o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. června 2024, č. j. 26 C 263/2021-319,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vydat žalobkyni psa plemene [název] jménem [název], číslo čipu [číslo] (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 65 620,60 Kč (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 znalečné ve výši 16 627 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované vydání psa plemene [název] jménem [název], číslo čipu [číslo] (dále jen „pes“) s odůvodněním, že kupní smlouvou ze dne 4. 4. 2021 prodala jako prodávající psa žalované jako kupující, přičemž žalovaná ji při uzavírání smlouvy uvedla v omyl o podstatných náležitostech pro uzavření kupní smlouvy, a to zejména o zdravotním stavu svých jednatelů z hlediska jejich schopnosti zabezpečit řádnou péči o psa (dlouhé, intenzivní procházky, socializaci). Kupní smlouvu proto považovala za neplatnou. Zároveň z důvodu opatrnosti od kupní smlouvy odstoupila pro její podstatné porušení ze strany kupující.

3. Žalovaná nesporovala uzavření kupní smlouvy. Považovala ji za platnou, neboť zdravotní stav jednatelů (manželů [jméno FO]) umožňuje řádnou péči o psa. O psa je řádně postaráno, pes v péči manželů [jméno FO] prospívá a je u nich spokojený. Měla za to, že ani nebyl dán důvod pro odstoupení od kupní smlouvy.

4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastnic, že mezi nimi byla dne 4. 4. 2021 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl pes, závazky kupujícího byly dohodnuty v čl. VI. Z jednotlivých provedených důkazů činil skutková zjištění, která popsal v odst. 5. až 18. svého rozsudku, na která odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje.

5. Vzal za prokázané, že před uzavřením kupní smlouvy se konaly u žalobkyně tři schůzky. Kupní smlouva měla být původně uzavřena s manželi [jméno FO], ale nakonec byla uzavřena se žalovanou společností. Žalobkyně před podpisem kupní smlouvy zjišťovala, zda manželé [jméno FO], jednatelé žalované, budou schopni zajistit stravování psa pouze syrovým masem, zda ji budou informovat o vývoji psa, zda jsou po zdravotní stránce schopni zajistit jeho výchovu, výživu a socializaci. Manželé [jméno FO] se o psa řádně starají, veterinář shledal psa zdravého, řádně osvaleného. Pes je pravidelně venčen, manželé [jméno FO] s ním chodí na procházky. Pes se stýká s ostatními psy, má výběh u domu manželů [jméno FO], spí v domě, jezdí s nimi do práce. Do 8. 5. 2021 žalobkyně dostávala o psovi zprávy, a to nejprve od pana [jméno FO], později od jeho dcery paní [jméno FO]. Byť pan [jméno FO] trpí [podezřelý výraz] chorobou a paní [jméno FO] trpěla onemocněním srdce, byli schopni po zdravotní stránce o psa pečovat, a to jak v době před uzavřením kupní smlouvy, tak po jejím uzavření a převzetí psa.

6. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Dospěl k závěru, že mezi stranami byla uzavřena kupní smlouva podle § 2079 odst. 1 o. z. Kupní smlouvu neshledal neplatnou podle § 583 o. z. Manželé [jméno FO] neuvedli žalobkyni při uzavírání kupní smlouvy v omyl ohledně toho, jak se budou o psa starat a jaké jsou jejich možnosti se o něj starat z hlediska jejich zdravotního stavu. Skutečnost, že pes není krmen pouze syrovým masem, ale je krmen rovněž granulemi neshledal v tomto směru významnou.

