Rozhodnutí 21 Co 209/2024-98

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni 94 002,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 638,51 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 100,40 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 89 263,65 Kč od 16. 6. 2022 (výrok I.) a 35 221 Kč coby náhradu nákladů řízení žalobkyně (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení shora specifikované částky představující neuhrazené platby za dodávky elektřiny v období 28. 8. 2021 – 1. 9. 2021 a 25. 11. 2021 – 31. 12. 2021 s odůvodněním, že se žalovanou dne [datum] a dále dne [datum] uzavřela [podezřelý výraz], na základě kterých žalobkyně dodávala žalované elektřinu do odběrného místa [adresa], vedeného pod č. [hodnota]. Žalovaná však za odebranou elektřinu, jejíž cena jí byla vyfakturována fakturami č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], nezaplatila. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a bránila se především tvrzením, že spotřeba jí nebyla řádně vyúčtována.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi stranami sporu byly ve vztahu k předmětným obdobím uzavřeny dvě [podezřelý výraz], a to na krátkodobé odběry v souvislosti s výstavbou rodinných domů. Šlo o smlouvu č. [hodnota] ze dne [datum], která byla uzavřena na dobu do 1. 9. 2021, přičemž zálohy na poskytované služby byly sjednány v měsíční výši 2 000 Kč. Dále se jednalo o smlouvu č. [hodnota] ze dne [datum], která byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2021, zálohy činily částku 1 260 Kč. Za odběr elektřiny bylo fakturováno fakturou č. [hodnota] splatnou dne 15. 6. 2022, fakturou č. [hodnota] splatnou dne 13. 4. 2022, a fakturou č. [hodnota] splatnou dne 15. 6. 2022. Ve fakturách nebyl uveden rozpis zaplacených záloh, protože žalovaná žádné nezaplatila, byť elektřinu odebrala. V předmětném odběrném místě byl osazen elektroměr č. [hodnota] se stavem 1 kWh ve vysokém tarifu dne 24. 5. 2021. Dne 27. 8. 2021 byl proveden přímý odečet se stavem 211 kWh ve vysokém tarifu. K datu [datum] došlo k ukončení smlouvy č. [hodnota]. Opětovné přihlášení distributor evidoval ke dni 25. 11. 2021, stav elektroměru byl stanoven odhadem ve výši 222 kWh ve vysokém tarifu, samoodečet distributor neobdržel. Ke dni [datum] byla ukončena smlouva č. [hodnota] se stavem elektroměru 314 kWh ve vysokém tarifu dle odhadu distributora, samoodečet distributor neobdržel. Od 1. 1. 2022 nebyl k odběrnému místu přiřazený žádný dodavatel elektřiny, na což byla žalovaná upozorněna písemnými výzvami ze dne 6. 1. 2022 a 19. 1. 2022. Dne[Anonymizováno]4. 3. 2022 pracovník distributora navštívil předmětné odběrné místo za účelem demontáže elektroměru, žalovaná však demontáž neumožnila. Elektroměr byl následně demontován dne 29. 3. 2022 se stavem 20 177 kWh ve vysokém tarifu. Po zjištění skutečných stavů elektroměru přistoupili k opravě odhadu k datu ukončení a k opravě odhadu k datu změny dodavatele následovně k datu 1. 9. 2021 z původního stavu 222 kWh na 920 kWh ve vysokém tarifu, stejně tak k datu 25. 11. 2021 z původního stavu 222 kWh na 920 kWh ve vysokém tarifu a dále k datu 31. 12. 2021 z původního stavu 314 kWh na 20 177 kWh ve vysokém tarifu. Žalovaná sporovaná vyúčtování nikdy nereklamovala, nežádala vysvětlení, naopak byla zákazníkem žalobkyně v dalších vícero smluvních vztazích.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon). Uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dodané elektřiny podle dohodnutých podmínek a žalované povinnost dohodnutou cenu odebrané elektřiny zaplatit. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, žalovaná však cenu odebrané elektřiny neuhradila. Pokud šlo o žalovanou vytýkané nedostatky vyúčtování, soud prvního stupně konstatoval, že vyúčtování doručená žalované obsahovala všechny náležitosti uvedené ve vyhlášce č. 207/2021 Sb. (dále i jen „vyhláška“), tudíž s ní byla v souladu.

