběhnout právě způsobem využití číselného kódu k podpisu návrhu úvěrové smlouvy, přičemž žalovaný věřiteli předtím sám sdělil své jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a číslo svého bankovního účtu, předložil rovněž výpisy z tohoto účtu.

23. Jelikož soud prvního stupně veden nesprávným právním názorem nečinil žádná skutková zjištění z listin předložených žalobkyní ohledně kontraktačního procesu provedených k důkazu při jednání soudu prvního stupně dne 2. 7. 2024, zopakoval odvolací soud dokazování podle § 213 odst. 3 o.s.ř.

24. Z takto zopakovaného dokazování učinil následující skutková zjištění:

25. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru zjistil, že mezi společností [právnická osoba]. jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout klientovi spotřebitelský úvěr ve výši 39 000 Kč, klient se zavázal, že věřiteli splatí celkovou částku 112 608 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 2 346 Kč, zápůjční úroková sazba činila 66,83 %, předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů na úvěr (RPSN) činila 91,62 %, klient k označení své osoby ve smlouvě uvedl jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo bankovního účtu, telefonní číslo, emailovou adresu, smlouva byla ze strany klienta podepsána kódem [tel. číslo] věřitel smlouvu akceptoval, smlouva byla sjednána přes internetové stránky [webová stránka]. Úvěr byl v této podobě schválen (oznámení o schválení úvěru).

26. Z výpisů z účtu č. [č. účtu] zjistil, že se jednalo o účet vedený na jméno žalovaného, na který mu chodila výplata od [právnická osoba] ve výši cca 17 000 Kč měsíčně. Věřitel klienta prověřoval v registru [podezřelý výraz] a v nebankovním registru klientských informací ([podezřelý výraz]).

27. Z dokladu o vyplacení úvěru, dokladu o odeslání částky 1 Kč a přehledu pohybů na účtu č. [č. účtu] zjistil, že na účet žalovaného č. [č. účtu] byla ze strany věřitele dne [datum] hodin zaplacena částka 1 Kč s variabilním symbolem [var. symbol]s tím, že se jedná o podpisový kód a identifikaci klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru [právnická osoba]. a téhož dne v [datum] hodin částka [částka] s identifikací [podezřelý výraz].

28. Z přehledu splátek zjistil, že žalovaný věřiteli na úvěr zaplatil tři splátky po 2 346 Kč, a to ve dnech 28. 7. 2022, 16. 9. 2022 a 19. 9. 2022.

29. Z oznámení ze dne 26. 12. 2022 zjistil, že věřitel prohlásil úvěr za okamžitě splatný ke dni 26. 12. 2022 z důvodu opoždění se splácením úvěru v délce 65 dnů, výše dluhu k tomuto datu činila 46 435 Kč.

30. Z výzvy k plnění ze dne 3. 11. 2023 a podacího lístku zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 73 646,04 Kč, výzva byla odeslána dne 6. 11. 2023.

31. Součástí postoupených pohledávek věřitele na žalobkyni byla i pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy č. [hodnota] (příloha č. [hodnota] prohlášení – seznam postoupených pohledávek).

32. Z veřejné databáze [podezřelý výraz], která je součástí informačního servisu [Orgán veřejné moci] odvolací soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu (RPSN) činila v měsíci červnu 2022 9,33 % (k tomu viz odkaz [webová stránka]).

33. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla písemnou formou (§ 562 odst. 1 o. z.) uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), a to prostřednictvím elektronických komunikací, kdy osoba žalovaného byla dostatečně určena jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm, číslem bankovního účtu, telefonním číslem, emailovou adresou, identita žalovaného byla ověřena zasláním částky 1 Kč na jeho bankovní účet se specifickým kódem, kterým pak byla smlouva z jeho strany podepsána kódem [hodnota] Přístup k tomuto kódu měla pouze osoba, jež měla přístup k bankovnímu účtu žalovaného (který věřiteli předložil výpisy z tohoto účtu, kde bylo možno ověřit, že jde o účet vedený na jméno žalovaného).

34. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit ve 48 splátkách po 2 346 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil pouze 3 x 2 346 Kč, a proto byl úvěr prohlášen věřitelem za okamžitě splatný ke dni 26. 12. 2022.

35. Odvolací soud nicméně po doplněném dokazování přesto shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné, neboť uzavřenou smlouvu je třeba považovat za neplatnou.

36. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 66,83 % a RPSN činila 91,62 %. V době, kdy byla úvěrová smlouva sjednána přitom činily úroky z úvěru na spotřebu pro domácnosti poskytované bankovními institucemi průměrně 8,84 % p. a. a RPSN 9,33 %. Úroková sazba sjednaná ve smlouvě o úvěru tak byla 7,5krát vyšší a RPSN téměř desetkrát vyšší. Úrok v takové výši je již třeba považovat za rozporný s dobrými mravy (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005) a ujednání o takovém úroku je proto neplatné podle § 580 odst. 1 o. z.

37. Výši úroků přitom bylo třeba porovnat s obvyklými úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, neboť jako takový byl úvěr žalovanému poskytnut. Ani okolnost, že právní předchůdkyně žalobkyně je nebankovní institucí a poskytuje úvěry s rizikovou návratností, nemůže být důvodem pro sjednávání úroků v nemravné výši (k tomu viz opět rozsudek [Orgán veřejné moci] sp. zn. 47 Co 97/2023).

38. Zároveň v daném případě činí neplatně dohodnutý úrok z úvěru neplatnou celou smlouvu, neboť ujednání o úroku nelze od jejího ostatního obsahu oddělit. Odvolacímu soudu je totiž z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu nebankovních úvěrů poskytuje úvěry pravidelně s úroky v nemravné výši, na čemž je její podnikání založeno a přesto, že jsou jí známy závěry Nejvyššího soudu i nižších soudů ohledně této problematiky. Odvolací soud má proto za to, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěrovou smlouvu bez takto vysokého úroku, tedy bez její neplatné části (§ 576 o. z.) nesjednala. Z těchto důvodů činí neplatně sjednaný úrok neplatnou celou úvěrovou smlouvu.

39. V typově obdobných případech se vyslovil zdejší odvolací soud rovněž ve prospěch neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku, a to např. ve svých rozsudcích sp. zn. 22 Co 61/2022, 62 Co 320/2021, 21 Co 46/2024.

40. Jelikož je tedy úvěrová smlouva neplatná jako celek, náleží žalobkyni pouze částka, o kterou byl žalovaný bezdůvodně obohacen (§ 2991 o. z.), tedy částka, kterou žalobkyni přiznal soud prvního stupně výrokem I. napadeného rozsudku (39 000 – 7 038 = 31 962).

41. Odvolací soud proto shledal, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

42. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

43. Na základě výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř.

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná, avšak žalovanému náklady odvolacího řízení nevznikly.

45. Výrok I. nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.