pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do požadavku žalobce na poskytnutí omluvy (výrok III.) a o nákladech [anonymizováno] rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a vyslovení omluvy jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v [anonymizováno] vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka].

3. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, a to že žalobce dne [datum] předběžně uplatnil svůj nárok u žalované a ta jej dne [datum] vyzvala, aby předložil plnou moc svého právního zástupce, která jí nebyla předložena. Dále nebyl sporným odpovědnostní titul, a to nezákonné rozhodnutí, kdy proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zahájeno [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákona, následně byla podána obžaloba, žalobce byl nejprve uznán vinným přečinem [anonymizováno] obvinění, posléze po zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu [anonymizováno], byl žalobce obžaloby zproštěn – rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], neboť nebylo prokázáno, že by se skutek, pro který byl žalobce stíhán, stal. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Na podrobnější [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kterou soud prvního stupně provedl v odst. 3. napadeného rozsudku, odvolací soud pro stručnost odkazuje.

4. Po provedení dokazování ke sporným skutečnostem, a to námitce promlčení nároků žalobce, řádnosti předběžného uplatnění nároku u žalované a splnění podmínek pro finanční plnění a omluvu, soud prvního stupně shrnul, že [anonymizována dvě slova] trvalo od [datum] do [datum], žalobce byl stíhán pro [anonymizována dvě slova] obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákona, v průběhu [anonymizováno] byl jedenkrát nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, posléze byl obžaloby zproštěn. K uplatnění svého nároku u žalované žalobce ani po výzvě nepředložil plnou moc pro svého advokáta, tu doložil až v projednávané věci dne [datum], vůči žalované až dne [datum]. Žalobci v případě odsouzení hrozila přeměna původně uloženého podmíněného trestu odnětí svobody na nepodmíněný, neboť nebyl bezúhonný a v době vedení [anonymizována dvě slova] byl podmíněně potrestán. V příčinné souvislosti s nezákonným [anonymizována dvě slova] byly zjištěny dílčí [anonymizováno] do osobnostních sfér žalobce, došlo k rozchodu s přítelkyní, žalobce čelil stresu a psychickému vypětí, neodcestoval za prací do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Případ byl medializován jak v televizi, tak v tisku.

5. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále„ OdpŠk“), a to § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, 14 odst. 1, 15 a § 31a odst. 1. Námitku promlčení vznesenou ze strany žalované neshledal důvodnou. Dovodil, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil včas podle § 14 OdpŠk a po dobu uplatnění nároku promlčecí doba neběží. [příjmení], kterou jeho žádost měla, tedy nedoložení plné moci jeho právního zástupce, byla odstraněna po výzvě soudu podáním ze dne [datum], přičemž tato plná moc byla datována [datum], tedy před uplatněním nároku u žalované. Předběžné projednání nároku je podmínkou podání žaloby a stát musí dbát na to, aby tato podmínka byla splněna, a musí se pokusit o odstranění případného nedostatku této podmínky. Samotná absence předběžného projednání nároku nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby. Nedostatek, jímž žalobcova žádost trpěla, byl zhojen následně. Podmínka předběžného projednání nároku tak podle soudu prvního stupně byla splněna a nárok promlčen není. Z hlediska splnění podmínek pro přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizována dvě slova] soud prvního stupně shledal, že je dán odpovědnostní titul, neboť žalobce byl trestně stíhán a toto [anonymizována dvě slova] neskončilo pravomocným odsouzením žalobce. Dále hodnotil jednotlivá rozhodná kritéria ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Ohledně povahy [anonymizována dvě slova] uvedl, že žalobce byl stíhán pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákona s [anonymizováno] sazbou až tři roky. [anonymizováno] trvalo pod dobu jednoho roku a osmi měsíců. Žalobce nebyl osobou bezúhonnou, v době [anonymizována dvě slova] byl v podmínce a v případě odsouzení mu hrozila přeměna tohoto podmíněného trestu na nepodmíněný. Ohledně zásahů do osobnostní [anonymizováno] soud prvního stupně shledal, že došlo k částečnému poškození cti a pověsti žalobce v komunitě sportovců v posilovně, [anonymizována dvě slova] mělo dopad na jeho partnerský vztah, neboť se rozešel s partnerkou, se kterou v té době žil 6 let, plánovali společnou budoucnost a stěhování do [anonymizováno] z důvodu zaměstnání. Z této pracovní příležitosti sešlo. Pokud se jedná o medializaci případu, zde soud prvního stupně dovodil, že stát za medializaci neodpovídá, když v projednávaném případě nešlo o medializaci excesivní, vybočující z běžných hranic. Provedeným dokazováním pak nebyly prokázány [anonymizováno] do [anonymizována dvě slova] žalobce ani do jeho pracovní [anonymizováno], neboť žalobce stále podniká, nadále vede bar v divadle a trénuje. Případný odliv klientů lze přičítat spíše následné nepříznivé situaci v souvislosti s [anonymizována dvě slova] a uzavření provozoven. Rodina a přátelé žalobci věřili, i samotná přítelkyně, se kterou se rozešel, ho po celou dobu [anonymizována dvě slova] podporovala. Soud prvního stupně dále hodnotil srovnávací případy (viz odst. 24. rozsudku) a dospěl k závěru, že odpovídajícím odškodněním je částka [částka]. Nárok na zadostiučinění ve formě omluvy důvodným neshledal, neboť přiznané finanční plnění plně odráží specifika projednávaného případu. Nešlo o dlouhé [anonymizována dvě slova] ani [anonymizováno] natolik závažné, aby bylo způsobilé výrazně poškodit žalobce na cti a pověsti. O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že dovodil, že žalobce v [anonymizováno] uplatnil dva nároky, a to na finanční plnění a nefinanční plnění, proto se jedná o objektivní kumulaci nároků a je třeba vycházet z poměru tarifních hodnot. Tarifní hodnota je u každého z nároků shodná - [částka] podle [ustanovení pr. předpisu]. Žalobce byl v jednom z nároků úspěšný a v druhém neúspěšný. Proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů [anonymizováno] nenáleží.