5. O úroku z prodlení rozhodl soud prvního stupně implicitně dle § 1970 o. z., když konstatoval, že nezaplacením ceny odebrané elektřiny k datu splatnosti uvedených faktur se žalovaná prvého dne po splatnosti dostala do prodlení s placením žalovaného závazku a žalobkyni tak vůči ní vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení.

6. O náhradě nákladů rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na ni přiznal zcela úspěšné žalobkyni.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Předně namítla, jak učinila i v řízení před soudem prvního stupně, že nárok žalobkyně se nemohl stát splatným, neboť předmětná vyúčtování nejsou řádná, protože neobsahují celkovou výši uhrazených záloh, jejich rozpis ani přehled uvedený v příloze č. 1 vyhlášky. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 743/2021, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020. Soud prvního stupně podle ní pouze povšechně uzavřel, že vyúčtování řádná jsou, aniž by konkrétně uvedl, kde se v nich žalovanou tvrzené chybějící údaje nacházejí. Zdůraznila dále, že vyúčtování nebylo uskutečněno ve lhůtě 15 dnů stanovené vyhláškou, přičemž s touto její námitkou se soud prvního stupně nikterak nevypořádal. Rozsudek proto považovala za nepřezkoumatelný. Měla dále zato, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaná skutečně elektrickou energii odebrala a případně v jakém množství. Zdůraznila, že v řízení před soudem prvního stupně opakovaně uváděla, že žalovaná elektrickou energii neodebírala během smluvního vztahu účastnic ani po jeho ukončení. Přitom poukázala na skutečnost, že elektroměr nebyl nikterak zabezpečen. Žalobkyně podle ní neprokázala ani stav elektroměru ke dni ukončení smluvního vztahu žalobkyně a žalované dne 29. 12. 2021, tvrdila toliko jeho stav ke dni demontáže dne 29. 3. 2022. Namítla dále, že není zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny skutečné stavy elektroměru, když i na opravných vyúčtováních je uvedeno, že výše spotřeby byla stanovena odhadem distributora. Ani s touto otázkou se soud prvního stupně v rozsudku dostatečně nevypořádal. Soud prvního stupně nevypořádal ani její námitku, že žalobkyně a distributor pochybili, provedli-li demontáž elektroměru až dne 29. 3. 2022. Namítla konečně, že žalobkyně s ohledem na datum provedení demontáže elektroměru disponovala údaji o jeho stavu již den před vystavením konečného vyúčtování, v němž byla však spotřeba určena odhadem distributora.

8. Navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání oponovala námitce žalované, že předmětná vyúčtování nesplňují požadavky stanovené vyhláškou, a zdůraznila, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně ani nespecifikovala, jaké náležitosti stanovené vyhláškou vyúčtování nesplňují. Pokud jde o rozpis záloh, faktura č. [hodnota] jej neobsahuje proto, že se jedná o opravné vyúčtování a rozpis záloh obsahovala faktura původní; faktura č. [hodnota] jej neobsahuje proto, že se jedná o konečné vyúčtování po ukončení platnosti smlouvy a stanovení záloh by postrádalo smyslu; faktura č. [hodnota] je neobsahuje proto, že jde o opravné vyúčtování. Dále uvedla, že pozdní vystavení vyúčtování vyhláška nikterak nesankcionuje, ke zdržení dochází z důvodu nutnosti předání informací mezi distributorem, Operátorem trhu s elektřinou a obchodníkem (žalobkyní). Množství skutečně odebrané elektřiny měla za prokázané sdělením distributora. Je přitom lhostejné, zda na odběrném místě odebrala elektřinu sama či její odběr umožnila třetí osobě. Tvrzení žalované, že neodebírala elektřinu během trvání smluvního vztahu ani po jeho skončení považovala za nesmyslné, neboť za takové situace by bylo nelogické, aby opakovaně se žalobkyní uzavírala smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Konečně ke způsobu zjištění množství skutečně odebrané elektřiny uvedla, že se tak stalo přímým odečtem provedeným distributorem.

10. Navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

11. Žalovaná se k odvolacímu jednání nedostavila. Odvolací soud jednal v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř., neboť pro takový postup měl splněny zákonné podmínky. Žalovaná byla řádně a včas předvolána k odvolacímu jednání (doručení vykázáno dne 24. 7. 2024, viz č. l. 90 spisu), z něj se neomluvila a o odročení odvolacího jednání nepožádala.