7. Odstoupení od kupní smlouvy posuzoval podle § 2002 odst. 1, 2 o. z., neboť možnost odstoupení od kupní smlouvy pro porušení smluvních povinností (zejména zajištění řádného života psa – aktivní procházky, nezbytná socializace, neumožnění kontroly psa a úrovně jeho ubytování, rezignace na informační povinnost) nebyla v kupní smlouvě sjednána. Důvod pro odstoupení od kupní smlouvy neshledal. Bylo prokázáno, že manželé [jméno FO] se o psa řádně starají, zajišťují mu veterinární péči, vytvářejí mu odpovídající životní podmínky, nedrží ho v kotci, na řetězu nebo jen na zahradě. Pes žije s manželi [jméno FO] na sjednané adrese. Zprávy o psovi žalobkyni nejprve poskytoval pan [jméno FO], později z jeho pověření paní [jméno FO], a to až do incidentu, ke kterému došlo dne 8. 5. 2021. Toho dne žalobkyně a svědek [jméno FO] (její manžel) přijeli se svými dalšími psy a synem do bydliště manželů [jméno FO]. Absolvovali procházku se psem žalované a svými psy. Po návratu z procházky, kdy zúčastnění seděli na zahradě mezi nimi došlo ke konfliktu. Soud prvního stupně po zhodnocení svědeckých výpovědí a výpovědí účastníků řízení dospěl k závěru, že konflikt vyvolala žalobkyně, když subjektivně zhodnotila, že o psa není ze strany manželů [jméno FO] řádně postaráno, že nemá dostatečnou fyzickou aktivitu apod. a chtěla jej získat zpět. Za této situace a za situace, kdy pan [jméno FO] označil neustálé vyžadování informací o psu za obtěžující, shledal soud prvního stupně, že pokud manželé [jméno FO] po 8. 5. 2021 již žalobkyni o psovi informace neposkytovali, neumožnili jí kontrolu psa v místě jeho pobytu a přerušili s žalobkyní kontakt nejednalo se o podstatné porušení kupní smlouvy.

8. Soud prvního stupně vzal také v úvahu, že pes žije u manželů [jméno FO] několik let, podle závěrů znalkyně [jméno FO] by vrácení psa žalobkyni nebylo vhodné. Soud prvního stupně se přiklonil k závěrům znalkyně [jméno FO], která psa fyzicky shlédla, a nikoli k závěrům znalkyně [jméno FO], která psa fyzicky neshlédla.

9. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení státu rozhodl podle výsledku řízení podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř.). Měla za to, že v řízení prokázala, že byla žalovanou při uzavírání kupní smlouvy uvedena lstí v omyl a kupní smlouva je tedy neplatná. Pokud by žalobkyně tehdy věděla, že paní [jméno FO] trpí onemocněním srdce, kdy v řízení bylo prokázáno, že jím trpěla od roku 2019, a pan [jméno FO] [podezřelý výraz] nemocí a letitými problémy s kolenem, k uzavření kupní smlouvy by nedošlo. V případě, že by odvolací soud shledal, že kupní smlouva byla uzavřena platně, došlo ze strany žalobkyně k platnému odstoupení od kupní smlouvy pro její podstatné porušení, a to porušení povinnosti žalované zajistit psovi odpovídající životní podmínky, pohyb, socializaci, dále povinnosti umožnit kontrolu psa a úrovně jeho ubytování, žalovaná dále zcela rezignovala na informační povinnost vůči žalobkyni.

11. Z provedeného dokazování podle žalobkyně vyplynulo, že ačkoli se žalovaná s textem kupní smlouvy seznámila, neměla v úmyslu své závazky plnit. Pro žalobkyni byly pravidelné informace o psovi zcela zásadní, a proto si je vymínila přímo v kupní smlouvě. Jednalo se tak o podstatné okolnosti smlouvy, bez nichž by kupní smlouvu neuzavřela. Pro žalobkyni byl zásadní otázkou rovněž zdravotní stav zájemců o psy, jakož i další kritéria ovlivňující životní podmínky zvířete (začlenění do života rodiny, cestování se psem, socializace, dostatečný pohyb jakožto psa loveckého plemene). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zdravotní stav manželů [jméno FO], jakož i jiných zájemců o psy, zjišťovala. Na základě toho se rozhodovala, zda kupní smlouvu se zájemci uzavře. V rámci jednání před uzavřením kupní smlouvy se jednatelé žalované prezentovali jako osoby sice starší, avšak bez jakýchkoli zdravotních problémů, a to ani těch spojených s věkem. Uvedli, že vedou velmi aktivní život, cestují a hodlají psa plně integrovat do svého aktivního života. Jejich tvrzení však neodpovídala skutečnému stavu, když provedeným dokazováním bylo zjištěno, že paní [jméno FO] se psem ujde za hodinovou procházku pouze 2 až 3 kilometry. Z výpovědi znalkyně [jméno FO] vyplynulo, že procházka není sportovní aktivitou, ale pouze zajištěním základní biologické potřeby psa. Je zcela nerozhodné, zda zdravotní stav manželů [jméno FO] a jemu odpovídající péče o psa je vyhovující z pohledu běžné, standardní péče. Cílem žalobkyně totiž bylo nalézt kupce, kteří psovi zajistí nadstandardní životní podmínky odpovídající představám žalobkyně a s nimiž bude moci udržovat po celý život štěněte pravidelný kontakt. Ke sjednání obdobných závazků někteří chovatelé přistupují. Žalobkyně nikdy nepožadovala každodenní reportování o psovi ani jiných štěňatech. Počáteční kontakt s chovateli je však u štěňat častější, postupem času frekvence klesá, až se ustálí například na komunikaci jedenkrát ročně či při mimořádné události v životě psa.