6. Proti výroku I. podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž namítla, že v rámci [anonymizováno] před soudem prvního stupně nebyla nemajetková újma prokázána v takovém rozsahu, aby odůvodňovala přiznání peněžitého zadostiučinění ve výši [částka]. Je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce nebyl bezúhonný, v minulosti byl třikrát odsouzen. Nebylo prokázáno, že by v příčinné souvislosti s vedením nezákonného [anonymizována dvě slova] došlo k zásahům do [anonymizována dvě slova] žalobce, ani do jeho pracovní [anonymizováno], žalobce nadále podniká (vede bar v divadle, trénuje). Rodina i přátelé žalobci věřili, přítelkyně jej podporovala, ač vztah s ní byl následně ukončen. Použité srovnávací případy nejsou k danému případu přiléhavé, jedná se o případy závažnějších zásahů do osobnostní [anonymizováno] žalobců a jedná se o bezúhonné osoby. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud výrok I. napadeného rozsudku změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne.

7. Žalobce podal včasné a přípustné odvolání proti výrokům II., III. a IV. rozsudku s odůvodněním, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když mu nepřiznal plnou částku požadovaného finančního odškodnění a též omluvu. Soud prvního stupně podle žalobce chybně vycházel pouze ze své judikatury a nepoužil rozhodnutí vyšších soudů. Žalobci náleží zejména omluva, která je pro něj přednější než peníze. Přiznané zadostiučinění je nepřiměřeně nízké. Brojil též proti výroku o nákladech [anonymizováno] s tím, že mu měla být přiznána plná náhrada nákladů [anonymizováno]. Podal totiž objektivně důvodnou žalobu a nemůže být sankcionován za to, že soud prvního stupně nárok na omluvu neshledal důvodným. Podle dostupné judikatury i případné zamítnutí žaloby na omluvu za současného přiznání peněžitého zadostiučinění neumožňuje spravedlivě nepřiznat náhradu nákladů [anonymizováno]. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že podané žalobě i ve zbytku vyhoví a přizná mu náklady [anonymizováno].

8. Žalobce posléze doplnil, že jeho nárok na přiměřené zadostiučinění by neměl být snižován vzhledem k tomu, že nebyl osobou bezúhonnou. Takový postup by byl diskriminační. Právě hrozba přeměny podmínky zvyšovala trauma a špatné pocity žalobce z celého probíhajícího [anonymizována dvě slova] a nezákonného nepravomocného odsouzení. Tvrzení žalované, že odliv klientů žalobce lze přičítat situaci spojené s epidemií [anonymizováno], je spekulativní. Skutečnost, že rodina a blízcí žalobci věřili, nelze napadat ani eticky. Žalobcovo [anonymizována dvě slova] způsobila trestuhodná neznalost, neboť žalobce nikdy netvrdil, že mu strážník Bc. [anonymizováno] úmyslně poškodil telefon, nikoho z poškození cizí věci neobvinil. Jeho obvinění bylo vykonstruováno. Zamítnutí nároku na omluvu se jeví jako účelové.