12. U odvolacího jednání žalobkyně uvedla, že odhad spotřeby elektrické energie provádí distributor s ohledem na pravidelnou změnu cenového rozhodnutí [Orgán veřejné moci] k 31. 12. každého kalendářního roku, kdy je nemožné provést odečty během jediného dne po celé ČR. Zákazník má obecně možnost provést samoodečet, přičemž pokud této možnosti nevyužije, je odhad proveden dle předchozí spotřeby daného zákazníka. Pokud takové údaje nejsou, pak dle typových diagramů dodávky elektrické energie. Elektroměr na daném odběrném místě byl osazen nový (se stavem 1 KWh odpovídající testování funkčnosti při výrobě) dne 24. 5. 2021, přičemž žalovaná samoodečet neprovedla a zjištění reálného stavu bylo distributorovi umožněno až dne 29. 3. 2022, neboť v březnu 2022 mu byl odečet znemožněn žalovanou. Protože distributor nemá právo vstupovat na pozemek žalované, provedl odhad. Žalovaná vyúčtování nereklamovala a na předžalobní výzvu nereagovala.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání.

14. Vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, jež považuje s ohledem na obsah spisu za správná, přičemž podle § 213 odst. 2 o. s. ř. a za použití § 129 odst. 1 o. s. ř. zopakoval důkaz Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny účinnými od 1. 6. 2018, podle kterých je zákazník ke dni zániku smlouvy oprávněn provést samoodečet elektroměru, přičemž nebudou-li splněny podmínky pro samoodečet stanovené právními předpisy, nebude k němu žalobkyně přihlížet a konečnou fakturu vystaví dle hodnot zjištěných distributorem.

15. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Ztotožnil se přitom i s právním hodnocením soudu prvního stupně, jež na věc aplikoval § 50 energetického zákona.

16. Žalovaná v první řadě namítla, že žalovaný nárok se nemohl stát splatným, neboť předmětná vyúčtování nejsou řádná, protože neobsahují celkovou výši uhrazených záloh, jejich rozpis ani přehled uvedený v příloze č. [hodnota] příslušné vyhlášky.

17. Odvolací soud v prvé řadě podotýká, že vyhláška č. 207/2021 Sb., účinná od 1. 1. 2022 (dále i jen „vyhláška“), se na vyúčtování učiněná žalobkyní po uvedeném datu uplatní na základě § 19 vyhlášky, jenž stanoví, že doklad o vyúčtování se poskytuje v rozsahu a náležitostech podle této vyhlášky i v případě, že zúčtovací období nebo příslušná část zúčtovacího období skončí přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Zúčtovací období v posuzované věci přitom skončila dne 1. 9. 2021 a 31. 12. 2021. Náležitosti vyúčtování pak upravují § 5, § 6 a § 7 vyhlášky, jež doslovně citoval soud prvního stupně v bodech 10. a 11. svého rozhodnutí a odvolací soud považuje za zcela nadbytečné činit tak opakovaně.

18. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že předmětná vyúčtování č. [hodnota] (konečné za 28. 8. 2021 – 1. 9. 2021), č. [hodnota] (opravné za 28. 8. 2021 – 1. 9. 2021, splatné dne 15. 6. 2022), č. [hodnota] (konečné za období 25. 11. 2021 – 31. 12. 2021, splatné dne 13. 4. 2022), č. [hodnota] (opravné za období 25. 11. 2021 – 31. 12. 2021, splatné dne 15. 6. 2022) splňují vyhláškou požadované náležitosti. Je z nich patrno, zda se jedná o vyúčtování řádná či opravná. Řádná vyúčtování obsahují v části A položku vztahující se k zaplaceným zálohovým platbám, respektive přeplatkům z předchozích zúčtovacích období, konkrétně ve vyúčtování č. [hodnota] 134,09 Kč a č. [hodnota] 0 Kč, i přehled vyúčtování dle Přílohy 1 vyhlášky (viz strana 2 vyúčtování). Žalovaná tam uvedenou výši zaplacených záloh a přeplatků nikterak nerozporovala, je tak patrno, že zálohy, jež byly dle zjištění soudu prvního stupně původně sjednány ve výši 2 000 Kč měsíčně a následně 1 260 Kč měsíčně, žalovaná pravidelně neplatila. Opravná vyúčtování pak kromě informace, že na základě opravných dat od distributora byla provedena oprava stavu elektroměru, obsahují i informaci, že původní faktura (tj. konečná) zůstává v platnosti. Nepřípadným je tudíž odkaz žalované na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce splatnosti ceny za odebrané energie s ohledem na řádnost vyúčtování (viz. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 26 Cdo 743/2021, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, a ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020).