12. Závěr soudu prvního stupně o platnosti kupní smlouvy považovala žalobkyně za překvapivý, neboť soud prvního stupně konstatoval, že má za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala podmínky, do jakých se pes dostane a že považuje za podstatné, zda by pes v případě odnětí manželům [jméno FO] netrpěl. Pokud měl soud prvního stupně za to, že kupní smlouva je platná, resp. nejsou dány důvody pro vrácení psa žalobkyni, nebyl důvod zadávat zpracování znaleckého posudku. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by péče o psa hraničila s týráním zvířete. Závěry veterináře i znalkyně [jméno FO] však prokazují toliko běžný stav zvířete. Žalobkyně doložila několik důkazů, které svědčily o tom, že si pes při návratu k chovateli nebo do prostředí, které zná, zvykne velmi rychle, že změna chovatele je v chovatelských kruzích běžná a psi ji snášejí bez problémů. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl. Vyšel pouze ze znaleckého posudky znalkyně [jméno FO], která své závěry odmítla před soudem obhájit. Posudek této znalkyně trpí vadami, pro které se stal nepoužitelným, neboť Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 11. 1. 2024, č. j. [spisová značka] konstatoval, že posudek je na samé hraně přezkoumatelnosti s tím, že nedostatky lze odstranit výslechem znalkyně, k němuž však nedošlo. Znalecký posudek znalkyně [jméno FO] nevzal soud prvního stupně vůbec v potaz, aniž uvedl proč.

13. Na plnění smluvních povinností žalované nemůže mít vliv incident ze dne 8. 5. 2021 a jeho případný iniciátor. V rámci přestupkového řízení byl případ odložen, nicméně soud prvního stupně se z nepochopitelných důvodů přiklonil k závěru, že konflikt vyvolala žalobkyně. Za zcela nemístnou považovala žalobkyně jeho úvahu, že pes je v péči žalované již od dubna 2021, a uplynulo tedy již mnoho let od jeho předání. Pokud soud prvního stupně považoval smlouvu za platnou a shledal, že není dána povinnost žalované psa žalobkyni vrátit, byla tato úvaha nadbytečná. Žalobkyně měla za to, že ze strany soudu prvního stupně se jednalo v zásadě o „pocitové“ rozhodnutí, aniž by mu odpovídalo náležité právní posouzení. Žalobkyně žalobu podala dne 14. 7. 2021, tedy tři měsíce po předání psa žalované, nicméně první jednání ve věci se konalo až dne 4. 8. 2022, následně docházelo v řízení k průtahům. Skutečnost, že od předání psa již uplynula delší doba, proto nemůže jít žalobkyni k tíži.

14. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem souhlas, navrhla, aby byl odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen a žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Měla za to, že soud prvního stupně správně uzavřel, že kupní smlouva je platná. Nadto ji sepisovala sama žalobkyně, nemůže se tudíž domáhat její neplatnosti. Nenastala ani žádná skutečnost, na jejímž základě by bylo možno od kupní smlouvy odstoupit, neboť manželé [jméno FO] žádnou sjednanou povinnost neporušili. Není možné vyžadovat každodenní reportování o životě psa. I pokud by taková povinnost byla sjednána, je třeba ji považovat za rozpornou s dobrými mravy. Soud prvního stupně vzal v potaz také důležitý argument žalované, že pes je živý tvor, proto bylo třeba hodnotit, jak na tom pes je a jaké důsledky by mělo jeho přemístění. Pes má u žalované vynikající péči, je šťastný a spokojený. Znalecký posudek objednaný soudem prvního stupně vyzníval jednoznačně ve prospěch žalované, proto nebyl výslech znalkyně nutný. I bez tohoto posudku však důkazy vyznívají ve prospěch verze žalované. Posudek předložený žalobkyní byl zcela nepoužitelný, neboť znalkyně posuzovala psa, kterého nikdy neviděla. Soud prvního stupně zcela správně posoudil i zdravotní stav manželů [jméno FO].

16. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že není opodstatněné.

17. Odvolací soud nejprve doplnil dokazování kupní smlouvou ze dne 4. 4. 2021 (§ 213 odst. 4 o.s.ř.), neboť shledal, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud touto smlouvou důkaz neprovedl a vycházel pouze z toho, že její uzavření, předání psa a zaplacení kupní ceny bylo mezi stranami nesporné.

18. Mezi stranami byl totiž sporný výklad dalších ujednání ve smlouvě, a to článku VI. v části závazků kupujícího, k čemuž bylo potřeba dokazování kupní smlouvou provést.

19. Z kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2021 odvolací soud (mimo výše uvedených nesporných skutečností) zjistil, že v čl. VI. se kupující z hlediska péče o psa a informační povinnosti zavázal: 1) řádně se o psa starat a zabezpečit mu odpovídající veterinární péči, odpovídající životní podmínky, dále že pes nebude držený v kotci, na řetězu nebo na zahradě, ale bude v domě spolu s rodinou jako plnohodnotný člen rodiny, 2) kdykoli umožnit chovateli kontrolu zdravotního stavu a úrovně ubytování psa, 3) informovat chovatele o všech závažných skutečnostech v životě štěněte v průběhu celého jeho života, 4) po předchozím emailovém či telefonickém dotazu prodávajícího informovat prodávajícího o zdravotním stavu psa, jeho vývoji, výchově a veškerých aktivitách v soutěžích.

20. Jinak měl odvolací soud za to, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a při posouzení věci vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak je stručně popsán shora.

21. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Z provedených důkazů pak učinil odpovídající skutkové závěry a věc též přiléhavě právně posoudil.

22. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně jako prodávající prodala žalované jako kupující kupní smlouvou ze dne 4. 4. 2021 psa. Pes byl žalované předán a žalovaná zaplatila sjednanou kupní cenu.

23. Žalobkyně svůj tvrzený nárok na vydání psa postavila na dvou argumentech. Předně tvrdila, že byla žalovanou jako kupující uvedena v omyl, když nebyla pravdivě informována o zdravotním stavu manželů [jméno FO] (jednatelů žalované, u nichž měl pes bydlet a kteří se o něj měli starat) z hlediska toho, zda jsou schopni zajistit řádnou péči o psa, jeho výchovu, dostatečný pohyb a socializaci, dále o jejich ochotě umožnit žalobkyni sledovat vývoj psa, kontrolovat jeho stav a ubytování, informovat o psovi, a proto považovala kupní smlouvu za neplatnou podle § 583 o. z. Dále tvrdila, že od kupní smlouvy odstoupila pro podstatné porušení povinností žalovanou, a to zajištění řádného života psa (aktivní procházky, socializace), neumožnění kontroly psa a úrovně jeho ubytování, rezignace na informační povinnost.

24. K neplatnosti smlouvy pro omyl:

25. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

26. Výše uvedené základní povinnosti z kupní smlouvy byly jak prodávající, tak kupující splněny.

27. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

28. Podle § 584 odst. 1 o. z. týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu.

29. Podle § 584 odst. 2 o. z. bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti.

30. Podle právní teorie je omyl založen na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání. Omyl může být spojen s vůlí jednajícího i s jejím projevem. Omyl se může týkat jakékoli skutečnosti významné pro provedení právního jednání, zejména týkající se právního důvodu jednání, osoby, vůči níž jednající projevuje svou vůli či předmětu právního jednání. Prvním předpokladem omylu podle § 583 o. z. je skutečnost, že jde o omyl týkající se skutečnosti rozhodné pro provedení daného právního jednání (omyl podstatný), tedy týkající se hlavních složek tvořících obsah právního jednání, případně vedlejších okolností, které strany prohlásily za rozhodující. Omyl je ve smyslu § 583 o. z. podstatný, pokud by znalost skutečného stavu věci vedla účastníka k tomu, že by dané právní jednání neprovedl vůbec, nebo by je provedl za odlišných podmínek.

