pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. zamítl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky [částka], výrokem II. zamítl návrh žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka], výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za řízení o vyklizení nebytového prostoru ve výši [částka], výrokem V. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu žalovaného ve výši [částka], výrokem VI. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení o návrhu žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a výrokem VII. uložil žalovanému povinnost zaplatit [země] – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu žalovaného ve výši [částka].

2. V daném řízení se žalobkyně proti žalovanému domáhala vyklizení nebytového prostoru [číslo] o výměře 55 m², nacházející se v prvním podzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice], k.ú. [část obce] s tvrzením, že nájemní poměr žalovaného skončil uplynutím šestiměsíční výpovědní doby dne [datum].

3. Žalovaný nebytové prostory vyklidil dne [datum] a soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] řízení o vyklizení nebytového prostoru zastavil na základě zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o.s.ř.

4. V průběhu soudního řízení žalovaný uplatnil vzájemný návrh na zaplacení částky [částka] jako kompenzaci nákladů spojených s rekonstrukcí nebytového prostoru. Soud prvního stupně výrokem I. vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky [částka] zamítl s odůvodněním, že žalovaný ohledně tohoto návrhu neunesl důkazní břemeno. Tento výrok a s ním související akcesorický výrok V. nebyl napaden odvoláním.

5. Žalobkyně v průběhu řízení uplatnila návrh na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] s tvrzením, že žalovaný se dostal s vyklizením nebytového prostoru do prodlení, a to v délce 730 dnů, a proto jí náleží smluvní pokuta ve výši [částka] za každý den prodlení podle článku VII odst. 7 smlouvy o nájmu prostor nesloužících k bydlení ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“).

6. Žalovaný nesporoval prodlení s vyklizením nebytového prostoru ani délku prodlení, měl však za to, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká s ohledem na charakter nebytového prostoru (dříve kočárkárna) s tím, že po rekonstrukci, kterou provedl, se jedná o kancelář s veškerým sociálním zázemím. Navrhl proto moderaci smluvní pokuty. Byl ochoten žalobkyni zaplatit na smluvní pokutu částku [částka] (viz závěrečný návrh na č.l. 216).

7. Žalobkyně v rámci smírného řešení sporu navrhla na zaplacení smluvní pokuty částku [částka] (viz č.l. 138).

8. Po stránce skutkové vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný užíval nebytový prostor na základě Smlouvy uzavřené na dobu neurčitou s ročním nájemným [částka] (tj. [částka] za m2 ročně) v souladu s účelem nájmu jako kancelář. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný užíval nebytový prostor k bydlení. Žalovanému bylo prominuto hrazení nájemného po dobu dvou let v souvislosti s rekonstrukcí nebytového prostoru provedenou na jeho náklad. Žalobkyně odsouhlasila rekonstrukci nebytového prostoru v hodnotě [částka], včetně DPH. Žalobkyně dala žalovanému výpověď z nájmu nebytového prostoru dne [datum], ta mu byla doručena dne [datum]. Šestiměsíční výpovědní lhůta podle článku VII. odst. 3 Smlouvy uplynula ke dni [datum]. Žalovaný s výpovědí nesouhlasil a žalobou se domáhal určení její neoprávněnosti. Ta byla rozsudkem soudu prvního stupně pravomocně zamítnuta ke dni [datum]. Podle článku VII. odst. 7 Smlouvy byl žalovaný povinen nebytový prostor odevzdat nejpozději poslední den nájmu. Pro případ nesplnění této povinnosti byl povinen žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši [částka] za každý den prodlení. Nebytový prostor byl žalobkyni předán dne [datum].

9. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 2048 a § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je částečně důvodný, a to co do částky [částka], když dovodil, že je na místě výši smluvní pokuty moderovat s přihlédnutím k závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Konstatoval, že smluvní pokutu lze moderovat až do výše škody vzniklé v podobě ušlého zisku, o který žalobkyně mohla přijít za dobu po skončení nájmu nebytového prostoru do doby jeho předání. Přihlédl k tomu, že žalovanému bylo nájemné prominuto do [datum], že nebytové prostory měl vyklidit k [datum] a vyklidil je až [datum] a že nájemné za období od [datum] do [datum] by činilo [částka], což je částka, kterou by žalobkyně dostala, pokud by nájemní vztah dále trval. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta za jeden jeden rok ([částka]) činila více než šesti a půl násobek ročního nájemného ([částka]), dospěl soud prvního stupně k závěru, že je namístě smluvní pokutu moderovat a přiznal poté žalobkyni smluvní pokutu jen za období od [datum], kdy pravomocně skončilo soudní řízení o žalobě na neoprávněnost výpovědi z nájmu nebytových prostor do [datum], kdy žalovaný nebytové prostory předal žalobkyni s tím, že částka [částka] dostatečně kompenzuje případný vznik škody ve výši ušlého nájemného, když převyšuje více než dvou a půl násobně nájemné za dva roky, včetně odpuštění části za rekonstrukci nebytového prostoru.

10. O nákladech řízení o návrhu žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty rozhodl výrokem VI. podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalovanému jejich náhradu v poměru jeho úspěchu ve věci (44,1 %).

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, které směřovalo proti výrokům II. a VI. Upřesnění rozsahu odvolání žalobkyně učinila při odvolacím jednání dne [datum] - odvolání bylo podáno jen co do částky [částka]. Vytkla soudu prvního stupně, že nepřihlédl k funkcím smluvní pokuty vymezeným konstantní judikaturou, neodůvodnil moderaci smluvní pokuty, což činí rozsudek nepřezkoumatelný, a nezohlednil ani výši obvyklého nájemného v místě a čase, která se pohybuje od [částka] za m2 měsíčně do [částka] za m2. Podle žalobkyně nelze přihlížet k výši nájemného sjednané v smlouvě o nájmu, neboť ta byla stanovena s přihlédnutím k rekonstrukci nebytového prostoru, nelze rovněž pominout, že předmět nájmu byl užíván v rozporu s nájemní smlouvou k bydlení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit ji smluvní pokutu v celkové výši [částka].

12. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání konkrétní odvolací návrh neučinil. V průběhu odvolacího řízení navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Měl za to, že výše smluvní pokuty by mohla být moderována maximálně do výše [částka] s tím, že v případě, že by odvolací soud dospěl k závěru o jiné výši moderované částky, pak by navrhoval, aby mu tato povinnost byla uložena k zaplacení ve splátkách po [částka] měsíčně, maximální [částka] měsíčně, a to s ohledem na skutečnost, že jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši [částka] a že je jinak nemajetný.

13. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. správnost rozsudku soudu prvního stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, kdy doplnil dokazování sjetinami webových stránek [webová adresa], o pronájmu kanceláří v [obec a číslo] - ulice [ulice], [ulice], [ulice], [ulice], podle § 213 odst. 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

14. Podle § 2051 o.z. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je výsledkem určitého procesu rozhodování, jenž probíhá ve třech fázích. Nejdříve musí soud vyřešit, zda sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví, takže závěr o tom, zda je sjednaná nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely.

16. Při rozhodování soudu, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží, soud přihlíží k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Možnost snížení smluvní pokuty není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Soud prvního stupně v projednávané věci nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu upínající se k problematice podmínek moderace smluvní pokuty.

18. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci je sjednaná smluvní pokuta nepřiměřená, a to vzhledem k okolnostem posuzované věci a k okolnostem, které sjednání smluvní pokuty předcházely. Nesdílí však jeho dílčí závěry, které ho vedly ke stanovení konečné výše smluvní pokuty, zejména pokud se týká vymezení období, za které bylo právo na smluvní pokutu přiznáno. Je nepochybné, že výsledná výše smluvní pokuty v posuzovaném případě byla důsledkem doby prodlení žalovaného s vyklizením nebytového prostoru po skončení nájmu ([datum]). Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že žalovanému byl nebytový prostor nacházející se v prvním podzemním podlaží, o celkové výměře 55 m², pronajat od [datum] na dobu neurčitou za účelem jeho užívání jako kanceláře s tím, že žalovaný jako nájemce provede na vlastní náklady jeho celkovou rekonstrukci (nebytové prostory byly bez topení s původním elektrickým vedením), která byla žalobkyní odsouhlasena do výše [částka], a že v souvislosti s jejím provedením žalobkyně prominula žalovanému placení nájemného na dobu dvou let; tedy do [datum]. Poté mělo sjednané nájemné činit [částka] za 1 m² ročně ([částka] ročně). Před uplynutím doby dvou let však žalobkyně dala žalovanému výpověď z nájmu ([datum]), a to bez uvedení výpovědního důvodu, s šestiměsíční výpovědní lhůtou, přestože žalovaný rekonstrukci nebytového prostoru realizoval, a to nejméně ve výši odsouhlasené žalobkyní, a oprávněně tak předpokládal, že bude nebytový prostor užívat nejméně po dobu dvou let. S tím také Smlouvu, jejíž koncept připravila žalobkyně, uzavíral. Její součástí bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši [částka] za každý den prodlení s vyklizením nebytového prostoru po skončení nájmu.

19. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný nebytový prostor užíval v rozporu se sjednaným účelem nájmu se žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat (viz bod 34 odůvodnění napadeného rozsudku).

20. Za situace shora popsané dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v této věci se jednalo o sjednání smluvní pokuty v nepřiměřené výši, a proto bylo na místě její konečnou výši moderovat podle § 2051 o.z., a to i s přihlédnutím k hodnotě povinnosti zajištěné smluvní pokutou.

21. Odvolací soud při úvaze, v jakém rozsahu sníží žalobkyní požadovanou smluvní pokutu, vyšel z toho, že sama žalobkyně smírně navrhovala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a považovala za obvyklé nájemné v období po skončení nájmu u obdobných nebytových prostor [částka] za 1 m² měsíčně, což také odpovídalo nabídkám obdobných nebytových prostor nacházejících se na území [obec a číslo], na kterém se nájemné v obdobných nebytových prostorách pohybovalo v rozmezí od [částka] za 1 m² měsíčně do [částka] za 1 m² měsíčně, přičemž u nájemného nad [částka] za 1 m² měsíčně se jednalo o nájemné nebytových prostor zahrnující v sobě úklid [částka] m², nacházející se v sedmém podlaží kancelářské budovy [anonymizováno] ([ulice]), nebo o nájemné nebytových prostor s větší podlahovou plochou (60,91 m²), k nimž příslušela i terasa, nacházející se v prvním patře domu v rezidenci [ulice].

22. Vycházeje z průměru obvyklého nájemného u srovnatelných nebytových prostor v lokalitě [obec a číslo] ([částka], [částka] a [částka] za 1 m² měsíčně) dospěl odvolací soud k závěru, že odpovídající je snížení smluvní pokuty na částku [částka] denně, která by odpovídala výši škody v podobě ušlého nájemného po skončení nájmu do doby vyklizení nebytových prostor žalovaným.

23. Po moderaci tak smluvní pokuta za 730 dnů (od [datum] od [datum]) prodlení představovala částku [částka] (730 × 250).

24. Protože soud prvního stupně již žalovanému uložil k zaplacení smluvní pokutu ve výši [částka] (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl napaden odvoláním), rozhodl odvolací soud postupem podle § 220 odst. 2 o.s.ř. tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil jen tak, že uložil žalovanému k zaplacení na smluvní pokutě dále částku [částka] (182 500 -102 000).

25. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku [částka] do jednoho roku od právní moci rozsudku s ohledem na celkovou výši smluvní pokuty, kterou má žalovaný žalobkyni zaplatit, a jeho osobní a výdělkové poměry (je starobním důchodcem a jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši [částka] měsíčně).

26. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů ohledně nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši [částka] podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného ve vztahu k tomuto nároku byl stejný.