19. Namítá-li za takové situace žalovaná, že v předmětných vyúčtováních není uveden rozpis zaplacených zálohových plateb, jeví se taková námitka být zcela nepřípadnou, neboť neplatila-li žalovaná zálohy, nebylo čeho vyúčtovat a uvést do rozpisu. Lze přitom poukázat na skutečnost, že rozpis zaplacených záloh a jejich výše je uveden ve vyúčtování č. [hodnota] za předchozí období od 24. 5. 2021 do 27. 8. 2021(které jež není předmětem této žaloby, v němž však žalovaná zálohy platila), a to v jeho části B, přičemž je patrno, že žalovaná zaplatila zálohu ve výši 2 000 Kč za měsíce červen a srpen 2021, což uvedené vyúčtování reflektuje v části A. Odvolací soud proto uzavírá, že řádná a k nim vážící se opravná vyúčtování naplňují požadavky stanovené vyhláškou. Prvou odvolací námitku žalované je tudíž třeba odmítnout.

20. Žalovaná dále namítala, že vyúčtování nebylo provedeno ve lhůtě 15 dnů stanovené k tomu § 15 vyhlášky. I tato odvolací námitka je lichou, neboť s ohledem na skutečnost, že obě předmětná zúčtovací období skončila přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky č. 207/2021 Sb., se tato vyhláška v posuzované věci uplatní pouze v rozsahu stanoveném shora citovaným přechodným ustanovením, jež však její zpětné uplatnění limituje pouze na rozsahu a náležitosti vyúčtování a netýká se tak lhůty k jeho provedení. Vyhláška č. 70/2016 Sb., ve znění účinném do 21. 12. 2021, přitom žádnou takovou povinnost nestanovila. Nad rámec již uvedeného lze rovněž přisvědčit žalobkyni v tom směru, že vyhláška nedodržení lhůty k provedení vyúčtování ve vztahu mezi zákazníkem a obchodníkem s elektřinou nikterak nesankcionuje.

21. Námitku žalované spočívající v tvrzení, že dodanou elektřinu neodebrala a žalobkyně tuto skutečnost ani množství odebrané energie neprokázala, považoval odvolací soud za účelovou. Jak vyplývá ze zjištění soudu prvního stupně, elektroměr byl na předmětném odběrném místě instalován dne 24. 5. 2021 se stavem 1 kWh, tj. byl zcela nový. Přímým odečtem dne 27. 8. 2021 byl zjištěn jeho stav 211 KWh. V řízení před soudem prvního stupně bylo dále prokázáno, že žalovaná jednotlivá předmětná vyúčtování nereklamovala, neprováděla samoodečty a dokonce v jednom případě znemožnila, nutno podotknout, že v rozporu s § 49 odst. 6 energetického zákona, distributorovi elektřiny provést odečet elektroměru na předmětném odběrném místě. Dle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně přitom, pokud zákazník neprovede samoodečet za podmínek stanovených pro samoodečet právními předpisy (tj. především § 7 odst. 3 písm. b\ vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, ve znění účinném do 31. 12. 2023 – pozn. odvolacího soudu), vystaví žalobkyně konečnou fakturu dle hodnot zjištěných distributorem. Tak tomu bylo i v posuzované věci, jak vyplývá z přípisu distributora provedeného k důkazu v řízení před soudem prvního stupně (viz č. l. 43 spisu).

22. Podle § 7 odst. 3 písm. a) – c) vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, ve znění účinném do 31. 12. 2023, totiž platí, že údaje z měření elektřiny jsou a) údaje zaznamenané měřicím zařízením, popřípadě vypočtené na základě údajů z měřicího zařízení, b) údaje odečtené a předané zákazníkem nebo výrobcem elektřiny provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, pokud odpovídají charakteru a průběhu odběru nebo dodávky elektřiny předcházejících období (dále jen „samoodečty“), c) náhradní údaje získané výpočtem, odhadem nebo vzájemným odsouhlasením provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy se zákazníkem, výrobcem elektřiny nebo provozovatelem jiné distribuční soustavy.

