pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem (ve znění jeho opravného usnesení) soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelý [datum] byl ke dni svého úmrtí vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] vč. souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech, vše zapsáno na [list vlastnictví] a [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, a o určení, že tyto nemovitosti spadají do pozůstalostního řízení po zemřelém [jméno] [příjmení] (výrok I.), žalobci a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II.) a rozhodl, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.).

2. Žalobce se požadovaného určení domáhal s odůvodněním, že žalovaná (jeho polorodá sestra) byla do katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice bytové jednotky na základě darovací smlouvy ze dne [datum], která však není platným právním jednáním. Měl za to, že bez požadovaného určení by tento majetek nemohl být projednán v dědickém řízení po zůstaviteli. Na podporu žalobce vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice [jméno] [příjmení] (jeho sestra). Žalovaná namítala, že darovací smlouva je platná, a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud prvního stupně zjistil, že pan [jméno] [příjmení] (otec účastníků) byl dne [datum] [anonymizováno] v [nemocnice], dne [datum] byl přeložen k paliativní péči do [anonymizováno] [ulice], kde zemřel dne [datum]. Dědické řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 9, jehož usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zastaveno a nepatrný majetek zůstavitele byl vydán žalované jako vypravitelce pohřbu.

4. Dále zjistil, že žalovaná oslovila advokátku JUDr. [jméno] [příjmení], jež připravila darovací smlouvu, kterou pan [jméno] [příjmení] jako dárce daroval označenou bytovou jednotku žalované a v jeho prospěch bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, smlouvu předložila panu [příjmení] k podpisu a jeho podpis ověřila dne [datum]. V její ověřovací knize je ověření zapsáno pod poř. [číslo]. Podle slyšených svědků byl pan [příjmení] před svou [anonymizováno] i v jejím průběhu plně orientovaný a se zachovanou [anonymizována dvě slova]. Soud prvního stupně nechal zpracovat dva znalecké posudky, které potvrdily, že podpis pod darovací smlouvou je pravděpodobně podpisem zemřelého a že s vysokou pravděpodobností je vyloučen vliv medikace na stav vědomí zemřelého ke dni [datum].

5. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., a proto se dále zabýval tím, zda darovací smlouva byla podepsána panem [jméno] [příjmení] a zda je platným právním jednáním (§ 581, § 583, § 587 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Měl za to, že v řízení bylo prokázáno, že podpis pod darovací smlouvou je pravděpodobně vlastním podpisem pana [jméno] [příjmení], jakož i to, že pan [příjmení] byl při vědomí, orientovaný v čase i prostoru, nebyl nijak zmatený, měl možnost si listinu přečíst a posoudit její obsah a že v řízení nevyšlo najevo nic, co by vedlo k závěru, že pan [příjmení] byl žalovanou uveden v omyl či k podpisu přinucen. Uzavřel proto, že darovací smlouva byla dne [datum] uzavřena platně, a na jejím základě proto došlo k převodu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce na žalovanou, a to s účinky vkladu ke dni [datum] Pan [příjmení] [příjmení] tak nebyl ke dni svého úmrtí jejím vlastníkem, a žaloba tudíž není důvodná. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a rozhodnutí o nákladech státu vyhradil samostatnému usnesení.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž zpochybnil věrohodnost advokátky JUDr. [obec] [anonymizováno], která byla vyslechnuta jako svědkyně, požadoval provedení revizních znaleckých posudků a namítal, že jednání žalované i jmenované advokátky je jednáním v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil.

7. Žalovaná považovala napadený rozsudek za správný a navrhla jeho potvrzení.

8. [ulice] účastnice z řízení vystoupila.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle konstantní judikatury se žalobce může domáhat určení, že jeho právní předchůdce byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitostí; na základě takového určení lze žádat o projednání nemovitostí v dědickém řízení. Účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musejí být známí dědicové, protože výrok rozsudku o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoliv pro ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili. Pokud účastníky nejsou, nemá jiný dědic na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a v něm citovanou judikaturu).

11. V projednávané věci nebylo mezi účastníky sporu o tom, že pan [jméno] [příjmení] měl tři děti, které by tak přicházeli v úvahu jako dědicové (§ 1635 o. z.). Protože se řízení účastnil jen žalobce a žalovaná, tj. dva ze tří dědiců, má odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., a již jen z tohoto důvodu je nutno žalobu zamítnout. Na uvedený závěr nemá vliv ani skutečnost, že třetí ze sourozenců, paní [jméno] [příjmení], se řízení před soudem prvního stupně účastnila jako vedlejší účastnice na straně žalobce, neboť rozsudek je závazný toliko pro hlavní účastníky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), nadto v odvolacím řízení její vedlejší účastenství zaniklo.

12. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že ani v případě, že by žalobce měl naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nebylo by jeho odvolání úspěšné. Prohlášení advokáta o pravosti podpisu jednající osoby sice není veřejnou listinou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), soud prvního stupně jej ale hodnotil ve spojení se znaleckým posudkem Mgr. [jméno] [příjmení], který pravost podpisu potvrdil, a v této souvislosti se také vypořádal s námitkou žalobce ohledně absence záznamu o návštěvě JUDr. [příjmení] v knize návštěv hospicu (srov. odst. 17 napadeného rozsudku). Rovněž znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] o způsobilosti pana [jméno] [příjmení] k posuzovanému právnímu jednání soud prvního stupně nehodnotil izolovaně, ale ve spojení s výpověďmi slyšených svědků. Jestliže za této situace neměl pochybnosti o správnosti vypracovaných znaleckých posudků a neshledal důvod pro vypracování revizních znaleckých posudků, nelze jeho postupu nic vytknout.

13. Napadený rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, je proto ve výroku věcně správný a jako takový jej odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislých výroků o nákladech řízení (§ 142 odst. 1, § 148 odst. 1, § 155 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož ve formulaci výroku III. o nákladech státu došlo ke zřejmé nesprávnosti, odvolací soud ji opravil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů odvolacího řízení činí [částka] a tvoří ji mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za dva úkony právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby ve výši [částka] (§ 13 odst. 3 téhož předpisu) a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).