9. Odvolací soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř., neboť se z jednání odvolacího soudu omluvila a souhlasila s jednáním bez své přítomnosti.

10. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce a žalované napadený rozsudek včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce, ani odvolání žalované, není opodstatněné.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v napadeném rozsudku tak, jak je stručně rekapitulován výše. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy pak hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. a učinil z nich odpovídající závěry.

12. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku zcela správně vypořádal s vznesenou námitkou promlčení nároku, která souvisela s tím, že žalobce při předběžném uplatnění svého nároku u žalované nepředložil plnou moc svého zástupce. Tato plná moc byla předložena až v rámci projednávání věci u soudu prvního stupně. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožňuje se skutkovými a právními závěry, které v tomto směru soud prvního stupně učinil. Za situace, kdy žalovaná v podaném odvolání způsob vyřešení této otázky soudem prvního stupně již nesporovala, odkazuje odvolací soud pro stručnost na jeho argumentaci obsaženou v odst. 19. napadeného rozsudku.

13. Mezi účastníky nebylo sporným, že předmětné [anonymizována dvě slova] (vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]) bylo nezákonné ve smyslu § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť neskončilo pravomocným odsouzením žalobce. Základ odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je tedy dán.

14. Spornou zůstala otázka, zda žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a OdpŠk, a to jak z hlediska vzniku nemajetkové újmy, existence příčinné souvislosti mezi nezákonným [anonymizována dvě slova] a tvrzenými dopady do osobnostní [anonymizováno] žalobce, tak případné formy tohoto zadostiučinění (žalobce se domáhal jak plnění v penězích, tak omluvy).

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud vyslovil: I. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. II. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy [anonymizováno] věci, též z délky [anonymizována dvě slova], a především dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní [anonymizováno] poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

17. Obdobně se Nejvyšší soud vyslovil též např. v rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či Ústavní soud např. ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2175/16.

18. Žalovaná v odvolání sporovala závěry soudu prvního stupně týkající se právě vzniku a intenzity nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinné souvislosti s nezákonným [anonymizována dvě slova]. Žalobce měl naopak za to, že kromě vyššího zadostiučinění v penězích se mu mělo dostat zadostiučinění i ve formě omluvy.

19. Soud prvního stupně hodnotil v souladu s výše citovanou judikaturou délku [anonymizována dvě slova], povahu [anonymizováno] věci a následky způsobené [anonymizována dvě slova] v osobnostní sféře žalobce, přičemž provedl srovnání s odškodněním poskytnutým v jiných obdobných případech.

20. Soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout ohledně hodnocení povahy [anonymizována dvě slova] a jeho délky (z hlediska dopadů do osobnostní [anonymizováno] žalobce). V tomto směru považuje odvolací soud za stěžejní, že žalobce byl z [anonymizována dvě slova] obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákona nejprve uznán vinným, byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody, peněžitý trest a trest zákazu [anonymizováno] a povinnost nahradit poškozeného nemajetkovou újmu. V tomto kontextu není nijak překvapivé, že byl ve stresu, podrážděný a věc ho trápila. Pokud však byl žalobce více stresován proto, že v té době mu byl uložen pro jinou [anonymizována dvě slova] podmíněný trest odnětí svobody a hrozila mu proto jeho přeměna na trest nepodmíněný, nelze to klást k tíži žalované. Tento negativní dopad do prožívání žalobce byl vyvolán tím, že žalobce nebyl v době [anonymizována dvě slova] osobou bezúhonnou a tuto skutečnost vzal soud prvního stupně správně v úvahu. Nejedná se přitom o diskriminaci, ale hodnocení objektivního stavu na straně žalobce v době vedení [anonymizována dvě slova]. Dále soud prvního stupně správně přihlédl k tomu, že [anonymizována dvě slova] trvalo po dobu 1 roku a 8 měsíců, tedy po dobu nijak zásadně dlouhou.

21. Námitku žalobce, že [anonymizována dvě slova] bylo tzv. vykonstruované, že vůbec nemělo být vedeno, neshledal odvolací soud jako relevantní ve vztahu k hodnocení, zda na straně žalobce vznikla v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova] újma. Odvolací soud podotýká, že byl trestně stíhán nejen žalobce, ale i druhý účastník inkriminovaného incidentu, strážník Bc. [obec] [anonymizováno].