23. Jinými slovy za situace, kdy žalovaná neprovedla samoodečet a dokonce znemožnila distributorovi na odběrném místě odečet elektroměru provést, postupovala žalobkyně zcela v souladu se zákonem, citovanou vyhláškou i všeobecnými smluvními podmínkami, provedla-li vyúčtování na základě náhradních údajů získaných výpočtem, jenž provedl distributor. Nepochybila ani, pokud následně na základě údajů zaznamenaných měřícím zařízením získaných distributorem prostřednictvím odečtu elektroměru na příslušném odběrném místě při jeho demontáži dne 29. 3. 2022, tedy při první příležitosti, kdy žalovaná přístup k elektroměru distributorovi umožnila, provedla opravné vyúčtování. Za takové situace nelze přičítat žalobkyni k tíži ani to, že k odečtu elektroměru, k němuž mohlo dojít až při jeho demontáži, došlo s odstupem téměř tří měsíců po ukončení předmětného smluvního vztahu.

24. Námitka žalované, podle níž elektřinu od žalobkyně během smluvního vztahu neodebírala, je nadto zcela v rozporu se skutkovým stavem, jak jej správně zjistil soud prvního stupně. Žalovaná vyúčtování nikdy nereklamovala, ve vyúčtování č. [hodnota] je nadto započítán i drobný přeplatek z minulých období. Zcela evidentně tak žalovaná na odběrném místě elektřinu odebírala a v období předcházejícím předmětným obdobím za takový odběr i platila. Namítá-li pak v tomto kontextu žalovaná, že elektroměr nebyl nikterak zabezpečen, taková skutečnost může jít pouze k tíži její, nikoliv žalobkyně coby druhé smluvní strany. Přípisem distributora bylo navíc prokázáno, že žalovaná na počátku března 2022 neumožnila demontáž předmětného elektroměru, přístup třetích osob k němu tak evidentně byla s to vyloučit.

25. Námitku žalované, že není zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny skutečné stavy elektroměru, když i na opravných vyúčtováních je uvedeno, že výše spotřeby byla stanovena odhadem distributora, je třeba rovněž odmítnout. Z již odkazovaného přípisu distributora jednoznačně vyplývá, že spotřeba uvedená v opravných vyúčtováních byla zjištěna přímým odečtem s tím, že konkrétní výše spotřeby za jednotlivá zúčtovací období byla následně z celkové takto zjištěné výše spotřeby určena odhadem.

26. Námitka, že žalobkyně disponovala údaji o jeho stavu již den před vystavením konečného vyúčtování, se pak zcela míjí s důvody napadeného rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že údaje o spotřebě jsou žalobkyni předávány distributorem, který je osobou od žalobkyně odlišnou, lze očekávat, že předání informace o výsledku provedení přímého odečtu nebude okamžité.

27. Z uvedených důvodů tak odvolací soud neshledal odvolací námitky důvodnými a napadený rozsudek ve výroku I jako věcně správný postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi účastníky.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyni, jež byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náleží náhrada nákladů v celkové výši 15 341 Kč sestávající z odměny advokáta v celkové výši za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání dne 4. 9. 2024) po 4 900 Kč podle § 7 bodu 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.), dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. při tarifní hodnotě 94 002,56 Kč, tj. celkem 9 800 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů advokáta za oba shora uvedené úkony po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč, dle § 13 odst. 3 a. t. a náhrady za 21 % DPH ve výši 2 184 Kč, a dále cestovních výdajů advokáta na jednání odvolacího soudu dne 4. 9. 2024 ze sídla advokáta ([adresa]) do sídla odvolacího soudu (Praha 2) a zpět, tj. za celkem 192 km (96 km / 1 cesta) osobním automobilem [podezřelý výraz] při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km, průměrné ceně pohonných hmot 38,2 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,6 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., tj. ve výši 1 789 Kč, včetně náhrady za 21% DPH ve výši 310,40 Kč a konečně náhrady za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a) a 3 a. t., tj. ve výši 800 Kč, tj. 968 Kč včetně náhrady za 21% DPH. Dále odvolací soud postupoval dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť odvolací soud neshledal důvodu pro určení lhůty delší.