31. (Lavický Petr, JUDr. a kol., Občanský zákoník I, Obecná část (§ 1-654), Komentář, C.H.Beck, 1. vydání 2014, str. 2101-2104).

32. Žalobkyně svůj omyl vztahovala k osobě kupujícího a k jeho schopnosti po zdravotní stránce zabezpečit řádnou péči o psa, zejména zmiňovala zajištění dostatečné pohybové aktivity psa a jeho socializace (tedy kontaktu s jinými psy), a dále jeho ochoty umožnit žalobkyni jako prodávající kontrolu psa, jeho stavu, vývoje a plnění informační povinnosti. V daném případě, jelikož kupujícím byla právnická osoba, se uvedené požadavky žalobkyně vztahovaly na jednatele žalované, manžele [jméno FO].

33. V řízení sice žalobkyně vypověděla, že se před uzavřením kupní smlouvy manželů [jméno FO] (jednatelů žalované) tázala na jejich zdravotní stav, avšak bylo to ve vazbě na jejich schopnost se o psa starat, nikoli, že by manželé [jméno FO] měli žalobkyni sdělit svůj kompletní zdravotní stav. Z dokazování pak nevyplývá, že by žalobkyně požadovala, aby kupující byli naprosto zdraví, čímž by podmiňovala uzavření kupní smlouvy. Pokud tedy manželé [jméno FO] žalobkyni nesdělili, že pan [jméno FO] trpí [podezřelý výraz] chorobou a bolívá ho koleno a že paní [jméno FO] v určitém období měla problémy se srdcem, nelze to považovat za uvedení žalobkyně v omyl, natož podstatný, či dokonce uvedení v omyl lstí. V řízení nadto bylo prokázáno, že manželé [jméno FO] se o psa řádně starají, pes u nich prospívá. Se psem chodí na procházky, pes má velký výběh na jejich zahradě, bydlí s nimi v domě apod. Jejich zdravotní stav jim v řádné péči o psa nebrání. Z dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně před uzavřením kupní smlouvy požadovala, aby kupující nachodili se psem denně určitý počet kilometrů či s ním např. chodili běhat. Odvolací soud shledal, že žalobkyně laickým způsobem, při návštěvě v bydlišti manželů [jméno FO] vyhodnotila, že manželé [jméno FO] jsou ve špatném zdravotním stavu, který jim neumožňuje takovou péči o psa, jakou si žalobkyně představovala. Žalobkyně však ve svých úvahách pominula, že psa prodala, není tak již jeho vlastníkem a nemůže kupujícímu určovat, jak konkrétně se má o psa starat. V kupní smlouvě nebylo sjednáno, na jak dlouhé procházky mají manželé [jméno FO] se psem chodit, že by měli povinnost s ním chodit do psí školky ani další požadavky tvrzené žalobkyní. Ve smlouvě byly povinnosti kupujícího sjednány obecně: povinnost „řádně“ se starat, zabezpečit mu „odpovídající“ životní podmínky. Takovým způsobem se manželé [jméno FO] o psa starají, což vyplynulo např. ze zprávy veterináře a jeho výpovědi, ze znaleckého posudku znalkyně [jméno FO].

34. Neprokázalo se ani tvrzení žalobkyně, že pes není socializován, kdy k setkávání psa se psy jinými jistě nemusí docházet toliko ve psí školce. Návštěva psí školky nebyla ze strany žalobkyně požadována jako podmínka pro uzavření kupní smlouvy se žalovanou (v kupní smlouvě takový požadavek ani zanesen nebyl). Ani požadavek na stravování psa tzv. barfováním nebyl v kupní smlouvě zanesen.