22. Odvolací soud pak souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že v [anonymizováno] byly prokázány určité [anonymizováno] do osobnostních práv žalobce v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova]. Ohledně důkazního břemene a rozsahu dokazování nemajetkové újmy lze odkázat na obsáhlou judikaturu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Nejen výpovědí žalobce, ale i svědků bylo prokázáno, že žalobce byl částečně poškozen na své pověsti v komunitě sportovců v posilovně, [anonymizována dvě slova] zasáhlo do jeho vztahu s partnerkou. Partnerka jej sice po dobu [anonymizována dvě slova] podporovala, avšak stres s ním spojený vedl ve svém důsledku k rozpadu jejich vztahu, který trval před zahájením [anonymizována dvě slova] cca 6 let, plánovali společný život a rodinu, přechodný pobyt v zahraničí z důvodu pracovní příležitosti. Odvolací soud na druhou stranu souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že další závažnější [anonymizováno] do osobnostní [anonymizováno] žalobce v [anonymizováno] prokázány nebyly. Po pracovní stránce k podstatným změnám nedošlo (žalobce nadále podniká ve stejném oboru, vede bar v divadle), významnější dopad do [anonymizována dvě slova] žalobce (po psychické stránce) rovněž prokázán nebyl.

23. Pokud se jedná o medializaci případu, zde odvolací soud plně odkazuje na závěry soudu prvního stupně s tím, že v případě žalobce se nejednalo o medializaci nijak excesivní, která by vybočila z běžných hranic informování o věci. V tomto směru odvolací soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uvedl, že„ Ačkoli je určitá míra medializace přirozeným důsledkem zásady veřejnosti [anonymizována dvě slova], v případě neodpovídajícího vyjadřování sdělovacích prostředků k probíhající [anonymizováno] věci může být až porušen princip presumpce neviny. Újma tímto způsobem zapříčiněná však nemůže být přičítána státu. Jinými slovy stát nemůže nést odpovědnost za (nepřípustné) závěry, jež sdělovací prostředky vyvodí z veřejně dostupných zdrojů a prohlášení, jež odpovídají požadavkům zákona.“.

24. Odvolací soud se na základě výše uvedených úvah zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobci se má dostat peněžité satisfakce, neboť samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující. Ztotožnil se pak i s výší tohoto zadostiučinění tak, jak jej určil soud prvního stupně. Soud prvního stupně přiměřené zadostiučinění určil v souladu se zásadami stanovenými v § 31a odst. 1, 2 OdpŠk i s konstantní judikaturou a řádně a podrobně se vypořádal i se srovnávacími případy, které stranám předestřel v rámci ústního jednání. K povinnosti předkládat srovnávací rozhodnutí, proti čemuž se žalobce v odvolání vymezoval s tím, že nemá přístup k dostatku takových rozhodnutí, odvolací soud odkazuje na četnou judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ Pokud žalobce, přes přiměřené poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neoznačí vhodná rozhodnutí ve srovnatelných věcech, pak to není důvodem pro zamítnutí žaloby, nýbrž je na soudu, aby provedl srovnání také s jinými obdobnými případy, které jsou mu známy z jeho [anonymizováno] a s nimiž účastníky [anonymizováno] před vydáním rozhodnutí seznámil. Ministerstvo spravedlnosti uveřejnilo za účelem uvedeného srovnání databázi rozhodnutí odvolacích soudů, kterými bylo žalobcům přiznáno právo na peněžité zadostiučinění za újmu způsobenou [anonymizována dvě slova], členěnou dle charakteru [anonymizována dvě slova], jež byla stíhané osobě kladena za vinu a dle soudem zjištěných dopadů do osobnostních práv, zvyšujících (nebo naopak snižujících) intenzitu nemajetkové újmy, která byla žalobci způsobena.“. Dále lze odkázat např. na rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další.

25. Soud prvního stupně v tomto směru svým povinnostem řádně dostál, účastníky seznámil se srovnávacími případy a tyto pak ve vztahu k projednávané věci zhodnotil (viz odst. 24. jeho rozsudku). Odvolací soud považuje provedené srovnání za přiléhavé. Soudem prvního stupně zmíněné případy jsou s projednávanou věcí srovnatelné v délce [anonymizována dvě slova], v obdobné sazbě trestu odnětí svobody, která v nich obžalovaným hrozila. Rozdílná naopak byla z hlediska dopadu do profesní [anonymizováno] obžalovaných osob a charakteru [anonymizována dvě slova], z níž byli obviněni. Výše poskytnutých zadostiučinění se pohybovala od [částka] do [částka] (zde se jednalo o nezákonné [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] nakládání s dětskou pornografií, která je svou povahou naprosto odlišná od [anonymizováno], pro který byl stíhán žalobce).

