pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobci (nezletilá [příjmení] [příjmení] a její rodiče) domáhali na zdejším žalobci (tam žalovaném 1) a [země] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka] jako náhrady újmy na zdraví nezletilé žalobkyně a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s tímto poškozením zdraví na straně jejích rodičů. Poškození zdraví mělo vzniknout v důsledku očkování, které aplikoval zdejší žalobce jako tehdejší dětský lékař nezletilé.

3. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum]. Žalovaná jej neodškodnila, neboť dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu zejména s odůvodněním, že řízení bylo skutkově složité, bylo nutno zpracovat znalecký posudek, jehož zpracování si vyžádalo několik časově velmi náročných speciálních [anonymizováno]. Soud prvního stupně poté rekapituloval průběh posuzovaného řízení před Okresním soudem v Chrudimi, přičemž vycházel ze spisu tohoto soudu sp. zn. [spisová značka] Odvolací soud na jeho zjištění pro stručnost odkazuje (odst. 4 napadeného rozsudku). Jako stěžejní pro posouzení věci považuje odvolací soud, že řízení bylo zahájeno žalobou podanou k soudu dne [datum], dne [datum] byla žaloba doručena žalobci, řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby. Ve věci se konalo přípravné jednání, po němž bylo dne [datum] zadáno zpracování znaleckého posudku. Znalecký posudek byl soudu dodán dne [datum], přičemž jeho závěry ohledně příčin [anonymizováno] poškození nezletilé nebyly zcela jednoznačné. Následně byla u nezletilé a jejích rodičů prováděna [anonymizováno] lékařská [anonymizováno], na základě jejichž výsledků bylo možné, aby znalci zpracovali doplněk znaleckého posudku, který by závěry ohledně příčin poškození zdraví nezletilé žalobkyně upřesnil. Ten bylo možno zpracovat až po kompletaci veškerých potřebných [anonymizováno]. Doplněk znaleckého posudku byl znalci zpracován a soudu předložen dne [datum]. Žalobci poté vzali žalobu zpět. Důvodem zpětvzetí žaloby byly závěry doplněného znaleckého posudku, který jednoznačně prokázal, že [anonymizována dvě slova] nezletilé žalobkyně není důsledkem aplikace očkování, ale že u nezletilé byla zjištěna vzácná metabolická porucha.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále„ OdpŠk“), a to podle § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15, § 26 a § 31a odst. 1, 2, 3. Aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu – rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Hodnotil jednotlivá kritéria stanovená v § 31a odst. 3 OdpŠk a dospěl k závěru, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo od [datum] do [datum], tj. 4 roky a 6 započatých měsíců. Řízení bylo po skutkové stránce [anonymizováno] složité, a to s ohledem na předmět řízení. Na celkové délce řízení se zcela dominantní měrou promítlo to, že podkladem pro rozhodnutí soudu bylo vyjádření znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] v [obec] ohledně možné příčiny [anonymizována dvě slova] na straně nezletilé žalobkyně a jejich příčinné souvislosti s provedeným očkováním. Zpracování znaleckého posudku vyžadovalo vysokou odbornou náročnost, podílelo se na něm několik specializovaných lékařů. V prvé fázi nebylo možno potvrdit ani vyloučit příčinnou souvislost očkování se [anonymizována dvě slova] nezletilé žalobkyně, nicméně tato příčina se jevila jako méně pravděpodobná. Pro definitivní závěr bylo třeba provést několik specializovaných [anonymizováno] nezletilé a jejích rodičů. [anonymizováno] byla z časového hlediska velmi náročná, neboť se jednalo o [anonymizováno] de facto raritní, hrazená z grantů na vědeckou činnost. Poslední potřebné [anonymizováno] proběhlo v květnu 2020, soud pak neprodleně kontaktoval znalce a zadal vypracování doplňku znaleckého posudku. V řízení bylo třeba zjistit skutečnou příčinu [anonymizováno] stavu nezletilé. Úkony soudu byly činěny plynule a v jeho činnosti nelze shledat ani dílčí průtahy. Průběh řízení z hlediska případné procesní složitosti na délku řízení neměl žádný vliv, teprve na základě výsledků znaleckého zkoumání bylo možno činit závěry právní. Poškozený se svým jednáním na délce řízení nepodílel, a to ani negativně, ani pozitivně. Ohledně významu řízení dovodil, že se nejednalo o řízení typově se zvýšeným významem, za která jsou považována např. řízení [anonymizována dvě slova] či [anonymizována dvě slova], jednalo se o nárok na nemajetkovou újmu. Zvýšený subjektivní význam řízení pro žalobce soud prvního stupně neshledal. Již v [anonymizováno] [rok] byl vypracován prvý znalecký posudek, z něhož se podává, že vakcinace s velkou pravděpodobností příčinou [anonymizováno] stavu nezletilé žalobkyně není. Byly tedy k dispozici dílčí závěry dokazování vyvracející příčinnou souvislost. Nelze dospět k závěru, že by řízení pro žalobce bylo natolik významným, že by to převážilo kritéria ostatní, zejména kritérium skutkové složitosti a postupu soudu. Soud prvního stupně uzavřel, že jelikož není dán nesprávný úřední postup, není zde odpovědnostní titul, a proto je třeba žalobu zamítnout. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že délka řízení 4 roky a 9 měsíců nebyla nepřiměřená. Měl za to, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo a ten byl způsoben průtahy v řízení. Podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] je za přiměřenou dobu považováno maximálně 24 měsíců, a to včetně odvolacího řízení. Obdobně uvedl též Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí č.st. [číslo] ze dne [datum]. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně o extrémní skutkové složitosti řízení. Zdůraznil, že řízení bylo pouze zahájeno, poté bylo zadáno zpracování znaleckého posudku a nakonec bylo řízení skončeno jeho zastavením pro zpětvzetí žaloby. Rozsáhlé dokazování se tedy nekonalo, jednání nebyla opakovaně odročována, nebylo třeba provádět složité právní úvahy a meritorně se nerozhodlo. Za celou dobu téměř 5 let bylo soudem nařízeno jen jedno jednání a zadáno zpracování jednoho posudku. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]. Poukázal na to, že soudu trvalo 4 měsíce, než žalobci zaslal žalobu a 1 rok než ustanovil znalce, samotný posudek byl po jeho zadání zpracován ve lhůtě 6 měsíců. V medicínskoprávních sporech je přitom znalecký posudek vždy jedním z nezbytných podkladů, přesto jej soud zadal až po jednom roce. Pro žalobce bylo řízení [anonymizováno] psychicky náročné, hrozilo mu, že bude muset zaplatit částku [částka], což by pro něj bylo likvidační. Žalobce nesouhlasil s tím, že již první posudek jej měl„ uklidnit“ s tím, že poté už u něj nebyl stres oprávněný. Řízení pokračovalo ještě déle než tři roky a soud pravděpodobně nebyl o absenci příčinné souvislosti přesvědčen, pokud pro něj závěry posudku z ledna [rok] nebyly dostatečné. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku bezdůvodně zlehčil situaci žalobce, který byl po dobu téměř 5 let v postavení žalovaného o [částka], a byl proto pod tlakem. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobci přizná požadované zadostiučinění a právo na náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaná s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně vyjádřila souhlas a navrhla, aby byl odvolacím soudem potvrzen jako věcně správný.

7. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 za použití § 211 o.s.ř., neboť žalovaná se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

8. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je částečně opodstatněné.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

11. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje [anonymizováno] nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně o průběhu posuzovaného řízení, včetně splnění podmínky předběžného uplatnění nároku u žalované podle § 14 OdpŠk, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů. Ostatně zjištěný skutkový stav mezi účastníky sporný nebyl.

13. K délce řízení:

14. Posuzované řízení trvalo od [datum], kdy byla podána žaloba, do [datum], kdy bylo řízení pravomocně skončeno, tedy 4 roky a 10 započatých měsíců. Žalobce se však o řízení dozvěděl až doručením žaloby, k čemuž došlo dne [datum] Nejvyšší soud dovodil např. ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], že z hlediska případného zadostiučinění není bez významu, kdy se poškozený o řízení samotném fakticky dozvěděl, neboť v řadě případů může probíhat bez jeho vědomí. V takovém případě se při stanovení výše zadostiučinění za období, kdy si účastník probíhajícího řízení ještě nebyl vědom, nepřihlíží. S ohledem na výše uvedené je třeba délku řízení ve vztahu k žalobci posuzovat právě od doby, kdy mu byla doručena žaloba. Ve vztahu k žalobci tedy posuzované řízení trvalo 4 roky a 6 započatých měsíců, jak správně určil soud prvního stupně.

15. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená.

16. Soud prvního stupně svůj závěr o tom, že délka posuzovaného řízení byla ještě přiměřená, postavil na tom, že v posuzovaném řízení bylo nutno zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který byl specifický, vysoce odborně náročný, podílelo se na něm několik specializovaných lékařů, nezletilá žalobkyně a její rodiče se museli podrobit de facto raritním vyšetřením, což znalecké zkoumání [anonymizováno] protáhlo.