35. Pokud se jedná o povinnosti kupující umožnit žalobkyni jako prodávající kontrolu psa, jeho stavu, vývoje a informační povinnost, nebylo v řízení prokázáno, že by kupující (její jednatelé) již při uzavření kupní smlouvy neměla v úmyslu své závazky plnit. Naopak informační povinnost byla ze strany kupující zprvu plněna, prostřednictvím dcery manželů [jméno FO], a to až do incidentu, ke kterému došlo dne 8. 5. 2021 na zahradě manželů [jméno FO]. Kupující poskytovala žalobkyni na její žádost dostatek informací o psovi, když z vlastní iniciativy se zavázala poskytovat informace pouze v případě, že by nastaly závažné skutečnosti v životě psa (viz čl. VI. v závazcích kupujícího bod pátý). Právě dne 8. 5. 2021 (cca jeden měsíc po koupi psa) kupující umožnila žalobkyni na její žádost kontrolu psa v jeho bydlišti.

36. Odvolací soud se tedy v plném rozsahu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že kupní smlouva není neplatná pro omyl (§ 583, příp. § 584 odst. 2 o. z.), neboť prodávající při uzavírání kupní smlouvy nebyla kupující uvedena v omyl o rozhodujících skutečnostech týkajících se osob jednatelů žalované a o tom, jak budou plnit další povinnosti sjednané ve smlouvě.

37. K odstoupení od smlouvy:

38. Odvolací soud i v tomto směru souhlasí se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně.

39. Žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila dopisem ze dne 15. 6. 2021 pro podstatné porušení smluvních povinností, jež mělo spočívat v tom, že kupující nezajišťuje řádný život psa (aktivní procházky, život, socializaci), neumožňuje kontrolu psa a úrovně jeho ubytování a rezignovala na informační povinnost.

40. Jelikož v kupní smlouvě si strany možnost odstoupení od smlouvy nesjednaly, posuzoval soud prvního stupně odstoupení od smlouvy správně podle § 2002 odst. 1 a 2 o. z.

41. Za podstatné porušení smlouvy by se dalo považovat, pokud by se žalovaná o psa nestarala řádně, pes by strádal, neměl zajištěnu výživu, veterinární péči apod. Jak je uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že o psa je ze strany kupující (jejích jednatelů manželů [jméno FO]) řádně postaráno, je zabezpečena veterinární péče, odpovídající životní podmínky. O tom, že pes má dostatečný pohyb a je socializován svědčí mimo výpovědí obou manželů [jméno FO], též zpráva veterináře a jeho výpověď, výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], manželů [jméno FO] (sousedů [jméno FO]) i znalecký posudek znalkyně [jméno FO].

42. Za podstatné porušení smlouvy naproti tomu nelze považovat, pokud manželé [jméno FO] po incidentu, ke kterému došlo dne 8. 5. 2021 na jejich zahradě již neposkytovali žalobkyni na její žádost informace o psovi. Na plnění této povinnosti žalovanou měl zmíněný incident zásadní vliv.

43. Odvolací soud souhlasí se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které učinil o průběhu incidentu dne 8. 5. 2021. Soud prvního stupně byl oprávněn posoudit průběh incidentu sám, když nebyl vázán tím, že věc byla přestupkovým orgánem odložena (§ 135 o.s.ř.).

44. Za situace, kdy žalobkyně se spolu se svým manželem při zmíněné návštěvě snažila psa získat od manželů [jméno FO] zpět, snažila se jim vnutit vlastní představy o tom, jak se mají o psa starat, je pochopitelné, že [jméno FO] již neměli k žalobkyni důvěru a nechtěli, aby jim zasahovala do soukromí, tudíž s ní přerušili kontakt. Další neposkytování informací o psovi žalobkyni proto nelze považovat za podstatné porušení smluvní povinnosti kupující. Z provedeného dokazování nadto vyplynulo, že po 8. 5. 2021 vznesla žalobkyně na kupující ohledně psa pouze jeden dotaz. Ze své vlastí iniciativy pak měla kupující povinnost informovat prodávající pouze o závažných skutečnostech v životě psa.

45. Pokud se jedná o tvrzené neumožnění kontroly stavu psa a úrovně jeho ubytování, nebylo ze strany žalobkyně ani tvrzeno, že po incidentu 8. 5. 2021 by kupující požádala o umožnění kontroly psa. [jméno FO] pak ve své výpovědi deklarovala, že by kontrolu psa žalobkyni umožnili, avšak nikoli na jejich zahradě a pouze přes plot, což je s ohledem na incident ze dne 8. 5. 2021 pochopitelné.

46. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z.

47. Odvolací soud neshledal opodstatněnou námitku žalobkyně, že rozhodnutí soudu prvního stupně pro ni bylo překvapivé. Překvapivost rozsudku spatřovala žalobkyně v tom, že soud prvního stupně zadal ke zpracování znalecký posudek, v němž se mimo jiné tázal na to, jaký vliv by mělo případné vrácení psa žalobkyni, tedy změna chovatele. Z toho žalobkyně (mylně) vyvodila, že soud prvního stupně má podmínky pro vrácení psa jinak za splněné. Takový předběžný právní názor však soud prvního stupně neučinil. Na jednání dne 13. 6. 2023 pouze sdělil, že považuje za nezbytné znalecky posoudit zdravotní stav psa a že je případně nutné vzít v úvahu, zda by případné odnětí psa bylo psovi k prospěchu či neprospěchu (viz protokol o jednání, čl. 171 spisu).

48. Důvodem pro zamítnutí žaloby pak nebyla skutečnost, že vrácení psa žalobkyni by nebylo vhodné. Jednalo se pouze o podpůrný argument. Napadený rozsudek spočívá primárně na závěru, že kupní smlouva byla uzavřena platně a že nebyly dány důvody pro odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobkyně.

49. K námitkám žalobkyně týkajícím se znaleckého posudku znalkyně [jméno FO] a nepřihlédnutí k posudku znalkyně [jméno FO] uvádí odvolací soud následující:

50. Ke znaleckému posudku znalkyně [jméno FO] vyslovil odvolací soud v rámci rozhodování o odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2023, č. j. [spisová značka] určité námitky (viz usnesení ze dne 11. 1. 2024, č. j. [spisová značka]), avšak tyto se po obsahové stránce týkaly odpovědí na otázky ohledně důsledků vrácení psa žalobkyni na zdraví psa (otázka 1.) a vhodnosti stravování metodou tzv. barfování (otázka 4.). Stav psa po [podezřelý výraz] a psychické stránce a péči jednatelů žalované hodnotila znalkyně na základě shlédnutí psa v jeho prostředí u jednatelů žalované manželů [jméno FO]. Ostatní výhrady se týkaly formálních náležitostí posudku a tomu, že se znalkyně vyjadřovala i k otázkám, na které nebyla tázána (bod 5 posudku). Jak odvolací soud uvedl výše, důvodem pro zamítnutí žaloby nebyl závěr této znalkyně učiněný k otázce 1., tedy že by vrácení psa žalobkyni, tedy změna prostředí nebylo pro psa vhodné. Ke stavu psa v péči manželů [jméno FO] se pak nevyjadřovala pouze znalkyně [jméno FO] ve znaleckém posudku, ale o řádné péči manželů [jméno FO] o psa svědčí i zpráva a svědectví jeho veterináře.

51. Znalkyně [jméno FO] činila své úvahy bez toho, aby psa shlédla a její posudek byl zaměřen na obecnou charakteristiku psa plemene [název], obecné posouzení důsledků vrácení psa žalobkyni (z hlediska charakteristiky plemene, chovatelského přístupu žalobkyně k jiným psům v její domácnosti). Podle znaků a fotografií psa se tato znalkyně se závěry znalkyně [jméno FO] ohledně zdravotního a psychického stavu psa ztotožnila, uvedla, že pes je ve výborné chovné kondici. Znalkyně uvedla, že se nemohla vyjádřit k péči jednatelů žalované o psa, k tomu, zda je dobrá či má nějaké nedostatky, ve veterinární péči dle předložených dokladů nedostatky neshledala. Při hodnocení denního programu psa vycházela pouze z toho, co jí sdělila sama žalobkyně, její závěry jsou proto spekulativní. Její další úvahy (metoda tzv. barfování, tj. krmení psa syrovou stravou, chovatelství) nebyly pro posouzení věci podstatné.

52. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému považoval postup soudu prvního stupně, který při posouzení zdravotního a psychického stavu psa vycházel z posudku znalkyně [jméno FO], a nikoli z posudku znalkyně [jméno FO] za zcela správný. Soud prvního stupně zároveň vysvětlil, proč postupoval právě takto.