26. Odvolací soud dále při odvolacím jednání účastníkům předestřel rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které se týkaly strážníka Bc. [jméno] [příjmení]. Ten se také domáhal vůči žalované náhrady nemajetkové újmy, jež mu byla způsobena nezákonným [anonymizována dvě slova], a to za skutek související se stejným incidentem jako u žalobce. Bc. [anonymizováno] se dostalo celkové peněžité satisfakce ve výši [částka]. Po zhodnocení okolností případu Bc. [anonymizováno] dospěl odvolací soud k závěru, že tento není s případem žalobce plně srovnatelný a nelze dovodit, že by se žalobci mělo dostat peněžitého zadostiučinění alespoň ve stejné výši. Bc. [anonymizováno] byl stíhán pro [anonymizováno] zneužití pravomoci úřední osoby, což mělo bezprostřední dopad do jeho pracovní [anonymizováno] (byl dočasně suspendován), do profesní cti, v uvedené době pracoval na vysoké pozici městského strážníka. Žalobce naproti tomu zásadnější [anonymizováno] do svého profesního života neprokázal, naopak v [anonymizováno] bylo prokázáno, že ve své profesi nadále pokračuje.

27. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že výše zadostiučinění tak, jak ji stanovil soud prvního stupně, plně odpovídá nemajetkové újmě, kterou žalobce nezákonným [anonymizována dvě slova] utrpěl. Peněžité zadostiučinění plně vyvažuje utrpěnou újmu a odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že není namístě poskytnout žalobci ještě k tomu písemnou omluvu, a to jak s ohledem na délku [anonymizována dvě slova], tak jeho charakter (žalobce byl trestně stíhán pro méně závažnou [anonymizována dvě slova]).

28. Pokud žalobce poukazoval na jiné případy, kdy se žalobcům dostalo vyššího zadostiučinění (např. herec [jméno] [příjmení] ve sporu s vydavatelem [příjmení], paní [příjmení] ve sporu s [anonymizováno 5 slov]), odvolací soud uvádí, že se jednalo o naprosto odlišné spory, ve věcech ochrany osobnosti proti vydavatelům médií, skutkově zcela jiné než případ žalobce. Stejně tak je ke srovnání nevhodný případ paní [jméno] [příjmení], která byla trestně stíhána za jinou [anonymizována dvě slova], po jinou dobu, v té době se nacházela v jiném postavení.

29. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů shledal napadený rozsudek ve věci samé zcela správným, a proto jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

30. Naopak důvodným shledal odvolání žalobce do výroku o nákladech [anonymizováno]. Soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud v daném případě aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. V projednávané věci totiž žalobce sice uplatnil nárok jak na zaplacení peněžité částky, tak na omluvu, avšak jednalo se o stejný nárok, nikoli o dva nároky se stejným skutkovým základem (žalobce žádal přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným [anonymizována dvě slova]). Žalobce byl ve věci co do svého základu úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladů [anonymizováno] v plné výši (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu s. zn. [spisová značka]).

31. Žalobci vznikly náklady [anonymizováno] zaplacením soudního poplatku ve výši [částka] a za právní zastoupení advokátem. Při určení výše odměny advokáta vyšel odvolací soud ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého se odměna advokáta za jeden úkon právní služby v [anonymizováno], jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí vypočte z tarifní hodnoty stanovené v [ustanovení pr. předpisu] (dále„ AT“), tj. z částky [částka]. Sazba odměny tak podle § 7 bod 5. AT činí [částka] za jeden úkon právní služby. Advokát v [anonymizováno] před soudem prvního stupně učinil tyto úkony právní služby potřebné k účelnému uplatňování práva: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby (ve výši ½), písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum] a [datum]. Odměna advokáta tedy činí 6,5 x [částka], tj. částku [částka]. Advokát má dále podle § 13 odst. 4 AT nárok na náhradu hotových výdajů v paušální výši [částka] za jeden úkon, tj. 7 x [částka] = [částka] Celkem činí účelně vynaložené náklady v [anonymizováno] před soudem prvního stupně částku [částka].

32. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku IV. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů [anonymizováno] před soudem prvního stupně ve výši [částka].

33. O náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce ani žalovaná nebyli v odvolacím [anonymizováno] úspěšní. Proto žádnému z nich právo na náhradu jeho nákladů nenáleží.