17. Odvolací soud souhlasí s tím, že znalecké zkoumání v posuzovaném řízení svými specifiky vybočilo z obvyklého rámce znaleckého zkoumání v případech posuzování újmy na zdraví, avšak přesto délku řízení 4 roky a 6 měsíců již nelze považovat za přiměřenou. V posuzovaném řízení totiž kromě zmíněného znaleckého zkoumání nebyly provedeny žádné jiné důkazy, bylo svoláno pouze přípravné jednání a poté bylo zadáno zpracování znaleckého posudku. Ani po dílčích závěrech znaleckého zkoumání se další jednání ve věci samé nekonalo, soud vyčkával na doplnění znaleckého posudku po kompletaci všech k tomu potřebných [anonymizováno] žalobců. Kromě znaleckého zkoumání se tedy žádné další rozsáhlé dokazování neprovádělo. Je třeba přisvědčit žalobci, že se soudu dotazoval na stav řízení, a to dotazem ze dne [datum], poté byl žalobce o průběhu řízení z hlediska postupu ve věci informován ze strany soudu. Odvolací soud shledal, že kritérium složitosti případu spočívající v nutnosti provedení ne úplně obvyklého znaleckého zkoumání nepřevážilo nad zájmem žalobce na tom, aby věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době. Kromě složitějšího znaleckého zkoumání totiž řízení nebylo složité ani po procesní stránce ani po stránce právního posouzení z hlediska aplikačního či interpretačního, věc nebyla projednávána ani na více stupních soudní soustavy (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu [stanovisko NS], odst. IV. ad a)).

18. Ostatní kritéria - chování poškozeného, postup soudu, význam řízení pro poškozeného - nebyla pro posouzení přiměřenosti délky řízení rozhodná, neboť se na ní zásadnějším způsobem nepodílela. Odvolací soud v tomto směru souhlasí se soudem prvního stupně, že v posuzovaném řízení se nevyskytly průtahy ve smyslu nečinnosti soudu. V řízení nedocházelo ke zbytečným prodlevám, nebyly porušeny procesní předpisy ani nedošlo k jiným pochybením ze strany soudu. Stejně tak odvolací soud akceptuje závěr soudu prvního stupně ohledně významu řízení pro žalobce, který byl standardní (nejednalo se o řízení s typově zvýšeným významem) a že žalobce se na délce posuzovaného řízení ve smyslu nečinnosti či naopak aktivity obstrukčního charakteru nepodílel.

19. Z důvodů uvedených shora dospěl odvolací soud k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk a žalobci tím vznikla nemajetková újma.

20. K formě přiměřeného zadostiučinění:

21. Odvolací soud zároveň shledal, že v projednávaném případě je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva by nebylo postačující (§ 31a odst. 2 OdpŠk).

22. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [stanovisko NS] (dále„ Stanovisko“) při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

23. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, které je zaručeno jak [anonymizováno], tak právními předpisy mezinárodního původu. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění představuje následnou kompenzaci za již vzniklou újmu. Při zvažování, zda je namístě přiznat zadostiučinění v penězích je třeba posoudit, zda nemajetkovou újmu lze nahradit jinak a zda se samotné konstatování porušení práva jeví v konkrétním případě jako dostačující.

24. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ [anonymizováno]“) uvedl, že [anonymizováno]„ jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“

25. Obdobně Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]:„ samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce.“. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je přitom nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. část IV. písm. d) Stanoviska a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. Z výše citované judikatury vyplývá, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době by postačovalo pouze za situace, pokud by význam řízení pro žalobce byl nepatrný či pokud by se žalobce vlastním chováním v nezanedbatelné míře na délce řízení podílel. Odvolací soud ani jednu z těchto okolností v posuzovaném řízení neshledal.

27. K výši zadostiučinění v penězích:

28. Odvolací soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění nejprve v souladu se Stanoviskem určil základní částku odškodnění ve výši [částka], tj. [částka] za jeden rok trvání řízení, z toho za prvních 20 měsíců sníženo o ½ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]): (20 x [částka]): 2 + 2 x [částka] + 10 x [částka].

29. Poté provedl modifikaci základní částky s ohledem na jednotlivá rozhodná kritéria podle § 31a odst. 3 OdpŠk.

30. Odvolací soud shledal z hlediska modifikace základní částky za zásadní pouze kritérium skutkové složitosti věci v podobě nutnosti zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který byl podstatně složitejší než bývá v obdobných sporech (o náhradu újmy na zdraví) obvyklé. Potřeba zpracovat tento posudek se na délce řízení promítla významným způsobem, neboť mezi odevzdáním znaleckého posudku v první verzi (dne [datum]) do zpracování jeho dodatku, který se vyjádřil k příčině poškození zdraví nezletilé žalobkyně konečným způsobem, dne [datum], uplynuly téměř tři roky. Znalecký posudek včetně jeho doplňku byl dělán s cílem řádného posouzení žalovaného nároku a byl pro rozhodnutí ve věci samé zásadní.