53. S ohledem na vše shora uvedené považoval odvolací soud podanou žalobu ve shodě se soudem prvního stupně za nedůvodnou.

54. Odvolací soud proto shledal napadený rozsudek výroku I. věcně správným a podle 219 o.s.ř. jej v tomto výroku potvrdil.

55. Jako věcně správný potvrdil též výrok III. o náhradě nákladů řízení státu, o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. a správně vyčíslil též jejich výši (§ 219 o.s.ř.). Stát zaplatil na znalečném znalkyni [jméno FO] 3 745 Kč a na znalečném znalkyni [jméno FO] 12 882 Kč (zbytek znalečného byl kryt zaplacenými zálohami).

56. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně sice rozhodl správně podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), nesprávně však vyčíslil jejich výši.

57. Vycházel totiž z tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby advokáta z kupní ceny za psa. Tento postup neshledal odvolací soud správným, neboť nelze automaticky říci, že hodnota psa je totožná s výší jeho kupní ceny v kupní smlouvě. Tarifní hodnotou je proto podle § 9 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“) částka 10 000 Kč a podle § 7 bod 4. činí sazba odměny za jeden úkon 1 500 Kč. Odvolací soud dále neshledal jako účelný úkon účasti advokáta u mediátora.

58. Jako účelně vynaložené shledal odvolací soud následující náklady: odměnu advokáta za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu prvního stupně ve dnech 4. 8. 2022, 6. 12. 2022 (jednání nebylo delší než dvě hodiny), 14. 2. 2023, 23. 3. 2023, 13. 6. 2023, 19. 3. 2024 a 4. 6. 2024) po 1 500 Kč, tj. celkem 13 500 Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů 9 x 300 Kč, tj. celkem 2 700 Kč (13 odst. 4 a. t.), cestovné k sedmi ústním jednáním v celkové výši 15 033 Kč (trasa [místo] – [místo] a zpět, 240 km, osobním automobilem [název], průměrná spotřeba 8,7 l/100 km; v roce 2022 činila sazba základní náhrady 4,70 Kč/km a cena paliva 47,10 Kč/l, cestovné za cesty v roce 2022 tak činilo 2 x 2 111 Kč; v roce 2023 činila sazba základní náhrady 5,20 Kč/km a cena paliva 44,10 Kč/l (do 30. 6. 2023), cestovné za cesty v roce 2023 tak činilo 3 x 2 169 Kč; v roce 2024 činila sazba základní náhrady 5,60 Kč/km a cena paliva 28,70 Kč/l, cestovné za cesty v roce 2024 tak činilo 2 x 2 152 Kč), náhradu za ztrátu času 7 x 600 Kč (za cestu k jednomu jednání a zpět 6 půlhodin po 100 Kč) v celkové výši 4 200 Kč (§ 14 a. t.), náhradu za 21% DPH z výše uvedených nákladů ve výši 7 441 Kč (po zaokrouhlení) a zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč. Celkem činily účelně vynaložené náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně 44 874 Kč (po zaokrouhlení), tj. 13 500 + 2 700 + 15 033 + 4 200 + 7 441 + 2 000 Kč.

59. Odvolací soud tedy výrok II. napadeného rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen co do výše nákladů řízení, které je žalobkyně povinna zaplatit žalované, jinak jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

60. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.

61. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, a proto jí vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu jeho nákladů. Žalované vznikly účelně vynaložené náklady řízení za právní zastoupení advokátem sestávající z odměny advokáta ve výši 3 000 Kč za dva úkony právní služby po 1 500 Kč, a to za písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 a. t., cestovného ve výši 2 152 Kč (trasa [místo] – [místo] a zpět, 240 km, osobním automobilem [název], průměrná spotřeba 8,7 l/100 km, sazba základní náhrady 5,60 Kč/km, cena paliva 28,70 Kč/l), náhrady za ztrátu času ve výši 600 Kč (6 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 3 a. t. a náhrady za 21% DPH ve výši 1 334 Kč (po zaokrouhlení) podle § 137 o.s.ř.

62. Odvolací soud proto přiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 686 Kč (3 000 + 600 + 2 152 + 600 + 1 334).