31. Odvolací soud proto shledal jako odpovídající zkrátit základní částku z tohoto důvodu o 30 %.

32. K další modifikaci odvolací soud důvod nespatřuje.

33. Chování žalobce v průběhu posuzovaného řízení se na jeho délce nijak nepodílelo. Stejně tak postup orgánů veřejné moci (soudu) byl bez významnějších průtahů. Pokud žalobce namítal, že žaloba mu byla doručena až po 4 měsících, je to z hlediska vzniku nemajetkové újmy na jeho straně bez významu, neboť v té době ještě o podané žalobě nevěděl. Průtahem rovněž není, pokud byl znalecký posudek zadán až po roce od podání žaloby, neboť znalecký posudek nemůže být zadán bez rozmyslu, bez řádné přípravy toho, jakým způsobem má být zadán. V tomto směru soud v posuzovaném řízení postupoval zcela obvyklým způsobem, svolal přípravné jednání, zajistil [anonymizována dvě slova]. Po podání žaloby řešil žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků, podmínku schválení podání žaloby za nezletilou opatrovnickým soudem, zjišťoval stanoviska žalovaných k žalobě. Jeho postup byl plynulý.

34. Význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní. Posuzované řízení nebylo, jak již odvolací soud uvedl výše (viz odst. 18.), ani jedním z řízení, která judikatura typově považuje za řízení s obecně zvýšeným významem pro poškozeného, který není třeba prokazovat (rodinněprávní [anonymizována čtyři slova] řízení, řízení týkající se práv na ochranu osobnosti, řízení ve věcech osobního stavu, [anonymizováno] o různá plnění ze strany státu (sociální dávky, důchody apod.)). Jednalo se o spor o náhradu újmy na zdraví, v němž byl žalobce v postavení žalovaného.

35. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] dovodil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Nejde-li o případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně.

36. Žalobce tvrdil, že posuzované řízení pro něj bylo subjektivně významné z hlediska výše žalované částky, která byla [částka] a faktu, že je lékařem na malém městě. Probíhající řízení na něj proto mělo výrazně negativní dopad, pokud by žalovanou částku musel zaplatit, bylo by to pro něj likvidační.

37. Pouze z výše žalované částky v posuzovaném řízení ([částka]) a skutečnosti, že žalobce byl lékařem na malém městě nelze zvýšený subjektivní význam řízení pro poškozeného dovodit v takové intenzitě, která by odůvodňovala navýšení základní částky zadostiučinění.

38. Na základě výše uvedeného shledal odvolací soud jako přiměřenou okolnostem případu výši zadostiučinění [částka] (55 000 – 16 500).

39. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. částečně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

40. Lhůtu k plnění v délce patnácti dnů určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na to, že žalovaná je organizační složkou státu, tudíž procesy spojené s výplatou peněžních prostředků trvají delší dobu.

41. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl co do základu ve věci úspěšný, neboť dosáhl přiměřeného zadostiučinění formou peněžité náhrady a má tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které v jeho průběhu účelně vynaložil (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), [spisová značka]).

42. Náklady řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení sestávají z nákladů na právní zastoupení advokátem a ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka]. Tarifní hodnota pro určení výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí v daném případě [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále adv. tarif), a to v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). Sazba odměny tak podle § 7 bod 5. adv. tarifu činí [částka] za jeden úkon právní služby. Advokát v řízení před soudem prvního stupně učinil dva úkony právní služby potřebné k účelnému uplatňování práva (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) a v odvolacím řízení rovněž dva úkony právní služby (podání odvolání, účast u odvolacího jednání). Odměna advokáta tedy činí 4 x [částka], tj. částku [částka]. Advokát má dále podle § 13 odst. 4 adv. tarifu nárok na náhradu hotových výdajů v paušální výši [částka] za jeden úkon, tj. 4 x [částka] = [částka]. Advokát je plátcem DPH, tudíž mu podle § 137 o.s.ř. náleží i náhrada za 21% DPH ve výši [částka] Celkem činí účelně vynaložené náklady řízení před soudy obou stupňů částku [částka], kterou odvolací soud žalobci přiznal výrokem II. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění určil shodnou jako pro plnění ve věci samé (viz výše odst. 48.).